10. listopadu 2013

Mulligan - 13.

Autor: Elpin
Překlad: Nade

Děkuji Kátě, Sung, Anně, Bobo, Saskyi, kali, arkamě, bacil, Jenny a Zuzaně, za komentáře k předchozí kapitole. Jste moje podpora, díky!

Právě jsme se dostali do poloviny povídky. Nevím jak vy, ale já se na druhou půlku strašně těším. :-) Užijte si čtení.


Kapitola 13: Okouzlující had


„Tak mi vyprávěj o svém novém profesorovi,“ požádal Abraxas svého syna. Luciusovi se odpovídat nechtělo, ne že by se bál, že by ho otec obvinil z nedostatku informací - dokázal před svým otcem skrývat věci už od věku pěti let - ale protože místo toho chtěl ve skutečnosti mluvit s panem Bodem. Celou večeři na něho upíral svůj pohled, a když si teď všichni, včetně žen, šli dát skleničku, byl Lucius připravený provést svůj tah. Bohužel jeho otec měl jako obvykle špatné načasování.

„Co bys chtěl vědět?“ odpověděl Lucius. Věděl, že jeho otec nenávidí, když mu na otázku odpovídá otázkou, ale v tuto chvíli se o to příliš nestaral.

„Tvá matka mi říkala, že máš o jeho schopnostech docela vysoké mínění, soudě podle tvých dopisů,“ řekl nenuceně Abraxas, ačkoli Lucius v jeho tónu dokázal snadno odhalit mírné varování, spolu s ještě něčím dalším.  Lucius si usrkl ze svého drinku.

„Jsem si jistý, že pan ředitel Karkarov o tom slyšet nechce,“ zkoušel to Lucius.

„Kdepak, velmi mě to zajímá,“ přerušil ho hladce muž. Vrhl pohled přes místnost, kde Elladora zkušeně bavila další hosty. „Každý, kdo si získá tvou pozornost, si zaslouží i tu mou.“

„Ve svých dopisech jsi zmínil, že je velmi talentovaný,“ dodal Abraxas. Lucius tiše zuřil, spílal své matce, což nedělal příliš často, že se stále svěřuje otci, a také sobě za to, že byl ve svých dopisech příliš sdílný.

„Je to schopný učitel,“ řekl se strohým úsměvem. Druzí dva si vyměnili pohledy a Lucius věděl, že s ním ještě neskončili. V duchu znovu zaklel. Jistě, i on dělal chyby, ale stejně nenáviděl, když se mu něco takového stalo.

„No tak, řekni nám víc,“ naléhal otec. „Student s tvou průpravou by se v hodinách, jako jsou ty jeho, měl nudit... nebo ne?“

„Má... jiný přístup k věci.“

„Jiný než v Kruvalu?“ zeptal se Karkarov se zdviženým obočím.

„V některých ohledech ano, ale v jiných je Kruvalu podobný mnohem víc než předchozí Bradavičtí učitelé... kromě černé magie, samozřejmě.“

„Samozřejmě,“ řekl ředitel s úšklebkem. „Ale je s ní dobře obeznámený, předpokládám. Když složil Mistrovskou…“

„Ve skutečnosti ne,“ řekl Lucius a dost dobře nechápal, proč je tak vstřícný. Celá tahle konverzace se vlastně neměla uskutečnit. Něčemu takovému se přece dokázal snadno vyhnout. Nerad mluvil o čemkoli, co nechtěl sdílet se svým otcem. „Ale černou magii dobře zná. Z toho, co jsem pozoroval, se jeví jako jeden z nejtalentovanějších přirozených duelantů, s jakým jsem se setkal.“

„Skutečně?“ zvolal překvapeně Karkarov a znovu pohlédl na Abraxase. Lucius se teď mračil a snažil si vzpomenout, proč se jim to rozhodl říct. Sklonil hlavu a zíral na sklenici Ohnivé whisky. „Jak jsi došel k tomuto závěru?“

„Ze způsobu, jakým se pohybuje,“ zamumlal Lucius. Polknul. „Ve skutečném boji jsem ho neviděl, ale můžu říct, že jich dost absolvoval.“

„Ale neříkal jsi, že je mladý?“ zeptal se Abraxas a ve svém křesle se naklonil dopředu.

„Ano, dvacet jedna let,“ odpověděl Lucius. Sevřel rty, jeho obočí se těžce svraštilo. Světlo z krbu se odráželo v jeho sklenici a házelo na něho odlesky.

„Jestli je ve všem skutečně takový, jak říkáš, musíme se s ním setkat,“ prohlásil rozhodně Karkarov.

