Překlad: Nade
Děkujeme za strpení a děkujeme Charli, Kátě, Jenny, Arianně, Bobo, Lily, Zuzaně a Anny za jejich komentáře. Děláte nám velkou radost. Užijte si další kapitolku. :-D
***
Kapitola dvanáctá
„Pane Harrisone,“ pokusil se Sirius o úsměv,
ale vyšel z toho úšklebek. „Pojďte dál,“ ustoupil muž, aby stále otřeseného
Izara vyzval ke vstupu. Ten se právě v tuhle chvíli vrátil od Prasečí
hlavy. A Sirius byl jeho první zastávka.
Profesor Obrany za sebou zavřel dveře,
odkašlal si a strnule přešel ke svému stolu. Izar stál a pracně přemýšlel, proč
je sakra tady. „Pane profesore,“ začal Izar, když si vzpomněl, co potřebuje. Nejenže
musel postupovat v souladu se lží, kterou Voldemortovi namluvil, a která
mimochodem moc nezabrala, ale také potřeboval pokročit se svými schopnostmi v
umění souboje. „Napadlo mě, jestli byste mi nemohl pomoci se souboji.“
Sirius seděl za svým stolem a obličej měl bez
výrazu. „Na soubojích máme v plánu pracovat po zbytek školního roku, pane
Harrisone.“
Izar studoval svého strýce, potěšený vědomím,
že během toho týdne od jejich prvního setkání dostal muž konečně sám sebe pod
kontrolu. „Já vlastně, pane profesore, potřebuji v soubojích pomoc navíc.
Možná nějaké to doučování ‚jeden na jednoho‘. Pokud je to ale nějaký problém,
můžu o pomoc požádat někoho jiného.“
Šedé oči k němu vzhlédly. „To nebude
nutné. Jsem tady od toho, abych svým studentům pomáhal.“ Sirius mu věnoval
skutečný úsměv, prostoupený zvědavým zamračením. „Je možné, že jádro vaší hůlky
je z Testrála?“
Izar se zamračil. „Ano, pane profesore.“ Neměl
žádný problém mu to říct. Vždyť nakonec to stejně bude zveřejněné ve Věštci. Rita si včera, při Obřadu vážení
hůlek, dělala pilné poznámky.
Sirius přikývl, jako by Izarova odpověď byla
všechno, co potřeboval na vyřešení velké záhady. „Já mám hůlku s jádrem z Testrála,
stejně jako můj bratr a před námi naši rodiče.“ Šedé oči studovaly Izarův výraz
a snažily se zachytit nějaké stopy. „To je v rodině Blacků obvyklé.
Dokonce i jádro mojí sestřenice je z Testrála.“
Izar se zájmem přikývl a snažil se potlačit
svou únavu, protože tohle ho opravdu docela zajímalo. Celá linie rodu Blacků
měla testrálové jádro? To bylo velmi neobvyklé. Pokud je magické jádro hůlky
v rodinách dědičné, možná by to Izar
mohl prozkoumat, a pak zjistit nebo se zeptat Ollivandera, jaké jádro měli
Riddlovi předkové.
„Ollivander jednou žertoval, že pro všechny
generace Blacků by potřeboval celé stádo Testrálů.“ Sirius se temně zasmál a jeho
ruce si pohrávaly s černým brkem, zatímco jeho oči se téměř vroucně vpíjely do
Izara.
„Je dědičnost jádra v rodinách obvyklá,
pane?“ zeptal se Izar a předstíral, že nemá tušení, proč mu tu Sirius Black o
rodině Blacků vykládá.
Sirius zvedl obočí a v mysli tu otázku
chvíli převracel. „Ne, ale Blackové jsou výjimkou z pravidla.“ Izarův pohled padl
na Siriovy prsty, hledal prsten Blacků. I když člen rodiny nebyl vyhlášen jako
‚dědic‘, stále by měl dostat prsten s rodinným erbem.
Siriovy prsty byly holé.
Izar si pomyslel, že je to škoda. Sirius byl Světlý,
ale přesto by mohl být pro Temné dost užitečný spojenec.
„Na kdy chcete naplánovat naše lekce?“ Sirius
úspěšně odvrátil Izarův pohled od jeho prstů a zpět k jeho tváři. „Je škoda, že
nehrajete famfrpál. I když byl pro letošní rok zrušený, jsem si jistý, že by z vás
byl vynikající chytač. Můj bratr Regulus byl kdysi chytač…“
„Víte, pane, nejste moc jemný,“ protáhl Izar,
příliš unavený, aby si před Siriem Blackem hrál na prosťáčka. Možná, že muž
nakonec nebude pro temnou stranu tak dobrý spojenec, když dokázal být jemný asi
jako slon v čínském porcelánu. „Pokud se mě chcete na něco zeptat, tak se
ptejte a nesnažte se na mě zkoušet tak ubohou manipulaci. To Nebelvírovi, jako
jste vy, moc dobře nejde.“
Sirius měl aspoň tolik slušnosti, že vypadal
trochu zahanbeně. „Jsi jeho příbuzný?“ zeptal se tiše.
„Příbuzný koho?“
Šedé oči se na něho unaveně podívaly. „Mého
bratra,“ zašeptal Sirius trochu křečovitě.
