Překlad: Nade
Díky všem trpělivým, a také komentujícím. To jsou oni: Káťa, Saskya, Yaw, Bobo, Anna, Charli, kali, bacil, Zuzana, gesi, Lily, Lafix, Achája, jeden Anonymek a taky Jenny, o jejímž problému s komentováním vím a minule jsem na ni prostě zapomněla. (I když se tvůj komentík neobjeví na stránce, přijde mi na e-mail, takže dodatečně díky.)
Užijte si novou kapitolku.
38. kapitola
Ron se zhluboka nadechl a vtáhl do plic teplé
květnové povětří. Den předtím odehráli poslední famfrpálový zápas tohoto roku, díky kterému se kolej Aqua
vyhoupla na první místo v tabulce. Pokud se nestane něco neočekávaného,
budou to pravděpodobně právě Aquané, kteří získají letošní, vůbec první školní
pohár Emeraldfogu. Ty děti hrály opravdu den ode dne lépe, ale taky byly
úžasně lstivé. Pokud někdo dokázal využít všechny slabiny protivníka, byli
to Vodníčci, jak jim zlomyslně říkali
studenti ostatních kolejí, i když více zavádějící název by jim už ani dát
nemohli. Studenti Aqua byli mazaní, chytří
a Ron si musel neochotně přiznat, že obdivuje jejich schopnost obrátit
okolnosti ve svůj prospěch.
Z počátku na ně pohlížel jako na
Zmijozely. Nemohl si pomoct, ale jejich charakterové rysy se mu tak trochu propojily. Zdáli se
chytří, vypočítaví a mezi nepříjemnostmi proklouzávali jako hadi. Postupem
času však začal vidět i jejich kladné vlastnosti. Studenti koleje Aqua drželi
pohromadě. Nedělali žádný rozdíl mezi bohatými a chudými. Pokud jsi
byl Vodníčkem, náležel ti respekt a pozornost, a pokud někdo z vnějšku modrého
kruhu toto pravidlo porušil, Aquané vyrazili kolegovi na pomoc. Nezáleželo
na tom, jestli měl aristokratický původ, byl synem obchodníka nebo byl jen
další chovanec sirotčince. Když ho Artefakt přiřadil do koleje Vody, zřejmě si
to privilegium zasloužil a nikdo to nezpochybňoval. Pokud pomáhali někomu
mimo svou kolej, měli buď skrytý cíl nebo z toho čerpali nějaký prospěch.
Zajímavé bylo, že studenti z ostatních kolejí to akceptovali a tak si Vodníčci
přišli na své.
Jejich přesným opakem byla kolej
Ignis. Plamínky nedostaly své jméno náhodou. Byli spontánní, vždy
připravení rozpoutat bitku, nikdy nad ničím nepřemýšleli dvakrát a nosili srdce
na dlani. Pokud někomu pomohli, nic za to nečekali a když se s někým bili,
dali dotyčnému jasně najevo, za co a proč dostal, aby si to dlouho pamatoval. Byli
připraveni skočit z balkonu, jen aby dokázali, že levitační kouzlo funguje a se
správnými reflexy ho lze použít dřív, než se hříšník roztříská na
trávníku. Ron málem dostal mrtvici, když mu jeden student přefrnknul před
oknem bez koštěte s pokřikem: “Vyhrál jsem! Teď sežereš svoji esej, frajere!“ Ano, Plamínky byly rozhodně
pohromou školy a každý učitel z nich měl mrazení. Jako malý kluk kdysi
obdivoval legendární Poberty a chtěl být jako Fred a George, ale teď, když to
všechno vnímal z pohledu učitele, změnil názor: ne všechny fórky se jevily tak
úplně zábavné.
Nejméně problémů bylo s kolejemi Země a
Vzduchu. Studenti byli klidnější, méně náchylní k vylomeninám a zřídkakdy
navazovali vztahy s ostatními skupinami. Profesoři je učili rádi. Ron si
také cenil jejich rovnováhy a klidu, ale nebyl slepý. Právě tady byly
nerovnosti vidět nejvýrazněji. Pokoje těchhle tichých studentů byly jimi
samotnými rozděleny na příbytky bohatých a chudých.
Povzdechl si, rozepnul si límeček a vystavil
tvář slunci. Každá kolej měla své klady i zápory. Nedaly se rozdělit
na dobré a špatné. Byly to prostě děti a záleželo na učitelích, kým se v
budoucnu stanou. Pousmál se, když viděl od hřiště přicházet Joea, za
kterým následoval Sam, který táhnul velké obráncovo koště.
„Tak necháš mě proletět?“ poskakoval nadšeně
Sam.
„Zapomeň, mladý, už jsem ti to říkal,“ mávl
rukou straší chlapec, jako by odháněl nepříjemný hmyz.
„Ale slíbil jsi to!“
„To není pravda.“
„Říkal jsi, že když budu zticha, tak mě necháš
proletět,“ zamračil se smutně Sam.
„Až budeš starší. Nemám chuť se zodpovídat
před tvým bratrem, kdyby se ti něco stalo.“
„Umím lítat!“ Mladý Malfoy dupl podrážděně
nohou.
„Na dětském košťátku. Tohle je famfrpálové
náčiní, vidíš ten rozdíl? Velké, široké koště obránce. Zapomeň na
to,“ vrhnul na něho Joe nesouhlasný pohled.
„Jsi blbec,“ ušklíbl se legračně Sam.
„Máš zatraceně malou slovní zásobu, mladý.“
„Vůbec ne!“
„Merline,“ zasténal Joe a netrpělivě se
zastavil. “Dej mi konečně pokoj, dobře? Jsem
unavený z tréninku, začne mě kvůli tobě
bolet hlava. Padej si hrát.“
„Nenávidím tě!“ Samuel hodil koště na trávu a
okázale se otočil k chlapci zády.
