13. dubna 2014

06. Death of Today

Autor: Epic Solemnity
Překlad: Nade

Děkujeme všem, kteří nám zanechali kometík u předchozí kapitoly: Jenny, Katie11, Anny, Bobo, Káťa, bacil, Zuzana lodomeri a Arianna. Ještě jednou díky a užijte si další kapitolu. :-D

***
Kapitola šestá

  Komnata smrti byla dnes stejně fascinující, jako byla před týdnem. Izar se její atmosférou opájel s rozšířenýma a hodnotícíma očima. Nezáleželo na tom, že je tu s ním někdo další, ne když byl tak uchvácený a přitahovaný obloukem dole.

  Když scházel po stupních do dolní části, jeho kroky byly rovnoměrné a jisté. Jakmile jeho sestup nabral ten správný rytmus, z povlávajícího závoje už nespustil oči.

  A pak ho vyrušila ona.

  „Příští týden se vracíš do Bradavic, že? Do pátého ročníku, nemám pravdu?“

  Chtěl jí kousavě odseknout, že když to všechno ví, tak proč se vůbec ptá? Místo toho jen zamručel a protočil oči. „Ve skutečnosti do šestého, ale ano, vracím se v pondělí.“

  Ještě než dorazil na poslední schod, stočila k němu zmatený pohled. Nebylo to nijak zřetelné, ale přesto si Izar všiml jejího zaváhání. „Nastupuješ do šestého ročníku? Ale já jsem myslela, že je ti jen patnáct.“ Věděla, kdy má narozeniny. Právě dnes. Přesto se skutečnost, že zná přesné datum, snažila zakrýt. Proč tajila, že zjevně slídila v jeho osobních údajích?

  Věnoval jí chladný pohled, protlačil se kolem ní a zamířil k vyvýšenému kamennému pódiu. Zblízka oblouk vypadal ještě úžasněji. Kámen byl vyhlazený, což bylo projevem toho, že překonal věky času. „Přeskočil jsem jeden rok,“ vysvětlil stručně Izar, aniž by na rudovlasou ženu pohlédl. „Takže. S čím potřebujete pomoci? Když jsme u toho…“ odmlčel se Izar a obrátil pozornost k její pomalu se přibližující postavě „Už v téhle komnatě objevili Nevyslovitelní něco zajímavého? Dle mého bych soudil, že při zkoumání závoje příliš možností nemáte.“

  „To je pravda,“ začala. „Většina z nás se v Komnatě smrti nezdržuje celou pracovní dobu. Není to třeba. Závoj sám rozhodne, kdo odhalí jeho tajemství. Zatím máme o závoji jen obecné poznatky ...“ Při pohledu na Izara se nejistě odmlčela.

  Izar, jehož pozornost byla z poloviny zaměřena na ni, a z druhé na závoj, si připadal téměř očarovaný. Chraplavé a tlumené šeptání laskalo jeho uši, dráždilo smysly a přitahovalo jeho pozornost. Když se k povlávajícímu závoji přiblížil o další krok, jeho jazyk vyklouzl ven, aby olízl jeho znenadání vychladlé rty.

  „Izare ...“ zaskřehotala Lily, její hlas zněl skoro zoufale, ale byl v něm i náznak uznání, téměř jako by čekala na Izarovu reakci a současně se jí i obávala. „Prosím, odstup.“

  Přestože slyšel její varování, její prosbu, nemohl Izar dělat nic jiného, než se dívat a vrývat si do paměti, jak se závoj skoro dychtivě chvěje. Téměř to vyvolávalo dojem, že láká jeho prsty, aby se dotkly a potrhaný, opotřebovaný závoj odhrnuly na stranu.

  Jako v mlze zvedl Izar ruku k závoji. A to přestože věděl, že jakmile dojde k jakémukoli fyzickému kontaktu, vrhne ho to na druhou stranu. Neexistovala cesta zpět. To vědomí ho nezastavilo. Jeho prsty se roztřeseně otřely o potrhanou látku, což vyvolalo Lilyin zběsilý výkřik. Na zlomek vteřiny se Izar dotkl závoje a udivilo ho, jak byl hebký. Připadal mu jako čisté hedvábí, jako voda mezi prsty. A byl chladný. Tak chladný.

  Od závoje ho tvrdě odtrhly hubené paže.

   „Na co jsi myslel?“ Její zelené oči se zoufale zabodly přímo do Izarovy tváře a on na ni otupěle zamrkal. Tohle bylo snad nejvíc života, který v jejích očích viděl od chvíle, kdy ji potkal. „Přece víš, jaké jsou následky, když se k závoji někdo příliš přiblíží.“ Několikrát se přímo před jeho tváří zhluboka nadechla, než váhavě pustila jeho ramena. „Mnoho mužů a žen se z postávání u závoje zbláznilo. Tvrdili, že na druhé straně slyší své zesnulé milované, kteří je volají, aby překročili tu bariéru mezi živými a mrtvými. Pokud podlehli, oběť přechodu už nikdy nikdo neviděl.“

  „Vím to,“ zašeptal Izar, který se po prožitém otřesu pokoušel znovu získat své logické myšlení. „Otázkou však je,“ začal a přimhouřil oči, jako predátor na svou kořist. „Jak můžu slyšet to šeptání, když jsem se ještě nikdy nesetkal se smrtí? Když neznám nikoho, kdo odešel na onen svět? A přesto mě to nějakým způsobem táhlo na druhou stranu. Jak je to možné?“

  „Já nevím,“ ztišila hlas o několik úrovní, zatímco rudé prameny vlasů zakryly její tvář. Snadno dokázal odhalit, že lže.

  „Lhářko,“ zasyčel Izar a zaťal pěsti. „Přivedla jste mě sem z nějakého důvodu, ne? A nebylo to proto, abych vám pomohl s prací.“ Odmlčel se, jeho mysl rychle přinesla první logickou odpověď na jeho otázku. „Byl jsem pro vás něco jako testovací subjekt? Přiznávám, že nalákat mě sem pro vlastní pobavení, pro své vlastní studium, byl poměrně geniální plán,“ obvinil ji s křivým úsměvem na tváři.

  „Vypadni,“ chování zrzky prudce ochladlo. Když zvedla kostnatou ruku a ukázala k východu, její oči se leskly hněvem. „Vypadni, a nikdy, nikdy se sem nevracej.“

  Přistoupil blíž a shlédl na ni. Byla jen o chloupek menší než on, ale ve srovnání s její zuboženou postavou se cítil vysoký. „Bude mi potěšením,“ odvětil chladně, obrátil se zády a elegantně stoupal po schodech nahoru.

  Až nahoru k východu to chvíli trvalo, takže cestou se poněkud uklidnil. Bylo dost dobře možné, že pro Lily Potterovou byl jen pokusný králík. Možná, že než sem přišel, provedla se závojem nějaká kouzla a chtěla vidět, jaké to má na lidi účinky. Ale také uznal, že existuje možnost, že v tom žádný experiment nebyl. Její prudká a uražená reakce na jeho obvinění, že ho využila, ukazovala spíš na její nevinu.

  Ale...

  Izar se podíval dolů na své ruce.

  To však nevysvětlovalo, proč jeho prsty zčernaly a ještě teď brněly.

