14. července 2013

Red Hills - 46.

Autor: Akame Sora
Překlad: Nade

Vám všem, kteří mě podpořili - Lafix, Jenny, Achája, Ariwa sea, Anna, Rejsek009, kali, Lily, anonymka9, bacil, Zuzana a Jutaki AiShine - díky.
Autor je z komentářů živ, překladatel nejinak. :-D
Užijte si dílek.


44. kapitola

„Kam jdeme?“ Harry už nějakou chvíli následoval za Snapem do sklepení a s každým krokem se stále víc nořili do bludiště chodeb. Dolů, stále dolů. Měl dojem, že už jsou značně níž, než byl byt Mistra lektvarů. Potom, co Snape prohlásil, že si musí promluvit, mu navrhnul, aby se vrátil domů a vhodněji se oblékl. Harry mu za to byl vděčný, protože potulování naboso po chladném sklepení by rozhodně nebylo příjemné.

„Na nejnižší úroveň.“ Snape bez váhání zabočil doprava a sešel po pár schodech, které vedly do další chodby.

Harry se pevněji zabalil do pláště, protože cítil, jak mu vlhký chlad, který táhnul z podzemí, proniká přes vrstvy jeho oblečení. Přestože bylo léto, teplota zde byla mnohem nižší než v nadzemní části hradu. Na stěnách byly mokré skvrny, jak vlhkost ve zdech kondenzovala a kameny vypadaly mnohem starší, než ty, ze kterých byly postavené zdi na povrchu. Bylo to tu cítit plísní a zatuchlinou. Tahle část hradu rozhodně nepatřila k těm příjemným a Harrymu to připomnělo jeho výpravu do Tajemné komnaty v Bradavicích. Ta samá temná a ponurá atmosféra.

„Je to ještě daleko?“ Opatrně překročil zubem času poznamenané kameny, které ležely na zemi.

„Trpělivost je ctnost, Pottere. Už budeme na místě.“ Snape znovu odbočil a zastavil se před zvlhlou stěnou, na které se v několika místech odlupovala omítka. Do držáku na levé straně zasunul pochodeň, kterou doposud nesl v ruce a ustoupil o krok dozadu.

„Je to tady?“ Harry se nejistě rozhlédl po úzké, slepé chodbě.

„Přímo za zdí, před kterou stojíme.“ Muž gestem ukázal na ošuntělý kus zdi.

Harry se pozorně zadíval na kámen. Netrvalo dlouho a začal mezi fleky a skvrnami rozlišovat tvar namalovaný na zdi. Opatrně přistoupil blíž, natáhl ruku a obkreslil ho prstem.

„Uroboros?“ Otočil se s otázkou na Snapa.

„Přesně tak.“

„Eee ... dáš mi heslo?“

„Pottere,“ zalapal Snape po dechu a podrážděně si promnul čelo. „Ta tvoje pitomost mě někdy děsí. Jsi majitel hradu a nevíš nic o jeho srdci, a ani jak se tam dostat. Jsem zklamaný, že mě ještě pořád dokážeš udivit svou neznalostí.“

„Hej, to není spravedlivé!“ Harry odtáhl ruku a obrátil se na muže. „Nikdy jsem nebyl vlastník žádného hradu, tak jak můžu vědět, že mají nějaké srdce?“

„Jestli si dobře pamatuji, tak jsi spolu s Dracem posiloval ochranné bariéry školy a přidal jsi do ní svůj vlastní magický podpis. Domníval jsem se, že v souvislosti s tím se pro tebe existence něčeho takového, jako je srdce hradu, stane logické a plně srozumitelná,“ zavrtěl Snape nevěřícně hlavou.

„Evidentně ne,“ obrátil Harry oči v sloup. „Chystáš se mi to vysvětlit, nebo se budeš dál navážet do mé nevědomosti? Přiznávám, že se necítím úplně v pohodě a v kombinaci s napětím, které mě už několik týdnů neopouští, by to mohlo mít katastrofální následky.“

„Ano, měl jsem takové tušení.“

„Tak neprovokuj k dalšímu výbuchu, prostě vysvětluj. Opravdu,“ Harry si roztržitě rozcuchal vlasy, čímž si v už tak rozčepýřených pramenech vlasů udělal ještě větší chaos, „jsem unavený a kurevsky mě bolí hlava. Buď aspoň jednou hodný netopýr a nech si kecy o tom, jak jsi nešťastný z toho, že musíš pobývat ve společnosti takové ignoranta, jako jsem já. Prostě rovnou vybal, o co jde.“

„Samozřejmě.“ Koutky Snapových úst se mírně zvedly, jako by se snažil skrýt pobavení. „S ohledem na tvé duševní zdraví,“ zarazil se, když cítil vlnu magie, jak se převalila chodbou a drobným štěrkem mrštila o protější stěnu, „se to pokusím udělat bez keců.“

„Jsem ti nesmírně vděčný,“ podíval se na něho výmluvně Harry.

