23. prosince 2012

Red Hills - 16.

Autor: Akame Sora
Překlad: Nade

Tato kapitola je věnovaná všem zlatíčkům, která mě minule podpořila. Jmenovitě: Anna, Lafix, Saskya, Káťa, Bobo, bacil, Charli, mariaa, Zuzana, kali, Lily a Jenny.

Všem lidem dobré vůle přejeme Šťastné a Veselé Vánoce. Užijte si kapitolku a protože konec světa nás nepostihl (vyjma naší ministryně obrany), můžete se těšit na zbytek povídky. :-D



16. kapitola
Konec září v Irsku byl opravdu nádherný. Podzim pozlatil pole a stromy vybarvil ve žluté, červené a hnědé. Dny byly stále jasné a slunečné, a tak učitelé, stejně jako děti, často trávili svůj volný čas venku. Harry, za pomoci Hermiony, rozšířil magické bariéry až na pláž, takže se děti mohly bezpečně procházet u moře a plavat ve speciálně upraveném prostoru, jehož ochrany bránily před nepředvídatelnými nehodami. Stálo je to hodně práce, ale společné výpravy do vody účinně eliminovaly bariéry mezi mládeží, protože stavěly dobrou zábavu nad válku mezi aristokracií a nižšími sociálními vrstvami.

To ale neznamená, že se díky tomu hádkám a rvačkám vyhnuli docela. Stále bylo tu a tam třeba od sebe odtrhnout bojující studenty. Děti vychovávané v dětských domovech a v chudých rodinách, si k obohacení invektiv pomáhaly řečí ulice, která mnohým doslova rvala uši. Navíc se děti s komplexem méněcennosti, navyklé si své vybojovat, často uchylovaly k pěstnímu boji, aby se účinně bránily proti kultivovaným, leč velmi zlomyslným narážkám.

Hermiona společně s Daphne, se kterou se k údivu všech spřátelila, vytvořila něco jako společenské centrum, ve kterém dobrovolníky vyučovaly etiketě a snažily se mladým vštípit, že chladná inteligence a správným směrem rozšířená slovní zásoba, jsou mnohem lepší zbraně, než nadávky a pěsti. Samozřejmě to nepřineslo okamžité výsledky, ale dávalo to naději do budoucna.

..........

Harry s Justinem seděli v hledišti a sledovali první famfrpálový trénink. Ron před pár dny oznámil, že všechny čtyři týmy jsou již kompletní, což mezi ostatními vyvolalo hlasitý potlesk. Teď dva profesoři pobaveně sledovali Weasleyho, jak se snaží naučit koleje vody a země, aby se vzájemně nepozabíjely. Soudě podle jeho rozčilením zrudlé tváře, mu to nešlo tak snadno, jak si plánoval.

Pottera zalila vlna stále ještě čerstvých vzpomínek. Zkušenost z jeho první vyučovací hodiny byla spíš zmatená než strašná.

Jakmile otevřel dveře, zarazil se v nich, jakoby ochranné kouzlo místnost bránilo k vstupu vetřelcům, kteří mají vzrůst vyšší než půl metru.

Merline, jak vřískali... Harry přemýšlel, jestli byla kapacita dětských plic za jeho časů taky tak vysoká. Vydal se ke stolu a snažil se ignorovat zvonění v uších a dost nepříjemné pronikavé výkřiky, které s takzvaným sladkým štěbetáním neměly nic společného.

„Dobré ráno“, řekl a doufal, že to zaznělo dostatečně nahlas, aby to tím rámusem proniklo.

Bylo zábavné sledovat, jaký má jeho hlas vlnový efekt. První lavice zmlkly první, následovalo šťouchání lokty, kopance nebo tahání za oblečení, kdy umlkali studenti v dalších řadách, až bylo nakonec ticho v celé místnosti. Téměř čtyřicet párů očí ze dvou kolejí na něho hledělo s očekáváním. Zobrazovaly se v nich tak rozdílné emoce, že až vydechl překvapením. Jedni zírali se zvědavostí, druzí s obdivem a někteří dokonce se strachem. Co se těch posledních týče, uvažoval, čím si tak velký děs zasloužil.

„Všechny vás vítám na první lekci Obrany proti černé magii. Jmenuji se Harry Potter a jak víte, budu vás učit. Ještě neznám vaše jména, takže až budu dělat kontrolu přítomnosti, požádám vás, abyste se jasně ohlásili a vstali ze židle. Chtěl bych si v rámci možností zapamatovat vaše tváře.“ Nedal se odradit těmi zvláštními pohledy, pousmál se a přitom si diskrétně otřel zpocenou dlaň do hábitu. „Požaduji, aby na hodinách panoval klid. Obrana je předmět, který je úzce spojen s kouzlením, takže jen zřídka budete sahat po učebnicích.“ Třídou proběhl vzrušený šelest. „Naučíte se, jak bojovat s temnými silami, jak si poradit v případě kleteb černé magie nebo jakým způsobem se bránit proti tvorům, kteří by vás chtěli ohrožovat. Přestanete se bát bubáků, rarachů a golemů. Poznáte tajemství vlkodlaků, upírů, měňavců a jiných ne-lidí. Naučíte se, že všechno neznámé, nemusí být vždy špatné. Ten, kdo se za úplňku mění v bestii, nemusí být současně ten, kdo nás ohrožuje každodenně. Seznámím vás s kouzly, které chrání před mozkomory, sukubami a dalšími tvory, kteří vzbuzují strach a představují nebezpečí. Budete znát pravidla soubojů, ale i ochranné štíty a různé druhy kleteb. Stručně řečeno, po absolvování školy budete schopni ochránit sebe a svou rodinu.“ Odmlčel se, zhluboka se nadechl a uvolnil své dosud napnuté svaly. Zatím to nebylo tak špatné, přitáhl pozornost a vyvolal silný zájem, což byl úspěch.Jsou nějaké dotazy?“  Několik rukou vystřelilo nahoru. „Prosím“, kývl povzbudivě na jednoho ze studentů.

