Překlad: Jutaki AiShine
Beta: Nade
Komentující v předchozí kapitole: Bobo; Jenny; Ariwa sea; Lily; Zuzana; bacil; anonym; Arianna; Káťa a Anny.
Moc děkuji za komentáře a omlouvám se za zpoždění. Byla jsem hodně unavená, takže jsem u toho párkrát usnula. :-P :-D
***
Kapitola pátá
Jeho prsty se třásly a kapka potu z jeho
čela skápla na stůl, u kterého pracoval. Jeho koncentrace byla zaměřena na
objekt před ním. Vše ostatní bylo nepodstatné.
Izar zavrčel, když se sklo nezačalo tvarovat
do požadované formy. Zdálo se, že vždycky když se snažil odhadnout rozměry, ty
se změnily, takže nebylo možné rovné sklo dotvarovat ke zbytku materiálu. Musel
uznat, že tenhle vynález byl ošklivý. Ale Izar nebyl designér a tohle byl jeho
první návrh. Záleželo jen na magii uvnitř… objektu. Samotný tvar nebyl ani
koule ani obdélník. Bylo to něco mezi – s několika ostrými rohy…
Jeho
prsty se zastavily, když v odrazu kousku skla, který držel v ruce, zahlédl
škodolibé oči. Chvíli mu trvalo, než mu došlo, kdo za ním stojí. Když mu to
došlo, kousek začarovaného skla upustil a s hrůzou sledoval, jak se
rozbilo na jeho pracovním stole.
Roztříštilo se to, ale nevybouchlo – jak Izar
předpokládal. Jeho obočí se stáhlo, zíral na střepy s nechutí. Mělo to sakra
explodovat – vložil do toho kousku skla správné množství magie.
Zamračeně stiskl zuby. Otočil se a se směsicí
překvapení a podráždění zíral na Toma Riddla.
Muž na něj domýšlivě shlížel. „Pan Riddle,“ promluvil
Izar neklidně a z části podrážděně. „Co… co děláte tady dole?“ První věc,
na kterou se chtěl zeptat, bylo jak on – Temný pán – věděl, že pracuje tady
dole jako Nevyslovitelný. Ale zdravý rozum ho zastavil. Ten muž byl druhý hned
po ministrovi, takže pokud chtěl, určitě měl přístup k ministerským
složkám.
Nicméně když mizela jeho mrzutost, na její
místo nastoupilo podezření. Co přesně má Temný pán v plánu? Když se Louis
– jeho nepřítel ze sirotčince – minulý týden vrátil se vzkazem od Toma
Riddla, věděl Izar, že to nebylo jeho poslední slovo. Jak se dalo předpokládat,
muž byl zde.
I když Izar neočekával, že ze všech míst se
bude jejich setkání odehrávat zrovna tady…
Riddle se rozhodl nějakou chvíli mlčet a jeho
oči se nejdřív zaměřily na projekt v Izarových rukou, a hned poté dlouze
zkoumal Izarův výraz. „Vaše obědová přestávka začíná za pár minut, nemýlím-li
se?“
Ten hlas. Byl příliš velkolepý a příliš
arogantní. Ale dávalo to smysl. Byl to okouzlující hlas, hlas nastupujícího
Temného pána.
Izar našpulil rty a odložil své nástroje. Nic
dobrého mu dnes stejnak nepřinesly. „Dnes jsem neměl v plánu udělat si
přestávku na oběd, pane,“ řekl se vší úctou. Jeho pohled se vpíjel do muže před
ním, skoro užasle. Izar nikdy otevřeně neukazoval úžas nebo podřízení, ale mohl
projevit respekt před někým tak mocným, jako byl Tom Riddle. Neprojevovat úctu kouzelníkům,
kteří si to zaslouží, vytvářelo jen problémy a označovalo neuctivé kouzelníky
za pošetilce.
Kolem nich byli Nevyslovitelní, kteří kvůli
vetřelci přerušili svou práci. Jejich chladné pohledy rychle vyhodnotili
situaci, než se opět vrátili ke své práci – hned jak poznali náměstka ministra.
Riddle zvedl obočí. „Myslím, že dnes si pauzu
na oběd uděláte, pane Harrisone. Byl bych nesmírně poctěn vaší přítomností.“
Byl to příkaz skrytý za sladkým tónem. Izar
si lehce povzdechl a elegantně vstal ze své lavice. Možná mu přestávka
prospěje. Musí přijít na to, proč se – když se sklo rozbilo – neobjevil malý
výbuch. Vlastnosti kouzla, které použil, měly zaručit reakci ve chvíli, kdy se
sklo rozbilo. Místo toho – nestalo se nic.
