5. května 2013

Red Hills - 36.

Autor: Akame Sora
Překlad: Nade

Po celkem pěkném květnovém dni tu opět máte kapitolku. Opět děkuji za podporu těch, kteří komentovali poslední kapitolu: Káťa, Saskya, Lafix, Bobo, Gesi, Jenny, Charli, bacil, Achája, kali, Zuzana a Lily. Velká vděčnost.
Užijte si čtení.



34. kapitola

„Dobrý den.“ Dva prvňáci se ostražitě oddělili od skupinky dětí, které si hrály na dvoře a váhavě přistoupili k Harrymu a Ronovi, kteří společně se Samuelem stáli v bezpečné vzdálenosti a už nějakou dobu sledovali jejich skotačení.

„Dobrý den. Vidím, že koulovačka skončila remízou,“ usmál se Harry na chlapce a jednomu z nich smetl sníh z čepice.

„Vodníci se vzdali, neměli proti nám šanci,“ smál se klučina spokojeně. Chyběly mu dva přední zuby. „Plameny vždycky vyhrajou, jsme nejlepší.“

„V tom případě nám nezbývá nic jiného, než pogratulovat vítězům.“ Harry se pevněji zavinul do pláště, který mu rozevlál náhlý poryv větru. „Není vám zima? Vypadáte jako malí tučňáci.“ Byla to pravda, tmavé pláště dětí byly obalené sněhem a jejich rukavice už na první pohled vypadaly úplně promočené. S povzdechem vytáhl hůlku. „Dejte ruce před sebe.“ Rychlý pohybem vrhnul několik sušících kouzel. Přimrzlý sníh roztál a měkký materiál rukavic zůstal čistý a suchý.

„Ne, profesorka Grangerová na nás použila zahřívací kouzlo, ale asi to nefunguje na všechno,“ pokrčilo jedno dítě rameny.

„Říká se: děkuji,“ poučil prcka Ron.

„Děkuji, pane řediteli,“ ukázal malý chlapec znovu svůj neúplný chrup.

Harry se pousmál. Ron ho v roli vychovatele neustále překvapoval.

„Kdo je to?“ Jedna ze studentek napřáhla ruku a ukázal směrem k Samovi, který stál vedle Harryho.

„To je Samuel, bratr profesora Malfoye. Od nynějška bude bydlet na hradě s námi všemi,“ položil Harry ruku na rameno dítěte.

„Bude s námi chodit na hodiny?“

„Ne, Samovi je teprve osm let a ještě se nebude účastnit vyučování.“

„A ve které koleji bude?“ Děti se samozřejmě zajímaly o všechno, co souviselo s novým obyvatelem školy.

„Bohužel, Samuel je příliš malý na to, aby byl přiřazen do některé z kolejí. Prozatím dostal soukromý pokoj. Po pravdě mám podezření, že by mnohem raději bydlel s ostatními chlapci, ale teď to není možné,“ podíval se Harry na Sama, který se na něho ostýchavě usmál. „Naštěstí se může na kolej přestěhovat, jakmile začne chodit do školy.“

„No co, soukromý pokoj je taky super, protože si může zvát kamarády a nikdo ho neotravuje,“ rozzářily se nadšením oči menšího chlapce. „A může si s námi hrát? Budeme stavět pevnost.“

„Pokud bude chtít,“ pohlédl Harry na Sama. „Chceš se přidat k dětem? Myslím, že stavění pevnosti je opravdu zábavné.“

„Můžu?“ Samuel zvedl hlavu a přeskakoval pohledem z Harryho na Rona.

„Samozřejmě. Pozemky hradu slouží k zábavě, jen nesmíte chodit za hlavní bránu.“

„Rozumím, doma jsem taky nemohl,“ kýval Sam nadšeně hlavou. „Tak můžu jít?“ Netrpělivě přešlapoval na místě a toužebně se díval za dětmi.

„Běž.“ Chvilku se díval, jak se chlapec vzdaluje směrem k hloučku a pak se otočil na Rona. „Myslíš, že se aklimatizuje?“

„To záleží na okolnostech,“ pokrčil Weasley rameny. „Je mladší něž oni, můžou s tím být problémy.“

„Proč? Samuel je skvělý kluk.“

Ron si povzdechl a opřel se o kamenný okraj zamrzlé fontány. Bedlivě pozoroval děti, které právě hromadně budovaly trochu křivou zeď pevnosti.

„Víš, Harry, být nejmladším vůbec neznamená, že bude nejvíc rozmazlovaný. Starší děti si často rády najdou obětního beránka, něco jako poskoka. Mladší chodí všude za nimi, obdivuje je a oni toho okamžitě využijou. Netvrdím, že v případě Samuela to tak bude, je to Dracův bratr, takže to můžou vidět jinak, ale děti jsou děti,“ poupravil si čepici a úkosem se podíval na Harryho. „Neříkám to, abych tě vyděsil, ale stát se to může.“

„Jsi si tím jistý? Nikdy jsem se na mladší ročníky takhle nedíval. Vůbec jsem si nevšiml, že by někdo v Nebelvíru využíval mrňata,“ pohlédl na něho Harry znepokojeně.