„Určitě si vzpomínáš, jak pan Weasley vymyslel rozdělení kolejí na základě elementární magie. Nenapadlo ho to jen tak samo sebou.“

„Co to má společného s ...“

„Nepřerušuj,“ podíval se na něho káravě Snape. „Magie živlů je jedna z nejmocnějších forem přírodní magie. Každá věc na této planetě obsahuje energii; voda, oheň, rostliny, vzduch. Cokoliv bys zmínil, s ní bude nějakým způsobem spojené. Nejsilnější je, samozřejmě, energie pocházející ze zemského jádra, stvořená již na úsvitu věků. Po správném tréninku dokážou někteří mágové vycítit, jak jim pulsuje přímo pod nohama, někdy jemně, někdy silněji, jako magické srdce planety.“

„Chceš mi říct, že srdce hradu je ta samá magie, co pochází ze země?“ Harry se zamračil soustředěním.

„Přesně tak,“ kývnul Snape hlavou. „Už od nepaměti stavějí kouzelníci své domy na primárních zdrojích energie. Je to naprosto přirozené. Každý kouzelník hledá to největší podloží. Proto jsou různá sídla od sebe tak hodně vzdálená.“

„Když jsou tak silné, tak můžou klidně ... Ehm ... co vlastně dělají?“ Harry se kvůli vlastní nevědomosti cítil trapně. „Sakra, cítím se jako idiot,“ zafuněl otráveně.

„Podporují bariéry.“ Tentokrát Snape zjevně neměl v úmyslu Nebelvíra zesměšňovat. „Mysli. Když použiješ kouzlo, které není takzvaně okamžité, musíš se na ně zaměřit, abys ho udržel co nejdéle. Například Protego. Štítového kouzlo udržíš jen tak dlouho, dokud se na něho soustředíš, ale když hůlku spustíš, ochrana padne. Na stejném principu funguje také Wingardium Leviosa a spousta dalších kouzel s prodlouženým trváním. Okamžitá kouzla jsou jiná. Vrhneš Incendio a zapálíš. Nemusíš se starat, zda trvá či nikoli. Jeho síla jde přímo k cíli a tvůj vliv tím končí.“

„Chápu,“ přikývnul Harry. „Jinými slovy, kdybych na hrad seslal magické bariéry, jakmile bych na to přestal myslet, kouzlo by přestalo fungovat.“

„Víceméně. Samozřejmě, že nějaká magie by ve zdech zůstala, ale průměrně vyškolený kouzelník by ji dokázal obejít.“ Snape si založil ruce na prsou a těsněji se ovinul pláštěm. „Zdroj pradávné síly, zkrocený a uzavřený na jednom místě, se stává srdcem budovy. Soustřeďuje v sobě magii, hromadí ji a ukládá. Z toho důvodu pracují ochranná kouzla po celou dobu. Čím je silnější bod, na kterém je dům vystavěn, tím silnější je ochrana. Dvě usedlosti v jednom místě by způsobily rušení synergie. Energie by se začala štěpit, protože by se pokoušela pracovat na dvou frontách, nebo by oba domy obehnala stejnými bariérami, což by bylo pro majitele samozřejmě velmi nepříjemné.“

„Emeraldfog musí stát na opravdu obrovském zdroji moci. Jeho ochranná magie je velmi silná.“ Harry s úctou položil dlaň na kresbu Uroborose.

„Je to tak. Nejmocnějších rody jsou velmi staré. Jejich domovy byly postavené na speciálně vybraných místech. Bradavice, Malfoy Manor, Snape Manor, domy Weasleyů, Longbottomů a mnoha dalších kouzelníků, stojí na gigantických shlucích energie. Když pomineme ochranné bariéry, lidé také věří, že dítě narozené na takovém místě se v budoucnosti stane mocným kouzelníkem. Myslím, že mají pravdu.“

„Neville?“ podíval se Harry skepticky na Snapa.

„Neville Longbottom pochází z proslulé rodiny kouzelníků. Přemýšlel jsi někdy nad tím, proč mu jde tak dobře bylinářství? I v těch nejtěžších podmínkách dokáže vypěstovat velmi vzácné a choulostivé rostliny. Jeho magie je zaměřená na zem a ideálně mu vyhovuje. Kdyby místo Bradavic navštěvoval Emeraldfog, zcela nepochybně by byl zařazený do koleje Terra.“

„Nemůžu uvěřit, že chválíš Nevilla,“ zamrkal Harry nevěřícně a pobaveně se usmál.

„Pottere. Skutečnost, že je Neville totální idiot v lektvarech, neznamená, že neumím ocenit jeho práci jako učitele bylinkářství,“ odfrkl si Snape podrážděně.

