6. října 2013

Mulligan - 8.

Autor: Elpin
Překlad: Nade
Velké díky za komentáře od Jenny, Bobo, Zuzany, Sung, Pret, Káti, kali, bacil, Lily, Jutaki AiShine, Saskye, Anny, a jeden byl anonymní, takže nevím komu ten dík patří.

Speciální poděkování Jutaki AiShine za konzultace. Těší mě, že se vám můj překlad líbí a při té chvále se červenám. ;-) Opravdu si toho cením, protože mi nejde jen o prosté překopnutí textu do češtiny, ale také se snažím, aby i v našem krásném jazyce byla povídka příjemné čtivá. Držím si palce, aby to tak bylo. Ještě jednou díky.

Užijte si kapitolku. :-D


Kapitola osmá: Podnětná konverzace

V neděli byl Harry ve své kanceláři a hodnotil prvních pár prací. Někteří ze studentů odevzdali své eseje skutečny brzy. Je pravda, že Harry nevyžadoval délku mnoha palců, ale přesto ho to překvapilo. Nad některými se zašklebil a doufal, že další bude lepší. Žádný z nich však nedosahoval výraznějšího potenciálu. Nicméně, žádný z těch studentů nebyl Havraspár, takže si držel palce nad další várkou.

Ozvalo se zaklepání na dveře a Harry vzhlédl. Odkašlal si, zavolal „Vstupte“ a sledoval, jak Lucius Malfoy vchází. Byla v tom mírná ukázka schopnosti jak být v místnosti ten jedinečný. Mladý Lucius měl na tváři úsměv a Harry si okamžitě v duchu vynadal. Proč je pořád tak podezřívavý? Pokud mu bylo známo, tak tento Lucius s pletichařením nebo manipulováním ještě ani nezačal. Možná, že byl Lucius ještě … nevinný? „Jo, jasně,“ pomyslel si Harry ponuře. Lucius má vždycky něco za lubem.

„Posaďte se, prosím,“ řekl Harry. Jakmile se blonďák usadil, jeho úsměv se proměnil v potutelný. „O čem jste se mnou chtěl mluvit?“

„Vlastně jde o několik věcí,“ odpověděl Lucius. Pak sáhl do kapsy a vytáhl docela dlouhý kus pergamenu. „Nejdřív bych vám chtěl odevzdat svou práci. Doufám, že s ní budete spokojený.“ Harry převzal esej se zvědavým výrazem. Byla nejméně dvakrát tak dlouhá, než požadoval, a sedmým ročníkům zadal úkol teprve v pátek.

„Jsem si jistý, že budu.“

„Velmi zajímavá písemná práce,“ poznamenal Lucius. Pak krátce vysvětlil svůj názor na Harryho zadání. Mladý profesor chtěl ve studentech především probudit schopnost řešit problémy. Harry byl Luciusovými vědomostmi na dané téma ohromený. V hodinách to Zmijozel neprojevoval, tam většinou seděl vzadu a pozoroval ho. Poměrně brzy se zabrali do debaty o různých teoriích obrany, technikách a dokonce i filozofii. Lucius také prokázal hluboké pochopení Temné magie, ale to se od Zmijozela, a někoho tak dobrého v Obraně, dalo očekávat. Také Harry v tom směru musel mít své znalosti. Poznej svého nepřítele, a tak dále.

„Kde jsi se toho, propána, tolik naučil?“ zvolal Harry po hodinách diskuse. Po Luciusově tváři přeběhl podivný výraz, ale během mžiku byl zpět zase ten potutelný úsměv.

„Říkal jsem ti, že chci mistrovství v Obraně,“ řekl. Harry se nad tím zamyslel. Podle jejich rozhovoru by Harry řekl, že Lucius už je mistrem v tomto oboru. To jen podpořilo jeho podezřívavé smýšlení o chlapci.

„Přesto, všechno jsi musel nastudovat přes léto,“ řekl Harry lhostejně.

