4. května 2014

09. Death of Today

Autor: Epic Solemnity
Překlad: Nade

Děkujeme za komentáře Jenny, Bobo, Zuzaně, Kátě, Lily, patologické Vee (zatracené skloňování) :-D, Arianně, Charli a Anny.


***

Nejdřív něco z poznámek autorky: Obecně se má za to, že Kruval je v Bulharsku. Ve skutečnosti je však Kruval nezmapovatelný a jeho poloha je neznámá. Existují webové stránky, které předpokládají, že Kruval je v Bulharsku, to ano, ale jsou to jen *dohady*. Existují i ​​další webové stránky, jako je Harry Potter Wiki, které říkají: „Škola se nachází v severní Skandinávii, v nejsevernějších oblastech Švédska nebo Norska.“ To že Viktor Krum je Bulhar nemusí nutně znamenat, že Kruval je v Bulharsku. Takže snad to nikomu nebude dělat příliš velký problém.

Dále autorka oznamuje, že Francouzi a Norové mají, jak je známo, své akcenty. Nicméně ona ve svých dialozích žádné akcenty používat nebude. A za to jsme jí, my překladatelky, vděčné až za hrob! :-D


Kapitola devátá

  Velký sál bzučel tím, jak studenti mluvili o překot a hlasitěji než obvykle.

  Daphne si odfrkla a ušklíbla se na své spolužáky pro jejich nevhodné způsoby. Upřímně řečeno, existovala jistá omezení, jak projevovat své nadšení nad okolním děním, a tohle bylo jasně přes čáru. Poté, co spolužáci zachytili její nesouhlasný pohled, se uklidnili a vážně se po sobě podívali.

  Občas se divila, proč se vůbec tu přetvářku obtěžuje udržovat. Jenže její otec, Merlin mu žehnej, vždy očekává, že na veřejnosti bude Daphne dodržovat řádné čistokrevné způsoby. Milovala svého otce celým svým srdcem, ale reprezentovat dlouhou a starobylou linii Greengrassů ji občas unavovalo. Protože její matka a otec neměli mužského dědice, závazek v pokračování rodinného jména připadl na Daphne.

  Svým tmavě zeleným pohledem nonšalantně sklouzla podél zmijozelského stolu na svou mladší sestru Astorii. Když Daphne pozorovala svého čtrnáctiletého sourozence, zaplavila ji žárlivost. Astoria byla velmi krásná mladá dáma. Astoriiny blond vlasy byly víc platinové, než její zlatý blond. Její oči měly úžasný odstín modré, zatímco oči Daphne byly tmavé, skoro plesnivě zelené. Astoria byla víc přirozeně krásná. Daphne na svém vzhledu musela pracovat.

  Ale Daphne na svou mladší sestru žárlila především proto, že se mohla bavit. Nezatěžovala ji žádná čistokrevná očekávání. Jejich otec Astorii hýčkal a rozmazloval, a dovoloval jí být na veřejnosti uvolněná a sama sebou tak dlouho, dokud nepoškozovala jejich rodné jméno.

  A nepotřebovala se nutně vdát do čistokrevné rodiny, protože to Daphne byla ta starší, ta která se musela provdat do úctyhodné rodiny.

  Přes to všechno Daphne Astorii nesporně milovala a cítila se vůči ní velmi ochranitelsky.

  Daphne se odvrátila od Astorie, která se smála se svými přáteli, a přistihla se, že její pohled směřuje k havraspárskému stolu. Někdy si přála, aby byl Izar Harrison kouzelník čisté krve. Přestože hleděla k havraspárskému stolu, věděla, že tam chlapce neuvidí. Havraspár byl v knihovně, a to i přestože do školy dorazili teprve před třemi dny. Nemělo by ji to překvapovat. Vlastně ji to nepřekvapovalo. Místo toho ji to znepokojovalo. Dokonce i Daphne mohla vidět, jak Havraspárova ramena tíží stres. Nikdy to nedal najevo, samozřejmě, ale pokud šlo o jejího malého Havraspára, byla Daphne velmi pozorná.

  Hlasy po celé Velké síni se zřetelně ztlumily a stejně tak, pokud to bylo možné, i hořící pochodně.

  Všichni své oči upírali na pohár, a když se plameny změnily v oslepující bílo-modré, zadrželi dech. Bylo téměř obtížné se do nich dívat, když všechny pochodně kolem potemněly.

  Daphne se v sedu zaujatě napřímila. Malfoy prohlašoval, že bude bradavickým šampiónem; ve skutečnosti zašel tak daleko, že se před zbytkem Zmijozelů vychloubal, jak přinese čest jejich koleji. Daphne na vyhlášeních mladého Malfoye neshledávala nic působivého. Ve skutečnosti by se vsadila, že Malfoy senior by nebyl moc šťastný, kdyby věděl, že se jeho dědic chová tak… pompézně a okázale.

  „Už je skoro čas,“ zvedl se Brumbál od hlavního stolu, s rukou napřaženou směrem k poháru.

  Daphne zadržela dech, když se plameny těsně před tím, než z poháru vystřelil kousek pergamenu, změnily na živě rudé. Pergamen se ve spirálách točil ve vzduchu a každý pár očí sledoval jeho kouřovou cestu. Brumbál ho vytrhl ze vzduchu dříve, než mohl klesnout příliš nízko.

