Překlad: Nade
Opět velké díky za vaši podporu a tato kapitolka je věnována těmto zlatíčkům; každý koho vyvolám, ať řekne zde: Káťa, Charli, Jenny, Ariwa, Bobo, Zuzana, Arianna a Anny. :-D
Užijte si kapitolu...
***
Kapitola jedenáctá
V Prasinkách to bylo stejné jako vždycky.
Byly přeplněné, rušné, a plné neotesaných
lidí. Právě proto se Izar Prasinkovým výletům vyhýbal. Když proplouval davem
k Prasečí hlavě, měl nasazenou kapuci, aby si zakryl tvář. Pokud by ho
někdo poznal, přitáhl by zbytečnou pozornost a pár studentů by ho,
s největší pravděpodobností, mohlo do Prasečí hlavy následovat. Pár
studentů nebo i dospělých.
Zasyčel na velkou ženu, která ho šťouchla loktem
do břicha. „Držte lokty u těla, když se tak kolébáte, ženská otřesná!“ zavrčel Izar,
čímž si od čarodějky vysloužil ostrý pohled.
Propletl se davem a konečně se dostal až na zaprášenou
a roztřepenou rohožku u Prasečí hlavy. Byl tu, ale byl na to připravený?
Izar si uvědomil, že jeho zdráhání je směšné
a otevřel dveře do hospody, zaposlouchal se při tom do známého skřípání, které
vydávaly. U Prasečí hlavy už byl několikrát předtím, ve staré hospodě nacházel zvláštní
útočiště. Ano, klientela tu byla poněkud riskantní, ale bylo to dobré. Většina
studentů z hospody utíkala tak rychle, jak jen mohla. Žádní hluční studenti tu nebudou.
Aberforth Brumbál stál za pultem a jeho
zapadlé oči sledovaly, jak si Izar sundává kápi. Jakmile byla Izarova tvář
odhalena, Aberforthovu obvykle rozmrzelou tvář rozvlnil malý úsměv. Ale
Aberforth nebyl jediný, kdo byl rád, že ho vidí. Muž sedící u dveří vulgárně zavrněl,
jeho vilné oči po Izarovi chorobně přebíhaly.
„..hoj, drahoušku,“ zašeptal muž, aby to
slyšel pouze Izar, přitom se pochechtával. Izar úkosem pohlédl na muže shrbeného
nad hrnkem alkoholu, jeho pozornost přitáhl mužův úsměv. Měl shnilé zuby a
popraskané rty, což byly pod kapucí jediné rysy, které Izar mohl vidět.
„Dobrý den, Aberforthe,“ pozdravil tiše Izar,
protlačil se kolem vandráka a elegantně kráčel směrem k volnému místu u baru.
Zbytku osazenstva na baru odmítl věnovat pohled, na jeho otce byli příliš hloupí.
Nechá Regula, aby se k němu sám přiblížil, jiná cesta nebyla.
Izar se snažil zabránit tomu, aby se jeho
jediný slušný plášť otřel o podlahu. Byla strašně špinavá; vypadalo to, jako by
hospoda byla postavená na samotné udusané zemi. Než se posadil, hřbetem ruky setřel
ze stoličky prach a nečistoty.
„Izare,“ zavrčel Aberforth, jeho ruce byly
zaměstnané otíráním hrnku, který už pamatoval lepší časy. Izar sledoval pohyb
špinavého hadru, jak to houpe sem a tam. „Tak jsem slyšel, že jsi získal trochu
té slávy,“ zamumlal muž něco v tomto duchu. Bylo trochu obtížné mu rozumět přes
jeho husté vousy.
„Jo,“ protáhl Izar. „Věčné slávy.“
Mužovy světlé modré oči by při posuzování
Izara mohly soupeřit s očima jeho staršího bratra. „Ne příliš šťastný výběr,
že?“
Izar muži věnoval malý úsměv. „Co k tomu
dodat?“
Aberforth zavrčel, přičemž do vyleštěné, nebo
rádoby vyleštěné sklenice, nalil trochu karamelově zbarvené tekutiny. „Proč si nedáš
máslový ležák, na mě?“ Starší muž poslal sklenici klouznutím po barovém pultu,
a když ji Izar zastavil dlaní, tekutina vyšplouchla přes okraj. Trochu
překvapeně zíral na matně špinavý pohár. Aberforth nebyl příliš známý tím, že
by kolem volně rozdával pití.
„Ne, ne, můžu zaplatit...“ nejistě se odmlčel,
jeho ruce vklouzly do kapes. Věděl, že nemá žádné peníze. Sakra, kdy bude mít nějaké peníze?
„Nebuď hloupý,“ zavrčel Aberforth a dal se do
leštění další špinavé sklenice. Jeho hadr byl plný děr a stop po předchozím
špinavém nádobí. Izar měl na paměti, že kdyby při pití ze špinavé sklenice
něco chytil, dokáže madam Promfreyová žaludeční potíže vyléčit. „Až vyhraješ hlavní
cenu Turnaje, můžeš mi to vrátit třikrát.“
Izar se naklonil dopředu a ze shora usrkl pěnu.
Zahřálo ho to v hrdle a nakonec i po těle, jak to klouzalo dolů. Věděl, že si o
samotě užije jen první doušek, nebo dva. Cítil totiž, že se k němu ze zadu
někdo přiblížil.
{ Death of Today }
Fotografie v novinách k němu vůbec nebyla
spravedlivá.
Regulus si zpod kapuce Izara prohlížel a jeho
dlaň byla obtočená kolem poháru. Prsteny na jeho prstech zacinkaly o sklo,
naklonil se dopředu a lačně se díval na svého syna. Místo toho, aby k Izarovi
hned přišel, rozhodl se, že si svého syna prohlédne z dálky.
Poměrně rychle zaznamenal, že Izar vypadá
podobně jako on, když byl v jeho věku. Či spíše, že Izar měl hodně
předností Blacků. Regulus shledával, že i přes jejich podobný vzhled v mladém
věku patnácti let, je Izar mnohem víc bezchybný a krásný. Zatímco Regulus býval
trochu nemotorný a měl spoustu nedostatků, Izar téměř zářil.
Jejich vlasy byly podobné; oba je měli inkoustově
černé a vlnité, které se na konečcích kroutily. Izar měl ostře řezaný obličej Blacků,
aristokratické rysy s výraznými lícními kostmi a s jemnou, přesto pevnou linií čelisti.
Nad plnými rty se nacházel rovný, bezchybný nos. A oči... i ze svého místa Regulus
viděl jejich tvar, který byl zcela po Lily. Mandlový tvar očí, s trochou živé
zelené, vetknuté uvnitř šedé. Jeho šedé.
Regulus by v žádném případě neřekl, že jeho
syn je ženský. To by byla urážka jak pro něho samotného, tak i pro Izara. Místo
toho by Izara označil za velmi ohromujícího aristokrata.
Pokus šlo o Izarovu křehkou stavbu těla, Regulus
byl kdysi také na svůj věk malý. Růstový spurt se u něho dostavil mnohem
později než u jeho spolužáků, až ve věku osmnácti let.
Bylo od Regula sobecké cítit potěšení z toho,
že Izar byl víc po něm, než po Lily? Ne. Měl plné právo se na to cítit hrdý.
Izar dokonce zdědil i grácii rodiny Blacků. A sem Regulus slyšel suchý, cynický
tón svého syna. Něco takového by nečekal od někoho s Izarovou atraktivitou.
Předpokládal, že Izar bude mluvit přinejmenším sebejistým, ne-li arogantním tónem.
Pobavilo ho, když si uvědomil, že jeho syn docela
dobře imitoval Severuse Snapa.
Bylo hodně věcí, které o svém synovi nevěděl.