{Death of Today}

  Zkoumal své prsty z takové blízkosti, že jeho šedozelené oči skoro šilhaly. Sklíčeně seděl na své staré a tenké matraci. Drátěný rám postele se prohýbal i pod jeho nízkou vahou, což Izarovi připomínalo, že je v sirotčinci. V pozici, ve které seděl, se jeho prsty u nohou sotva dotýkaly podlahy. Jak se jeho noha pohupovala sem a tam, a jeho roztrhané tenisky při každém pohybu vpřed zachytily o podlahu, malou místností se rozléhalo rytmické šoupání.

  Jeho pozornost byla s veškerým soustředěním zaměřená na jeho zčernalé prsty. Teď už nebyly tak černé, jak dnes odpoledne. Ne, zůstalo jen mírné ztmavnutí, které více než cokoli jiného připomínalo modřiny. Až na to, že to nebolelo. A už nebyly studené a necitlivé.

  Dveře do jeho pokoje se otevřely a Izar, aniž by vzhlédl, si podrážděně povzdechl. Ten kluk, Brantley, co s ním sdílel tenhle pokoj, by to už mohl pochopit. „Řekl jsem ti, abys mě nechal samotného,“ zavrčel sarkasticky a složil ruce dolů, aby mohl na mladšího chlapce vrhnout patřičný pohled.

  Jeho zornice se rozšířily, aby se přizpůsobily tmě a on si uvědomil, že to není Brantley, ale temná postava. Mírně zmatený na chvíli zatajil dech a snažil se pochopit, kdo je ten zahalený. Kdyby nebylo známé magie, kterou z muže cítil, myslel by si, že je to nějaký cizinec.

  „Pane,“ zamumlal Izar a posadil se na posteli zpříma, její hlasité zasténání ignoroval. Tom Riddle se do sirotčince, a do Izarova pokoje, musel proplížit. „Netušil jsem, že přijdete vy.“

  Byla to pravda. Po dnešním obědě s Riddlem si Izar uvědomil, že na dnešní zasvěcení nedostal přenášedlo. Nevěděl, co má očekávat, ale rozhodně nečekal, že ho na setkání dnes večer doprovodí Temný pán.

  Dnes večer působil Temný pán jinak. Bylo to podobné jako ten den, skoro před týdnem, kdy na něho Tom Riddle, nebo přesněji, Lord Voldemort, čekal v sirotčinci. Z držení těla toho muže prýštila čistá síla a hrozba. Při vstupu do místnosti jako by s ním vstoupily i stíny. Dnes večer, právě teď, ustoupil lákavý a okouzlující politik Tom Riddle, hrozivému Temnému pánovi.

  „Chtěl jsem, aby tě za mnou dnes večer přivedl jeden z mých mužů, ale mé plány se změnily. Jsem tu, abych tě doprovodil na zasvěcení a abych ti předal svůj dar. Obávám se, že po dnešním setkání musím opustit Británii. Později už nebudu mít čas.“ Zdálo se, že s osobností muže se změnil dokonce i jeho hlas. Jeho slova byla protkána svůdným měkkým syčením.

  Izar zaváhal. Neměl by se v přítomnosti Temného pána postavit? Nebo má zůstat sedět na posteli? Popravdě, kdyby byl už označený, musel by dokonce padnout na kolena. Ale právě teď byl neoznačený a tak se rozhodl, že vstane ze své žalostné matrace.

  No jo. Dnes má narozeniny. Proč na to pořád zapomíná? 

  „Nemusel jste mi nic dávat, ten oběd byl více než...“

  Odmlčel se, když pozoroval Temného pána, jak zvětšuje něco, co vyndal z kapsy. Byla to obrovská bichle. Kniha byla zabalená do látky, a když pavoučí prsty materiál rozbalily, odhalily tak knihu vázanou v tmavé kůži s pozlacenými hranami stránek.

  „Je to ...“ Izarův hlas se vytratil, oněměl, zatímco sáhl po velké knize.

  Než jeho prsty stihly přijít do kontaktu s tou starou a delikátní kůží, byl dost drsně uchopen za zápěstí. Izar se zarazil, jeho oči se odtrhly od knihy a zvedly se k mužově zahalené tváři. Na Voldemortovi, zahaleném pod kapucí, nedokázal vyčíst žádný výraz. Že by sáhnutím po knize překročil nějaké meze?

  „Co se ti stalo s prsty?“ zeptal se Temný pán a otočil Izarovo zápěstí, aby na prsty lépe viděl. Izar vydechl úlevou, odtrhl oči od Voldemorta a upřel ho zpět na knihu, na ten neuvěřitelně vzácný a tak velkorysý dar.

  „Pohmoždil jsem si je,“ zalhal rozpačitě. „Během experimentu ...“ Izar si olízl rty. „Je to to, co si myslím, že je?“ změnil úspěšně téma, když bylo jeho zápěstí propuštěno.

  Temný pán se pod svou kapucí zasmál a podal ji Izarovi. „Pokud máš na mysli Eruditio‚ pak ano, máš pravdu. Jsem si jistý, že každý v Havraspáru o Eruditio už slyšel.“

  Izar si od vysokého muže převzal těžkou knihu, nevěřícně na ni zíral. Chvíli mu trvalo, než se z toho omámení dostal. „Je neuvěřitelně vzácná, pane, já... Jste si jistý, že to chcete dát mně?“ Mladší kouzelník knihu rozevřel, odhalil tak její zažloutlé a prázdné stránky. Eruditio byla kniha, v níž se objevily informace na jakékoli téma, které si čtenář přál znát. Jediné co musel udělat, bylo klepnout hůlkou na obal a specifikovat věc, o které si přál něco zjistit. A stránky uvnitř se naplnily rozsáhlými znalostmi na dané téma.

  Bylo to jako mít k dispozici celou knihovnu.

  Na světě existovalo jen pár kopií Eruditio a každá z nich stála víc peněz, než Izar v celém svém životě uvidí.

  Jeho prsty na obalu rozechvěle hladily výrazně vonící kůži. „Ty bys byl první, komu bych chtěl něco takového darovat, Izare,“ studené prsty uchopila jeho bradu, odtáhly tak jeho pohled od knihy k rudým očím, o kterých Izar věděl, že se pod kapucí skrývají. „A na oplátku doufám, že mi věnuješ svou oddanou věrnost.“

  A v tu chvíli si Izar uvědomil, že to není ani tak dárek k narozeninám, jako spíš úplatek. Voldemort chtěl získat jeho loajalitu a tak hrál na jeho slabiny a zájmy. Izarovy rty zacukaly a on přikývl. „Samozřejmě, že máte mou věrnost... můj pane,“ zamumlal. „Děkuji za dárek. Budu to navždy střežit jako poklad.“

  „Navždy,“ zopakoval po něm Voldemort, z jeho úst to slovo znělo zamyšleně a temně. „Ujisti se, že to tak bude.“ Muž spustil ruku z Izarovy tváře a její nepřítomnost u něho vyvolala husí kůži. „Pojď dítě, je čas na zasvěcení.“

  Izar věnoval knize poslední toužebný pohled, zklamaný, že s jejím použitím bude muset počkat. Svůj první a jediný dárek k narozeninám bezpečně uložil pod matraci a nechal Temného pána, aby uchopil jeho paži a přemístil je.

