Překlad: Nade
Díky za všechny komentáře od Saskye, Catherine, jednoho anonymka, Bobo, Zuzany, bacil, Sung, dalšího anonymka, Jenny, Lily, Káti, kali a bibi. Zase jsem vám tam nechala odpovědi, a myslím, že z toho udělám pravidlo. :-D
Užijte si kapitolku...
Kapitola deset: Živé
vzpomínky
O několik dní později Harry přecházel během přestávky po pozemcích
a snažil se pohybovat trochu plíživě, aby se mohl pokradmu dostat ke studentům a
stihnout tak odhalit, kdyby se snažili něco skrývat. Nic zajímavého se nedělo, no… Tím měl
na mysli, že se nedělo nic, za co by musel strhnout body. Slunce bylo za silnou
vrstvou mraků, takže bylo trochu chladno, ale Harry měl na sobě dobrý plášť. Byl mile překvapený, že všechny jeho
šaty měly normální barvu, vzhledem k tomu, že mu je pořídil Brumbál. V dohledu nebyla ani jedna
Zlatonka, půlměsíc nebo šťastné sluníčko. Spokojeně
si vykračoval po trávě, usmíval se a kýval hlavou na studenty, kteří mu mávali. Právě se pozdravil s dvěma Mrzimorskými
šesťáky, když něco přímo nad párem upoutalo jeho pozornost. Bylo to trochu
výš, směrem k hradu.
Shromáždila se tam poměrně velká skupina studentů a Harry zaslechl
hihňání a posměšky. Neviděl,
kolem čeho se shlukli, ale až k němu doléhal povědomý hlas a žaludek se mu
sevřel mírným zděšením.
„Kdo chce vidět, jak Srabusovi stáhnu kaťata?“ Davem se převalila vlna smíchu a
Harryho tvář se zachmuřila. Prochvátal
kolem Mrzimorů a zamířil do kopce. Ještě
za chůze slyšel, jak se scéna rozvíjí, a když uslyšel Lilyin hlas,
zrychlil. Historie se, když ne rovnou
opakovala, tak alespoň nabírala podobný směr, a Harry by nesnesl, kdyby stejně
i skončila. Uvědomil si, že to neprobíhá úplně přesně, protože nebyli na
stejném místě jako v myslánce, a ani Pobertové nebyli stejně oblečení.
„Nepotřebuju tvoji pomoc, mudlovská šmejdko,“ zamumlal Severus, právě
když si Harry razil cestu davem, který byl mnohem větší, než ve vzpomínce. Viděl, jak Lily ztuhla a zamumlala „dobře“ těsně před tím, než se otočila na podpatku a utekla pryč. Jakmile
k nim Harry dorazil, dav ustoupil, protože všichni chtěli mít jistotu, že
je Harry nebude podezírat. Oba Poberty obdařil přísným pohledem. Všiml si, že se Remus a Peter snažili ztratit
v davu. Severus ještě stále klečel
na zemi, kam spadl.
„Pottere, Blacku, takové chování je nepřijatelné,“ řekl jim Harry. Přemýšlel, jak k nim přistupovat,
a přestože se nedomníval, že by školní trest nebo odebrané body zabraly, věděl,
že něco udělat musí.
„Byl to Sra-Snape, kdo si začal!“ protestoval Sirius.
„Jo, koukněte na moji tvář!“ zvolal James a ukázal na škrábanec na obličeji. Harry si pomyslel, že to, upřímně
řečeno, sotva mohl cítit.
„Odebírám dvacet bodů Zmijozelu za poškození veledůležité tváře
pana Pottera,“ odůvodnil Harry. James
sklapnul pusu a zrudl, zatímco Sirius jen zíral. Pár jedinců v davu se tiše
zahihňalo. „Teď, pokud jde o vás
dva, dvacet bodů dolů za každého a trest se mnou. Potter v sobotu a Black
v neděli. V osm hodin.“
„Cože? To není fér,“ zakňučel Sirius. „Nechtěli jsme mu ublížit! Zranil
Jamese!“
„Co kdybyste ztratil koncentraci a pustil pana Snapa přímo na
hlavu, možná mu dokonce zlomil vaz?“ zeptal se Harry a zvedl obočí. James zbledl, zatímco Sirius jen
zabručel a rozmrzele se odvrátil. „Útok
na jiného studenta, z jakéhokoliv důvodu, je nepřijatelné chování,“ prohlásil
Harry tak vážně, jak jen to šlo. Přelétl
pohledem přes dav. „Vraťte se
dovnitř, začíná vám vyučování!“ Studenti
se rozprchli, jako když střelí do vrabců, a Harry trhnutím hlavy naznačil
Pobertům, že by se měli taky pohnout. Udělali to a cestou těsně minuli Snapa,
který se oprašoval.