„Přesně tak,“ rozšířil Lucius svůj úsměv. Jeho tvář se tím proměnila, otevřela, a učinilo ji to nevinnou na hlubší úrovni. Avšak nad jeho smutnýma očima Harry mírně svraštil obočí. Lucius Malfoy byl, pro nedostatek vhodnějšího slova, krásný, ale přesto Harry viděl v těch šedých kamenech něco smutného a skrytého.

„Proč v hodinách na většinu otázek nikdy neodpovídáš?“

„Možná jsem jen plachý,“ řekl Lucius a jeho oči se zaleskly.

„No, tak o tom velmi pochybuji,“ prohlásil s úsměvem Harry.

„Přiznávám, že nejsem tak dobrý, pokud jde o … fyzickou stránku ... ,“ zamumlal Lucius a jeho oči potemněly. „Zejména to složité zavlnění hůlkou u Brennerova štítu. Provedl jsi to tak zkušeně. Mohl bys mi to ukázat?“ Harry se na mladého Malfoye zvědavě podíval, ale přesto souhlasil. Vstal a pokynul Luciusovi, aby učinil totéž.

„Kletbu vrhnout dokážeš, předpokládám?“

Lucius s úšklebkem přikývl a vrhl kouzlo. Harry se před jeho plameny snadno ochránil. Jakmile Lucius kouzlo ukončil, volným krokem přešel blíž k Harrymu a obešel ho. Z toho, jak si ho Lucius prohlížel, se Harry cítil hodně nesvůj.

„Máš tak dokonalý styl. Jen se koukněte na ten postoj,“ zamumlal Lucius uznale. Harry zamrkal a mírně se začervenal. Lucius přistoupil blíž. „Ukážeš mi to ještě jednou?“ Harry po něm blýskl pohledem, ale kouzlo provedl, ačkoli bez útoku soupeře se štít už neobjevil. Cítil, jak ho náhle polévá horko, a rozhlížel se kolem sebe, aby nešel nějakou únikovou cestu. Na stěně nad krbem spatřil hodiny.

„Ale ne, jdu pozdě na čaj s Hagridem,“ pronesl Harry, přistoupil ke stolu a začal na něm přerovnávat všechny své papíry. „Nečekal jsem, že naše setkání bude trvat tak dlouho.“ Luciusovu esej si položil na vrch. Harry to neviděl, ale mladý Zmijozel zamrkal, vypadal mírně uražený a nemálo zklamaný. „Nesmírně jsem si naše povídání užíval, ale obávám se, že už musím jít.“ Harry se otočil a na Luciusově tváři byl opět klidný úsměv.

„Samozřejmě ... Hagrid?“

„Ano, hajný,“ řekl Harry. „Mám opravdu zpoždění, takže musím vyrazit. Omlouvám se.“ Harry rukou pokynul ke dveřím a Lucius vyšel jako první. Harry přikývl. „Uvidíme se ve třídě.“ Na to vyrazil chodbou pryč. Lucius stál a zíral za profesorem.

To bylo prostě neslýchané! Nikdo nikdy neodešel, zatímco s ním Lucius flirtoval. To se ještě nestalo, a už vůbec ne kvůli čaji s nějakým kříženým troubou! Lucius nedokázal pochopit, co udělal špatně. Dokonce ohrozil své vlastní tajemství, jen aby na Harryho zapůsobil. Lucius kráčel dolů do sklepení a tiše zuřil. Bude prostě muset vytrvat. Harry se s ním bude cítit stále pohodlněji, a pak z jeho úst začnou padat "proroctví", která se všechna zaručeně naplní.

XXX

Z nedělních čajů v Hagridově boudě si Harry nakonec vytvořil dobré pravidlo týdne. Také dál pozoroval Poberty a Lily, a s hrdostí sledoval jejich pokroky v Obraně. Litoval, že se s nimi nemůže seznámit jinak, než formou vztahu učitel-student, ale i přesto je zvládl poměrně dobře poznat. Potkával je na chodbách a vídal je při jídle. V duchu se smál pokaždé, když James přišel s nějakým novým způsobem, jak vyhrát nad Lily. Ale navenek musel většinou strhávat body, protože James měl, při své snaze nezkrotného Nebelvíra, tendenci porušovat pravidla.