„Ano, souhlasím,“ přikývl Abraxas. Náš Pán bude mít o takového zkušeného jedince velký zájem. Víš něco o jeho loajalitě, Luciusi?“ Při zvuku svého jména mladík vzhlédl a tvrdě zíral na svého otce, jeho tvář byla hladká a prázdná. Pouze jeho čelist se pohnula, když polkl.

„Bylo tohle nutné?“ zeptal se a pozvednutím poukázal na svou sklenici. Ani jeden z mužů nic neřekl, ani nezareagoval, tak Lucius postavil sklenici na stůl mezi nimi. „Vy mi nevěříte, že?“

„Pouze jsem tím rozproudil konverzaci,“ řekl Abraxas s lehkým úsměvem. „Jsi příliš velký tajnůstkář, Luciusi. Obávám se, že tě to jednou dostane do potíží. Igor pouze ochotně přispěl, ale teď vidím, že pro někoho tak silného jako ty, to byla příliš slabá dávka.“ Lucius pomalu vstal, aby se ujistil, že se nezakymácí či neklopýtne. Shlédl na svého otce.

„Kdybys byl někdo jiný, otče, proklel bych tě, dokud bys nezapomněl své jméno i bez použití paměťového kouzla,“ řekl pomalu. Igor se ušklíbl a Abraxas stále pobaveně zíral. Byl tak nadšený, když mohl ukázat, že má nad svým synem kontrolu. Jedinou Luciusovou útěchou bylo, že k tomu potřeboval sérum pravdy.

„Pozvi toho muže na druhý vánoční svátek na večeři,“ řekl Abraxas. „Bude u toho Igor, samozřejmě, a také pan Bode.“ Obrátil se na Karkarova, který zamyšleně přikývl.

„Jistě, uděláme si velmi veselý večírek,“ řekl s dalším z jeho hnusných úšklebků. Lucius musel zatnout pěsti, aby neřekl, co měl právě na jazyku.

„Pokud je to všechno, pánové, myslím, že bych se měl jít uložit ke spánku,“ řekl upjatě a stěží při tom potlačoval hněv.

„Nezapomeň popřát dobrou noc své matce.“ Lucius kývl oběma mužům a otočil se na patě. Jak kráčel napříč místností k Lady Malfoyové, slyšel ještě několik úryvků z rozhovoru za sebou.

„Máš silného kluka,“ poznamenal Karkarov. „Ale to jsem věděl, už když ke mně přišel.“

„Ano, ale je příliš nezávislý, nebo by si to o sobě rád myslel. To je důvod, proč mám několik plánů, jak mu ukázat jeho místo.“

„To si rád poslechnu …“

„Luciusi, miláčku, jsi unavený? Jsi nějak bledý,“ řekla jeho matka, když k ní došel. Oznámil jí, že je opravdu unavený z dlouhé cesty vlakem a chce už odejít. Posledním hostům popřál dobrou noc a omluvil se. Jakmile byl ve svém pokoji, dal si dlouhou sprchu a pak vypil tři sklenice vody, dokud si nebyl jistý, že lektvar přestal působit. Pak si sedl, aby svému profesorovi napsal dopis, který měl v úmyslu ráno poslat.

XXX

Pan Bode se až do druhého Vánočního svátku nevrátí a Lucius měl podezření, že ani Igorovi, ani jeho otci se s ním nepodařilo náležitě promluvit na to téma, které byli tak dychtiví prodiskutovat. A přestože byl Lucius snad ještě dychtivější, nejdřív měl v plánu si promluvit s Harrym a teprve pak přitlačit pana Bodeho.

Měl rozhovor s Abraxasem a navrhl mu, že by bylo nejlepší, kdyby profesor přijel brzy ráno, a nemusel tak absolvovat dlouhou cestu na tak krátkou návštěvu. Jeho otec vyslovil podezření, že to ve skutečnosti vůbec není dlouhá cesta, a navíc tím byl znepokojený, protože měl v plánu strávit celý den na setkání s Igorem a několika dalšími. Lucius ho rozptýlil prohlášením, že by jejich hosta přes den zabavil a ukázal mu velkolepost Malfoy Manor. Jemně naznačil, že zapůsobit na profesora by byl dobrý krok ke změně jeho loajality - v případě, že by změnu potřeboval.

Ovšem do té doby zbývalo ještě několik dní, během kterých musel vydržet s Igorem v jejich domě. Nejednou se Lucius probudil zalitý studeným potem, když se mu celou noc zdálo o určitých lekcích. Po takových nocích býval ráno otřesený a peskoval se za slabost. To mu však nezabránilo, aby se po zbytek dne vyhýbal Igorovi, a také svému svědomí, které na něho apelovalo: Neměl bys něco udělat a zabránit, aby se totéž nestalo tvým zmijozelským spolužákům? A co Snape? Lucius o něm věděl, že je to tichý typ člověka a nebyl připravený zvládnout výcvik, tak jako on. Pokud měl noční můry Lucius, čím si bude muset projít Snape?