„Nepotřebuji vaši pomoc,“ zamumlal Snape, zatímco si očišťoval
rukáv hábitu. Harry protočil oči.
„Jsem učitel, pan Snape, je to moje práce. Pokud vás to utěší, kdybych
na takovou scénu narazil na ulici, pravděpodobně bych neudělal nic,“ zalhal. Snape vzhlédl a přikývl, dokonce se
zdálo, že ho to potěšilo.
„Mohl jsem Pottera dostat,“ řekl náhle. „Oni se proti mně spolčili.“ Dřív, než se Harry stačil zarazit, odfrkl
si. Snape ztuhl a zíral na
Harryho.
„Ne, že bych omlouval souboje mezi studenty, ale vzhledem k vašemu
úsilí ve třídě velmi pochybuji, že byste byl schopen porazit dokonce Pettigrewa,
i kdyby měl ten chlapec klacek místo hůlky.“ Snapovy
oči se nad tou urážkou v šoku rozšířily a Harry viděl, že je připraven mu ji oplatit,
ale on promluvil jako první. „Jediné, co děláte v mých hodinách je, že mi
odporujete a uvádíte zcela směšné teorie.“
„Jenom proto, že jim nevěříte …“
„Nevěřím jim, protože jsem vaše argumenty prostudoval a zavrhnul,“
přerušil ho Harry. Snape se odmlčel a zadíval se do země. Harrymu se skoro se zdálo, že chlapec trucuje.
Povzdechl si. Jedna věc mu šla hlavou stále
častěji. Snape byl známý jako
mistr soubojů. Harry sám by byl nervózní, kdyby mu musel čelit v boji. Ale tenhle chlapec … nebyl dobrý. Vůbec
nebyl dobrý.
„Mám hodinu,“ řekl Snape a začal se vzdalovat. Pak se zastavil a podíval se zpět. „Opravdu mi strháváte dvacet bodů?“
„Zranil jste ho,“ poukázal Harry. „Nemůžu být předpojatý vůči jedné
koleji. Buďte rád, že nemáte trest.“ Snape
si povzdechl, ale k Harryho mírnému překvapení chlapec přikývl a zamířil
dovnitř. Harry ho následoval a přemítal
nad tím, jak ze Snapa udělat dobrého duelanta.
XXX
Harry se rozhlédl po třídě, přičemž se zaměřil na každého jednotlivého
studenta. Havraspáři a Zmijozelové. Snape seděl jako obvykle vzadu a Harry
se zamyšleně zamračil. Všichni se
na něho dívali a čekali, až začne přednáška, kromě Snapa. Zíral mrzutě do stolu, takže nic
nového. Harry si odkašlal a pak byl
překvapený a potěšený, když Snape s mírně rozšířenýma očima vzhlédl, jako by byl
skutečně připravený naslouchat.
„Dnes vás chci naučit něco, čím jsem měl školní rok začít,“ řekl
pomalu. Došlo k výměně několika
zvědavých pohledů a Snape se zamračil. „Bylo
to ode mě velmi nedbalé, ale nebyl jsem si vědom, co všechno jste se už v předchozích
letech naučili.“ Harry se rozpačitě
pousmál. „A to navzdory tomu, že sám jsem na to přišel až ve svém šestém ročníku.
Doufám, že jednoho dne se to bude v hodinách OPČM vyučovat od samého začátku.“ Odmlčel
se a začal zvolna přecházet sem tam, protože projev neměl připravený předem. Takovému
způsobu dával přednost. Zprudka se
zarazil a obrátil se na studenty, kteří všichni dychtili po jeho slovech. Vždycky ho mírně rozrušilo vědomí, že si
ho oblíbili a poslouchají ho.