„Vyrůstal jsem mezi staršími bratry, věř mi, občas byli hnusní a nejednou jsem dostal vynadáno právě kvůli nim. Jako dítě jsem se jim chtěl ve všem podobat. Znáš to, byli starší, odvážnější, uměli už létat na košťatech a mě se zdáli tak stateční a úžasní. Fred a George toho využívali, dokud jsem nezačal chodit do školy. Když nad tím teď tak přemýšlím, měli ve mně docela poddajného otroka. Nosil jsem jim košťata, kryl jsem je před matkou, svalovali na mě vinu za své vylomeniny, protože to bylo snadnější,“ zavrtěl hlavou a podíval se na zataženou oblohu. „Neříkám, že byli špatní, jsou to skvělí bráchové, ale měli rádi navrch.“

„Myslíš, že Samuela tady čeká to samé?“ Harry kopnul špičkou boty do hromady sněhu. Prašan se vznesl a usadil na okraji jeho pláště.

„Já nevím. Je to Malfoy, ti si dokážou poradit. Jestli je jako jeho bratr, navzdory věku se z něho brzy může stát něco jako vůdce. Vzpomeň si, jak všichni Zmijozelové Draca poslouchali, dokonce i ti ze starších ročníků.“

„Draco byl hajzlík, rozmazlený kluk, který všechny strašil svým tátou. Samuel takový není,“ prohlásil Potter nepřesvědčeně.

„To je fakt. Ale pořád je to Malfoy,“ usmál se Ron rozverně. „Myslím, že velení má v krvi. Může být lepší než jeho bratr, ale ... krev není voda, kámo.“

„Doufám, že si brzy najde kamarády.“ Harry znovu zaměřil pozornost směrem k dětem, kde Samuel právě vlezl do díry vyvrtané ve sněhu. „Do prdele, bude celý mokrý,“ zabručel a chtěl se za chlapcem vydat.

„Dej mu pokoj, zasahováním ho jenom ponížíš,“ chytil ho Weasley za rukáv. „Teď dokazuje, co zvládne a kdyby tam nevlezl, nazvali by ho zbabělcem.“

„Jenom doufám, že se mu ten metrový kopec nesvalí na hlavu. Sakra, je děsná zima. Absolutně nechápu, co děti vidí na plazení se mezi tunami sněhu.“ Harry by nejradši šel a Sama z té pokřivené pevnosti vytáhl. „Mám pocit, že se za chvíli proměním v jednu z těch ledových soch, co zdobily sál během plesu.“

„Harry, vzpomeň si, co jsi dělal v jeho věku,“ odfrkl si Ron pobaveně. „Oni na zimu nemyslí, pro ně je nejdůležitější zábava a výzva.“

„Nikdy jsem nestavěl pevnost. V jeho věku ...“ Černovlasý mladík zmlknul, protože se snažil zahnat nepříjemné vzpomínky z dětství. Jako osmiletý měl kontakt se sněhem jen tehdy, když mu strýc nařídil, aby odhrnul sníh ze zapadaného chodníku, nebo když šel domů ze školy a na zádech mu přistávaly tvrdé koule, které házel Dudley a jeho povedená partička. Tohle nepovažoval za druh dobré zábavy.

„Promiň, zapomněl jsem, že tvoje dětství bylo úplně jiné než moje,“ poplácal ho Weasley po rameni. „Koukej, už vylezl a nic mu není.“

„Doufám, že nenastydne.“ Harry strčil ruce do kapes, jako by se tím snažil sám sobě zabránit, aby se nevrhnul chlapci na záchranu. „Draco by mě zabil.“

„Lamentuješ jako přehnaně starostlivá kvočna,“ zasmál se Ron pobaveně. „Zajímalo by mě, jestli Malfoy ví, jakou má úžasnou ženušku.“

„Sklapni,“ hodil po něm Harry rozhořčený pohled. Rozhodně nebyl kvočna! Prostě jen nechtěl, aby Samuel v jeho péči chytil třeba jen rýmu. Draco by mu nejdřív utrhnul hlavu a pak by ho vyhodil z postele.

„Pojďme, zalítáme si.“ Weasley vytáhl hůlku a přivolal své koště.

„Ne, slíbil jsem Dracovi, že na něho budu dávat pozor,“ zavrtěl hlavou Harry a toužebně zíral na Blesk 2300, který Weasley držel v ruce. Opravdu měl chuť nasednout na koště a vznést se do vzduchu. Už dlouho to neudělal.

„U Merlina, Harry. Můžeš ho sledovat shora,  nebudeme se vzdalovat,“ zavrtěl zrzek znechuceně hlavou. „Přestaň se nad ním klepat, protože začínáš připomínat moji mámu. Samuel se skvěle baví a teď tě k ničemu nepotřebuje. Tak co ...,“ zatřásl s koštětem, které držel. „Jen pár koleček, nic víc.“

„No, dobře,“ nechal se Potter nakonec přemluvit a pohybem ruky přivolal své nové, z mahagonu vyrobené koště, trefně pojmenované "Santana".*

...

Rukou v rukavičce oprášil sníh z padlého kmene, posadil se na něj a těžce oddychoval. Stavba pevnosti se ukázala sice jako zábavná, ale trochu únavná činnost. Ze začátku se na něho děti dívaly trochu nedůvěřivě, ale po pár minutách zapomněly, že je nový a bavily se s ním, aniž by se staraly o jeho věk, nebo že je ředitelův bratr. Skupina byla složená z několika desítek dětí z různých kolejí a převažovaly v ní děti z prvního ročníku. Samuel ve skutečnosti ještě nikdy nebyl zapojen do hry s tak velkou skupinou a byl tím ohromně nadšený.

„Proč jsi tady nebydlel už od začátku školního roku?“ Maxmilián, jeden z chlapců, kteří ho pozvali ke stavbě pevnosti, se posadil vedle něho a oprášil si z kalhot přebytečný sníh.