Izar zíral na muže, který seděl naproti němu
a všiml si, kolik úsilí to Siria stálo. Doufal, že je Regulus na cestě zpět do svého
bezpečného domova v Rusku. V tom případě Voldemort nebude schopen reálně potvrdit
své podezření, že Regulus je živý. Také to znamenalo, že Snape bude v bezpečí a
Izar se může vrátit k lhostejnosti ohledně svého původu. Byl ochoten zahodit
vyhlídky na otce, pokud by to znamenalo udržet naživu všechny zúčastněné.
Protože i Izar musel uznat, že Regulus byl velmi
podmanivý muž. Byl chytrý a nebezpečný, a také ochranářský. Izar se ostýchal
přiznat, že jeho naděje, že bude mít otce, v Prasečí hlavě vzrostly.
Ale Izar se o sebe celý svůj život staral sám.
Nepotřeboval muže, který si sbalil kufry a který se ani neobtěžoval, aby vystopoval
ženu, se kterou spal, jestli není těhotná. A Izar zatím ještě neslyšel celý
příběh Regulovy zrady, a Lilyiny zrady.
„Ne,“ zalhal Izar. „Můj otec i matka byli
mudlové. Zemřeli při autonehodě, když mi bylo pět let. Vlastně si je ještě pamatuji.
Vypadám hodně jako moje matka.“
Místo úlevy, kterou Izar u Siria očekával,
vypadal muž ve skutečnosti zklamaně. Svůj brk rozlomil v půli a upřeně hleděl na
pergamen před sebou. „Omlouvám se, byla to ode mě hloupá otázka. Regulus zemřel
krátce po absolvování Bradavic. V tak mladém věku by ještě neměl
žádné děti. Ale vypadáš velmi podobně jako on…“ a já…
Izar se pokoušel na Siria chápavě usmát, ale dopadlo
to hrozně. Sirius si znovu odkašlal a napřímil se.
„Radši si pro tebe vyšetříme nějaký čas. Vím,
že máš turnaj, který zabírá většinu tvého času, ale jsem si jistý, že můžeme
naplánovat jeden nebo dva večery v týdnu.“ Sirius popadl svůj diář a prolistoval
ho. „Co takhle středy a pátky?“ Šedé oči pohlédly na Izara. „Okolo sedmé?“
„Sedm zní skvěle,“ přikývl Izar, prsty si podvědomě
hrál s lemem rukávu. „Ještě jednou díky za pomoc se soubojem, pane profesore.“
Sirius přikývl, jeho tvář byla stále vytesaná
ze smutku. „Tento týden jsem si ve třídě všiml, že máš se soubojem potíže.
Myslel jsem, že ze všech lidí právě ty v tom budeš excelovat. Nicméně, já vidím tvé skryté vlohy. Příliš moc přemýšlíš.
Analyzuješ každý svůj další krok, když by to mělo být tvou druhou přirozeností.
Máš slušné reflexy a kouzla, která používáš, jsou velmi pokročilá a vhodná pro
danou situaci.“ Sirius se odmlčel, naklonil hlavu. „Co se při souboji děje ve
tvé hlavě? Na co myslíš?“
Izar se přes Siriovu hlavu zadíval na knihovnu.
„Moje mysl mi nabízí řadu konkrétních kleteb a kouzel, které jsou vhodné. Než
jedno z nich použiju, musím každé z nich projít a analyzovat jejich
vliv.“ Bylo trochu trapné to přiznat, a to zejména, když si Sirius všiml Izarova
nedostatku v bojových dovednostech.
Muž se zasmál a dodal trochu urážlivě, „Myslím,
že mnoho lidí by závidělo.“ Sirius vstal, opřel se rukama o stůl a zadíval se
na Izara. „Měl bys vyslovit první kouzlo, které se ti v hlavě vybaví místo
toho, aby sis v duchu procházel jejich seznam.“
„První kouzlo?“ opakoval Izar trochu
vyděšeně. „Ale… může existovat mnoho dalších kouzel, které by mohly být pro
souboj vhodnější, než to první.“
„V souboji neexistuje žádná správná nebo
špatná odpověď, Izare. Jde o reflexy a rychlost. Na svého soupeře můžeš během
souboje vrhnout pouhé lechtací kouzlo a ještě z toho vyjít jako vítěz, pokud zachováš
rychlost a logiku. Ale pokud jde o tebe, tvá škála kouzel je mnohem širší. Máš
i potřebné reflexy, stačí improvizovat,“ usmál se Sirius. „Budu na tom s tebou
pracovat. Není třeba se obávat, zanedlouho z tebe bude ten nejlepší
duelant.“
Izar dovolil, aby mu po tváři přeběhl nepatrný
úsměv. „Ještě jednou vám děkuji, pane profesore.“ Pod bdělým dohledem Siria
vycouval od stolu. „Takže se uvidíme tuto středu.“
„V úterý, na vyučování,“ opravil ho Sirius a
jeho vousatý obličej se roztáhl strašidelným úsměvem. Izarovi právě teď živě
připomínal Regula.
„V úterý,“ přikývl ostře Izar a opustil
učebnu.
Stálo ho to hodně úsilí, aby se neohlédl a nepohlédl
do zamyšlených očí svého strýce.
{ Death of Today }
Když se Izar blížil k Velké síni na
večeři, zhluboka se nadechl. Všichni studenti už by měli být zpátky z výletu do
Prasinek a svá cukrem naditá břicha by měli plnit vhodným a vyváženým jídlem,
které jim Bradavice nabízely.