Sakra, nevěděl o Izarovi nic. Musela ho vychovávat Lily. Ale proč měl potom
příjmení ‚Harrison‘? Proč nosí Izar šaty, které vypadaly, jako by byly z druhé
ruky? A tenisky, které se zdály dost prošlapané?
Když si prohlížel Izarovo oblečení, všiml si
barev Havraspáru. Zpočátku pocítil krátký osten zklamání, že Izar není Zmijozel
jako zbytek jeho rodiny. Ale to se vytratilo, když si vzpomněl, jak byli
Havraspáři respektovaní, jak byli geniální. Jak Lily, tak i Regulus by dokázali
v Havraspáru vyniknout. Koneckonců, oba se stali Nevyslovitelnými, i když Regulus
jen na krátko.
Regulus vstal, když si všiml, jak se k Izarovi
zezadu blíží ten slizoun ode dveří.
Už to bylo mnoho let, co byl Regulus ve styku
s lidmi všeobecně. Jen doufal, že při
kontaktu se svým synem projeví trochu dynamiky. Nechtěl zklamat, nebo působit
tak neuhlazeně, jak se cítil.
{ Death of Today }
Izar
očekával, že za ním přijde Regulus. Nečekal studenou a umaštěnou ruku prodlévající
vzadu na jeho krku, a zápach nemytého těla, který ho obklopil. Jestli je to
Regulus, otočí se na patě, odejde z hospody a nikdy se neohlédne.
Jeho oči zaplály, když se podíval na muže,
který se namáčkl těsně vedle něj. Naštěstí to nebyl Regulus. Naneštěstí to byl muž
ode dveří, právě ten, který ho přivítal zvráceným úsměvem. „Dej si odchod,
Gorgone, je to ještě školák,“ zavrčel Aberforth a jeho vlastní tvář se zkroutila
odporem.
Gorgon, ten narušený muž, zasípal a přitiskl
se blíž k Izarovi. Natáhl ruku a přejel prstem po Izarově netečné tváři. „Jen
jsem chtěl zjistit, jestli se nechce trochu pobavit, Abe. Nemusíš si tím zatěžovat
hlavu.“ Oči umaštěnce se obrátily k Izarovi, který mu pohled otráveně oplácel. „Co
říkáš, mazlíčku,“ naklonil se k němu Gorgon a jazykem si olízl rty, „chceš
se trochu povyrazit?“
Gorgonovu hlavu poněkud brutálně uchopila
nějaká ruka. Než byl muž schopen pochopit situaci, jeho čelem bylo zákeřně udeřeno
o bar. Když se Gorgon v bezvědomí zhroutil na zem, Izara a barový pult potřísnila
trocha krve. Izar zahlédl honosný Dědický prsten na ruce jeho zachránce a
okamžitě věděl, že je to Regulus Black.
Zhluboka si povzdechl a snažil se zakrýt své
obavy z toho, že se s ním konečně setkává.
Otřel si trochu krve z rukávu, zarmoucený
skvrnou na svém slušném plášti. Když se dal dohromady, konečně podíval na Regula
a zjistil, že hledí přímo do pronásledovaných očí svého otce. Izar nikdy
neviděl nikoho, kdo by sdílel jeho živé oči, ale sedí tady a konečně se setkává
s mužem, po kterém je má. Světlá, živá šedá však byla v rozporu s Regulovým
vzhledem.
„No,“ začal trochu temně Izar. „Aspoň nejsi
cítit tělesným pachem, ale trochu péče by neškodilo.“
Jediná slova, která by Regula opravdu vystihla,
byla ‚drsný a nevyzpytatelný‘. Pod
těmi všemi vousy byl pravděpodobně aristokrat, ale Izara zneklidňovalo, jak nedůvěřivým
dojmem sám Regulus působil, a také uštvaný výraz v jeho tváři. Kozí bradka vůbec
nevypadala špatně. Byla krátká, ale tloukla se s Regulovými vysokými lícními
kostmi a kultivovanými rysy. A byla tu ještě jedna věc, kterou se Izar naučil
od Daphne, aristokratům vousy prostě neslušely.
Kdyby tu byla, zalapala by po dechu nad takovým
mrháním přednostmi, které skrýval pod
vousy, a nejspíš by Regula honila kolem s holícím kouzlem.
Regulovy zarputilé rty se trochu pousmály,
když si pohladil bradku. Na Izara zablýskly prsteny na jeho ukazováčku a
prostředníku. „Obvykle si plnovous nebo dlouhé vlasy narůst nenechávám, ale trochu
mě to maskuje.“ Izar zaznamenal, že jeho hlas nebyl dlouho používaný. I jeho
vlastní hlas ochraptěl, když dlouho s nikým nemluvil.
„Chceš říct, že si tě lidé pletou s tvým
bratrem.“
Byla to pravda. Navzdory tomu, že byl Regulus
víc aristokratický a měl menší rozpětí hrudníku a ramen, se všemi těmi vlasy působil trochu jako Sirius. Vlasy
mu v těsných vlnách padaly na ramena, ve stejné délce, jakou nosil Sirius.
Regulus náhle vzal Izarův obličej do dlaní a
naklonil se dopředu, aby ho políbil na čelo. Pak ho objal a pevně přitiskl k
hrudi. „Nemohu se přinutit, abych si potřásal rukou se synem, kterého jsem
navždy ztratil,“ zašeptal Regulus chraptivě do Izarova ucha. „Odpusť mi, mé
dítě.“
To bylo proti všemu, co si Izar představoval.
Myslel si, že Regulus bude působit zdravě a arogantně. Myslel, že Regulus začne
tím, že mu formálně potřese rukou, nebo vůbec nic. Nečekal, že uvidí muže,
který vypadal, jako kdyby byl na útěku, nebo se skrýval, a určitě nečekal, že své
první objetí dostane od svého dlouho ztraceného otce.
Izar tam strnule seděl, nejistý z toho podivného
pocitu v žaludku. „Pak ty mi musíš odpustit, že ti ještě nevěřím,“ zamumlal
Izar na oplátku a cítil, jak se Regulus pomalu odtáhnul.
Regulův obličej byl bez výrazu, když Izara odváděl
stranou, daleko od zvědavých očí. „Musíš si o mě něco vyslechnout,“ začal
Regulus rozhovor, jakmile se usadili u stolu v rohu. Izar seděl strnule a přál
si, aby si sebou vzal svůj máslový ležák. „Nereagoval jsi, tak jak jsem si myslel,
že budeš, když jsem tě nazval synem. Takže
ti o mně Lily řekla.“ Regulova tvář potemněla a na tváři se mu objevil úsměv.
Ten úsměv nebyl ani v nejmenším uklidňující, odhaloval další stránku muže,
kterou Izar ještě neviděl. Byla to temná, krutá stránka, velmi dobře známá
z tváře Bellatrix. „Dovedu si představit lži, které o mně šíří. Zajímalo
by mě, proč ses na setkání se mnou vůbec obtěžoval.“
Pak se rozhlédl po hospodě, s téměř šíleným
výrazem ve tváři, když si pomyslel, že by odněkud mohla vyskočit Lily s
Brumbálem, nebo snad dokonce Voldemort.
Izar se opřel na židli a urputně se mračil na
stůl, než pohlédl zpátky na Regula. Ten muž opravdu nic nevěděl. Vůbec nic.