„Jo, jo, nápodobně.“ Joe zvedl koště a
starostlivě urovnal jeho proutky. „Někdo tě volá,“ ukázal rukou směrem ke
škole, odkud se blížil Max a v podpaží nesl barevný míč. „Dokonce nese
hračku. Buď hodný a hezky si hraj.“
„To je tak pro děti,“ pokrčil rameny, ale úsměv,
který se objevil na jeho tváři, byl v rozporu se slovy. „Já odcházím, blbečku.“
„Běž, mladý,“ usmál se Joe pod nosem a provázel
ho pohledem, a pak, protože si všiml profesora stojícího pod stromem, kývl na
pozdrav. „Dobrý den.“
„Vidím, že stále cvičíš. Včerejší vítězství
tě neuspokojilo?“ oslovil ho přátelsky Ron.
„Uspokojilo, ale musím být ve formě.“ Chlapec
k sobě láskyplně přitiskl koště.
„Pravda,“ přikývl Weasley.
„Tak já to... půjdu si něco sníst,“ přešlápl
Joe neklidně z nohy na nohu.
„Jdi. Řekni si skřítkům o něco
speciálního. Obránce musí mít hodně síly,“ usmál se Ron a díval se za
ním. Líbil se mu. Chlapec mu občas připomínal jeho
samotného. Vášnivý hráč, pro kterého famfrpál znamenal víc, než cokoli
jiného. Byl skvělý obránce a Weasley v něm viděl budoucího hráče
juniorského týmu. Kromě toho ho Joe bavil. Věčně od sebe Samuela
odháněl a popichoval ho na každém kroku. Ale jen slepý by si nevšimnul, že
ho hlídá jak ostříž. Vždycky se objevil v pravou chvíli a vytáhnul ho z
trablů, jen aby ho pak osobně seřval, přičemž do toho propašoval dobře skryté
rady a varování.
„Máš službu?“ Malá ženská ruka spočinula na jeho
rameni.
„Sobota,“ pokrčil rameny a usmál se na Hermionu.
„Někdy závidím Moodymu. To jeho oko bylo geniální. Mezi těmi
sarančaty by se to hodilo. Člověk kouká doleva, kujou pikle zprava, otočíš se
doprava a z levé strany někdo hodí bombu hnojůvku.“
„Přeháníš,“ zasmála se a postavil se vedle něho.
„Ještě tři týdny a pojedou domů. Bude tady ticho a klid.“
„Hm,“ přikývl. „A teprve nedávno jsme
začali. Po pravdě jsem měl pochybnosti, jestli se to podaří.“
„A teď?“ zeptala se zvědavě.
„Teď už vím najisto, že všechno bude
v pořádku,“ usmál se široce. „Sakra, to je hezky. Teplo.“
„Že jo? Jako v květnu, počasí je skvělé.“
Zamávala rukou na kolem běžícího Samuela a Maxe. „Kluci, přijdete pozdě na
oběd.“
„Nemáme hlad,“ usmíval se Sam. „Najíme se
později v mém pokoji.“
„To bych chtěl vidět,“ zavrtěl Ron pobaveně
hlavou a pozoroval, jak děti mizí za zatáčkou. „My jsme se tak dobře
neměli. Večeře byla v přesně stanovený čas a pak jsme si o ní mohli jen nechat
zdát.“
„Nebyl jsi bratr zástupce ředitele,“ zahihňala
se Hermiona. „Jsem ráda, že se tady cítí dobře. Zpočátku se zdál trochu zmatený
a nejistý.“
„To je fakt. Nějakou chvíli trvalo, než ho děti
přijaly. Nejen, že je mladší, ale navíc má výsadní
postavení. Naštěstí se téměř okamžitě spřátelil s Maxem.“ Ron si dívku
přitáhl blíž, až se opírala o jeho hruď a spojil si ruce na jejím břiše. Byli
spolu už pět měsíců a on stále nemohl vyjít z údivu, že ji má jen pro
sebe. Z kamarádky se stala někým, bez koho si nedokázal představit
život. Zpočátku, po té jedné, zcela neplánované noci, se cítil hodně
trapně. Hermiona byla přece jeho kamarádka a on měl dojem, že ji využil,
že zničil to, co mezi nimi bylo. Chtěl vycouvat, omluvit se, ale ona se
znovu ukázala být silnější. Nepopřela, co se mezi nimi
stalo. Dokázala rozlišit pocit přátelství od něčeho hlubšího a nedovolila
mu z toho utéct. Byl jí za to velmi vděčný. S ní se cítil, jako
by našel svůj vlastní přístav a jen se divil, že mu to prozření trvalo tak
dlouho.
„Taky má Joea.“ Její hlas mu přerušil myšlenky.
„Věčně se hádají,“ ušklíbl se. „Ten kluk se
Samem zachází jako s otravným dítětem a těžko se mu divit.“
„Ale vždycky je tam, když se něco děje. Mám
dojem, že se pro něho Samuel stal náhradou za ztracenou rodinu. Možná v
něm vidí svého mladšího bratra.“ Hermiona se na chvíli zamyslela. „Víš, že to
byl on, kdo usměrňoval ostatní studenty, když si Sama dobírali?“
„Ne.“ Zabořil nos do jejích vlasů. „Jak to víš?“
„Mluvila jsem s Dracem. Pozoroval Joea od
chvíle, kdy se Sam objevil ve škole. Ačkoli s ním zpočátku problémy
nebyly, tak od té doby byl vůči Malfoyovi vzpurný a drzý.“
„Hmm...,“ pokýval Ron hlavou. „Něco jsem
slyšel, ale nepřikládal jsem tomu váhu, protože na mých hodinách byl ukázněný.“
„No právě, na mých taky. Draco mluvil s
ostatními učiteli a oni také neměli žádné výhrady. Tak začal chlapce sledovat a
mezitím se pohrabal v jeho papírech. Věděl jsi, že Joeovy rodiče a bratra
zabili Smrtijedi?“ Odtáhla se, aby se za chvíli posadila do trávy a hlavu si
opřela o jeho kolena.