  Jeho oči přimhouřily, když si malý kousek pergamenu četl, pravděpodobně potěšený tím, jak se každý student a politik se zatajeným dechem naklonil dopředu. Daphne by přísahala, že viděla, jak starému muži zacukaly koutky.

  „Kruvalským šampiónem je... Lukas Steinar!“

  Daphne sledovala, jak se ze skupiny Kruvalských studentů zvedl vysoký, štíhlý chlapec. Její oči ho zaujatě hodnotily. Byl velmi atraktivní. Z chlapce vyzařoval chlad, hedvábně černé vlasy mu padaly do jasných očí. Rozhodně nebyl tak krásný jako Izar, ale určitě to byla konkurence. A aby to bylo ještě lákavější, byl to syn norského ministra. A čistokrevný.

  Daphne sledovala, jak si od Brumbála převzal malý kousek pergamenu a zmizel v jedněch z bočních dveří poté, co ho jeho otec a ředitel Karkarov poplácali po zádech.

  „Krásnohůlským šampiónem je… Cyprien Beaumont!“

  Šampiónem Krásnohůlek byl překvapivě chlapec. Daphne se opřela, potěšená i podrážděná současně. Potěšená byla čistě proto, že žádnou z krásnohůlských dívek nepovažovala ani vzdáleně za dost důležitou, aby si zasloužila takovou publicitu, přesto však Daphne doufala, že alespoň za jednu školu bude vybrána dívka.

  Stále tu byl šampión z Bradavic.

  Pokud to nedostane Malfoy, jak tvrdil.

  Pozorovala toho zrzka, Cypriena, jak vstupuje do vedlejší místnosti. Když se na něho dívala, uvědomila si, že mění svůj dřívější názor na rusovlasé. Obvykle, když pomyslela na zrzky, vybavil se jí v hlavě obrázek Weasleyho. Bylo to nechutné.

  Než si Daphne stihla Cypriena opravdu prohlédnout, plameny ještě jednou zčervenaly a vystřelily poslední kus pergamenu.

  „Bradavickým šampiónem je…“

  Všichni si poposedli dopředu a Draco, který téměř přistál ve své večeři, vypadal stejně samolibě jako albínští pávi, které si jeho rodina držela kolem panství. Daphne si, i přes nedostatek slušného osvětlení, prohlížela své nehty. Byl to jen její dojem, nebo byly její nehty příliš… široké?

  „Izar Harrison?“

  Oči se jí rozšířily a ústa otevřela, ještě než se stihla upamatovat, že Greengrassové nikdy nevypadají jako ryba na suchu. Řekl ředitel opravdu to, co si myslela, že řekl? V žádném případě nemohl vyslovit jméno, které si myslela, že vyslovil. Většina studentů a zaměstnanců se ještě víc naklonila a jejich tváře se napětím zkroutily. Zřejmě předtím špatně slyšeli. Ředitel to vyslovil tak tiše.

  „Izar Harrison!“ vykřikl muž tak hlasitě, že se všichni v síni kvůli té hlasitosti zaklonili.

  Brumbál se otočil ke stolu Havraspáru a ostatní hlavy ho následovaly, protože nevěděli, kde hledat. Nebylo tu moc lidí, kteří by věděli, kdo je Izar Harrison. A díky tomu ani moc lidí netušilo, že nesplňuje věkovou hranici.

  Daphne si rukou zakryla ústa, ze kterých jí unikl pobavený smích. Oh, tohle bylo prostě příliš dobré. A co to dělalo ještě lepší, byl Malfoyův ohromený výraz. Daphne si přála, aby byl poblíž ten otravný Nebelvír se svým fotoaparátem. Nebo ještě lépe, Rita Holoubková, která čekala v Trofejní místnosti.

  U stolu Havraspáru nastal rozruch, jak se po šampiónovi rozhlíželi. Daphne obrátila oči v sloup. Izar by měl začít lidem říkat, kam jde. Chlapec by mohl být ze školy klidně unesen a nikdo by o tom nevěděl prostě proto, že Izar příliš často zůstával sám.

  Odfrkla si a vstala od zmijozelského stolu. Všechny oči se obrátily k ní. Zachovala klidnou tvář. „Izar je v knihovně, pane řediteli,“ protáhla a zvedla bradu.

  Po celé síni se šířilo hihňání a šuškání. Co je to za šampióna, který dá své jméno do poháru, a pak je v knihovně, když se chystají vyhlašovat vítěze? To bylo nepřípustné. Netušili však, že Izar své jméno do poháru nedal. Ani Daphne nebyla tak hloupá, aby tomu věřila.

  Ale zůstávala otázka, kdo to udělal. Kdo byl dostatečně krutý, aby tam vhodil jméno někoho jiného? Zejména někoho, kdo s turnajem nechtěl mít nic společného?

  Brumbál ostře přikývl, v jeho tváři problesklo pochopení. To znamenalo, že muž věděl, kde je Izar. „Běžte pro něho, slečno Greengrassová, a řekněte mu, aby se k nám připojil v Trofejní místnosti.“

  Přikývla a s klidným výrazem rychle vyšla z Velké síně.