„V tomto předmětu se učíte kouzla obranná i útočná, stejně jako
znalosti, které vám pomohou vypořádat se s nebezpečnými situacemi a tvory. Přesto
se však klade malý důraz na detaily, které vám pomohou v souboji zvítězit.
Konkrétně ... pohyb hůlkou.“ Harry nenápadně sledoval Snapa, ale na jeho tváři
se objevilo jen mírné zamračení. Dobrá, takže zatím se nad tou myšlenkou
neušklíbal. Jedna Havraspárská dívka
zvedla ruku. „Ano?“
„Ale my všichni se učíme pohyb hůlkou ke každému kouzlu, pane,“
podotkla. „Jinak bychom kouzlo vůbec
nezvládli.“
„Zcela správně, slečno Richardsonová,“ řekl Harry a přikývl. „Ale já chci, abyste měli něco navíc, co
obrátí šance ve váš prospěch. Význam některých detailů byl v těchto
hodinách opomíjený, a možná i ve vašem vzdělání obecně.“ Znovu se podíval na Snapa, jestli to vůbec
bude fungovat. Otočil se bokem a
vytáhl hůlku. „A teď, v mé hodině
byste se neměli bát trocha toho mávání hůlkou. Pohyby mohou být drobné nebo
rozsáhlé, v závislosti na kouzlu.“ Mávl
rukou v malém oblouku a vylétly jiskry ve všech barvách duhy. Na konci dodal mírné bodnutí vpřed a
všechny jiskry se okamžitě proměnily v písek a pokropily podlahu. Pomalu kroužil svým zápěstím a pak do
toho pohybu zahrnul celou paži. Písek
se zvedl, točil se jako by byl ve víru a zhoustl. Harry natáhl druhou ruku, zatímco tou
první pokračoval v pohybu hůlkou. Z písku se stal téměř pevný balón. Harry švihl hůlkou směrem vzhůru, čímž
mírné kroužení ukončil. Balón zazářil
a pomocí částečné magické proměny z něho byla najednou dokonalá skleněná
koule. Harry kouli vzal a zvedl
ji nad třídu. Všichni byli trochu vykulení a bylo naprosté ticho, tak jak tomu
bylo i po celou dobu jeho demonstrace. Harry
se usmál.
„To byl samozřejmě jen trik,“ řekl a položil kouli na stůl. „Pokud se kouzelník nebo čarodějka
chce stát kvalifikovaným pro souboj, on nebo ona se musí naučit pohyby nikoli
myslí, ale tělem. Je to velmi podobné jako … u Mistra lektvarů.“ Harryho oči se nedívaly přímo na
Snapa, ale koutkem svého oka viděl, jak se kluk narovnal a výrazněji svraštil
obočí. „Pokud někteří z vás budou mít někdy to ... potěšení sledovat při
práci skutečného Mistra lektvarů, pak uvidíte, jak se on nebo ona pohybuje. Vše
je provedeno s lehkostí a bez zaváhání. Paže se mu netřese ani při přidávání
těch nejmenších kapek. Ruka počítá množství míchání prakticky sama od sebe.“ Harry si vzpomněl, že během války viděl
profesora Snapa více než jednou se sklánět nad kotlíkem. Když se muž jeho přítomností nenechal
rozptylovat, nebo ji dokonce nevnímal, Harry si jeho společnost téměř užíval. Téměř.
„Podívejme se na rozdíl, jaký vliv mohou mít pečlivěji naučené
pohyby na jednoduché kouzlo. Odzbrojující kouzlo.“ Harry se podíval na mladou Havraspárku,
která seděla v první řadě. „Slečno Richardsonová, mohla byste mi asistovat?“
Dívka, mírně červená v obličeji, přikývla a vstala. Postavila se na stranu, kterou
jí ukázal, a zvedla hůlku. „Na tři,“ řekl Harry. „Budeme se snažit zneškodnit
navzájem.“ Vypadala vyděšeně, a tak
se Harry pokusil o konejšivý úsměv. Odpočítal
to a oba současně udeřili.