{Death of Today}

  Tvrz byla přesně taková, jak Izar předpokládal. Tmavá, stará, a chladná. Pavučiny pokrývaly kouty a stropy, které byly v tlumeném osvětlení sotva viditelné. Byly tak husté, že vypadaly jako staletí staré.

  Když Izar kráčel tou děsivou chodbou po boku tichého Lorda Voldemorta, narůstala v něm úzkost. Aby byl upřímný, netušil, co by měl očekávat. Hlavou se mu honily otázky. Kolik lidí má Temný pán ve své armádě? A kolik jich tu bude dnes večer? „Není třeba být neklidný, Izare,“ zamumlal hedvábně Temný pán. „Žádná újma ti nehrozí.“

  Izar úkosem pohlédl na muže, který už opět hleděl přímo před sebe. „Já jen nevím, jak se mám...,“ zcela nezvykle se zakoktal, když zahlédl dva lidi na konci chodby. V jednom z nich, i přes těžký černý plášť zahalující postavu, poznal Lucia Malfoye. Blond vlasy ve tmě skoro zářily, jemné světlo se kolem muže usadilo jako svatozář.

  Ale Lucius Malfoy nebyl ten, kdo spoutal Izarův jazyk a pozornost. Byla to žena, která stála vedle něj, žena, která zasáhla jakousi důvěrně známou strunu.

  Černé oči se spojily s šedozelenými. Přes ženinu tvář přešel maniakální škleb a zrůznil její krásné rysy. Její vlasy nepůsobily tak krásně jako její tvář, byl to spíš hustý černý chomáč vzpurných kadeří. Izar pochopil, že jí na jejím vzhledu příliš nezáleží, soudě podle rozmazaného líčení kolem očí a na rtech.

  Když se stejným zaujetím zírala na Izara, poklepala si dlouhým nehtem na uculující ústa.

  Izarovi pár vteřin trvalo, než si uvědomil, že se zastavil.

  „U Merlina,“ zašeptala chraptivě, tiše, a její tmavé oči zajiskřily šíleným potěšením. Zdálo se, jako by se Izara nemohla nabažit. Očima ho sjela od hlavy až k patě, dávala si načas se studováním každého detailu. „Nikdy bych si nepomyslela, že někdy uvidím nemanželského syna mého vzdáleného bratránka ...“

  Izar strnul, jeho srdce divoce tlouklo. Tohle slyšet nechtěl. A aby to bylo ještě horší, zahlédl mladého blond kouzelníka, který vstoupil do chodby za Luciem. Izar věděl, že je to Draco, a byl si vědom, že druhý mladík ženino prohlášení zaslechl.

  Izar nikdy neztratil kontrolu nad svým výrazem a nikdy neztratil kontrolu nad svým chováním. Ale teď byl zatraceně blízko, že tohle všechno ztratí právě před těmi samými lidmi, u kterých si slíbil, že bude mít vždy plnou kontrolu. „Bellatrix...“ začal Lucius váhavě, ale současně i zaujatě. Jeho šedé oči putovaly po Izarovi, jako by ho náhle viděl v novém světle. Temný pán zůstal stát stranou, podivně tichý.

  Když ta žena, Bellatrix, znovu otevřela ústa, zaťal Izar pěsti a jeho pohled potemněl. „Když jsem Lucia slyšela zmínit, že do kruhu našeho pána bude zasvěcen mudlovský šmejd jménem Izar, mohla jsem jen spekulovat. Ale teď, když vidím ty černé kadeře, šedé oči a jemné Regulovy rysy, moje spekulace se potvrdily.“ Při pohledu na Izarův zdánlivě chladný výraz, jí zacukala ústa. „Izar je dost specifické jméno. Jsem překvapená, že ta mudlorozená děvka se rozhodla dodržet tradici Blacků.“

  Nejenže znala jeho otce, ale dokonce znala i jeho matku. Izar se zhluboka nadechl a udělal krok dozadu.

  „To stačí, Bellatrix,“ promluvil konečně Voldemort a položil ruku na Izarovo rameno. Ta váha ho udržela na místě, takže nemohl utéct, což chtěl.

  Když si ho Bellatrix dál prohlížela, její tmavé oči postrádaly jakékoli smilování. Vracel jí pohled, ale chyběla mu schopnost dostatečně rychle shromáždit své myšlenky, aby jí něco odseknul. „Omlouvám se, můj pane. Nevěděla jsem, že ten kluk nezná svůj původ.“  Černé oči pokorně pohlédly na Voldemorta. „Myslím, že především vy byste se to měl dozvědět, můj pane. Koneckonců, Regulus vás zradil. Opravdu chcete ve svých službách jeho parchanta a nechtěného syna?“ Odmlčela se a její tmavý pohled se opět sklouznul na Izara. „Historie se neustále opakuje. I když je Regulus mrtev, stále žije ve svém synovi, jak vidím.“

  „Musíte být dost odvážná, když Temnému pánovi naznačujete, že nedokáže myslet sám za sebe,“ zašeptal temně Izar a po právě prožitém šoku získal jeho pohled opět svou jiskru.

  Bellatrixiny oči se rozšířily a pak zúžily do spokojených štěrbin. Než mohla cokoli namítnout, vykročil Voldemort mezi dospělé, čímž je přinutil, aby od Izara o krok ustoupili. „Vy tři se hlaste v sále, kde už máte být. Hned.“ Jeho tón nenechával žádný prostor pro diskuzi.

  Ještě než oba Malfoyové zmizeli v určené místnosti, naposledy na Izara pohlédli. Izar sklopil pohled, cítil se trapně a nepříjemně. Zrovna takhle svůj původ zjistit nechtěl. A určitě nechtěl, aby u toho byli Lucius a Draco Malfoyovi. Nemluvě o tom, že Temný pán byl jedno ucho, aby mu neuniklo nic z rodinné dynamiky, která se před ním odehrála.

  „Nechceš znát svou matinku, můj sladký bratránku? Tu, která tě po Regulově smrti odložila do mudlovského sirotčince?“ Bellatrix udělala krok kolem Temného pána a nebezpečně blízko se k Izarovi naklonila. Ztuhl, protože si jejího příchodu nevšiml. Byl to šok, když ucítil, jak se její rty dotkly jeho ucha. „Lily Potterová,“ zašeptala s neskrývaným potěšením. „Vím to, protože jsem byla svědkem jejich směšné aférky...“ Její jazyk vyklouzl ven, aby polaskal Izarův boltec.

  Jeho oči se rozšířily a krev mu zmizela z tváře.

  „Crucio “ Kletbu Voldemort pronesl s jistotou a jakousi zvrácenou vášní. Přes napůl spuštěná víčka Izar sledoval, jak jeho vzdálená sestřenice, s tváří zkroucenou v agónii, padla na kolena. Výkřik, který pronikl jejími rty, byl vysoký pronikavý tón, který se Izarovi zařízl do uší.

  Couvl o další krok, cítil, jak se s ním zatočil svět. Přestože jindy by si její mučení užíval, teď mu to připadalo jako bod zlomu. Udělal pár kroků dozadu, byl si více než vědom karmínových očí, které jeho ústup sledovaly.  

  Trvalo to jen další Bellatrixin výkřik, než se otočil a rychle chvátal pryč, jeho rychlost se blížila lehkému klusu. Nevěděl, kam má namířeno, a upřímně řečeno se o to ani nestaral. Tmavé stíny ho pohltily téměř něžným a uklidňujícím způsobem. Izar se rozechvěle nadechl, když si uvědomil, že z toho nemůže utéct.