Izar následoval Riddla z Odboru záhad. Míjel
Nevyslovitelné, kteří stále pracovali na svých lavicích. Jejich vynálezy
vypadaly setsakramentsky líp než jeho vlastní. Izara zajímalo, co vynalézali a co
za vlastnosti měly jejich vynálezy. Ale platilo tu přísné pravidlo mlčelivosti,
takže o svém vlastním projektu jste nemohli mluvit. Nikdo nemluvil o své práci
a nikdo ani nechtěl. To platilo jak mezi nimi navzájem, tak především v případě
komunikace mimo tyto zdi.
Nikdo
přesně nevěděl, co Nevyslovitelní dělají, kromě pár vybraných uvnitř samotného
ministerstva. Ale i tak byly jejich znalosti víceméně neúplné. A bylo třeba,
aby to tak zůstalo.
Jakmile došli k výtahu, Riddle se natáhl a
přetáhl Izarovi kapuci přes hlavu. „Udržuj svou tvář skrytou,“ zamumlal tiše Temný
pán, jakmile se k nim na osmém patře připojil další kouzelník.
Muž, který nastoupil do výtahu, se vůbec
nestyděl zírat na Riddla a Izara. Hodnotící a zaujaté oči si prohlížely Izarovu
uniformu. Co se týče Nevyslovitelných, byli kouzelníci přirozeně zvědaví. A
Izar s nimi soucítil. Zvědavost není ten nejlepší pocit, který můžete mít,
speciálně když někdo – podobně jako Izar – prochází po dlouhou dobu, než je
jeho zvědavost ukojena, emocionálním stresem.
„Doufám, že váš dnešní den probíhal dobře?“
Izar pohlédl na Riddla vedle sebe. Výraz
Temného pána mu však nic neprozradil. Byl na Izara rozzuřený? Chtěl Izara zabít,
protože nepřijal jeho značku? Nebylo možné to posoudit. Ale díky magii toho
muže se Izar mohl cítit uvolněně. Byla rozvážná a klidná. Lákavá jako vždy, to
ano, ale ne naštvaná.
„Předpokládám, že tak dobře, jak je to možné,“
odpověděl tiše Izar. Své oči stočil na neznámého ve výtahu. Muž zdvořile
zakašlal do své dlaně, než se s červenající tváří od Izara odvrátil.
Izarova ústa se nad tou okázalou všetečností
sevřela. Někteří lidé měli daleko od toho
být diskrétní.
Po tom - co se zdálo být jako minuty – se výtah
zastavil v přízemí. Riddle vyvedl Izara z výtahu, jeho vyšší postava mladšího kouzelníka
zastínila. „Omluv jejich chování, Izare, oni Nevyslovitelné v přízemí příliš často
nevídají, obzvláště někoho tak malého."
Byla to urážka?
Izar vzhlédl k Riddlovi, jeho oči se zúžily.
Mužovy rty byly stočené nahoru, což dokazovalo, že Temný pán měl ve skutečnosti
smysl pro humor. Kdo by si to pomyslel? „Popravdě, Nevyslovitelní mají tendenci
se zmenšovat s nedostatkem přirozeného světla, které v hlubinách
sklepení, kde pracujeme, nemáme,“ odpověděl Izar suše, hrál tak roli
stereotypního ministerského zaměstnanci u Nevyslovitelných. Upřímně řečeno,
většina populace věřila, že Nevyslovitelní jsou poustevníci, skrytí ve
sklepeních a uzamčení před společností.
Riddle se temně zasmál a vedl Izara kolem
ministerské jídelny. Když se všiml Izarova tázavého pohledu, zlehka pronesl: „Doufám,
že vám nebude vadit, když budeme jíst venku.“ Přestože si Izar přál zůstat zde,
na Ministerstvu, nebyla mu ponechána možnost argumentovat.
Jediná odpověď, kterou Riddle dostal, bylo
napětí v Izarových ramenou.
Když dorazili na chladný venkovní vzduch, Tom
se naklonil blíž - jeho dech si pohrával s Izarovou citlivou pokožkou. „Neměj
obavy, nezabiju tě.“ S tím Riddle obtočil paže kolem Izarových útlých ramen a
přitáhl si ho blíže.
Předtím než to mohl Izar pobrat, byl Tomem
Riddlem přemístěn na neznámé místo.
Izarovi nějakou chvíli trvalo, než se dal do
kupy. Skončil bezvládný v Riddlově pevném sevření a bojoval
s nevolností, která zachvátila jeho žaludek a krk. Chtělo se mu zvracet,
ale věděl, že by nebyl dobrý nápad ozdobit kožené boty Temného pána svou
snídaní.
Jakmile se mu pročistila hlava, prozkoumal
očima své okolí. Místo toho, aby se objevil před řadou následovníků Toma Riddla
připravených zabít, s úlevou hleděl malou kavárnu stojící před nimi. „Už
jsi někdy obědval u Laurena McLeena?“ zeptal se Riddle, jakmile jeho ruka
sklouzla z Izarových ramen na jeho kříž.
