Překlad: Nade
Děkujeme všem, kteří nám zanechali kometík u předchozí kapitoly: Jenny, Katie11, Anny, Bobo, Káťa, bacil, Zuzana lodomeri a Arianna. Ještě jednou díky a užijte si další kapitolu. :-D
***
Kapitola šestá
Komnata smrti byla dnes stejně fascinující, jako byla před týdnem. Izar
se její atmosférou opájel s rozšířenýma a hodnotícíma očima. Nezáleželo na tom,
že je tu s ním někdo další, ne když byl tak uchvácený a přitahovaný
obloukem dole.
Když scházel po stupních do dolní části, jeho kroky byly rovnoměrné a
jisté. Jakmile jeho sestup nabral ten správný rytmus, z povlávajícího závoje už
nespustil oči.
A pak ho vyrušila ona.
„Příští týden se vracíš do Bradavic, že? Do pátého ročníku, nemám pravdu?“
Chtěl jí kousavě odseknout, že když to všechno ví, tak proč se vůbec
ptá? Místo toho jen zamručel a protočil oči. „Ve skutečnosti do šestého, ale
ano, vracím se v pondělí.“
Ještě než dorazil na poslední schod, stočila k němu zmatený pohled.
Nebylo to nijak zřetelné, ale přesto si Izar všiml jejího zaváhání. „Nastupuješ
do šestého ročníku? Ale já jsem myslela, že je ti jen patnáct.“ Věděla, kdy má
narozeniny. Právě dnes. Přesto se skutečnost, že zná přesné datum, snažila
zakrýt. Proč tajila, že zjevně slídila v jeho osobních údajích?
Věnoval jí chladný pohled, protlačil se kolem ní a zamířil k vyvýšenému
kamennému pódiu. Zblízka oblouk vypadal ještě úžasněji. Kámen byl vyhlazený,
což bylo projevem toho, že překonal věky času. „Přeskočil jsem jeden rok,“
vysvětlil stručně Izar, aniž by na rudovlasou ženu pohlédl. „Takže. S čím
potřebujete pomoci? Když jsme u toho…“ odmlčel se Izar a obrátil pozornost
k její pomalu se přibližující postavě „Už v téhle komnatě objevili Nevyslovitelní
něco zajímavého? Dle mého bych soudil, že při zkoumání závoje příliš možností
nemáte.“
„To je pravda,“ začala. „Většina z nás se v Komnatě smrti nezdržuje
celou pracovní dobu. Není to třeba. Závoj sám rozhodne, kdo odhalí jeho
tajemství. Zatím máme o závoji jen obecné poznatky ...“ Při pohledu na Izara se
nejistě odmlčela.
Izar, jehož pozornost byla z poloviny zaměřena na ni, a z druhé na
závoj, si připadal téměř očarovaný. Chraplavé a tlumené šeptání laskalo jeho
uši, dráždilo smysly a přitahovalo jeho pozornost. Když se k povlávajícímu
závoji přiblížil o další krok, jeho jazyk vyklouzl ven, aby olízl jeho
znenadání vychladlé rty.
„Izare ...“ zaskřehotala Lily, její hlas zněl skoro zoufale, ale byl
v něm i náznak uznání, téměř jako by čekala na Izarovu reakci a současně
se jí i obávala. „Prosím, odstup.“
Přestože slyšel její varování, její prosbu, nemohl Izar dělat nic
jiného, než se dívat a vrývat si do paměti, jak se závoj skoro dychtivě chvěje.
Téměř to vyvolávalo dojem, že láká jeho prsty, aby se dotkly a potrhaný,
opotřebovaný závoj odhrnuly na stranu.
Jako v mlze zvedl Izar ruku k závoji. A to přestože věděl, že
jakmile dojde k jakémukoli fyzickému kontaktu, vrhne ho to na druhou
stranu. Neexistovala cesta zpět. To vědomí ho nezastavilo. Jeho prsty se
roztřeseně otřely o potrhanou látku, což vyvolalo Lilyin zběsilý výkřik. Na
zlomek vteřiny se Izar dotkl závoje a udivilo ho, jak byl hebký. Připadal mu
jako čisté hedvábí, jako voda mezi prsty. A byl chladný. Tak chladný.
Od závoje ho tvrdě odtrhly hubené paže.
„Na co jsi myslel?“ Její zelené oči se zoufale zabodly přímo do Izarovy
tváře a on na ni otupěle zamrkal. Tohle bylo snad nejvíc života, který v jejích
očích viděl od chvíle, kdy ji potkal. „Přece víš, jaké jsou následky,
když se k závoji někdo příliš přiblíží.“ Několikrát se přímo před jeho
tváří zhluboka nadechla, než váhavě pustila jeho ramena. „Mnoho mužů a žen se
z postávání u závoje zbláznilo. Tvrdili, že na druhé straně slyší své
zesnulé milované, kteří je volají, aby překročili tu bariéru mezi živými a
mrtvými. Pokud podlehli, oběť přechodu už nikdy nikdo neviděl.“
„Vím to,“ zašeptal Izar, který se po prožitém otřesu pokoušel znovu
získat své logické myšlení. „Otázkou však je,“ začal a přimhouřil oči, jako
predátor na svou kořist. „Jak můžu slyšet to šeptání, když jsem se ještě nikdy
nesetkal se smrtí? Když neznám nikoho, kdo odešel na onen svět? A přesto mě to
nějakým způsobem táhlo na druhou stranu. Jak je to možné?“
„Já nevím,“ ztišila hlas o několik úrovní, zatímco rudé prameny vlasů
zakryly její tvář. Snadno dokázal odhalit, že lže.
„Lhářko,“ zasyčel Izar a zaťal pěsti. „Přivedla jste mě sem z
nějakého důvodu, ne? A nebylo to proto, abych vám pomohl s prací.“ Odmlčel se,
jeho mysl rychle přinesla první logickou odpověď na jeho otázku. „Byl jsem pro
vás něco jako testovací subjekt? Přiznávám, že nalákat mě sem pro vlastní
pobavení, pro své vlastní studium, byl poměrně geniální plán,“ obvinil ji s
křivým úsměvem na tváři.
„Vypadni,“ chování zrzky prudce ochladlo. Když zvedla kostnatou ruku a ukázala k východu, její oči se leskly hněvem. „Vypadni, a nikdy, nikdy se sem nevracej.“
Přistoupil blíž a shlédl na ni. Byla jen o chloupek menší než on, ale ve
srovnání s její zuboženou postavou se cítil vysoký. „Bude mi potěšením,“
odvětil chladně, obrátil se zády a elegantně stoupal po schodech nahoru.
Až nahoru k východu to chvíli trvalo, takže cestou se poněkud
uklidnil. Bylo dost dobře možné, že pro Lily Potterovou byl jen pokusný králík.
Možná, že než sem přišel, provedla se závojem nějaká kouzla a chtěla vidět,
jaké to má na lidi účinky. Ale také uznal, že existuje možnost, že v tom
žádný experiment nebyl. Její prudká a uražená reakce na jeho obvinění, že ho
využila, ukazovala spíš na její nevinu.
Ale...
Izar se podíval dolů na své ruce.
To však nevysvětlovalo, proč jeho prsty zčernaly a ještě teď brněly.
{Death of Today}
Zkoumal
své prsty z takové blízkosti, že jeho šedozelené oči skoro šilhaly.