  Jeho nohy selhaly a on klesl na studenou zem, daleko od těch dvou. Zoufale se odplazil do malého koutku na chodbě, své tělo těsně schoulil u zdi a čelo si opřel o kolena. Jeho roztřesené ruce si pokrčená kolena přitáhly blíž k tělu a snažil se zchladit své emoce. Musel zůstat silný na zasvěcení; nemohl Bellatrix dopřát, aby viděla to, co chtěla vidět - zlomeného osiřelého chlapce, bastarda z rodu Blacků.

  Znovu se otřásl, cítil, jak se mu stáhlo hrdlo.

  Bylo ve třetím ročníku, kdy Izar váhavě experimentoval s vlastnostmi své krve. Chtěl vědět, kdo jsou jeho mudlovští rodiče a uvařil dědičný lektvar. Tím se dala zmapovat rodinná linie kohokoli.

  Trvalo mu téměř celý rok a dvě sady přísad, než se mu lektvar povedl. Izar si byl jistý, že Snape si úbytku svých zásob všiml, ale nikdy to nekomentoval. Ale to by mu ani nevadilo.

  Vzpomínal si, jak po úspěšném uvaření toho lektvaru zíral na prázdný pergamen. Tam, kde se na pergamenu měl objevit jeho rodokmen, se neobjevilo nic než jeho vlastní jméno „Izar Harrison“. Tehdy, ve třetím ročníku, pochopil, že není Mudlovský šmejd. Byla to docela rána zjistit, že minimálně jeden z jeho rodičů byl čaroděj a dostatečně chytrý na to, aby vložil bariéru na jeho dědictví krve. Bylo to velmi pokročilé kouzlo, které mohl zvládnout pouze zkušený kouzelník nebo čarodějka.

  Po třetím ročníku, i po tom lektvaru, o sobě i nadále smýšlel jako o mudlorozeném. Pomyšlení na to, že ho rodiče úmyslně opustili, ho štvalo. Oni věděli, že Izar je kouzelník a věděli, že se ho zřeknou. Proč by jinak na jeho dědictví umístili tu bariéru? Myšlenka na to, že je bastard, a pomyšlení na rozpaky čistokrevného muže po rychlé noci s méněcennou ženou, to byly věci, které Izara specifikovaly. To bylo to, co si myslel, že je… výsledek jedné noci.

  Z toho důvodu bylo snadnější na sebe myslet jako na potomka dvou mudlů.

  Ale dnes ... dnes přišla mnohem větší rána. Svým otcem se Izar příliš nezabýval. Z toho, co Bellatrix řekla, Regulus Black zemřel, byl mrtvý, možná zabitý rukou samotného Voldemorta za jeho zradu. Izar nikdy nezjistí Regulův názor na jeho osud v sirotčinci. Nicméně, identita jeho matky bylo to, co Izara skutečně dostalo.

  Pracoval s ní.

  Izarova tvář se zkroutila, jak se pokoušel dostat pod kontrolu ty zatraceně pálivé slzy. Nikdy předtím se necítil tak opuštěný, tak nechtěný. Ze rtů mu unikl hořký smích a ramena se mu třásla ve snaze zadržet vzlyk, který chtěl tak zoufale uniknout. Jak může matka opustit své dítě a pak předstírat, že ho ani nezná, když se o patnáct let později setkají? Merline, to pálilo.

  I když se Izar pyšnil tím, že ho okolní svět nechával chladným, nemohl popřít zmar a bolest, které cítil. Bylo nesporné, že jednání jeho rodičů ho ranilo.

  Na jeho zádech, v blízkosti zátylku, přistála ruka. Izar se napjal, když kolem sebe ucítil známou magii, uklidňující oblak moci. „Jestli ti pomůže, aby ses cítil lépe,“ začal tiše Temný pán, „já sám jsem byl bastard.“

  Izar vytřeštil oči, ale hlavu nechal skloněnou ke svým kolenům.

  „Nikdo o tom neví, Izare, a věřím, že to zůstane mezi námi,“ ruka na krku ho nejdřív pevně sevřela, než chlácholivě sklouzla po Izarových zádech. „Vyrůstal jsem v sirotčinci, stejně jako ty. Matka zemřela po mém porodu, ale můj otec ji opustil už dřív, když zjistil, že je čarodějka. Pro něho jsem byl odporná stvůra a ze své vlastní svobodné vůle mě odložil v sirotčinci.“

  Temný pán, vůdce a hlasatel nadvlády čistokrevných, byl míšenec. Izar to považoval za zábavně ironické, ale mužovy pohnutky chápal.

  „Odpustil jste mu? Vašemu otci?“ zeptal se Izar s opravdovým zájmem, jeho hlas byl tlumený.

  Temný smích, který následoval, zvedl Izarovi chloupky vzadu na krku. „Ne, zabil jsem ho ve svých sedmnácti.“

  Izarovi zacukaly rty a zvedl hlavu z kolenou. Očima spočinul na zahalené postavě Toma Riddla. Muž se lehce usmíval, ale jeho oči Izara zamyšleně zkoumaly. Karmínový pohled sklouzl po jeho neuslzených tvářích a pak se vrátily k jeho očím. Izarův respekt a úcta k tomu muži vzrostla. Riddle tak ukázal svou největší slabinu, když Izarovi odhalil svou minulost. Minulost, za kterou by jím většina kouzelníků opovrhla.

  Ale přestože byla Izarova úcta k Temnému pánovi značná, nikdy na něm nechtěl být závislý, a nikdy se mu plně nepodrobí. Pouhá skutečnost, že bude mít na své kůži jeho Znamení, neznamená, že z něho bude pouhá bezduchá loutka.

  A totéž platilo i o jeho rodičích. Nikdy ho neuznali. Nikdy ho nepřijali. Tak proč by měl on? Prožil si svou bolestnou chvilku a nic víc nepotřeboval. Dál bude mudlovský šmejd, tak jako dřív, a na skutečnou identitu svých rodičů se vykašle. Oni se nestarají, tak ani on nebude.

  Izar polkl, protože pocítil povědomý vliv Voldemortovy magie. Byl příliš blízko, citelně si vědomý jeho nadměrné síly. „Třeba budu následovat vašeho příkladu,“ připustil Izar a svou pozornost zaměřil zpátky na jejich rozhovor. Popravdě, myšlenka na ignorování matky zněla o dost přitažlivěji, než ji zabíjet. Ale kdo ví, jak to bude vnímat po pár dnech, až šok ustoupí.

  Temný pán se potutelně ušklíbl a jeho karmínové oči se zúžily rozkoší. „To je to, co jsem chtěl slyšet, mé dítě,“ zamumlal muž, jeho nehty se stále dotýkaly Izarových zad.

  „Jsem připravený přijmout Znamení,“ prohlásil Izar, jeho tělo trnulo pod přetrvávajícím hlazením Tomových prstů. Během okamžiku smutku mu ta ruka byla útěchou, ale prodlévající dotek se začínal měnit v něco na hony vzdáleného od nevinnosti. „Děkuji vám za vaši velkorysou podporu, můj pane, ale mohu vás ujistit, že jsem potřeboval jen čas, abych všechny informace vstřebal. Teď chci přijmout vaše Znamení.“

  Ruka pomalu ale jistě sklouzla z Izarových zad. „V tom případě mě následuj,“ Temný pán opět nasadil svou obvyklou nečitelnou tvář. Starší kouzelník se napřímil a výrazně nad Izarem čněl, dokud se chlapec elegantně nezvedl z podlahy.