„A co já? Kam bych se v tom případě dostal já?“

„Ignis,“ odpověděl bez váhání mistr lektvarů. „Tvá magie je velmi živelná, silná, a kdybys ji nedokázal ovládat, i zničující. A než se znovu zeptáš, Draco by byl určitě přidělen do koleje Aqua. Ale ačkoli jsou voda a oheň dva protiklady, jsou stejně nebezpečné, což je působivé. A teď,“ mávl netrpělivě rukou, „hodláš tady jen tak stát, nebo otevřeš cestu do srdce?“

„A ty nemůžeš?“ Harrymu se moc nechtělo přiznat, že pořád neví, jak to udělat.

„Ne, já nemůžu. Pouze jsem ho našel. Tato místa jsou už od pradávna označována Uroborosem.“

„Proč to vždycky musí být hadi?“ Harry naklonil hlavu na stranu a prohlížel si znak.

„Pottere, soustřeď se. Uroboros nemá nic společného se Zmijozelem. Je to znamení nekonečna, které symbolizuje věčnost a uzavřený kruh.“ Snape jen silou vůle potlačil chuť převrátit oči.

„To byla řečnická otázka, nemusel jsi odpovídat,“ povzdechl si Harry a otočil se zpátky k němu. „Měl bych o srdci ještě něco vědět, než tam vejdeme?“

„Jak jsem řekl, srdce hradu udržuje ochrany. Jeho síla je jako hurikán uzavřený v chráněné místnosti. Energie předků, uzamčená na jednom místě, čas od času posílená dalšími dědici, kteří vkládali do ochran svůj vlastní díl moci.“

„Když je tam ta energie zavřená, nenarušíme to, když to při vstoupení otevřeme?“ pohlédl Harry vážně na Snapa. „Nechci ve škole zuřivé divoké kouzlo, které nikdo nebude schopen kontrolovat.“

„Vážně si myslíš, že by obyčejný kámen mohl udržet tolik síly?“ Snape vypadal pobaveně. „Ujišťuji tě, že neuvolníme nic, když vstoupíme dovnitř. Nad spoutáním energie bděli mocní mágové a bariéry, které je zadržují, jsou dokonalé a věčné. Pokud nemáš další otázky ...,“ Mistr lektvarů pobídl rukou směrem ke zdi, která se nacházela za Harrym.

„Jsi si jistý, že právě já bych měl ...“

„Pottere, pouze majitel může otevřít průchod, protože ten pozná magický podpis, který vložil do ochran. Musíš prostě jenom chtít.“

Harry si povzdechl a obrátil se k znamení. Opatrně přešel ke zdi, postavil se před ni a upřeně hleděl na hadí symbol. Zvedl ruce a opřel je o zeď. Otevři se!, pomyslel si a modlil se, aby se průchod hladce rozestoupil. Ale nic se nestalo a stěna zůstala bez pohnutí. Tak otevři se, sakra! Zesměšní se před Snapem! První majitel, na kterého se vyprdnul jeho vlastní dům. To se může stát jenom jemu. Stojí tu jako nějaký retard a čumí do zdi, zatímco Dracův život záleží na tom, zda bude schopen projít. Chtěl, aby zmizela, propadla se, rozplynula se a konečně ... Nebýt reflexů Mistra lektvarů, ryl by nosem do tvrdého povrchu, protože kamenná zeď se najednou odhmotnila a jeho tělo, kterým byl ke zdi téměř přilepený, ztratilo oporu.

„Uh ... díky,“ vykoktal, když muž pustil šaty, za které ho zachytil.

Harry s vytřeštěnýma očima zíral na výjev, který se před ním rozprostřel. Místo, ve kterém se ocitli, bylo obrovské a utlačovalo je mocnou magií. Harry cítil, jak se vlny energie tříští o jeho tělo a naplňují ho silou. Bylo to, jako by jemné prsty opatrně prozkoumány a hladily jeho kůži, přátelsky ho vítaly a přijímaly ho mezi sebe. Pohltil ho pocit sjednocení s prostředím. Dlouhou dobu prostě jen tak nehybně stál a celým svým nasával to, co ho s takovou lehkostí přijalo.

„U Merlina ... Taky cítíš tu jednotu? Sounáležitost?,“ zašeptal, jako by hlasitější zvuk dokázal zničit atmosféru, která tu panovala.

„Ne, já s tímto místem nejsem spojený. Můj podpis nevstřebaly. Nicméně, síla zde nahromaděná, se dá těžko přehlédnout.“ Snape stál vedle něho a zvědavě se rozhlížel.

„Všechna srdce vypadají stejně?“ Harry se konečně přestal opájet magií, která kolem jeho těla vířila, a zaměřil se víc na detaily.