S hořkým úsměvem se Izar naklonil dopředu. „Lily
mě nevychovávala. Ve skutečnosti jsem s ní nikdy nemluvil.“ Izar sice lhal, ale
byla to jen malá lež. Zamračil se. „Vyrostl jsem ve špinavém mudlovském
sirotčinci.“
Regulův výraz se zhroutil do vyčerpaného a
přejel si rukou po tváři, aby skryl zranitelnost, nebo aby si ulevil. Šedé oči
se otevřely a vášnivým pohledem se přisály k Izarovi. „Tak jak ses o ní
dozvěděl? O mně?“ Regulus si povzdechl. „Nechápu, proč to udělala…“
Izar poslední větu ignoroval a zíral na uhašenou
svíčku uprostřed stolu. „Bylo mi třináct, když jsem uvařil lektvar dědičnosti,“
usmál se nevesele. „Chtěl jsem najít své mudlovské rodiče, snad vystopovat
jejich cestu, zjistit, jestli ještě žijí. Představ si moje překvapení, když
jsem zjistil, že někdo můj rodokmen zablokoval. Je jedno kolikrát jsem ten
lektvar uvařil, ale uvědomil jsem si, že buď otec, nebo matka, byli kouzelníci
a nechtěli, abych o nich něco zjistil.“ Jeho oči se spojily s Regulovým
pohledem.
„Přestal jsem se starat, kdo byli moji
rodiče, protože jsem věřil, že můj otec byl prostě nějaký čistokrevný kouzelník,
který líhal s mudlou. Ze svého nemanželského syna musel být v rozpacích, a tak
ho, po vymazání rodokmene, odložil do mudlovského sirotčince. Je docela ironické,
že se ukázalo, že to tak skutečně je.“
Regulus udeřil pěstí do stolu, čímž lehce
porazil svíčku, která stála mezi nimi. S nebezpečným zábleskem v očích se
Regulus naklonil dopředu, jeho rty se stáhly do úšklebku. „Takhle to nebylo, sakra.“ Zhluboka se nadechl nosem a pak se natáhl
dopředu, aby uchopil Izarovu ruku do své vlastní. „Musíš vědět, že jsem o tvé
existenci neměl žádné povědomí. Ona lhala, zrazovala, byla… a je krutá mrcha. Jediný
důvod, že jsem tě našel, bylo vydání Denního
Věštce. Tvůj obrázek… vypadáš podobně jako já, když jsem byl chlapec. A tvůj
věk přesně odpovídá…“
„Kde jsi byl?“ zeptal se hořce Izar. „Všichni
si myslí, že jsi mrtvý. Lord Voldemort si myslí, že jsi mrtvý. Jaks je mohl
oklamat?“
Regulus se rozhlédl po hospodě a pak si vytáhl
svůj levý rukáv. Izar vytřeštil oči, když na vlastní oči uviděl Reguovu kůži
bez kazu.
„Nejsem Smrtijed,“ zašeptal tiše Regulus. „Moje
rodina byla k Temnému pánovi velmi loajální, a já, jako mladý chlapec, jsem pro
něho a jeho věc vykonal mnoho laskavostí. Nikdy jsem nebyl označen. Neoznačoval
děti ještě v Bradavicích.“ Regulova tvář se při poslední vzpomínce zachmuřila. „Zradil
jsem ho, to ano, ale to je úplně jiný příběh, příběh, kterého se Lily účastnila
stejně jako já. Severus Snape dostal příkaz, aby mě zabil. Koneckonců, Temný
pán je příliš důležitý, než aby sám zabíjel nízké kouzelníky.“
Izar prudce nasál vzduch, když mu to došlo. „Profesor
Snape zradil příkaz Temného pána? Udělal to tak, aby všichni uvěřili, že tě
zabil a nechal tě jít? Takže ve skutečnosti není věrný Temnému pánovi?“
Regulus se na něho trochu podezřívavě podíval.
„Severus je Temnému pánovi stále věrný. Nicméně, on a já jsme sdíleli
přátelství, které předčilo i jeho věrnost Temnému pánovi. Donutil mě slíbit, že
zůstanu daleko od Británie a nikdy už neukážu svou tvář. Přestěhoval jsem se do
jedné z usedlostí Blacků v Rusku a uzavřel všechny ostatní rodové nemovitosti
po Británii. Ale nemohl jsem zůstat stranou, když jsem zjistil, že mám syna.
Syna, který byl vychován u mudlů.“
Regulus se ušklíbl, v očích mu zablýsklo. „I když nejsem hledaný
ministerstvem, nemůžu se ukazovat, protože Severus by byl ve velkém nebezpečí.“
Regulus se opřel a jeho oči se intenzivně zaměřily
na Izara, zatímco Havraspár se snažil vstřebat všechny poskytnuté informace. „Ale
jedno chci vědět,“ pokračoval tiše Regulus, s mírně ochranným střípkem v hlase.
„A to, jak ses dozvěděl o Lily a o mě, když byl tvůj rodokmen zablokovaný?“
Izar
věděl, že na to dojde. Bude lepší, když se tom Regulus dozví teď než později. Stejně
to vypadalo, že už má jisté podezření. „Má sestřenice z druhého kolene měla
tolik slušnosti, aby mi poskytla informace. Řekla mi, že byla svědkem tvé ubohé
aférky s Lily...“
Regulus přimhouřil oči a se zaťatou čelistí
se naklonil dopředu. „A jak ses dostal do kontaktu s Bellatrix? Naposledy jsem o
ní slyšel, když byla hledaná kvůli výslechu na ministerstvu a rozhodla se
zůstat v úkrytu.“ Šedé oči pohlédly na Izarovu levou paži. „Jak ses s ní dostal
do kontaktu, Izare?“
„Proč se ptáš, když už to víš?“ vyplivl hořce
Izar. „Byl jsem naverbován Temným pánem. Potkal jsem ji během svého zasvěcení
ani ne před měsícem. Právě tam mi vmetla do tváře, že mám… nejen matku, která
žije, ale i otce.“
Regulus se hořce zasmál. „Temný pán označuje nějak
moc mladé, ne? Zřejmě je trochu pod tlakem kvůli nedostatku následovníků.“
Izar zůstal potichu, protože ucítil mírné
bodnutí ve svém Znamení. Jeho oči vyhlédly ven, skrz zamlžená a špinavá okna. A
tam spatřil Temného pána, jak se blíží k Prasečí hlavě.
Zatraceně.
Izar se rychle obrátil k Regulovi. „Myslím,
že by ses měl vrátit do Ruska. Jsem loajální k Temnému pánovi, Regule, ale
spáchám jeden akt zrady, protože mám
trochu slabost pro Severuse Snapa a zdráhavý respekt k tobě. Oceňuji tvou snahu
zahrnout mě do svého života, ale já nepotřebuju ani tebe, ani Lily. Už jako
dítě jsem se o sebe dokázal postarat, zvládnu to sám.“
Regulus zavrtěl hlavou, ve tváři tvrdohlavý
výraz. Právě teď spatřil Izar v muži sám sebe. „To nemůžu udělat, Izare.“
Izar vstal. Natáhl se přes stůl k Regulovi
a tahem vpřed mu nasadil kapuci. Zakryl mužovy rysy s pocitem, jako by tím
přetínal pouto se svým ideálním obrazem otce. „Pak budeš riskovat nejen svůj
vlastní život, ale i Severusův a stejně tak můj.“ Jen na malou chvilku nechal Izar
prodlít své prsty na Regulově tváři, než se odtáhl.
Ruka sevřela jeho zápěstí a přitáhla ho
zpátky. „Jsi moje dítě…“
„Dělám to pro tvou vlastní bezpečnost… skloň
hlavu a nevstávej, abys mě následoval,“ poprosil tiše Izar. Regulus se
zamračil, ale jeho prsty nechaly Izara jít.
Izar přešel místnost k baru, právě když se
otevřely dveře do hospody. Pokud to bylo možné, atmosféra v hospodě výrazně temněla
a ochladla. Izar, který už seděl na barové stoličce, se podíval přes rameno a
okamžitě zaznamenal, že Temný pán na sobě nemá krycí kouzlo. Mužova magie téměř
radostně křičela, když se ledově ovinula kolem kouzelníků v hospodě. Muži si
přitáhli blíž svůj alkohol, schoulili se do sebe a vyhýbali se očnímu kontaktu
s cizincem, který právě vstoupil.