„Jo,“ povzdechl si smutně Ron. „Ale není
jediný. Mnozí studenti jsou ve stejné situaci.“
„Jistě, ale to není všechno. Joe si tenkrát
hrál se svým bratrem na hřišti. Během hry opustili bezpečné hranice
zahrady. Když přišel útok, jeho rodiče vyběhli, aby děti zachránili...,“
odmlčela se, protože hledala správná slova, a pak tiše navázala. „Zemřeli všichni
kromě Joea, protože jeho zachránili příchozí bystrozoři. Od té doby mu to
jeho babička neustále připomíná. Obviňuje ho z toho, protože byl starší a měl
se o svého bratra postarat.“
„Starší?“ Ron si zaklel pod nosem. „Bylo mu
tenkrát devět let, do prdele.“
„Nepodstatné. Lidská mysl je někdy
nevyzpytatelná. Jeho babička v jeden den ztratila svého syna, snachu
a vnuka. Byla to pro ni těžká rána. Zdá se, že z toho
potřebovala někoho obvinit a chlapec byl po ruce. Neříkám, že je to fér,
naopak. Je to kruté, ale nic s tím nenaděláme,“ povzdechla si, prohrábla si
rukou vlasy a odhrnula je z obličeje. „Draco mluvil s mnoha lidmi a když
se zdálo, že už ví všechno, vyšlo najevo to nejhorší… Mezi Smrtijedy, kteří
napadli rodinu Wallnerů, byla Alecto... Právě její rukou zemřel chlapcův
bratr.“
„Kruci... Divím se, že se s ním vůbec chce
bavit,“ podíval se na ni Weasley šokovaně.
„Myslím, že ze začátku považoval Sama za
nepřítele, právě z tohoto důvodu. Možná si pak uvědomil, že je špatné
ho z toho vinit. Je to moudrý chlapec.“
„A na prázdniny se zase vrátí ke své jedovaté
babičce, která ho nenávidí,“ zamumlal pochmurně.
„Ne tak docela,“ pousmála se dívka. „Včera se
konalo setkání investorů. Nadhodili jsme téma dětí ze
sirotčince. Draco a Harry dlouho uvažovali nad tím, jak jim poskytnout
něco lepšího, než návrat do útulku. Malfoy předložil návrh nějak jim ty
prázdniny zorganizovat a Fabien okamžitě prohlásil, že zasponzoruje pobyt
dvaceti studentů ve Francii. Na tu dobu pro ně jeden z jeho hotelů připraví
speciální program. Ostatní investoři následovali jeho příkladu. To je
skvělé, nemyslíš?“
„Hej! To jsou opravdu skvělé
zprávy! Malfoy má někdy dobré nápady,“ usmál se vesele Ron. „A bohaté
přátele.“
„Myslím, že jím otřásla představa sirotčince, ve
kterém byl Samuel a chápe neochotu studentů vrátit se na takové místo.“ Utrhla
stéblo trávy a omotala si ho kolem prstu.
„To ale stejně neřeší Joeovu situaci. Přes
to všechno je o něho přece postaráno.“
„Harry s ním mluvil. Ví, že to není
standardní, ale navrhnul mu, aby na prázdniny zůstal ve škole.“ Vstala a
oprášila si šaty. „Chlapec má čas na rozmyšlenou.“
„Nebylo by lepší, kdyby jel s ostatními?“ zeptal
se skepticky Ron.
„Nepochází z chudé rodiny, takže sponzorované
prázdniny ho nezahrnují. Myslím, že pro něho by bylo lepší, kdyby zůstal
na hradě, než aby se vrátil ke své babičce. Bude z toho mít prospěch
i Samuel. Když všichni odejdou, zůstane ve škole sám. Maxmilián se
vrátí ke svým rodičům a Sam by byl jediné dítě na zámku. Joe je sice
starší než on, ale i přes neustálé hádky se o něho neustále stará,“ pokrčila
rameny. „Někdy, když se na ně dívám, připomínají mi dva kohouty, kteří na sebe
neustále útočí. Ale každý může vidět, že
pod tou fasádou se skrývá něco hlubšího. Sam mu důvěřuje a myslím, že mu Joe,
jako starší a moudřejší, imponuje.“
„Děcka!“ odfrknul si pobaveně Ron. „Merline,
když pomyslím na prázdniny... Jseš si jistá, že tvoji rodiče nebudou nic mít
proti mojí návštěvě? Víš, Harryho byt...,“ podíval se na ni s nadějí.
„Ronalde Weasley, z návštěvy mé rodiny se
nevykroutíš,“ vrhla na něho přísný pohled. „Moje matka se už tvého příjezdu
nemůže dočkat.“
„Jo, to já taky,“ zamumlal bez nadšení.
„Já tě vůbec nechápu. Vždycky jsem trávila část
prázdnin u vás doma a nikdy jsem kvůli tomu nebyla nešťastná. Moji rodiče
opravdu nekoušou.“ V očích se jí zableskly jiskřičky pobavení.
„To je něco jiného. To jsou dvě naprosto
odlišné věci!“
„To jako proč?“
„Protože… to, no... no byla jsi moje
kamarádka, moje máma měla čas tě poznat a tak,“ podrbal se bezmocně na hlavě.
„A v čem je rozdíl? Mí rodiče tě taky
chtějí líp poznat. Dosud tě vídali jenom na nástupišti.“ Odvrátila hlavu,
aby skryla pobavený úsměv.
„Sakra, budou klást otázky, prohlížet si mě...
A co když se rozhodnou, že se jim nelíbím?“ zasténal trpitelsky. „Myslím, že
bych se raději setkal s inkvizicí,“ zamumlal tiše.