Ale tyhle myšlenky, jednoduše řečeno, pustil z hlavy. Zdálo se, že právě teď je jejich osud stejně nevyhnutelný, jako jeho vlastní. Jeho otec byl zřejmě nadšený vidinou setkání Luciuse s Temným pánem, ale svého syna neustále "testoval". Zavolal si Luciuse do své kanceláře a prakticky ho vyslýchal. Nejprve se z toho Lucius pokoušel vykroutit, ale brzy bylo zřejmé, že bez ohledu na to, jak lstivě mu to podával, jeho otec nehodlal přijmout ne jako odpověď. Datum bylo stanoveno na velikonoční svátky. Než k tomu dojde, byla Luciusovi přidělena řada úkolů, které musí ve škole splnit. Pokud je všechny dokončí, pak bude mít tu "čest" setkat se Temným pánem osobně. Do té doby bude Abraxas na Luciuse dohlížet a po jeho návratu do Bradavic bude očekávat týdenní hlášení.

Taková přímočarost a definitivnost Luciusovi příliš neseděla, ale zároveň pocítil zvláštní druh úlevy, že mu byla odňata možnost volby. To bylo samozřejmě zcela nepravdivé, protože Lucius věděl, že má stále na výběr, ale i on příležitostně rád klamal sám sebe. Příchod jeho oblíbeného profesora mu však připomínal nejen, že se vlastně rozhodl poslechnout svého otce, ale navíc, že to bylo morálně špatné.

xxx

Harry se u snídaně málem zakuckal čajem, když obdržel oficiální dopis od Luciuse Malfoye s pozváním, aby přijel na druhý svátek vánoční kolem poledne a zůstal minimálně na večeři, nebo třeba i do příštího rána, pokud bude chtít. Dopis byl téměř... vřelý, a Harry zamyšleně přimhouřil oči. Je možné, že v tom rozpoznává známky zoufalství? Možná si to jen představuje. Vážně zvažoval odpovědět zdvořilým Děkuji, ale ne. Nicméně nakonec shledal, že to prostě nedokáže odmítnout a když ten den nastal, ve skutečnosti se nemohl dočkat, až svého studenta znovu uvidí.

Sbalil si malou tašku s oblečením na převlečení pro případ, že by se rozhodl zůstat přes noc, a také se rozhodl obléknout si hábit. Brumbál, nebo spíše domácí skřítkové, mu poskytli několik různých stylů a barev. Oblékl si tmavě zelený a přes něj si natáhl hnědý zimní plášť. Brumbálovi už dal na vědomí, že byl pozván na Malfoy Manor, a ředitel ho zdvořile varoval o paradoxech a tak podobně. Počasí bylo chladné, ale slunce zářilo a Harry si užíval okamžik, kdy se dostane ven. Jakmile prošel kolem hlavní brány, přemístil se přímo před brány Malfoy Manor, a ačkoli nebyl zdaleka tak velký jako Bradavice, přesto byl působivý. Harry tam byl samozřejmě už dřív, ale okamžitě viděl rozdíl. A tak na chvíli zamrznul při zírání na budovu za kovanými železnými branami.

Pokud si někdy myslel, že Manor je plný černé magie kvůli sbírkám Luciuse Malfoye, evidentně se mýlil. Na dům svítilo slunce a na obloze nebyl ani mráček, a přesto se Harrymu zdálo, jako kdyby nad tím místem byl stín. Stín, který jako by vycházel zevnitř. Mudlům by to zřejmě připadalo jen jako velký dům, nebo možná zvoucí muzeum, ale Harry cítil v kostech, že toto místo bylo jako protiklad Bradavic. Ve srovnání s jejich teplou a svůdnou magií byl Manor chladnou a rozhodně děsivou variantou.

Harry mávnul rukou, přesně jak ho Lucius instruoval ve svém dopise, a vykročil na bránu. Ta ho identifikovala jako hosta a tak skrz ni prošel, jako by byla vyrobená z kouře. Kráčel po cestě a upíral k zámku podezřívavý pohled. Bylo to přesně takové, jak si pamatoval, a přece ne. Dokonce i zahrada byla stejná, ačkoli byla pokrytá sněhem. Když Harry přišel blíž, přední dveře se otevřely a vyšel sám Lucius, aby ho přivítal.

„Pane profesore,“ řekl s lehkým úsměvem. „Je od vás milé, že jste přišel.“ Harry vyšel nahoru po schodech a přijal nabízenou ruku.