Izar si nemyslel, že by si někdy mohl zvyknout
na magii Temného pána. Vyslala mu radostné vzrušení po zádech a připomněla mu,
že se spojil s Mistrem klamu a moci… s mužem, který nevytvářel vazby s kdekým,
a místo toho lidi používal ve své vlastní osobní šachové hře. Tohle
pravděpodobně vzrušovalo spoustu Smrtijedů, a to byl důvod, proč následovali
takového krutého a nemilosrdného muže. Věřili, že by jim mohl přinést stejnou sílu
a slávu, jakou měl Voldemort sám.
Izar nebyl blázen, aby tomu všemu věřil. Následoval
Voldemorta, protože ho přinutil. A protože si užíval sledovat, jak Voldemort hraje svou hru.
Byl trochu zvědavý, co Regulus udělal, že
zradil Temného pána, když ani nebyl Smrtijed. Ale Izar věděl, kdy se ptát a kdy
poslouchat. Neposkytne Temnému pánovi žádnou záminku, aby na Regula myslel. Ve
skutečnosti se Izar pokoušel vyčistit svou mysl od setkání s otcem, jak nejlépe
uměl. Vyslal tichou modlitbu k Merlinovi a doufal, že Regulus bude moct
nepozorovaně odejít.
Izar koutkem oka sledoval, jak se Voldemortův
černý plášť opřel o hospodský pult sotva pár metrů od něj. Izar položil dlaně
kolem vlažného máslového ležáku a snažil se udržet pohled stranou od Temného
pána. Bylo to těžké, zejména protože cítil, jak rudé oči skenují stranu jeho obličeje.
Muž se temně zasmál, když Izarovy rty zacukaly
v úšklebku.
„Kolik stojí pokoj nahoře? Potřebuji nanejvýš
hodinu.“ Voldemortův hlas, trochu odlišný od jeho hlasu politika, vyzněl jako
zdvořilé, přesto hrozivé syčení.
Aberforth přeskakoval pohledem mezi Izarem a
Temným pánem a tvářil se nonšalantně. „Jeden galeon.“ Aberforth povytáhl obočí,
když sledoval, jak Temný pán vytahuje svůj sametový váček s penězi a posouvá po
baru zlatý galeon.
Majitel hospody vzal galeon a kousl do něj,
po čemž vyndal z kapsy klíč a podal ho Temnému pánovi. Jakmile Izar ucítil
vzadu na krku chladný dotek Temného pána, položil svou sklenici na pult. „Ty,
dítě, mi budeš dělat doprovod.“
Izar sklouzl ze své stoličky a následoval vysokou
postavu Temného pána z výčepu, a dál do uzavřeného prostoru schodiště. Dokud
nezmizel, cítil na sobě Regulův pohled.
Nemysli
si o tom, že…
„Proč nejsem překvapený, že jsem tě tu našel?"
začal Voldemort. Izar to nekomentoval, jen se díval, jak Temný pán zasunul klíč
do rezavého zámku a otevřel dveře. Izar nebyl natvrdlý, z téhle návštěvy
nemohlo vzejít nic dobrého.
Jakmile se za nimi zabouchly a zamkly dveře,
Voldemort se otočil a složil si kapuci. Jak Izar předpokládal, krycí kouzlo Temného
pána bylo pryč, odhalila se tak jeho dokonalá bledá kůže a zářivé rudé oči. Rovné
černé vlasy měl svázané na zátylku, čímž se zvýraznily rysy jeho obličeje.
„Padni na kolena.“ Voldemortův hlas už nebyl
pobavený, pouze chladný. Izar to stejně očekával, když jeho Znamení už od
minulého týdne pálilo. Muž byl naštvaný, a zdá se, že Izar zakrátko zjistí proč.
Klesl dolů na kolena a zjistil, že je těžké přestat
myslet na nečistotu a prach, které poskvrní jeho hábit. Ale teď nebyl čas
přemýšlet o takových věcech, ne když byl Voldemort naštvaný.
Izar ohnul svá záda s vědomím, že Temný pán ho
nechce mít jen na kolenou. Chtěl formální úklonu a Izar by ji měl udělat dřív,
než ho o to muž požádá. „To by ti mělo připomenout, že máš být vůči mně
poslušný.“ Před Izarovou tváří byly naleštěné boty Temného pána. Zavřel oči a
snažil se představit si sám sebe někde jinde než tady. „Občas si nemůžu pomoct,
ale mám dojem, že si myslíš, že jsme si rovni.“
„To jsem si nikdy nemyslel, můj pane,“
odpověděl pasivně Izar. Přemýšlel, kdy Temný pán ten dojem získal.
„Ale přesto chci, abys v této pozici zůstal,
dokud ti nedobolím vstát.“
Ten muž byl sadistický. Izar zatnul zuby a představoval
si sám sebe ve srubu v horách. Právě v časných ranních hodinách cvičil jógu, pryč
od každého, kdo mu způsoboval bolest hlavy. Od všech svých problémů byl na míle
a míle daleko.
„Nevidím žádný důvod, proč byste měl pochybovat
o mém postavení, můj pane. Neudělal jsem nic…“
„Přesně tak,“ odpověděl muž krátce. „Neudělal
jsi nic.“
Izar se zamračil a položil čelo na prašnou
zem. „Pak mi odpusťte, můj pane.“
Zazněl smích a Voldemort se přesunul tak, že
se přikrčil před Izarem. Jeho ruka s dlouhými prsty prohrábla Izarovy vlasy a
lehce za ně zatahala. „Víš vůbec, za co žádáš o odpuštění, Izare?“
„Ne,“ zamumlal Izar a zíral na podlahu před
sebou. Temný pán vždycky vypadal, že má mnohonásobnou poruchu osobnosti. Možná,
že je na tom ještě hůř, než Sirius Black.
„Podívej se na mě, Izare,“ rozkázal
Voldemort.
Izar věnoval podlaze další pohled a vyhladil svou
tvář, než zvedl hlavu a podíval se do očí Temného pána. Muž se usmál a natáhl
se, aby palcem otřel Izarovo čelo a setřel prach, který se tam usadil. „Musím
přiznat, Izare, že kdyby se věci vyvíjely jinak, byl bych tebou velmi potěšený.
Stíny, vynechávání jídel, aby se zabránilo pozornosti, vstřebávání vědomostí
namísto vyhledávání společnosti… a pokud by se pro tebe okolnosti vyvíjely jinak,
nestaral bych se, že tyhle věci děláš.“
Izar měl tušení, kam to směřuje. A nelíbilo se mu to.
„Bohužel, tohle není cesta pro mě. Měl jsem v hlavě
cíl, úmysl, že se stanu velmi vlivným politikem a mocným Temným pánem. Nemohl
jsem být někým ve stínu a trávit svůj čas tak… neužitečně.“ Izar nenáviděl ruku
na své tváři, která ho tak majetnicky svírala. „Chci, abys následoval v mých
stopách. Přinejmenším se budeš účastnit jídel ve Velké síni, ty pošetilý kluku.
Máš vůbec představu, jak svým ukrýváním vykresluješ Británii? Bradavice reprezentuješ
dost mizerně.“
„Neukrýval jsem…“
„Ticho,“ zasyčel Voldemort a jeho prsty pevně
sevřely Izarovu čelist. „Ať jsi chtěl říct cokoli, ukrýváš se, zatímco já chci,
abys pronikl do očí veřejnosti. Pokud bys byl kterýkoli jiný kouzelník, tak
bych se o tvé zvyky nestaral. Ale ty jsi kouzelník, kterého chci, aby lidé vzali
na vědomí. Chci, abys ve škole začal ukazovat svou tvář, a chci, aby ses začal
stýkat s ostatními. Nejen proto, že jsi Bradavický šampión, ale také pro tvou budoucnost.