Zastavil se přede dveřmi a prsty přejel po
prastarém dřevě. Voldemort dnes Izarovi téměř vyhrožoval, aby se účastnil
školního stravování, opravdu ukázal svou tvář a… a socializoval se. Izar se oklepal
a protočil oči. Nenáviděl mluvení. Nenáviděl lidi. A přestože Izar slyšel, že
Voldemort je dnes v pohodě, Temný pán by ho přitáhl za ucho, aby z něho
udělal obratného politika. Pár studentů by zvládnout mohl, ale neexistovala
k čertu žádná možnost, že by se z něho stalo něco takového, jako byli
ti muži a ženy, na které se mračil během svého prvního Ministerského plesu.
Tohle bude jeho první veřejné vystoupení od chvíle,
kdy bylo jeho jméno vytaženo z poháru, s výjimkou třídy. Daphne ho ujistila, že
tam budou studenti, kteří ho podporují, ale zjistil, že je těžké tomu uvěřit. Vždyť
mnozí ani nevěděli, kdo je.
Vystoupil ze stínu a opatrně vešel do Velké
síně. Narovnal ramena a zvedl bradu, jak nejlépe uměl, aniž by přitom vypadal
jako nějaký zatracený čistokrevný egoista.
Těch pár studentů, kteří jeho přítomnost vzali
na vědomí, nebyli tak laskavi, aby si to nechali pro sebe. Naklonili se ke svým
sousedům a šeptali, po síni se rázem šířil požár fám a pomluv. Izar si odfrkl,
jeho kroky byly pomalé a promyšlené, když míjel dychtivý Havraspárský stůl a
zamířil ke Zmijozelu. Koutkem oka zahlédl několik studentů z Kruvalu a
Krásnohůlek, roztroušených po celém sále. Doufal, že Lukas, Kruvalský šampión, u
zmijozelského stolu nebude.
Nebylo proti pravidlům, aby se studenti
Bradavic posadili ke stolu jiné koleje a nijak se to neodsuzovalo… prostě se to
příliš často nestávalo. Zejména, aby se někdo pároval se Zmijozelem. Zmijozelové
si obvykle od ostatních drželi odstup a Havraspáři, Nebelvíři i Mrzimoři to respektovali.
Ale Izar byl ohledně své vlastní koleje stále ostražitý. A oni by dnes nedělali
nic jiného, než ho ubíjeli otázkami. Zmijozelové, i když jsou také zvědaví,
budou více rezervovaní. Většinu své zvědavosti budou krotit pod vědoucím
úšklebkem.
Izar měl občas pocit, že měl být spíš zařazený
do Zmijozelu. I když to byla jedna z
možností, věřil, že právě díky Havraspáru se dostal tam, kde je dnes.
„Izare,“ pronikl síní bezdechý šepot. Drobná
blondýnka vstala a po jejích souměrných rysech přeběhl úsměv.
Daphne vypadala jako vždy nádherně, i když
byla oblečená ve svém všedním zmijozelském hábitu. Vždycky se nesla s
důstojností a grácií. Když obešla zmijozelský stůl a v pozdravu vztáhla k Izarovi
ruku, nesobecký úsměv zvrásnil koutky jejích zelených očí.
Izar uchopil její ruku do své a dovolil jí,
aby ho odvedla ke zmijozelskému stolu. Hadi na něj hleděli chladně, i když uznale,
modrá stuha na několika předloktí deklarovala jejich podporu pro něj. Jak velmi…
lichotivé.
Izar se posadil ke Zmijozelům a jeho
Havraspárský modrý hábit se střetával s mořem zeleně. Podíval se k hlavnímu
stolu a setkal se s pohledem Temného pána. Voldemort k Izarovi pozvedl
číši a napil se, svůj pohled přitom stále upíral na něho.
Izar
podrážděně odvrátil pohled. Temný pán byl samozřejmě
potěšený, že Izar je tu, a to zejména u zmijozelského stolu, jeho koleje. Nezáleželo na tom, že vedoucím
Zmijozelské koleje byl stanoven Severus Snape, Voldemort bude mít nad studenty vždy
větší nadvládu, než mohl mít Mistr lektvarů. Izar už dřív viděl, jak pohledy
studentů pomrkávají na Temného pána. Ty pohledy byly plné obdivu a zoufalství,
doufali, že si jich Voldemort všimne.
V Izarových očích byli politováníhodní. Voldemort
si jich nikdy nevšimne. Copak to nechápou?
Byli jen prostí kouzelníci k pobavení Temného pána; byli čísla, jen pouhé
figurky v poli, ať už to byla šachovnice nebo bojiště. Nebyli v jeho přízni.
Zvlášť když byli na třetím stupni jeho kruhu. Dokonce, i kdyby měli zlatou
masku, tedy pozici ve vnitřním kruhu, i tak by byli považováni za pouhou zábavu.
Je pravda, že by si jich všímal podstatně
více, než třetí vrstvy, a možná to bylo právě to, co chtěli. Povšimnutí. Izar se
musel vžít do jejich pozice. I když si užíval stíny, byl si dostatečně jistý
sám se sebou, aby si přiznal, že byl nadšený, když mu Temný pán věnoval pozornost.
Kdyby byl jedním ze studentů, ze třetí vrstvy, také by toužil po Voldemortově
pozornosti.
Bylo to ubohé. Ale i tohle vytvářelo silného
a vlivného Temného pána. Jeden musel být nápadný a prahnout po tom.