„Přiznávám, že vaše pozvání mě překvapilo,“ odpověděl Harry. Lucius pokynul, aby vstoupili dovnitř do tepla a Harry tak učinil s mírným rozechvěním, které nedal najevo. Tam už na ně čekal domácí skřítek, který od Harryho převzal tašku a plášť, a beze slova zmizel.

„Myslel jsem, že bych vás tu trochu provedl, a pak si dáme oběd. Otec je dnes na služební cestě, ale večer se k nám připojí. Omlouvá se, že vás nemohl pozdravit.“

„To je zcela v pořádku,“ řekl Harry a snažil se o neutrální tón. S otcem Luciuse by se radši nesetkal vůbec, a vážně zauvažoval nad tím, co ho vlastně přimělo s tou návštěvou souhlasit.

„Nejdřív se musíte seznámit s matkou,“ řekl Lucius. S přimhouřenýma očima Harryho pozorně studoval, ale když Harry tázavě zvedl obočí, prostě mu pokynul, aby ho následoval. Přešli přes velkou předsíň až do obývacího pokoje vyvedeného především v modré barvě, s nábytkem z 18. století. Harry ho viděl už dříve, ale zaznamenal několik odlišností. Většinou to byly položky, jako hodiny na krbové římse a busta někoho, koho neznal - tohle všechno v jeho vzpomínkách chybělo. Zřejmě byly odstraněny, někdy mezi současností a Harryho návštěvou po válce.

Harry se však v úvahách dál nedostal, protože jeho pozornost upoutala žena sedící na pohovce. Její vlasy měly skoro stejnou barvu jako jeho, nebo možná o odstín světlejší. Byla velmi krásná, to Harry viděl okamžitě, ačkoli ho překvapily její tmavé oči, které jí dokonale ladily k vlasům. Svůj vzhled Lucius zřejmě zdědil po otci. Jakmile vešli, vstala a Harry byl téměř šokován její výškou. Laskavě se na něho usmála, na chvíli mu podivně připomněla Lenku, a nabídla mu svou ruku způsobem, který napovídal, aby ji políbil.

„Profesore Valene, je mi potěšením,“ řekla a její hlas jako by zaduněl hluboko v Harryho hlavě a hrudníku. Zvedl ruku ke rtům, ale nepolíbil ji, protože si vzpomněl, že Draco jednou něco podobného udělal Pansy. Paní Malfoyová se tím zdála být potěšená.

„Paní Malfoyová, prokažte mi tu čest, prosím, a říkejte mi Kristian,“ řekl hladce a vnitřně si blahopřál za své dokonalé chování. V duchu si rozhodně přikývl: ano, tohle dokáže.

„Tak dobře, Kristiane, pak mne musíte oslovovat buď Ella nebo Dora, nikdy však Elladora,“ řekla téměř hravě. Harry pustil její ruku a nedokázal se ubránit úsměvu. „Takhle mi říkala jen moje matka, a vždy to znamenalo, že byla nespokojená.“

„Je to krásné jméno, nevím, jak se mám rozhodnout,“ řekl Harry a přemýšlel, jestli je to Luciusova blízkost, co mu usnadnilo hru na gentlemana. Ženský potutelný úsměv ho téměř přinutil se začervenat. Ona se tiše zasmála.

„Vidím, jak jste okouzlující, Kristiane. Není divu, že vás má Lucius rád.“ Teď už definitivně hrozilo, že se začne červenat. Harry téměř cítil Luciusovo narůstající nepohodlí, přestože Elladořin komentář byl sama nevinnost. „Náležitě mu to tady ukaž, Luciusi,“ pokračovala a stále se na Harryho usmívala. „A dej pozor, abys ho nikde neztratil, jinak bych se u večeře hrozně nudila.“

„Udělám, co bude v mých silách, matko,“ zamumlal Lucius. „Pane profesore?“ Harry konečně odtrhl svůj pohled a otočil se ke svému studentovi. „Půjdeme?“ Harry přikývl, pohyb mu pomůže poněkud vyčistit hlavu. Zanechali paní Malfoyovou o samotě. Lucius mu začal ukazovat sály, galerie, atd., atd., ale Harry jeho proslov poslouchal jen napůl ucha. Luciusova matka se zdála velmi krásná, takže si nemohl pomoci, aby neuvažoval nad tím, jak mohl Lucius preferovat muže, tak jako Harry, ledaže na něho jeho matka neměla žádný vliv. Jistě, Lucius zřejmě zdědil její šarm, ale Harry viděl Smrtijeda v akci, a navzdory jeho vykoupení v poslední chvíli – dalo-li by se to tak nazvat, jelikož Harry netušil, co se dělo u soudu - věděl, že ze staršího Luciuse vyzařovala temnota na míli daleko.