„Je pravda, že jste porazil Pána zla?“ Hubený chlapec s velkýma hnědýma očima, vstal ze svého křesla.

„Ano, to je pravda“, přiznal tiše. „Ale neudělal jsem to sám, pomáhali mi přátele a mnoho dalších, díky jejichž obětavosti se teď můžeme bezpečně účastnit našeho vyučování.“ Úsměvem zakrýval nepříjemné vzpomínky.

„Jakou kletbou?“ Další otázka padla dřív, než stihl dokončit svou odpověď. Podíval se k oknu, u kterého seděla blondýnka s vlasy utaženými do těsného copu.

„Bylo to kouzlo vytvořené speciálně pro tuto příležitost. Mohlo fungovat pouze na osobu se specifickými schopnostmi a ... Obecně řečeno, pokud bych ho vrhnul na někoho z vás, nic by se nestalo. Navíc mi pomohl jeden speciální lektvar, který pro tu chvíli posílil mou energii.“

„Odkud jste znal to kouzlo?“

„Jak jsem řekl, bylo vynalezeno speciálně pro tuto příležitost.“

„Vymyslel jste ho vy?“

„Ne, to je zásluha vaší profesorky numerologie, Hermiony Grangerové, a několika dalších velmi moudrých kouzelníků.“

„A co ten lektvar? Ten zesílil vaši magii?“ Dívenka ze zadní řady se na něho zvědavě dívala.

„Ne, pouze zabránil, aby se má magická energie rychle vyčerpala. Nevěděli jsme, jak dlouho bude bitva trvat. Abych předešel vaší další otázce, vznikl díky dokonalému umění vašeho profesora lektvarů, Severus Snapa.“ Harry mohl netopýra obviňovat z mnohého, ale rozhodně neměl v úmyslu snižovat jeho zásluhy.“

„Budete nám vyprávět o průběhu války?“

„Někdy jindy“, usmál se slabě. „Uděláme si jednu speciální hodinu, ve které se budeme věnovat konkrétním příběhům“, mrkl vesele na děti, které se radostně zazubily. „Teď mám na vás pár otázek, které mi pomůžou ujasnit pár věcí.“ Studenti se po sobě neklidně podívali. „Nebojte se, tohle je první lekce. Nebudu vás za to hodnotit, nebo odebírat body, maximálně bych mohl nějaké přidat. Pojďme začít se základními věci. Co myslíte, čím se liší černá magie od bílé?“ Ukázal na vysokého žáka ve třetí lavici. „Třeba ty? Nemusíš vstávat.“

„Černá je zlá a bílá dobrá?“ podíval se na něho chlapec nejistě.

„Svým způsobem máte pravdu. Někdo další?“

„Černá zabíjí?“

„Někdy“, připustil.

„Kletby černé magie jsou neodpustitelné?“ zariskovala jedna žačka.

„Vidím, že pojem neodpustitelných je vám známý“, kývnul uznale hlavou. „Nicméně, černá magie má stovky různých kouzel a do tebou vymezené skupiny patří pouze tři. Jednou se budeme učit i o nich. Ještě někdo?“

„Černá magie způsobuje bolest.“

„Ano“, řekl. „Všechny odpovědi jsou v podstatě správné. Máte pravdu, černá magie přináší utrpení, smrt, a proto je špatná. Ale to není všechno. Třeba Expulso - obvyklé  odpuzovací kouzlo. Zkuste ho na někoho vrhnout a dotyčná osoba přistane na nejbližší zdi. Ujišťuji vás, že schytá bolestivé modřiny. Incendio - další jednoduché podpalovací kouzlo. Určitě ho mnohokrát použijete, třeba v učebně lektvarů nebo k zapálení ohně v krbu. Pokud ho však použijete na druhou osobu, způsobíte mu nesmírné utrpení. Tuší někdo, k čemu směřuji?“ rozhlédl se po třídě. Všichni se na něho hleděli s napětím. Po chvíli zvedla ruku stejná studentka, která se zmínila o neodpustitelných. „Ano?“

„Jde o úmysly kouzelníka. Mohou být dobré nebo špatné, takže i mnoho obyčejných kouzel může ublížit“, dívala se na něho dívka s očekáváním.

„Výborně. Přesně tohle jsem měl na mysli. Deset bodů pro kolej vzduchu. Jaké je vaše jméno?“

„Marietta Fawcettová.“

„Vaše jméno od někudy znám“, řekl po chvilce zamyšlení.

„Moje sestřenice chodila do Bradavic, byla v Havraspáru.“

„No, ano.“ Hlavou mu proletěl rozmazaný obrázek studentky s plnovousem, těsně po tom, co se pokusila oklamat Ohnivý pohár. Potlačil úsměv, který se mu dral na rty. „Máte pravdu, všechno záleží na úmyslu. Pokud s někým bojujeme, musíme být připraveni požít mnoho kouzel. Hranice mezi tím, co je dobré a co špatné, je velmi tenká. Mnoho kouzel bylo zahrnuto mezi černou magii jen proto, že je v minulosti požívaly extrémně násilné osoby. Dobrým příkladem je Morsmordre. Žádnou škodu vlastně nedělá, ale bylo vymyšleno Tomem Riddlem a objevovalo se nad domy, které byly napadeny jím nebo Smrtijedy. Proto ho ministerstvo kvalifikovalo jako černou magii a zakázalo ho. Naopak Conjunctivitus je považováno za neškodné kouzlo a přitom může protivníka na nějakou dobu oslepit. Stejně tak obyčejné Stupefy. Představte si, že ho na vás použijí a vaše nehybné tělo ponechají v lese plném divokých zvířat.“ Zazvonění Harryho upozornilo, že hodina skončila. S překvapením si uvědomil, že ani nevnímal, jak ubíhá čas. „Doufám, že jste pochopili, co jsem vám dnes chtěl sdělit. Na další lekci si v knihovně vyhledejte příklady nesprávného použití kouzel a jejich účinky.“

Studenti se zvedli ze svým míst a hlučně se vyhrnuli na chodbu. Nebelvír je s uspokojení sledoval.