A Temný pán musí být také chytrý a
vševědoucí.
Izar polkl a zíral na svůj prázdný talíř.
Prostě se modlil k Merlinovi, aby měl Temný pán ohledně Regulovy přítomnosti jen
podezření a nikoli jistotu. Bylo by peklo, kdyby to Voldemort věděl. Nicméně,
Voldemort si tu klidně mohl jen tak sedět a bavit se tím, jak si s Izarem
hraje.
Šedozelené oči pohlédly zpátky na Voldemorta
a sledovaly, jak mu Temný pán věnuje další škodolibý úsměv. Bylo to vzdálené od
uklidňujícího, a naprosto děsivé.
„Dnes večer vypadá podivně spokojený,“
sledovala Daphne jejich interakci. „Poslední dobou byl většinu týdne naštvaný.“
Nenápadně si přejela po levém předloktí. Izar ten pohyb zaznamenal, stále
přemýšlel nad postavením Daphne jako Smrtijeda. Nemělo by ho to překvapovat.
Její otec byl velmi bohatý a vlivný muž, a nebylo pochyb, že je následovníkem Temného
pána.
Izar zachytil od zmijozelských pár
nepřátelských pohledů. Neohroženě na ně zvedl obočí.
„Nevšímej si jich,“ Daphne konejšivě poplácala
Izara po ruce a hodila po svých spolužácích jedovatým pohledem. „Jenom žárlí,
že on věnuje pozornost skutečnému
talentu.“ Prohlásila to dost hlasitě, aby to slyšela většina Zmijozelů. Ti se
odvrátili a upřeli svou pozornost na jídlo před sebou.
Izar zaznamenal, že se jednalo o ty, kteří
neměli podporující pásku.
Ucítil jiskru magie a otočil se za ní,
pohledem se střetl s bouřkově šedýma očima. Draco seděl o pár míst dál a jeho
levá paže byla bez pásky. Izar obvykle z Draca moc silnou auru necítil, ale
dnes byla trochu výraznější. Byl naštvaný, a to způsobilo, že jeho magie vířila
vzduchem. I přes jeho nepřátelství byla jeho tvář dokonale ledová.
Typické. Izar si vzpomněl, že blonďák chtěl
být Bradavickým šampiónem.
Daphne mu na talíř hromadila zeleninu, čehož
si stěží všímal, protože se zaměřil na Draca. „Nedal jsem své jméno do poháru,“
řekl tiše. Proč si myslí, že Dracovi, svému vzdálenému bratranci, dluží nějaké vysvětlení?
Dracovy oči se zúžily a strnule se ramenem
natočil na Izara. „Měl jsem to být já.“ Povýšený pohled narušil jeho výraz. „Přeceňují
tě. Není na tobě nic mimořádného.“
„O tobě bych mohl říct to samé,“ zasyčel zpátky
Izar. Několik Zmijozelů se uchechtlo, jejich výrazy se lišily od nezájmu, který
navzdory jejich nepokrytého odposlouchávání dosud projevovali. Co si mysleli? Že
potřebuje Daphne, aby za něj vyřídila jeho boje? Zvedl bradu a upřel na Draca opatrný
pohled.
Draco
odfrkl, nečekaně vstal a hřbetem ruky odmrštil svůj pohár. Ten se odrazil od
zmijozelského stolu a jeho obsah se rozstříkl na Izara a okolní Zmijozely. Vydávali
nespokojené zvuky a zírali na Draca, ale to nebylo nic ve srovnání se surovou
bolestí a hněvem v Dracově tváři. Chlapec vyloženě zuřil. Chřípí dědice Malfoyů
se chvělo a jeho oči se rozšířily vztekem.
„Toujours
Pur,“ zasyčel Draco, jeho tváře zrudly. „Toujours Pur,“ zopakoval znovu, jeho francouzština byla bezchybná a
zvučná. Izar ztuhl, francouzsky hovořil plynně a věděl přesně, o co tu jde. „To
znamená ‚vždy čistý‘.“ Dracův výraz se zkroutil do neveselého úsměvu.
Izar viděl, že chlapec má tmavé kruhy pod očima.
Také si všiml Siria, jak se tyčí ve Velké síni. Muž zřejmě původně seděl, ale nebylo
pochyb o tom, že povědomý francouzský překlad mu rezonoval hlavou. Havraspár
ztuhl, jeho klouby zbělely napětím. Jistě Draco nechce…
Draco se zasmál. „To je heslo rodu Blacků.
Vždy čistý. A víš co? Na tebe to nikdy
platit nebude.“ Izar zavrtěl hlavou, a nebyla to odpověď, ale varování pro
Draca, aby byl zticha. „Jsi nečistý mudlovský šmejd.“ Souhlasné hlasy se nesly
nad tou částí zmijozelského stolu, která se z většiny skládala ze starších Zmijozelů.
Navzdory skutečnosti, že Draco pokračoval klidnějším hlasem, byli tu i jiní,
kteří naslouchali. „Nemám tušení, proč ti můj otec a on líbají prdel. Ale vždycky, vždycky budeš špinavý. Nikdy nebudeš
čistý a respektovaný, protože jsi odporný. Jsi spodina. Nezáleží na tom, kdo je
tvůj otec…“
Izar byl během vteřiny nahoře, přestože ho
Daphne držela za paži. Magie by pravděpodobně byla rychlejší a účinnější, ale teď
si s hůlkou nevěřil. Vyšla by z ní temná kletba, a Izar se nechtěl potýkat
s jejími důsledky.
