11. května 2014

10. Death of Today

Autor: Epic Solemnity
Překlad: Nade

Děkujeme Káťe, Charli, Jenny, Lily, Anny, Bobo, Zuzaně, varthan a Arianně za jejich komentáře a podporu. Jste úžasné povzbuzovadlo. :-D


***


Kapitola desátá

  Izar sklonil hlavu ke své učebnici, aby se vyhnul množství zvědavých očí. Bylo těžké vyrovnat se s tím, že je... vnímaný. Izara si někdo všímal pouze mudlovském sirotčinci, když byl mladší. A pozornost, které se mu pak dostalo, nebyla zrovna příjemná. Neustále ho zlobili a šikanovali, protože Louis si ho vybral jako svou osobní hračku. Mudlové vůbec dělali Izarovi ze života peklo. To protože Izar byl na svůj věk vždycky menší, a tak se i další děti odvažovaly následovat v Louisových stopách.

  Nicméně pozornost, které se mu dostávalo teď, byla zcela jiného druhu.

  Studenti o něm nikdy neslyšeli. Byli zvědaví. Tím spíš, když se rozneslo, že nesplňuje věkovou hranici turnaje. Kolem se šířily nechutné fámy, stejně jako nehynoucí špitání a chichotání.

  Izar dokonce vynechal snídani, protože s těmi drby nechtěl mít nic společného. V žaludku mu zakručelo a on si uvědomil, že nic nejedl od včerejšího oběda. Izar netušil, kdy bude mít možnost se znovu najíst. Při pomyšlení, že by šel na oběd do přeplněné Velké síně, mu žaludek plaval v moři úzkosti.

  Po včerejší schůzce v Trofejní místnosti se vydal rovnou do Havraspárské společenské místnosti. Na jeho příchod tam čekalo nespočet Havraspárů, kteří toužili zjistit, jak se dostal přes linii věkového omezení. Izar beze slova prochvátal přímo kolem nich a zalezl si do své postele, závěsy nechal po zbytek noci zatažené.

  Neměl ponětí, kdo dal jeho jméno do Poháru. A současně věděl, že nebude možné vypátrat, kdo to udělal. Už teď toho měl nad hlavu; nezbýval mu čas řešit, kdo se na něho zaměřil.

  Kdo by si pomyslel, že bude nikdo, a pak se, v časovém rozpětí několika hodin, změní v někoho?

  V tuhle chvíli seděl Izar ve třídě OPČM a čekal, až vstoupí profesor Black. Zbývající studenti brebentili o turnaji a přes celou místnost vrhali pohledy, jako by čekali, že vyskočí a přidá se k nim. Velmi nepravděpodobné. Spíš by po nich hodil svou knihu, než aby poslouchal další z jejich šílených teorií.

  Když Izar zahlédl, jak Sirius Black vplul do místnosti, odfrkl si a zabořil obličej do učebnice. Muž měl ramena stažená dozadu a vypnutou hruď. Skoro to vypadalo, jako by na sebe před vstupem do třídy vrhnul nafukovací kouzlo.

  „Dobré ráno, třído,“ začal Sirius trochu temně.

  Izar si knihu nastavil tak, aby to vypadalo, že si čte a přitom mohl Siria pohodlně sledovat, a nechal své oči sklouznout po celém jeho těle. Protože tady ve třídě k němu byl blíž než ve Velké síni, všiml si Izar nezbedných vrásek kolem Siriových očí. Ale znepokojující bylo, že čas jeho vrásky smíchu viditelně obrousil. Bylo to, jako by byl Sirius kdysi v minulosti oslnivý mladý muž plný humoru a pak přišlo něco, co jeho život obrátilo naruby.

  Starší muž v sobě měl evidentně kus stínu, podobného stínu, jaký si nesla Lily Potterová.

 Izar se otřásl, nechtěl myslet na svou matku. Ale na druhou stranu, ani deset stop před ním tu stojí jeho strýc; strýc, který ani neví, že jeho jediný synovec existuje.

  Sirius přešel za svůj stůj a zadíval se na svitek pergamenu. „Budu vyvolávat jména a vy se prosím ohlaste, zda jste přítomni.“ Než začal, namočil dlouhý černý brk v kalamáři.

  Bylo zajímavé, že Sirius Black projevoval jakousi drobnou... alternativní poruchu osobnosti. Když poznával příjmení některého ze studentů, pokaždé vzrušeně zareagoval. Dotyčného studenta se pak začal vyptávat na jeho rodiče nebo příbuzné. Izar pozoroval Annu Beth Tullyovou, šesťačku z Mrzimoru, jak se červená a odpovídá na Siriovy dychtivé otázky. Po chvilce šťourání Sirius prohlásil, že podle všeho chodil do s její matkou i otcem do školy.

  Izar zvedl obočí a pozorně muže sledoval. Siriovu osobnost bylo těžké posoudit. Bylo v něm dítě, ale také temný, utrápený dospělý; dospělý, který toho už hodně viděl a zažil dost bolesti. A také v něm byl patrný konflikt mezi osobností vlídného a starostlivého dospělého muže a šibalského dítěte, které bylo, s největší pravděpodobností, malý poťouchlý spratek.

  Šlo pouze o Izarův dojem. Ale obvykle soudil správně, a Sirius byl, aspoň prozatím, nanejvýš znepokojující.