Jak jsem uvedl již dříve, chci, abys následoval v mých stopách. Staneš se
významnou osobností v politickém světě. Síla, které se budou mnozí kouzelníci bát
a respektovat ji.“
„Ale… můj pane, já chci zůstat Nevyslovitelný.“
Karmínové oči se zúžily a prsty se víc
sevřely. „Pokud si dobře vzpomínám, tak Znamení na tvé ruce symbolizuje věrnost
mně, a ne ministerstvu, správně?“ Na Izarovu odpovědět nečekal. „Budeš tím, kdo
chci, abys byl.“
„Jak si
žádáš, můj pane,“ zasyčel cynicky Izar.
Voldemort se rozesmál a než vstal, jeho prsty
sklouzly z Izarovy čelisti. „Vždycky jsem si užíval tvůj ostrý jazyk, Izare.
A přestože je třeba kolem mě našlapovat opatrně, občas to shledávám zábavné.“
Muž přistoupil k notně zašpiněnému oknu a díval se ven. „Experimentování
je to, co tě těší, Izare, a já ti ve tvém potěšení bránit nebudu. Ale také
očekávám, že budeš známý ve významných kouzelnických kruzích po celé Británii.“
Izar si lehce povzdechl a cítil se trochu lépe,
když Temný pán nebude požadovat jeho nepřítomnost u Nevyslovitelných. „Chápu,
co ode mě chcete, můj pane, ale v mluvení nejsem moc dobrý." Sledoval,
jak se Voldemort otočil od okna a zpátky k němu. „Nenávidím lidi.“
Zdálo se, že Izar tím Temného pána velmi
pobavil. „Myslíš, že já mám lidi rád,
maličký?“ Tmavé obočí se pozvedlo. „Jsi Black; Blackové jsou vychováváni k umění
politiky.“ Izar se na Temného pána hluboce zamračil. „Omlouvám se,“ pokračoval
Voldemort, rozhodně ne kajícně. „Slíbil jsem, že se o tom nebudu zmiňovat, že?“
„Vypadá to, jako byste zapomněl,“ odpověděl pohrdavě
Izar. Muž na jeho zasvěcení slíbil, že se nebude zmiňovat o tom, že Izar je Black.
Místo toho v tom očividně, k Izarově velké nelibosti, nacházel
pobavení.
Temný pán mávl odmítavě rukou. „Můžeš začít
pomalu; zapojit do rozhovoru své spolužáky. Ber to jako hru, hry mysli tě přece
baví, nebo ne, Izare? Najdi jejich slabinu a využij je, nauč se všechno, co se o
nich můžeš dozvědět. Hraj si s nimi.“ Pro Izara to znělo méně než zábavně a
Voldemort dokázal snadno číst v jeho výrazu. „Já ti s tím pomůžu. Letos nebude
moc času, ale po tomto roce tě uvedu na ministerské shromáždění.“
„Po tomto roce?“ opakoval nedůvěřivě Izar. „Chystáte
se vystoupit na světlo, ne? Odhalíte světu, že je tu Temný Lord Voldemort, mám
pravdu?“
Stále by sehnutý ve své úkloně a od Voldemorta
bylo dost kruté, že Izara v této pozici nechal. „Lord Voldemort se chystá vystoupit,
ano. Tom Riddle, na druhou stranu, bude ještě stále pokračovat coby politik.“ Muž mu konečně přestal dávat rady a
vodítka ohledně toho, jak se má zapojit do společenského života, a Izar věděl,
že je lepší ho nedráždit. „Můžeš vstát.“
Izar se klidně postavil a oprášil si prach z
hábitu. V kloubech mu praskalo z toho, jak příliš dlouho klečel v
jedné pozici.
„Je tu ještě další důvod, proč jsem tě sem přivedl,“
Voldemort prudce vykročil vpřed. Izar podezřívavě přimhouřil oči. „Mám pro tebe
projekt.“ Muž začal kolem Izara predátorsky kroužit. „To zaměstná tvoji mysl od
jiných…“ Voldemort se odmlčel a zvedl hůlku. Izar na předmět přimhouřil oči a cítil,
jak sebou cuknul při pohledu na svou současnou posedlost. „Nosíš ve své hlavě neposlušnosti.“
A aby byla situace ještě horší, napřáhl Voldemort
svou hůlku proti Izarově tváři a pomalu ji táhl podél Havraspárovy čelisti. Ten
muž byl zatracený bastard. Izar se
snažil nemyslet na hůlku na tváři a díval se do posměšných rudých očí
Voldemorta. Takže tím to bylo jasné. Temný pán nějak věděl, že Izar má v plánu zjistit
jádro jeho hůlky.
Izar krátce pouvažoval, jak dlouho by ho Voldemort
mučil, kdyby se natáhl a mužovu hůlku uchopil. Stačilo by jedno malé kouzlo a jádro
by znal.
„Jaký projekt pro mě máte na mysli, můj pane?“
zeptal se krátce Izar, nakrčil nos a snažil se předstírat, že ta hůlka pro něho
nic neznamená.
„Chci přenášedlo.“ Voldemort,
s posledním ostrým tahem proti Izarově tváři, sklonil hůlku. „Ani ne tak přenášedlo,
ale spíš zařízení, a to vymyslíš ty, co bude malé a nezjistitelné. Chci, aby to
bylo možné přichytit k jinému objektu, nějakému většímu předmětu, který může někdo
uchopit.“
„Takže v podstatě chcete malé přenášedlo,
které lze připojit k něčemu, co nemůže změněno na přenášedlo?“ ptal se trochu
zmateně Izar.
„Přesně
tak,“ přikývl Voldemort. „Upřímně řečeno, bude to fungovat podobně jako
přenášedlo. Ale chci, aby to bylo malé a schopné se k něčemu přichytit.
Také to musí být časově nastavitelné. Chci přenášedlo aktivované dotykem ruky k
přepravě do určené lokality. Ale ta ruka se nebude dotýkat toho malého přenášedla.“
„Víte,“ protáhl Izar. „Bylo by mnohem
jednodušší, kdybyste mi rovnou popsal situaci, ve které to budete používat.“
Zmlknul,
když k němu Temný pán vyslal varovný pohled. „Budu to využívat při nájezdech.
Například, když budu na ministerstvu, dotknu se tvého vynálezu. Ten mě přenese
na místo, kde čekají mí Smrtijedi. Chci, aby to přenášedlo dokázalo přepravit celou
zmíněnou armádu zpět na ministerstvo,
aniž by se ho museli dotýkat. Koneckonců, jak by se mohla celá moje armáda
tlačit kolem přenášedla a dotýkat se ho? To by nebylo možné.“
„Chápu,“ přikývl Izar; jeho mysl běžela o závod.
Bylo to relativně snadné, musel by prostě zmenšit přenášedlo a udělat z něj časovač,
který by transportoval skupinu živých bytostí uvnitř nějakého kruhu. „Jsou tu
samozřejmě jistá omezení. Jak velký byste chtěl, aby to mělo poloměr? Na jak
dlouho chcete nastavit časovač? Budou Smrtijedi na pozici, než přenášedlo dorazí?
A poloha? Na jaký cíl to má být nastaveno?“
Voldemortovy
rty se prohnuly. „Poloměr by měl být dostatečně velký, aby přepravil Smrtijedy.
Ale u tohoto přenášedla budu očekávat rádius pouhých pět metrů. Pokud jde o
časovač, nastav to na dvacet vteřin, nic víc, nic míň. Poloha? Požaduji možnost,
abych si sám zadal polohu.“ Jeho oči
se upřely na Izara. „Myslíš, že to dokážeš? Pokud ne, mohu požádat jiného…“
„Ne,“ přerušil ho rychle Izar, trochu uraženě.