Sklíčeně seděl na své staré a tenké matraci. Drátěný rám postele se prohýbal i
pod jeho nízkou vahou, což Izarovi připomínalo, že je v sirotčinci.
V pozici, ve které seděl, se jeho prsty u nohou sotva dotýkaly podlahy. Jak
se jeho noha pohupovala sem a tam, a jeho roztrhané tenisky při každém pohybu
vpřed zachytily o podlahu, malou místností se rozléhalo rytmické šoupání.
Jeho pozornost byla s veškerým soustředěním zaměřená na jeho
zčernalé prsty. Teď už nebyly tak černé, jak dnes odpoledne. Ne, zůstalo jen
mírné ztmavnutí, které více než cokoli jiného připomínalo modřiny. Až na to, že
to nebolelo. A už nebyly studené a necitlivé.
Dveře do jeho pokoje se otevřely a Izar, aniž by vzhlédl, si podrážděně
povzdechl. Ten kluk, Brantley, co s ním sdílel tenhle pokoj, by to už mohl
pochopit. „Řekl jsem ti, abys mě nechal samotného,“ zavrčel sarkasticky
a složil ruce dolů, aby mohl na mladšího chlapce vrhnout patřičný pohled.
Jeho zornice se rozšířily, aby se přizpůsobily tmě a on si uvědomil, že
to není Brantley, ale temná postava. Mírně zmatený na chvíli zatajil dech a snažil
se pochopit, kdo je ten zahalený. Kdyby nebylo známé magie, kterou z muže
cítil, myslel by si, že je to nějaký cizinec.
„Pane,“ zamumlal Izar a posadil se na posteli zpříma, její hlasité
zasténání ignoroval. Tom Riddle se do sirotčince, a do Izarova pokoje, musel
proplížit. „Netušil jsem, že přijdete vy.“
Byla to pravda. Po dnešním obědě s Riddlem si Izar uvědomil, že na
dnešní zasvěcení nedostal přenášedlo. Nevěděl, co má očekávat, ale rozhodně nečekal, že ho na setkání dnes večer
doprovodí Temný pán.
Dnes večer působil Temný pán jinak. Bylo to podobné jako ten den, skoro
před týdnem, kdy na něho Tom Riddle, nebo přesněji, Lord Voldemort, čekal v
sirotčinci. Z držení těla toho muže prýštila čistá síla a hrozba. Při
vstupu do místnosti jako by s ním vstoupily i stíny. Dnes večer, právě
teď, ustoupil lákavý a okouzlující politik Tom Riddle, hrozivému Temnému
pánovi.
„Chtěl jsem, aby tě za mnou dnes večer přivedl jeden z mých mužů, ale mé
plány se změnily. Jsem tu, abych tě doprovodil na zasvěcení a abych ti předal
svůj dar. Obávám se, že po dnešním setkání musím opustit Británii. Později už
nebudu mít čas.“ Zdálo se, že s osobností muže se změnil dokonce i jeho
hlas. Jeho slova byla protkána svůdným měkkým syčením.
Izar zaváhal. Neměl by se v přítomnosti Temného pána postavit? Nebo má
zůstat sedět na posteli? Popravdě, kdyby byl už označený, musel by dokonce
padnout na kolena. Ale právě teď byl neoznačený a tak se rozhodl, že vstane ze
své žalostné matrace.
No jo. Dnes má narozeniny. Proč na to pořád zapomíná?
„Nemusel jste mi nic dávat, ten oběd byl více než...“
Odmlčel se, když pozoroval Temného pána, jak zvětšuje něco, co vyndal z
kapsy. Byla to obrovská bichle. Kniha byla zabalená do látky, a když pavoučí
prsty materiál rozbalily, odhalily tak knihu vázanou v tmavé kůži
s pozlacenými hranami stránek.
„Je to ...“ Izarův hlas se vytratil, oněměl, zatímco sáhl po velké knize.
Než jeho prsty stihly přijít do kontaktu s tou starou a delikátní kůží,
byl dost drsně uchopen za zápěstí. Izar se zarazil, jeho oči se odtrhly od
knihy a zvedly se k mužově zahalené tváři. Na Voldemortovi, zahaleném pod
kapucí, nedokázal vyčíst žádný výraz. Že by sáhnutím po knize překročil nějaké meze?
„Co se ti stalo s prsty?“ zeptal se Temný pán a otočil Izarovo zápěstí,
aby na prsty lépe viděl. Izar vydechl úlevou, odtrhl oči od Voldemorta a upřel
ho zpět na knihu, na ten neuvěřitelně vzácný a tak velkorysý dar.
„Pohmoždil jsem si je,“ zalhal rozpačitě. „Během experimentu ...“ Izar
si olízl rty. „Je to to, co si
myslím, že je?“ změnil úspěšně téma, když bylo jeho zápěstí propuštěno.
Temný pán se pod svou kapucí zasmál a podal ji Izarovi. „Pokud máš na
mysli Eruditio‚ pak ano, máš pravdu. Jsem si jistý, že každý v
Havraspáru o Eruditio už slyšel.“
Izar si od vysokého muže převzal těžkou knihu, nevěřícně na ni
zíral. Chvíli mu trvalo, než se z toho omámení dostal. „Je neuvěřitelně vzácná,
pane, já... Jste si jistý, že to chcete dát mně?“ Mladší kouzelník knihu
rozevřel, odhalil tak její zažloutlé a prázdné stránky. Eruditio byla
kniha, v níž se objevily informace na jakékoli téma, které si čtenář přál znát.
Jediné co musel udělat, bylo klepnout hůlkou na obal a specifikovat věc, o
které si přál něco zjistit. A stránky uvnitř se naplnily rozsáhlými znalostmi
na dané téma.
Bylo to jako mít k dispozici celou knihovnu.
Na světě existovalo jen pár kopií Eruditio a každá z nich stála
víc peněz, než Izar v celém svém životě uvidí.
Jeho prsty na obalu rozechvěle hladily výrazně vonící kůži. „Ty bys
byl první, komu bych chtěl něco takového darovat, Izare,“ studené prsty
uchopila jeho bradu, odtáhly tak jeho pohled od knihy k rudým očím, o
kterých Izar věděl, že se pod kapucí skrývají. „A na oplátku doufám, že mi
věnuješ svou oddanou věrnost.“
A v tu chvíli si Izar uvědomil, že to není ani tak dárek k
narozeninám, jako spíš úplatek. Voldemort chtěl získat jeho loajalitu a tak
hrál na jeho slabiny a zájmy. Izarovy rty zacukaly a on přikývl. „Samozřejmě,
že máte mou věrnost... můj pane,“ zamumlal. „Děkuji za dárek. Budu to navždy
střežit jako poklad.“
„Navždy,“ zopakoval po něm Voldemort, z jeho úst to slovo znělo
zamyšleně a temně. „Ujisti se, že to tak bude.“ Muž spustil ruku z Izarovy
tváře a její nepřítomnost u něho vyvolala husí kůži. „Pojď dítě, je čas na
zasvěcení.“
Izar věnoval knize poslední toužebný pohled, zklamaný, že s jejím
použitím bude muset počkat. Svůj první a jediný dárek k narozeninám bezpečně
uložil pod matraci a nechal Temného pána, aby uchopil jeho paži a přemístil je.
{Death of Today}
Tvrz byla přesně taková, jak Izar předpokládal. Tmavá, stará, a chladná.