  „Bellatrix,“ začal Izar, když v relativně pomalém tempu kráčeli chodbou. „Nikomu o tom neřekne, že?“

  Temný pán, než si opět nasadil kápi a zahalil své rysy, blýskl na Izara malým úsměvem. „Bellatrixino jednání je obtížně pochopitelné, Izare. Ale Bellatrix má smysl pro čest rodinného jména, bez ohledu na nemanželské děti. O své rodové linii nikomu vykládat nebude. Ale třebaže je to kruté, s potěšením se ti bude vysmívat. A hned tak s tím nepřestane.“

  Izar se ušklíbl a odvrátil pohled. Dokud to nebude vykládat nikomu mimo rodinu, dokáže tuhle situaci zvládnout. Navzdory tomu, že rody Blacků a Malfoyů byly jedny z největších čistokrevných rodin, kvůli své krvi strávil Izar většinu svého života tak, že na něho pohlíželi svrchu.

  „A vy také, můj pane?“ zeptal se Izar. „Nebudete o tom incidentu mluvit, že? Popravdě bych na to radši sám zapomněl.“ Byl to jakýsi příkaz, znějící jako prosba. Nesmělo to znít moc povýšeně, když měl co dělat s Temným pánem. Přece ho nemůže přímo požádat, aby mlčel.

  „Už mi to vypadlo z hlavy,“ prohlásil Voldemort.

  Byla to lež.

  Izar sklopil zrak. Věděl, že na to muž nikdy nezapomene. Jeho vlastní otec, Regulus, ho zradil. A nejen to, rodina Blacků byla proslulá svým silným politickým vlivem a znalostmi v oblasti černé magie. Obě tyto vlastnosti byly poněkud mimo Izara.

  Ale Izar se za Blacka stejně nepovažoval. Nebyl jako někdo, jehož výchovu a vývoj určovali jeho rodiče a jeho předci.

  Byl pouhopouhý Izar Harrison.

{Death of Today}

  Ostatní se ošívali.

  On zůstával klidný. A vzpřímený.

  Jeho oči si prohlížely další tři, kteří s ním byli v místnosti. Dva byli o pár let starší než on, zatímco poslední byl asi tak třicetiletý. Krátce pomyslel na to, jestli od Voldemorta také dostali cenné dary a pozvání na luxusní oběd. Možná, že také dostali krátkou lekci z minulosti Toma Riddla, jako Izar.

  Izar si položil ruku na břicho, protože cítil lehkou nevolnost. Uvnitř vířily lítost a obavy, a připomínaly mu, proč poprvé Znamení odmítl. Nechtěl být ocejchovaný. Nechtěl být vlastněný. Ta myšlenka však narušovala jeho odhodlání, proto se přinutil zpomalit a zklidnit svůj dech.

  Věděl, že už neexistuje žádný způsob, jak z toho ven. Na vycouvání měl čas před pár dny, když měl možnost běžet za Brumbálem a schovat jako ubohá krysa. Ale Izar si ani nedokázal sám sebe představit, že by utekl. Nikdy od ničeho neutíkal. Místo toho se všemu postavil čelem, neústupně a tvrdohlavě jako mezek.

  Prostě si jen musí pořád připomínat, že v pondělí se vrací do Bradavic. Potom se takovýchto setkání celý rok nebude muset účastnit. Za tu dobu se může změnit spousta věcí.

  To neznělo tak špatně...

  Izar se přinutil spustit ruku ze svého břicha. Poté, co si ho Voldemort vyzvedl z malého koutu na chodbě, odvedl ho do malé a chladné místnosti. Tam ho Temný pán opustil a zanechal na pospas jeho dvěma následovníkům. Smrtijedům. Takhle si říkali služebníci Lorda Voldemorta. A tím bude i Izar, až jeho kůže ponese Znamením zla.

  Smrtijedi Izara přinutili, aby se svlékl do spodního prádla a pak přes něho přehodili těžký plášť. Spolu se třemi ostatními si musel vyzout své boty a stát bosýma nohama na studeném kameni.

  Už teď dostávala jeho kůže modrý nádech a naskočila mu husí kůže. Neměl páru, jak dlouho to vydrží bez bot, které by mu zahřály aspoň nohy. Plášť by pravděpodobně pomohl chlad odvrátit, kdyby však nebyl tak velký. A materiál, ze kterého byl vyrobený, byl příliš vzdušný, aby byl účinný.

  Izar v ruce svíral svou hůlku. Ve chvíli, kdy se dveře jejich temné místnosti otevřely, přinutil se nasadit na obličej kamenný výraz. „Už na vás čtyři čeká.“ S těmi slovy je Smrtijed se stříbrnou maskou ve tvaru lebky vyvedl z místnosti.

  Když místnost opouštěli, mužovy oči se jim skrz masku vysmívaly. Izar se chvěl, ale jeho výraz zůstal cynicky klidný. Byl jako poslední v řadě, snad půjde i poslední k přijetí Znamení. Znamení ... jediné, co musel udělat, bylo soustředit své myšlenky na znamení a pochopit jeho vlastnosti. Musel přiznat, že byl strašně zvědavý, jakým způsobem se Temné znamení přenášelo na paže Smrtijedů. Vymyslel si Tom to kouzlo sám? A co přesně to dělá?

  Když vstupovali do větší, chladnější místnosti, zatlačil ty myšlenky do pozadí. Místnost byla směšně velká s mnohem, mnohem větším počtem služebníků, než Izar si původně myslel. Všichni služebníci klečeli ve velkém půlkruhu, s Lordem Voldemortem uprostřed. Někteří byli tak daleko vzadu, že Izara napadlo, jestli vůbec mohli slyšet cokoli z toho, co se dělo v přední části místnosti. Ale když si všiml jejich masek, pochopil, že to bylo úmyslné.

  Izara napadlo, že to bylo něco jako hodnosti.

  Smrtijedi, kteří byli vzadu, na sobě měli šedé masky, zřejmě z nějaké slitiny niklu. Bylo jich ze všech nejvíc a zřejmě se jednalo o nejnovější členy. Druhá skupina měla stříbrné masky a jejich počet byl mnohem nižší, než těch z niklu.

  A konečně nejmenší skupina, sotva dvaceti Smrtijedů, nosila masky zlaté. Klečeli ve vnitřní- části půlkruhu, nejblíže k Temnému pánovi. Čím více se k nim Izar přibližoval, tím více cítil jejich magii. Nicméně, Izar nepředpokládal, že členové Voldemortova Vnitřního kruhu jsou považováni za ty nejsilnější. Někteří ze zlatě maskovaných Smrtijedů neměli zas tak silnou magii, i někteří Smrtijedi s niklovou maskou byli silnější.

  Zřejmě se to zakládalo na důvěře a délce služby Temnému pánovi.

  Izar upíral pohled před sebe, při studování Smrtijedů se nespoléhal jen na své oči. Přesto musel uznat, že Blackové mají podobný fyzický vzhled. Vůbec by se nedivil, kdyby ho některý z ostatních kouzelníků Vnitřního kruhu poznal.