„Rone!“ Otočila a položila mu ruce na hruď. „Ty
se bojíš! Opravdu se bojíš mých rodičů!“
„No ale... U Merlina, Mionko, budou se na mě
dívat jako na někoho, kdo zneuctil jejich dceru.“ V jeho očích byla panika.“
„Zneuctil...“ Nevydržela a hlasitě se
rozesmála. „Tomu nevěřím! Odkud bereš takové výrazy? Moji rodiče ti vážně
nic neudělají. Za ty roky jsem jim toho o tobě vyprávěla tolik, že tě
opravdu dobře znají. Rozdíl je v tom, že s tebou budou moci konečně
mluvit.“
„A právě to je děsivé,“ zachvěl se. „Závidím
Dracovi a Harrymu, že nemusí chodit na čaj k rodičům.“
„Protože Harry je bohužel sirotek a Draco...,“
zmlkla a smutně se na něho zadívala. „Víš, že Narcissa Harryho nenávidí a
Lucius... Nemůžu uvěřit, že ho stále nenašli,“ povzdechla si a přitulila se k
němu. S ním se cítila v bezpečí. „Je to hrozné, Rone. Žijeme si
tu tak spokojeně, máme jeden druhého a jsme šťastní. Dětem brzy začnou
prázdniny, je teplo a hezky, a někde tam venku... Někdy úplně zapomínám, že za
zdmi může číhat nebezpečí. Zase ...“
„Já vím.“ Objal ji a jemně hladil po zádech.
„Harry už bezpočtukrát navštívil ministerstvo. Draco stále dostává dopisy
od lidí, které si najal a přesto nikdo nic neví. Byl bych snad radši, aby
se něco začalo dít. Nejhorší je ta nejistota.“
„Možná... možná si děláme zbytečné starosti,
možná...,“ zasténala, protože věděla, že je to jen naděje. Nebyla naivní.
Věděla, že Lucius, ať je kdekoliv, stále představuje smrtelné nebezpečí.“
„Nesmíme ztrácet ostražitost. Odchod stráží
z nás udělá snadný cíl. Malfoyové milují pomstu a nenávidí ponížení.“
„Měli bychom být spokojení a
šťastní. Neválčili jsme proto, abychom se stále báli,“ odtáhla se a vzala
ho za ruku. „Pojďme na oběd. Tvůj dozor skončil,“ poukázal pohybem hlavy
na blížícího se Nevilla, který jim s úsměvem zamával.
„Někdy si myslím, že pro nás, kteří jsme
bojovali, válka nekončí nikdy.“
.....
Záclona se lehce pohupovala ve větru, který i
přes pozdní květen přinášel do místnosti chladný vzduch. Harry ležel na
černém, načechraném plédu, který byl rozložený u krbu a prohlížel si dokumenty
s daty studentů.
„Není to pro
tebe přehnaně pohodlné?“ Draco seděl v křesle s knihou v klíně, pomalu
usrkával sladké červené víno.
„Vůbec ne.“ Harry přejel nosem přes dlouhé
načechrané chloupky extrémně měkké deky. „Tvé požitkářství je zřejmě
nakažlivé.“
„Oh, samozřejmě, velmi pohodlná výmluva,“ zasmál
se Malfoy a obrátil oči v sloup. „Prostě se přiznej, že tvůj hrdinský zadek dává
přednost měkké dece před židlí u stolu. Konečně jsem pochopil, proč jsi si
místo chytače vybral kariéru Bystrozora a tím opustil i post zbožňovaného
idola davů. Už vidím ty ječící fanoušky, jak nesou nad hlavami
transparenty s nápisem Zlatý chlapec a jeho
zlatonka.“
„Jsem opravdu rád, že ve mě tak věříš,“ odfrkl
Harry a znovu ponořil pohled do dokumentů.
„Snad si nemyslíš, že to byl kompliment?“ Draco
se nepokojně pohnul na židli.
„Ne, fretko, nemyslím,“ mávnul Potter nedbale
rukou.
„To je dobře, protože nebyl.“ Uspokojený
Zmijozel převrátil list v knize. Na pár minut se rozhostilo ticho,
přerušované jen šustěním papíru. „Jak dlouho ještě budeš pracovat?“ Malfoyův
hlas zněl velmi nevrle. „Nudím se! Nad čím to zase koumáš?“
„Dvacet sedm osob z dětských domovů a čtyřicet
devět z chudých rodin. To dává celkem...,“ Harry se přejel brkem po rtu,
„Sedmdesát šest studentů,“ povzdechl si a opřel si tvář do dlaně. „To je
hodně.“
„Snad si nemyslíš, že všichni projeví zájem
odjet.“ Draco si poposedl v křesle a lehce přimhouřenýma očima pohlédl na
pracujícího muže. „Prázdniny jsou jediná doba, kdy mohou být se svými rodinami,
pochybuji, že by se toho děti chtěly vzdát. Kromě toho jim jejich rodiče
čas volna už určitě zorganizovali. Je to pracující třída a jejich potomci
jsou bezplatná pracovní síla,“ odfrkl si znechuceně.
„A proto chci, aby měli na výběr.“ Harry
s vytrvalostí maniaka zíral do papírů roztroušených před sebou.
„Harry, Harry...“ Malfoy se protáhl, ladně se
zvedl z měkkého křesla a odložil na stolek nedopitou sklenku. „Někdy jsi tak
naivní.“ Klekl si vedle něj a vzal mu z rukou dokumenty. „Zamysli se nad tím,
kdybys měl na výběr: vrátit se k rodičům, které jsi téměř rok neviděl, nebo
jet na báječnou dovolenou. Co bys vybral?“ Lehce zatlačil, až se muž převalil
na záda. „Přesně tak, tvoje oči mluví za vše. Každý logicky myslící člověk
by si vybral odpočinek a relaxaci uprostřed blahobytu a nádherného
počasí. Bohužel, ty a děti jste druh, který s logikou a myšlením má
jen málo společného.“
„Cynický, jako vždy. Je přece dobře, že
milují své rodiny.“ Harry se podíval vzhůru na svého manžela, jehož modro-šedé
oči hořely pobavením.