V podstatě se nebylo čeho se obávat, první lekce se ukázala být docela příjemným zážitkem.

„Ne, ne a ještě jednou ne!“ Křik, který k němu z dálky dolehl, vytrhnul Harryho z jeho snění. „Tohle je odrážečka! Pálka, která slouží k odrážení potlouků a ne k soubojům!“ Ron právě odtrhnul dva odrážeče soupeřících týmů, kteří ve vzduchu uspořádali souboj s pseudomeči. „I zahradní trpaslíci mé matky mají víc rozumu než vy!“ Udělal velkolepý úhybný manévr, když prolétající potlouk o centimetr minul jeho hlavu. „Na zem! Všichni na zem! Když nedokážete zvládnout praxi, vracíme se výkladu pravidel!“

Vzduchem se rozlehl kolektivní povzdech, děti svá košťata neochotně nasměrovaly na trávník a rozzlobeně se dívaly na oba viníky.

Harry se zasmál a poplácal Justina po rameni.

„Myslím, že pro dnešek hra končí. Ron se nejspíš naštval.“

„Odcházíš?“ pohlédl na něj Justin tázavě.

„Ano, přemýšlel jsem, že když je páteční odpoledne a zítra nebudeme mít žádné vyučování,  mohl bych si dovolit na chvíli vypadnout mimo školní zdi.“

„Jdeš na Příčnou ulici? Vlastně se tam potřebuji taky vypravit, musím si koupit pár věcí.“

„Ne. Myslel jsem, že bych navštívil jednoho známého“, vykroutil se Harry. „Dlouho jsem za ním nebyl.“

„Jasně“, usmál se mladík pohodově. „Já tu ještě posedím. Zítra se můžu vyměnit službu s Nevillem a vydám se na nákupy. Takže se uvidíme u večeře?“

„Myslím, že až u snídaně“, mávnul na něho Harry a opustil tribunu tím, že přeskočil několik schodů najednou. Zdola ho ještě dostihlo podrážděné bručení Weasleyho a hlas Hermiony, která pravděpodobně seděla někde níž. Usmál se sám pro sebe. Pokud někdo hledal Rona, mohl být jist, že najde i Grangerovou.

..........

Draco vešel do Severusových komnat a v rukou držel velký podlouhlý balíček.

„Jsi připravený?“ zeptal se ode dveří.

„Samozřejmě. Víš, že netoleruji nedochvilnost.“ Snape, oblečený v černých kalhotách a plátěné košili stejné barvy, vstal ze svého křesla. „Vidím, že jsi už stihnul nakoupit.“

„Přišlo to ráno. Na značkové obchody se rozhodně můžeš spolehnout“, pohladil Malfoy balíček dlaní.

„Takže, jak soudím, není na co čekat.“ Severus se otočil ke krbu a z mísy stojící na římse si nabral hrst letaxu. „Růžový dům“, řekl hlasitě a zřetelně, a pak zmizel v zelených plamenech. Draco se usmál a rychle se vydal za ním.

..........

V domě panovalo ticho. Muži se rozhlédli kolem sebe a pak se vydali směrem k dětskému pokoji. Uvnitř bylo prázdno. Draco netrpělivě otevřel dveře do koupelny a otočil se ke Snapovi.

„Věděli, že dnes přijdeme“, prohlásil rozčarovaně.

„Možná, že šli na Příčnou nebo je něco zdrželo na vycházce. Nepropadej panice.“ Severus se klidně vydal do útrob domu.

„Nepanikař. To se ti snadno řekne. Samuel na mě vždycky čekal, když jsme se domluvili.“ Malfoy otvíral další dveře se stále větším znepokojením ve tváři. „Navíc má dnes narozeniny, od jeho čtyř let tohle odpoledne vždycky trávíme spolu.“

„Možná je na zahradě za domem...“, položil mu Snape ruku na rameno, aby ho uklidnil. „Nic se nestalo. Kdyby na ně někdo zaútočil, spustil by se alarm. Nazypoměň, že dům je pokryt ochrannými bariérami, hodných samotných Bradavic. Nebuď přehnaně starostlivý, Lucius by nikdy...“

„Nemluv o něm!“ pohlédl na něho ostře Draco. „Mám právo být vynervovaný, Samuel je můj syn!“ Rychle přešel k zadním dveřím a vyšel na terasu, odkud seběhl po třech schodech přímo na stezku, která vedla mezi keře.

„Problém je, že ne tvůj“, povzdechl si Snape a vykročil se za ním.

Draco prošel kolem několika vysokých keřů a vyšel na otevřené prostranství, kde se náhle zastavil. Přímo před jeho očima tu probíhal... famfrpálový zápas pro dvě osoby. Samuel, na starém dětském koštěti, právě prostřelil camrál kovovou obručí a hlasitým pokřikem oznamoval své vítězství. S rozcuchanými vlasy obletěl zahradu, která byla pro tuto příležitost přeměněna na hřiště, a s efektní otočkou se zastavil se před svým soupeřem. Draco se zachvěl a instinktivně zvedl ruku, aby ho chytil, kdyby snad chlapec spadl, ale Sam ani na okamžik neztratil kontrolu nad koštětem.