  Když se jeho skupina zastavila uvnitř půlkruhu před Temným pánem, vytrhl se ze zadumání. Jakmile starší kouzelník v jejich skupině klesl jako první na kolena, byl Izar nucen také pokleknout. Sklonil hlavu a cítil, jak se mu oči Smrtijedů za ním zavrtávají do zad.

  „Všem vám děkuji za účast,“ začal Temný pán tiše. Izar odolal pobavenému odfrknutí. Neexistovala jiná možnost, než přijít. „Rozhodli jste se připojit k chvályhodnému hnutí, které se postaví proti diskriminaci temné magie. Přijde čas, kdy budeme Černou magii bezpečně užívat a naše děti se ji budou učit ve školách. Nebudeme se za ni stydět, budeme na ni hrdí.“ Muž se záměrně dramaticky odmlčel, každý ho hltal se zatajeným dechem. „Nejen, že upevníme naši pozici jako zastánci vytříbenější magie, ale také očistíme svět od mudlovské nákazy. Mudlové náš svět pomalu, ale vytrvale zamořují. Kouzelníci jsou nadřazené bytosti, a právem. Kouzelnické děti by neměly vyrůstat v mudlovském světě, a zejména ne v mudlovských sirotčincích.“

  Izar vzhlédl ze svého místa na zemi a upřel pohled na Temného pána. Muž se s jeho očima nesetkal, ale Izarova pohledu si byl vědom.

  „Náš svět by měl být bez jakéhokoli milovského vlivu, bez poskvrny.“

  Tu a tam se od ostatních Smrtijedů ozývalo spokojené mumlání. Byli řečí Temného pána nadšení.  Izar si byl jistý, že ji nejspíš slyšeli více než jednou, ale vzrušení při poslouchání těch slibů jim přinášelo větší závislost - více posedlosti a uchvácení Temným pánem. Byl to nekonečný koloběh. Temný pán k nim promlouval, ke svým stoupencům vysílal svou laskající auru, a na oplátku mu Smrtijedi stále více propadali. A chtěli víc. Potřebovali víc.

  „Budeme bojovat za naše právoplatné místo v kouzelnickém světě. Po více než století bylo na Temnou magii pohlíženo svrchu, bylo na ni pliváno. Kouzelnický svět si ani neuvědomí, odkud to přišlo,“ Voldemort se posadil na židli, která se podobala spíš trůnu. „Dnes večer jsem vyzval čtyři kouzelníky, aby se k nám připojili. Věřím, že nám mohou nabídnout výhody, které potřebujeme. A já jim na oplátku nabídnu svět bez diskriminace, šanci přidat se k vítězné straně.“

  Voldemort naklonil hlavu na stranu, jeho rty se roztáhly v uštěpačném úsměvu.

  „Andrew Rowley.“

  Třicetiletý muž ze skupiny lezl dopředu po čtyřech jako ubohé zvíře a zastavil se přímo před Voldemortovou sedící postavou. „Můj pane,“ zamumlal tiše. „Slibuji vám svou věrnost a své bohatství. Budu dělat čest vašemu jménu.“

  Izar pozorně sledoval, jak se ten muž, Rowley, sklonil se a políbil lem Voldemortova hábitu. Izar spolkl znechucené zavrčení. Nedokázal si sám sebe představit, že dělá něco tak ponižujícího, jako je líbání mužových šatů.

  Přivřenýma očima soustředěně sledoval, jak se Voldemort naklonil a přitiskl hůlku k Rowleyho levému předloktí. „Morsmordre,“ zasyčel hedvábně Voldemort. Šedozelené oči pozorovaly, jak bylo Znamení víceméně vytetované na mužovu paži. Rowleyho ramena se zachvěla a z úst mu unikl pronikavý výkřik.

  Izar se opřel o kolena, jeho zvědavost stále narůstala. Co to bylo za kouzlo? Muselo to proniknout mnohem hlouběji než jen do kůže, když muž tak hlasitě zakřičel. Mělo to vliv na nervový systém? Kožní tkáň byla určitě poškozená dost na to, aby to vyvolalo pronikavý výkřik. Ale Izar si říkal, že v tom musí být mnohem víc. Přece jen, copak by si Smrtijedi, pokud již nechtěli být služebníky Temného pána, mohli znamení jen tak vyříznout? Nějak si nedokázal představit, že by Voldemort dovolil, aby bylo tak snadné se toho zbavit.

  Mělo to vliv na tělo jako celek.

  „Severusi,“ zasyčel Riddle a pokynul Smrtijedovi ve zlaté masce, aby přistoupil.

  Izar strnul, v kleku se mírně vztyčil. Jeho oči se vpíjely do muže, který rychle přistoupil k Rowleymu a na čerstvě označenou paži nanesl mast. Severus? Severus Snape ? Izarovy ruce se opřely o studenou zem, jak se naklonil blíž ke svému Mistrovi lektvarů. Netušil, jestli ho víc zajímalo, že Snape je Smrtijed, nebo to, z čeho je vyrobená ta mast. Až se Izar v letošním roce vrátí do školy, bude si muset s ředitelem Zmijozelské koleje promluvit.

  S profesorem Snapem docela slušně vycházel. Určitě nebude nepatřičné, když se ho zeptá na vlastnosti masti, kterou použil. Možná by mu mohl poskytnout i nějaké poznatky o samotném Znamení.

  Posadil se zpět a sledoval, jak dopředu postupují druzí dva mladíci, aby byli označeni. Oba křičeli, snad ještě hlasitěji než ten první. Navzdory bolesti se Izar podivně těšil na přijetí Znamení a na pocity, které ho po označení zasáhnou. Jeho dychtivost po Znamení byla čistě akademická. Chtěl záhadu Znamení vyřešit. A bude se snažit, jak nejvíc dokáže, aby nekřičel. Nesmí.  

  „Izar Harrison.“

  Přišla řada na něj. Na rozdíl od ostatních Izar vstal a přešel až k Voldemortovi, kde opět poklekl. Snapův krk se při Voldemortově zavolání ostře otočil a jeho překvapené oči se spojily se těmi šedozelenými, dokud Izar nemusel odvrátit zrak.

  „Můj pane,“ začal Izar stejně jako ostatní. „Slibuji vám svou nehynoucí věrnost. Budu dělat čest vašemu jménu.“ Nemohl Voldemortovi poskytnout své “bohatství“ prostě proto, že žádné neměl. Místo toho sklonil hlavu a stejně jako ti předchozí uchopil lem Voldemortova hábitu. Jeho prsty sevřely látku, určitě ji zmuchlaly. Při představě, že před ním to dělaly už stovky jiných, cítil, jak se mu v ústech shromažďuje žluč.

  Ale zastavila ho ruka.

  „Místo toho ucti mne, dítě,“ zasyčel potěšeně Voldemort. Izar se zamračil, protože to nejdřív nepochopil. Smrtijedi kolem něho začali překvapeně šeptat. „Mou ruku, Izare.“

  Izar uvažoval, co bylo víc ponižující, jestli muži líbat šaty nebo ruku. Ale přesto roztřeseně popadl štíhlou a bledou dlaň do své vlastní. Dlaně jich obou byly studené a při jejich kontaktu prošel Izarovou rukou elektrický šok. Nebylo to neznámé. Už se to stalo, když Voldemort před týdnem přišel do sirotčince. Stalo se to pokaždé, když se dotkla jejich holá kůže.