  Izarovi se to vůbec nebude líbit.

  A Daphne se na to těšila.

{Death of Today}

  Izar odstrčil pergamen a usmál se, když si uvědomil, že už dokončil esej z Kouzelných formulí, kterou měl mít hotovou až příští týden. Bylo to poměrně snadné a Izar byl trochu zklamaný, že to nebylo tak náročné, jak se těšil. Doufejme, že Obrana proti černé magii bude trochu… obtížnější. A pro případ, že pro Izara nebude výzvou probíraná látka, tak profesor určitě bude. Zítra bude mít svou první hodinu se Siriem Blackem a Izar věděl, že bude muset tvrdě pracovat na tom, aby před profesorem projevoval lhostejnost.

  Ale právě teď měl své úkoly hotové a tak mu zbýval čas na prozkoumání Temného znamení. Už prohledal Eruditio, dárek od Riddla, aby zjistili, jestli existují nějaká kouzla, kterými by se dalo určit jádro kouzelnické hůlky. Informace v Eruditio byly dost omezené. Existovalo několik lektvarů, které dokázaly určit vlastnosti něčí hůlky, ale uvařit je by trvalo několik měsíců. Nejenže to bylo časově náročné, ale ve skutečnosti také potřeboval hůlku, jejíž vlastnosti chtěl zjistit.

  Proč by, ve jménu Merlina, někdo vytvářel tak zbytečný lektvar? Je jasné, že pokud byste měli k dispozici hůlku, zjistit její jádro a typ dřeva by bylo jednoduché. To kouzelníkovi, který potřeboval zjistit vlastnosti hůlky Temného pána, moc nepomáhalo. Izar si byl víc než jistý, že Voldemort svou hůlku nepůjčuje. Bez ohledu na to, jak oblíbený byl Izar, nikdo nebyl dostatečně důvěryhodný a oblíbený, aby mohl držet a používat hůlku Temného pána.

  Bylo to žalostné.

  A těch pár kouzel uvnitř knihy obsahovalo stejné pokyny. Musel mít hůlku, aby zjistil její vlastnosti.

  A tak si Izar pohrával s myšlenkou zeptat se Ollivandera, toho starého muže, který Izarovi pomohl vybrat hůlku.

  Ačkoli, tu byly jisté potíže, které dle Izara nastanou.

  Žádné dvě hůlky nebyly stejné. Bez ohledu na to, jestli mají stejné jádro, nebyly stejné. Díky tomu si Izar uvědomil, že i kdyby zjistil jádro Voldemortovy hůlky, pořád by bylo se Znamením obtížné manipulovat. Bylo by to snadnější, to ano, ale pořád tu byly pochybnosti. Stejně tak potřeboval určit druh Voldemortova dřeva. Ten den, kdy byl Izar uzdraven, letmo zahlédl nějaké lehčí dřevo, čímž by mohl být možná tis, javor, nebo dokonce balzové dřevo.

  Bylo to frustrující.

  Izar zaťukal svou vlastní hůlkou do stolu a upíral pohled na jedenáct palců dlouhý indický palisandr. Jeho vlastní hůlka obsahovala žíni z Testrála. Bylo by poněkud ironické, kdyby Voldemort měl stejnou, ale o tom Izar pochyboval.

  A ještě tu byla otázka, jestli Izar potřebuje to samé stvoření, které dodalo své peří, žíně nebo srdeční blánu. Pokud jde o manipulaci se Znamením, bylo by to asi trochu reálnější, ale… myšlenka na hledání konkrétního zvířete se zdála nemožná. Měl z toho migrénu.

  Musí se zeptat Ollivandera. Ačkoli měl tušení, že výrobce hůlek důvěrné údaje o vlastnostech kouzelnických hůlek pravděpodobně nebude poskytovat, alespoň ne prostřednictvím sovy.

  „Izare!“

  Trhl sebou, až jeho hůlka klepla o stůl. Slavnostní vyhlášení šampiónů ještě nemohlo skončit, nebo jo? Těšil se na svou chvilku samoty v knihovně. Ale okolnosti, samozřejmě, pro něho nikdy nepracovaly, že?

  „Ano, Daphne?“ odvětil tiše a chladně se na blondýnku podíval. Zaznamenal, že má na tváři zlomyslný úsměv. Pravděpodobně začne chrlit drby o tom, kdo jsou šampióni, a upřímně řečeno, Izar neměl náladu to poslouchat. „Jestli jsi přišla, abys…“

  „Brumbál se s tebou chce setkat v Trojení místnosti. Hned,“ řekla rychle, popadla Izara za paži a táhla ho ze židle.