„Láska je slepá. Nevnímá nepohodlí a nechá
se využívat.“ Draco si lehl vedle, prsty přesouval po Potterově košili a pomalu
mu rozepínal knoflíky.
„Nesouhlasím. Láska je důležité, to ona nás
utváří.“ Harry zavřel oči a poddal se dotykům chladných dlaní, který jakoby
mimochodem hladily jeho hrudník. „Čím bychom byli bez citů?“
„Lidmi bez slabosti. Žádostivost...“ Draco
se naklonil dopředu a přejel jazykem po jeho krku. „Vášeň...“ Jemně skousl
pokožku a zanechal na ní lehce růžovou stopu, která rychle zmizela. „Touha...,“ přejel prsty po jeho břiše. „Chtíč...“ Olízl jeho bradu a zároveň sáhl
po hůlce. Provedl rychlé holící kouzlo a Harrymu se překvapením rozšířily
oči. „Hedvábný dotek kůže. To je to, co se počítá.“
„To můžeš mít s každým. A co sounáležitost,
důvěra, intimita... Co srdce?“ Povzdechl si, když Draco olízl jednu z jeho
bradavek a pak o ni brnknul nosem.
„Víš, Harry, srdce máš jistě velké, ale v tuto
chvíli mě zajímá velikost jiného orgánu,“ uchechtl se Malfoy a rozepnul zip
jeho kalhot.
„Vážně?“ Harry zvedl boky, aby mohl
vyklouznout ze svých kalhot i s prádlem a pak si sám z nohou stáhnul
ponožky. „To by mě nikdy nenapadlo.“ Chvíli Zmijozelovým dlaním dovolil, aby
bloudily po jeho těle a vnímal pocit horka v místech, kde se ho dotýkaly hbité
prsty. Bylo něco zvráceně příjemného v tom, že byl Malfoy ještě úplně oblečený,
zatímco on tu ležel nahý a umožňoval mu, už neznámo pokolikáté, zkoumat jeho
tělo. „Takže prakticky bys mohl šukat s každým,“ zamručel, když mu Dracův
jazyk vklouzl do pupku.
„Ale ne, Harry, ne s každým.“ Cítil, že se
Malfoy usmívá. „Mám velmi vytříbené chutě.“
„Opravdu?“ Zaťal pěsti, aby si zabránil se muže
dotknout a dal ruce za hlavu, aby lépe odolal pokušení. „Tak co? Jaký
by měl být tvůj ideální milenec?“ Více rozevřel stehna a sledoval, jak si Draco
kleká mezi ně. Výraz jeho tváře vyjadřoval hlad a něco, co by Harry popsal
jako majetnictví.
„Hezký, nemám rád ošklivé lidi.“ Malfoy se na
něho položil a ústy si značil cestičku od jeho krku, přes klíční kost, a pomalu
mířil stále níž.
„Musí mít krásné tělo, chci si pohled na něho
užívat.“ Drobné polibky dosáhly až k Harryho boku, který se instinktivně kousl
do spodního rtu, aby zadržel sténání.
„Štědrý. Chci, aby mě laskal a svými dotyk mě
přiváděl k šílenství.“ Potter si povzdechl, když mu malé kousnutí na
vnitřní straně stehna způsobilo postavení chloupků na těle.
„Inteligentní, nesnáším hlupáky.“ Harry
fascinovaně sledoval svou zvednutou nohu a snažil se dýchat, když ho hbitý
milencův jazyk milenec laskal pod kolenem.
„Pasivní, abych s ním mohl vyzkoušet své
nejdivočejší fantazie.“ Draco nyní rukou hladil celou jeho nohu od paty až do
slabin a přiváděl ho tím do stavu netrpělivého očekávání.
„Aktivní, aby mě šukal tak, že kromě něho nebudu
vnímat okolní svět.“ Dracovy oči potemněly, když vpletl prsty do měkkých
chloupků Harryho mužství a jemně zatahal.
„Perverzní, ať mi ukáže všechna svá tajemství.“
Harry zalapal po dechu, když mu roztáhnul nohy a pevně stisknul.
„Jeho vůně mě musí přivádět do extáze, chci cítit
jeho pot i to, co kromě mě nikdo jiný neucítí.“ Strčil nos do rozkroku
Nebelvíra a mocně vtáhnul vzduch. „Merline...,“ zasténal chraplavým hlasem,
který vyslal jiskření podél Harryho páteře.
„Chci... chci, aby chutnal rozkoší, touhou a
vším tím, z čeho ztrácím dech a moje smysly šílí.“ Harry cítil, jak
se Zmijozelův jazyk přesouvá po jeho hýždi a zanechává na něm mokrou stopu.
Zíral na jeho blond vlasy, pozlacené odleskem
ohně, které mezi jeho prsty klouzaly jako hedvábná příze. Merline...
Harry zavřel oči a chraptivě zasténal. Je možné cítit pokaždé stejně velké
potěšení, i když se milujete znovu a znovu se stále stejným partnerem? Je
normální, aby mu pouhá myšlenka na Dracovy ruce bloudící po jeho kůži a na
jazyk, který je následuje, znovu a znovu
rozbušila srdce? Nikdy takhle nereagoval, nikdy se tak necítil, nikdy tak
netoužil...
Sex s Michaelem byl skvělý, dělal to s ním
rád. Byl to báječný milenec, který dokázal uhodnout jeho nejskrytější
přání. Byl jako pramen v horkém dni, jako slunce, které zahřívalo jeho
válkou zkostnatělou duši. Sex s Dracem byl... nepředvídatelný, Harry
nikdy nevěděl, co Zmijozel v daném okamžiku udělá, kde se ho dotkne, kam
zabloudí jeho ruce a ústa. Byl jako věčné překvapení, jako oheň, který vypaloval
značky na jeho kůži, jako blesk, který vysílal jiskření podél celého těla,
jako láva, která ho pohltila, vařila jeho krev a zapříčinila, že mu srdce bilo
v šíleném tempu. Malfoy byl ...