  Vysvětlením by samozřejmě mohl být samotný rod Blacků. Blackové se poměrně často křížili mezi sebou. Jejich incestní svazky mohly Siria Blacka ovlivnit víc, než muž dával najevo.

  „Izar Harrison,“ Siriův hlas byl slabý, což bylo ve velkém kontrastu s jeho předchozím tónem.

  Šedozelené oči se ostře zaměřily na mužovu odvrácenou tvář. Sirius od pergamenu nevzhlédl, tak jako u každého jiného studenta. Místo toho Izar zaznamenal prsty svírající hranu stolu a sveřepě zaťatou čelist. Ach, ten člověk chtěl, téměř potřeboval na Izara pohlédnout. Havraspár úplně viděl, jak strašně moc na něho chtěl Sirius upřít svůj pohled.

  „Tady, pane profesore Blacku,“ protáhl Izar s úšklebkem.

  Sirius se ztěžka nadechl, sebral se a koutkem oka na něho pohlédl.

  Ze Siriova chování Izarovi došlo, že má tušení o jeho původu. Muž vlastně působil dojmem, jako by viděl ducha. Ústa sevřel tak, až mu zbělely rty. Jeho šedé oči byly přivřené, s rozšířenými zorničkami.

  Siriovi se zachvělo chřípí, sklonil se zpět ke svému stolu a chvíli nepřítomně zíral na pergamen, než zase pokračoval v seznamu. Izar se odvrátil a spěšně zaznamenal Grangerovou, jak ho pozoruje. Než se vrátil ke své knize, střelil po ní chladným pohledem. Byla to otravná mudlovská šmejdka, která příliš často strkala nos do záležitostí jiných lidí. V průběhu let ji z povzdálí pozoroval. Neměla mnoho přátel, pokud vůbec nějaké měla. Podobně jako Izar dávala přednost knihám, ale současně byla ráda v záři reflektorů, zatímco Izar dával přednost stínům.

  „Prohlédl jsem si ročníkové práce, zadané vašimi předchozími profesory,“ Sirius opět obešel svůj stůl a pak se o ten kus nábytku opřel. „Ačkoli se to všechno dostatečně vztahuje k probírané látce, je tu jedna oblast, na které všichni musíte zapracovat. Je to oblast, u které jako bystrozor věřím, že je pro všechny čarodějky a kouzelníky velmi důležitá.“

  Izar zavřel knihu, protože měl zájem slyšet, co muž řekne.

  „Souboj.“

  Izar se zamračil, jeho nálada poklesla. Souboje nebyly jeho silnou stránkou. Nikdy předtím se souboje nezúčastnil. No, to byla lež. Jednou ano, a dopadlo to příšerně. Navzdory tomu, že byl eso v jakékoliv ústní, písemné, nebo praktické zkoušce, v soubojích měl vždycky problém. V akci myslel příliš analyticky. Když nastal čas, aby seslal kouzlo, jeho mysl mu nabídla dlouhý seznam možností a Izar musel každou z nich projít, a probrat si vliv každého jednotlivého kouzla a prokletí. Bylo to směšné. Následkem toho se Izar snažil soubojům vyhýbat.

  „V těchto hodinách budeme provádět většinou praktickou výuku. To vás připraví, takže bych rád, abyste si přečetli první dvě kapitoly vaší učebnice. V nich najdete formální etiketu a tradice, kterými by se měl člověk ve formálním souboji řídit. Do další hodiny o tom sepíšete esej o pěti stopách.“

  Po celé třídě se rozlehlo sténání, aspoň ze strany Mrzimorů. Sirius se s úšklebkem zasmál. „Dělám si srandu,“ a jeho smích utichl, když na něj Havraspáři sklesle zamrkali. Muž si odkašlal. „Žádný domácí úkol vám nedám. Ale očekávám, že si to všichni přečtete. Můžete tak udělat ve zbývajícím vyučovacím čase v knihovně. Nebo to všechno můžete nechat až na poslední chvíli, jak mám ve zvyku já.“ Bystrozor prošel uličkou mezi studenty směrem k východu. „Odchod.“

  Byl venku ze dveří dřív, než se jakýkoli student stačil postavit.

  Třída zůstala sedět a šeptali si mezi sebou o tom podivném jednání. Málokdy se stávalo, aby profesor ukončil vyučování dřív, téměř o hodinu dřív, a pak odešel ještě před studenty.

  Izarovi to připadalo docela zábavné. Podařilo se mu staršího kouzelníka vystrnadit. Izar doufal, že později ve školním roce uvidí od svého strýce trochu víc akce. Přestože bylo uspokojivé sledovat Siriovo nepohodlí, stejně tak bylo hezké vidět nějakou tu rodinnou charakterovou podobu.

  „Jsi příbuzný profesora Blacka?“ Byla to Grangerová. Nakláněla se přes stůl a šeptala.

  Izara nejdřív rozptýlily její dva velké přední zuby, a pak její nepříjemně zvídavý pohled. „Oba máme tmavé vlasy, světlou pleť a penis. Pokud si myslíš, že to stačí, abych byl příbuzný profesora Blacka, tak se obávám, že budeš muset vyslechnout více než polovinu Bradavic. Ale jsem si jistý, že s tebou budou mluvit mnohem ochotněji.“ Izar si sbalil věci a její zrudlé tváře ignoroval. Pravděpodobně byla pohoršená, protože si dovolil vypustit slovo ‚penis‘ v přítomnosti ženy.