  Zamrkal. Je pravda, že byla menší než on, pravděpodobně jediná dívka menší než on, ale na svůj vzrůst byla dost silná. „Potřebuju svoje věci…,“ odpálkoval její vytrvalé ruce, aby posbíral své věci. „O čem chce se mnou ředitel Brumbál mluvit?“ Obrátil zamračený pohled k samolibé dívce. „Nemá teď být na setkání se šampióny, aby diskutovali o prvním úkolu? Co má moje účast společného s turnajem?“

  „Musíš pokládat tolik otázek, Izare?“ Jakmile si dal tašku na rameno, zahákla prsty do jeho rukávu a táhla ho ven z knihovny. „Ne všechno je třeba zkoumat tak…,“ její tvář se poměrně roztomile svraštila, „tak empiricky…“

  Šedozelené oči se zúžily. „Ale no tak, Daphne, ‚empiricky‘ je na tebe moc velké slovo. Víš vůbec, co znamená? Navrhoval bych slovo ‚analyticky‘, které lépe vyjadřuje to, co jsi měla na mysli. Ale dávám ti bod k dobru, že se na mě snažíš zapůsobit mimořádnou slovní zásobou.“

  Než pustila jeho rukáv, vrhla na něho nepěkný pohled. Ať už se chystala říct cokoli, Izarovi bylo jasné, že se mu to nebude líbit. Její výraz mluvil za vše. „Jsi  bradavický šampión.“

  „Prosím?“ zasmál se Izar, protože mu to připadalo směšné. „Co jsi říkala?“

  Zkřížila ruce na prsou a zpříma na něho zírala. „Nedělám si z tebe srandu, Izare. Tvé jméno bylo vytaženo z Poháru a Brumbál tě chce v Trofejní místnosti.“

  Když si Izar uvědomil, že s ním nelaškuje, otočil se na patě a rychle vyrazil k Trofejní místnosti, čímž zanechal Daphne samotnou na chodbě.

  Tohle nemůže být. Nedal své jméno do Poháru; nebyla žádná šance, aby ho tam dal osobně. Bránila mu v tom věkové hranice. A navíc neměl o turnaj sebemenší zájem. Už při samotné myšlence na soutěž skřípal zuby.

  Prohrábl si rukou vlasy, čímž je pravděpodobně rozcuchal ještě víc, než už byly. Izar otevřel dveře do Trofejní místnosti a než se vydal po schodech dolů, ztěžka polknul. Až sem mohl slyšet dohadování v místnosti. Hádali se kvůli němu. Izar se zarazil, nejistý, jestli opravdu chce jít tam dolů. Oni si vážně mysleli, že dal své jméno do Poháru. No není to legrační? To bylo to poslední, co kdy chtěl udělat, a doufal, že Brumbál bude znát způsob, jak ho z turnaje dostat.

  Izar však tušil, že pokoušet se vycouvat z Turnaje bude nemožné.

  „Jestli někdo dokáže úspěšně projít Albusovou hranicí věkového omezení, tak je to pan Harrison,“ stoupal hlas profesorky McGonagalové vzhůru po schodech. „Ten kluk je ryzí génius.“

  „Ale patnáctiletý? Na tom jeho statusu šampióna je rozhodně něco divného.“ Izar zaznamenal, že promlouvající hlas byl někoho z Norů. Jeho silný přízvuk byl v ostrém kontrastu s hlasy Britů. „Jsem si jistý, že s pohárem někdo manipuloval. A nemyslím si, že bychom chlapce měli nechat soutěžit.“ Tenhle muž, jehož Izar považoval za ministra Norska, mluvil, jako by z Izarova vyhlášení vinil někoho jiného.

   Alespoň někdo je na jeho straně.

  „Nebo,“ francouzská žena přerušila napětí. Izar věděl, že je to Madam Maxime, ředitelka Krásnohůlek. „Jak Minerva uvedla již dříve, mohl to chlapec udělat sám. Zdá se, že je dost chytrý, aby tak učinil. Určitě chce popularitu, slávu…“

  „Ten kluk mi nepřipadá jako někdo, kdo vyhledává pozornost,“ přerušil ji pochmurný a hluboký baryton Severuse Snapa.

  „Tak proč nebyl na večeři?“ pochybovala madam Maxime. „Jsem si jistá, že se cítil příliš provinile, než aby čelil svému pochybení.“

  „Nebo…,“ protáhl Izar, když sestoupil z posledního schodu a vstoupil do ohněm osvětlené komnaty. Všechny hlavy se k němu otočily. „Jsem mohl být v knihovně a dokončovat svou esej z Kouzelných formulí,“ pokrčil rameny. „Ale myslím, že vaše teorie zní mnohem… působivěji.“ Izar přelétl pohledem celou skupinu, která se v místnosti sešla. Ředitelé a ředitelka, ministři jednotlivých zemí, a několik profesorů. Také tam byl jistý náměstek ministra, Tom Riddle. Temný pán stál mezi nimi a působil nezvykle normálně.

  Ale Izar věděl, že je všechno možné, jenom ne normální. Muž většinou přitahoval pozornost každým svým pohybem. Jeho přítomnost vyzařovala dokonce i zpod krycího kouzla. Dnes se však zdál podivně pasivní, jako by záměrně nechtěl vyjádřit svůj postoj.

  „Izare,“ vykročil Brumbál vpřed, jeho obočí bylo svraštělé znepokojením. Energicky zvedl ruku a zarazil tak blondýnku a jejího fotografa, kteří se k Izarovi hrnuli. „Ještě ne, Rito,“ přikázal ostře Brumbál.

  Rita Holoubková. Izar potlačil grimasu, protože se právě ze všech sil snažil zůstat netečný. Brumbál otevřel ústa, aby se s největší pravděpodobností dotázal, jestli dal Izar své jméno do poháru, ale byl přerušen.