Vytáhl ho nahoru a cítil, jak se Dracovo
oblečení tře o jeho kůži. Malou chvíli se díval do jeho lehce zamlžených,
změnou překvapených očí, pak se společně s ním přetočil, přikryl ho svým
tělem a jedním pohybem ruky ho zbavil oblečení.
Vzájemný kontakt jejich horkých těl jim na
chvíli oběma vyrazil dech. Draco hlasitě zasténal a zaklel ve
francouzštině. Harry se pousmál, zvedl se na loktech a pozorovala ho
shora.
„Je úžasné, jak moc se k tobě tvá jména hodí,“
zachraptěl a probodl ho intenzivním pohledem. „Draco jako drak, který vypadá
nejlépe mezi drahokamy a plameny.“ Přejel rukou po jeho nahé hrudi, na kterém
světlo dopadající z krbu vytvářelo téměř neskutečné odlesky. Zatajil dech,
jak si užíval doteku sametové kůže. „A Apollo, nejkrásnější z bohů... myslím, že by byl zahanbený, kdyby tě viděl takového, jak tě vidím já.“
Vzal do úst jeho levou bradavku a jemně ji sál, pak na ni fouknul, čímž muže
ležícího pod ním donutil prudce vtáhnout vzduch.
„Po... Pottere, nevěděl jsem, že čteš poezii.“
Draco se napnul pod jeho dotykem.
„Nemusím,“ zvedl hlavu a znovu pohlédl na
Malfoye. Jeho nahé tělo ostře kontrastovalo na intenzivní černé barvě
plédu. Světlá pleť se na ní rýsovala jako něco dokonale perfektního, něco,
co by se nikdo neodvážil vylepšit, protože žádný z umělců by se nesměl dotknout
dokonalosti. Rozprostřené vlasy obklopily tvář, lehce zrůžovělou emocemi a
napůl přivřené oči byly zamlžené a získaly barvu starého stříbra. Lehce
pootevřené rty lapaly po dechu, jako kdyby se muž právě položil, aby si
odpočinul po dlouhém běhu. Harry cítil, že by se v něm mohl ztratit,
zapomenout na všechno kolem a s tímhle obrazem před svýma očima
zemřít. Stáhlo se mu hrdlo, když si pomyslel, že by něco takového už nikdy
nespatřil, že by to někdy mohl ztratit.
„Draco...“
„Ano?“ Malfoy zamrkal a díval se na něho rozšířenýma
očima, jako by v Harryho tváři uviděl něco, co ho přivádělo k údivu.
„Víš, co znamená mi... milovat?“ Potterův hlas
se u posledního slova zlomil.
„Ano, miluji...,“ chvíli bezhlesně pohyboval
rty a Harry zamrznul v očekávání. „Sex,“ dokončil a divoce si ho přitáhl k
polibku, čímž ze své hlavy vypudil další otázky, pochybnosti a chvilkové
zklamání, který přišlo neznámo odkud a neznámo proč. Po chvíli se Harry
uvolnil, přejel mu jazykem po rtech, zuby zachytil ten spodní a mírně za něho
zatahal. Jedinou odpovědí mu bylo Malfoyovo tiché zasténání. Ruce
černovlasého mladíka bloudily po Dracově těle, hladil boky a laskal napjatou
kůži slabin. Malfoy ho obemknul nohama, přitáhl ještě blíž a najednou se,
zcela bez varování, s rozpustilým úsměvem odtáhl.
„Co?“ podíval se na něho nechápavě Harry.
„Uvidíš.“ Draco natáhl ruku a tiše
zašeptal. Během několika sekund se v jeho ruce objevila malá
křišťálová lahvička s třpytivou zlatou tekutinou.
„Felix Felicis?“ díval se tázavě Harry.
„Něco lepšího.“ Muž odzátkoval lahvičku a po
místnosti se rozplynula intenzivní vůně pižma a orchidejí. Draco zvedl
obočí, naklonil lahvičku a vylil polovina obsahu na Harryho trup, který se
zachvěl, když se chladná olejovitá kapalina setkala s jeho tělem.
„Uděláš mi masáž?“ zeptal se, když se Malfoyovy
hbité ruce pohnuly po jeho těle.
„To ano, Harry, masáž, jakou jsi nikdy
nedostal,“ zasmál se tiše Draco, pak se na něho položil a zbytek oleje rozetřel
svým vlastním tělem.
Na oholené Merlinovy koule! Harry věřil, že
v sexu už poznal všechno, ale tohle předčilo jeho nejsmělejší
očekávání. Zdálo se mu, že celé jeho tělo hoří a vnímal horkost vyzařující
z muže, který se na něm svíjel. Draco se na něm pohyboval tak, že se
jeho kůže stala jedním obrovským uzlíčkem nervů, nekonečně citlivým na každý
erotikou naplněný dotek.
„Líbí se ti to?“ zvedl Draco hlavu a díval se na
něho zpod řas, které v záři ohně z krbu vrhaly stíny na jeho tváře.
„Merline, ano!“ Harry znovu zasténal, když
Dracovy dlaně sjely na jeho ramena, aby pak sklouzly přes paže, zápěstí, až se
jejich prsty vzájemně propletly.
„Otoč se.“ Nebelvír poslušně splnil rozkaz a
tiše vzdychal, když mu talentované blonďákovy ruce mnuly kůži na zádech,
hýždích, stehnech a nohách, až k patě. Bylo to dobré, nekonečně
úžasné. Takové erotické masáži by se mohl oddávat pokaždé.