„Gratuluji k vítězství, byl jsi opravdu skvělý.“ Černovlasý muž přiletěl k dítěti a mazlivě rozcuchal jeho vlasy. „Máš talent a jednou si svůj sen určitě splníš.“

„Opravdu? Myslíš, že můžu hrát ve skutečném famfrpálovém týmu?“ Modré oči zaplály vzrušením.

„Samozřejmě, ale nejdřív tě čeká ještě hodně práce. Kariéra profesionálního hráče vyžaduje mnoho let tréninku, a samozřejmě i učení.“

„Oh, nemůžu se dočkat, až půjdu do školy. Harry, myslíš, že dostanu dopis z Emeraldfogu?“

„Uvidíme. Ještě máš čas, abys o tom přemýšlel.“

„Pak bych mohl být celou dobu s tátou a tebou, a navíc...“ Chlapec obrátil koště směrem k domu. „Myslím, že by táta konečně mohl mít klid. Pořád se strachuje o mé bezpečí a tam bych byl vedle něho... No a taky bych byl s tebou.“

Tahle škola je důležitá, je bezpečná...“

„Bezpečná?“

„Musím se dívat do budoucnosti. Jednou ti to vysvětlím.“

Harry si vzpomněl na Dracova slova a jeho oči se mírně rozšířily. Takže o tohle šlo. Proto se rozhodl obětovat a složil přísahu. Vůbec tehdy nemyslel na peníze. Malfoy v té škole viděl pevnost, ve které by mohl Samuela ukrýt a mít ho pořád na očích. Potter proti své vůli začal uvažovat nad tím, jestli jsou Zmijozelovy obavy oprávněné. Neznal jeho matku, viděl ji dvakrát v životě, jednou na famfrpálovém mistrovství světa a podruhé na jejich svatbě. Podle jeho názoru byla chladná, pokud ne doslova ledová, na všechny se dívala svrchu, byla zvyklá vládnout, byla sofistikovaná a sebevědomá. Zdála se být ideální ženou pro perfektního aristokrata. Hrdá a vznešená Ledová královna. Perfektní v každém směru, uvyklá k životu na výsluní společnosti. Synovu zradu nesla se vztyčenou hlavou a od Luciuse se nikdy nedistancovala. Prezentovala ho jako báječného otce a věrného manžela, ale veřejně ho odsoudila jako člověka, který se dopustil pochybení, oklamán tím největším manipulátorem, jakým byl Temný pán. I přes všechno to bahno zůstala v očích okolního světa téměř bez poskvrnky. Žena předurčená k úspěchu, příklad vzorné manželky a matky, vzor pro aristokracii. Co by udělala, kdyby se ukázalo, že ji její úžasný a věrný manžel podváděl a dával přednost potěšení těla před jejich dokonalým vztahem? Nechtěla by se zbavit všech důkazů? Zejména takových, které by mohly narušit obraz dokonalé ženy? Můžete muže odsoudit za zradu, ale pořád tu zůstává otázka, proč to udělal. Bylo jeho manželství skutečně bezchybné? Nebo to možná byla vina samotné Narcissy?

Harry si v zamyšlení skousl ret. Stále více byl nakloněn tomu, aby dal Dracovi zapravdu a konečně uznal jeho matku jako hrozbu Samuelova života.

„Tak co, vrátíme se dovnitř? Táta slíbil, že dnes přijde.“ Dětský hlásek ho vyrušil ze zamyšlení a Harry si uvědomil, že stále ještě visí na košťatech ve vzduchu.

„Jasně. Tím zápasem jsi mě tak utahal, že jsem dostal hlad“, usmál se a zamířil k zemi.

..........

Severus stál vedle Draca a sledoval hru emocí na jeho tváři. Mladý Malfoy málokdy dovolil, aby ho jeho tvář zradila, ale v tuhle chvíli vypadal jako někdo úplně vyvedený z rovnováhy. Široce otevřenýma očima sledoval scénu, která se před nimi odehrávala. Bylo vidět, že šok pomalu ustupuje nevíře, zmatku, aby nakonec uvolnili místo měkkosti a velké naději.

„No, Potter zřejmě stále upřednostňuje zábavu před povinností“, prolomil Snape mlčení.

„Proč dělá?“ Malfoy si zhluboka oddechl a pevněji sevřel prsty kolem balíčku, který stále držel v ruce. „Já tomu nerozumím.“

„U Merlina, jako kdyby Potter někdy dělal, co se od něj očekává. Vždy jde svou vlastní cestou, neřídí se žádnými zásadami a porušuje jedno pravidlo za druhým“, zašklebil se mírně Severus. „Neměl bys to brát osobně.“

„Spřátelil se se Samem, i když ví, že je to Malfoy a navíc nemanželský. Měl by to využít. Konečně kaz na nenáviděné rodině. Každý Zmijozel by byl nadšený“, zavrtěl mladík hlavou, až mu jeho dlouhé vlasy zakryly polovinu tváře. Od chvíle, kdy upustil od gelování, se zdálo, že jeho vlasy konečně získaly svou vlastní vůli. Teď jemně obklopovaly jeho tvář a hladily ji hebkými prameny.