Existoval ještě další vztah, který Harry zaznamenával s rozpornými emocemi: Lily a Snape. Po třech týdnech společného studování v knihovně měli roztržku, a teď se Lily na Snapa ani nepodívala. Harryho napadlo, jestli to nezpůsobila ta příhoda z myslánky, kdy Snape nazval Lily "mudlovská šmejdka", ale jistý si být nemohl.

Během vyučování byl Snape pro Harryho neustálým zdrojem podráždění. Poslední esej měla za následek další střet uprostřed hodiny. Svou poslední práci napsal Snape dost kontroverzně (čti: idiotsky - podle Harryho, který si pak musel přečíst současnou teorii), čímž ve skutečnosti vůbec neodpověděl na danou otázku.

„Na otázku jsem odpověděl,“ naléhal Snape, protože odmítal přijmout jeho nepochybně vůbec první "T". „Jen proto, že nesouhlasíte …“

„Kdyby se jednalo o mistrovskou zkoušku, možná bych diskusi o různých teoriích připustil. Ale v pátém ročníku očekávám, že se budete držet teorií, které se nacházejí v Bradavické knihovně,“ odpověděl Harry stroze, zatímco se tyčil nad Snapovou lavicí, což byla docela zvláštní perspektiva.

„Vy prostě nedokážete přijmout, když někdo zpochybňuje …“

„To mi od vás postačí, pane Snape,“ přerušil ho Harry dřív, než by mu musel vzít body. „Pokud mi ještě jednou odevzdáte esej, aniž byste se ji snažil správně vypracovat, nebudete v této třídě prospívat.“ Harry už se chtěl přesunout k dalšímu studentovi, ale pak si to rozmyslel a otočil se zpátky na Snapa, který zrudnul a funěl. „A také začnete v hodinách chodit dopředu na procvičování. Pokud nebudu moci korigovat provedení vašich kouzel, u NKÚ neuspějete.“ Harry pokračoval podél řady a rozdával eseje.

XXX

V šestém ročníku byla skupina dívek, všechny z Nebelvíru, které občas dokázaly Harryho hodinu narušit. Obvykle to bylo neustálé chichotání, až si z toho chtěl rvát vlasy, jindy si zas v hodině posílaly psaníčka, velmi špatně skrývaná, a Harry jim pak byl nucen strhnout body. Pokoušel se je rozsadit, ale stejně se jim dařilo po sobě pokukovat a nějak komunikovat. Pak to bylo ještě horší, protože chichotání přicházelo z různých stran místnosti.

Jednoho dne, když Harry procházel uličkou tam a zpátky, protože čekal, až třída dočte zadaný text, jedno z malých psaníček zachytil. Dívka, která ho poslala, zalapala po dechu, když Harryho ruka vystřelila rychleji než Zlatonka.

„Pane! To je soukromé,“ zafňukala, když Harry kráčel ke svému stolu. Otočil se a uzemnil ji přísným pohledem.

„V tom případě byste to neměla nechat poletovat v mé třídě, slečno Batesová,“ poukázal Harry. Začal psaníčko rozbalovat a ignoroval, jak se zbývající děvčata hihňají, a že mu zbytek studentů právě věnuje zvýšenou pozornost. Když se konečně zadíval na dívčí rukopis, zamračil se.

Měli bychom se ho zeptat, jestli půjde příští víkend do Prasinek! Možná konečně uvidíme profesora Valentýna v nějakém oblečení pro volný čas. Pak následovalo několik slov, kterým Harry nerozuměl, včetně něčeho tak divného jako "Čupr!". 
Jé, koukej! Znovu prochází uličky. Pojďme se kochat. 

Nastala dlouhá pauza a jedinými zvuky bylo nepřetržité chichotání a několik zoufalých zvuků, které pocházely od slečny Batesové. Jedna věc by však Harryho opravdu zajímala: Co to bylo za přezdívku, ten Valentýn? Vždyť byla delší, než jeho skutečné jméno. Vůbec celé psaníčko bylo komické. Zejména všechna ta srdíčka nad i.