„Žil jsem s chůvou. Tá...,“ odkašlal si a rychle se napřímil. „Draco mě navštěvoval.“

„Je fajn mít bratra ředitelem školy, ne?“ Několik dětí přišlo blíž a v obloučku ho obklopily. Po zábavě přišel čas na otázky a Sam se cítil trochu nesvůj.

„No ... já nevím,“ pokrčil rameny. „Bude to divné, až mě začne učit.“

„No co. Řekne ti, co se máš našprtat na testy, všechno tě naučí a nikdy nedostaneš T.“

„Té?“ Díval se zmateně na nízkého blonďáčka, který byl stejného vzrůstu jako on, ačkoli byl o čtyři roky starší.

„Troll! Nejhorší hodnocení, jaké může být. Budeš mít výhodu, ne?“

„Eee ... No já nevím, Draco mě pořád napomíná ...“ Vsunul prsty pod čepici a poškrábal se na zpoceném čele.

„A jaký je doma?“ Jakási dívenka si sedla po jeho levici a zvědavě se na něho dívala. „Jsem Sarah,“ představila se krátce.

„Doma?“ reagoval nechápavě na otázku.

„No, víš, na hodinách je občas děsivý. Někdy se na člověka podívá tak, že máš chuť se ukrýt, a mluví takovým chladným hlasem. Strašidelný!“

„Opravdu?“ Nedokázal si představit Draca jako někoho, kdo může děsit, vždyť byl tak ... milý a hodný.

„No, a když zkouší a někomu to nevyjde, to je teprve masakr.“ Buclatý chlapec se nestaral o studený sníh a v tureckém sedu se uvelebil na zemi. „Pane Hewsone, byl snad váš mozek v dětství podroben mučení, že vám dělá potíže napsat správně slovo Aquamenti?“

„Nebo: Slečno Erikssonová, trefila vás do ruky nějaká kletba, že místo spirály provádíte něco, co lze s notnou dávkou optimismu nazvat kroužení šíleného čmeláka?“ Marika, jejíž jméno si poměrně rychle zapamatoval, se hlasitě zachichotala.

„Opravdu mluví takhle?“ Nedokázal si představit, že by jeho bratr mohl být tak zlostný. Právě se o něm dovídal úplně nové věci a nevěděl, jestli se má smát nebo být vyděšený.

„Jo, ale ty se tím trápit nemusíš. Svého bratra přece takhle kárat nebude,“ pokrčil Maxmilián rameny.

„Nevím. Draco občas rád komanduje a opravuje mě: Neříká se díky, ale děkuji, neříká se super, jenom skvělé, úžasné. Jsi Malfoy, nechovej se jako plebejec,“ obrátil Samuel oči v sloup. „No, ale jinak je fajn, vždycky mě brání a je milý, všechno mi kupuje a ...,“ odmlčel se a trochu se začervenal. Nechtěl, aby o jeho bratrovi mluvili špatně, ale taky nechtěl, aby to znělo, že s ním zachází jako s dítětem. „A když je společně s Harrym, tak je opravdu legrace.“

„Harry? Ty říkáš řediteli jménem?“ Chlapec, který seděl na sněhu, na něj vyvalil oči.

„Blbče, ty bys svému švagrovi říkal: pane?“ pohlédla na něho Sarah shovívavě.

„Švagrovi?“ zamrkal Samuel zmateně.

„Ředitel Potter je přece manžel tvého bratra, takže je tvůj švagr, ne?“ prohlásila rezolutně.

„Oh, no jo,“ připustil. Vůbec nad tím nepřemýšlel. Harry byl prostě Harry. Nejdřív na něho myslel jako na někoho, koho bude moci nazývat tátou, ale když se dozvěděl pravdu, neuvažoval o tom, jaký vztah je mezi nimi ve skutečnosti.

„Jednou budeš určitě prefekt,“ poplácal ho Maxmilián po rameni.

„Pche, to rozhodně. Když má takovou protekci, tak se ani nemusí unavovat,“ vyprskl jakýsi vysoký chlapec, který dosud nepovšimnutý stál za ním. „Ani pro dobro koleje, ani s problémy obyčejných studentů.“

„Nerozumím,“ zamumlal rozpačitě. Na chlapci byla viditelná jistá nechuť a Samuel příliš nechápal, čím si to zasloužil. „Kdo je prefekt?“

„No prosím, Malfoy, a hloupý,“ zasmál se zlomyslně student. „Bratříček tě nenaučil pravidla? Neboj, ještě tě stihne vyškolit.“

„Ty jsi ale protivný, Joe. Vždyť do školy právě přišel a je mladší než my.“ Hewson se nahnul k chlapci. „Prefekt je ten, kdo má na starosti studenty a je v kontaktu s učiteli. Většinou na to vybírají toho nejlepšího studenta,“ vysvětlil Samovi. „Neposlouchej ho, tvůj bratr je možná ostrý, někdy i nepříjemný, ale nikdy nikoho neupřednostňoval.“

„No jasně, že ne. Vždyť mezi námi nebyl jeho okouzlující bratříček,“ zavrtěl Joe soucitně hlavou. „Řekni, Same, učíš se černou magii?“ sklonil se k němu. Odstrčil Maxmiliána, překročil kmen a posadil se vedle mírně vylekaného Samuela.

„Černá magie je špatná.“ Chlapec se mírně odsunul.

„Řekl syn Smrtijeda.“

„Joe!“ sykla varovně Sarah.