„Zlatá ostuda je Nebelvír. Řídí se úplně jinými pravidly než normální člověk“, odfrkl si Snape. „Přehnaná laskavost, schopnost odpouštět, ochota pomoci, čest...“

„Nevysmívej se cti, Severusi.“ Draco konečně odvrátil zrak od Harryho a Samuela, a ostře se na muže podíval. „Řídil ses jí celý život.“

„Byl jsem špión, to není příliš čestné povolání.“

„Nezapomeň, s kým mluvíš. Já moc dobře vím, kým jsi byl a čím ses řídil. Kvůli přísaze jsi byl ochoten obětovat svůj vlastní život. Pro dobrou věc jsi trpěl a snášel jsi ponížení. Dovolil jsi, aby tě pomlouvali, zbavili důstojnosti a připisovali ti ty nejhorší vlastnosti. Lidé do tebe kopali, ale ty jsi zatnul zuby a stále jsi za ně bojoval.“

„Draco!“ Ve Snapově hlase zaznělo varování. „Nemluv o věcech, o kterých nemáš ponětí.“

„Právě, že mám.“ Malfoy si odhrnul pramen vlasů z tváře a dal si ho za ucho. „Jenom smysl pro čest a uchování vlastní hrdosti, mi umožnilo přežít válku. Byl jsi pro mě nejlepším příkladem, tak prosím, nedělej ze mě hlupáka.“

„Na takový rozhovor není čas ani místo.“ Severus ukryl ruce v záhybech šatů. „Teď bys měl zvážit, zda pro nás bude přátelství Pottera se Samuelem dobré.“

„Pokud si někoho ceníš, chceš ho chránit. Harry, jako přítel Sama, to je skutečná zbraň proti všem, kteří by mu chtěli ublížit.“

„Harry?“ Snapovo obočí vyletělo vzhůru. „Jak hezké, že jste v tak blízkém vztahu, to jsou skvělé vyhlídky pro vaše manželství. Dokonce už máte i dítě, prostě nádherná, šťastná rodinka. Dokonce i zlá tchýně pasuje do celkového obrazu“, protáhl.

„Přestaň, musím popřemýšlet, jak vyřešit...“

„Tati!“ Samuelův radostný křik způsobil, že se Draco na chlapce obrátil se zářivým úsměvem. Rozpřáhl ruce, aby rozdováděnému dítěti umožnil vpadnout do jeho náruče. „Víš, že mi Harry přinesl famfrpálovou soupravu? Opravdový, se zlatonkou, a ani nevěděl, že mám dnes narozeniny! A potom jsme hráli a dvakrát jsem vyhrál a ...“

Pusa klučiny se nezavřela, když vyprávěl své zážitky s Harrym. Vypadal šťastně a nadšeně. Draco zvedl hlavu a podíval se na opodál stojícího Pottera, který se nedbale opíral o koště. Chvíli se vzájemně měřili pohledy a pak mu Malfoy nepatrným pohybem kývnul v němém poděkování. Mladík na moment vypadal překvapeně, ale po chvíli jeho rty zacukaly mírným úsměvem.

Severus stál stranou a oba muže sledoval se zájmem i jistou dávkou úzkosti, a pak přesunul pohled na chlapce stojícího vedle Draca. Znamená to, že dítě bude most, který povede k harmonii mezi dávnými nepřáteli? Ať tak či onak, situace se stávala stále zajímavější, a on plánoval pozorně sledovat vývoj a v případě problémů zasáhnou. Jeho kmotřenec už si prožil příliš mnoho. Nemohl připustit, aby ho opět někdo zranil. Zvlášť, pokud tím někým měl být Potter.

..........

Samuel netrpělivě trhal další vrstvy papíru, aby odhalil svůj narozeninový dárek. Poslední cáry dopadly na zem a z chlapcových úst se vydral radostný výkřik.

„Koště! Koupil jsi mi opravdové koště!“ S nábožnou úctou vyjmul z krabice předmět, který se leskl novotou. Místností se roznesla vůně dřeva a leštidla.

„Doufám, že se ti líbí“, pousmál se Draco při pohledu na radostnou tvář dítěte.

„Je super! Takové, jaké mají skutečné famfrpáloví hráči!“ Chlapec si prohlížel dárek a jemně hladil tvarované proutky.

Medově černé koště bylo doplněné stříbrným kováním. Na první pohled bylo zřejmé, že je mnohem menší než ta, která se používají ve škole a že je přizpůsobené potřebám osoby menšího vzrůstu. Bylo opatřené speciálními kouzly, které chránily proti pádu, mělo omezenou rychlost a vystoupat mohlo pouze do výšky několika metrů. No, obyčejné koště pro dítě. Ale pro Samuela právě teď představovalo střed vesmíru a bylo nejúžasnějším nástrojem, jaký kdy viděl.

„Jsem rád, že jsem dokázal splnit tvé očekávání.“ Malfoy se usadil v křesle a odložil šálek s čajem. Paní Victoria se před chvíli vrátila ze zahrady, kde plela květinové záhonky. Když uznala Dracova manžela jako důvěryhodnou osobu, s klidem ho pověřila péčí o Sama. Ještě před vstupem do domu Dracovi pogratulovala k uzavření úspěšného svazku s tak úžasným  mužem, jako je Potter. Křivý úsměv byl jediné, na co se Malfoy v tu chvíli zmohl.