„Deset bodů z Nebelvíru za posílání psaníček, slečno Batesová,“ řekl Harry. „Ještě jednou, dámy, a budu vám muset dát školní trest.“ Harry tresty rozdávat nechtěl, zatím ani žádný udělit nemusel.

Následující hodina se ukázala být stejně frustrující, protože některé Havraspárské sedmačky se začaly chichotat taky. Harry to nedokázal pochopit! Jistě, většina dívek mu tu a tam věnovala podivné úsměvy, ale tohle vypadalo spíš jako nějaká epidemie. Naštěstí jim nemusel říkat dvakrát, aby se ztišily, a Harry zvládl výuku celkem dobře. Nic se nedělo, dokud studenti nezačali odcházet a Harry si všiml skupiny dívek, které stály u dveří a vzájemně si špitaly. Najednou jedna z nich, velmi hezká mladá dívka s lesklými a hustými hnědými vlasy, vystoupila dopředu. Přes rameno vyslala ostatním významný pohled a pak odhodlaně došla až k Harryho stolu.

„Pane,“ řekla a zastavila se. „Napadlo mě ... budete o příštím víkendu v Prasinkách?“ Harryho ústa se pootevřela překvapením. Minulý Prasinkový víkend ho Brumbál o dozor nepožádal, a on neměl v plánu tam jít ani tentokrát. Havraspárka se plaše usmála a čekala na odpověď. Harry si náhle uvědomil, co ten úsměv znamená. Viděl ho už dřív, na Ginny a Cho.

„Nemyslím si, že ano, slečno Bennettová,“ řekl Harry tak pevně, jak jen dokázal. Vypadala zklamaně, ale přikývla v pochopení.

„Dobře, nashle, pane profesore.“ Poté zůstal Harry o samotě a přemítal nad tím, jak si mohl nevšimnout, že mnoho dívek (a chlapců? … uvědomil si najednou) jsou do něho zakoukaní nebo ho považují za atraktivního. Ta skutečnost byla velmi ... znepokojivá. Ale co když je to prostě jen tím, že je jejich profesor? Kdyby ho potkávali jenom na ulici, určitě by si ho ani nevšimli. Harry si povzdechl. Tahle myšlenka byla uklidňující a měl by se jí pevně držet, až dojde na další kolo chichotání.

XXX

Za sobotního rozbřesku se Harry probudil s jedinou myšlenkou, co tak zajímavého se asi může stát, když tuhle sobotu zkontroluje víc esejí. Jak bylo jeho zvykem, přišel na snídani do Velké síně o něco dříve než většina ostatních zaměstnanců, a hned jak dorazil Denní věštec, přečetl si ho. Všiml si několika krátkých článků, téměř až na zadní straně novin, které popisovaly několik nevysvětlitelných zmizení. V duchu si poznamenal, že se o tom musí pobavit s Brumbálem. Voldemortova moc neustále narůstala, ale zdálo se, že není mnoho lidí, kteří by si to s ním chtěli spojit. Tiché pročištění hrdla Harryho donutilo zvednout hlavu. 
Stál tam Lucius Malfoy a vypadal ... Harry hledal vhodný výraz a tápal v prázdnotě, dokud mu jeho mysl z nějakého důvodu nedodala slovo "švihácky". Blonďák měl na sobě rafinované, ale ležérní šedé šaty s něčím zeleným vespod. Než Harryho mozek dokázal zpracovat, co by to mohlo být, Lucius si znovu odkašlal.

„Pane, napadlo mě, nejdete dnes do Prasinek?“ Harry zamrkal. Proč se tolik studentů stará o jeho plány?

„Ne, nejsem dozor a mám práci."