  Než stačil odejít, znovu ho zastavila.

  „Izare,“ řekla bez dechu. „Všimla jsem si, že nechodíš na jídlo... pro chlapce ve vývinu není dobré vynechávat jídlo. Zvlášť když byl řečený chlapec vyhlášen za šampióna Bradavic.“ Než mohl Izar vypustit štiplavou poznámku, kterou měl na jazyku, pokračovala. Naklonila se blíž, rozhlédla se a ztišila hlas. „V chodbě přímo pod Velkou síní je obraz s mísou ovoce. Polechtej hrušku a rázem budeš překvapený.“

  Bylo to, jako by mu dávala hádanku. Dokonce mu, než opustila učebnu, věnovala tajemný úsměv.

  Izar strnule stál a přemýšlel, jestli si má očistit její bakterie z hábitu nebo následovat její rady.

  Udělal obojí.

{ Death of Today }

  Izare,

  je pro mne bolestné, že ti píšu tak neformálně, tak tajně, když jediné co bych chtěl udělat, je mluvit s tebou otevřeně… Ale musím se s tebou vidět, tváří v tvář, dítě. Vím, že jsi dost chytrý, než abys uvěřil stručnému dopisu, tak bych se chtěl dohodnout na společném setkání na půli cesty, abych zmírnil tvé podezření.

  Můžeme se setkat na veřejném místě, nejlépe u Prasečí hlavy. Příští víkend máte výlet do Prasinek, nemám pravdu? Jediné, co musíš udělat, je přijít do Prasečí hlavy. Já osobně tě budu kontaktovat. Nemusíš mít žádné obavy; neublížím ti, nikdy.

  Zoufale čekám na tvůj příchod do Prasečí hlavy,

  R.

  Izar svíral potrhaný a opotřebovaný kus papíru a šklebil se do zdi, která měl proti sobě. Dostal ho před pár dny; vlastně ho přijal právě ten den, kdy měl svou první hodinu se Siriem Blackem. Od té doby uplynul celý týden a cesta do Prasinek byla tady. Zítra se bude konat jejich Prasinkový výlet. Izar měl pevné podezření, kdo mu ten dopis poslal. A rozhodně nebyl nadšený. Regulus Arcturus Black, ‚oficiálně‘ mrtvý kouzelník, který zradil Lorda Voldemorta.

  Takže, proč Regulus kontaktoval Izara právě teď?

  Věděl proč.

  Díky tomu, že se jeho jméno a fotografie nedávno objevily v novinách. Právě teď byl obyvateli Bradavic označen za ‚hodného pozornosti‘ a nebylo pochyb o tom, že i veřejným míněním. Regulus to musel vzít na vědomí a pocítil potřebu kontaktovat svého syna Izara, svého bastarda. Chtěl snad napravit rodinné vztahy teď, když by Izar mohl přinést slávu rodinnému jménu? Vždyť Izar přece nikdy nebude úctyhodný Black, protože jeho matka byla mudlorozená čarodějka. Nebo si myslí, že by mu Izar mohl nějak pomoci vyhnout se Voldemortovu hněvu za jeho zradu?

  Ohrnul ret a současně znechuceně zaťal zuby. Nepřál si nic jiného, než se Regulovi vzepřít. Ale jeho zvědavost byla mnohem větší. Musel uspokojit svůj zájem. Ale bez ohledu na to, co se stalo, Izar odmítal Regula akceptovat.

  „Izare!“

  Izar schoval dopis do kapsy a nasadil nečitelný výraz, protože cítil, že po chodbě jde Daphne. Dobrý týden byl Izar schopen zůstávat ve stínu, distancovat se od veškeré pozornosti. Díky Grangerové našel kuchyni a nehladověl. Touhle dobou už by byl mrtvý hlady, protože odmítal chodit na jídlo do Velké síně. Příliš mnoho kouzelníků se s ním chtělo spřátelit a poplácávat ho po zádech.

  Bylo to zneklidňující.

  Když byl vybrán, tak si myslel, že by to nemuselo být tak špatné. Ten den dokonale lhal sám sobě. Nenáviděl tu pozornost. A nechtěl nic jiného, než být zpátky ve stínu, být zase neznámý Havraspárský chlapec.

  „Už se mi vyhýbáš příliš dlouho, chlapče,“ stěžovala si rozhořčeně malá čarodějka. Její chřípí se zachvělo, jako další indikátor její zlosti. „Tohle už ti neprojde, rozumíš?“

  Izar shlédl dolů a setkal se s jejím tmavě zeleným pohledem. „Ano, madam," odvětil lhostejným tónem, který používal na její absurdní požadavky.