„Harry přeměnil zahradní plaňky na obruče a vypadaly jako ty opravdové na hřišti, a hráli jsme dlouho, a Victoria šla do zahrady, a já jsem vyhrál a Harry řekl, že jednou budu skvělý hráč a...“ Z  úst nadšeného Samuela se řinula záplava slov. Draco mu s úsměvem naslouchal a přemýšlel nad důvody, kvůli kterým Potter chlapci projevil svůj zájem. Že by opravdu převzal roli jeho manžela a chtěl se pro chlapce stát něčím víc, než jen známým? Netušil, jestli je to dobře nebo špatně. Měl pocit, že je to příliš brzy, dokud ještě existovala třeba jen jiskřička naděje na pro rozvod. Chlapec by si na něho neměl zvykat. Nebelvír však nejdřív konal a potom myslel. Co bude, jestli si ho Samuel oblíbí a začne mu důvěřovat, a on jednoho dne zmizí z jeho života? Jak to zvládne dítě, kterému někdo opět zlomí srdce? Nebo to tak není? Co když už se s tím Potter prostě smířil? Uvědomil si, že když už budou navždy spolu, je jeho povinností Sama lépe poznat? Nechtěl, aby chlapce někdo považoval za povinnost a projevoval mu přátelství z donucení. „... a potom jsem Harrymu řekl, že až budu starší, půjdu do vaší školy, protože když jsi tam ty, bude to tam pro mě bezpečné, a už se budu smět podepisovat Samuel Malfoy, ne Samuel Grand, protože to je jméno chůvy. A ty konečně nebudeš mít strach, že se mi něco stane a budeš spokojený.“ Draco se na něho překvapeně podíval.

„Same, s tebou jsem vždy spokojený“, řekl ohromeně. Podivil se, jak ho to dítě přesně odhadlo.

„No, ale... možná pak budeme konečně moci jít společně ven, na výlet ... Nikdy spolu nikam nechodíme. Pamatuješ, jak jsi mi vyprávěl o Prasinkách? Rád bych je viděl, a s tebou a Harrym by se mi určitě nestalo, že jo?“

S tebou a Harrym ...

Draco se napil čaje, aby získal čas na odpověď. Nechtěl v chlapci probudit falešnou naději.

„Ten dort, co Victorie upekla, je opravdu skvělý. Slyšel jsem, že jsi jí pomáhal s výrobou čokolády.“ Potterův hlas ho přiměl otočit hlavu jeho směrem, byl vděčný za změnu tématu.

„Jo! A zdobil jsem ho mandlemi“, tváře dítěte se pokryly samolibou červení.

„Je to nejlepší dort, jaký jsem jedl“, nabral si černovlasý mladík na lžičku trochu šlehačky a s blaženým výrazem ve tváři ji vložil do úst. Draco fascinovaně sledoval, jak mizí mezi jeho rty. Když sedával v Bradavickém velkém sále proti Nebelvírovi, mnohokrát ho viděl jíst, ale nikdy nevěnoval pozornost výrazu tváře, který to provázel. Harry si dort vychutnával s přimhouřenýma očima a s lehkým úsměvem. V koutku úst se mu usadila tenká vrstva krému. Muž zvedl ruku a otřel ji prstem, který pak diskrétně olízl. Zmijozel cítil, že ho oblévá horko. Pro něho to byl pohled skrz na skrz prosycený erotikou. Jednou by měl objednat večeři do pokoje a ...

„Skutečně, dort je dobrý, ale vzrušení, které předvádí pan Potter, a rychlost, se kterou ho konzumuje, připomíná spíš chamtivosti než potěšení desertem.“ Ironický výraz v Severusově tváři vrátil Draca na zem.

„Chamtivost by byla, kdybych se zeptal, jestli máš v úmyslu dojíst ten kousek, který tak týráš“, zabručel Harry. „Vlastně přemýšlím nad tím, jestli bys tu hmotu měl vůbec jíst. Zažívací potíže jsou někdy dost bolestivé a já nepochybuji o tom, že ten načechraný krém tě skolí ve chvíli, kdy dorazí do tvého žaludku. Sladká šlehačka a přebytek kyselosti nejdou moc dohromady.“

„Jsem nadšený, že tak dbáte o mé zdraví, pane Pottere. Ale buďte opatrný, protože bych si mohl myslet, že je váš zájem upřímný.“

„Ale samozřejmě, Severusi, můj zájem o tvé blaho je stejně upřímný, jako tvoje vměšování.“ Harry v klidu dojedl dort a odsunul talíř. „Mohl bych dostat čaj?“

„S omějem?“ protáhl Snape.

„Pouze v krajním případě, ledaže pěkně poprosíš.“

„Oba jste okouzlující. Dokonce docházím k závěru, že mi v průběhu těch let něco důležitého ušlo.“ Draco přeskakoval pohledem ze Severuse na Pottera. „Mudlové mají rčení – co se…“

„Draco!“

„Malfoyi!“

Dva rozhořčené výkřiky se spojily v jeden. Draco se tiše zasmál, pak vstal z křesla a zvedl Samuela, který už usínal.

..........

Nemocnice Sv. Munga byla místem, které Severus obzvlášť neměl rád. Zejména v neděli, kdy byla nemocnice velmi přeplněná, a to jak pro pacienty, tak návštěvníky. Snape rychle přecházel po chodbách a blížil se k místu určení.

Dnes ráno byla ve zvláštním vydání Denního věštce oznámena smrt tří Smrtijedů. Byli to velmi dlouho hledaní stoupenci Temného pána, kteří za jeho života patřili do jeho vnitřního kruhu. Rodolphus Lestrange, Mulciber a Carrow , byli Snapovi dobře známi. Obzvlášť upřímně nenáviděl Mulcibera, který byl specialistou na kouzlo Imperius a často ho využíval, aby lidi donutil k nepředstavitelným činům. Potom své oběti postavil před obraz jejich vlastních zločinů a liboval si v jejich utrpení, a častokrát i v šílenství, do kterého pak upadli.

Snape zatlačil na dveře a vešel na izolaci, kde si pak jedním jistým pohybem přitáhl židli a posadil se u lůžka s pacientem.