„Škoda ... Jen jsem si to tak myslel, protože vyjde nová kniha od Belindy Lundové. Slyšel jste o ní?“ 

Jestli o ní slyšel? Harry už ji četl, ve své době. Málem si odfrkl. Teorie v téhle knize Obrany byly tak hloupé, že se jim musel smát, když si je během svého šestého ročníku četl. „Ano, slyšel jsem o ní. Zaslechl jsem, jak o ní lidé říkají, že vyvolá rozruch.“ 

Lucius se lstivě usmál. „Jistě, proto se ji chystám koupit a zjistit, o čem je ten povyk kolem,“ řekl. „A taky jsem doufal, že bychom o ní mohli při čtení trochu podiskutovat, třeba u Tří košťat?“ Harry se chystal říct ne. Měl by pracovat. A neměl by se stýkat se studenty. Ale další jeho část si pamatovala tu neděli v jeho kanceláři. Lucius byl velmi podnětný partner ke konverzaci. A možná, že by bylo fajn dostat se na chvíli ven. Na to, aby udržel samotu na uzdě, mu Hagrid zdaleka nestačil, a Brumbál byl poslední dobou příliš zaneprázdněný.

„Dobře,“ řekl Harry. „Půjdu se převléknout do něčeho vhodnějšího.“ Brumbál mu dodal více oblečení, přesně jak slíbil, ale nic z toho, kromě učitelského roucha, na sobě Harry ještě neměl.

„Takže se sejdeme ve vstupní hale,“ řekl Lucius. S úsměvem odešel a Harry do sebe spěšně nalil svůj čaj.

O dvacet minut později byl Harry zase dole, oblečený v ležérním mudlovském stylu. Na sobě měl džíny, košili, tenisky a pěkný, tmavě zelený kabát s přezkami do půli stehen, a který si Harry z nějakého důvodu okamžitě oblíbil. Nemohl si vzpomenout, že by se mu někdy předtím nějaké oblečení opravdu líbilo. Lucius vzhlédl, když sestoupil ze schodů a jeho světlé obočí vylétlo nahoru. Harry si všiml překvapeného výrazu, spojeného se zvědavostí.

„Nosíte mudlovské oblečení?“ zeptal se Lucius, když k němu Harry došel.

„Ano, vždycky jsem mu dával přednost,“ pronesl lehce Harry. Tvář ponechal bez výrazu. Otázku krve spolu ještě neřešili, ale Harry věděl, že Lucius Malfoy měl určité názory již od útlého věku.

„A pročpak to?“ zeptal se Lucius.

„No, asi proto, že jsem hábity nenosil, dokud jsem nedostal svůj první školní,“ řekl Harry. Lucius měl v očích zvláštní pohled, ale pak se blonďák usmál a řekl:

„Vypadáte docela pěkně. Zejména zelená vám sluší.“ Harry cítil, jak se začervenal a odkašlal si.

„Díky ... Půjdeme?“

„Samozřejmě.“ Harry nechal Luciuse, aby jim razil cestu. Když kráčeli, provázelo je několik zvláštních pohledů, a některé docela dost žárlivé. Zabředli do rozhovoru o historii města, a protože v historii Harry nikdy moc dobrý nebyl, nechal mluvit hlavně Luciuse a znalostmi mladého Malfoye byl ohromený.

„Takže, profesore Valene,“ řekl Lucius a jeho tón byl najednou trochu hlasitější. Harry se na něj podíval úkosem a na oplátku dostal lstivý úsměv. „Existují v Německu nějaká kouzelnická města?“ Harry málem obrátil oči v sloup, ale místo toho mu věnoval trochu ostřejší pohled.

„Nejsem si jistý,“ odpověděl. „Nikdy jsem příliš necestoval a v zeměpisu jsem taky hrozný.“

„No dobře, proč mi teda neřeknete o tom, kde jste žil?“ Harry se rozhlédl kolem a uviděl několik studentů, kteří se procházeli po ulici. Nemohl si být jistý, jestli je některý z nich neposlouchá.

„Jen malé město, nemagické. Pravděpodobně jste o něm nikdy neslyšel.“ Poté Harry ostře změnil téma a něco v jeho očích muselo naznačit, že už toho bylo dost, protože Lucius narážku přijal. Tak to zůstalo, dokud si oba nekoupili výtisk knihy a neusadili se do kouta u Třech košťat, kde Harry vrhnul tlumící kouzlo a pohlédl na svého žáka.