  Rty jí zaškubaly a ruce klesly k bokům. „Jsem upřímně překvapená, jak dokážeš tak snadno zmizet. Kdyby se o tebe někdo staral, tak jako já, mohl bys mu svou dlouhou nepřítomností přivodit infarkt. To že máme několik společných tříd, je jediný důvod, proč vím, že jsi naživu. A pak si prostě… odejdeš, jakmile jsme uvolněni.“ Znělo to sklíčeně a Izar nemohl ubránit úsměvu. „Nejsi u žádného z jídel a nejsi po vyučování na chodbách.“

  „Omlouvám se,“ odpověděl, i když ve skutečnosti výčitky neměl. „Já si prostě pozornost neužívám. Raději bych zůstal stranou.“

  Sáhla dopředu a s lehkým nátlakem vetkla svou ruku do té jeho. Odtáhla ho od zdi a ruku v ruce spolu kráčeli chodbou. „Nakonec budeš muset ze stínu vystoupit, Izare. Brzy budeš dospělý muž, který bude muset spolupracovat s ostatními, politicky. Musím na tom s tebou pracovat, trénovat tě.“

  Izar potlačil odfrknutí; nicméně pobavený úšklebek nijak neskrýval. „Jen proto, že jsem Bradavický šampión, neznamená, že jsem z ničeho nic také politik, Daphne.“

  Rozzlobeně se zamračila. „Já nemluvím jen o tomto turnaji, Izare. Už brzy budeš absolvovat. A potom budeš žít na vlastní pěst. Budeš pracovat. Co budeš dělat, až budeš pracovat na ministerstvu? Musíš ovládat společenskou etiketu. Jak si myslíš, že dokážeš mezi čistokrevnými supy udržet svou pracovní pozici?“

  Neměl v plánu pracovat v hlavních sektorech Ministerstva. Daphne mohla stěží vědět, že Izar už má svou vysněnou práci ve spodních patrech Ministerstva, u Nevyslovitelných. Neměl v plánu dělat nic jiného. Akorát s tím rozdílem, že chtěl, aby jeho prací byla skutečná výroba užitečných experimentů pro kouzelnickou populaci. Když o tom Izar tak přemýšlel… doufal, že mu Owen, vedoucí Nevyslovitelných, následující léto zase nepřidělí výrobu Obracečů času.

  „Nevím, jestli dokážu zvládnout více z tvých společenských kruhů, Daphne. Poslední věc, o které se chci bavit, je výběr sponky do vlasů Pansy Parkinsonové.“

  Blýskla po něm chápavým pohledem. „O takových věcech jsme nikdy nediskutovali, Izare.“

  „Ach ano,“ přikývl Izar. „Můj nedostatek znalostí o společenských dýcháncích je zřejmě bolestným odrazem nedostatku zájmu, který mám pro tyhle… věci.“

  „Ty jsi beznadějný,“ odfrkla si Daphne a volnou rukou si odhrnula pramen svých blond vlasů. „Jednoho dne tě přiměju, aby sis politické tanečky užíval. Budeš v tom stejně dobrý jako kterýkoli čistokrevný muž.“

  Izar bez zájmu zabručel.

  Než došli na rušnou chodbu, Daphne se zastavila a zadržela také Izara. Začala se přehrabovat v tašce na svém boku, přitom měla svou pravou ruku stále propletenou s Izarovou. „Udělala jsem něco, nebo spíš něco navrhla, pro studenty Bradavic. Přesněji řečeno, navrhla jsem to pro ně, s ohledem na tebe.“

  Vytáhla temně modrou pásku. Na pásce bylo krásným kaligrafickým písmem napsáno ‚Podpořte Izara Harrisona‘. Než to Izar stihl komentovat, slova se opět změnila a hlásala ‚Podpořte Bradavice‘.

  „Jsou určeny k nošení na předloktí. Zmijozelové, ti především, zavedli trend nosit ji na levém předloktí,“ věnovala mu významný pohled, zatímco mu pásku podávala. Když teď stáli ve světlejší části chodby, tak Izar viděl, že Daphne má na sobě svou vlastní pásku; obepínala její levé předloktí. „Myslela jsem, že je to dobrý nápad, pokud bys musel během některého z úkolů odhalit kus kůže. Nikdy nevíš, co se může stát; musíš být neustále připravený.“

  Izar si převzal stuhu a cítil se maličko dojatý. A on nikdy sentiment necítil. „Ty to víš?“ Prsty promnul hedvábnou pásku a zíral na kaligrafii.

  „Samozřejmě, že vím,“ zašeptala tiše. „Byla jsem u toho, když jsi byl označený. Vzadu byla spousta Bradavických studentů, protože jim byly přiděleny niklové masky, ale já bych tě poznala na míle daleko. Když tě Temný pán označoval, úplně zářil.“ Její rty zacukaly a v očích jí zablesklo vzrušení. „On tě protěžuje, to víš. Většina Smrtijedů ti závidí.“

Izar odfrkl a zastrčil si pásku do tašky. Rozhodně bude tu pásku nosit pod hábitem. Skryje tím Temné znamení před očima zvědavců. Navzdory skutečnosti, že Temný Lord Voldemort dosud nebyl ve světě všeobecně známý, nebylo příliš vhodné to ukazovat.

  „Myslím to vážně, Izare. Měl bys být opatrný. Mnoho studentů, kteří jsou Smrtijedi, se dost hlasitě vyjádřili ve smyslu, proč by měl Temný pán upřednostňovat…,“ zarazila se a nasadila svou obvyklou pohodovou fasádu.

  „Chtějí vědět, proč upřednostňuje mudlovského šmejda?“ nabídl Izar.