Stačil mu jeden krok od zmijozelské večerní
tabule, a skočil. Dracovy oči se rozšířily, když se s ním Izar srazil a poslal
je oba k zemi. Síň explodovala vzrušeným hlukem, především u nebelvírského
stolu. Zmijozelové zůstali v klidu sedět, ale jejich ramena byla ztuhlá. Přestože
Izara někteří studenti podporovali, nikdo z nich nezasáhl. Zmijozelové
zůstávali na veřejnosti jednotní. A v případě, kdy se všichni nerozhodli pro
stejnou stranu, zůstali neutrální.
„Drž hubu,“ zasyčel Izar ležící na Dracovi.
Držel chlapcova ramena jako ve svěráku. Díval se na něj a znovu zaznamenal, jak
emočně nestabilní se chlapec jevil. Oči blonďáka byly nepříčetné, vyčerpané,
zmatené a rozzlobené. Draco si musel projít něčím… něčím velkým, když takhle jednal na veřejnosti. Malfoyovi nikdy nedělali scény. „Slíbil jsi, že
nic neřekneš,“ zamumlal Izar a snažil se chlapce uklidnit. „Nevadí mi narážky na
moji krevní čistotu, ale nikdy se
nezmiňuj o mých rodičích.“
Jako odpověď dostal pěstí do obličeje.
Izar zasténal, cítil, jak se mu zlomil nos.
Zatímco jeho oči byly sevřené šokem a bolestí, na jeho čelist dopadla další
pěst a poslala ho dozadu, pryč od Draca. Izar bolest vztekle potlačil, byl až
příliš dobře obeznámen s fyzickým týráním, a sám se napřáhl směrem k Dracovi. Údery
blonďatého chlapce byly slabé a měkké; rozhodně neměl žádné zkušenosti v mudlovském
boji.
Izar stihl párkrát udeřit do Dracovy tváře, hlavně
v blízkosti jeho oka a jednou přímo do nosu. Ta zlomenina Izara potěšila a
uvolnila pocit napětí.
Než mohly padnout další rány, byli od sebe
odtrženi. Hagrid zvedl zakrváceného Draca a táhl ho ze sálu. Než se Izar otočil,
zahlédl Dracovu tvář. Bouřkově šedé oči se dívaly dozadu k hlavnímu stolu
a chlapec dramaticky zbledl. V tu chvíli Izar věděl, že Draco pochopil
veškeré důsledky svých činů. Ohlédl se k místu, kam se díval Draco a uvědomil
si důvod chlapcovy devastace.
V čele stolu seděl politik, Tom Riddle. Ukazováčkem
sledoval okraj svého poháru a jeho oči se na ně dívaly zpod falešných brýlí. Na
jeho tváři nebyl žádný úsměv, ani krutý; výraz muže byl děsivě klidný.
Izar polkl; když se odvrátil, po zádech se mu
plazilo jeho vlastní mrazení. „Pojďte za mnou, pane Harrisone. Na ošetřovnu s vámi
oběma, než budete řádně potrestáni,“ prohlásila upjatě profesorka McGonagallová,
její ruka mu sevřela rameno jako pařát a debatující Velkou síní ho vedla ven.
Izar si byl jistý, že on i Draco budou mít později
večer návštěvu Temného pána.
Tento incident jistě nebyl to, co Temný pán
od Izara požadoval na jeho prvním veřejném vystoupení ve Velké síni.
{ Death of Today }
Poté co obdrželi dva týdny trestu a oběma
kolejím, Zmijozelu i Havrapáru, bylo strženo sto bodů, seděli Izar a Draco v tichosti
na dvou lehátkách. Madam Promfreyová jim na jejich zlomené nosy dala Kostirost a
vydala příkaz, že musí zůstat přes noc. To bylo nanejvýš příhodné pro návštěvu Temného
pána, což byl také důvod, proč byli oba vzhůru, i když bylo skoro deset v noci.
Kromě chlapce z prvního ročníku, který k večeři
snědl příliš mnoho dýňových paštiček, byli v nemocničním křídle jen oni dva. Prvňák
byl na opačném konci místnosti, co nejdál od Draca a Izara.
„Omlouvám se,“ pronesl strnule Draco a
přerušil tak noční ticho. „Při zpětném pohledu si teď uvědomuji, že mé činy
byly hrozně mudlovské a neelegantní.“ Izar protočil oči nahoru a prsty sevřel
prostěradlo své postele. Rád by byl kdekoli jinde než tady. „Při vší úctě,
minulý týden jsem si prošel mnohým. Ale nikdy jsem se na veřejnosti neměl
chovat tak nezrale. Měl jsi plné právo zavřít mi hubu pěstí… bez ohledu na to,
jak mudlovské to od tebe bylo,“ řekl posměšně Draco.
„Byla by to buď moje pěst, nebo nová kletba,
kterou jsem se dočetl ve své knize,“ odsekl Izar stejně. „Objevil jsem slušné
kouzlo, které by tvé vnitřní orgány transformovalo do parazitů, kteří by tě
sežrali zevnitř.“
Dokonce i ve tmě Izar cítil, jak sebou Draco škubl. „Nikdy bych to neudělal, víš,“ řekl
rychle Draco. „Nikdy bych neřekl, že Regulus byl…“
„To stačí,“ odsekl Izar a přerušil Draca dřív,
než měl šanci větu dokončit. „Dnes večer jsi toho v síni řekl dost na to,
aby i tupé mozky Crabba a Goyla pochopily, že jsem příbuzný s Blacky.“ Izar
doufal, že to není pravda. Ale Draco více než jednou opakoval rodinné motto Blacků
a prohlásil, že na Izara to nikdy platit nebude.