Srdce hradu svým vzhledem připomínalo sál Starostolce, ale bylo mnohem rozlehlejší. Mělo tvar kruhu a Harrymu se v duchu vybavilo Koloseum. Stejně jako v té starobylé stavbě tady centrum představoval kruh. Neobklopovaly ho ale řady lavic, ale kamenné schody z vysokých, neopracovaných stupňů. Zdálo se, že povrch podlahy vytváří jemná, vzorovaná síť. Když se ale Harry podíval pozorněji, došlo mu, že to, co považoval za komplikovaný vzor, bylo něco úplně jiného. Kruh vyplňovaly stovky třpytivých a sem tam různobarevně blikajících starověkých run, které byly poskládané do rozsáhlého, komplikovaného kouzla. Harry si uvědomil, že právě odsud pochází moc, která prostupuje stěny Emeraldfogu.

„Podobně,“ přikývl Snape. „Ale tohle je mnohem starší, než Bradavice nebo Snape Manor.“

„Magie je starší?“ díval se na něho zaujatě Harry.

„Je tu víc pilířů.“ Mistr lektvarů opsal rukou kruh a obrátil tak Potterovu pozornost na obrovské karyatidy a atlanty* rozestavěné v různých místech. Doteď jim Harry nevěnoval příliš pozornosti, ale teď zaujatě přešel k jedné z kamenných postav. Měla tvar ženy oblečené do starodávné kouzelnické tuniky. Socha stála se zvednutýma rukama, jako by podpírala klenbu. Nebelvír se odvrátil a přešel k další. Byl to mladý muž. Harry přecházel po místnosti, prohlížel si další sochy, až se před jednou z nich zastavil.

„Tenhle vypadá jako Brumbál,“ ukázal sochu starého muže s plnovousem.

„Řekl bych, že to byl jeho otec.“ Snape k němu přešel a štíhlými prsty přejel po chladném kameni. „Bohužel, Albuse tu nejspíše nenajdeš, protože svůj život zasvětil Bradavicím a jeho podobizna se pravděpodobně nachází v jejich podzemí.“

„Takže oni všichni,“ Harry rozpřáhl ruce, jako by chtěl obejmout celou místnost, „jsou předci a majitelé tohoto místa?“

„Samozřejmě. Proto je tak silně chráněné. Současně se smrtí člověka, který zde žil a vložil část své magie do ochran, objeví se v srdci hradu jeho socha. Je v ní uzamčený magický podpis kouzelníka a díky ní síla bariér nikdy nezeslábne.“ Snape položil ruku na sochu. „Když se soustředíš, ucítíš, jak jimi proudí energie,“ podíval se povzbudivě na Pottera, který zopakoval gesto, zavřel oči a nasával do sebe vibrace plynoucí z kamene. „Jejich tvar také není náhodný. Na těchto kamenných bedrech spočívá odpovědnost za ochranu budoucích generací. Jsou to pilíře, které podpírají hrad, jeho magii a brání ho před útokem. Velcí čarodějové odcházejí, ale jejich magie zůstává zde.“

„Takže jednou, po mé smrti, se tu objeví i moje podobizna,“ pousmál se Harry, protože se mu neobyčejně líbila představa, že i když už tu nebude, stále bude toto místo chránit.

„Tvá a Draca, tvého manžela, který také vložil svou magii do tohoto místa,“ přitakal Snape.

„Dokonce, i když odejdeme, stále budeme spolu.“ Na Harryho tváři se objevila spokojenost. „Ale ještě ne,“ zvážněl a stáhl ruku ze sochy. „Jak nám tohle místo pomůže s návratem Draca?“

„Jste s ním spojeni. Když jste v jeho centru, získáváte sílu a abych tak řekl, požehnání předků,“ pohlédl Mistr lektvarů vážně na Pottera. „Jestli vás něco může posílit, tak je to magie ukrytá v této místnosti. Moc živlů bude podporovat vaše životní funkce. Srdce má za úkol chránit svého majitele, stejně jako budovu. Samozřejmě, že není všemocná a, jak jsem už řekl, nemůžete porazit samotnou smrt, ale ... Pokud jde o tak složitou záležitost, jako od tebe oddělit Dracovu duši a zajistit, abys při tom nezemřel, nebudou žádné podpůrné lektvary tak účinné jako tohle místo.“

„Chápu.“ Nebelvír upřel pohled na střed srdce, pulzující energií. „Proč jsme to nemohli udělat dřív? Je to tady celou dobu, nechápu, proč jsme sem Draca nepřinesli rovnou.“