  „Je od nich špatné, že si před vynesením rozsudku neudělali žádný průzkum,“ řekla našpuleně a něžně oprášila Izarův hábit. „Už tě někdy napadlo, že by to mohl být někdo z nich, kdo dal tvé jméno do Poháru?“

  „Žárlivý Zmijozel, co mě chce odstranit z cesty? Možná,“ zamyslel se Izar. Ve skutečnosti to znělo celkem uvěřitelně. „Ale já nejsem oblíbenec Temného pána. Ostatně, to že jsem napoprvé dostal stříbrnou masku, nutně neznamená, že mě ‚protěžuje‘.“

  „Když to říkáš, Izare,“ rukama si uhladila předek svého hábitu, než se otočila. „Měl bys jít na Obřad vážení hůlek. Jsem si jistá, že norský šampión se cítí, díky tvému zmizení z lidské společnosti, dost namyšleně.“ Její oči se zúžily. „Víš o tom, že Lukas Steinar je syn norského ministra, že jo?“

  „Ponechám stranou skutečnost, že znáš můj rozvrh. Protentokrát.“ Izar odvrátil hovor od Lukase, protože… ne, nevěděl, že je Lukas syn norského ministra. A kdyby to Daphne zjistila, nikdy by ho na jeho nevědomost nenechala zapomenout.

  „Očekávám, že se mnou budeš sedět u večeře,“ zavolala za ním, zatímco on urychleně vyrazil ze ztemnělé chodby.

  Izar neměl to srdce jí říct, že dnes večer na večeři nepůjde. Chtěl se vyhnout oku veřejnosti tak dlouho, jak to bude možné.

  Podíval se na staré kapesní hodinky, které ukradl v sirotčinci, a zaklel. Měl trochu zpoždění. Ale byl jen pár kroků od třídy, kde se ceremonie měla konat. Přesto si byl Izar jistý, že pokud je tam Tom Riddle, později ho sežere za živa. Jeho Znamení poslední dobou pálilo, jako by byl s Izarem nespokojený. Ať o tom Izar přemýšlel, jak chtěl, nemohl si vzpomenout na nic, čím by Temného pána rozhněval.

  Když Izar konečně dorazil k učebně, otevřel dveře a zamrkal nad tím, jak malý to byl prostor.

  Většina stolů byla odsunuta po stranách místnosti, čímž uprostřed vzniklo trochu místa. Několik stolů bylo sraženo dohromady, se šesti židlemi za nimi. Šest židlí pro porotce. Všichni byli přítomni, a když Izar vstoupil, jejich oči se k němu obrátily.

  Havraspár za sebou tiše zavřel dveře a pohledem přelétl dva šampióny, Ritu Holoubkovou a Boza, jejího fotografa. Ale co bylo mnohem důležitější, Izarova pozornost padla na stříbrovlasého muže v rohu. Ollivandera.

  „Pane Harrisone,“ postavil se Brumbál se vřelým úsměvem na tváři, aby uvedl Izara hlouběji do místnosti. Muž měl na sobě fialovou róbu, na které byly malé půlměsíce. Izar si uvědomil, že ho tím starý muž pobavil.

  „Pane řediteli,“ pozdravil líně Izar a očima sledoval, jak jednomu z měsíců na Brumbálově hábitu narostly ruce a zamával. „Líbí se mi vaše šaty, velmi důvtipné.“

  Muž se úplně rozzářil, za půlměsíčkovými brýlemi mu zajiskřilo v očích. „Děkuji ti, můj chlapče.“ Ředitel se odmlčel a pak se sklonil, aby Izarovi zašeptal do ucha. „Pokud bys chtěl, mohu ti poskytnout jméno svého krejčího.“

  Izarovo Temné znamení se divoce rozpálilo, ale před Brumbálem si zachoval neutrální výraz. „Možná později, pane řediteli,“ připustil Izar, když přes Brumbálovo rameno pohlédl na Temného pána. Tom Riddle se na Izara nedíval; svou pozornost věnoval pouze několika papírům před sebou.

  „Teď, když jsme všichni přítomni,“ pokračoval Brumbál poté, co Izara uvedl na židli před porotci. Izar strnule seděl vedle Lukase a chlapcovo zírání ignoroval. „Rád bych vám všem představil letošní porotce. Za Bradavice jsme to já a pan Tom Riddle, náměstek ministra kouzel. Kornelius Popletal, bohužel, nebude moci zaujmout své místo Turnajového porotce. Má na ministerstvu příliš mnoho záležitostí, o které se musí postarat.“

  Izar se držel, aby se tomu ironicky nezasmál. Byl si jistý, že Popletala zmanipuloval Temný pán, takže odstoupil jako porotce, aby se toho úkolu mohl ujmout jeho náměstek.

  Riddle kývl na šampióny a než se nonšalantně odvrátil, jeho oči krátce setrvaly na Izarovi. Temný pán byl velmi rozčilený. A Izar byl naprosto bezradný, čím by to mohlo být. Měl své podezření, ale neexistoval způsob, jak by si svou nejistotu mohl potvrdit.

  „Za Kruval tu máme ředitele školy Karkarova a pana ministra, Bjørna Steinara.“

  Bjørn Steinar vypadala velmi podobně jako jeho syn. Oba vyzařovali chladnou nonšalanci a jakousi auru důležitosti. Bjørn měl hnědé vlasy, zatímco Lukasovy byly černé, ale sdílel se svým synem pronikavé modré oči. Nebyl tak atraktivní jako jeho syn; u něho to bylo naopak charisma, které ho činilo nepřehlédnutelného. Izar ho neměl rád. Možná proto, že se mu nelíbil Lukas, ale bez ohledu na důvody; Izar norskému ministrovi důvěřovat nehodlal.