  „Tohle je ten chlapec?“ zeptala se Madam Maxime a shlédla ze své výšky, aby si Izara řádně prohlédla. „Nevypadá víc než na třináct.“

  Izar se ušklíbl, tentokrát jízlivě. „Pokud bychom odhadovali věk podle výšky, madam, vám už musí táhnout na…,“ nějaká ruka mu sevřela rameno a přerušila ho dříve, než mohl urazit velmi významnou postavu francouzského světa. Izar odmítal zahanbeně sklopit zrak, ale podíval se na Snapa, aby tak muži tiše poděkoval, že ho zastavil.

  „Zmijozel,“ vykřikla vzrušeně Rita, když přeskočila pohledem mezi Severusem Snapem a Izarem. Koneckonců, kteří jiní studenti by se cítili dostatečně uvolněně v přítomnosti profesora Snapa? „Šampión ze Zmijozelu tu nebyl více než třicet let.“

  „Ano,“ protáhl Izar. „Protože havran na mém školním hábitu neobyčejně připomíná hada,“ pronesl suše a díval se na ženu, jako kdyby byla úplně tupá. Rita si odkašlala, když si konečně všimla jeho uniformy Havraspára. Odfrkla si a odvrátila se, jako by Izarovu poznámku neslyšela.

  Nějaká ruka ho nasměrovala pryč od Snapa a Rity. Izar zjistil, že se dívá do znepokojené tváře Albuse Brumbála. Starý ředitel se trochu sklonil, aby mohl pohodlněji hledět Izarovi do očí. „Vložil jsi své jméno do Poháru, Izare?“

  Brumbál odtáhl Izara stranou, ale nebylo to dost daleko, aby jejich rozhovor skryl před ostatními. „Ne, pane řediteli, já bych své jméno do toho poháru nikdy nedal. Už jen samotná myšlenka na turnaj mě odpuzuje.“ Od přihlížejících zaznělo několik odfrknutí, ale Izar jim nevěnoval žádnou pozornost. Zpříma se díval do Brumbálových měkce modrých očí. Ten muž ho neobviňoval, místo toho mu položil upřímnou otázku.

  Ředitel se jemně usmál a znovu se napřímil. „Máte nějakou představu, kdo mohl dát vaše jméno do Poháru? Nějaké podezření?“

  „Možná, že někdo ze starších Havraspárů,“ zamumlal Izar, než si - příliš pozdě - uvědomil, že říct to asi nebyl ten nejlepší nápad. Ale kdyby měl myslet na někoho, kdo by dal jeho jméno do Poháru, byli by to starší Havraspáři. Copak to nebyly sotva dva dny, kdy se vyjádřili, že by Izar měl své koleji přinést nějaké uznání?

  Brumbál zvedl obočí, vypadal skutečně překvapený. „Proč by vás vlastní kolej chtěla uvrhnout do nebezpečí?“ Izar se odvrátil, svůj pohled nasměroval na množství trofejí v místnosti. „Izare,“ naléhal jemně muž.

  „Měli jsme nějaké neshody, to je všechno,“ dodal rychle Izar.

  „Já tvrdím, nechte toho kluka soutěžit,“ promluvil nový hlas, který přízvukem konkuroval norskému ministrovi.

  Izar se otočil, jeho pohled okamžitě přitáhl vysoký brunet na druhé straně místnosti. Vysoký mladík měl na sobě školní uniformu Kruvalu a dle Izarova názoru vypadal příliš nadutě. Student Kruvalu putoval očima po Izarovi, jeho rty zacukaly. Izar věřil, že kdyby student setřel ze své tváře ten arogantní úšklebek, vypadal by celkem slušně. Až na ty vlasy. Hedvábné a rovné, jaké by mu mohla kdejaká žena závidět, a jedno z jeho modrých očí zakrývaly stylem, který zřejmě považoval za módní. Izarovi to však nepřipadalo ani vzdáleně zajímavé.

  Izar věděl, že chlapec byl šampión Kruvalu a ten vysoký rusovlasý za ním byl šampión Krásnohůlek. Zrzek se zdál mnohem laskavější, trochu přátelštější, protože Izarovi věnoval malý úsměv.

  „Koneckonců,“ pokračoval jízlivě Kruvalský student, „když na to přijde, nemyslím, že by vůbec mohl na trofej dosáhnout.“

  Izar se naježil, oči se mu zúžily do štěrbin. Když šlo o jeho výšku, býval poněkud nedůtklivý. „To říká ten, kterému přes vlasy není vidět do obličeje?

  Místo trucování a uraženého pohledu, se oči Kruvalského studenta rozšířily, aby se pak přemýšlivě přivřely. Skoro jako by si Izarovo odpálkování užíval. Když se chlapec vpíjel do Izarova pohledu, jako by ho zkoumal a ukládal do paměti, na tváři mu přitom pohrával lehký úsměv.

  „Obávám se, že bez ohledu na důsledky, pane…,“ začal Riddle a pokynul rukou směrem k Izarovi, jako kdyby zapomněl jeho jméno. Izar si nemohl pomoci, ale ten muž hrál politika brilantně.

  „Izar Harrison,“ dodala McGonagalová a vrhla na Riddla pohled přes horní okraj svých brýlí.