„Už to nikdy nedělejte, pane Malfoyi.“

„No tak, pane profesore. To byla jen malá legrace.“

„Mně se to vtipné nepřipadalo.“ Lucius konečně odvrátil pohled.

„Ano, v pořádku. Omlouvám se.“ Stále bylo ještě trochu neskutečné dosáhnout nejen dohodu, ale i omluvu od Malfoye, ale Harry si poměrně rychle zvykl být dospělým s autoritou.

„Dobře ... teď bychom si měli oba přečíst úvod a podělit se o naše … názory?“

Lucius se ušklíbnul. „Spíš o urážky autora,“ řekl a tiše si odfrkl.

„Ty si nemyslíš, že je ta kniha zajímavá?“

„Prosím vás, nehodí se ani, abych ji spálil ve svém krbu.“ Harry se zasmál, a to jak nad komentářem, tak i nad nadřazeným tónem. Připomnělo mu to Draca.

„Proč jsi mě teda, pro všechno na světě, táhnul celou cestu až sem, abych si ji koupil?“ zeptal se nevěřícně Harry, právě když dorazil máslový ležák. Lucius zvedl sklenici a napil se. Jeho oči byly upřené na Harryho. Pomalu postavil sklenici na stůl, zatímco Harry vnímal, jak v místnosti stoupla teplota.

„Protože jsem chtěl strávit nějaký čas s tebou, samozřejmě,“ zamumlal tiše Lucius. Myslel si snad, že bylo tlumící kouzlo zlomeno? Harry byl možná natvrdlý, ale o tomhle dost pochyboval.

„Právě ... no, mám toho hodně na práci, tak bych …“

„Ještě jsi ani neochutnal svoje pití,“ poukázal Lucius. Harry se podíval dolů na svou sklenici.

„Pravda.“ Zvedl ji ke rtům, zhluboka se napil a rychle přemýšlel. Lucius s ním flirtoval, to už bylo jisté. To Harryho značně znepokojovalo. Pokud šlo o lásku a další podobné emoce, dokázal na ně myslet jenom v souvislosti s Dracem, i když jeho city už nebyly tak silné jako dřív. Samozřejmě, že nejpádnější důvod pro jeho nepohodlí byl, že Lucius byl jeho student! Bylo mu teprve sedmnáct! Sedmnáctiletí by neměli flirtovat se svými profesory! Harry se rozhodl, že jediná věc, kterou může udělat, bylo zůstat profesionální a udržovat si od toho odstup.

„Tak,“ řekl, když konečně odložil svou sklenici. „Proč přesně si myslíš, že je kniha slečny Lundové plná keců?“ Dobře, tak ne zcela profesionální, ale byl přece víkend, ne? Lucius se usmál a Harry z toho nabyl silný dojem, že je tím pobavený.

O čtyřicet minut později, a po spoustě urážek na účet nekompetentní autorky, si Harry uvědomil, že Lucius se zřejmě musel přisunout blíž, protože pro ten narůstající žár žádné jiné vysvětlení nebylo. Znovu si zkontroloval čas a usoudil, že zdvořilý a profesionální už byl dost.

„Je mi líto, pane Malfoyi, ale musím jít. Děkuji za zajímavý rozhovor.“ Lucius vypadal, že se chystá protestovat, a tak ho Harry přerušil. „Obávám se, že mám příliš mnoho práce. Uvidíme se ve třídě.“ S tím se Harry rychle odporoučel a opět za sebou zanechal tiše zuřícího Luciuse. Už se to stávalo zvykem, který si sám ani neuvědomoval, Lucius to však klasifikoval jako zlozvyk.