„No co, vždyť říkám pravdu. Jeho starouš teď leží a předstírá vegetaci, protože byl poskokem Temného pána.“ Joe rozhodně nevypadal zkroušeně. „Kdyby se probudil, pravděpodobně by svého synáčka zabil za to, že ho zradil a udělal z něho na celých pět zombie. Moje babička říká, že ...“

„Nezajímá nás, co říká tvoje babička,“ vstal Maxmilián a vrhnul na něho podmračený pohled. „Děsíš ho.“

„Ajaj, ubohý malý říďův bratříček, jak je mi ho líto.“ Chlapec kopl sníh směrem k Maxovi. „Navíc jsem nevyzradil žádné tajemství, všichni o tom vědí.“

„Já ...“ Samuel seděl se skloněnou hlavou a pohrával si s mokrou rukavicí. „Já ... já jsem to nevěděl.“

„Fakt?“ podíval se na něho překvapeně Joe. „Oh ... No, tak teď to víš.“ Okamžik pokání však velmi rychle pominul a nezdálo se, že by měl chlapec nějaké výčitky svědomí. „Proč žiješ se svým bratrem a ne s matkou?“

„Eee ... moje matka nežije. Draco mě našel, když jsem byl v sirotčinci,“ přiznal tiše. Vlastně netušil, co má říkat, protože mu nikdo neřekl, že by měl něco skrývat.

„Tak Narcissa Malfoyová není tvoje máma?“

„Narcissa?“ Samuel se cítil úplně ztracený. To jméno nikdy neslyšel.

„No přece matka tvého bratra.“ Joe se na něj díval, jako by byl blázen.

„Neznám ji ...,“ řekl tiše. Draco měl jinou mámu? Ale to nesouhlasilo, protože jestli byli bratři ... Že by zase o něčem nevěděl, nebo hůř, znovu mu lhali?

„Teda ... To je mazec ...,“ začal se chechtat Joe. „Kdo by si to pomyslel.“

„Přestaň, to není směšné,“ opřela si Sarah ruce v bok a ostře na něho zírala. „Máš-li ještě něco na srdci, tak si to nech pro sebe.“

„Ou, už se bojím. Ale ty ho určitě chápeš, nakonec jsi taky žila v útulku,“ odfrkl. Vstal a vyrazil k hradu. „Odcházím. Jste zábavní, ale dávám přednost zralejší společnosti.“

„Debil,“ díval se za ním Maxmilián s odporem. „Nestarej se o něj, chodí do třetího ročníku a myslí si, že je tak dospělý,“ povzdechl si a kecnul si vedle Samuela, který skelnýma očima zíral na své boty. „Nenech si nic namluvit, v téhle škole je spousta dětí, které vyrůstaly v sirotčinci. Já mám jenom mámu, má stánek v Příčné ulici. Je tu hodně takových, kteří můžou chodit do školy jen díky řediteli Potterovi. Moje máma říká, že hrdina navždy zůstane hrdinou. Můžeš být hrdý, že je ve tvé rodině. Tvůj bratr taky dostal Merlinův řád za vojenské zásluhy. Lidé jako Joe prostě jen žárlí.“

„Draco dostal Merlinův řád?“ Samuel zvedl hlavu a hleděl na něho s úžasem. „Nikdy mi o tom neřekl.“

„Jistě, ve válce byl na straně světla,“ vrtěl překvapeně hlavou buclatý chlapec. „Ty jsi to nevěděl? Píšou o tom dokonce v knize o historii, v díle „Války mladé generace“. Můj otec říká, že zachránil jméno Malfoy a že někdy jsou děti chytřejší než rodiče.“ Vstal a oprášil si kalhoty od sněhu. „Půjdeš s námi na oběd do Velkého sálu?“

„Ne, asi ne.“ Samuel také vstal a díval se směrem, odkud se k nim blížili Harry a Ron, kteří ještě stále drželi v rukou košťata. To, co se dnes dozvěděl, ho velmi zaskočilo a musel o tom přemýšlet.

„Jíš doma? Jak chceš, ale bylo by to bezva,“ usmála se plaše Sarah a obrátila se směrem k profesorům. „Dobrý den.“

„Dobrý den, slečno Doylová. Vidím, že se dobře bavíte.“ Harry přeletěl děvčátko zběžným pohledem a očima přistál na Samuelovi. „Same, myslím, že je čas, abychom se vrátili do hradu.“

„Ano,“ přikývl chlapec a vydal se směrem k mužům.

„Tak jak? Spokojený?“ zazubil se na něho vesele Ron. Po krátké projížďce na koštěti se vždycky cítil nabitý.

„Ano, bylo to prima,“ kývnul San nejistě hlavou.

„Ve kterém pokoji bydlíš?“ přistoupil k Samuelovi Maxmilián.

„Eee ...“ Chlapec se tázavě podíval na Harryho.

„Sam se zabydlel v pokojích profesora Malfoye,“ vysvětlil za něho Potter.

„A ...,“ podrbal se student na rozcuchané hlavě. „Můžeme ho navštívit? Odpoledne budeme hrát Řachavého Petra, tak ...“

„Same? Co myslíš?“ zeptal se Nebelvír opatrně dítěte. „Chceš se po obědě připojit k dětem?“

„No ...,“ chlapec se nejistě podíval na děti. Stály, povzbudivě se usmívaly a čekaly na jeho odpověď. „Myslím, že chci,“ přikývl, jakoby se právě pevně rozhodnul.

„Super! Přijdeme pro tebe, nebo jestli chceš, můžeme přivést hru do tvého pokoje.“ Sarah byla očividně spokojená a baculatý chlapec, jehož jméno si nepamatoval, jí nadšeně přikyvoval.

„U mě to bude fajn. No, tak ... se uvidíme později,“ usmál se Samuel trošku nuceně a zamířil za dospělými.