Izar při tom fyzickém kontaktu napjal, nebyl
zvyklý na doteky, péči nebo cokoli podobného. Nicméně, i přes jeho nechuť k tomu
kontrolujícímu dotyku, zůstal bez výrazu. „No, já… nemůžu si dovolit takový
luxus a jíst venku, zejména ne v kavárně, která vypadá, že zde servírují
jídlo na zlatém nádobí.“ Jeho světlé oči studovaly zlaté lžičky na hedvábných
ubrusech.
Vážně? To nemá kouzelnický svět nic lepšího jak
utrácet své peníze? Oh ano… ještě vlastně měli ministerské plesy.
„Pak to považuj za dárek k narozeninám,“
poznamenal lehce Riddle a pokynul hlavou směrem k číšnici, která stála
vpředu hned za pultíkem. Při pohledu na Toma Riddla se uculila a sklonila hlavu,
aby prošla dlouhou řadu čekajících zákazníků. Nikdo si nedovolil ztěžovat, když zahlédl, kdo
je předbíhá.
Izar se cítil trochu divně, když míjel
skupinu zákazníků, kteří čekali na jídlo. Nikdy neměl to privilegium jít mimo
pořadí, aby s ním zacházeli lépe než s jinými. A nikdy neměl tu čest
mít svůj vlastní stůl v přepychové kavárně, tak jako Riddle.
Muž ho uvedl k postrannímu stolu v zadní
části kavárny. Bylo to místo ve stínu, skryté vysokým kamenným pilířem. „Dárek
k narozeninám?“ zeptal se Izar, nebyl si vůbec jistý, co tím myslí.
Izar stál strnule vedle židle a čekal na
pokyn, aby se mohl posadit. Riddle, který si jeho gesta všiml, se ušklíbl, než se
sám posadil. „Dárek k narozeninám, které máš dnes.“ Tom pokynul Izarovi,
aby si sedl. Jeho okouzlující hnědé oči tancovaly po Izarově zaraženém výrazu.
„Jistě jsi nezapomněl na své patnácté narozeniny.“ Jeho tón byl pobavený, ale i
trochu uštěpačný.
Poté, co se usadil na své místo, rozprostřel
si na klíně hedvábný ubrousek. Vždycky četl o pravidlech stolování ve
společnosti vlivné osoby, ale tohle bylo poprvé, co to mohl použít. „Abych vám
řekl pravdu, pane, narozeniny jsou to poslední, na co myslím.“ A to byla
pravda. Na narozeniny zapomněl. Nikdy v životě to nebyla velká událost, zejména
když nikdy nedostal žádné narozeninové blahopřání. Nikdo o jeho narozeninách
nevěděl.
Tom Riddle byl první,
kdo mu popřál k narozeninám.
„A na co tedy…,“ odmlčel se a naklonil se
dopředu, aby Izarovi sundal kapuci. Těžký materiál spadl z jeho hlavy na
ramena. „Myslíš?“ Jeho pohled se změnil na okouzlený, když si Izara
prohlížel.
Když přišla servírka, Izar sklopil pohled,
pryč od pronikavého pohledu Toma Riddla. Ona pouze položila šálek čaje před
Riddla a jeden před Izara, pak se otočila a šla pryč. Izar sledoval, jak
odchází a přitom přemýšlel jak komunikovat s Tomem Riddlem. Byl první, kdo
musel uznat, že není příliš zkušený v umění socializace nebo politických
tanečcích s náměstkem ministra. Temní pánové, to byla jiná věc.
Jaký se cítil teď, když s ním Temný pán znovu
mluvil? Izar si přiznal, že byl trochu polichocen, když znovu získal jeho
pozornost. Každé ženě či muži by lichotilo, když by se jim mocný Temný pán
věnoval i po té, co odlítli jeho znamení. Izar věděl, že kvůli jeho odmítnutí
nezuřil, což ho překvapovalo.
„Byl jsem zaneprázdněn mou prací, mimo jiné,“
riskl pohled vzhůru a zachytil pohled okouzlujících hnědých očí.
Tom Riddle, v této šedesát let staré podobě,
vypadal neškodně. Je pravda, že stále vyzařoval sílu a vliv, ale nebyl tak
hříšně krásný a přitažlivý. Jeho skutečná podoba byla mnohem více ohrožující.
„Ano, tvá práce," usmál se krátce Tom.
„Nevyslovitelní… Přiznávám, že jsem byl překvapený, když jsem se dozvěděl o tvé
letní brigádě. Pověz mi,“ soustředěně se naklonil dopředu. „Jak ses ocitl mezi
Nevyslovitelnými?“
Zdálo se, že ho to dost zajímá. Izar nebyl
zvyklý na dospělé, kteří mu věnovali tolik pozornosti, jako tenhle. Pak si však
Izar vzpomněl, že Riddle ho chce zlákat. Měl absolutní kontrolu nad svým
chováním – svými emocemi. Byl to brilantní herec.