Harry se na svou soukromou schůzku - protože jinak se to popsat nedalo - snažil při práci nemyslet. Nakonec o tom napsal Dracovi, s pevným stanoviskem na závěr: „Tvůj otec něco chystá. Jenom netuším, co vlastně chce. Slíbil, že se na budoucnost vyptávat nebude, a z nějakého důvodu mu chci věřit, ale faktem zůstává: něco má za lubem.“

Později toho večera McGonagallová Harryho informovala, že má službu při hlídce. To byl poněkud dramatický konec zajímavé soboty.

ooOoo

Pokračování  >>>Mulligan 9


30 komentářů:

  1. Úúúžasné!!! Já vážně nevím, jak to do příští neděle vydržím! Zdá se to tak zatraceně daleko! :DD Díky moc
    Catherine

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čas je relativní pojem. :-D Když píšu nebo překládám, připadá mi týden někdy strašně krátký. Když však čekám na kapitolu své oblíbené povídky ... "Kristepane, jak to, že se ta hodinová ručička vůbec nehýbe! Spiknutí!"
      Díky za komentář, doufám, že vydržíš. ;-)

      Vymazat
  2. Zajímavá kapitolka. Je roztomilé jak Lucius zuří :-D:-D jen tak dál. Těším se na pokračování :-D
    Anna

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, Lucius to s Harrym opravdu nemá lehké. Jeho skvělé plány totiž narušuje Potterova neuvěřitelná natvrdlost, v jistých oblastech. :-D
      Děkuji za komentík.

      Vymazat
  3. Tak to vypadá, že Lucius už vyrazil na lov Harryho:-) Jsem zvědavá, jak dlouho bude odolávat...Díky za překlad a těším se na další:-)

    Jenny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V tomhle je právě ta Potterova nevyzpytatelnost. Nechci však nic prozradit, abych všechno to napětí nepokazila. ;-)
      Díky moc. :-)

      Vymazat
  4. Jako vždycky paráda. Krásné překlady. Lucius se snaží a jen tak to nevzdá. Jde na to poměrně chytře. Díky za tvé překlady. Nezbývá než těšit se zase na další neděli :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za pochvalu, moc si toho cením. A Lucius? Malfoy přece vždycky dostane to, co opravdu chce, ne? Teď se jen musí snažit víc, než obvykle. (Mezi námi - strašně mu držím palce) :-D

      Vymazat
  5. Potter ma talent, čakám, kedy toho začne mať Lucius plné zuby :D :D
    veľmi pekná kapitola :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, Harry má své nesporné kvality. Doufejme, že Lucius vytrvá. Děkuji za komentík. :-)

      Vymazat
  6. Odpovědi
    1. Jó! Když se Lucius pro něco rozhodne... Díky :-D

      Vymazat
  7. Díky Nade, na tuhle povídku se vždycky tak těším.. (:
    Jsem ti moc vděčná, že pravidelně přidáváš kapitolu, sama vím, jak časově náročné překlady jsou a o to víc ti fandím.. Díky moc

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Časově náročné to teda je. Ale proti vlastní tvorbě to má výhodu v tom, že už nemusím vymýšlet zápletku. Ale na druhou stranu je někdy strašně těžké rozlousknout, co kterou konkrétní větou chtěl autor říct.
      Díky za tvou podporu, moc si toho cením. :-D

      Vymazat
  8. Harry je hrozně natvrdlý... :-P Jak jinak. :-D

    Těším se na pokračování. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No vždyť víme, ne? Potter je prostě Potter... :-D

      Vymazat
  9. Lucius jako koketa, těžko uvěřitelné, ale proč ne, pořád je to mladý puberťák plný ideálů, i když takový Snape .... ten se taky vlastně chová jako rozmazlené děcko. Se divím, že si nedupnul nohou, když se hádal s Harrym. To kdyby si někdo dovolil v jeho hodinách s ním polemizovat jako on, tak tam lítají zelená světla. Líbí se mi, jak se Harry kroutí před Luciem, měl by si pořád vtloukat do hlavy, že je starší o několik let, ale zřejmě zvyk je želená košile. Je divné, že nemá takový pocit ze Snape.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jestli tě to utěší, tohle je asi poprvé (a naposledy), kdy Lucius musel ve svádění zajít až tak daleko. Vždycky mu všichni hned padli k nohám. ;-D
      Co se týče Severuse, i jako dospělý přece svéhlavě lpěl na svých teoriích a dětských křivdách. Věkem se stal jen mnohem sebejistější a taky mrzutější. A Harry se ho vlastně nikdy opravdu nebál. Byl zvyklý s ním neustále "bojovat."
      Díky za tvůj komentář. ;-)