Pavučiny pokrývaly kouty a stropy, které byly v tlumeném osvětlení sotva
viditelné. Byly tak husté, že vypadaly jako staletí staré.
Když Izar kráčel tou děsivou chodbou po boku tichého Lorda Voldemorta, narůstala
v něm úzkost. Aby byl upřímný, netušil, co by měl očekávat. Hlavou se mu honily
otázky. Kolik lidí má Temný pán ve své armádě? A kolik jich tu bude dnes večer?
„Není třeba být neklidný, Izare,“ zamumlal hedvábně Temný pán. „Žádná újma ti
nehrozí.“
Izar úkosem pohlédl na muže, který už opět hleděl přímo před sebe. „Já
jen nevím, jak se mám...,“ zcela nezvykle se zakoktal, když zahlédl dva lidi na
konci chodby. V jednom z nich, i přes těžký černý plášť zahalující postavu,
poznal Lucia Malfoye. Blond vlasy ve tmě skoro zářily, jemné světlo se kolem
muže usadilo jako svatozář.
Ale Lucius Malfoy nebyl ten, kdo spoutal Izarův jazyk a pozornost. Byla
to žena, která stála vedle něj, žena, která zasáhla jakousi důvěrně známou strunu.
Černé oči se spojily s šedozelenými. Přes ženinu tvář přešel maniakální
škleb a zrůznil její krásné rysy. Její vlasy nepůsobily tak krásně jako její
tvář, byl to spíš hustý černý chomáč vzpurných kadeří. Izar pochopil, že jí na
jejím vzhledu příliš nezáleží, soudě podle rozmazaného líčení kolem očí a na
rtech.
Když
se stejným zaujetím zírala na Izara, poklepala si dlouhým nehtem na uculující
ústa.
Izarovi pár vteřin trvalo, než si uvědomil, že se zastavil.
„U Merlina,“ zašeptala chraptivě, tiše, a její tmavé oči zajiskřily
šíleným potěšením. Zdálo se, jako by se Izara nemohla nabažit. Očima ho sjela
od hlavy až k patě, dávala si načas se studováním každého detailu. „Nikdy bych
si nepomyslela, že někdy uvidím nemanželského syna mého vzdáleného bratránka
...“
Izar strnul, jeho srdce divoce tlouklo. Tohle slyšet nechtěl. A aby to bylo ještě horší, zahlédl
mladého blond kouzelníka, který vstoupil do chodby za Luciem. Izar věděl, že je
to Draco, a byl si vědom, že druhý mladík ženino prohlášení zaslechl.
Izar nikdy neztratil kontrolu nad svým výrazem a nikdy neztratil
kontrolu nad svým chováním. Ale teď byl zatraceně blízko, že tohle
všechno ztratí právě před těmi samými lidmi, u kterých si slíbil, že bude mít
vždy plnou kontrolu. „Bellatrix...“ začal Lucius váhavě, ale současně i
zaujatě. Jeho šedé oči putovaly po Izarovi, jako by ho náhle viděl v novém
světle. Temný pán zůstal stát stranou, podivně tichý.
Když ta žena, Bellatrix, znovu otevřela ústa, zaťal Izar pěsti a jeho
pohled potemněl. „Když jsem Lucia slyšela zmínit, že do kruhu našeho pána bude zasvěcen
mudlovský šmejd jménem Izar, mohla
jsem jen spekulovat. Ale teď, když vidím ty černé kadeře, šedé oči a jemné
Regulovy rysy, moje spekulace se potvrdily.“ Při pohledu na Izarův zdánlivě
chladný výraz, jí zacukala ústa. „Izar je dost specifické jméno. Jsem
překvapená, že ta mudlorozená děvka se rozhodla dodržet tradici Blacků.“
Nejenže znala jeho otce, ale dokonce znala i jeho matku. Izar se
zhluboka nadechl a udělal krok dozadu.
„To stačí, Bellatrix,“ promluvil konečně Voldemort a položil ruku
na Izarovo rameno. Ta váha ho udržela na místě, takže nemohl utéct, což chtěl.
Když
si ho Bellatrix dál prohlížela, její tmavé oči postrádaly jakékoli smilování.
Vracel jí pohled, ale chyběla mu schopnost dostatečně rychle shromáždit své
myšlenky, aby jí něco odseknul. „Omlouvám se, můj pane. Nevěděla jsem, že ten
kluk nezná svůj původ.“ Černé oči pokorně
pohlédly na Voldemorta. „Myslím, že především vy byste se to měl dozvědět, můj
pane. Koneckonců, Regulus vás zradil. Opravdu chcete ve svých službách jeho parchanta
a nechtěného syna?“ Odmlčela se a její tmavý pohled se opět sklouznul na
Izara. „Historie se neustále opakuje. I když je Regulus mrtev, stále žije ve
svém synovi, jak vidím.“
„Musíte být dost odvážná, když Temnému pánovi naznačujete, že nedokáže
myslet sám za sebe,“ zašeptal temně Izar a po právě prožitém šoku získal jeho
pohled opět svou jiskru.
Bellatrixiny oči se rozšířily a pak zúžily do spokojených štěrbin. Než
mohla cokoli namítnout, vykročil Voldemort mezi dospělé, čímž je přinutil, aby
od Izara o krok ustoupili. „Vy tři se hlaste v sále, kde už máte být. Hned.“
Jeho tón nenechával žádný prostor pro diskuzi.
Ještě
než oba Malfoyové zmizeli v určené místnosti, naposledy na Izara pohlédli. Izar
sklopil pohled, cítil se trapně a nepříjemně. Zrovna takhle svůj původ zjistit
nechtěl. A určitě nechtěl, aby u toho byli Lucius a Draco Malfoyovi. Nemluvě o
tom, že Temný pán byl jedno ucho, aby mu neuniklo nic z rodinné dynamiky, která
se před ním odehrála.
„Nechceš znát svou matinku, můj sladký bratránku? Tu, která tě po
Regulově smrti odložila do mudlovského sirotčince?“ Bellatrix udělala
krok kolem Temného pána a nebezpečně blízko se k Izarovi naklonila. Ztuhl,
protože si jejího příchodu nevšiml. Byl to šok, když ucítil, jak se její rty
dotkly jeho ucha. „Lily Potterová,“ zašeptala s neskrývaným potěšením.
„Vím to, protože jsem byla svědkem jejich směšné aférky...“ Její jazyk vyklouzl
ven, aby polaskal Izarův boltec.
Jeho oči se rozšířily a krev mu zmizela z tváře.
„Crucio “ Kletbu Voldemort pronesl s jistotou a jakousi zvrácenou
vášní. Přes napůl spuštěná víčka Izar sledoval, jak jeho vzdálená sestřenice, s
tváří zkroucenou v agónii, padla na kolena. Výkřik, který pronikl jejími
rty, byl vysoký pronikavý tón, který se Izarovi zařízl do uší.
Couvl o další krok, cítil, jak se s ním zatočil svět. Přestože jindy by
si její mučení užíval, teď mu to připadalo jako bod zlomu. Udělal pár kroků
dozadu, byl si více než vědom karmínových očí, které jeho ústup sledovaly.
Trvalo
to jen další Bellatrixin výkřik, než se otočil a rychle chvátal pryč, jeho
rychlost se blížila lehkému klusu. Nevěděl, kam má namířeno, a upřímně řečeno
se o to ani nestaral. Tmavé stíny ho pohltily téměř něžným a uklidňujícím
způsobem. Izar se rozechvěle nadechl, když si uvědomil, že z toho nemůže
utéct.