Navzdory tomu, že mnozí Izara považovali za
společensky neohrabaného teenagera, neuvědomovali si, že při jednání
s lidmi byl také velmi oslnivý.
Zklidnil svůj výraz a blýskl po muži
pokřiveným úšklebkem. „Kontaktovali mě poté, co jsem složil NKÚ,“ řekl klidně a
přestal se ušklíbat poté, co ho to začalo bolet. Nebyl zvyklý projevovat na své
tváři jakoukoli pozitivní mimiku. Usmívání, uculování, křenění… na to všechno
musel vynakládat úsilí. „Ředitel o mé pozici u Nevyslovitelných ví. O práci u
nich se mnou diskutoval. Nechá mě tam pracovat jen přes léto.“
Riddleův výraz na chvíli potemněl, než jeho
místo převzalo hluboké zamyšlení. „On je tvůj zákonný zástupce?“
Izar zamrkal a zamyslel se nad otázkou.
„Domnívám se, že jistým způsobem ano. Podepisuje mé povolení do Prasinek a také
se stará o ministerské požadavky. Mimo toho však nejsme nijak emocionálně
spjatí.“ Izar se natáhl po šálku čaje a váhavě ovinul prsty okolo horkého
porcelánu. Snažil se zformulovat další otázku, kterou chtěl položit
s brutální upřímností. „Mohu se vás na něco zeptat, pane?“
Riddle skryl samolibý úšklebek za šálkem, ze
kterého usrkával. Jeho oči Izara posuzovaly. „Můžeš,“ zamumlal.
„Jestli správně předpokládám, tak jste právě
objevil mé místo u Nevyslovitelných a můj věk, a já bych docela rád věděl… co
vás na mně zaujalo. Proč si myslíte, že budu vhodný následovník, když jsem
mudlorozený?“
Tom se naklonil dopředu, odložil šálek a tázavě
zvedl obočí. „A co tě vede k tomu, že na krvi záleží, dítě?“
Izar si zdvořile odfrkl a jeho rty se
zkroutily do něčeho podobného úsměvu. „Odpusťte mi, pane, ale Draco Malfoy není
zrovna jemný. Počítám s tím, že on a jeho rodina jsou Temní stoupenci a to
právě díky tomu, že jsou čistokrevní. On a několik dalších Zmijozelů na mě občas pohlížejí svrchu. Mohu jen
předpokládat, že máte podobný vkus. Nemáte rád mudly – tím pádem nemáte rád
cokoli, co je s nimi spojeno. Já – jakožto někdo pocházející ze dvou mudlů
- jsem čistokrevnými považován za tu nejnižší spodinu.“
Izar se rozhlédl po kavárně a naklonil hlavu,
aby trochu přitvrdil. „Také jsem četl o Gellertu Grindelwaldovi. Byl to Temný
pán, podobně jako vy, který byl pro plnou nadvládu krve. Nenáviděl mudly a ani
mudlorozené příliš netoleroval.“ Odkašlal si, když nebyl schopen získat od Toma
Riddla jakoukoli reakci. „Takže mi odpusťte mé spekulace o vašem zájmu. Spíš bych
myslel, že mě přehlédnete."
Riddle se vědoucně zasmál. „Ty jsi přehlédl
celý svůj život, Izare. Jsem si jistý, že i teď, je ti v mé přítomnosti
nepříjemně, nemám pravdu?“ Muž nečekal na jeho odpověď. „Nicméně, byly to tvé
oči a chůze – mimo jiné – co mě na tobě upoutalo.“
„Má chůze?" zeptal se Izar, zmatený
odpovědí.
Než se
ho mohl zeptat na něco bližšího, přistoupil k nim okázale číšník. „Dobré odpoledne,
pane Riddle a hoste, co pro vás mohu udělat?“ Bylo to proneseno naprosto
uctivým tónem. Pro Izara bylo cizí, aby se k němu chovali s respektem.
Nebyl si jistý, jestli to bylo jen proto, že seděl naproti poměrně ‚přátelskému‘
a nechvalně známému politikovi.
„Mohu
navrhnout entrée?“ zeptal se Tom zlehka Izara. „Myslím, že mám představu o tom,
co by ti mohlo chutnat.“ Ty oči… Izar se od Riddla odvrátil s pokýváním
hlavy. Zaměřil svůj pohled na něco bezpečnějšího – na čekajícího číšníka.
Izar nepopíral pocit zranitelnosti, který měl
v přítomnosti Toma Riddla. Jeho výraz byl vždycky posměšný, téměř predátorský a
hladový. Izar neměl zkušenosti s bytím ve středu něčí pozornosti. Nikdo dřív si ho nevšímal tak jako Tom
Riddle.
Bylo to
znepokojující, přestože tohle bylo jejich teprve třetí setkání. Jak ho mohl
někdo, koho nikdy předtím nepotkal, nutit být tak moc ve střehu?