„Expelliarmus!“ Slečně Richardsonové dle
očekávání vyletěla hůlka z ruky a Harry ji chytil. Usmál se a podal ji zpět, zatímco dívce
pokynul, aby se posadila. „Děkuji
vám. A teď, co jsme dělali odlišně?“ Setkal se s mnoha prázdnými pohledy. Po chvíli se zvedlo několik rukou. Harry si vybral zmijozelského chlapce.
„Jste samozřejmě silnější,“ napůl se ušklíbl chlapec. Harry se jen usmál.
„Magická zdatnost je samozřejmě rozhodujícím faktorem, ale přemýšlejte
o tom.“ Harry vykročil, jako skoro vždy, když přednášel. „Jeden z kouzelníků
drží svou hůlku tak, jak se to naučil ve škole. Předpisově mávne hůlkou a použije
při tom své zápěstí, stejně jako slečna Richardsonová. Kouzlo funguje
perfektně, tak jak by mělo. Jeho soupeř však nechá svůj pohyb vyjít z ramene a
ven, má pak pevnější stisk a na konci vlnovky téměř úder, čímž bude i přesnější.
A teď ...“ řekl Harry a opět se postavil čelem k nim. „Co myslíte, kdo z nich
přijde o hůlku, a tím i o vítězství v souboji?“ Zvedl obočí a několik studentů
se po sobě podívalo. „Pokud se jednou chcete stát mistrným duelantem, je velmi důležité
naučit se jemným způsobům, jak zdokonalit kouzlo, a s trochou cviku dosáhnout,
aby se pohyb stal přirozený.“ Harry
nakonec nechal své oči znovu přistát na Snapovi a spatřil něco, co u něho
vyvolalo úsměv. Snape byl zaujatý a Harry nepochyboval, že bude soubojové
techniky pročítat celou noc.
„Samozřejmě neočekávám, že z každého z vás bude Mistr, a svá
NKÚ snadno získáte i bez toho. Ale doufám, že tomu všichni budete věnovat trochu
pozornosti a úsilí, a to zejména s ohledem na dobu, ve kterém žijeme.“ Oči studentů se naplnily překvapením a
trochu i obavami. Harry si přál,
aby jim nemusel říkat, ať jsou připraveni, ale také věděl, že zatímco tu mluví,
Voldemortova moc roste. Bylo ironické, že obávaným duelantem se jako jediný v
této třídě stane právě ten student, který se připojí k Voldemortovi. Což Harry
nevěděl, a tím mu ta ironie unikala.
XXX
V pátek večer, o několik dní později, stál Harry za svým stolem a přerovnával
písemnosti, které se právě chystal odložit a jít dolů na večeři. Vtom
někdo zaklepal na dveře a otevřel si, aniž by čekal na odpověď. Harry
vzhlédl, a když dovnitř strčil hlavu Lucius Malfoy, snažil se zůstat neutrální.
„Pane profesore, mohu jít dál?“ Harry by studenta s takovou
žádostí neodmítnul, takže to Malfoyovi nemohl dost dobře odepřít, přestože se
v jeho přítomnosti necítil zrovna v pohodě.
„Pojďte dál,“ vyzval ho. „Posaďte se,“ dodal, zatímco si sám sedal. Lucius
vstoupil, ale místo k sezení nepřijal.
„Nezaberu vám mnoho času,“ řekl klidně. „Jsem tady, jen abych
vám řekl, jak jste svými novými soubojovými lekcemi zapůsobil na studenty.“ Harry
zvedl obočí a snažil se nedat najevo, jak je potěšený tím, co slyší.
„To jste šel celou cestu až do mé kanceláře jen proto, abyste mi řekl
tohle?“ Lucius se lstivě usmál a pohnul se dopředu. Něco Harrymu říkalo,
že chce jít kolem stolu až k němu. Při pohledu do Luciusových očí polkl.
„Vlastně jsem vás chtěl vyzvat na souboj.“ Harry mírně ztuhl. Jeho
mysl okamžitě vykouzlila staré obrazy Luciuse Malfoye na bitevním
poli. Odhodlání a schopnosti, které zářily v očích blonďatého muže, působily
Harrymu mrazení v zádech. Vzpomněl si, jak byl rád, že Malfoy přešel na druhou
stranu. Teď v těch očích bylo odhodlání zase, ale také byly naplněné
touhou, kterou z nich dokázal vyčíst i Harry.