  „A konečně, za Krásnohůlky je tu paní ředitelka Maxime a pan ministr Serge Roux.“

  Ti dva Francouzové, jak seděli vedle sebe, vypadali docela komicky. Zatímco Maxime byla neuvěřitelně vysoká a poměrně mohutná, ministr Roux byl menší muž, a to jak výškou, tak i hmotností. Měl silné brýle a své dlouhé šedé vlasy měl svázané na šíji. Seděl za stolem, vypadal znuděně a studentům ani nepokynul, jako to udělali ostatní. Místo toho se podíval na Brumbála v tichém dotazu, kdy už bude po všem.

  Izar k němu pocítil sympatie.

  „Rita Holoubková byla přidělena, aby letošní Turnaj zdokumentovala. Bude dohlížet na vážení hůlek.“

  „A doufám v nějaké ty fotky,“ oznámila Rita dychtivě, dost sugestivně zamrkala směrem k Izarovi. „Objektiv je vybíravý v tom, koho si zamiluje, a právě teď projevil svou přízeň jednomu z mladých šampiónů.“ Oči se obrátily k Izarovi, ale on zůstal sedět nepohnutě, téměř znuděně, vzal si příklad z Rouxe. Ať se propadne, jestli Ritě dovolí, aby se k němu přiblížila se svým fotoaparátem.

  Brumbál si odkašlal a pokynul Ollivanderovi, aby přistoupil. „Pro tebe cokoliv, Rito,“ souhlasil bezstarostně Brumbál a položil ruku na tajuplně vyhlížejícího Ollivandera. „Takže, mohu vám všem představit odborníka na výrobu hůlek, pan Ollivandera? Dnes zkontroluje vaše hůlky, abychom se ujistili, že budou v turnaji správně fungovat.“ Modré oči přistály na zrzavém Krásnohůlském šampiónovi. „Pane Beaumonte, proč nejdete jako první?“

  Izar celý proces zvědavě sledoval. Ollivander vypadal, že pokud jde o hůlky, má jakýsi šestý smysl. Dokázal určit délku, dřevo a jádro, a to i když nebyl tím, kdo hůlku vlastnoručně vyrobil. Bylo to zajímavé a Izarovi v jeho problémech svitla malá naděje. Ollivander přece musí vědět, jakou hůlku má Tom Riddle. Izar si byl koneckonců jistý, že když byl Riddle malý chlapec, získal svou hůlku právě u Ollivanderů.

  Jádro hůlky Cypriena Beaumonta byl vlas víly a Lukas Steinar měl jádro z blány dračího srdce. Vlastně se to ke kruvalskému šampiónovi docela dobře hodilo.

  Když si šel Lukas znovu sednout, vyměnili si s Izarem intenzivní vzhled.

  „Izare,“ vyzval ho Brumbál pokynem ruky, obočí vyklenuté zájmem.

  Zvedl se ze své židle a přistoupil k Ollivanderovi, přitom si živě vzpomínal na jejich první setkání, když mu bylo jedenáct. „Á, pan Harrison,“ zdálo se, že Ollivander projevil trochu víc nadšení, když se natáhl po Izarově hůlce. „Na tuto konkrétní hůlku si vzpomínám velmi dobře. Jedenáct palců dlouhý indický palisandr, žíně dosti nepoddajného a hrdého Testrála.“ Izar odmítl zareagovat, když na sobě ucítil Riddlovy posměšné oči.

  Ollivanderovy stříbrné oči Izara studovaly a na rtech staršího muže se objevil malý úsměv. „Řeknu to samé, co jsem vám řekl před pěti lety, pane Harrisone. Vaše hůlka je pozoruhodně houževnatá a předurčená pro velmi velké věci.“

  Výrobce hůlek mávl Izarovou hůlkou a z její špičky vytrysklo víno.

  Brumbál vesele zatleskal a Ollivanderovi poděkoval. Než si to Izar uvědomil, všichni vstali a dali se do pohybu, a stejně tak Ollivander už byl venku ze dveří. Na to, že to byl starší muž, pohyboval se výrobce hůlek dost rychle. Rita všechny kolem shromažďovala k fotografování, zatímco Izar rychle proklouzl zadem a pak ven.

  „Tak kam ten kluk odchází?“ Ritin hlas následoval za Izarem, když urychleně sbíhal ze schodů.

  „Pane Ollivandere!“ zavolal na výrobce hůlek. Stříbrovlasý muž se zastavil, otočil se a zvědavě si Izara prohlížel, když se před ním Havraspár zastavil. „Prosím, možná to zní divně, ale byl jsem zvědavý… Pamatujete si každou hůlku, kterou jste kdy prodal?“

  „Samozřejmě, můj chlapče,“ usmál se záhadně Ollivander. „Každá hůlka je hluboce zakořeněná v mé mysli. Každé jsem vždy věnoval dostatek kvalitního času, než jsem ji prodal.“

  Izar si přál, aby mohl s Ollivanderem mluvit za jiných okolností. Ten muž byl fascinující a o jádrech hůlek toho asi hodně věděl. Možná by s ním mohl tuto problematiku probrat do větší hloubky, když teď uvízl se Znamením zla. „Třeba, možná byste si mohl vzpomenout, jaké jádro má hůlka Toma Marvolo Riddla? Jsem zvědavý, jestli je jeho jádro stejné jako jeho osobnost.“

  Ollivanderova tvář potemněla a jeho úsměv se stal nucený. „Je mi líto, pane Harrisone, ale obávám se, že pan Riddle mě ohledně jeho hůlky požádal o slib mlčenlivosti.“ Muž se zamračil. „Divné je, že mě o zachování jeho soukromí požádal právě dnes, těsně před tím, než začal obřad.“

  Izar ztuhnul.