Když bylo jasné, že Malfoy skončil, obrátil se
znovu na záda, přitáhl si ho k sobě a dlouze a tvrdě ho líbal. Jejich
těla, lesklá a kluzká, se o sebe vzájemně třela a jejich hrdla vydávala tlumené
zvuky rozkoše. Harry měl pocit, že ruce, chodidla a ústa jeho manžela byly
všude, že na jeho těle není jediný kousek kůže, který by hlazení
vynechalo. Když se Draco otočil, lehl si na záda a přeložil si jeho nohu
přes hlavu, byl si Harry jistý, že manželovo laskání jazykem dlouho
nevydrží. Pozice, ve které si mohli vzájemně věnovat svým pozornosti se
dožadujícím erekcím, byla jednou z jeho oblíbených. Klečel a pod sebou měl
manželovo tělo. Před očima se mu napínal Dracům penis a čekal na jeho
dotek. O jeho vlastní vyšpulené hýždě pečovaly Malfoyovy zkušené ruce,
které hladily jeho kůži a občas i jemně škrábaly. Jeho penis vibroval ve
Zmijozelových horkých rtech, cukal se a hrozil nekontrolovaným
výbuchem. Vzepřel se na rukou a sklonil hlavu, aby oblíznul partnerovo
mužství. Když cítil, jak mu Malfoy přebíhá jazykem po údu, sám ho hluboce
nasál, až se pod ním Draco vzepjal, s táhlým zasténáním zvrátil hlavu dozadu a
na chvíli zapomněl na svou tvrdou potřebu. To mu dalo chvilku na odpočinek. Špičkou
jazyka vklouzl do drážky na vrcholku Malfoyova penisu a dlaní hladil varlata
ztěžklá vzrušením. Miloval, když se pod ním Draco svíjel a sténal, a jeho
penis se mu cukal v puse. Mužova chuť a vůně ho zcela přemohly a Harry se
v laskání úplně ztratil. Jeho hlava se mezi bledými stehny pohybovala
rytmicky nahoru a dolů. Hlasitě zalapal po dechu, když ucítil, jak se
prsty mastné od oleje pohybují mezi jeho půlkami. Ach ano, přesně tohle
teď potřebuje. Zvedl hlavu a podíval se přes rameno, aby viděl Malfoyovi
do tváře, ale jeho vlastní tělo mu zakrývalo výhled.
„Chci tě vidět,“ řekl chraptivě. Cítil, jak ho
Draco svými dlouhými prsty roztahuje.
„Uvidíš.“ Malfoy jednou rukou pevně přidržoval
jeho boky a pronikajícími prsty se dožadoval pozornosti uvnitř. Současně
přejížděl jazykem po napnutých varlatech, přičemž vzal jedno z nich do úst a
lehce ho sál.
„Sakra, Draco...,“ zavrčel. Měl pocit, že se
každou chvíli udělá.
„Jsi tak netrpělivý.“ Dokázal si přestavit, jak
se Draco spokojeně usmívá. Ucítil silné plácnutí po zadku, když se muž z pod
něho vymanil; jemně do něho zatlačil, takže znovu přistál na zádech a dopřál
úlevu unaveným nohám. Stehna se mu třásla tak silně, že pokud by se tak
nestalo, pravděpodobně by manžela, ležícího pod ním, brzy přimáčkl.
„A teď, Harry...“ Draco rozevřel jeho nohy a
pohodlně se mezi nimi uvelebil. „Vstoupím do tebe.“ Potter zasténal, když se o
jeho zadek otřel tvrdý penis.
„Přestaň žvanit a konečně to udělej,“
netrpělivostí téměř vykřikl.
„A potom...“ Draco se záměrně odmlčel. „Budu tě
šukat tak tvrdě, že budeš křičet mé jméno, než ti konečně dovolím udělat se.“
„Bože!“ To bylo jediné slovo, na které se Harry
zmohl, když se do něho začalo tlačit manželovo mužství. Statečný Godriku! Ten
pocit naplnění byl prostě úžasný. Cítil se roztažený a tak dokonale
přizpůsobený, jakoby Dracovo místo bylo právě tam, hluboko v něm. Nikdy by ho
odsud neměl pustit.
Malfoy jeho nohy ještě víc pokrčil v kolenou a
široce mu je rozevřel.
„Drž je tak a nezkoušej je pustit.“ A Harry poslechl. Vsunul
si ruce pod stehna, přitáhl je k hrudi a vystavil se silným přírazům Zmijozela.
Draco ho jednou rukou držel za bok a druhou, aby
mu znemožnil předčasně skončit, sevřel kořen jeho penisu, prahnoucímu po
uspokojení. Pravidelně a rytmicky přirážel a svůj úd nasměroval mírně
šikmo, což u Pottera vyvolávalo hlasité steny a souhlasné výkřiky.
„Musím...“
„Ještě ne.“ Draco zatnul zuby, aby sám sebe
zastavil před dokončením. Chtěl, aby Harry křičel, sténal a nakonec začal
volat jeho jméno. Chtěl ho sám sebou označit tak, aby si to pamatovat
navždy. Sám nevěděl, proč to dělá, ale v tuto chvíli se mu právě tohle
zdálo být nejdůležitější. Dokonce důležitější než vlastní tělo, které také
toužilo po uvolnění.
„Draco...“ zasténal protáhle Harry a zvedl
hlavu, jeho ruce pomalu sklouzávaly z napnutých stehen.
„Co?“ Díval se na muže ležícího pod
ním. Pramínek potu mu stékal po čele, lepil mu vlasy na kůži a nejspíš i
lechtal na tváři.
„Draco... já...“ Harryho oči se rozevřely a
protáhle zakřičel, když Malfoy vší silou přirazil a znovu silně udeřil na to
nejcitlivější místo v mužově těle. Právě na tohle čekal, na ten křik
svědčící o podvolení, o úplném podmanění. Pustil Potterův penis a opřel se
rukama na obou stranách jeho hlavy, zvýšil rychlost a téměř ho zamáčknul do
měkké přikrývky. „Dracooo....“
Poprvé jeho jméno znělo jako hudba. Tak
melodicky, tak drsně, jako by právě nastal konec světa. Cítil, jak
se Potter pod ním chvěje a rozlévá se mezi jejich spojená břicha. Jeho
tělo se změnilo do těsného vibrujícího uzlu, který se kolem něho sevřel a téměř
ho drtil. Nebelvírovy nohy se přitiskly k jeho zadku, ruce se ovinuly
kolem krku, zatímco Harryho tvář se zabořila do jeho ramene a jeho rty něco
nesouvisle šeptaly.