„Já to v pohodě zvládnu.“
Temný pán přikývl. „Nemínil jsem tě urazit,
byl jsem jen zvědavý, jestli bys dokázal ten projekt dokončit, když ti současně
visí nad hlavou Turnaj.“
Izar krátce pokrčil rameny. „Kdybych zjistil,
že mám málo času, přijdu za vámi, můj pane, a budu vás informovat. Ale věřím,
že to zvládnu dokončit před vánočními svátky.“ Sebejistě zvedl bradu a těšil se
ze spokojeného výrazu, který se šířil po tváři Temného pána.
„Dobrá,“ pokynul Voldemort směrem ke dveřím. „Už
tě nechám jít. Užij si zbytek návštěvy Prasinek.“
Izar se pevně uklonil až k pasu a pak se
obrátil ke dveřím. Než stačil bezpečně odejít, zastavil ho Voldemortův hlas. „Mimochodem,
Izare, kdo byl ten muž, se kterým jsi předtím mluvil v hospodě?“
Izar věděl, že se mu v tu chvíli zastavilo
srdce. „J-jaký muž, můj Pane?“ získal opět snadno svůj hlas, i když na začátku
selhal.
„Ten muž… s kapucí… myslím, že když jsem přišel,
ležel v bezvědomí vedle tvé stoličky.“
Izar se s úlevou otočil. Jeho výraz
zůstal nečitelný, když se podíval na stejně bezvýrazného Voldemorta. Než stačil
promluvit, muž pokračoval. „O kom si myslíš, že jsem mluvil? Určitě sis
nemyslel, že bych se ptal na muže v rohu, s rodinným prstenem Blacků
na prstu, že ne?“
Po bleskovém promyšlení své reakce se Izar
odvrátil od rudých očí a odfrkl si. „To byl ve skutečnosti Sirius Black,“
zamumlal trochu s odporem. „Napadlo mě, že by pro mě bylo přínosem, kdybych ho
požádal, aby mi v letošním roce pomohl se souboji. Mám na mysli trochu těch
akcí jeden na jednoho, protože v tom nejsem moc dobrý. Myslel jsem, že s Turnajem
a tím vším okolo by se trocha pomoci hodila.“ Nejdřív klopýtl, jasně, ale
nevykazoval žádné známky toho, že by o něco usiloval.
Voldemort zainteresovaně hrdelně zamručel,
jeho obočí vystřelilo nahoru. Rudé oči ho bezohledně zkoumaly. Izar věděl, že mu nevěří. „Souboje, hmm?“ pokračoval
výsměšně Voldemort. „To je z tvé strany dost
chytrý tah, a to zejména s ohledem na to, co budeš muset dělat při druhém
úkolu.“ I když si Voldemort s Izarem pohrával a vysmíval se mu, Havraspár
se podivoval, jak mohl vědět, že to byl Regulus, s kým předtím mluvil.
Izar přikývl a uvědomil si, že nedýchá. V tuhle
chvíli se Voldemort nejevil jako
naštvaný, že mu Izar lže o Regulovi, ale Temný pán zkušeně udržoval svůj výraz i
magii pod kontrolou. Izara by tím víc zajímalo, jestli Voldemort skutečně ví,
že je Regulus v hospodě, nebo jestli má prostě jenom podezření.
Temný pán si sepjal ruce za zády a mrknul na
Izara. „Nuže, myslím, že bys měl jít dokončit diskusi s profesorem Blackem a dohodnout
si rozvrh.“
Když Izar otvíral dveře k odchodu, znovu
hloupě přikývl. Obezřetným krokem se dostal bezpečně ven ze dveří a do chodby, aniž
by dostal kletbu do zad. Zastavil se, otočil se zpátky a pohlédl na Temného
pána. Muž stále nehybně stál a nepatrně se na Izara usmál.
Izar už neztrácel ani minutu, otočil se a
utekl z místnosti s nadějí, že v zádech neucítí Cruciatus.
Když se dostal dolů do výčepu, s povděkem
zaznamenal, že Regulus není nikde v dohledu.
Takže jediný problém?
Izar bude muset Siria Blacka opravdu požádat o
pomoc se souboji.
A... asi by měl uprosit Severuse Snapa, aby mu pomohl s Nitrobranou. Ale přesto,
Voldemort jednou přiznal, že do ničí mysli nevstupuje jemně. Do mysli vstupuje bolestně
a Izar nijak necítil, dokonce ani zašimráním, že by mu vstoupil do hlavy.
Izar tušil, že ten muž v tom byl prostě
hodně dobrý. Před Temným pánem nikdo nic skrýt nedokázal. No, Severus Snape byl
výjimkou. Koneckonců, byl schopen zfalšovat Regulovu smrt a Voldemort o tom ani
netušil.
…
Nebo tušil?
***
<<<Kapitola 10.<<<>>>Kapitola 12.>>>
Vyvíjí se nám to zajímavě... Regulus je sympaťák, aspoň na první pohled, tu Lily bych nečekala, takže bůhví, jaký on na jejím "zlém chování" má taky podíl... :D
OdpovědětVymazatTemný pán je jako vždy svině, Izar do toho spadá víc než si myslel.. :D
Jinak, spíš mě fascinuje, jak dokážeš ještě vždycky odpovídat na komentáře, mě by to asi nevím, jestli nebavilo, ale tak nějak... Good job :D
A ještě mimo téma, chtěla jsem se zeptat, páč je tu hodně lidí, neměl by někdo zájem o překlad povídky napůl? Chci to konečně zkusit, betu bych i měla, ale tak nějak se mi nechce to dělat samotná, znám se, měla bych problémy se dokopat k dalšímu dílu, kdyby záleželo jen na mě :D
S tou Lily... No, to máš těžké, ale pravda vždycky bývá někde "mezi". Ale v tuhle chvíli má Regulus určitě nárok ji nenávidět. Okolnosti jejich vztahu a jeho konce prozrazovat nebudu, ale je fakt, že mu neřekla o dítěti a šoupla ho do sirotčince. Tím si u něho svůj kredit zrovna nevylepšila.
VymazatKomentáře... No, dřív jsem to dělala jen občas, ale někdo mi naznačil, jak je to fajn, když dostanou odezvu a tak jsem se do toho dala. Je to takový můj projev vděku za komentář, který potěší nejvíc. Přečte si to 300 lidiček a komentářů je zhruba 10, tak proč si své komentující trochu nehýčkat. :-D Akorát je někdy peklo odpovídat na otázky, abych nespoilerovala. :-D
Děkuji za tvůj komentář.
Myslím, že ochota lidí u překladu záleží hodně na samotné povídce. Například tahle povídka, překládat jsem jí měla jen já, ale Nade se sama nabídla, že mi pomůže, protože obě tuhle povídku zbožňujeme. (Navíc věděla, že se blíží maturita a že bych nebyla schopná udržet tempo překladu.)
VymazatCharli, tak teď je to takový výstřel do prázdna, jestli to zaznamenáš :D Ale pokud bys měla o ten překlad zájem, zkus mi napsat na povidkovekralovstvi@gmail.com a byla bych ráda, pokud by se nám povedlo se domluvit :) Sirina
VymazatHmmm, tak Voldemort věděl o Regulusovi? Nepotrestal Severuse a Izara? To je zajímavé... A co se týče Reguluse, byl pro mě jistým zklamáním, čekala jsem malinko výraznější osobnost a možná i méně sentimentu... No ale nebudu ho předčasně odsuzovat, třeba mě ještě něčím překvapí... Děkuji moc za překlad...
OdpovědětVymazatIzar si tím není jistý, ale má podezření, že Voldy ví víc, než dává najevo. Kdo ví, jaké má Tom plány s námi se všemi... :-D
VymazatInterakce s Regulem byla krátká, ale mě nepřišla až tak sentimentální, vzhledem k okolnostem. Přece jenom na sebe měli jenom chvilku. Uvidíme, jak se ti bude líbit, až se s ním setkáme příště.
Díky za tvůj komentář.