  Voldemort přece nemohl vědět, že Izar bude pátrat po jádru jeho hůlky, že ne?

  „Já… přesto vám děkuju, pane Ollivandere,“ promluvil Izar, aniž by tomu ještě věnoval pozornost.

  Otočil se a přemýšlel, kam odsud půjde.

  „Izare,“ ozval se hlas z vrcholu schodiště.

  Cítil, jak mu vylétl puls, když jeho šedozelené oči pomalu vzhlédly a setkaly se s jiskřivým pohledem očarovaných hnědých očí. Voldemortovy rty zaškubaly, když Izara vyzval kývnutím prstu. „Pojďte dovnitř, musíme udělat společnou fotografii; vy, ředitel Brumbál a já.“

  Izar pozvolna stoupal po schodech a v tu chvíli se cítil trochu poraženě. Když se jeho prsty v kapse dotkly pomačkaného pergamenu, byl ještě deprimovanější.

  Věci se musí nakonec nějak vyřešit.

  Nebo ne?

***





17 komentářů:

  1. Páni, tak příběh je lepší a lepší...Přemýšlela jsem, proč je Riddle tak nahněvaný a došla jsem k názoru, že by si přál, aby se Izar víc ukazoval na veřejnosti...Zajímalo by mě, zda je má domněnka správná...A co se týče Siriuse a Reguluse jsem opravdu zvědavá na další vývoj...Díky za překlad a těším se příště...:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že tě povídka baví. Přeji ti, aby to vydrželo hodně dlouho. :-)
      Když Izar zmizí z očí všech, zmizí i z očí Voldyho. Což se mu zřejmě nelíbí, protože on (i když je to všemocný Temný pán) nemá možnost ho potkávat při vyučování. :-DDD
      Děkujeme za tvůj milý komentář.

      Vymazat
  2. Nějak jsem na turnaj pozapomněla.. :D No nevadí :D Jsem docela zvědavá, jak se mu to vydaří, páč JKR se snažila dělat z Harryho komplet vítěze, předpokládám že Izar bude až do konce poslední, pokud se ho vůbec zúčastní :D
    Jinak, těším se na návštěvu Regula (Reguluse? :D) :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kéž by i Izar mohl na turnaj chvíli zapomenout. Rozhodně to bude jinak než u JKR, a to jak úkoly a jejich průběh, tak i výsledky. Takže se máš na co těšit. ;-)
      Regula-Reguluse, Siria-Siriuse... Jak jsem zjistila, správně je obojí. Skloňování římských jmen (s koncovkami -us, -as, -os... atd.) se při skloňování právě o tuto koncovku zkracují, jako by tam ani nebyla. A týká se to spousty jmen, Rowlingová má zřejmě drobnou úchylku na římská jména. :-D /Severus, Remus, Lucius, Albus... aj.)
      Nicméně, u osob žijících v současnosti je možné použít i ten "delší způsob". A oni přece do současnosti patří, ne? Obecně to beru tak, že ve válce, v lásce a fanfiction, je možné všechno. :-D
      Děkujeme za komentář.

      Vymazat
  3. Taky by mě zajímalo, copak se stalo, že je Riddle tak naštvaný...tk doufám, že se to třeba v další kapitole dozvím:-) a taky jsem zvědavá na setkání s Regulusem...povídka je čím dál tím lepší:-) už se nemůžu dočkat další neděle, a jelikož mi začne zápočtový týden, je to fakt jediná věc, na kterou se budu těšit:-)

    Jenny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ó, náš velký spamíku! Moc ti držíme palce, aby ti to všechno dobře dopadlo.
      V každém případě... kapitola tu bude a máš se rozhodně na co těšit. Bude Regulus, bude i Voldemort. No, takže Izar se má taky na co těšit. :-D
      Děkujeme za tvůj komentík. ;-)

      Vymazat
  4. Těším se na pokračování :).

    OdpovědětVymazat
  5. Mám za to, že si autorka dala hodně práci s úkoly, většinou všichni opisují úkoly v turnaji, ale tady to máme originál nové a velice to bude zajímavé. Tato povídka nemá chybu. Díky za překlad.
    Bobo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, úkoly budou originální. Autorka si dala zřejmě hodně práce, aby se co nejvíc lišily od původních úkolů.
      Jsme rády, že se ti náš překlad líbí, díky za komentář.

      Vymazat
  6. Som zvedavá na stretnutie Izara s Regulusom. Bola by som rada, keby v ňom Izar dostal a aj prijal rodiča.
    Tom mi statočne lezie na nervy, je príliš prefíkaný, Možno sa hneval preto, že zistil, že Izar hľadá riešenie ako sa zbaviť znamenia? Dúfala som, že sa Olivander aspoň trochu preriekne.
    Ďakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Setkání s Regulem bude zajímavé. Pánové si mají co říct a vysvětlit. Uvidíme, jak se k tomu oba postaví.
      Mě Tom taky "statočně lezie na nervy". Občas bych mu s chutí šlápla do úsměvu. :-D A důvod hněvu? Vždycky se nějaký najde. Olivander se v příběhu ještě vyskytne, tak nezoufej, třeba... ;-)
      Děkujeme za komentář.