Jeho nohy selhaly a on klesl na studenou zem, daleko od těch dvou. Zoufale
se odplazil do malého koutku na chodbě, své tělo těsně schoulil u zdi a čelo si
opřel o kolena. Jeho roztřesené ruce si pokrčená kolena přitáhly blíž k tělu
a snažil se zchladit své emoce. Musel zůstat silný na zasvěcení; nemohl
Bellatrix dopřát, aby viděla to, co chtěla vidět - zlomeného osiřelého chlapce,
bastarda z rodu Blacků.
Znovu se otřásl, cítil, jak se mu stáhlo hrdlo.
Bylo ve třetím ročníku, kdy Izar váhavě experimentoval
s vlastnostmi své krve. Chtěl vědět, kdo jsou jeho mudlovští rodiče a
uvařil dědičný lektvar. Tím se dala zmapovat rodinná linie kohokoli.
Trvalo mu téměř celý rok a dvě sady přísad, než se mu lektvar povedl.
Izar si byl jistý, že Snape si úbytku svých zásob všiml, ale nikdy to
nekomentoval. Ale to by mu ani nevadilo.
Vzpomínal si, jak po úspěšném uvaření toho lektvaru zíral na prázdný
pergamen. Tam, kde se na pergamenu měl objevit jeho rodokmen, se neobjevilo nic
než jeho vlastní jméno „Izar Harrison“. Tehdy, ve třetím ročníku, pochopil, že
není Mudlovský šmejd. Byla to docela rána zjistit, že minimálně jeden z jeho
rodičů byl čaroděj a dostatečně chytrý na to, aby vložil bariéru na jeho
dědictví krve. Bylo to velmi pokročilé kouzlo, které mohl zvládnout pouze
zkušený kouzelník nebo čarodějka.
Po třetím ročníku, i po tom lektvaru, o sobě i nadále smýšlel jako o
mudlorozeném. Pomyšlení na to, že ho rodiče úmyslně opustili, ho štvalo. Oni věděli, že Izar je kouzelník a věděli,
že se ho zřeknou. Proč by jinak na jeho dědictví umístili tu bariéru? Myšlenka
na to, že je bastard, a pomyšlení na rozpaky čistokrevného muže po rychlé noci
s méněcennou ženou, to byly věci, které Izara specifikovaly. To bylo to, co si
myslel, že je… výsledek jedné noci.
Z toho důvodu bylo snadnější na sebe myslet jako na potomka dvou mudlů.
Ale dnes ... dnes přišla mnohem větší rána. Svým otcem se Izar příliš nezabýval.
Z toho, co Bellatrix řekla, Regulus Black zemřel, byl mrtvý, možná zabitý rukou
samotného Voldemorta za jeho zradu. Izar nikdy nezjistí Regulův názor na jeho
osud v sirotčinci. Nicméně, identita jeho matky bylo to, co Izara skutečně
dostalo.
Pracoval s ní.
Izarova tvář se zkroutila, jak se pokoušel dostat pod kontrolu ty zatraceně
pálivé slzy. Nikdy předtím se necítil tak opuštěný, tak nechtěný. Ze rtů
mu unikl hořký smích a ramena se mu třásla ve snaze zadržet vzlyk, který chtěl
tak zoufale uniknout. Jak může matka opustit své dítě a pak předstírat, že ho
ani nezná, když se o patnáct let později setkají? Merline, to pálilo.
I když se Izar pyšnil tím, že ho okolní svět nechával chladným, nemohl
popřít zmar a bolest, které cítil. Bylo nesporné, že jednání jeho rodičů ho
ranilo.
Na jeho zádech, v blízkosti zátylku, přistála ruka. Izar se napjal, když
kolem sebe ucítil známou magii, uklidňující oblak moci. „Jestli ti pomůže, aby
ses cítil lépe,“ začal tiše Temný pán, „já sám jsem byl bastard.“
Izar vytřeštil oči, ale hlavu nechal skloněnou ke svým kolenům.
„Nikdo o tom neví, Izare, a věřím, že to zůstane mezi námi,“ ruka na
krku ho nejdřív pevně sevřela, než chlácholivě sklouzla po Izarových zádech.
„Vyrůstal jsem v sirotčinci, stejně jako ty. Matka zemřela po mém porodu, ale můj
otec ji opustil už dřív, když zjistil, že je čarodějka. Pro něho jsem byl
odporná stvůra a ze své vlastní svobodné vůle mě odložil v sirotčinci.“
Temný pán, vůdce a hlasatel nadvlády čistokrevných, byl míšenec. Izar to
považoval za zábavně ironické, ale mužovy pohnutky chápal.
„Odpustil jste mu? Vašemu otci?“ zeptal se Izar s opravdovým zájmem,
jeho hlas byl tlumený.
Temný smích, který následoval, zvedl Izarovi chloupky vzadu na krku.
„Ne, zabil jsem ho ve svých sedmnácti.“
Izarovi zacukaly rty a zvedl hlavu z kolenou. Očima spočinul na zahalené
postavě Toma Riddla. Muž se lehce usmíval, ale jeho oči Izara zamyšleně zkoumaly.
Karmínový pohled sklouzl po jeho neuslzených tvářích a pak se vrátily k jeho
očím. Izarův respekt a úcta k tomu muži vzrostla. Riddle tak ukázal svou
největší slabinu, když Izarovi odhalil svou minulost. Minulost, za kterou by
jím většina kouzelníků opovrhla.
Ale přestože byla Izarova úcta k Temnému pánovi značná, nikdy na něm nechtěl
být závislý, a nikdy se mu plně nepodrobí. Pouhá skutečnost, že bude mít na své
kůži jeho Znamení, neznamená, že z něho bude pouhá bezduchá loutka.
A totéž platilo i o jeho rodičích. Nikdy ho neuznali. Nikdy ho
nepřijali. Tak proč by měl on? Prožil si svou bolestnou chvilku a nic víc nepotřeboval.
Dál bude mudlovský šmejd, tak jako dřív, a na skutečnou identitu svých rodičů
se vykašle. Oni se nestarají, tak ani on nebude.
Izar polkl, protože pocítil povědomý vliv Voldemortovy magie. Byl příliš
blízko, citelně si vědomý jeho nadměrné síly. „Třeba budu následovat vašeho
příkladu,“ připustil Izar a svou pozornost zaměřil zpátky na jejich rozhovor.
Popravdě, myšlenka na ignorování matky zněla o dost přitažlivěji, než ji
zabíjet. Ale kdo ví, jak to bude vnímat po pár dnech, až šok ustoupí.
Temný pán se potutelně ušklíbl a jeho karmínové oči se zúžily rozkoší.
„To je to, co jsem chtěl slyšet, mé dítě,“ zamumlal muž, jeho nehty se stále
dotýkaly Izarových zad.
„Jsem
připravený přijmout Znamení,“ prohlásil Izar, jeho tělo trnulo pod
přetrvávajícím hlazením Tomových prstů. Během okamžiku smutku mu ta ruka byla
útěchou, ale prodlévající dotek se začínal měnit v něco na hony vzdáleného od
nevinnosti. „Děkuji vám za vaši velkorysou podporu, můj pane, ale mohu vás
ujistit, že jsem potřeboval jen čas, abych všechny informace vstřebal. Teď chci
přijmout vaše Znamení.“
Ruka pomalu ale jistě sklouzla z Izarových zad. „V tom případě mě
následuj,“ Temný pán opět nasadil svou obvyklou nečitelnou tvář. Starší
kouzelník se napřímil a výrazně nad Izarem čněl, dokud se chlapec elegantně
nezvedl z podlahy.