„Pottere,“ povzdychl si Snape a lehce se opřel o jeden z pilířů. Harry si pomyslel, že síla, která v něm pulzuje, musí být muži příjemná. Sám se dotýkal Atlanta a cítil, jak ho magie pokrývá jako teplý plát a dává mu pocit bezpečí. „Určitě chápeš, že když jsem neznal tvé city k Dracovi, nebyl jsem příliš ochotný ti odhalit pravdu o viteálu. Kromě toho moc dobře víš, jaké riziko je spojené s přenesením duše a co můžeš ztratit. Mluvili jsme o tom,“ přimhouřil oči a s intenzitou zíral na muže před sebou. Trochu se uvolnil, když Harry souhlasně přikývl. „To jsou ty nezávažnější věci, které mě zastavily, ale není to všechno. Měl bys vědět, že takové místo čerpá svou sílu ze samotné země stejně, jako z okolního světa. Čas od času je, hm ... tak nějak navíc dobíjené sluneční energií. Když jsem si procházel knihy o Emeraldfogu, zjistil jsem, že tady se to děje pětkrát do roka. Docela často, když uvážíme, že v Bradavicích to bylo čtyřikrát, a ve Snape Manor dvakrát ročně. Zmiňuji samozřejmě pouze tato dvě místa, protože o ostatních hradech a zámcích nemám znalosti. Postavení slunce za dva dny způsobí, že díky speciálnímu iluminátoru ozáří paprsky střed srdce,“ ukázal rukou třpytivý střed místnosti. „Nemusím snad vysvětlovat, jak silnou energii má slunce.“

„Hrad se dobíjí jako baterie?“ zíral na něho Harry překvapeně.

„Pottere, mohl bys přestat na chvíli myslet jako tupý mudla a začít uvažovat jako kouzelník tvé kategorie?“ odfrkl si netrpělivě Snape. „Už jsem ti vysvětloval, že od počátku věků byla magie součástí vesmíru. Sloučením energií Země a Slunce ta moc vzrůstá. Je to jako společné kouzlení tebe a Draca.“

„Rozumím, nemusíš se hned čílit. Pozítří se veškerá energie vesmíru soustředí v tomhle místě, což dá mně a Dracovi další šanci, abychom z toho vyvázli živí. Při troše štěstí se z nás nestanou další sochy.“

„I tak se to dá říct,“ uchechtl se tiše Snape. „Ačkoli, kdyby to byla opravdu veškerá síla vesmíru, tak ... no, nezbyla by z tebe ani ta socha.“

„No, vždyť já vím, prostě jsem to jen tak řekl,“ pokrčil Harry rameny. „Už jsem to všechno pochopil, tak si myslím, že se můžeme vrátit.“ Nenápadně zívl, protože se díky probdělé noci a nepřetržité starosti o Draca, zvolna hlásil pocit únavy. „Ještě mi řekni ... Co znamená, že pohoří zaplane?“

„To je samozřejmě metafora. Hrabství převzalo název podle okolní krajiny, která je rozložená tak, že jakmile slunce dosáhne srdce zámku, ozáří současně i okolní kopce, což jim dodá specifickou červenou barvu.“

„Red Hills.“ Harry se zablesklo v očích pochopení. „Už jsem párkrát přemýšlel, proč takový název.“

„Přestože však slunce svou energií posiluje hrad pětkrát do roka, tak pouze na počátku léta a podzimu dostává každý kout hrabství ohnivou barvu. Navíc, pokud je teplé počasí, vzduch se chvěje a celá oblast vypadá, jako by ji zachvátil požár.“

„Jak to víš? Už jsi tady někdy byl?“ Během tohoto rozhovoru vyšli z místnosti a Harry nebyl ani překvapený, když viděl, jak se zeď za nimi opět zhmotnila a proměnila v chladný, špinavý kámen.

„Četl jsem Historii Emeraldfogu. Nechápu, jak můžeš být majitelem hradu a nic si o něm nepřečíst,“ věnoval mu Snape odsuzující pohled a sejmul pochodeň z držáku.

„Eee ... přečtu si to.“ Harry se chvíli cítil, jako kdyby se vrátil do Bradavic hlasu a slyšel vyčítavý hlas Hermiony, že si nepřečetl nejslavnější knihu o hradu. Rozhodně, tentokrát toto opomenutí hodlal napravit. Alespoň pokud jde o Emeraldfog.

QQQQQ

Příčná ulice se nikdy nemění. Co si Harry pamatoval, vždycky tu byly davy a frmol. Jako dítě si všímal jen barevných výkladů a stánků, kde trhovci, oblečení do křiklavých šatů, hlasitě vychvalovali své zboží. Tentokrát, při procházce Příčnou ulicí, viděl Harry mnohem více. Mezi stánky jste mohli potkat lidi každého postavení a zámožnosti. Za nakupujícími, bohatě oděnými kouzelníky, postávali skřítci, kteří se neustále snažili být co nejméně viditelní. Odebírali od svých majitelů nakoupené produkty a po jejich zmenšení je ukládali do kufříků. V bránách stáli naháněči z méně frekventovaných ulic. Mladí chlapci a dívky, oblečení ve skromných šedých šatech, přicházeli k zákazníkům a vychvalovali zboží a ceny. Současně odkazovali, kde byl otevřený nový obchod nebo stánek. Čím více zákazníků svým zaměstnavatelům získali, tím více Svrčků se nasypalo do jejich kapes. U zdí si hrály děti prodejců a stánkařů.