„Netušil jsem, že jsi tak okouzlující,“ poznamenal náhle Lucius, když zvolna kráčeli galerií: z jedné strany lemované desítkami portrétů a z druhé řadou vysokých oken. Harry úkosem pohlédl na mladého muže. Lucius, aniž by čekal na odpověď, pokračoval. „Alespoň to jednou provždy dokazuje, že už nejsi zamilovaný do mého budoucího syna.“

„Co prosím?“ ozval se Harry, ještě než se mu podařilo zpracovat, co Lucius řekl. Mladý Malfoy vypadal, jako by toho okamžitě litoval, zřejmě si ani nebyl vědom, že to řekl nahlas. Snažil se to zakrýt tím, že mu se vzdorným výrazem hleděl do očí, ale Harry už teď Luciuse lépe znal a hru prohlédl. Lucius Malfoy prostě vyhrkl něco – pro něho velmi netypického - a teď se mírně červenal. „Co kdybychom prostě zapomněli, že jsi to řekl, dobře?“ nabídl Harry, nechtěl se šťourat v tom, proč to Lucius vyslovil.

„Ano, možná, že to bude nejlepší,“ řekl Lucius upjatě. Rozhlédl se po chodbě a pak zpátky na Harryho. „Ty už jsi tu byl,“ prohlásil. Harry zamrkal.

„Ano, byl.“ Bylo zbytečné zapírat, protože Lucius už věděl, že chodil s Dracem.

„Takže ta prohlídka je trochu zbytečná, je to tak?“ Luciusův formální tón Harrymu napověděl, že se snaží zakrýt své přetrvávající rozpaky.

„No, pořádnou prohlídku jsem ještě neabsolvoval, a předtím jsem tu byl jen párkrát, tak bych to rád viděl,“ řekl upřímně.

„Tak dobře,“ řekl Lucius. Opět se dal do kroku. Harry ho následoval a snažil se věnovat pozornost tomu, co ho pro změnu učil jeho student, a vůbec nemyslet na Lusiusovo červenání. Ani jednou! A už vůbec ne na Elladořinu poznámku, kterou si jako nějaký Mrzimorský páťák znovu a znovu přehrával v hlavě: "Lucius vás má rád."

XXX

Prohlídka trvala více než hodinu, a Harry byl trochu v úžasu nad velikostí toho místa, nemluvě o tom, jak to tu prostě přetékalo bohatstvím. Během jejich dlouhé procházky vedli klidný rozhovor o mnoha věcech a oběma se tak podařilo překonat ten trochu trapný začátek Harryho návštěvy. Právě byli venku, ve svých zimních kabátech, a Harry obdivoval Famfrpálové hřiště a jezírko.

„U večeře budou ještě další hosté,“ poznamenal Lucius. Právě Harrymu vyprávěl, co mají před sebou, takže to nebyla náhlá změna tématu.

„Ano, o tom ses v dopise zmínil,“ odpověděl Harry. „Chceš mi říct jejich jména?“ Lucius měl ve tváři nečitelný výraz. Byl to pohled, který u něho Harry nikdy dřív neviděl, a tak se zamračil. Lucius vypadal téměř... znechuceně.

„Ředitel Igor Karkarov z Kruvalu,“ řekl. Harryho vnitřnosti se zkroutily. Jeden ze známých temných čarodějů, a zbabělec, ale rozhodně by neměl být podceňován.

„Slyšel jsem o něm,“ řekl Harry vážně. Lucius na něho pohlédl, ale víc se na to téma nevyptával.

„Také pan Bode... Nedotknutelný...“ Harry se zastavil a otočil se čelem k němu. Luciusovi se právě zablesklo v očích. „Mám dojem, že se zabývá vývojem Obracečů času. Nevím, jestli vynalézají něco, jako je ten, který jsi použil, ale myslím…“

„Ne,“ přerušil ho Harry a potřásl hlavou. Lucius se zamračil. „Pokud je ten Bode hostem tvého otce, pak s ním nechci nic mít, a taky nechci, aby o mně něco věděl.“

„Ale mohl bych mu položit jen pár nenápadných otázek. Nic bych mu o tobě neřekl, přísahám.“

„Jenom by to vzbudilo podezření,“ řekl Harry a zavrtěl hlavou. „Kromě toho nevěřím, že se dá nějak cestovat dopředu v čase. Podařilo se jim vytvořit Obraceč času, kterým se lze vrátit o roky, ale nikdy jsem neslyšel o žádném kouzle, které tě dokáže vzít dopředu. Ani Brumbál ne.“

„Ale Nedotknutelní…“

„Vyptávání na speciální Obraceče času k tobě nutně přitáhne pozornost. Vím, že jsi mazaný Zmijozel, Luciusi, ale ten člověk je Nedotknutelný, a zřejmě je v blízkosti tvého otce. Ne, já nechci, aby ses k němu přibližoval.“ Lucius zatnul čelist a Harry si myslel, že se bude dál hádat. Ale neudělal to. Odvrátil se a přikývl.