„Bellatrix,“ začal Izar, když v relativně pomalém tempu kráčeli chodbou.
„Nikomu o tom neřekne, že?“
Temný pán, než si opět nasadil kápi a zahalil své rysy, blýskl na Izara
malým úsměvem. „Bellatrixino jednání je obtížně pochopitelné, Izare. Ale
Bellatrix má smysl pro čest rodinného jména, bez ohledu na nemanželské děti. O své
rodové linii nikomu vykládat nebude. Ale třebaže je to kruté, s potěšením se ti
bude vysmívat. A hned tak s tím nepřestane.“
Izar se ušklíbl a odvrátil pohled. Dokud to nebude vykládat nikomu mimo rodinu,
dokáže tuhle situaci zvládnout. Navzdory tomu, že rody Blacků a Malfoyů byly
jedny z největších čistokrevných rodin, kvůli své krvi strávil Izar většinu
svého života tak, že na něho pohlíželi svrchu.
„A vy také, můj pane?“ zeptal se Izar. „Nebudete o tom incidentu mluvit,
že? Popravdě bych na to radši sám zapomněl.“ Byl to jakýsi příkaz, znějící jako
prosba. Nesmělo to znít moc povýšeně, když měl co dělat s Temným pánem.
Přece ho nemůže přímo požádat, aby mlčel.
„Už mi to vypadlo z hlavy,“ prohlásil Voldemort.
Byla to lež.
Izar sklopil zrak. Věděl, že na to muž nikdy nezapomene. Jeho vlastní
otec, Regulus, ho zradil. A nejen to, rodina Blacků byla proslulá svým silným
politickým vlivem a znalostmi v oblasti černé magie. Obě tyto vlastnosti byly poněkud
mimo Izara.
Ale
Izar se za Blacka stejně nepovažoval. Nebyl jako někdo, jehož výchovu a vývoj
určovali jeho rodiče a jeho předci.
Byl pouhopouhý Izar Harrison.
{Death
of Today}
Ostatní se ošívali.
On zůstával klidný. A vzpřímený.
Jeho oči si prohlížely další tři, kteří s ním byli v místnosti. Dva byli
o pár let starší než on, zatímco poslední byl asi tak třicetiletý. Krátce
pomyslel na to, jestli od Voldemorta také dostali cenné dary a pozvání na
luxusní oběd. Možná, že také dostali krátkou lekci z minulosti Toma Riddla,
jako Izar.
Izar si položil ruku na břicho, protože cítil lehkou nevolnost. Uvnitř
vířily lítost a obavy, a připomínaly mu, proč poprvé Znamení odmítl. Nechtěl
být ocejchovaný. Nechtěl být vlastněný. Ta myšlenka však narušovala jeho odhodlání,
proto se přinutil zpomalit a zklidnit svůj dech.
Věděl, že už neexistuje žádný způsob, jak z toho ven. Na vycouvání měl
čas před pár dny, když měl možnost běžet za Brumbálem a schovat jako ubohá
krysa. Ale Izar si ani nedokázal sám sebe představit, že by utekl. Nikdy od
ničeho neutíkal. Místo toho se všemu postavil čelem, neústupně a tvrdohlavě
jako mezek.
Prostě si jen musí pořád připomínat, že v pondělí se vrací do Bradavic.
Potom se takovýchto setkání celý rok nebude muset účastnit. Za tu dobu se může
změnit spousta věcí.
To neznělo tak špatně...
Izar se přinutil spustit ruku ze svého břicha. Poté, co si ho Voldemort vyzvedl
z malého koutu na chodbě, odvedl ho do malé a chladné místnosti. Tam ho
Temný pán opustil a zanechal na pospas jeho dvěma následovníkům. Smrtijedům.
Takhle si říkali služebníci Lorda Voldemorta. A tím bude i Izar, až jeho kůže ponese
Znamením zla.
Smrtijedi Izara přinutili, aby se svlékl do spodního prádla a pak přes
něho přehodili těžký plášť. Spolu se třemi ostatními si musel vyzout své boty a
stát bosýma nohama na studeném kameni.
Už
teď dostávala jeho kůže modrý nádech a naskočila mu husí kůže. Neměl páru, jak dlouho
to vydrží bez bot, které by mu zahřály aspoň nohy. Plášť by pravděpodobně
pomohl chlad odvrátit, kdyby však nebyl tak velký. A materiál, ze kterého byl
vyrobený, byl příliš vzdušný, aby byl účinný.
Izar v ruce svíral svou hůlku. Ve chvíli, kdy se dveře jejich temné
místnosti otevřely, přinutil se nasadit na obličej kamenný výraz. „Už na vás čtyři
čeká.“ S těmi slovy je Smrtijed se stříbrnou maskou ve tvaru lebky vyvedl z
místnosti.
Když místnost opouštěli, mužovy oči se jim skrz masku vysmívaly. Izar se
chvěl, ale jeho výraz zůstal cynicky klidný. Byl jako poslední v řadě, snad půjde
i poslední k přijetí Znamení. Znamení ... jediné, co musel udělat, bylo
soustředit své myšlenky na znamení a pochopit jeho vlastnosti. Musel přiznat,
že byl strašně zvědavý, jakým způsobem se Temné znamení přenášelo na paže
Smrtijedů. Vymyslel si Tom to kouzlo sám? A co přesně to dělá?
Když vstupovali do větší, chladnější místnosti, zatlačil ty myšlenky do
pozadí. Místnost byla směšně velká s mnohem, mnohem větším počtem
služebníků, než Izar si původně myslel. Všichni služebníci klečeli ve velkém
půlkruhu, s Lordem Voldemortem uprostřed. Někteří byli tak daleko vzadu, že
Izara napadlo, jestli vůbec mohli slyšet cokoli z toho, co se dělo v přední
části místnosti. Ale když si všiml jejich masek, pochopil, že to bylo úmyslné.
Izara napadlo, že to bylo něco jako hodnosti.
Smrtijedi, kteří byli vzadu, na sobě měli šedé masky, zřejmě
z nějaké slitiny niklu. Bylo jich ze všech nejvíc a zřejmě se jednalo o
nejnovější členy. Druhá skupina měla stříbrné masky a jejich počet byl mnohem nižší,
než těch z niklu.
A konečně nejmenší skupina, sotva dvaceti
Smrtijedů, nosila masky zlaté. Klečeli ve vnitřní- části půlkruhu, nejblíže k
Temnému pánovi. Čím více se k nim Izar přibližoval, tím více cítil jejich
magii. Nicméně, Izar nepředpokládal, že členové Voldemortova Vnitřního kruhu jsou
považováni za ty nejsilnější. Někteří
ze zlatě maskovaných Smrtijedů neměli zas tak silnou magii, i někteří Smrtijedi
s niklovou maskou byli silnější.
Zřejmě se to zakládalo na důvěře a délce služby Temnému pánovi.
Izar upíral pohled před sebe, při studování Smrtijedů se nespoléhal jen
na své oči. Přesto musel uznat, že Blackové mají podobný fyzický vzhled. Vůbec
by se nedivil, kdyby ho některý z ostatních kouzelníků Vnitřního kruhu poznal.