Čím více se vzdaloval od dětí, tím více zpomaloval, ztracený ve vlastních myšlenkách. Měl pocit, že se mu najednou všechno zřítilo na hlavu a on vůbec nic nechápal. Jeho otec byl Smrtijed? A Draco ho zradil? To on ho ohrožoval? Bratr nikdy nemluvil o svých rodičích, a on se na prarodiče neptal. Prarodiče ... nebyli jeho prarodiče. Ukázalo se, že Lucius Malfoy je jeho otec, a zřejmě stál na špatné straně. Joe říkal, že je jako vegetace. Nebyl si jistý, co to znamená. Nemohl se pohnout? Hmm ... Victoria říkala, že některé rostliny jsou smrtící, i když stojí v květináčích a varovala ho, aby se nedotýkal neznámých bylin. Ale to nejspíš nic nevysvětluje. A ještě tu byla Narcissa ... Proč nemohl bydlet s ní? Nechtěla mít další dítě, a proto se dostal do útulku? Ne, to nesouhlasilo. Vzpomínal si na rodiče své matky, nikdy je neměl rád a oni neměli rádi jeho. Nejednou křičeli, že Alecto je blázen, když si nechal udělat spratka a dívali se na něho s nenávistí. Říkali mu bastard a dítě náhody. Nevěděl, co to znamená. Ale když se jeho matka jmenovala Alecto, tak ... Draco měl jinou matku?

Povzdechl si a přidal do kroku, protože se snažil dohnat Harryho a profesora Weasleyho. Měl takovou spoustu otázek a žádné odpovědi. Chtěl mluvit s Dracem, chtěl zjistit, co to všechno znamená.

....

Obrázek se přesunul v tichosti, ale hlasité rozhořčené syčení hada způsobilo, že Ron, který si právě prohlížel novou knihu o ochranných kouzel, poskočil na místě a polil se pivem.

„U Merlina, člověče, jednou kvůli tobě skapu na infarkt,“ zabručel při pohledu na Draca, který rázoval přes obývací pokoj. Vytáhl hůlku a seslat na sebe rychlé čistící kouzlo.

„Sklapni, Weasley.“ Draco přešel místnost a vztekle hodil plášť na opěradlo křesla. „Na bývalého bystrozora jsi strašně lekavý.“

„Mysleli jsme, že se vrátíš krbem,“ podíval se na něho vážně Harry, který seděl na okenním parapetu.

„Vrátil jsem se, ale rovnou do Samuelových pokojů. Musel jsem ho vidět.“

„Doufám, že si nestěžoval na naši péči a tohle není příčina tvého podráždění.“

„Ne, Samuel spí.“ Draco nervózně přešel přes místnost a zastavil se na opačné straně. „Mluvil jsem s Victorií. Říkala, že se dnes dobře bavil.“

„V tom případě tvému chování nerozumím.“ Harry se cítil trochu zmatený. „Mohl bys nám laskavě vysvětlil, co se děje, místo abys na Rona vrčel už ode dveří?“

„Okamžitě mi nalej whisky, čistou,“ ignoroval Malfoy jeho slova. Zastavil se u krbu, prsty sevřel římsu a se skloněnou hlavou zíral do mihotavých plamenů.

Harry s podrážděným povzdechem vstal a přešel k baru. Z proskleného skříňky vytáhl láhev mudlovského Jacka Daniel’se a jantarovou tekutinou naplnil jednu sklenici. Na Ronův tázavý pohled jen nejistě pokrčil rameny a přešel k Dracovi.

„Prosím,“ podal mu sklenici, kterou on dvěma doušky vyprázdnil a prudkým gestem vrátil.

„Ještě.“

Harry si odfrkl a znovu dolil sklenici.

„Co se stalo v nemocnici?“ zeptal se nakonec. Věděl, že kdyby nebylo Samuela, Draco by se s Luciusem nikdy nesetkal. Když viděl, jak je rozčilený, napadlo ho, že rozhovor s otcem musel patřit k těm ne zrovna příjemným.

„V nemocnici?“ odfrkl Draco a dal si další lok. „Kurva!“ zaklel, chvíli zíral na whisky třpytící se ve sklence. Pak sklenici rozmáchlým pohybem hodil do krbu, kde se rozbila na drobné kousky a plamen v kontaktu s alkoholem nepokojně zablikal.

„To je už druhá,“ zkřížil Harry ruce na prsou a soustředěně ho sledoval. „Co se děje, Draco?“

„Ten zmetek utekl. Pláchl bystrozorům přímo pod rukama!“ podíval se na něho Draco a pak se trochu hystericky rozesmál. „Poslali pro něho Stíny a on si jen tak počkal, až klesnou zábrany a přenesl se. V tuhle chvíli může být kdekoliv ... Prostě kdekoliv,“ prohrábl si bezradně vlasy, čímž narušil jejich perfektní uspořádání.

„To není možné ...,“ zasténal Ron a zapadl hlouběji do měkké pohovky. Kniha ležela vedle něho, zapomenutá.

„Jak?“ Harry, i když stejně překvapený, byl mnohem konkrétnější.