„Dobré ráno, pane řediteli.“ Přímo za prahem Děravého kotle ho přivítal veselý, lehce zadýchaný, dětský hlas.

„Slečno Gwyneth,“ kývnul Harry na nízkou, mírně baculatou dívku. „Přišla jsi nakupovat?“

„Ne, pomáhám mámě.“ Upravila si šátek, přehozený přes rameno a svázaný v pase, ve kterém bylo zabalené asi půlroční dítě. „Došly nám pijavice, tak jsem je musela přinést z domova. Máma je skladuje ve sklepě, protože je tam chladno a není třeba tak často používat chladící kouzlo.“

„Tvoje máma pracuje v lékárně?“ Automaticky se podíval směrem k obchodu se všemožnými ingrediencemi a přísadami do lektvarů.

„To by bylo fajn, lékárníci jsou bohatí,“ usmála se široce. „Ne, my máme stánek s bylinkami,“ ukázala k blízkým stojanům. „Pijavice, krvaví pulci a pavoučí jed jsou navíc. Můj táta a bratr je sbírají v bažině, takže je máme čerstvější než v obchodech.“ Jednou rukou pevněji objala spící dítě a druhou popadla rukojeť vozíku. „Musím jít, máma čeká.“ Silně zatlačila do vozíku, jehož kolo s odporem poskočilo na jedné z dlažebních kostek, kterými byla ulice vydlážděná.

„Měla bys použít kouzlo na snížení hmotnosti, bylo by pro tebe lehčí,“ doporučil jí Harry, když viděl, jak dívka kličkuje s vozíkem mezi kameny. Vozidlo, které svým tvarem připomínalo tříkolku, bylo naplněné až po okraj.

„O prázdninách?“ podívala se na něj úkosem.

„Oh ... Úplně jsem na to zapomněl.“ Sklonil se a pomohl jí vyjet na rovný chodník.

„Nemusíte si dělat starosti.“ Znovu se vesele usmála. „Od té doby, co chodím do školy, znám kouzel mnohem víc. Ještě dva roky a můžu je používat po celou dobu, a pak rodičům pomůžu. Jako řádně vyškolená kouzelnice najdu lepší práci. Třeba si otevřu vlastní lékárnu.“

„A chtěla bys?“ Šla stejným směrem jako on, tak s ní srovnal krok.

„Jasně. Kdo by nechtěl? Moje matka říká, že mám šanci, když bude můj učitel lektvarů dobrý ve svém oboru a já se budu hodně učit.“

„Profesor Snape je nejlepší mistr lektvarů jakého znám,“ ujistil ji rychle.

„Taky si myslím. Je to skvělý učitel. Vůbec nechápu, proč se ho většina studentů tak bojí.“

„Ano, je to fakt divné.“ Vždyť Snape je přece takové naše sluníčko. Je pravda, že ve fázi zatmění, ale pořád sluníčko, pomyslel si ironicky a se studentkou se rozloučil, protože na druhé straně ulice byl vstup ke Gringottovým.

QQQQQ

Malý, vrásčitý skřet svým dlouhým prstem, zakončeným ostrým drápem, přejížděl podél pergamenu a už podruhé si četl jeho obsah.

„Takže to shrňme. V případě vašeho úmrtí přechází nemovitost Emeraldfog, který se nachází v hrabství Red Hills, do vlastnictví pana Draca Malfoy-Pottera. Dům č. 12 na Grimmauldově náměstí v Londýně bude převeden na pana Ronalda Weasleyho a slečnu Hermionu Grangerovou.“ Skřet si upravil brýle a úkosem se podíval na Harryho, který seděl proti němu. „Jeden dům, dvě nespřízněné osoby. Uvědomujete si, k čemu to může vést?“

„Zanedlouho budou pravděpodobně manželé,“ pokrčil Harry rameny, protože v tom neviděl větší problém.

„A když nebudou? Neměl byste to nějak zohlednit? Taková forma závěti může vést k tomu, že vaši přátelé skončí u soudu a budou o tu nemovitost bojovat. To je dost předvídatelný závěr, zejména u lidí.“

„Ujišťuji vás, že i kdyby ke svatbě nedošlo, ani pan Weasley, ani slečna Grangerová, o dům bojovat nebudou. To není jejich styl.“ Harry se skřetovým nařčením cítil uražený.

„Rozumím,“ pokýval úředník hlavou, ale jeho tvář naznačovala, že přesvědčený není. „Co s pozemky v Godrikově dole?“

„Napište je prosím na pana Samuela Malfoye.“

„Samuel Malfoy.“ Skřet mávl rukou směrem k samopíšícímu brku, které dopsalo příslušný odstavec. Harrymu se vybavilo dlouhé, jedovatě zelené pero Rity Holoubkové. Instinktivně se naklonil a podíval se směrem k zápisu. „Samozřejmě, že dokumenty dostanete před podpisem k nahlédnutí,“ ujistil ho laskavě skřet.