„Pane Malfoyi, už jsem vám říkal, jaké mám pocity z vašeho ...
jednání,“ řekl Harry a u posledních slov se zadrhl. Lucius se ušklíbl.
„Ujišťuji vás, pane profesore, že nemám vůči vám žádné ... hanebné
úmysly.“ Harry se začervenal z toho, jakým způsobem Lucius pronesl
slovo hanebné, ale rychle se
zklidnil. Právě když se chystal znovu nasadit profesorský obličej, Lucius znovu
promluvil. „Prosím,“ řekl a znělo to upřímně. „Nechtěl jsem, aby …,“ jeho
pohled sklouzl na podlahu a najednou vypadal zranitelný a mladý, a Harry na
kratičký okamžik zvažoval možnost, že je Lucius prostě jen mladík, co
pošťuchuje svého profesora. Nicméně ta myšlenka byla rychle pryč, protože si
připomněl, že Malfoy je Zmijozel. I tohle bylo určitě jen divadlo. „Chci
se s vámi jen utkat a prověřit své schopnosti. Slibuju.“ Lucius zvedl
hlavu a Harry v těch očích žádný klam neviděl, ale to nic neznamenalo.
„Tak dobře,“ řekl pomalu. „Souboj si dát můžeme. Přijďte do
učebny zítra ve dvanáct hodin. Otestuji vás.“ Neměl ponětí, proč právě
Lucius Malfoy získal jeho zvláštní zacházení, ale jedna jeho část chtěla vidět,
jak dobře na tom mladý muž byl.
„Těším se na to. Děkuji.“ Lucius udělal svou malou úklonu hlavou,
která se Harrymu líbila čím dál víc. „Nechám vás při vaší práci, pokud se tedy
nechystáte jít na večeři.“ Harry si nemohl pomoct, ale nad tím zdvořilým
tónem a otevřeným vyjádřením, se usmál. Bylo osvěžující vidět Luciuse bez
úšklebku.
„Ano, zrovna jsem byl na cestě dolů.“
„Mohu doufat, že to ode mne nebudete považovat ... za troufalost,
když vás doprovodím?“ Harry obrátil oči v sloup, ale uvnitř měl podezření,
že Lucius byl jeho obviněním o Halloweenu skutečně zraněný ... nebo byl blonďák
možná jenom naštvaný, protože Harry hádal správně. Ano, pravděpodobně to
druhé.
„Myslím, že to přežiju. Pojďme.“ Harry mávl nad stolem hůlkou
a poslední papíry se poskládaly do přihrádky. Odcházeli společně a Lucius
zahájil diskuzi o slavných duelantech, do které se Harry rád zapojil.
Po večeři Brumbál pozval Harryho do své kanceláře. Harry tam
nebyl od doby, kdy na něm ředitel prováděl testy, tak ho napadlo, že starý
čaroděj možná udělal nějaký průlom. Ta myšlenka ho kupodivu touhou a nadějí
nenaplnila. Ve skutečnosti, když se zdvořilým pozdravem vstupoval do kanceláře,
necítil vůbec nic.
„Posaďte se, prosím,“ řekl Brumbál a Harry se usadil. Muž se
na něho díval přes své půlměsícové brýle. „Mám novinky, ale obávám se, že
to není to, v co jste doufal.“
„Skutečně?“ řekl Harry. „Nedokázal jste najít způsob, jak mě
vrátit?“
„Ne, obávám se, že ne,“ přiznal Brumbál.
„Nemůžu říct, že bych byl překvapený,“ řekl zamyšleně
Harry. Proč není zoufalý nad tím, že se nemůže vrátit? Co Draco a
jeho kamarádi? A teprve tady Harry pocítil bolestivé bodnutí lítosti. Všichni
jeho přátelé si budou myslet, že zmizel, možná unesený nebo zavražděný.