Musím říct, že Regulus na mě zase tak moc nezapůsobil, čekala jsem, že se projeví o trochu víc...ale tak možná v dalších dílem, zajímala by mě jeho minulost a taky minulost Lily:-) Ale zase mě velmi potěšil Voldemort:-) Skoro bych se vsadila, že o Regulusovi moc dobře ví...tk uvidíme, jak se to bude vyvíjet a chudák Izar se nám musí přestat schovávat:-D za kapitolu děkuju a moc se těším na další:-) a já jdu zase spamovat:-)
OdpovědětVymazatJenny
Skoro mi to připadá, že od Regula tu všichni čekali nějakou super akci. :-)
VymazatLidičkové moji, on léta žije ve vyhnanství, skrývá se prakticky přede všemi a do toho zjistí, že má 15tiletého syna. Aby ho mohl vidět, musí být hodně opatrný. Tady není moc velký prostor na nějaké akce. Snad si u tebe svou reputaci později napraví. Ale dopředu upozorňuji, že žádné blázniviny nebudou, od toho je tu Sirius. :-DD
Voldemort opravdu umí potěšit, i když mě občas štve, jak mu to všechno vychází. ;-) Jestli o Regulovi ví nebo neví, toť otázka... Vypíšeme sázky?
Izar bude muset na světlo boží, bude to zajímavé, no ne?
Díky za tvůj spamík.
Předem děkuji za ocenění mého předešlého komentáře jako velmi propracovaného, jsem potěšena a budu se snažit takto komentovat i nadále.
OdpovědětVymazatV první části kapitoly se opěvuje fyzická, aristokratická krása rodiny Blacků, jíž je Izar součástí. Je to asi to jediné, krom velmi nabitého trezoru v bance, který může koneckonců mít i nearistokrat, co odlišuje kouzelnickou aristokracii od zbytku populace, protože šlechtické tituly tu neexistují - žádný baron, kníže, hrabě, či jiný titulovaný šlechtic tu není.
Skoro jsem si myslela, že se Izar Temnému pánu líbí natolik, že ho v pokojíku u Aberfortha znásilní, když si koupil pokoj na hodinu... :-)
A navíc to počáteční obtěžování od Gorgona, nebo snad původně Gordona?
Přesto mám radost, že se skutečně potvrdil můj tip a Voldemort skutečně nařídil Izrovi stát se známou postavou kouzelnického světa a politikem.
Nesouhlasím s názorem Charli, že Temný pán je svině, alespoň ve vztahu k Izarovi je docela tolerantní (zatím). Jinak má zmijozelské dominantní chování vládnoucí osoby a spousta čtenářů by by jistě razantně nesouhlasila, kdyby se choval jinak. Ve spoustě jiných povídek je vysloveně krutý, až sadistický, což není automatický předpoklad pokud chce vládu a úplné oddělení světa kouzelníků od mudlovského, navíc toto je hlavní zákon i pro Ministerstvo kouzel - viz. Zákon o utajení.
Docela dumám o tom, jak se Temný pán dozvěděl o Izarově zájmu o jádro jeho hůlky, že by tuto informaci vytáhl nitrozpytem od Ollivandera? Je zvláštní, že se od Izara nesnažil zjistit, proč se o jeho hůlku tolik zajímá, co ho k tomu vede.
Také mám dojem, po rozhovu ve zmíněném pokoji, kde Izar dostal lekci hierarchie a pokory, že si v něm chce Voldemort vychovat nástupce. Zvláštní, uvážíme li, že je to syn toho, kdo ho zradil.
Rozhovor s Izara s Regulusem poskytuje mnoho informací. Především je překvapivé, že Regulus nemá znamení, že není smrtijed a i když je tu vysvětleno proč, znamená to, že nemohl zradit tím, že přišel Voldemortovi na viteály, protože by neměl k takovýmto důvěrným informacím přístup. Jak tedy zradil? A pokud Voldemort Regula v hostinci poznal, jak to, že se ho nepokusil jako zrádce vhodným způsobem eliminovat, je možné, že o jeho exilu v Rusku ví a spokojí se s tím jako s trestem za zradu?
Také mne zarazilo, že nebyl potrestán za zradu Snape, když nechal Regula uprchnout a nezabil ho, pokud by Temný pán věděl, že je Black naživu, Severus by byl mrtvý, nebo přinejmenším citelně potrestaný.
K té vyhlášené sázce - sázím, že Temný pán o Regulovi ví. Jaká je odměna za vyhranou sázku? Nějaká odtajněná informace příběhu? Nebo 1000 galeonů?
Naznačený zůstává vztah Regula s Lily a i když ji momentálně nemá rád je jisté, že se musí setkat a vše si vyříkat a urovnat.
Je pravda, že první výstup Regula v příběhu je takový neslaný nemastný, avšak je třeba podotknout, že neměl na nic ani moc času, Riddle je v hostinci rychle našel. Snad to bude příště zajímavější.
O to více se těším na nácvik soubojů se Síriusem, ten ví, že má bratra naživu, třeba od Lily? Nejspíše ne, to bude mazec, až se opět setkají. Jejich vztah je tu také antagonistický, nebo spíše bratrský?
Omlouvám se za takto dlouhý komentář, jistě je to tak, že čím lepší povídka, tím delší komentáře.
Děkuji za krásnou kapitolku a i nadále si budeme hýčkat tak skvělé autorky a překladatelky hojnými a dlouhými komentáři.
Arianna
Začínám mít dojem, že tvoje komentáře budou za chvíli delší než kapitoly samotné. :-D
VymazatKdyž narážíš na fyzickou krásu aristokratů, napadá mě, že autorka měla zřejmě na mysli ideál takové krásy, protože aristokraté takoví často nebývají. Stačí si vybavit našeho bývalého ministra zahraničí a jsme doma... :-D Docela mazec, ne?
A to znásilnění? Když jsem to četla poprvé, taky mě to napadlo. ;-) A Gorgon je skutečně Gorgon.
Charli počastovala Voldemorta nelichotivým přívlastkem, ale beru to jako když nadáváte někomu, koho máte v podstatě rádi, že vás vyvedl aprílem, nebo sežral svačinu. :-D Občas si musíme ulevit, ale Voldemorta máme "rádi" takového, jaký je. V téhle povídce je podle mého mínění úžasný, skutečný Temný pán, žádný vraždící šílenec. V tom máš rozhodně pravdu. Jenom je rozčilující, jak je před Izarem stále krok napřed. Izar se netajil, že přišel na jeho fintu s Temným znamením a jádrem, takže logicky předpokládal, že zvídavý chlapec po tom bude slídit.
Co se týče Regula a Severuse, ještě nás čeká pár překvapení. K tomu bohužel nemůžu moc říct. Myslím, že přímé potrestání Regula by si Voldemort rozmyslel, protože mu na Izarovi evidentně nějakým způsobem záleží a moc dobře ví, že by tak ztratil jeho nehynoucí věrnost. A co my víme, co mu chodí po rozumu. :-)
Už teď ti ale můžu s klidem říct, že Sírius neví, že jeho bratr žije. Lily to taky neví. Regulus a Severus si to nechali pro sebe, oběma šlo o kejhák.
Díky a těším se na další komentář. Jsem zvědavá, čím nás zase prověříš. ;-)
Úžasná kapitolka, už se těším na rozhovor mezi Siriusem a Izarem. Temný pán je tady velice inteligentní a řekla bych, že je na stejné vlně jako Izar, ví o něm, že je opravdu srdcem Havraspár, takže chce přijít všemu na kloub. A zřejmě se s takovým "vědcem" neviděl poprvé, myslím, že mladý Snape byl taky takový a možná nějaký další inteligentní Smrtijed. Rozhovory s Voldym a Izarem si užívám, ani se nedivím, že to Temného pána tak baví, Izar se opravdu k němu nechová jako ostatní Smrtijedi. Jde vidět, že má pro Izara slabost, i když je v tak mladém věku. Už se těším na další.