  „Ano, pan Harrison má právo soutěžit, bez ohledu na jeho věk ‚třináct‘. Jakmile bylo jeho jméno vytaženo z poháru, je nucen účastnit se turnaje až do posledního úkolu.“ Riddle blýskl po Izarovi téměř znechuceným úšklebkem, při čemž se proměnil na pravého politika. „Je politování hodné, že to dopadlo takhle. Pokud najdeme důkaz, že jste umístil své jméno do Poháru, mohu vás ujistit, chlapče, že budete čelit vážným následkům. Je tu mnoho lidí, kteří tentokrát spoléhali na úspěch Británie.“

  Jeho slova zněla tak skutečně, a tak zběhle, že Izarovi připadalo těžké jim neuvěřit. Ale jak se Temný pán stavěl k Izarově účasti v turnaji? Byl opravdu zklamaný, že bylo vyvoláno Izarovo jméno? To se dalo těžko odhadnout a Izar věděl, že mužovy pravé pocity ještě nějaký ten čas nerozezná.

  Ministr Norska stál vedle tichého Karkarova a vypadal stejně zmateně jako Izar, i když trochu podezřívavě.

  „Prosím klid, pane Riddle,“ přesunul se Brumbál před Izara a přerušil tak Riddlův upřený pohled. „Pan Harrison je stejně vinen jako my ostatní. Neexistuje žádná jistota, že umístil své jméno do Poháru. Mohu tedy jen doufat, že budete Izara podporovat, místo abyste ho srážel.“

  Pokud Brumbál podezříval Toma Riddla z jeho skutečné identity Temného Pána, pak mohl starý ředitel vědět o Tomově nechuti k mudlorozeným. Brumbál by naopak věřil, že Riddle je Izarem znechucený, protože pochází z mudlovské rodiny. Izara napadlo, že ze strany Temného pána je to dost brilantní. Jeho vlastní pozice Smrtijeda tak Brumbálovi pravděpodobně vůbec nepřijde na mysl.

  „Postavte se tady,“ převzala Rita kontrolu nad situací a pokynula šampiónům do blízkosti krbu. „Potřebujeme fotografii pro zítřejší článek. Samozřejmě, že na Obřadu vážení hůlek uděláme fotografií víc, ale musíme naše čtenáře navnadit.“ Projevila se téměř puntičkářsky, když probírala nejlepší pózy pro všechny tři šampióny.

  Obřad vážení hůlek… Izar se na chvíli zamyslel a ignoroval pohled šampióna Kruvalu.

  „Harrison se může postavit támhle na tu židli. Alespoň by tak mohl být stejně vysoký jako my. Ale je to jen hrubý odhad.“ Norský chlapec se na Izara zazubil s posměšným výrazem ve tváři.

  Izar hodil na židli pochybovačný pohled, než přešel místnost. Byl si vědom překvapení ostatních nad tím, že vyhověl návrhu Kruvala, ale nevšímal si toho, dokud se neposadil. Židle vypadala podobně jako trůn a Izar se v ní usadil tak vznešeně, jak nejlépe uměl. S arogantním pohybem si přehodil nohu přes nohu.

  „Nebo se možná vy dva můžete postavit vedle mě,“ vypustil samolibě. Kruvalskému chlapci věnoval úšklebek.

  Původně byl účastí v tomto turnaji šokovaný. Ale při pohledu na kruvalského chlapce si Izar uvědomil, že srazit hřebínek tomu arogantnímu klukovi by mohlo být zábavné. To že je bradavický šampión, přece nemusí nutně znamenat, že musí být po celou dobu v centru pozornosti, no ne?

  Ale pak si vzpomněl na své projekty, které chtěl do konce roku dokončit. Rázem byl mírně rozladěný. Možná, že pošlapat toho kruvalského chlapec nebude až tak zábavné, jak se původně zdálo. Ne, když toho měl tolik na talíři.

 Letošní rok bude chaos.

{Death of Today}

  Štíhlými prsty rozbalil Denního věštce, zatímco volnou rukou uchopil svůj šálek čaje. Světle šedé oči zachytily část přední strany a odfrkl si, když si přečetl titulek. Tak to vypadá, že v letošním roce proběhne Turnaj tří kouzelnických škol, tentokrát v Bradavicích.

  Živé šedé oči si prohlížely fotografii třech šampiónů, nezaujaté i zvědavé současně. Vždycky bylo zábavné, když tam objevoval důvěrně známá jména kouzelníků, se kterými chodil do školy. Připadalo mu to jako věky, ale bylo to jen šestnáct let.

  Jeho pohled se okamžitě zaměřil na chlapce uprostřed. Jeho srdce jedinkrát udeřilo, než zrychlilo na nebezpečnou úroveň. Levá ruka roztřeseně upustila šálek čaje a křehký porcelán cinknul o podlahu. Roztříštil se na kousky, horká tekutina se rozstříkla všude kolem.

  „Kráturo!“ zařval chraplavým hlasem, což znamenalo, že ho moc často nepoužíval. Nohy ho pálily od rozlitého čaje, ale stěží si toho všímal, když k sobě přimáčkl Věštce. Třásl se. Zalil ho silný zármutek. „Zatraceně, Lily!“

  Odhodil Věštce, v záchvatu vzteku vezl ruku a smetl všechno porcelánové nádobí ze stolu, vzteky zavrčel.