  Naklonil se a políbil hřbet Riddlovy ruky, pak ji otočil a políbil pulzní bod. Když se odtáhl, Riddle ho nehtem drápl po celé délce čelisti. Krvácel, to bylo jisté. Ohromenýma očima sledoval, jak Voldemort, zatímco z Izara nespouštěl pohled, ochutnával krev na svém prstu a jeho karmínové oči neuvěřitelně zářily a vysmívaly se.

  Izar rychle odvrátil pohled, vyhrnul si rukáv a nastavil své předloktí. Zachvěl se, když se mu hůlka Temného pána přitiskla k paži. „Morsmordre.“

  Bylo to bolestivé. To ano. Izar pevně zaťal zuby a když ucítil působení magie, která jím procházela, mimoděk zavřel oči. Výboje, které přicházely z fyzického kontaktu s Voldemortem, byly mírné a nevinné ve srovnání se šoky, které zahltily jeho organismus právě teď. Když kletba prostupovala jeho tělem, pod víčky mu tančily světelné záblesky. Ty nárazové vlny mu rozpálily krev a nakonec pronikly až do jeho mysli.

  Takže jeho předpoklad byl správný. Bylo to mnohem víc než jen jednoduché tetování. Mělo to vliv na nervovou soustavu.

  Netrvalo dlouho a bylo po všem. Izar otevřel oči a zalapal po dechu. Přestože šoky ustaly, Znamení na jeho kůži stále hrozně pálilo.

  Podíval se na Voldemorta a zaznamenal mužův zamyšlený pohled. „Nekřičel jsi.“ Temný pán zvedl ruku, aby zastavil příchod Snapa s mastí. „Možná nebudeš potřebovat ani mast.“

  Izar chtěl protestovat, ale jeho rty zůstaly sevřené. Byl příliš hrdý, než aby škemral o mast.

  „Ale můj pane,“ Severus Snape byl překvapivě tím, kdo protestoval.

  Voldemort zlostně syknul. „Pokud chlapec bude chtít mast, musí mě o ni požádat. Bude muset spolknout svou pýchu.“ Izar se kousal do rtu a oči pevně upíral na podlahu před sebou. Všechno kolem bylo mírně rozostřené. V chladné místnosti se nějak oteplilo, hořely mu tváře a dokonce i nohy.

  Byl si jistý, že má horečku.

  A tu evidentně způsobilo Znamení.

  Ale o mast nepožádal. Pokud to zvládl bez křiku, může to stejně tak zvládnout i bez použití masti.


  O chvíli později dostal svou maskou. Byl však příliš dezorientovaný, než aby si uvědomil, že jako pouhý nováček obdržel masku stříbrnou

***

<<<Kapitola 5.<<<>>>Kapitola 7.>>>



Pozn. překladatelky:
Pro ty, kteří uvažovali nad původem a významem jména Izar, tu máme pár údajů, které jsou čerpané z Wikipedie:
Izar je půvabná dvojhvězda s výrazným barevným kontrastem v souhvězdí Pastýře. Skládá se z hlavní oranžové složky a druhá, slabší složka, se v jejím kontrastu jeví jako modrozelená, což z ní činí jednu z nejatraktivnějších dvojhvězd. Odtud i její latinský název Pulcherrima, tzn. nejkrásnější.
Obě složky dvojhvězdy jsou od sebe vzdáleny 2,8", spolu s velkým rozdílem jasnosti obou hvězd je k rozlišení složek dvojhvězdy nutný dalekohled s objektivem o průměru 75 mm.


19 komentářů:

  1. Páni!!! Takže Regulus Black? Tak to bych nečekala. A ten akademický zájem o Znamení, třeba vykoumá, jak se toho zbavit. Jen doufám, že ze spolupráce se Severusem něco bude. Děkuji za překlad a budu se těšit zas za týden...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, ano, Regulus. A Izar je prostě zvídavý a snaží se z každé špatné věci vytěžit něco pro sebe, třeba aspoň hlubší poznání věci.
      A bez Severuse by to samozřejmě nešlo... :-D
      Díky za kometík.

      Vymazat
  2. Tak to vypadá, že Izar bude mít zákeřnou Nemesis;-) Vsadím se, že Bella využije každou chvíli, aby to u Smrtijedů neměl jednoduchý...a jsem zvědavá, jestli bude třeba spolknout pýchu a žádat o mast:-) a taky mě zajímá, co Lily a jejich budoucí vztah. Za dnešní kapitolu děkuju a napjatě budu vyhlížet další neděli:-)

    Jenny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bella je prostě zlatíčko a myslím, že nebudu nijak spoilerovat, když řeknu, že si s ní Izar ještě užije.
      Hned v další kapitolce se dozvíme, jak to dopadlo s mastí. ;-) A vracíme se do školy, takže... Draco.
      Děkujeme za komentář.

      Vymazat
  3. Sakra překvapení tohle... Měla jsem nevím proč dojem že se to bude držet víc základů příběhu :D :D Ale nestěžuju si, Izar je sympaťák :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Autorka si příběh víceméně předělala podle svého. Vycházela z faktu, že věštba se nekonala, tudíž Voldemort neodpadl při zabíjení malého Harryho a ten se nestal jeho viteálem. Riddle je politik, a malá pikoška navrch... Harry Potter není tak docela Harry Potter.
      Díky za komentík.

      Vymazat
  4. Hahá..:) Jsem dobrá... odhadla jsem to:)
    No tak trochu mne napadá, jestli zase nebyla vyslovena další věštba a proto Izara chtěla Lily takto "ochránit".
    No věřím, že Severus byl překvapen.. tohle asi nečekal. Hodný havraspár a je na zasvěcení.. Věřím, že s Bellou si ještě užijeme.. fakt jí nemám ráda. Já takovéhle "škádlení" fakt nesnesu.. asi bych na ní vyběhla. Ale Izar si asi poradí. Takže stříbrná maska.. no čekala jsem,že nedostane tu obyčejnou. Izar je pro Toma důležitý a ukazuje to všem.
    Pěkně napsané:)

    Lily

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to si piš! Když jsem četla tvé odhady, tlemila jsem se jako blázen při pomyšlení, jakou budeš mít radost, až to vyjde najevo. Tak si to užij a třeba v budoucnu zase něco trefíš. Otázek je tu ještě spousta.
      Bella je šílená potvora, to ví i Voldemort. :-D
      A ano, stříbrná maska. Tomovy motivy zatím nejsou zcela zřejmé, ale je jasné, že ho z nějakého důvodu protěžuje a poměrně dost o jeho účast stojí. Ta kniha je toho důkazem. Nemyslím si, že by ostatní rekruti dostávali něco tak vzácného a drahého.
      Díky za komentář a pochvalu.