Zřejmě
to bude tím, že je to zatracený Temný pán, mistr v obluzování a svádění.
Ten muž se s touto dovedností narodil.
„Kuřecí
prsa s vrstvou pečené mozarelly,“ začal Tom sebevědomě a Izar skryl
úšklebek za svou dlaň. Nenáviděl kuře. Nepreferoval žádný druh masa. Bylo to
docela příjemné, že Temný pán neuspěl v hádání preference jeho jídla. „Pro
mne,“ pokračoval Tom samolibě. „A vegetariánské lasagne pro mého hosta.“
Izarova ruka klesla, jakoby vážila tunu.
S ponurým a vážným výrazem začal Izar nepřítomně hledět do okouzlujících a
samolibých očí. Podvědomě si byl vědom, jak číšník přikývl a nechal jejich stůl
o samotě. Okolo jejich stolu zněl harmonicky zvuk tupých úderů a shluk mumlání
se po celé kavárně rozléhal jako rytmická hudba. Mužské hlasy zněly hlubším
tenorem, zatímco ženy představovaly trochu vyšší soprán.
Ale pro
Izara to v tu chvíli, kdy stoicky zíral na muže před sebou, mělo nulovou
hodnotu.
„Vy jste
Nitrozpytec,“ prohlásil temně a cítil, jak sám ztuhl. Nenáviděl Nitrozpytce. Nikdy
v tomhle oboru nevynikal a záviděl kouzelníkům, kteří ano. Jak Brumbál,
tak i Snape, měli dovednost nitroobrany a nitrozpytu. Pro Izara bylo záhadou,
jak mohli být tak dobří.
„Ano, jsem,“
přiznal Riddle. Vůbec se nebál to přiznat. „Ale upřímně přiznávám, že na to
abych zjistil, jaké jídlo preferuješ, jsem do tvé hlavy nevstoupil, navzdory
tomu co si myslíš. Dovol mi, abych tě ujistil, že v mysli druhých nejsem
nijak jemný. Rád jim působím bolest.“ Muž blýskl úsměvem a odhalil své zuby.
Izar se díky tomuto sadistickému prohlášení trochu uvolnil.
Přesto
se na Riddla podíval s trochou nedůvěry a zároveň vypočítavě. Bylo by nevhodné,
kdyby ho požádal, aby ho naučil nitrozpyt nebo nitroobranu? Ano, to by nejspíš
bylo nevhodné, vzhledem k tomu, že odmítl přijmout Riddlovu značku.
„Vraťme
se zpět k našemu předchozímu tématu,“ začal Riddle. „Tvá chůze zaujala mou
pozornost hned na začátku. Nikdy jsem neviděl nikoho, kdo kráčí jako ty.
Vyzařovala z toho jak sebe-nenávist, tak i sebejistota. Velmi neobvyklá
kombinace. Ale je to působivé a
zajímavé na pohled. Musím uznat, že se neseš dobře, i když nad tvými osobními
démony žasnu.“
Izarův krk a uši se nad mužovým přiznáním
zbarvily do ruda. Nevěděl, že se v něčí chůzi mohly zrcadlit jeho emoce. Ano,
možná už slyšel o sebevědomí, ale nikdy ty dvě emoce, které Riddle právě dal
dohromady. „A to ostatní?“ Izar si nepohodlně odkašlal a jeho prsty si pohrávaly
s vidličkou na stole. „Říkal jste, že je tu ještě něco dalšího, co
upoutalo vaši pozornost.“
„Ano,
to je,“ přikývl vesele Tom.
Izar
čekal, až dál rozvede své prohlášení, ale on zůstával potichu a usrkával svůj
čaj.
Šedozelené oči se zúžily. „Já…“
„Izare,
hodlám ti dát nabídku a doufám, že jsi dost chytrý, abys ji přijal.“ Hravý a
svůdný Tom Riddle najednou zmizel a nahradil ho Temný pán.
Kupodivu se Izar v přítomnosti Temného
pána cítil mnohem příjemněji, než s okouzlujícím Tomem Riddlem. Nevěděl,
jak má komunikovat se škádlícím a svůdným politikem.
Ale
nebyl připravený na to, že se Temný pán natáhne přes stůl, sevře prsty kolem
jeho zápěstí a varovně stiskne. „Zatímco jsem tvé vyhýbání se označení shledal zábavné,
také to považuji za urážlivé. Protože jsi pro mne dost zajímavý, hodlám ti
nabídnout něco, co jsem předtím nikomu nenabídl.“ Izar by mohl odpřísáhnout, že
v jeho okouzlujících hnědých očích zahlédl záblesk rudé. „Dnes se koná další
zasvěcení. Umožním ti tam sedět a zjišťovat si informace o mé armádě a mém
velení. Dnes nebudeš muset přijmout mé znamení. Dávám ti možnost jen přihlížet.“
Bolo
toho víc, to Izar věděl. Jeho tvář zůstala zcela bez výrazu, ale jeho pozornost
pod výhružkou Toma Riddla vůbec nezakolísala.