„Nemůžu přijít na to, jak ten Obraceč času skutečně funguje,“ řekl
Brumbál, přičemž vytáhl mírně roztavené zařízení z kapsy a položil je mezi ně na
stůl. „Oddělení záhad na tom pravděpodobně nějakou dobu pracovalo. Možná také
pracují na způsobu, jak cestovat dopředu, ale já zkrátka nemám prostředky, abych
provedl hlubší analýzu ... Pokud víme, tak v současnosti s tímto
výzkumem zatím nezačali.“ Harry přikývl a přemýšlel nad tím, jak dlouho Obraceč
času v té místnosti ležel.
„Neexistuje žádný způsob, jak to zjistit?“ zeptal se.
„Mám na tom oddělení pár kontaktů, několik Nedotknutelných, ale bylo by trochu obtížné je přimět, aby prozradili, na
čem pracují. Proto ten jejich název.“
„Ani vy byste nemohl? Pokud by vám jeden z nich pomohl, dokázal
byste najít způsob?“
„To bych mohl,“ řekl Brumbál s náznakem zaváhání v hlase. „Ale
jak říkám, zatím s tím výzkumem nemuseli ještě ani začít. A znamenalo by
to, že bych někomu z nich dlužil docela velkou laskavost.“ Harry si dokázal
docela dobře představit, že Brumbálovi se nelíbilo být někomu zavázaný. Měl
radši, když druzí lidé dlužili jemu. „Avšak na druhou stranu, vaše bytí v tomto
čase může způsobit komplikace.“
„Ano, mohl bych vytvořit paradox,“ zamumlal Harry a usilovně přemýšlel
o tom, co dělat. Učení se mu opravdu líbilo, a taky možnost dennodenně vídat
své rodiče. Vidět je každý den bylo jako dar, protože věděl, že za pouhých
pár let už tu nebudou.
„Pokud se nám nepodaří najít způsob, jak vás vrátit,“ řekl Brumbál
vážně, jako by věděl, na co Harry myslí, „budete muset odejít někam, kde nebude
mít vliv na zdejší dění.“ Harry vzhlédl a ani netušil, jak smutně právě
vypadal.
„Svůj čas tady jsem si užíval, ale pořád jsem věděl, že jsem tak
či onak na odchodu.“ Najednou mu v hlavě vyskočil Lucius. Mladý
Malfoy mu jednou slíbil, že mu pomůže vrátit se do jeho času. Harry na jejich
první setkání nepomyslel věky, a teď jediné co si vybavil, byl Luciusův odhodlaný
pohled a téměř směšný slib, že by mu student sedmého ročníku dokázal pomoci.
„Harry?“ Vzhlédl a zjistil, že na něho Brumbál hledí s obavami.
„Ptal jsem se vás, jestli chcete kontaktovat Nedotknutelné.“
„Ale ne, nemyslím si, že by to mělo nějaký smysl,“ řekl Harry.
„Dobrá tedy ... Rád bych, abyste zůstal nejméně do jara. Bylo by
těžké najít náhradu v polovině roku.“ Harry se smutně usmál, vnímal
to jako jakousi dobročinnost, ale připomněl si, jak moc ho mají studenti
rádi. Sakra, dokonce i Snape šel do sebe.
„Děkuji vám, pane řediteli,“ řekl Harry.
„Co kdybyste také zvážil práci takříkajíc na plný úvazek? Po
Vánocích?“ zeptal se Brumbál. „Vím, že všechny nižší ročníky strašně žárlí
na studenty, kteří vás mají jako svého učitele.“ Harry se nad tou
pochvalou začervenal a Brumbál na něho zamrkal. Rozpačitě si odkašlal.
„Jsem si jistý, že se chcete zaměřit na svou vlastní práci, pane
řediteli, takže kdykoliv rád převezmu nižší ročníky.“ Brumbálovy oči se
potěšeně rozzářily a Harry si uvědomil, že musí být pravděpodobně velmi
zaneprázdněný.
„Výborně. Zajistím, abyste je převzal po prázdninách.“ Harry
přikývl a po krátkém rozhovoru o technikách výuky se rozhodl, že ještě před
spaním opraví několik esejů. Jeho pracovní vytížení nebylo tak velké, a
byl přesvědčený, že život profesora na plný úvazek dokáže zvládnout. I
kdyby to bylo jen na pár měsíců.
ooOoo
Poznámka autorky: Věci se dávají do pohybu. Příště: Zjistíme, co bylo v dopise, který Lucius obdržel na Halloween.