„Samozřejmě.“ Harry neochotně ustoupil od stolu.

„Vaše bankovní konta také přepíšeme?“

„Ano,“ potvrdil rozhodně Harry. „ Trezor Potterů napište na Draca Malfoy-Pottera. Majetek rodu Blacků obdrží v den dosažení dospělosti Samuel Malfoy.“

Skřet přikývl a po chvíli svitek doplnily další linie dokonale jednoduchého písma. Harry si prohlížel ideálně vyrovnaná písmena a položil si otázku, jestli má brk libovolně nastavitelný styl. Písmo vypadalo spíš jako tisk než jako rukopis. Po několika minutách ticha, vyplněných pouze skřípáním ostrého hrotu, se brk zvedl a zůstal nehybně viset nad kalamářem. Skřet se sklonil nad pergamenem a pečlivě si prohlížel obsah, pak ho posypal pískem, otřepal a podal Harrymu.

„Není lepší sušící kouzlo? Harry od něho přijal svitek, ponořil se do čtení a s uspokojením konstatoval, že všechny jeho potřeby byly úředníkem zaznamenané jednoduchým a srozumitelným způsobem.

„Sušící kouzlo je v rozporu s konzervačním kouzlem. Po několika letech se inkoust začne drolit.“

„Vy to samozřejmě víte nejlépe.“ Harry dal dokument skřetovi a opřel se zpátky v křesle. „Všechno je v pořádku.“

„Pokud jste spokojený, můžeme to podepsat.“ Muž seskočil ze stoličky a kolébavě přešel k regálu, který sestával z obrovského množství zásuvek a šuplíčků. Bez váhání sáhl do jedné z nich a vytáhl z jejích hlubin dlouhé pouzdro tmavě fialové barvy, lemované zlatým ornamentem.

„Ještě jedna věc.“ Harry přejel rukou po měkkém čalouněném sedáku a pozoroval, jak se skřet kachním krokem vrací ke svému stolu.

„Poslouchám, pane Pottere.“ Úředník se usadil na sedák a Harry by přísahal, že ten se společně s ním vznesl nahoru.

„Oficiálně jsem Samuela Malfoye neadoptoval. V tuto chvíli ho má v péči můj manžel. Ale je velmi nemocný, takže ...,“ na okamžik zaváhal. „Kdyby došlo k nejhoršímu, kdo by po jeho smrti dostal Samuela do péče?“

„Tomu nerozumím,“ zamračil se skřet a na chvíli zamrzl s perem, které vyjmul z pouzdra. „Přišel jste sem sepsat závěť, ve které jste prakticky veškerý majetek odkázal manželovi ... který je na pokraji smrti? Vy lidé jste podivná stvoření,“ zavrtěl nevěřícně hlavou.

„To je složité. Prosím, nehledejte v tom smysl, stačí odpovědět na moji otázku.“

„Jste ženatý s Dracem Malfoy-Potterem.“ Skřeta jeho příkrá odpověď zřejmě neurazila. „Pokud neexistuje odpovídající záznam, že svému bratrovi určil opatrovníka v případě své smrti, automaticky se stanete jeho nejbližší rodinou.“

„Rozumím.“ Harry se kousl do rtu a o něčem intenzivně přemýšlel.

„Pokud je to všechno ...,“ přisunul mu úředník pergamen a natáhl pařát, ve kterém držel pero.

„Ještě něco.“ Harry vstal a zadíval se na papír. „Prosím, připište tam ... že v případě, že bychom já a Draco Malfoy ...,“ odkašlal a na chvíli se odmlčel, protože hledal správná slova. „Pokud bychom, já a můj manžel, společně podlehli nějaké nehodě, zaznamenejte prosím, že moje aktiva, která byla odkázána Dracu Malfoyovi, automaticky připadnou Samuelovi Malfoyovi, a jeho opatrovníkem jmenuji Severuse Snapa. Až do převzetí majetku Samuelem Malfoyem, bude Emeraldfog řídit Hermiona Grangerová.“ Odmlčel se a zhluboka se nadechl. „Tak, to už je všechno.“

O deset minut později opustil Harry banku Gringottových a cítil se absurdně odtržený od reality. Bylo to absolutně neskutečné, že právě v přítomnosti úředníka sepsal svou vlastní poslední vůli. Od konce války na smrt nepomyslel, a kdyby mu přesto taková myšlenka probleskla hlavou, všechno bylo úplně jednoduché. Všechen jeho majetek by zdědili Ron a Hermiona. Tohle stručné prohlášení učinil před válkou a bylo podepsané dokonce samotným Brumbálem. Každý o tom věděl a tak se tím nemusel zabývat. Teď byl Dracův manžel a opatrovník jeho bratra. Navíc už zítra může ... Zastavil se před cukrárnou Floriana Fortescuea a po chvíli rozmýšlení vešel dovnitř.