Ruka se
těsněji sevřela kolem jeho zápěstí. „Nicméně,
už tu nebude možnost výběru. Buď přijmeš znamení před návratem do Bradavic –
nebo se staneš mým nepřítelem.“ Trhnutím za jeho zápěstí si ho muž přitáhl přes
stůl. Riddle se naklonil blíž. Když mu šeptal do ucha, jeho dech lechtal a
zahříval Izarův krk. „To je nevýhoda toho, když někdo upoutá mou pozornost,
pozornost Temného pána. Nic mě nezastaví, dokud nebude má značka na tvé kůži.
Ale mohu tě ujistit, jakmile získáš mé znamení, i nadále budeš mít mou
pozornost. Nebudeš pro mě jen další z mnoha,“ muž se odmlčel a jeho dech
ho ovanul. „Nedovolím ti skrývat se ve stínech, jak by sis přál.“
Riddle ho propustil a usadil se zpět na
židli.
Izarovy
oči zůstávaly na Tomovi, bylo obtížné se od něj odvrátit. Uvnitř se trochu
třásl. Věděl, že by se tohle mohlo stát. Koupil si týden času, než se před ním
Temný pán znovu objevil. Bylo jen štěstí, že za ním přišel s další
nabídkou, a ne s příslibem smrti.
Ale
nepotřebovat se dívat. Věděl, co se na setkáních dělo. A i kdyby se na setkání
děly hrůzy, ze kterých by byl vystrašený, věděl, že teď už nemůže couvnout.
„Nepotřebuji se dnes jen dívat,“ zamumlal Izar
lehce. „Ale za ten návrh vám děkuji,“ řekl trochu sarkasticky, i když se to
snažil omezit na minimum. Byl si jistý, že tohle byla velmi velkorysá nabídka.
Tom Riddle nevypadal jako milosrdný Temný pán. „Raději bych byl označkován.“
Věděl,
že proti tomu nebude Tom nic namítat. Jeho
potěšení bylo neuvěřitelně silné. Díky své magické citlivosti dokázal Izar
vnímat radostné vibrace. Byla tu ještě další alternativa, než přijmout znamení.
Mohl utéct k Brumbálovi a najít útočiště pod jeho ochrannými křídly. Ale
k tomu se Izar nedokázal přinutit. Nechá se označit prostě proto, že byl
zvědavý, co mu Temný pán může nabídnout a také chtěl odstranit mudly
z kouzelnického světa. Riddle aspoň bojoval za věc, proti které Izar nic
neměl.
„Dobrá,“ usmál se Tom a jeho nehty klapaly o
hranu stolu. „Po setkání ti hodlám dát dárek. Nemůžu se dočkat, až ti ho
předám.“
„Dárek?“ zeptal se Izar slabě. „Za co?“
Tom se upřímně zasmál, až se mu kolem očí
utvořily vrásky. „Máš narozeniny, hloupé dítě, to už jsi to stačil zapomenout?
Mám dárek, který ti chci předat.“
{Death of Today}
Po poměrně příjemné přestávce na oběd se Izar
vrátil na Odbor záhad. I přes drtivý fakt, že od zítřka už nikdy víc nebude
svobodný, si Riddlovu společnost užil. Popravdě to nebyl skutečný Tom Riddle, jejich interakce byla falešná, jako hra.
Přinejmenším pro Izara. Věděl, že Temný pán nemůže být tak přátelský ke svým
následovníkům. Všichni byli totiž pod ním.
Také došel k závěru, že po jeho označení
se nic dramaticky nezmění. Pořád bude ten samý Izar, zcela nezávislý a
svobodný. Jen občas bude muset odpovědět na zavolání svého mistra.
Pravděpodobně mu to bude znepříjemňovat život, ale zbytek jeho života to nijak
závratně nezmění. Navíc bude ještě dva roky navštěvovat Bradavice. Byl si více
než jistý, že Temný pán nebude požadovat, aby on a ostatní následovníci kvůli
účasti na setkání opustili Bradavice.
To by pro ně bylo nemožné.
A to byla Izarova záchranná síť.
Do Bradavic se vrátí už za pár dnů. To
znamenalo více než několik měsíců daleko
od Temného pána.
„Nebuď tak domýšlivý,“ zachraptěl hlas ve
stínu.
Iraz ztuhl. Pomalu se otočil na
Nevyslovitelného za sebou. Mužovy krátké vlasy byly pokryty vrstvou mastnoty a
zvýrazňovaly tak jeho propadlé a bledé tváře. Jeho výraz znázorňoval
lhostejnost, skoro až nudu. Izar si matně vzpomínal, že před ním byl Augustus
Rookwood. Rookwood pracoval v Časové a Vesmírné komnatě.