Přes nonšalanci, kterou chlapec zdědil po
otci, nebo po někom z rodiny, jeho slova pálila, třebaže jen nepatrně. Uvědomil
si, že by očekávání rodiny Blacků pravděpodobně nesplnil. Nikdy nebude dostatečně
čistý. Ve skutečnosti Izara napadlo, jestli není první polokrevný, který se
v rodině Blacků narodil.
„Kdyby se ptali, řeknu, že je to odkaz na mou
rodinu. Koneckonců, moje matka je rozená Blacková,“ odpověděl Draco.
Podle chlapcova tónu mohl Izar říct, že Dracovi
to tak docela líto není. Blonďákovi pouze litoval, jak se na veřejnosti předváděl.
Mrzelo ho, jak se chytil. „Říkal jsem ti, že jsem své jméno do poháru nehodil,“
promluvil Izar pomalu, jako by mluvil s malým chlapcem. „Nechápu, proč ses tak
chladně obrátil proti mně.“ Ne že by si stěžoval, samozřejmě, ale byl trochu
zmatený Dracovou náhlou změnou postoje.
Nebylo to zrovinka ve vlaku, který mířil do
Bradavic, kdy chtěl Draco obracet list a přátelit se s Izarem? Dokonce se vůči
Izarovi zdál majetnický, když se v kupé ukázala Daphne, která si už na
něho dělala nárok.
„Já vím, že ne,“ odsekl Draco. „Bylo mi
řečeno, že já budu Bradavický šampión.
Jak by…“
Chlapec zmlknul, když se ze stínu vynořil obličej.
Jak Izar předpověděl, ze stínu se téměř vynořil Voldemort, jeho tělo stále zůstávalo
ve tmě. Byl odhalen jen kousek jeho tváře, a to nebylo útěšné.
„Můj Pane,“ zašeptal Draco chraplavě, až
příliš tiše, aby to Izar slyšel. „Je mi to líto,“ dodal rychle dědic Malfoyů. „Prosím,
odpusťte mi mou chybu, snažně vás prosím.“ Draco se posadil, jeho tělo se v
posteli předklonilo, dokud nebyl v jakési úkloně.
„To je dnes podruhé, kdy se setkáváme za nepříznivých
okolností, pane Harrisone.“ Voldemort Draca zcela obešel a vstoupil do trochu
většího světla svíčky, která stála na stole mezi dvěma lůžky. Bez ohledu na
mužovo ignorování, zůstal Draco ve své úkloně. „Doufám, že si uvědomuješ,
jak uboze jsi se dnes projevil? Přeskakovat stůl a bušit pěstmi do kolegy
Smrtijeda?“ Izarovy rty se sevřely. „Nevadí mi trocha konkurence v mých
řadách, Izare, ale vadí mi, jakého jsi ze sebe udělal kašpara.“
Izar si uvědomil, že nedokáže vydržet Voldemortův
vyzývavá pohled. Místo toho se zadíval do klína a pevně přikývl. „Chápu, můj
pane. Měl jsem zvládnout situaci zraleji.“
„Ať je to jakkoli, první úkol je za dva
týdny. Šampióni a jejich respektovaní ministři, nebo v tvém v případě, první náměstek,
se před úkolem setkají u formálního oběda. Očekávám nejen tvé nejlepší chování,
ale rád bych, abys na mě udělal dojem.
Pokud budeš přeskakovat stoly a chovat se jako mudlovský výrostek, pouze tím podpoříš
mé podezření, že potřebuješ lekce etikety od Rubeuse Hagrida.“
Izar, se stále skloněnou hlavou, se nad suchým
a cynickým tónem Temného pána ušklíbl. Bylo obtížné představit si poloobra, jak
dává lekce etikety, a to zejména poté, co muže sledoval, jak se u jídla
vysmrkal do ubrusu a svůj chatrný kabát si kompletně polil medovinou. To že Temný
pán během své tirády vtipkoval, dokazovalo, že na Izara příliš naštvaný není. Byl
to Draco, na koho směřoval jeho vztek.
Nicméně, formální oběd byl stejný jako dostat
trest. Izar o formálních způsobech během oběda věděl velmi málo. Bude si muset
oprášit etiketu. „Až přijde čas na ten oběd, můj pane, zaručeně budu mít hůl v zadku*.
Potom zajisté mezi ostatními zapadnu.“ Z jeho strany to byl odvážný
komentář, ale Izar si testoval půdu kolem Temného pána.
Pokud je pravda, co tvrdí Daphne, a to že Temný
pán Izara upřednostňuje, pak chtěl vidět, kam až Temného pána může zatlačit.
Věděl, že dnes v noci je něco takového obzvláště riskantní, a to zejména,
když už byl s mužem na tenkém ledě kvůli Regulovi. Ale Izarova intuice říkala,
že má prostor na odvážný komentář. Pouze na jeden
komentář.
Draco otočil hlavu tak rychle, že mu
zapraskalo za krkem. Izar na sobě cítil chlapcovy zděšené oči.