„Dobrý den, Luciusi. Dlouho jsem tu nebyl. Pevně doufám, že bys můj odpor k tvému navštěvování pochopil. Nechci, abys získal mylný dojem, že se sem obtěžuji speciálně kvůli tobě. Nejsi tak důležitý. Už ne.“

Snape se pohodlně opřel do opěradla židle, zkřížil ruce na prsou a pečlivě studoval nehybné tělo. I přes dobrou lékařskou péči Malfoy viditelně zhubl a jeho kůže získala téměř nezdravě bledou barvu. Dlouhé, vždy dobře upravené vlasy, teď byly mírně rozcuchané a mastné.

„Vypadáš špatně“, řekl s jistým uspokojením. Vždy ho zlobila Luciusova krása, se kterou se předváděl, jako by byla jeho vlastní zásluhou, a ne dar přírody. „Kde je ten lesk a nádhera, kterou ses tak pyšnil? Měl jsi ambice stát se pravou rukou krále, chtěl jsi vládnout a rozhodovat o osudu světa. Není to ironie osudu, že teď nemůžeš vládnout ani vlastním tělem?“

Natáhl si nohy před sebe a překřížil je v kotnících. Nějakou dobu nehybně seděl a pronikavýma černýma očima pozoroval ležícího muže, jakoby si chtěl pamatovat každý detail jeho těla, ukrytého pod tenkou dekou. Je žalostné, jak končí velikáni tohoto světa, povzdychl si a dlouhým prstem pohladil tenké rty. Vlastně nevěděl, co ho k této návštěvě přivedlo. V nemocnici se objevil jen proto, aby předal výjimečně delikátní lektvary, které nemohly být doručeny sovou. Že by ho k návštěvě přinutilo staré přátelství? Doufal, že není až tak sentimentální. No co, když už je tady, může se s Malfoyem podělit o novinky.

„Potter a tvůj syn se vzali.“ Neměl v úmyslu příběh nijak přikrašlovat. Pokud ho Lucius slyšel a právě prožíval šok, tím lépe. „K mému znechucení se jim žije docela dobře. Přes den se stále častují ostrými jazyky, čímž se zřejmě snaží dokázat, který z nich je větší hlupák. V bytí idiotem vyhrává Potter, ale to by tě překvapovat nemělo. Tvůj syn je velmi inteligentní muž, ale v přítomnosti Vyvoleného neustále ztrácí svůj klid a dostává se do potíží. V noci se ale oddávají tělesným rozkoším a troufám si říci, že Potter pravděpodobně - k mým velkým rozpakům - splňuje všechny jeho požadavky. Což je samo o sobě velmi podezřelé, protože žádný Nebelvír nikdy neusiloval, aby byl něčím víc než oběť rozmnožování.“

Povzdechl si, položil ruku na područku a bubnoval prsty na dřevo.

„Troufám si říct, že tvůj nemanželský syn se v téhle rodině dokonale našel. Miluje Draca, což je zcela přirozené, a Potterem je nadšený, což je s největší pravděpodobností nějaká genetická vada. Možná, že Alecto nebyla tak dokonalá, jak jsi myslel.“

Naklonil se dopředu a obdařil muže zlomyslným úsměvem.

„A na konec jsem si nechal největší chuťovku z celé té nevhodné historie. Svatba byla v každém slova smyslu magická. Zlatý omyl a tvůj syn spojili své moci. Způsobila to tvá žena, takže nepočítej s rychlým rozvodem, protože oba víme, že ...“, náhle umlkl. Vyskočil ze židle a rychle přistoupil k posteli, aby se sklonil nad ležícím. Byl by přísahal, že ruka muže, která dosud nehybně spočívala na lůžku, sebou škubla, jako by se chtěla zatnout v pěst a zmačkat vyžehlené povlečení.

„Luciusi, ty mě slyšíš?“ zeptal se ostře, ale nedočkal se žádné reakce. „Poslouchej mě velmi pozorně, nemůžu ti pomoct, když mi nedáš žádné znamení“, zasyčel a přiblížil tvář k nehybnému obličeji. Instinktivně položil dlaň na jeho zápěstí a zkontrolovat puls. Byl zřetelně zrychlený. Přimhouřil oči a rozhodl se zariskovat. „Musíš být šťastný, když víš, že rod Malfoyů není ztracen a tvého odvrženého parchanta nevychovává nikdo jiný, než sám ničitel Voldemorta, který navíc sdílí svou magii s Dracem.“  Ano! Ruka pod prsty sebou viditelně škubla a dlouhé, štíhlé Luciusovy prsty, se opět křečovitě posunuly po látce. Severus se narovnal a odstoupil od postele.

„Úžasné, takže mě slyšíš. Mohl jsem si to myslet, ty jsi se nikdy příliš snadno nevzdával.“ Nervózně přecházel po místnosti a přemýšlel o příčinách téhle situace.

Malfoy ležel v kómatu už pět let. Přes veškeré úsilí lékařů nereagoval na žádné pokusy o léčbu. Lektvary, které mu podávali nitrožilně, jeho organismus odmítal nebo mu působily vyrážky a jiné kožní problémy.

Narcissa z počátku vynaložila obrovské úsilí, aby bylo obnoveno zdraví jejího manžela. Ale časem, když nebyly vidět žádné výsledky, odtáhla se a úplně ho přestala navštěvovat, jakoby byl muž ve vegetativním stavu skvrnou na cti rodiny. Malfoyové nebyli onemocní, nebyli zmrzačení a nebyly mezi nimi osoby, které by mohly být podezřelé z duševní újmy.