      Vymazat
  10. Ach zapomněla jsem se podepsat, Bobo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za doplnění. Aspoň vím, o koho šlo. :-D

      Vymazat
  11. Výborné:) Lucius je krásne vytrvalý a trpezlivý. Som zvedavá kedy si Harry začne uvedomovať, že by dokázal Draca vymeniť. A kedy si to pripustí. Veľmi pekne ďakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucius je prostě dokonalý svůdník. A Harry? Už při psaní svých "dopisů" si přiznal, že mu Draco chybí hlavně jako přítel, tak snad mu to dojde...
      Děkuji za tvou podporu. :-D

      Vymazat
  12. Moc hezké, ta děvčata si už možná uvědomí, že Harry není k mání... Harry jako učitel je opravdu úžasný, a jak vždycky Snapea tak hezky usadí... to se mi moc líbí. Opět mě udivuje, proč vlastně nejdeš profesionální dráhou překladatelky...:-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je pravda, že Harry má zřejmě pro učení vlohy, o kterých ani on sám neví. Sám se celý život potýkal s pocity méněcennosti, ale na druhou stranu chtěl vždycky dokázat, že má na víc. BA byla taková vlaštovka.

      A proč nepřekládám profesionálně? I když mě tvůj opakovaný dotaz vystřeluje do vesmírných výšin, musím se vždycky vrátit dolů na zem. Popravdě si myslím, že k tomu by člověk musel dokonale ovládat jazyk, ze kterého překládá... A já dám v angličtině dohromady stěží holé věty. Celé moje překladatelství je v tom, že pochopím podstatu věty a pak ji reprodukuju v češtině, aby to v kontextu dávalo smysl. Merline, ale někdy je to strašná makačka! :-D
      Přesto ti moc děkuji za důvěru. Moc si toho cením, protože to znamená, že to dělám dobře.

      Vymazat
    2. Páni, tak to musí být opravdu nervydrásající dřina. Máš můj obdiv, že i s takovými obtížemi dále pokračuješ v překladech.

      Souhlasím, že překladatel by měl znát jazyk perfektně, ale nejde i to, že tím, že to překládáš se ho i učíš? A navíc otrocké doslovné překládání je podle mě docela na nic. To zvládne každý, kdo má k ruce slovník a trochu znalostí. Překladatel musí umět i větu pochopit a reprodukovat tak, aby v češtině dávala smysl a příběh zaujal. A pak je tu samozřejmě i ta znalost jazyka.

      Takže výsledkem těchle mých blábolů :-D jsem došla k tomuto názoru. Dále překládej, uč se jazyk a možná se v budoucnu dočtu, že jsi přeložila nějakou úžasnou knížku, která tu v Čechách vyšla. Děkuji a držím palce, aby ti na to nervy stačily... :-)

      Vymazat
  13. Harry zdárně pokračuje ve své roli profesora a až později mu došlo zájem studenstva o jeho osobu,to je prostě Harry :).Zato s Luciusem se drží velmi dobře,někdo ho musí naučit trochu pokoře.
    Děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, zájem o jeho osobu vždycky přijímal s rozpaky, takže ho zřejmě podvědomě ignoruje. Jenže to nejde do nekonečna. A Lucius zase zjišťuje, že ne všechno v jeho životě bude snadné. A tím není myšleno jen svádění Pottera.
      Díky za komentík. ;-)

      Vymazat
  14. No Lucius to sice má hezky vymyšlené,ale Harry mu to velmi dobře kazí :-D Jooo tohle byla super kapča. Takhle vytočit Luciuse se hned tak každému nepodaří.
    Takže se bude velmi moc těšit na pokračování :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Harry mu opravdu neustále dělá čáru přes rozpočet, a Lucius nebyl vytočený naposledy. To slibuju. :-D
      Díky, za komentář. :D

      Vymazat
  15. Páčia sa mi tie psaníčka a dúfam, že ešte v príbehu zohrajú nejakú úlohu. Kapitolka pohodová, nádherná!!! :) Harry zatiaľ uniká, ale dokedy?

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)