  „Pane Regule, pane,“ zakňučel a couvl Krátura, který se objevil v místnosti.

  Regulus zoufale zasténal, zhroutil se na židli a zranitelnou tvář si zakryl rukama. Lhostejno co si předtím myslel o Lily, lhostejno kolik si Regulus vytrpěl za zradu před téměř patnácti lety, nic se nedalo srovnat s tímhle, s touto zradou. Ne, když se jednalo o dítě. Jeho dítě.

  „Odjíždíme do Británie, Kráturo,“ vzpamatoval se Regulus, jeho oči byly tvrdé. Zdráhavě se zahleděl dolů na Věštce, jeho oči se téměř posedle vpíjely do chlapce. Jmenoval se, poněkud ironicky, Izar. Izar byla hvězda v souhvězdí Pastýře, nacházela se ve stejném souhvězdí jako hvězda Arcturus. V rodině Blacků byly tři generace Arcturů. A nejen to, i Regulovo prostřední jméno bylo Arcturus.

  Příjmení mu připadalo skutečně zavádějící. Harrison. Izar Harrison. Regulus si prsty prohrábl vlasy, zuby zaťaté. ‚Sirotek, mudlorozený sirotek‘ stálo v novinách. Co to Lily, u Merlina, hraje?

  „Do Británie, pane Regule?“ opakoval Krátura a sklopil uši. „Ale Temný pán, pane….“

  „Na tom nezáleží,“ odsekl Regulus trochu příliš drsně. „Sbal věci. Odjíždíme co nejdříve.

***




19 komentářů:

  1. No, tak vylosování Izara bylo celkem jasné, i když další bradavický šampion by též nebyl k zahození :-D A pak ta scéna s Regulusem, tak mě vážně dostalo. Děkuji za překlad a budu se těšit zas příště...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, v téhle povídce jsou soutěžící skutečně jen tři. Takže Izar je na to sám.
      A konečně je jisté, že Regulus žije a dokonce se nám vecpal do děje. Přejme mu hodně štěstí, protože je tu mnoho takových, kteří ho moc rádi neuvidí.
      Děkujeme za komentář.

      Vymazat
  2. Muahahahahaha, teď se mi to konečně začíná líbit! :D
    *Jako kdyby se jí to nelíbilo předtím*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takové pocity jsem u téhle povídky měla neustále. Vždycky mě něco zvedlo ze židle. :D Věřím, že se ti to bude líbit až do konce.
      Díky za tvůj komentík.

      Vymazat
  3. Chudák Izar, letos vážně nebude mít klid...zajímalo by mě, jestli to byl Voldemort, kdo hodil jeho jméno do poháru nebo spíše někdo jiný;-) uvidíme, jestli se moje domněnka potvrdí...a konečně je i jasné, že Regulus žije:-) za kapitolu děkuju a těším se na další:-)

    Jenny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro Izara to bude větší utrpení než si myslíš. Bude totiž muset čelit davům, a to zrovna není jeho šálek kávy. :-) Voldy už předtím naznačil, že má s Turnajem své plány, takže možné je všechno. ;-)
      A do toho si přijuchá Regulus, bude mela...
      Díky za tvůj spamík a těšíme se na další. :-D

      Vymazat
  4. Teda, tak Regula jsem tu opravdu nečekala. No chudák Izar, to bude mít opravdu krušný rok. Ale Riddle.. Teda fakt co to rozehrál, myslela jsem že Izar nebude moct soutěžit když je tak mladý.. to je celkem směšné. Když je mu jen 13.. Jinak Regulus určitě nečekal, že Lily svoje dítě strčí do sirotčince.

    Lily

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Regulus nám trochu zamíchá kartami. :-D A krušný rok to opravdu bude, ale nepodléhej bludu. Izarovi je 15. To jenom Madam Maxime vypustila tuhle cifru (protože proti ní je každý mrňous, natož Izar) a Riddle to po ní jen zopakoval, zcela záměrně. Sehrál roli ignorantského politika tak dobře, že jsi mu to uvěřila. :-D
      Moc děkuji za tvůj komentář.

      Vymazat
  5. Báječná kapitola.
    Izar má neuvěřitelnou schopnost. Odpálkoval toho Kruvala a ještě přetočil jeho slova ve svuj prospěch. Jen je mi líto, že nemužu vidět tvář Draca při vyhlášení šampiónu, nevím co bych dala za tenoohled, kdy zjistil, že ne on, ale právě Izar se jedním stal ;)
    Konečně se tam objevil Regulus. Jak to vypadá asi nevěděl co po sobě nechal v Anglii. Jen nevím co si mám myslet o Lily, ale to se až dovíme někdy příštš. Jen se bojím o Regula, jak to vypadá celou dobu utíkal před Temným pánem a teď se vrací zpět kvuli synovi. Zajimavé bude až zjistí, že se Izar vydal v jeho šplépějích jakožto "věrného" smrtijeda.
    No... co jiného dodat ;)
    Jako obvykle děkuji za překlad, a už teď se nemužu dočkat další neděle.
    Anny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Že jo! Mě taky baví, že dokáže pohotově reagovat a nečučí jako tele. Jen ať si ho ostatní pořádně užijou. :-D Draco musel být v naprostém šoku, takže i jeho výraz tomu musel odpovídat. Fakt je škoda, že nemáme fotodokumentaci.
      Regulus je na cestě za svým synem, bez ohledu na okolnosti. Jeho reakce skutečně naznačuje, že o Izarovi nevěděl. Kdyby věděl, asi by nereagoval tak impulsivně. Už brzy zjistíme, jak se zapojí do děje a co z toho vzejde.
      Moc děkujeme za tvůj komentík.