„Dobře. Jen jsem se snažil pomoct." Harry věděl, že ranil Zmijozelovu hrdost, ale nedalo se nic dělat. Jemu už nebylo pomoci. „Ale mýlíš se.“

„V čem?“

„Slyšel jsem o magii, která tě může vzít kamkoli v čase. Legendy ze svitků ještě z dob před Merlinem. Věřím, že některé z nich jsou v otcově soukromé knihovně, i když jsem je nikdy neviděl. Na základě těchto zdrojů začali kouzelníci poprvé uvažovat o sestrojení Obraceče času.“

„Aha,“ řekl Harry. „To jsem nevěděl.“

„Na tom nezáleží. Legendy a archaická kouzla, dokonce ani v latině, ti nepomůžou...“

„Není tvou povinností, abys mi pomáhal, Luciusi,“ řekl jemně Harry. Docela by ho zajímalo, na co mladý Malfoy myslel. Lucius na něho prudce pohlédl.

„Já vím. Ale pokud jsi tady opravdu uvízl... měl bych tě varovat, abys byl připravený.“

„Na co?“

„Proč myslíš, že můj otec chtěl, abys přišel?“ Harry ignoroval bodnutí, které vycházelo z poznání, že pozvání nebylo Luciusův nápad. Čekal, až bude Lucius pokračovat. „Igor a Abraxas chtějí prověřit tvou loajalitu. Zjistit, jak jsi na tom v Černou magií... Obávám se, že to byly mé dopisy matce, které vzbudily jeho zájem. Bude chtít poznat, jak se stavíš k otázce krve.“

„No, vyjasním mu, že ode mne nic nezíská, a ani Voldemort.“

„Vyhledáváš potíže?“ zeptal se nevěřícně Lucius. „Pokud jsi loajální k Brumbálovi…“

„Samozřejmě, že ano!“ zvolal Harry. Lucius zvedl ruku.

„Já vím, ale musíš opustit toto místo, aniž by to můj otec, nebo jeho přátelé, zjistili. Klíčem je obezřetnost. Musíš je nechat v pochybnostech, jinak se můžeš dostat do nebezpečí.“

„Co mi můžou udělat?“ zeptal se Harry a zvedl obočí. „Brumbál ví, že jsem tady. Abraxas Malfoy nebude riskovat tím, že by mi ublížil.“

„Ty vůbec neznáš mého otce, nebo čeho je schopný,“ zamumlal Lucius. Harry se ten komentář rozhodl ignorovat. Jen notnou chvíli zíral na Luciuse, zatímco mladý muž se zadíval přes jezero. Lucius byl krásný, ale Harryho myšlenky se zaměřily na to, jaký vliv měl na Luciuse starší Malfoy. Znalost Luciusova osudu byla jako nějaká svíravá tíha na hrudi. Chtěl se natáhnout, zatřást s Luciusem a křičet na něho, ať Voldemorta zavrhne. Málem už zvedl ruku, když se náhle setkal se šedýma očima.

„Nejsi přitahován mou matkou, že ne?“ pronesl Lucius úplně šeptem. Udělal krok blíž.

„Cože? Ne, samozřejmě, že ne. Jsem si jistý, že je to krásná žena, ale…“ Harry polkl. „Luciusi,“ řekl varovně. „Něco jsi slíbil.“ Lucius byl velmi blízko, asi tak blízko, jako byli té noci u jezera.

„Já vím. Copak flirtuji?“ Harry cítil mladíkův dech na tváři. „Jenom chci, abys pochopil...“

„Nepodceňovat tvého otce, to mi došlo,“ řekl napjatě Harry. O krok ustoupil. „Poněkud mi vyhládlo... Neříkal jsi něco o obědě?“ Lucius se naštěstí vrátil zpátky do svého formálního já a zavedl Harryho dovnitř. A Harry se zase snažil nemyslet na jisté věci, jako je teplo Luciusova těla.

XXX

Během poledne Lucius nedovolil, aby se mu myšlenky promítly v obličeji, a to navzdory skutečnosti, že jeho duševní stav byl poněkud nestabilní. Neopatrný komentář jeho matky ho dostával do vývrtky. Představa, že by měl Harryho rád, byla tak... znepokojující, přestože jeho matka to nemyslela tím způsobem. Zcela zjevně Harryho považoval za atraktivního, dokonce až směšně, a nějak se mu stalo, že se začal starat, co si o něm Harry myslí, ale pod slovem "rád" se Luciusovi vybavovalo něco až příliš Mrzimorského.