„Prosím Explozi chutí s dvojitým čokoládovým topem,“ požádal mladou servírku. Po necelé minutě přistál na stole, přímo před jeho nosem, obrovský zmrzlinový pohár. Zakousl se do křupavé, kakaem plněné oplatky, která zdobila vrcholek ledové pochoutky. Sladkost čokolády se mu rozlila po jazyku. Trpce se usmál.


ooOoo


Vysvětlivka: *atlant – tento prvek byl užíván v antické architektuře v podobě svalnatých mužských postav (znázorňují obra Atlase podpírajícího svými rameny nebesa), používaný ve funkci běžně příslušející sloupu nebo pilíři. Ženskou verzí atlanta je karyatida (doslovný překlad – žena z Karyai) – zdroj Wikipedie.


Pozn. překladatelky: Tuhle kapitolu jsem pracovně nazvala: Protahování utrpení čtenářů. Myslím, že je to trefné. Všechny stížnosti směřujte autorce. :-D



14 komentářů:

  1. Ano, je to protahovaní, ale na druhé straně nikdy jsem nic takového nečetla co se týká ochrany hradu. Snad se již příště dočkáme živého_probuzeného Draca.
    Bobo

    OdpovědětVymazat
  2. Doufám, že v příští kapitole už bude probuzení Draca nebo se snad ukoušu napětím. Ale zase jsme se dozvěděli něco nového o ochraně hradů.
    Lafix

    OdpovědětVymazat
  3. Nádhera. Takhle nějak jsem si "Srdce Hradu" představovala. Severusův popis magické moci a ochran hradu byl velmi zajímavý.
    Harryho závěť nebude doufám ještě hoodně dlouho potřeba.
    Krásná kapča a moc se těším na pokračování :-D

    OdpovědětVymazat
  4. Srdce hradu... zaujímavá teória, občas som premýšľala, či Albus musel ochrany celý čas udržiavať alebo ako to fungovalo, tak teraz tu mám dobré vysvetlenie:D Pri spisovaní Harryho poslednej vôle ma mrazilo. Je také nezvyklé, že sa Harry stará o to čo sa stane a nekoná impulzívne:) Strašne ma pobavilo "slniečko v stave zatmenia" alebo ako to bolo:D
    Ďakujem za kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  5. Protahování to sice je, ale na druhou stranu se mi popis Srdce hradu a magických ochran moc líbilo...ale jako všichni, tak i já doufám, že se v příští kapitole dostaneme blíž k probuzení Draca:-)

    Jenny

    OdpovědětVymazat
  6. Nebylo to až tak útrpné, spíše zajímavé a poučné:-) Ale samozřejmě už se těším na ten rituál a na happyend:-D
    Achája

    OdpovědětVymazat
  7. Tak aspoň že sepsal závěť, ale i tak pěkné protahování. Nervy na celý týden mám :D

    OdpovědětVymazat
  8. všetko to okolo srdca hradu je veľmi zaujímavo vymyslené :)
    áno, síce sme sa stále nedočkali toho, na čo tak čakáme, ale veď aj to bude... bojím sa snáď viac ako Harry :( :-) chlapci, vy nemáte pokoja, no, držím palce, oni to zvládnu! :) ďakujem za kapitolu

    OdpovědětVymazat
  9. Tak protahovani to trochu bylo, ale jelikoz uz ho mame zasebou muzu se zase tesit na kapitolku plnou deje:-D:-D jinak velice poucna kapitola a moc se mi libila. Dekuji:-)
    Ann

    OdpovědětVymazat
  10. Ach,rozhodně to natahuje moje nervy,ale popis srdce hradu se mi líbila.Sepis poslední vůle byla depresivní,ale nezbytná.
    Děkuji za kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  11. Ten pracovní název je trefný, ale kapitola to byla pěkná. :-D

    OdpovědětVymazat
  12. Skvělá kapitola, dá se určitě říci, že jde o utrpení. Ale.. :) Myslím, že tyhle "hluché" kapitoly mezi dějem jsou dost důležité (když se v nich něco děje).. Kdybychom si myslela, že možná zemřeme, určitě bysme museli zařídit spoustu věcí. A ne jen "hups na věc". Takže díky nim mi děj přijde daleko skutečnější.. a to jak Harry věci odkázal se mi moc líbilo..
    Jinak, jsem zpět z Maroka.. zajímavá země, myslím, že se tam ještě podívám..

    Lily

    OdpovědětVymazat
  13. Hm.. pardon za překlepy, ještě jsem nevyrovnala časový posun z letu a jsem trochu mimo..:)

    Lily

    OdpovědětVymazat
  14. Kapitolu si nazvala fakt trefne, ešte nič a brečím jako želva! Safra!!! Nech sa to podarí! Musí sa! :(

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)