„Pomocí přenášedla.“

„Byl pod neustálým dohledem, kdo mu ho mohl doručit?“

„Dawlish, nebo spíš ten, kdo se za něho vydával,“ povzdechl si Draco, přivolal si další sklenici a posadil se na jednu z pohovek. „Tělo pravého Dawlishe nedávno našli v nějaké uličce.“

„Mnoholičný lektvar?“ vzchopil se konečně Weasley a zřejmě se v něm probudilo bystrozorské střevo. „Jak propašoval přenášedlo? Kontrolní kouzla by si s tím měla bez problémů poradit.“

„Samozřejmě.“ Draco se unaveně opřel o opěrku. „Pokud to ovšem není předmět, s magií ukrytou pod vykládaným zlatem,“ odfrkl. „Mluvil jsem s Pastorkem. Lucius použil rodový prsten, který je v naší rodině předáván z generace na generaci. Kouzlo je v něm tak jemné a důmyslně maskované, že by ho málo kdo dokázal zjistit.“

„Takže osoba, která mu ho doručila, musela dobře znát tvou rodinu. Pochybuji, že byste takový drahocenný předmět vystavovali na viditelném místě.“ Harry se opřel o krbovou římsu a zkřížil ruce na prsou.

„Samozřejmě, že nevystavovali,“ střelil po něm Draco hněvivým pohledem. „Všechny rodinné klenoty jsou ukryté takovým způsobem, že k nim prakticky nikdo nemá přístup.“

„V tom případě ...“ Weasley bystře pohlédl na Malfoye. „Existuje pouze jeden člověk, který by tvému otci mohl pomoci v útěku.“

„Pro mě je to naprosto zřejmé, ačkoli ctěné ministerstvo to považuje pouze za nepřímé důkazy a oficiálně se tím nechtějí mít nic do činění,“ ušklíbl se naštvaně Draco.

„Kdy?“

„Kdy co?“ Malfoy položil prázdnou sklenici na stůl a pohlédl na Pottera.

„Kdy utekl?“

„Pár dní před Vánocemi. To je prostě směšné a já bych je měl zažalovat.“ Draco sevřel rty, aby zadusil kletbu, která se tlačila ven. „Ti imbecilové mě o své neschopnosti neinformovali. Věděli, že Lucius se chce pomstít, a stejně mlčeli. Mohl bych je obvinit ze spoluúčasti na plánovaném útoku na můj život!“

Harry něco zamumlal a přešel ke komodě, která stála u jedné ze stěn. V jedné zásuvky vytáhl načatou krabičku cigaret, koncem hůlky si jednu zapálil a zhluboka potáhl. Předtucha mu správně napověděla, že je nemá vyhazovat. Teď si prostě musel zapálit. Lucius Malfoy na svobodě ... Na okamžik měl pocit, jako by se minulost vrátila a on sám byl znovu tím mladým chlapcem, na něhož číhalo nebezpečí v podobě Voldemorta a jeho následovníků. Nebylo pochyb, že je ten muž smrtelně nebezpečný a prahne po pomstě. Vážně nebude mít ve svém životě chvilku klidu? Sklouzl zády po zdi, posadil se na podlahu a přitáhl si kolena pod bradu. Tentokrát nebude Luciusovou prioritou on. Jistě, že jednou půjde i po něm, ale nejprve se obrátí proti Dracovi a ...

„Útok na Růžový dům!“ zalapal po dechu a jeho zelené oči plály hněvem. To nemohla být shoda okolností. Útěk Malfoye staršího se shodoval s pokusem zabití Samuela. To byl přímo hmatatelný důkaz.

„Přesně tak,“ přikývl zachmuřeně Draco.

„Do prdele,“ rozcuchal si Ron vlasy oběma rukama. „No, to jsme v prdeli. Posledně jsme dětem slíbili výlet do městečka Sanqua, teď už to asi nepůjde.“

„Proč?“ podíval se na něho Harry a vypustil proužek šedého dýmu. „Neměli jsme žádné problémy s vycházkami do Prasinek, i když byl Voldemort naživu. Věřím, že si poradíme i s Luciusem. Kromě toho jsme stejně počítali jenom s třetím ročníkem. Draco a Samuel budou v bezpečí na hradě. Mají konkrétní cíl, nebudou útočit na neznámé studenty. Pro všechny případy si můžu promluvit s Goldsteinem a požádat ho o diskrétní dohled v obci. Pokud Lucius udělá nějaký neopatrný pohyb, budeme na to připravení.“

„Nezkoušej ho podceňovat,“ podíval se Malfoy ostře na Harryho. „Temný pán byl šílený, psychopatický vrah, který u sebe své následovníky držel pomocí strachu a bolesti. Lucius je chytrý, inteligentní a miluje manipulovat s lidmi. Během několika posledních let spalo mnoho kouzelnických rodin klidným spánkem, protože věřili, že se nikdy neprobudí. Teď ... Lucius má mnoho dlužníků. Pokud bude chtít, využije to a oplátkou za odpuštění dluhu může laskavě přijmout pomoc v dosažení svých cílů.“

„Sakra.“ Harry odklepl popel do křišťálového popelníku, který obvykle sloužil jako ozdoba. „A co tvoje dědictví? Teď, když ...“

„Ne.“ Draco v rukou otáčel sklenici a bříškem prstu přejížděl po ozdobných ornamentech, vyrytých do křišťálu. „Majetek Malfoyů na mě přešel před dvěma lety. Nikdo nevěřil, že se otec nemůže probudit a tak jsem se, v souladu s předpisy, automaticky stal dědicem.“

„A teď? Nezmění se to? Nakonec se ukázalo, že je zřejmě schopný spravovat rodinné finance.“

„Ano, ale také je uprchlík a v souladu se zákonem nemůže využívat žádná privilegia. Nemá přístup do banky, a především,“ mávl rukou, „nemůže jen tak přijít ke Gringottovým a vybrat si peníze. K tomu je potřebný magický podpis vlastníka. Okamžitě by ho chytili.“