OdpovědětVymazatBobo
Máš pravdu, celá tahle povídka vlastně stojí na konfrontacích mezi Izarem a Temným pánem a jejich neustálému "soupeření". Izar je úžasný a Temného pána to děsně baví. Což ovšem neznamená, že ho občas neklepne přes prsty. Všechno má své hranice.
VymazatDěkuji za milý komentář.
No pěkné.. To se nám to vyvíjí.. Myslím, že jsme všichni čekali Tomovu nevoli nad Izarovým "schováváním se". Byl jeeště docela mírný, myslím. Úkol pro Izara, no nevím je to opravdu úkol, nebo jen prověření jeho schopností..? Řekla bych, že od obojího trochu.. určitě má někoho kdo tohle umí, none?
OdpovědětVymazatJinak, na rozdíl od ostatních, mne Regulus nadchl.. čekala jsem všechno možné, ale tohle bylo tak akorát. Vypadá, že by mohl být slušným otcem i člověkem, kdyby k tomu dostal příležitost.. smůla, že..:)
Jinak jsem zvědavá na interakci mezi Izarem a Siriem, s jeho povahou máme o zábavu postaráno..
Jo a k té sázce.. no já si tedy nemyslím, že by Voldík věděl o Regulovi, rozhodně ne do této chvíle. To že viděl "někoho" s Blackovým prstenem se schovávat v hostinci je ovšem dost podezřelé.. protože proč by se proboha Sirius schovával, že? A kdo jiný než Regulus by to mohl být, Bella asi těžko a nikdo jiný už nežije.
Na druhou stranu mne napadá, jestli to vlastně spíš nebyl jeho úmysl.. nechat Snapea aby zabil svého kamaráda..? Díky jeho povaze dost možná jediného? No tak to mohl čekat, že se nestane, hm?? Možná test, možná úmysl?
Jo taky mne napadlo, jestli se Voldík k němu taky necítil nějak přitahován, ale to už je trochu úchylné a přitažené za vlasy.. to mne k tomu dovedlo, jen to popisování toho jak jsou si podobní a jak je Izar "hezký".
No k Lily se moc vyjadřovat nebudu, názor jsem od začátku nezměnila.. myslím, že je zatím víc.. něco důležitého se stalo a ona neviděla jiné východisko. Zcela určitě ho chtěla před něčím chránit.. myslím, že to bylo celkem patrné i z konverzace na ministerstvu.. alespoň na mne to tak působilo.
Díky za kapitolku..:)
Lily
To se samozřejmě dalo předpokládat. Voldemort chce, aby byl Izar všem na očích a reprezentoval Bradavice a Británii. O čem by taky povídka byla, kdyby se Izar schovával v knihovně a kuchyni, že?
VymazatMyslím, že tenhle Voldemort celkem uznává právo první chyby (pokud není fatální a pokud nebyl jasně vznesený požadavek). Druhé varování by už tam mírumilovné nebylo, to je jasné. Ale Izar není žádný blbec, okamžitě pochopil, i když se mu do toho vůbec nechce. :-)
Regulus by asi skutečně byl úžasný otec a celé je to velká škoda. Uvidíme, jestli bude mít vůbec nějakou šanci. Vzah mezi Izarem a Siriem se bude vyvíjet až později, až se to provalí.
Máš pravdu v tom, že pokud to Voldemot doteď nevěděl, tak teď už asi ano. Je otázka, co s tím udělá. Izar doufá, že Reg odtáhne zpátky do Ruska a celé se to zase uklidní. Co myslíš?
Lily je zatím jedna velká neznámá a ještě nějakou dobu bude, Ale slibuji, že se zase objeví, ještě v průběhu školního roku.
Děkujeme za pěkný komentář a těšíme se na další.
Jo a ještě neměl by Blackův prten nosit dědic rodu, nebo hlava rodiny, nebo tak něco??
OdpovědětVymazatPřekvapilo mne, že ho má Regulus..
Lily
Pokud si dobře pamatuju a můj mozek nebyl ovlivněn počtem přečtených HP povídek, tak byl původním dědicem rodu Sirius, kterého matka vydědila. Což z Reguluse dělá hlavu rodiny.
VymazatPrsteny budou lehce vysvětleny v následující kapitole, ale Jutaki má pravdu v tom, že rodiče Siria odvrhli, protože je Light... :-D To platí i v téhle povídce.
VymazatZdalo sa mi, že medzi Regulusom a Izarom preskočila aká-taká iskra. Bolo to veľmi pekné stretnutie, škoda, že sa tam natrepal Tom. Lezie mi na nervy, že je taký múdry a všetko vie. Ale zrejme preto si môže dovoliť byť na takom poste na akom je:/ Som strašne rada, že Regulus žije a dúfam, že si ho ešte užijeme. Zaujímala by ma verzia príbehu od Lily, že prečo opustila svojho syna. Ako to vlastne bolo a prečo ju Reg tak nenávidí.
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad:)
Jiskra určitě přeskočila. Izar zjistil, že ho otec neodložil, jak si původně myslel, což je určitě příjemní informace. I když v tuhle chvíli stále zůstává sám, přece jenom má na tomto světě své světýlko v dáli.
VymazatNo a kam Voldemort šlápne, tam deset let tráva neroste. ;-) A i na Lily časem taky dojde.
Děkuji za milý komentář, tak zase příště.
Konečně očekávané setkání Izara a Regula. Dozvěděli jsme se vše z pohledu Regula, ale zajímal by mě i příběh Lily. Podle Regulova mínění je to mrcha a podle mého... nevím budu jen doufat, že k romu všemu měla pádný duvod. Zatím se jejich vyvíjejíci vztah ubírá myslím (dobře) tím "správným" směrem. Nedošlo k žádnému obviňování, nadávkám a krve prolití :)
OdpovědětVymazatTemný pán jako vždy ví víc než dává najevo a umí si vybrat tu nejnevhodnější chvíli k nastoupení na scénu.Vše se nám tu rozplétá a hned zamotává. Když konečně zjistíme něco nového okamžitě poté vyvstanou další nové otázky.
Jak to vypadá Severus kryl Regula a Temný pán to neměl vědět, ale nedivila bych se kdyby celou dobu věděl, že Regulus je naživu a Severus ho nezabil. U Toma vážně nemužeme nic předvídat (předpokládat).
Děkuji za kapitolu :)
Anny
Je docela zajímavé, jak nikdo nechce přijmout fakt, že by Lily mohla být ta špatná. Nebudu nic předesílat, ale určitě bude skvělé sledovat vaše reakce na její další působení. Uvidíme, jestli byla nebo nebyla ta "zlá".
VymazatMáš pravdu, že na jednu odpověď se navážou hned další otázky. Jako by se množily geometrickou řadou. :-D A u Voldyho opravdu jeden neví, na čem je. Jeho rozhodnutí, jednání a plány... Jedna velká neznámá.
Děkujeme za tvůj komentík. :)
Hmm, Reg mi připomněl Siriho, když byl uštvaný z Azkabanu, ale to je pochopitelné, kdo ví, jak často se musel skrývat. Lituju Izara, chudák chce ticho a klid a on ho chce udělat politickou osobností, to by člověk zabíjel, navíc tuší, že to nebyl asi Siri...Zda se mi "občas" jako psychopat fakt, jedna schizofrenní slupka větší, než ta předešlá :D A taky si občas protiřečí! Jednou chce, aby byl politická osobnost, chová se k němu úplně jinak, než k ostatním a pak ho tímto způsobem poníží?! A docela mě zaujala úvaha mrchy Lilly, přece jen se tak v předchozích částek neprezentovala, spíše byla strhaná, ale snad se dozvíme, co se vážně stalo, i když je to zvláštní, když o něm Reg nevěděl...
OdpovědětVymazat