„Ujisti se, že to tak bude,“ zasyčel tiše
Voldemort a mírně mu cukly koutky. „Pokud budeš potřebovat pomoc, doufám, že přijdeš
za mnou.“
Izar komicky vytřeštil oči a svůj výraz musel
skrýt před Temným pánem. Než stačil potlačit svůj šok, jeho tváře se lehce
rozhořely. Zatraceně, on mu to oplatil. Byla to reakce na jeho vlastní
odseknutí; a to taková, jaká by Izara nikdy nenapadla, že ji muž vypustí
z úst. Ale stalo se. A nebylo to neohrabané a váhavé, znělo to tak hedvábně
a sebejistě, že košilatá narážka vyzněla docela nevinně.
„Pokud
jde o vás, pane Malfoyi,“ pokračoval Voldemort bez pauzy. Atmosféra v místnosti
výrazně potemněla, plamen svíčky jen nepatrně zakolísal. „Dnes večer jste
předvedl takové nechutné představení, strašně melodramatické. Jedním jsem si
jistý, váš otec bude potěšen, až se o tom dozví. Tím myslím, jak manýry jeho
syna klesly ještě níž než u polokrevného, vychovaného mudly v sirotčinci.“
Tady se Izar zamračil.
Voldemortův výraz byl vytesaný z kamene, když
se znechuceně díval na Dracovu shrbenou postavu. „Poté co odejdu, očekávám, že dnešní
noc budete klečet na zemi, a děkujte všem bohům a bohyním, které uctíváte, že
jste rozmazlován v bezpečí Bradavických ochran.“ Hlas Temného pána ochladl, Izar
se tak ocitl na hraně. Polkl a sklonil hlavou, jak se snažil nedovolit, aby ho
ovlivnila Voldemortova ledová aura. „Jinak byste skončil pod mou hůlkou za
neuposlechnutí mého rozkazu, že Izarův původ bude držen v tajnosti. Až příště
otevřete ústa o rodině Blacků, bude váš jazyk oddělen od úst." V tom
slibu rozhodně nebylo žádné blafování.
„A-ano, můj pane,“ zašeptal Draco, jeho tělo
se třáslo.
„Vaše žárlivost je nevhodná. Nebyl jste vybrán
za šampióna z určitého důvodu, chlapče. Vaše dnešní akce byla dostatečným
důkazem, že obtížné situace nedokážete zvládnout s chladnou hlavou…“ Okouzlující
hnědé oči se odvrátily od Dracovy nahrbené postavy a upřely na Izara pozorný
pohled. „Doufám, že u vás uvidím lepší vyrovnanost, pane Harrisone.“
Izar ostře přikývl, ústa měl sevřená.
Voldemort jim oběma věnoval poslední pohled
na rozloučenou, než splynul se stínem a odešel stejně tiše, jako přišel.
Draco popotáhl, a když sklouzl z postele,
odvrátil tvář od Izara.
Chlapec se té noci modlil na studené zemi.
{ Death of Today }
V chladném sklepení se přes celou místnost
rozlehlo kručení v žaludku. Severus se ušklíbl a myšlenkami se odpoutal od své
práce. Vrhnul kouzlo Tempus a zaklel, když si uvědomil, že o více než pár hodin
propásl večeři. Severus vymazal čas, vstal ze své stoličky a ujistil se, že
míchací tyčinka v kalném zeleném lektvaru krouží ve směru hodinových ručiček.
Byl to jednoduchý Povzbuzovací lektvar. Madame Promfreyové došlo v lékárně
několik lektvarů a Severus se rozhodl, v tento Prasinkový den, že tyto
lektvary doplní.
Nebyl z těch, kdo vynechávají jídlo. Jeho
tělo se spoléhalo na živiny, aby ho udrželo bystrého a ve hře. Vynechávání
jídel by nepřispělo ani k jeho lektvarovým schopnostem nebo jeho Nitrobraně a obraně
před Nitrozpytem ze strany Temného pána a Albuse Brumbála.
Ale je pravda, že byly chvíle, kdy si užíval,
že se může zaměstnat svými lektvary, a byl rád, že je pryč od lidského vlivu a dětí.
Záda mu ztuhla, když ucítil, jak se mu na
zátylku postavily chloupky. Onyxové oči se zvedly z pracovní desky a
nenápadně pohlédly na lektvarové sklenice a lahvičky před ním. Ty odrážely
scénu v místnosti za ním a odhalily zahalenou postavu stojící v blízkosti jeho
otevřených dveřích.
Zpočátku předpokládal, že je to Temný pán.
Jeho lektvary obarvené prsty se lehce dotkly jeho levého předloktí, než ruku
spustil. Temný pán byl příliš chytrý, aby se procházel po Bradavicích se
zvednutou kapucí. A postava, která se
odrážela v jeho sklenicích s lektvary, byla příliš nízká a kompaktní, aby to
byl Temný pán.
„Mohu vám nějak pomoci?“ protáhl hedvábně Severus,
pomalu a klidně se otočil. Jeho hůlka byla centimetry od něj na stole,
připravená k použití v případě potřeby.
„Můžeš pomoci starému příteli, Severusi? Ještě
jednou?“ Hlas měl chraplavý, skřípavý, hrubý a nepoužívaný. Hbité prsty stáhly
kápi a odhalily pochmurný úsměv.