„To je potěšující.“ Ron se vyčítavě podíval na Harryho. „Už kouříš druhou.“

„Kouřím, když mám chuť,“ pokrčil Potter rameny a znovu potáhl. „Za předpokladu, že mu tvoje matka pomáhá … Myslíš, že jí prozradil fakt o existenci Samuela?“ obrátil se k Dracovi. „Dosud to držel v tajnosti, takže možná ... Každopádně, stejně už si se rozhodl nedržet jeho existenci v tajnosti, takže ... Sakra, když je teď Lucius na svobodě, už to jako dobrý nápad moc nevypadá. Ponížení Narcissy je jedna věc, ale on bude zuřit dvojnásob.“

„Ts. Problém je v tom, že ona už to ví,“ zaťal Draco zuby a vztekle se podíval na Rona. „Díky laskavosti Weasleyových.“

„Cože?“ vyskočil Ron z gauče. „Nikdy bych neprozradil něco tak důležitého! Neřekl jsem to ani Hermioně! Teprve dnes ...“

„Nemluvím o tobě, takže svůj zadek laskavě usaď zase zpátky na místo a neskákej mi před očima jako nevycvičený hafoň. To tvoje sestra má dlouhý jazyk.“

„Ginny?“ Zrzek se znovu posadil, protože cítil, jak jeho nohy měknou. „Ale to není možné, jak by to mohla vědět?“

„Pracuje na ministerstvu a nešťastně zrovna na oddělení, ve kterém se nachází archiv rodinných vztahů. Měl jsem s ní malý rozhovor,“ zašklebil se a sevřel ruku kolem skla. „Nebýt Kingsleyho přítomnosti, mohl bych zapomenout na své vychování a to, že je žena.“

„Ale ...“ Ron se na něho hleděl s obavou. „Nic jsi jí neudělal, že ne? Kromě toho, Ginny by neprozradila ...,“ koktal. „Ne něco tak důležitého ...“

„Bylo to opravdu těžké, ale věř mi, že jsem ani nevytáhl hůlku,“ protočil Draco oči. „Ale mýlíš se, prozradila. Ba co víc! Hodila to mé matce do tváře, bez ohledu na následky. Narcissa ji pravděpodobně nějak vyprovokovala,“ usmál se kysele. „Není pochyb, že umí být pěkná zmije, ale ...“ Jeho hlas ztvrdl. „Tvoje sestra pracuje na ministerstvu! Je vázána mlčenlivostí a neměla by z pomsty vytahovat něco, co našla ve složkách.“

„Merline, to se jí vůbec nepodobá.“ Rona zrada jeho sestry očividně vzala hluboko v srdci. „Nevěřím, že udělala něco takového. Ginny byla vždycky tak ... no, víte, střízlivě uvažující. Ani si nepamatuju, kolikrát mi řekla, že jsem příliš horkokrevný a že nejdřív dělám a teprve potom myslím. Nevím, co se stalo, že začala jednat bez přemýšlení, ona není ten typ. Není impulzivní, neřídí se emocemi,“ vzhlédl a všiml si podivné výměny pohledů mezi Harrym a Dracem. „To snad ...,“ zmlknul nešťastně.

„No tak, Rone, není to tvoje chyba. A Ginny ... víš ... Sakra, každý je zodpovědný sám za sebe, tak se tím netrap.“ Harry konečně odhodil cigaretu do krbu a zvedl se z podlahy. Přešel ke stolu a posadil se na opěrku křesla, na kterém seděl Draco.

„Nejsi naštvaný?“ díval se na něho kamarád nervózně.

„Jsem nasraný, ale to nic nemění.“ Harry si promnul prsty kořen nosu. „A promiň, ale tvou sestru bych v nejbližší době radši neviděl. Dosud to bylo jasné: Lucius představuje hrozbu a toho se držíme. Teď, když se ukázalo, že Narcissa o Samuelovi také věděla, se naše jednoduchá cesta rozděluje a my musíme sledovat oba její konce.“

„No, ale ...“ Ron se po očku podíval na mlčícího Draca. „Ale když Lucius utekl, pak ...“

„Nevíme na sto procent, jestli spojil své síly s Narcissou. Pokud se mu nepřiznala, že zná jeho ostudné tajemství, Lucius ji o tom sám nejspíš neinformoval. Bude potřebovat peníze a podporu člověka, který mu dodal přenášedlo. Pokud to byla Narcissa ... Chlubit se nemanželským synem by pravděpodobně nemělo pozitivní vliv na jejich vztah.“ Harry zavrtěl hlavou. „Ne, nejdřív by jednal na vlastní pěst s přáním, aby informace o chlapci nikdy nespatřila denní světlo. Před chvílí jsme si byli jisti, že útok naplánoval on. Teď, když už víme, že Ginny prozradila tajemství Narcisse, už nic není tak jednoduché.“

„Věříš, že by Malfoy nemusel o útoku nic vědět, a že ...?“

„Za tím stála Narcisa?“ Harry si povzdechl a shora pohlédl na Dracovu mírně skloněnou hlavu. „Bohužel, je to jedna z možností, kterou teď musíme vzít v úvahu.“

„Sakra, omlouvám se.“

Draco si konečně přestal hrát se sklenicí a odsunul ji stranou. Zvedl pohled a chvíli se upřeně díval do Weasleyho zrudlé tváře. Po jeho tváři proběhlo několik emocí, než znovu nasadil svůj neutrální, všem dobře známý výraz.