      Vymazat
  7. Pěkná nová kapitolka a s ní další střípky skládačky příběhu Izara.
    On má v této povídce velké psychologické problémy pramenící z jeho dětství a absence rodiny, takže spíše než pomoc kouzelníka nutně potřebuje pomoc psychologa. Nebo psychiatra. Nejlépe obou. Ale je zřejmé, že se mu této pomoci dostává od slečny Greengrasové, která v tomto příběhu přebírá úlohu Hermiony - ve vztahu k Izarovi. Snad v něm probudí nějaké kladné city, aby nevyjadřoval jen zlost a chladnou, kalkulující mysl. Také má pravdu v tom, že pokud má Izar v budoucnu mezi kouzelníky něco znamenat, musí znát politiku, v tom mu může Daphné hodně pomoci a Riddle zas mu pomůže k tomu, aby byl známý. A to, že ho Daphné viděla při označkování znamená, že je také smrtijedem.
    Od setkání s Regulusem Izar samozřejmě očekává vysvětlení a asi i legitimizaci svého původu, otázkou však je, zda se skrze něj Voldemort nedozví, že je Regulus naživu a v Británii, a nevyužije ho jako návnadu k následné eliminaci Regula.
    No snad je Tom rozzuřený kvůli tomu, že Izar není nikde vidět a on ho nemůže před turnajem ovlivnit, než že mu přišel na záměr dovědět se více o jeho hůlce, i když rozhovor s Ollivanderem samozřejmě nabízí právě to vysvětlení.
    Příští kapitola nabídne jistě něco dalšího k objasnění těchto tajemství příběhu.
    Děkuji za pěkné chvíle strávené u této kapitoly a oceňuji kvalitní překlad.
    Arianna

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že psycholog by stačil. On je Izar zřejmě od přírody samotář, a okolnosti jeho dětství tuhle skutečnost ještě znásobily. :-) Daphne je opravdu úžasná, úplně z jiného těsta než Izar a přesto to s ním umí. Ne, že by se statečně nebránil, ale jsou tu ještě jiní, kteří jí v její snaze podpoří. I když nevědomky.
      A když už jsme u toho, Voldemort má s Izarem dost velké plány a jeho zalézání do nory ho dost štve. Teda mimo jiné, těch důvodů k naštvání má víc, protože Izar je prostě nebezpečný šťoural. :-D
      Izarovi (i čtenářům) Regulus samozřejmě zodpoví některé otázky, ale ne všechny. Ale na všechno časem dojde. Voldemort samozřejmě neustále větří kolem Izara, takže s Regulovým návratem do Británie můžou nastat potíže. Uvidíme, jak to Reg zvládne.
      Děkujeme za pochvalu překladu, moc si toho ceníme. Měj se a díky za velmi propracovaný komentář.

      Vymazat
  8. Výborná kapitola.
    Temný pán zase nezklamal. Vždy o pár kroku před ostatními. Prostě nepřekonateLný. Jsem ráda, že se Izar nakonec rozhodl a pujde na tu schuzku s Regulem. Nedivila bych se kdyby byl nakonec Tom naštvaný na Izara kvuli Regulovi. U něj člověk nikdy neví, co a jak se dozví a hlavně, co od něj očekávat. Ale od Regula je hezké, že i přes budoucí a hlavně očividný hněv Temného pána se snaží navázat kontakt se svým synem a od Izara taky, i když to není asi (určitě) jeho ochotou nebo touhou po shledání se svým otcem, ale pouho pouhou zvědavostí. Abych nezapomněla, zmínila jsem se jak miluju Izaruv humor. To jak hezky odpálkoval Hermionu jednoznačně stálobbza povšimnutí.
    Už se těším na zítřek a jako obvykle děkuji za překkad.
    Anny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pořád krok napřed, přesně tak to je. Netuším, jak to dělá, ale asi je to zkušenostmi. I když s někým takovým, jako je Izar se asi často nesetkává. Podezřívám ho, že si prostě užívá fakt, že musí být neustále ve střehu, aby ho to kuře nedoběhlo.
      Izar se sejde s Regulem a trochu se poznají, i když na sebe samozřejmě moc času mít nebudou. Hlavně si pár věcí vysvětlí, k naší radosti, protože čtenáři potřebují ukojit hlad po informacích. :-)
      Izar má trochu ostrý jazyk na to, že je pořád stranou lidí. Rozhodně se nebojí nikoho pěkně setřít. Ani Hermionu, ale jí to očividně nebránilo, aby mu prozradila ten fígl s hruškou. :-) A v tomhle příběhu je Hermi taky v Havraspáru, zatím se tam moc Nebelvírů nevyskytlo, co?
      Děkujeme za tvůj komentík. ;-)

      Vymazat
  9. Že by se Voldymu nelíbilo, když Izara nevidí? :D No, dobře mu tak! :D Dost mě překvapilo, to požádání o mlčenlivosti, jako kdyby to opravdu věděl...a těším se na setkání s Regem, Izar bude nakonec asi překvapený, že jeho počáteční úsudek byl špatný, prostě intuice :D

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)