„Promiňte?“ odpověděl chladně Izar a jeho
vlastní výraz zrcadlil vyčerpaný výraz Rookwooda.
Muž se ušklíbl a odhalil tak své hnijící
zuby. Rookwood rychle trhl svou rukou. Izar se napjal, připraven se bránit,
pokud by muž vytáhl hůlku. Nemusel se však strachovat, když se jeho oči zaměřily
Rookwoodův rukáv, který si vytahoval. Na jeho hubeném a bledém předloktí bylo
umístěno temné tetování. Přestože bylo na Odboru záhad šero, i tak si Izar mohl
všimnout hada plazícího se z úst lebky.
„Znamení zla,“ zašeptal chraptivým hlasem
Rookwood. Jeho oči zamžouraly Izarovým směrem, skoro jako by se snažil dívat
skrz něj. „Nejsi jediný, o koho měl kdy Temný pán zájem. Mnoho z nás bylo
poctěno luxusními obědy a jeho přítomností.“ Rookwood shrnul rukáv zpátky dolů.
Zakryl tak Znamení zla, na které Izar se zájmem zíral. „Buď připraven, že
jakmile bude znamení na tvé kůži, budeš odstrčen. On se zas přesune za svou
další obětí.“
Při tom tajemném varování Izar zaťal zuby a
ztuhle mu ramena. Vzpomněl si, jak mu dnes Riddle do ucha šeptal, že se z něj
nestane jen další z mnoha, jakmile získá znamení. Přesto však tu před ním
stál Rookwood a všechno to vyvracel.
Tak či onak, Izarovi na tom nezáleželo. On
měl stíny rád. Byl nejspokojenější, když mu nevěnovali pozornost. Nezáleželo mu
na tom, jestli si ho po označení Temný pán přestane všímat. Ve skutečnosti, to
znělo docela dobře...
„Vypadáš docela zatrpkle,“ protáhl Izar.
„Jako kdyby sis o něm nemyslel nic dobrého, není to zvláštní?“
Rookwood se slabě zasmál. „Nechápej mě
špatně, chlapče. Položil bych pro našeho pána život. Já ti jen dávám přátelské
varování, aby ses příliš neopil jeho sílou a pozorností. To někoho dokáže i
zničit.“ Rookwood se odmlčel, oči se mu zúžily do štěrbin, jak začal Izara
zkoumat. „Čím víc na tebe koukám, tím víc mi připadáš povědomý. Jakže znělo tvé
příjmení? Jsi si jistý, že jsi mudlorozený?“
Izar se napjal a vrhl na muže chladný pohled.
Nechtěl mluvit o svých rodičích. Měl o nich své vlastní podezření. On sám se
s tím podezřením špatně vypořádával. Ne po tom, co se je snažil vystopovat
ve svém třetím roce. Ne po tom lektvaru… Ne…
Ušklíbl se a ty vzpomínky potlačil vzpomínky.
On byl mudlorozený.
„Rookwoode, neměl byste se vrátit do své komnaty?“
Nový hlas přerušil jejich diskuzi, ženský hlas.
Izar se obrátil k Lily Potterové a přihlížel,
jak si stála za svým. Její drobná postava přehnaně kontrastovala s její
těžkou černou róbou. Izar si všiml, že její tmavě kaštanové vlasy byly pokryty
mastnotou, tak jako Rookwoodovy. Ani jeden z nich se nezdál, že by se
nějak pyšnili svým vzhledem.
„My o vlku,“ zamumlal Rookwood tiše. Jeho oči
hleděly na Lily s odporem. Poté Augustus věnoval Izarovi poslední zvídavý
pohled, než se otočil a vešel do Vesmírné komnaty.
Jasné smaragdové oči se obrátily k Izarovi.
Havraspár si všiml hlubokých a tmavých kruhů pod Lilyinýma očima. Byl si jistý,
že kdysi měly oči této ženy život a jas. Nyní to však byly prázdné koule. Něco se
v její minulosti nebo dokonce současnosti, muselo stát, aby se tak
změnila. Nebyl snad James Potter tak skvělý muž, jak se psalo v knihách a
ve Věštci?
„Nepotřebuji vaši pomoc,“ promluvil tiše
Izar, ne přímo ostře, ale dostatečně jasně, aby si to uvědomila.
Její ramena se mírně nahrbila, ale její oči při
pohledu na něj nezakolísaly. „Přišla jsem vás požádat, jestli byste mi dnes
neasistoval. Můj kolega, z Komnaty smrti, je už celý týden nemocný.