Když
se jeho skupina zastavila uvnitř půlkruhu před Temným pánem, vytrhl se ze
zadumání. Jakmile starší kouzelník v jejich skupině klesl jako první na kolena,
byl Izar nucen také pokleknout. Sklonil hlavu a cítil, jak se mu oči Smrtijedů
za ním zavrtávají do zad.
„Všem vám děkuji za účast,“ začal Temný pán tiše. Izar odolal pobavenému
odfrknutí. Neexistovala jiná možnost, než přijít. „Rozhodli jste se
připojit k chvályhodnému hnutí, které se postaví proti diskriminaci temné
magie. Přijde čas, kdy budeme Černou magii bezpečně užívat a naše děti se ji
budou učit ve školách. Nebudeme se za ni stydět, budeme na ni hrdí.“ Muž se záměrně
dramaticky odmlčel, každý ho hltal se zatajeným dechem. „Nejen, že upevníme naši
pozici jako zastánci vytříbenější magie, ale také očistíme svět od mudlovské nákazy.
Mudlové náš svět pomalu, ale vytrvale zamořují. Kouzelníci jsou nadřazené
bytosti, a právem. Kouzelnické děti by neměly vyrůstat v mudlovském světě, a
zejména ne v mudlovských sirotčincích.“
Izar vzhlédl ze svého místa na zemi a upřel pohled na Temného pána. Muž
se s jeho očima nesetkal, ale Izarova pohledu si byl vědom.
„Náš svět by měl být bez jakéhokoli milovského vlivu, bez poskvrny.“
Tu a tam se od ostatních Smrtijedů ozývalo spokojené mumlání. Byli řečí
Temného pána nadšení. Izar si byl jistý,
že ji nejspíš slyšeli více než jednou, ale vzrušení při poslouchání těch slibů
jim přinášelo větší závislost - více posedlosti a uchvácení Temným pánem. Byl
to nekonečný koloběh. Temný pán k nim promlouval, ke svým stoupencům vysílal
svou laskající auru, a na oplátku mu Smrtijedi stále více propadali. A chtěli
víc. Potřebovali víc.
„Budeme
bojovat za naše právoplatné místo v kouzelnickém světě. Po více než století bylo
na Temnou magii pohlíženo svrchu, bylo na ni pliváno. Kouzelnický svět si ani
neuvědomí, odkud to přišlo,“ Voldemort se posadil na židli, která se podobala
spíš trůnu. „Dnes večer jsem vyzval čtyři kouzelníky, aby se k nám připojili.
Věřím, že nám mohou nabídnout výhody, které potřebujeme. A já jim na oplátku
nabídnu svět bez diskriminace, šanci přidat se k vítězné straně.“
Voldemort
naklonil hlavu na stranu, jeho rty se roztáhly v uštěpačném úsměvu.
„Andrew
Rowley.“
Třicetiletý
muž ze skupiny lezl dopředu po čtyřech jako ubohé zvíře a zastavil se přímo
před Voldemortovou sedící postavou. „Můj pane,“ zamumlal tiše. „Slibuji vám
svou věrnost a své bohatství. Budu dělat čest vašemu jménu.“
Izar
pozorně sledoval, jak se ten muž, Rowley, sklonil se a políbil lem Voldemortova
hábitu. Izar spolkl znechucené zavrčení. Nedokázal si sám sebe představit, že
dělá něco tak ponižujícího, jako je líbání mužových šatů.
Přivřenýma očima
soustředěně sledoval, jak se Voldemort naklonil a přitiskl
hůlku k Rowleyho levému předloktí. „Morsmordre,“ zasyčel hedvábně
Voldemort. Šedozelené oči pozorovaly, jak bylo Znamení víceméně vytetované na mužovu
paži. Rowleyho ramena se zachvěla a z úst mu unikl pronikavý výkřik.
Izar se opřel o kolena, jeho zvědavost stále narůstala. Co to bylo za kouzlo?
Muselo to proniknout mnohem hlouběji než jen do kůže, když muž tak hlasitě
zakřičel. Mělo to vliv na nervový systém? Kožní tkáň byla určitě poškozená dost
na to, aby to vyvolalo pronikavý výkřik. Ale Izar si říkal, že v tom musí být
mnohem víc. Přece jen, copak by si Smrtijedi, pokud již nechtěli být služebníky
Temného pána, mohli znamení jen tak vyříznout? Nějak si nedokázal představit,
že by Voldemort dovolil, aby bylo tak snadné se toho zbavit.
Mělo to vliv na tělo jako celek.
„Severusi,“ zasyčel Riddle a pokynul Smrtijedovi ve zlaté masce, aby
přistoupil.
Izar strnul, v kleku se mírně vztyčil. Jeho oči se vpíjely do muže,
který rychle přistoupil k Rowleymu a na čerstvě označenou paži nanesl mast.
Severus? Severus Snape ? Izarovy ruce se opřely o studenou zem, jak se
naklonil blíž ke svému Mistrovi lektvarů. Netušil, jestli ho víc zajímalo, že Snape
je Smrtijed, nebo to, z čeho je vyrobená ta mast. Až se Izar v letošním roce vrátí
do školy, bude si muset s ředitelem Zmijozelské koleje promluvit.
S profesorem
Snapem docela slušně vycházel. Určitě nebude nepatřičné, když se ho zeptá na
vlastnosti masti, kterou použil. Možná by mu mohl poskytnout i nějaké poznatky
o samotném Znamení.
Posadil
se zpět a sledoval, jak dopředu postupují druzí dva mladíci, aby byli označeni.
Oba křičeli, snad ještě hlasitěji než ten první. Navzdory bolesti se Izar
podivně těšil na přijetí Znamení a na pocity, které ho po označení zasáhnou.
Jeho dychtivost po Znamení byla čistě akademická. Chtěl záhadu Znamení
vyřešit. A bude se snažit, jak nejvíc dokáže, aby nekřičel. Nesmí.
„Izar Harrison.“
Přišla řada na něj. Na rozdíl od ostatních Izar vstal a přešel až k
Voldemortovi, kde opět poklekl. Snapův krk se při Voldemortově zavolání ostře
otočil a jeho překvapené oči se spojily se těmi šedozelenými, dokud Izar nemusel
odvrátit zrak.
„Můj pane,“ začal Izar stejně jako ostatní. „Slibuji vám svou nehynoucí
věrnost. Budu dělat čest vašemu jménu.“ Nemohl Voldemortovi poskytnout své “bohatství“
prostě proto, že žádné neměl. Místo toho sklonil hlavu a stejně jako ti
předchozí uchopil lem Voldemortova hábitu. Jeho prsty sevřely látku, určitě ji zmuchlaly.
Při představě, že před ním to dělaly už stovky jiných, cítil, jak se mu v
ústech shromažďuje žluč.
Ale zastavila ho ruka.
„Místo toho ucti mne, dítě,“ zasyčel potěšeně Voldemort. Izar se
zamračil, protože to nejdřív nepochopil. Smrtijedi kolem něho začali překvapeně
šeptat. „Mou ruku, Izare.“
Izar uvažoval, co bylo víc ponižující, jestli muži líbat šaty nebo ruku.
Ale přesto roztřeseně popadl štíhlou a bledou dlaň do své vlastní. Dlaně jich
obou byly studené a při jejich kontaktu prošel Izarovou rukou elektrický šok. Nebylo
to neznámé. Už se to stalo, když Voldemort před týdnem přišel do sirotčince.