A pak to Harryho odmítnutí jeho plánu na pomoc, což bylo upřímně urážlivé, a co bylo ještě horší, prakticky ignoroval Luciusovo varování. Takže se Lucius samozřejmě pokusil uchýlit ke starým trikům, ale Harry byl stejně odolný jako vždy. Lucius si mentálně povzdechl. Tento den bude opravdu únavný. Zvlášť když Harry neustále vypadal tak zatraceně... Ne, bude lepší se tímto směrem neubírat. Rezolutně zaměřil svou mysl někam jinam, vzhlédl na svého hosta a zachoval formální a neutrální tón hlasu.

„Je jídlo podle tvých představ?“ Harry si před odpovědí podvědomě olízl rty a Luciusova mysl frustrovaně zaječela. Jeho odpověď málem přeslechl.

ooOoo


Pokračování  >>> Mulligan 14




25 komentářů:

  1. Harry se asi bude muset hodně ovládat, aby nevyletěl... A Lucius je pěkně nahlodaný, jsem zvědavá, co bude dál.

    Sung

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, pokušení na sebe nenechá dlouho čekat. Harry tady nemá před Luciusem kam uniknout. Skoro. Uvidíme, jak to dopadne. ;-)
      Děkuji za komentík.

      Vymazat
  2. Tak, jak matka od Luciuse vypadá, je docela překvapení, ale ona překvapí sama o sobě určitě všechny svým chováním. Starý Malfoy je od prvního popisu hnus. Nějak mě nenapdlo, že Karkarof je tak starý, myslela jsem, že bude o pár let starší jak Lucius a ne o generaci.
    Těším se na příští kapitolku, ta bude více napínavější :-)
    Bobo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Všichni si totiž matku Luciuse představujeme tak trochu jako Narcissu. Tohle je skutečně nečekané. :-)
      Tvůj komentář mi připomněl, že jsi to vlastně četla v originále. Děkuji, že ji čteš i tady, i když to musí být už maličko nuda. :-)
      Děkuji za komentář.

      Vymazat
  3. No Lucius bude ještě dlouho litovat, že se o Harrym zmínil matce v dopisech. Já budu jenom doufat, že setkání Harryho a smrtijedů proběhne v klidu. No je mi jasné, že ne,ale malinkou naději mít můžu :-D
    Krásná kapča a moc se těším na pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Důvěra k rodičům je sice pěkná věc, ale člověk si pořád musí některé věci nechávat pro sebe. Už jenom proto, že by to rodiče zbytečně rozčilovalo, nebo děsilo. Zvlášť, když už je to překonaná záležitost.
      Setkání se Smrtijedy bude v další kapitole a jak dopadne...? ;-)
      Díky za tvůj komentář.

      Vymazat
  4. Och, tohle bylo super.. trochu mne překvapilo, že Harry pozvání přijal, ale jinak by to nebyla taková sranda, že.
    Jsem dost zvědavá, jak to bude vypadat. Myslím setkání těch smrtijedů s Harrym.. raději by je neměl podceňovat, později když je znal Harry už byly celkem unavení válkou a mučením Voldyho, ale teď jsou ještě v plné síle, natěšení na krev.. nemuselo by to být vůbec pěkné..
    Baví mne, jak se Lucius kroutí.. nechce si přiznat, že ho Harry opravdu zajímá, ale nejde mu to úplně popřít.. je to švanda:)
    To jsem teda zvědavá, jak se Harry dostane zpět do budoucnosti.. jak to udělají?? Nebo prostě zestárně někde v ústraní? To by bylo celkem děsný

    Lily

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, mě taky překvapilo, že přijal to pozvání, když se chtěl držet od Luciuse dál. Zřejmě už k němu cítí víc, než si myslí. Ačkoli to samozřejmě netuší, vždyť je to Harry Potter. :-D
      Jestli se Harry dostane do budoucnosti, to nemůžu prozradit. Zkazila bych celou pointu. Ale vydrž! :-)
      Děkuji za tvůj parádní komentář.

      Vymazat
  5. No, tak jsem zvědavá, jak tohle setkání proběhne...přeci jenom, Harry je Nebelvír:-D Tahle kapitola byla opravdu super, překlad jako vždy skvělý:-) Takže nezbývá nic jiného, než čekat zase celý týden:-) Těším se a díky za komentář:-)

    Jenny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Harry je sice Nebelvír, ale myslím, že některé věci by tady moc ventilovat nechtěl. ;-) Přece jenom je to hadí doupě.
      Děkuji za tvůj komentář a pochvalu, cením si toho. Moc.