Potřebuji někoho, kdo mi bude při práci asistovat. Byl byste… byl byste mi
ochoten pomoct? Vím, že jste Komnatou smrti zaujatý. Není tu mnoho těch, kdo
jsou ochotni být příliš blízko závoji.“
V tu ránu se jeho nálada změnila. Pokud
šlo o experimentování a učení, nikdy by nedokázal odmítnout. „Jsem zaměstnán svými
vlastními experimenty,“ odpověděl krátce. Díval se, jak se Lily lehce usmála,
její popraskané rty se vědoucně roztáhly. Krátce jí oplatil úsměv. „Nemyslím si
však, že bych si nechal ujít příležitost pracovat v Komnatě smrti.“
Následoval jí do řečené místnosti. Jeho mysl,
ochotná naučit se něco víc o závoji, se snadno odvrátila od dnešního zlověstného
dění.
***
<<<Kapitola 4.<<<>>>Kapitola 6.>>>
No, tak se nám věci daly pořádně do pohybu:-) už se nemůžu dočkat na Izarovo zasvěcení a taky jsem zvědavá na slibovaný dárek od Toma;-) děkuju za kapitolu a moc se těším na další:-)
OdpovědětVymazatJenny
Je pravda, že autorka se v ději zbytečně nenimrá. Je dobře, že kapitoly mají spád, jinak byste se u kapitoly týdně unudili. :-)
VymazatDěkujeme za komentář. :-)
Nádherná kapitola. říkala jsem si, že unikl docela snadno tomu znamení ;)
OdpovědětVymazatMoc díky za kapitolu a těším se opět na další :)
Katie11
To ano, ale nakonec nikdo neunikne spárům Temného pána. :-D
VymazatUžasná kapitolq jako vždy. Vždy když někdo začne mluvit o Izarových rodičích někdo ho přeruší. Proč??!!!
OdpovědětVymazatUž teď se nemužu dočkat dalšího dílu.
Děkuji za překlad :)
Anny
Neboj, tajemství jeho původu už bude brzy prozrazeno. :-)
VymazatIzar se cítí příjemně v přítomnosti Temného pána, ale při politikovi Riddlovi ne, to je zvláštní, zřejmě se tak cítí jako jediný.
OdpovědětVymazatBobo
Izar celkově nemá rád politiku a vše co je s ní spjato. S Temným pánem je to jednodušší, že je přesně vymezená hranice a nic se nepředstírá. Tak to vidím já. :-)
VymazatNo ne? On se nechá označit?? No to jsem teda zvědavá, co z toho bude...Moc pěkný překlad a budu se těšit příště...:-)
OdpovědětVymazatSám z toho není moc nadšený, ale to že ho označí neznamená, že zkrotne a díky bohu za to. :-D
VymazatTak to, že se tak brzo nechá označit temným znamením mně dostalo. Jsem čekala, že to bude hoodně později nebo raději nikdy. No každá kapitola mně dokáže překvapit.
OdpovědětVymazatTěším se na další zajímavé dějové zvraty :-D
Označení podle mě hlavně určilo jeho stranu, ale jak bylo naznačeno v předcházejících kapitolách... Izar jde za svými vlastními ideály. :-)
VymazatTáto kapitola mi znovu potvrdila, že Izarova matka je Lily, kto iný, že... prekvapí ma ak to nebude ona.
OdpovědětVymazatSom zvedavá či sa Izar vyhne tetovaniu alebo ho naozaj dostane. To decko je príšerne chladné, je ako Temný pán:)
Ďakujem za kapitolu:)
Možná že je chladný, ale já to tak mám radši. Popravdě nesnáším, když je Harry například emocionálně nestabilní atd. :-)
VymazatV této kapitole je zajímavý projekt, na kterém Izar pracuje. Autorka mu věnuje poměrně hodně místa, přesto o něm nic určitějšího neřekla. Třeba na něm pracuje jako na určitém způsobu ochrany proti TR.
OdpovědětVymazatDále si myslím, že v něm Tom někoho poznal, někoho, na kom mu záleželo a tak je jím okouzlený. Izra má najednou nějaké podezření o svých rodičích, to je podezřelé. Také přiznal,se o nich něco pokoušel zjistit, ale kde a jak, a s jakým výsledkem? A co ten zmíněný záhadný lektvar?
Znamení musí přimout, v tom nemá za současné situace navybranou, zvláště když nechce pomoc od Brumly.
A v příští kapitole bude provozovat něco zajímavého s Lili u Oblouku, třeba ji pozná jako svou matku. Už se těším, děkuji za kapitolu.
Arianna
Jak se zdá, Izarovy rodiče jsou horkým tématem. :-) A ano, pokoušel je najít - což je pochopitelné. Rozhodně už brzo získáš některé své odpovědi. :-)
OdpovědětVymazatDěkujeme za komentář.
Hmm, tak začíná se to fakt pomalu rozjíždět, ale to nemění můj názor na tom, že je Voldy pravděpodobně pedofil :D Jsem překvapená, že na to Izar přistoupil a taky z přístupu Lilly, v tom něco bude! Pořád někdo něco naznačuje a pak to vyzní do ztracena, to by člověk zabíjel :D :D
OdpovědětVymazat