Ooou, tak to vypadá, že Harry konečně Snapea zaujal. Jsem zvědavá, jak budou hodiny probíhat nadále. Lucius svou snahu očividně nevzdal, akorát to dělá nenápadněji. Dosti mě překvapilo, že s tím obracečem Brumbál nepohnul. Nepředpokládám, že by Harry měl zůstat v té době, takže se s tím něco musí určitě udělat. Díky za překlad a těším se zase za týden.
OdpovědětVymazatJo, a taky už víme, odkud má Snape tu průpovídku o hloupém mávání hůlkou. :-D
VymazatBrumbál evidentně není vševědoucí a Lucius pomalu přichází na to, že to, co platilo na jeho předchozí "oběti", na Harryho nezabere.
Děkuji za komentář.
no, som zvedavá kto a čo vymyslí, aby sa dostal spať. Žeby nakoniec predsa Lucius... :)
OdpovědětVymazatpekná kapitola, teším sa na ďalšiu :)
Otázka přímo do černého, ale určitě se nebudeš zlobit, když ti tady a teď nic neprozradím. ;-) Ale rozhodně se máš na co těšit.
VymazatDěkuji za pochvalu.
Krásná kapča. To jak Harry zakročil když Pobertové a Severus mezi sebou měli zase bojovo. Bylo super. Tím se asi něco muselo změnit v budoucnosti. Přece to byla jedna z velmi silných Severusových vzpomínek. No uvidím.
OdpovědětVymazatA to jak Harry konečně zaujal Severuse při hodině obrany. Ha tak to byl dobrý nápad přirovnat mávnutí hůlkou k vaření lektvarů.
Jsem zvědavá jak dopadne souboj mezi Luciusem a Harrym. No Lucius určitě plánuje něco co se Harrymu moc líbit nebude.
Brumbál a nevědět jak vrátit Harryho do budoucnosti. Hm spíš si myslím, že to ví,ale zase něco plánuje.
Moc se těším copak bude dál
PS: víš že jsem si na ten Pobertův plánek ani nevzpoměla. Takže díky za vysvětlení k minulému komentáři :-D
Harry sice zakročil, ale já si myslím, že pro Snapa se toho moc nezmění. Prostě si jen na první příčku dosadí ten druhý nejhorší zážitek s Poberty. Věřím, že toho od nich slíznul víc než dost. Jeho bručounská povaha je snad geneticky daná. :-) A Harry se zasloužil o to, že z něho jednou bude velmi dobrý duelant. Dal mu k tomu dobrý základ. Další příklad, kdy Harryho jednání podpořilo budoucí události tak, jak je známe.
VymazatDěkuji za komentář.
Trošku mě udivuje, že se tady nesetkáváme i s Narcisou nebo Bellou.
OdpovědětVymazatJinak díky za překlad.
Bobo
Zdá se, že autorka děvčata příliš neřeší, teda kromě Lily, která je pro Harryho důležitá. O Narcisse tam však zmínka byla (ta namyšlená kráva, nebo jak to bylo), protože rodiče domlouvají její sňatek s Luciusem. A Bella tam zřejmě není vůbec, tu by Harry asi nevydýchal. Já vlastně nevím, jestli není starší. Třeba ukončila Bradavice minulý rok.
VymazatDěkuji ti za komentář.
Páni, to byla skvělá kapitola.. Koukám, že Lucius to bere z jiného konce a Harry začíná přemítat, že by ho možná mohl požádat o pomoc.. jestli to chápu správně. To by mohlo být zajímavé... rozhodně by z toho mohli vzniknout dost vtipné situace.
OdpovědětVymazatJsem zvědavá na tresty pro ty dva chlapce, jestli tam tedy budou uvedeny.. možná že ne. Taky se mi moc líbilo, jak se Harry vypořádal se Snapem, opravdu dobrý nápad.
Teda fakt tuhle povídku zbožňuju..
Lily
Zajímavé to rozhodně bude, a rozhodně nečekané. Lucius ve své snaze skutečně nepolevuje, ale vůbec mu to, chudáčkovi, nevychází. Myslím, že už přišel na to, že tenhle Potter je naprosto nepředvídatelná veličina.