„Kašli na to a nedělej ze sebe mučedníka,“ napřímil se a opřel si hlavu o Harryho bok. „Není to tvoje vina,“ zopakoval Harryho slova a Ron vykulil oči překvapením. „Moje matka by se tak jako tak o Luciusově nevěře brzy dověděla. Jediná změna je v tom, že teď nevíme, kdo naplánoval útok. Nicméně můžeme být rádi, že byl neúspěšný a patří k minulosti. Samuel je v bezpečí ve škole. Teď je naším největším problémem Lucius. Nesmíme zapomínat, že jsme stále vázáni učitelskou smlouvou a pátrání se nejspíš nemůžeme dovolit. Za pár dní se vracejí všichni studenti a náš čas bude velmi omezený. Zbývá nám věřit, že se ministerstvo a bystrozoři s touto situací vypořádají. Já mohu pouze najmout lidi, kteří budou průběžně sledovat situaci a budou se snažit najít nějakou stopu.“

„Promluvím si s několika bystrozory. Jsou to mí přátelé a doufám, že od nich se o tom dozvíme víc. Má Kingsley stále v úmyslu držet Luciusův útěk v tajnosti?“ zeptal se Harry Draca.

„Ne, po rozhovoru se mnou souhlasil, že do pátrání zapojí co nejvíc bystrozorů a dá tomu případu nejvyšší prioritu. To brzy,“ odfrkl si zlostně.

„Dobře. V takovém případě nám nezbývá nic jiného, než čekat a mít oči dokořán. Je mi líto, ale ty a Samuel nemůžete, do vyřešení tohoto problému, opouštět hrad. Je to příliš nebezpečné.“

„Neměl jsem to v úmyslu,“ protočil Draco oči. „Nejsem sebevrah. Trvám však na tom, abys jednou postupoval stejně opatrně a neukazoval svoji prdel nikde, kde by mohla dojít k újmě. I kdyby se Lucius toužil pomstít mě, ani ty nejsi úplně v bezpečí. Troufám si tvrdit, že nehoří sympatiemi k někomu, kdo, nejenže porazil jeho pána, ale navíc si ještě užívá s jeho vlastním zrádným synem.“

„Neužívám si s tebou, jsi můj manžel!“ vyprskl Harry rozhořčeně.

„Pochybuji, že to pro něho bude mít nějaký význam.“

„Takže co, znovu jsme ve válečném stavu?“ Ron se odevzdaně opřel o záhlaví pohovky.

Draco zavřel unavené oči a nasadil zarputilí výraz tváře.

„Narodili jsme se k boji. Bojujeme, abychom vyhráli, Weasley. To bylo vždycky motto Zmijozelu. Nadešel čas, aby znovu spatřilo světlo světa.“


ooOoo


Pozn. autorky: * Santana - silný severo-východní vítr, vyskytující se v jižní Kalifornii.


Red Hills - 37.


10 komentářů:

  1. No tak to jak se Sam dozvídá, že je nemanželský a ke všemu, že jeho otec je smrtijed. No dalo se to čekat, jenom jsem doufala, že to bude zděleno jemněni. Ach ty děti.
    Tak už i Harry a Ron ví, že je Lucius na svobodě. No nebude to jednoduché,ale pevně věřím, že to zvládnou.
    Krásná kapča a moc se těším na pokračování :-D

    OdpovědětVymazat
  2. :D No konečně bouřka dorazila...

    OdpovědětVymazat
  3. a posúvame sa ďalej... chudák Samuel, deti sú hold deti, ale snáď sa to celé vyrieši :)
    ďakujem za kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  4. Jo,jo děcka umí být krutí,ale aspoň si Sam našel snad i pár přátel.Lucius už déle není tajemstvím,sem zvědavá co se bude dít.
    Děkuji za kapitolu :-)

    OdpovědětVymazat
  5. No, vypadá to, že se nad našimi hrdiny stahují silná mračna...jsem ráda, že má Sam už přátele, ae dozvědět se o sobě pravdu zrovna takhle...jsem zvědavá, jak se s tím vypořádá...tk a konečně tu zase bude nějaká větší akce:-) další "bitva" může začít...
    Díky za kapitolu:-)

    Jenny

    OdpovědětVymazat
  6. Keď sa Samuel tak krásne zapojil do stavania snežnej pevnosti, strašne ma to potešilo. Tak veľmi som mu priala dobrý štart medzi deťmi a do toho musí prísť taký pako a ubližovať mu.Snáď to Samuel pochopí a uverí Dracovi, že to nebolo klamstvo. Škoda, že mu to Draco s Harrym nevysvetlili. Mohli čakať, že sa niečo takéto stane.
    Ale Sam to až tak zle neprežíval keď súhlasil s návštevou ostatných.
    Ďakujem za kapitolu a som veľmi zvedavá čo bude ďalej.
    _________
    Zuzana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je fakt, že s tím Draco a Harry měli rozhodně počítat. Škola je plná dětí, které ve válce přišly o jednoho nebo oba rodiče.
      Uvidíme, jak si s tím Samuel poradí.

      Vymazat
  7. Chudák Sam, taky mu mohl Draco něco vysvětlit ohledně jeho rodiny, ale na druhé straně je tam jenom pár dní, navíc se s nimi Sam dva dny nebavil, zřejmě ho chtěli informovat po kouskách a on se to dozvěděl během jednoho dne, chudák, ještě že hodně věcí nechápe.
    Bobo

    OdpovědětVymazat
  8. Možná to Samovi měli předem říct, aby nebyl v šoku. Jsem zvědavá, kdepak je Lucius a co chystá:-)
    Achája

    OdpovědětVymazat
  9. Hovorím, tá Ginny je tupaňa! Ale už aspoň vedia, že môžu očakávať nepríjemnosti nie z jednej, ale hneď z dvoch strán, že? A ten Joe! Riť by som mu vyprášila tak, že by si za týždeň nesadol! Chudák Sam :/

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)