Stalo se to pokaždé, když se dotkla jejich holá kůže.
Naklonil se a políbil hřbet Riddlovy ruky, pak ji otočil a políbil pulzní
bod. Když se odtáhl, Riddle ho nehtem drápl po celé délce čelisti. Krvácel, to
bylo jisté. Ohromenýma očima sledoval, jak Voldemort, zatímco z Izara
nespouštěl pohled, ochutnával krev na svém prstu a jeho karmínové oči
neuvěřitelně zářily a vysmívaly se.
Izar
rychle odvrátil pohled, vyhrnul si rukáv a nastavil své předloktí. Zachvěl se,
když se mu hůlka Temného pána přitiskla k paži. „Morsmordre.“
Bylo to bolestivé. To ano. Izar pevně zaťal zuby a když ucítil
působení magie, která jím procházela, mimoděk zavřel oči. Výboje, které přicházely
z fyzického kontaktu s Voldemortem, byly mírné a nevinné ve srovnání se
šoky, které zahltily jeho organismus právě teď. Když kletba prostupovala jeho
tělem, pod víčky mu tančily světelné záblesky. Ty nárazové vlny mu rozpálily krev
a nakonec pronikly až do jeho mysli.
Takže jeho předpoklad byl správný. Bylo to mnohem víc než jen jednoduché
tetování. Mělo to vliv na nervovou soustavu.
Netrvalo dlouho a bylo po všem. Izar otevřel oči a zalapal po dechu.
Přestože šoky ustaly, Znamení na jeho kůži stále hrozně pálilo.
Podíval se na Voldemorta a zaznamenal mužův zamyšlený pohled. „Nekřičel
jsi.“ Temný pán zvedl ruku, aby zastavil příchod Snapa s mastí. „Možná nebudeš
potřebovat ani mast.“
Izar chtěl protestovat, ale jeho rty zůstaly sevřené. Byl příliš hrdý, než
aby škemral o mast.
„Ale můj pane,“ Severus Snape byl překvapivě tím, kdo protestoval.
Voldemort zlostně syknul. „Pokud chlapec bude chtít mast, musí mě o ni
požádat. Bude muset spolknout svou pýchu.“ Izar se kousal do rtu a oči pevně
upíral na podlahu před sebou. Všechno kolem bylo mírně rozostřené. V chladné
místnosti se nějak oteplilo, hořely mu tváře a dokonce i nohy.
Byl si jistý, že má horečku.
A
tu evidentně způsobilo Znamení.
Ale o mast nepožádal. Pokud to zvládl bez křiku, může to stejně tak
zvládnout i bez použití masti.
O
chvíli později dostal svou maskou. Byl však příliš dezorientovaný, než aby si
uvědomil, že jako pouhý nováček obdržel masku stříbrnou.
***
<<<Kapitola 5.<<<>>>Kapitola 7.>>>
Pozn. překladatelky:
Pro ty, kteří uvažovali nad původem a významem jména Izar, tu máme pár údajů, které jsou čerpané z Wikipedie:
Izar je půvabná dvojhvězda s výrazným barevným kontrastem v souhvězdí Pastýře. Skládá se z hlavní oranžové složky a druhá, slabší složka, se v jejím kontrastu jeví jako modrozelená, což z ní činí jednu z nejatraktivnějších dvojhvězd. Odtud i její latinský název Pulcherrima, tzn. nejkrásnější.
Obě složky dvojhvězdy jsou od sebe vzdáleny 2,8", spolu s velkým rozdílem jasnosti obou hvězd je k rozlišení složek dvojhvězdy nutný dalekohled s objektivem o průměru 75 mm.
Páni!!! Takže Regulus Black? Tak to bych nečekala. A ten akademický zájem o Znamení, třeba vykoumá, jak se toho zbavit. Jen doufám, že ze spolupráce se Severusem něco bude. Děkuji za překlad a budu se těšit zas za týden...
OdpovědětVymazatAno, ano, Regulus. A Izar je prostě zvídavý a snaží se z každé špatné věci vytěžit něco pro sebe, třeba aspoň hlubší poznání věci.
VymazatA bez Severuse by to samozřejmě nešlo... :-D
Díky za kometík.
Tak to vypadá, že Izar bude mít zákeřnou Nemesis;-) Vsadím se, že Bella využije každou chvíli, aby to u Smrtijedů neměl jednoduchý...a jsem zvědavá, jestli bude třeba spolknout pýchu a žádat o mast:-) a taky mě zajímá, co Lily a jejich budoucí vztah. Za dnešní kapitolu děkuju a napjatě budu vyhlížet další neděli:-)
OdpovědětVymazatJenny
Bella je prostě zlatíčko a myslím, že nebudu nijak spoilerovat, když řeknu, že si s ní Izar ještě užije.
VymazatHned v další kapitolce se dozvíme, jak to dopadlo s mastí. ;-) A vracíme se do školy, takže... Draco.
Děkujeme za komentář.
Sakra překvapení tohle... Měla jsem nevím proč dojem že se to bude držet víc základů příběhu :D :D Ale nestěžuju si, Izar je sympaťák :D
OdpovědětVymazatAutorka si příběh víceméně předělala podle svého. Vycházela z faktu, že věštba se nekonala, tudíž Voldemort neodpadl při zabíjení malého Harryho a ten se nestal jeho viteálem. Riddle je politik, a malá pikoška navrch... Harry Potter není tak docela Harry Potter.
VymazatDíky za komentík.
Hahá..:) Jsem dobrá... odhadla jsem to:)
OdpovědětVymazatNo tak trochu mne napadá, jestli zase nebyla vyslovena další věštba a proto Izara chtěla Lily takto "ochránit".
No věřím, že Severus byl překvapen.. tohle asi nečekal. Hodný havraspár a je na zasvěcení.. Věřím, že s Bellou si ještě užijeme.. fakt jí nemám ráda. Já takovéhle "škádlení" fakt nesnesu.. asi bych na ní vyběhla. Ale Izar si asi poradí. Takže stříbrná maska.. no čekala jsem,že nedostane tu obyčejnou. Izar je pro Toma důležitý a ukazuje to všem.
Pěkně napsané:)
Lily
No to si piš! Když jsem četla tvé odhady, tlemila jsem se jako blázen při pomyšlení, jakou budeš mít radost, až to vyjde najevo. Tak si to užij a třeba v budoucnu zase něco trefíš. Otázek je tu ještě spousta.
VymazatBella je šílená potvora, to ví i Voldemort. :-D
A ano, stříbrná maska. Tomovy motivy zatím nejsou zcela zřejmé, ale je jasné, že ho z nějakého důvodu protěžuje a poměrně dost o jeho účast stojí. Ta kniha je toho důkazem. Nemyslím si, že by ostatní rekruti dostávali něco tak vzácného a drahého.
Díky za komentář a pochvalu.
Aha... takže... matku som odhadla správne, ale Regulus? Reggie je moja láska, strašne zaujímavá osoba a je o ňom tak málo poviedok... Bola som si na 95% istá, že Izarov otec je Tom. Hlavne keď Izarovi daroval tú úžasnú knihu. To musí byť sen každého knihomoľa. Takže je to Regulus. Tak teraz som zvedavá prečo sa Lily správa tak divne a či ju bude chcieť Izar zabiť tak ako Tom zabil svojho otca. Prijatie znamenia bolo také odpudzujúco-fascinujúce. Stále som dúfala, že to niekto zastaví, alebo Izar príde na to ako to utlmiť alebo obmedziť. Som rada, že nekričal a že sa neplazil... Je to čím ďalej, tým zaujímavejšie a je tu stále viac vecí, ktoré potrebujem vedieť:D Ďakujem za preklad.