      Vymazat
  6. Není Izar skvělý? Ten jeho humor, já ho žeru.
    A Voldy? Ty jeho hry s Izarem, hm, hm, chudák Izar.
    Další soutěžící jsou super, lepší než škaredá víla nebo nezajímavý kačer Krum.
    Bobo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Normálně jsem se zastavila v letu... Věříš, že jsem to nikdy neřešila?
      Ale když jsem četla tvůj popis víly a kačera, nezbývá mi než souhlasit. :-D
      Voldy si skutečně s Izarem pohrává, to je fakt, ale Izar to nevzdává, a to se mi na něm líbí. A neztrácí smysl pro ten svůj suchý humor. ;-)
      Díky za tvůj komentík.

      Vymazat
  7. Regulusa ako postavu mám strašne rada. Je tak zaujímavý a je o ňom tak málo... Som rada, že mu na Izarovi záleží a že je teda aj vysvetlené, že na Izara kašlal asi preto, že si myslel, že je u Lily. Dúfam, že Reg neumrie. Bolo by mi to ľúto.
    ďakujem za skvelú kapitolu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Regulus je velmi zvláštní postava i v kánonu, hodně tajemný. Pevně doufám, že s jeho účastí v tomhle příběhu budeš spokojená. Minimálně se určitě dozvíme, jak to vlastně bylo s ním a s jeho údajnou smrtí.
      Moc děkujeme za tvůj komentík.

      Vymazat
  8. Oh, tenhle příběh je kouzelný. Moc pěkný překlad, i když já ho už četla v angličtině. Izar je prostě slaďouš.. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Těší nás, že se ti líbí nejen příběh, ale i náš překlad. Takové chvály si moc ceníme, to si piš. Máme radost, že nám čtenáři schvalují výběr povídky.
      Děkujeme za tvůj komentář.

      Vymazat
  9. Tak se potvrdil můj odhad a Izar byl opravdu vtažen do turnaje, určitě se potvrdí, že Tomem. Norové kují pikle a jejich šampion je evidentně tím, kdo bude Izrovi nejvážnějším soupeřem. Uvidíme, jak bude Izra v konkurenci dobrý, jak ukáže jakým je skvělým kouzelníkem. Francouzký šampion tam zatím jen tak postává nonšalantně stranou. Škoda jen, že není jednou z vybraných šampionů také dívka, je to až příliš maskulinní.
    Byla také zmíněna odměna za vyhraný turnaj? Totiž, jestli je stejná jako v originále, nebo nějaká jiná, originální.
    Také se nabízí otázka, jestli bude trofej tentokráte nezačarovaná, nebo jestli z něj třeba pletichařící Norové neudělají opět přenášedlo a Izara neunesou.
    Že je Regulus naživu bylo jasné již z uniknuvší poznámky Severuse v jedné z předchozích kapitol, i když bylo také možné, že je někde za obloukem. A on byl zatím v exilu. Bude jistě velmi zajímavé, až se Regulus s Izrou v budoucím ději setká, jak předpokládám. Snad tu bude mít Regulus více prostoru než v jiných povídkách a autorka nám ho hned nezabije.
    Mě osobně se tu velice líbí postava Daphné, klidně bych ji tu mohla mít spárovanou s Izrou.
    Děkuji za krásný překlad a těším se na další děj.

    Arianna

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co k tomu dodat? Shrnula jsi to bezezbytku. :-) Ovšem pikle v turnaji budou zleva, zprava. Takový vedlejší produkt politických hrátek. Odměna zmíněna zatím nebyla, ale nečekala bych, že půjde o něco jiného než v kánonu. Bude tam spousta jiných překvapení, to mi věř.
      Regulus nebyl za závojem, ale v exilu, přesně tak. A teď se vrací do Británie, aby se setkal se svým synem. Určitě bude mít svému synkovi co vysvětlovat. Je jenom otázka, jak se k němu dostane, aby ho nečapli.
      Rozhodně s tebou souhlasím, pokud jde o Daphné. Je to úžasná osůbka, a ať si Izar říká, co chce, dobrý přítel je prostě k nezaplacení.
      Moc děkujeme za tvůj komentík ;-)
      PS: Izar, ne Izra. Drobná přesmyčka, já vím. :D

      Vymazat
  10. OMG! Reg žije? Já myslela, že to byl žert! Tak to bude ještě zajímavé! Pravděpodobně o Izarovi nevěděl, resp. že žije! Tak nejdřív živý Siri, teď oživlý Reg, začíná to být moje nejoblíbenější povídka! :D A beztak (100%) to tam hodil Voldy, jak může vůbec předstírat, že je normální?! :D A pobavilo mě hašteření mezi Kruvalem a Bradavicema! :D Máme se ještě na co těšit :D

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)