VymazatTresty tam nebudou, celá povídka se nám brzy pohne trochu dál. Čas běží vážení a Vánoce se blíží. ;-)
Jsem moc ráda, že se ti povídka líbí. Díky za komentář.
Jsem ráda, že Harry vůči Pobertům zakročil, myslím, že jim pořádný trest jenom prospěje...a je fajn, že Snape začal trochu více vnímat Harryho hodiny:-) Už se těším na souboj s Luciusem, mám takový dojem, že náš Zmijozel má něco v plánu:-) Díky za kapitolu a zase za týden:-)
OdpovědětVymazatJenny
Lucius? Takové zlatíčko, a aby něco plánoval? Zhola nemožné! :-D
VymazatDěkuji ti za komentář a těším se v neděli...
Lucius je geniálny. Keď sa k Harrymu nedostal priamo, ide na to krásne okľukou:) som zvedavá ako a či naozaj bude vedieť pomôcť Harryho vrátiť do jeho doby. A ak hej, tak či si to budú pamätať obaja:) Ďakujem za kapitolu:)
OdpovědětVymazatLucius má samozřejmě všechny zmijozelské klady, genialita je součástí balíčku. ;-) Dracovy nohsledy sem tahat nebudeme, oni jsou prostě "čistokrevní".
VymazatA na tvoje záludné otázky o budoucnosti nemůžu odpovídat. I ty jedna, že ty ses inspirovala u Luciuse?
Děkuji za komentář. :)
Tak snad Harry konečně něčím zaujal Severusovu pozornost a půjde mu to v obraně lépe,má koneckonců pověst skvělého duelanta,i když o tom zatím neví,někde začít musí.
OdpovědětVymazatNa souboj se těším,Lucius má jistě trik nebo dva v rukávu :)
Děkuji za překlad :-)
Zaujmout Severuse Snapa není zrovna snadný oříšek, takže v tomhle Harry určitě zabodoval. A souboj bude, jářku bude. :-D
VymazatDíky za tvůj komentář.
Ak sa mi nepodarí odoslať už tento miliónty koment, tak odteraz komentujem v SB :) Nakoniec Harry môže za to, že je Severus taký super aj v dueloch :D. Všetko doteraz prečítané sa mi páčilo, aj keď na začiatku som netušila, že sa dostaneme do obdobia Pobertov (vždy som takéto poviedky preskakovala, toto je teda moja premiéra ), zaujalo ma to, všetko, ako je to vystavané ako príbeh, aj postavy. No ten mladý Lucius je ... júúúj :) Severusa mi je zase ľúto, ale on musí byť jednoducho tragická postava, inak by bol nezaujímavý. Teším sa ako to pôjde ďalej, čo vymyslia s Harryho návratom a kedy ho Lucius "dostane" :)) Dík Nade
OdpovědětVymazatkonečnééé :D toto bola skúška z iného PC, teším sa, že to už so mnou komunikuje.
VymazatJsem ráda, že se ti to líbí. Abych byla upřímná, tak já povídky z období Pobertů taky zrovna moc nečtu. Pokud se však jedná o cesty v čase, občas na ně narazím, tak jako tady. Ale v téhle povídce jde hlavně o Harryho a Luciuse, ostatní jsou tak trochu v pozadí.
VymazatJá jsem po téhle povídce sáhla právě kvůli Luciusovi, strašně se mi líbil. Díky za tvůj premiérový komentář a doufám, že se ti ještě někdy podaří zanechat nám tu další. ;-)
No konecne, doufam ze ted uz bude mit Severus k Harrymu jiny pristup. Trochu je mi Severa lito, ma to vazne tezke a stve me ze se Harry neumi prenest přes to co mezi nimi bylo v budoucnosti a nechova se k nemu lepe. Lucius :-D to je kapitola sama pro sebe. Jen me zajima co dostal za ten dopis :-D Jinak moc dekuji za kapitolku :-)
OdpovědětVymazatAnna
Brumla nič nezistil, ale Lucius sľúbil, že Harrymu pomôže. Som zvedavá ako, keď si Brumla nevie rady. Toto bude ešte veeeeľmi zaujímavé, teším sa :)
OdpovědětVymazat