OdpovědětVymazatTaky mám Regula ráda. Tajemná postava v pozadí celého příběhu. I tady Voldemorta zradil a mluvilo se o něm pouze v minulém čase. Co se týče Lily, myslím, že Izar není tak pomstychtivý, jako Tom. Ale čeká ho ještě mnohé překvapení, takže jeho budoucí činy nelze předpovídat.
Vymazat*No právě Izarovo "neplazení se" je vlastně červená nit celého příběhu.
Děkujeme za tvůj komentář.
Není Voldy na zabití? V jednu chvíli se stará a za malý okamžik bych na něj vyslala nějakou zakázanou kletbu. Člověk si rodiče nevybírá a Izarovi se musí nechat, že si vždy zachová tvář, dnes ovšem byla vyjímka a nelze se mu divit, Bella dokáže opravdu překvapit.
OdpovědětVymazatBobo
Tohle je skutečně jeden z mála případů, kdy Izar neměl vše pod kontrolou. A co se týká Voldyho, v případě Belly si mohl dovolit vystupovat jako milosrdný Samaritán, protože se ho to bezprostředně netýkalo, ale Izarův nedostatečný projev podřízenosti... No, to už je jiná. Tady jde o pověst Temného pána, že jo?
VymazatŘekla bych, že Izar to cítí podobně jako ty. :-D
Díky za komentík.
No tak to kdo je Izarův otec jsem opradu nečekala. Jsem zvědavá na další setkání Izara a Lilly. No to bude zajímavý rozhovor.
OdpovědětVymazatKrásná kapča a těším se na pokračování :-D
Na setkání s Lily si budeme muset chvíli počkat (ne moc), protože Izar se vrací do školy. Ale zajímavé to rozhodně bude.
VymazatDíky za tvůj komentář.
Tak tohle jsem nečekala. Už od začátku bylo jasné, že Izarova matka bude asi Lily, ale na Reguluse jako jeho otce bych určitě nepřišla. Tak na některé otázky se nám konečně odhalují odpovědi :)
OdpovědětVymazatJsem zvědavá na další setkání Izara a Lily a taky na Izara a Bellatrix, protože jsem si jistá, že ona si určitě neodpustí pronést k tomu všemu nějakou další pichlavou poznámku. No a taky náš nejmladší Malfoy, jak se bude asi chovat? Bude se k Izarovi chovat tak jako vždy, jako k "mudlovskému šmejdovi" nebo změní názor a začne se chovat lépe nebo dokonce ještě hůř.
Taky Severus teď ví, že Izar je nový smrtijed a zajímalo by mě jestli je Severus stále loajálním smrtijedem nebo přeběhl na druhou, tu světlou stranu, ale když jsou Potterovi stále naživu a nebyla vyslovena žádná věštba (asi) tak Severus nepřeběhl za Brumlou a nestal se tak špehem. No ale zase vystává otázka jak se stal učitelem?
Ah bože je to tak zamotané, no doufejme, že s dalším dílem budeme moudřejší.
Hezký díl a děkuji za překlad.
Anny
Takže už známe oba rodiče, jejich motivy však nikoli. Všechno se to časem dozvíme, ale nebude to hned. V některých věcech nás autorka trochu napínala. Bella samozřejmě nezklame a reakce našeho Dráčka se začnou projevovat hned v příští kapitole. ;-)
VymazatSeverusův osud je kapitola sama o sobě. Věštba skutečně nebyla, ale jestli Severus je či není špión, to ti samozřejmě neprozradím. :-D
Ale učitelem se samozřejmě stát mohl, protože Voldemort ještě není jako Temný pán aktivní, teprve se chystá udeřit a Znamení pro nezasvěcené nic neznamená. Zatím.
Děkujeme za tvůj komentář.
Blahopřeji Lili za její svělý odhad Reguluse jako Izrova otce. Lili jako matka byla odhalena hned v první kapitole. Myslím si, že to je i důvod Lilina výzkumu oblouku smrti, že chce zkusit vrátit Reguluse zpět. Je velmi zvláštní, že se Izra po doteku závoje jím nepropadl, přestože věděl, že jakmile dojde k jakémukoli fyzickému kontaktu, vrhne ho to na druhou stranu závoje. Proč se tak nestalo?
OdpovědětVymazatTaké mne napadlo, že může být jak nemanželský, tak / tajně / manželský syn, děj dává prostor pro obě možnosti.
Blackovi evidentně dávali dětem jména podle hvězd - Sirius, Izar, Andromeda, Regulus - jen Narcissa je jiná a u Bellatrix nevím, zda se tak nějaká hvězda jmenuje.
Zasvěcení bylo také zajímavé, Tom si Izry považuje, předpokládám, že takhle vzácný dar, jako je Eruditio, dostane jen velmi málo vyvolených Smrtijedů.
Odepření masti proti bolesti je evidentně test Izry, uvidíme, zda mu Severus tajně pomůže.
Bellatrix je zlatíčko, jako jedna z mála postav světa HP v podstatě nemá fandovsky upravovaný charakter. A to je možná škoda, bylo by zajímavé si o ní přečíst jako o příčetné ženě na straně dobra. Spousta jiných charakterů tímto prošla.
Děkuji za zajímavou kapitolku a kvalitní překlad. Arianna
Izar a jeho příhoda se Závojem... Hm, ne že bych ti chtěla něco dopředu prozradit, ale jsem ráda, že sis této příhody všimla. To, že je Lily pracuje právě u Oblouku smrti skutečně není náhoda. Máš dobrý odhad, ale motiv ti ani nepotvrdím ani nevyvrátím. :-D
VymazatBellatrix je třetí nejjasnější hvězda v souhvězdí Orion, ale Narcissu jsem nikde ve vesmíru nenašla. Jestli někdo máte tip, dejte vědět. ;-)
Zasvěcení bylo skutečně zajímavé a odepření masti... Voldemort prostě chce, aby za ním Izar přišel. Jestli ho tak trestá, testuje nebo si jen vynucuje jeho přítomnost, to je ve hvězdách.
A Bella je skutečně jednou ze stálic celého fandomu a její charakter se dá upravit jen těžko, protože ji všude provází její "šílenost". Myslím, že jsem kdesi něco takového četla, ale bylo to tak OOC... Škoda mluvit.
Děkujeme za pochvalu a komentář.
Páni, Regulus? Tak ten mě nenapadl, Siri ano, ale Reg ne! Já bych tu Bellatrix vážně profackovala, ať už je v jakékoliv povídce, vždy mě zvedne ze židle, takže mě Voldy potěšil :D Ale Izar mě nepřestává překvapovat, je to vážně pozoruhodná osobnost a postava, jsem si jistá, že Voldy si je toho více, než jenom vědom. Především tím, že mu políbil ruku a dal mu tu stříbrnou masku, vypadá to, jako kdyby se v něm shlédl a bere ho jako rovnocenného, kterak původem či talentem. No, fakt se těším, jak se to bude vyvíjet, Voldy asi Izara bude pěkně prohánět! :D Díky za další skvost, děvčata! :)
OdpovědětVymazat