„Har...“ téměř zavzlykal, když se kolem něho s
neuvěřitelnou silou sevřely Nebelvírovy svaly. Tělem mu proběhlo chvění, které
se soustředilo někde kolem břicha a konečně v něm uvolnilo nahromaděné pocity. Příliš
horké, příliš těsné, příliš intenzivní. Draco potlačil výkřik tím, že se
zakousl do ramene milence ležícího pod ním a udělal se s hlubokým povzdechem,
po kterém skončil téměř bez dechu. Ještě několikrát se pohnul a pak se
bezvládně zhroutil na mužovo tělo, znehybněné prožitým orgasmem.
„Merline, to bylo úžasné,“ zasténal Harry a
jemně hladil jeho paži.
„Nemusíš mě titulovat až takhle, i když...,“
zhluboka se nadechl, aby dokončil větu, “jsem si jistý, že si to srovnání
zasloužím.“
„Nevím, jestli by s tebou Merlin souhlasil,“
zasmál se Harry ochraptělým hlasem a rukama přejížděl po jeho od oleje kluzkých
a potem zvlhlých zádech.
„Myslím, že by na to srovnání byl hrdý.“ Draco
konečně zvedl hlavu a pohlédl do Potterovy tváře zrudlé sexem. „Sakra, vypadáš prostopášně,“
zavrněl, naklonil se a líně ho políbil.
„Hříšně krásný,“ povzdechl si Harry potěšením a
palcem ho pohladil po tváři.
„Moje společnost kazí mravy a zlepšuje vkus.“ Draco
zvedl obočí a unaveně se usmál. Cítil, jak jeho měknoucí penis opouští
Potterovo přátelské nitro. Na malou chvilku pocítil lítost, že ho už
neobklopuje příjemné teplo, ale sklouznul stranou a položil se vedle s hlavou
na jeho rameni. “Měl bych se namnožit a rozeslat na export. Sex Malfoy; na svých klonech byl vydělal
majlant. Spojení příjemného s užitečným.“
„Na to zapomeň.“ Teplá paže ho objala a přitáhla
blíž.
„Ty jsi tak sobecký,“ odfrkl a prstem kreslil
kolečka na Harryho hrudi.
„To jsem,“ přiznal se beze stopy studu Potter a
Draco si pomyslel, že je zatraceně dobré to slyšet.
ooOoo
Koníček přijel se zpožděním ale zato to vykompenzoval nákladem... :D Suprový... ale jak jsem psala u předchozí, něco se bude dít :D
OdpovědětVymazatNo ne, koníček dorazil a přivezl nám jednu z nejlepších kapitol této povídky. Od dětství až k dospělosti. Je fajn číst jak Ron dospěl a dostal rozum... Díky moc za překlad...
OdpovědětVymazatDoufám, že dostane více prostoru i Sam a Joe :), jsou úžasní :D.
OdpovědětVymazatDíky za překlad
mariaa
Takový žhavý sex !!! Tolik lásky je mezi nimi, ale ani jeden to nevysloví. Nato jak jsou oba chytří a inteligentní, tak v tomto jsou jak dva zabedněnci, ani jeden si nepřizná, že toho druhého miluje. Taky čichám, čichám klid před bouří.
OdpovědětVymazatBobo
Skoro jsem při čtení nedýchala! Krásné, kvalitní překlad, děkuji! :-)
OdpovědětVymazatwow, to bolo niečo :) krása
OdpovědětVymazat:D wau, tak tohle bylo teda něco, jsem zvědavá, jestli Joe zůstane na hradě :).
OdpovědětVymazatLafix
Tak tohle mě dostalo:-) Tak žhavý sex mezi nimi byl...prostě skvelej:-) škoda, že zatím ani jeden z nich neřekl to, co cítí a je to tak zjevné...díky za kapitolu a moc se těším na pokračování:-)
OdpovědětVymazatJenny
Už, už sa schyľovalo k tomu, že si vyznajú lásku. Ale ten sexík bol úžasný. Dychberúci. Nádherný.
OdpovědětVymazatStrašne sa mi páčil ten nápad, že by Joe mohol zostať cez prázdniny na škole aby mal Samuel kamaráta. Ale niekedy mi napadajú také myšlienky, či je to priateľstvo alebo čo to medzi sebou chalani majú úprimné, či ho tam nenasadil Lucius a či v ňom nie je pocit krivdy, že syn Alecto žije a jeho brat nie... Dúfam, že sa mýlim, lebo Joe sa mi strašne páči.
Ďakujem za preklad
_________________
Zuzana
Když jsem poprvé přičichla ke slashi, hltala jsem vše bez výjimky a výhrad. Dnes už si vybírám, ale tohle scéna patří k vrcholům slashového čtiva, toufám si tvrdit, že nadlouho zůstane nepřekonaná. A navíc dokonalý překlad, co víc si čtenář může přát.
OdpovědětVymazatNo,pánové si rozhodně umí zpříjemnit den,nádhera.
OdpovědětVymazatPobavilo mě Samovo otravování Joea,vskutku jako když mladší brácha dolejzá za starším :)
Děkuji za další kapitolu :-)
Ja nemám slov... proste... a zas sa len opakujem, nádhera! Sam a Joe, som rada, že to vyriešili a bola by som radšej, keby Joe nemusel chodiť k starej ježibabe, ktorá si vraví jeho stará mater... No a záver! Čisté blaho! :D
OdpovědětVymazat