Severus se zastavil uprostřed místnosti, kousl se do rtu a začal zvažovat všechny okolnosti, které mohly tak náhle ovlivnit Luciusův stav. Kletby, které ho zasáhly, mu způsobily rozsáhlé vnější i vnitřní škody. Ale i když lékaři vyléčili všechna fyzická zranění, muž stále zůstával v bezvědomí a nikdo nemohl definitivně říci, v jakém stavu je jeho mozek. Po všechny ty roky, kdy ho nitrožilně krmili a mazali mastmi proti proleženinám, stále strádal v soukromé izolaci a nic nenasvědčovalo, že se jeho stav zlepší.

Snape několik minut zvažoval možnosti, které mohly způsobit, že Malfoy poprvé po letech projevil nějakou reakci na vnější podnět. Došel, dle svého názoru, k jedinému správnému závěru. Kletby, které způsobily koma, musely být vrženy jedním ze tří mužů, o kterých se dnes ráno psalo v Denním věštci. Jejich smrt zřejmě oslabila sílu kouzel a magie, která ztratila spojení se svým jádrem, se pomalu rozpadala. Dočasné kletby, přestože vyžadovaly méně energie než ty trvalé, se používaly jen zřídka. Při tak masivním útoku, který se konal během bitvy o Bradavice, si ale Smrtijedi zřejmě šetřili síly na finální bitvu a jimi nastražené pasti obsahovaly kletby, které sice napáchaly mnoho škod, ale nevyčerpávaly vnitřní sílu kouzelníka, který je vrhnul.

Severus se znovu podíval na ležícího, pak rychle opustil místnost a zamířil přímo k vrchnímu čaromedikovi, který dohlížel na oddělení pro poruchy způsobené černou magií.

ooOoo


15 komentářů:

  1. Hmm, co takhle nějaká pěkná trojka HP/DM/SS? :D To by byla luxusní sranda :D
    ne, omlouvám se, moje zvrácená mysl se zase ozvala *angel*
    Mělo mi být jasné, že Lucík se nám vrátí na scénu :d a vypadá to, že to bude opravdu brzy?

    Přeji hezké Vánoce!

    Děkuji!
    YKW

    OdpovědětVymazat
  2. :D Lucius mi v téhle povídce vysloveně nesedí... Asi tim jak nic nedělá :D

    OdpovědětVymazat
  3. Lucius se evidentně vrací na scénu, Samuel je skvělý klučina a já nemám jinou možnost než konstatovat, že tahle povídka je skvělá a tvoje překladatelské schopnosti jsou obdivuhodné.

    Přeji krásné Vánoce

    OdpovědětVymazat
  4. Hmm chtěla bych, aby se Lucius vrátil na scénu jako hodný dědeček - o čemž ale pochybuji :D. Děkuji za další kapču a musím říct, že Ježíšek je moc hoooodnej :).

    Přeji pohodové svátky vánoční :)

    mariaa

    OdpovědětVymazat
  5. wau :D jsem hodně zvědavá, jestli se Lucius uzdraví a bude řádit :D moc hezká kapitolka :)
    Lafix

    OdpovědětVymazat
  6. Krásná kapča :-) To jak Harry přijal Sama je super. Ten výraz na Dracově tváři když je viděl létat musel být fantastický :-D
    A to, že Severus zjistil, že Lucius vnímá. Hm to jsem zvědavá jak tohle dopadne. Doufám, že dobře :-D a moc se těším na Ježíška a další kapitolu :-D))))

    OdpovědětVymazat
  7. Ježíšek je hodný ... už se těšín kapitolky jsou úžasné i když nekomentuji tak jsem závislá ;-) :-D žeby HP/DM a SS/LM?!? no ne?!? bude Lucius hodný chlapeček?!? :-P

    OdpovědětVymazat
  8. No páni, ani nevím jak bych mohla kapitolu vychválit a navíc s návratem Luciuse jsem vůbec nepočítala. No, páni...Jo, a na Ježíška se moc těším...

    OdpovědětVymazat
  9. :-D Super! Takže se něco s Luciusem bude dít? No páni... a bude po 'probuzení' dobrý nebo zlý? A Malfoyová mě pěkně se**. Předtím i teď.

    Těším se na zítřek! :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Páni.. tak teď nevím, jestli je to hodně zlý, nebo jen blbý, nebo naopak že to bude lepší.. Každopádně krásné Vánoce přeju a spoustu dárků

    Lily

    OdpovědětVymazat
  11. Samuel je rozkošný, Luciusa by som oželela :D
    „Mudlové mají rčení – co se…“ :D :D :D nemalo chybu
    veľmi pekná kapitola :) nemôžu byť Vianoce častejšie do roka? :D

    OdpovědětVymazat
  12. Super :) teším sa na ďalšie Dracove a Harryho spoločné chvíle so Samom. A som rada, že si Draco všíma a premýšľa o Harrym aj tie dobré veci a vlastne aj Harry na Dracovi :)
    Severus nakoniec vylieči aj Luciusa? S Narcisou sa rozvedie a mohol by byť so Severusom :) oni dvaja k sebe patria :)Ďakujem za predvianočný darček a na vianočný sa budem veľmi tešiť.
    _________________________
    Zuzana

    OdpovědětVymazat
  13. Ty seš hodná, že na nás myslíš s dárečkem. Děkujeme Ježíšku.
    Bobo

    OdpovědětVymazat
  14. Já prostě zbožňuju Harryho se Samem,mohl by být tím pojítkem mezi nimi,které by je zblížilo i mimo ložnici?
    A copak se nám děje s Luciusem,vrací se nám do hry?
    No mám se na co těšit,děkuji za kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  15. Neviem, či sa mám z toho Luciusa radovať, alebo obávať. Preberá sa, dobre. Ale čo to prinesnie? Nepochybujem, že iba problémy. A Harry, no, chlapcovi všetka česť, s tým malým bol zlatý :) A so Sevom v slovnej prestrelke ešte viac :D

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)