      Vymazat
  6. v knizce je karkatoff stejne stary jako lucius nebo severus -.-

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi ano, tak nějak to vyplývá z děje kánonu. Ale autorce zřejmě vyhovovalo, aby ředitelem Kurvalu byl nějaký známý Smrtijed (což chápu), tak si jeho věk trochu upravila.
      Tohle je však fanfiction, takže změna jídelníčku je vyhrazena... :-D

      Vymazat
  7. :-) pekný kapitola
    Lucius je v tom až po uši :D
    teším sa, ako to bude porkačovať :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucius je v tom až po uši, a evidentně v tom není sám.
      Děkuji za komentík a pochvalu. :-)

      Vymazat
  8. Hezké... je zajímavé, že tohle je asi první dílo, ve kterém se objevuje Luciusova matka. Většina autorů se jen sem tam zmíní o Abraxasi Malfoyovi, ale o jeho manželce ne, takže mě to docela potěšilo a překvapilo. A taky mě zaráží věk Karkarova, ale podle komentářů je mi jasné, že v tom nejsem sama. I když, u kouzelníků se věk odhaduje těžko...jen si vemte Brumbála, Kratiknota, atd... No a co se týče Luciuse, vypadá to ještě na velkou zkoušku jeho sebeovládání :-D
    Děkuji za tvůj skvělý překlad a budu se těšit zase příští neděli...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luciusova matka hraje v tomhle příběhu poměrně důležitou roli. Ne, že by se stala ústřední postavou, ale pár jejích rozhodnutí velmi ovlivní osudy našich hrdinů.
      Věk Karkarova je velmi diskutovaná otázka, ale jak už jsem řekla, autorce se to hodilo ho udělat starším, stejně jako Lucius je o pár let mladší, aby se na škole setkal s trochu starší verzí Pobertů a spol. V kánonu je zastihl pouze jeden rok. Pochybuji, že by si všiml nějakých prvňáků, možná kromě Snapa, ten byl v jeho koleji.
      Děkuji za tvůj komentík a pochvalu. Moc mě to těší. :-)

      Vymazat
  9. Ti dva mě vážně zničí,stále kolem sebe krouží...a furt nic.
    Abraxas je skutečný zmetek,zato jeho žena se zdá být docela milá a trochu ukecaná :)
    Nemůžu se dočkat té večeře,jak to Harry zvládne.
    Děkuji za kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, krouží, krouží... Ale vydrž, jednomu z nich musí dojít trpělivost. Hádej, kdo to bude! ;-)
      Abraxas je větší zmetek, než si myslíš, a jeho žena... To je jedna velká neznámá.
      Děkuji za komentář. :)

      Vymazat
  10. Tak na pokračovanie tejto večere som naozaj neskutočne zvedavá. Ako Harry odmietne Abraxasa a spol tak aby ho nezačali prenasledovať a hlavne aby neprišli na to odkiaľ naozaj prišiel. Lucius kráne lieta vo svojich pocitoch :) a Harry začína poletovať tiež. Strašne sa mi to páčilo. Ďakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Následující kapitola ti mnoho tvých otázek objasní. I létání nabírá trošku na intenzitě. ;-) Ale ne moc.
      Také děkuji, za tvůj milý komentář. :-)

      Vymazat
  11. Jamie Montek Williams:
    Já si vždycky počkám, až je přeloženo o něco víc dílů a pak si je přečtu všechny najednou. Vážně je to skvělá povídka a jsem moc ráda za překlad, takže díky! Moc se těším na další vývoj událostí a jsem nesmírně zvědavá, k čemu to nakonec povede ^^

    OdpovědětVymazat
  12. Tvůj přístup chápu, taky mám ráda, když si můžu přečíst víc kapitol najednou. Nejlépe celou povídku, když ji najdu dokončenou. ;-) Ale to se mi často nepoštěstí.
    Děkuji za tvůj komentář a těším se, až se tu příště objevíš. Teď jsme přesně v polovině.

    OdpovědětVymazat
  13. Tento tyzden akosi nestiham citat. Toto co ma nasledovat, bude urcite zaujimave. Luciusa mi bolo skoro luto. Abraxas je znacne nesympaticky a som zvedava, co sa stane, ak Harry odmietne sympatizovat s temnou stranou. Teda, ak odmetne. :-) dik Nade za kapitolu

    OdpovědětVymazat
  14. Harry je Nebelvír, to mluví za vše. :-D Uvidíme, co na to řekneš.
    Děkuji za komentář.

    OdpovědětVymazat
  15. Sakriš, ten Harry je taký odolný!!! :D Ale sú podarení, obaja. Som zvedavá, ako sa vyvinie celá tá nešťastná návšteva a Harryho preverovanie, ktorej strane fandí :) Abraxas ani nebude veľmi spokojný...

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)