      Vymazat
  5. Aha... takže... matku som odhadla správne, ale Regulus? Reggie je moja láska, strašne zaujímavá osoba a je o ňom tak málo poviedok... Bola som si na 95% istá, že Izarov otec je Tom. Hlavne keď Izarovi daroval tú úžasnú knihu. To musí byť sen každého knihomoľa. Takže je to Regulus. Tak teraz som zvedavá prečo sa Lily správa tak divne a či ju bude chcieť Izar zabiť tak ako Tom zabil svojho otca. Prijatie znamenia bolo také odpudzujúco-fascinujúce. Stále som dúfala, že to niekto zastaví, alebo Izar príde na to ako to utlmiť alebo obmedziť. Som rada, že nekričal a že sa neplazil... Je to čím ďalej, tým zaujímavejšie a je tu stále viac vecí, ktoré potrebujem vedieť:D Ďakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mám Regula ráda. Tajemná postava v pozadí celého příběhu. I tady Voldemorta zradil a mluvilo se o něm pouze v minulém čase. Co se týče Lily, myslím, že Izar není tak pomstychtivý, jako Tom. Ale čeká ho ještě mnohé překvapení, takže jeho budoucí činy nelze předpovídat.
      *No právě Izarovo "neplazení se" je vlastně červená nit celého příběhu.
      Děkujeme za tvůj komentář.

      Vymazat
  6. Není Voldy na zabití? V jednu chvíli se stará a za malý okamžik bych na něj vyslala nějakou zakázanou kletbu. Člověk si rodiče nevybírá a Izarovi se musí nechat, že si vždy zachová tvář, dnes ovšem byla vyjímka a nelze se mu divit, Bella dokáže opravdu překvapit.
    Bobo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tohle je skutečně jeden z mála případů, kdy Izar neměl vše pod kontrolou. A co se týká Voldyho, v případě Belly si mohl dovolit vystupovat jako milosrdný Samaritán, protože se ho to bezprostředně netýkalo, ale Izarův nedostatečný projev podřízenosti... No, to už je jiná. Tady jde o pověst Temného pána, že jo?
      Řekla bych, že Izar to cítí podobně jako ty. :-D
      Díky za komentík.

      Vymazat
  7. No tak to kdo je Izarův otec jsem opradu nečekala. Jsem zvědavá na další setkání Izara a Lilly. No to bude zajímavý rozhovor.
    Krásná kapča a těším se na pokračování :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na setkání s Lily si budeme muset chvíli počkat (ne moc), protože Izar se vrací do školy. Ale zajímavé to rozhodně bude.
      Díky za tvůj komentář.

      Vymazat
  8. Tak tohle jsem nečekala. Už od začátku bylo jasné, že Izarova matka bude asi Lily, ale na Reguluse jako jeho otce bych určitě nepřišla. Tak na některé otázky se nám konečně odhalují odpovědi :)
    Jsem zvědavá na další setkání Izara a Lily a taky na Izara a Bellatrix, protože jsem si jistá, že ona si určitě neodpustí pronést k tomu všemu nějakou další pichlavou poznámku. No a taky náš nejmladší Malfoy, jak se bude asi chovat? Bude se k Izarovi chovat tak jako vždy, jako k "mudlovskému šmejdovi" nebo změní názor a začne se chovat lépe nebo dokonce ještě hůř.
    Taky Severus teď ví, že Izar je nový smrtijed a zajímalo by mě jestli je Severus stále loajálním smrtijedem nebo přeběhl na druhou, tu světlou stranu, ale když jsou Potterovi stále naživu a nebyla vyslovena žádná věštba (asi) tak Severus nepřeběhl za Brumlou a nestal se tak špehem. No ale zase vystává otázka jak se stal učitelem?
    Ah bože je to tak zamotané, no doufejme, že s dalším dílem budeme moudřejší.
    Hezký díl a děkuji za překlad.
    Anny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takže už známe oba rodiče, jejich motivy však nikoli. Všechno se to časem dozvíme, ale nebude to hned. V některých věcech nás autorka trochu napínala. Bella samozřejmě nezklame a reakce našeho Dráčka se začnou projevovat hned v příští kapitole. ;-)
      Severusův osud je kapitola sama o sobě. Věštba skutečně nebyla, ale jestli Severus je či není špión, to ti samozřejmě neprozradím. :-D
      Ale učitelem se samozřejmě stát mohl, protože Voldemort ještě není jako Temný pán aktivní, teprve se chystá udeřit a Znamení pro nezasvěcené nic neznamená. Zatím.
      Děkujeme za tvůj komentář.

      Vymazat
  9. Blahopřeji Lili za její svělý odhad Reguluse jako Izrova otce. Lili jako matka byla odhalena hned v první kapitole. Myslím si, že to je i důvod Lilina výzkumu oblouku smrti, že chce zkusit vrátit Reguluse zpět. Je velmi zvláštní, že se Izra po doteku závoje jím nepropadl, přestože věděl, že jakmile dojde k jakémukoli fyzickému kontaktu, vrhne ho to na druhou stranu závoje. Proč se tak nestalo?
    Také mne napadlo, že může být jak nemanželský, tak / tajně / manželský syn, děj dává prostor pro obě možnosti.
    Blackovi evidentně dávali dětem jména podle hvězd - Sirius, Izar, Andromeda, Regulus - jen Narcissa je jiná a u Bellatrix nevím, zda se tak nějaká hvězda jmenuje.
    Zasvěcení bylo také zajímavé, Tom si Izry považuje, předpokládám, že takhle vzácný dar, jako je Eruditio, dostane jen velmi málo vyvolených Smrtijedů.
    Odepření masti proti bolesti je evidentně test Izry, uvidíme, zda mu Severus tajně pomůže.
    Bellatrix je zlatíčko, jako jedna z mála postav světa HP v podstatě nemá fandovsky upravovaný charakter. A to je možná škoda, bylo by zajímavé si o ní přečíst jako o příčetné ženě na straně dobra. Spousta jiných charakterů tímto prošla.
    Děkuji za zajímavou kapitolku a kvalitní překlad. Arianna

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Izar a jeho příhoda se Závojem... Hm, ne že bych ti chtěla něco dopředu prozradit, ale jsem ráda, že sis této příhody všimla. To, že je Lily pracuje právě u Oblouku smrti skutečně není náhoda. Máš dobrý odhad, ale motiv ti ani nepotvrdím ani nevyvrátím. :-D

      Bellatrix je třetí nejjasnější hvězda v souhvězdí Orion, ale Narcissu jsem nikde ve vesmíru nenašla. Jestli někdo máte tip, dejte vědět. ;-)

      Zasvěcení bylo skutečně zajímavé a odepření masti... Voldemort prostě chce, aby za ním Izar přišel. Jestli ho tak trestá, testuje nebo si jen vynucuje jeho přítomnost, to je ve hvězdách.
      A Bella je skutečně jednou ze stálic celého fandomu a její charakter se dá upravit jen těžko, protože ji všude provází její "šílenost". Myslím, že jsem kdesi něco takového četla, ale bylo to tak OOC... Škoda mluvit.
      Děkujeme za pochvalu a komentář.

      Vymazat
  10. Páni, Regulus? Tak ten mě nenapadl, Siri ano, ale Reg ne! Já bych tu Bellatrix vážně profackovala, ať už je v jakékoliv povídce, vždy mě zvedne ze židle, takže mě Voldy potěšil :D Ale Izar mě nepřestává překvapovat, je to vážně pozoruhodná osobnost a postava, jsem si jistá, že Voldy si je toho více, než jenom vědom. Především tím, že mu políbil ruku a dal mu tu stříbrnou masku, vypadá to, jako kdyby se v něm shlédl a bere ho jako rovnocenného, kterak původem či talentem. No, fakt se těším, jak se to bude vyvíjet, Voldy asi Izara bude pěkně prohánět! :D Díky za další skvost, děvčata! :)

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)