Severus nepatrně vytřeštil oči. „Regule?“ Jeho
srdce vydalo silný úder, že muže znovu vidí. Bylo to tolik let, dlouho. Příliš
dlouho. Rychle se vzpamatoval a jeho úšklebek se prohloubil. „Nevypadáš trochu
drsně?“
Regulus se zasmál, jeho živé šedé oči se
vpíjely do Severuse. „Izar řekl téměř přesně to samé. Pořád žasnu nad tím, jak
moc působí jako ty.“ Ponurý úsměv potemněl trochu víc, téměř jako by muž byl
nespokojený, že se jeho syn podobá někomu jinému.
Ti dva, Regulus a Severus, si byli
pozoruhodně podobní. To byl důvod, proč spolu tak dobře vycházeli. Severus by mu
nikdy neřekl, jak ho potěšilo ho, že Regula rozrušil fakt, že Izar je odrazem
jeho osobnosti.
„To jsi zašel tak daleko, že jsi s ním
mluvil?“ Severus povytáhl obočí. „Myslel bych, že se budeš jen zdálky dívat.“
„Je to můj syn,“ chraptivě a s vášní odpověděl Regulus.
Severus si ztěžka povzdechl a pokynul Regulovi,
aby vstoupil. Pohled mu padl na jeho obarvené nehty, tak popadl hadr a marně se
snažil setřít letité skvrny. Sám sebe se snažil přesvědčit, že to není kvůli Regulově
přítomnosti. „Zavři za sebou dveře. Rychle. Dnes je na hradě Temný pán.“
Dveře se zabouchly.
***
***
<<<Kapitola 11.<<<>>>Kapitola 13.>>>
Vysvětlivka:
*
„mít hůl v zadku“ – pro ty, kteří nevědí: Toto rčení znamená, že dotyčný
je příliš formální, zkostnatělý, upjatý, chybí mu smysl pro humor… atd. atd. V češtině
se takový obrat neužívá, ale musela jsem to tam nechat, hlavně kvůli
dvojsmyslné narážce, kterou na to reagoval Voldy. :-D
Moc pekna kapitolka. Povidka se zacina cim dal vic zamotavat a je vic zajimava, moc dekuji za preklad! Jste skvele!! Jsem zvedava co chce Regulus Severusovi :-) Chudak Draco, doufam ze mu tata nic neudela a tesim se na dalsi kapitolku:-D
OdpovědětVymazatRegulus má něco v plánu. Uvidíme, co na to Severus. Draco neměl zrovna dobrý den, to je pravda. ;-)
VymazatJsme rády, že se ti povídka líbí. Je to úžasný stimul do další práce.
Díky za komentář.
Tahle kapitola se mi moc líbila:-) Výstup Draca a Izara...muslimský souboj:-D a pak to, jak Voldemort reagoval na Izarovu poznámku. On je na něj vážně "mírný" a nesmírně tolerantní, svým způsobem...jsem zvědavá, jak dopadne ten jejich oběd a taky to, s čímpak přišel Regulus:-) Za kapitolu děkuju a těším se na další neděli:-)
OdpovědětVymazatJenny
Na tabletu se vážně blbě píše...muslimský souboj:-D samozřejmě jsem chtěla napsat mudlovský...:-) Jenny
VymazatJá si hned říkala, co jsi tím muslimským soubojem myslela... :-D Už jsem se lekla, že mám mezery ve vzdělání.
VymazatVoldy je na Izara opravdu neuvěřitelně mírný. Ale to je taky důvod, proč na něho "někteří" spolužáci žárlí. A Izar si to ani neuvědomil. Možná proto, že o to nestál tolik, jako ostatní. Stará pravda: Odříkaného chleba největší kus.
Děkuji za tvůj komentář i spamík. Je zajímavé, že první koment se normálně objevil a druhý zase spadl do spamu.
Hezké, jsem moc zvědavá na hodiny se Siriusem. A ten souboj Izara s Dracem mě docela překvapil, čekala jsem spíš kouzelnický souboj. A nakonec Voldemort, který vtipkuje a zároveň vyhrožuje, tak nevím, co je děsivější...:-D
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad a odpovědi ke komentářům...
Dracovi to trochu ujelo. Opravdu parádní scéna a všem na očích. Nakonec může být rád, že v Bradavicích mu Voldemort nemůže příliš ublížit.
VymazatA Voldy je svým způsobem opravdu děsivý. Když je naštvaný, tak všichni vědí na čem jsou, ale když vtipkuje... Nikdo neví, co od něho očekávat.
Děkujeme za komentář, a rádo se stalo.
Hezký.. opravdu. Tak jak vidím, Draco se opravdu neovládl. Ale je mi jasné, že si to asi v koleji vyžral (a doma asi taky), když se šampionem nestal.
OdpovědětVymazatNo jak je viddět uvedení ve známost co se Izara týče se opravdu nevyvedlo. Alespoň všichni vědí, že mohou dostat přes hubu..:)) Řekla bych, že to se očekává spíš od nebelvíra než havraspára, hm??:)
Jinak musím říct, že se Izar pěkně posnažil, zalhat strýčkovi.. ale vypadá to, že to tak úplně nevyšlo.. Bude mu Siri věřit nebo ne?? Ze Siriova hlediska by bylo velmi zvláštní, že chlapec bez rodiny lže někomu, kdo by se jeho rodinou stát mohl?? takže možná ještě věřit bude, ale asi ne dlouho..
Regulus mne tedy absolutně nepřekvapil.. kdo by si mohl myslet, že nechá svého syna být a odjede zpět do Ruska.. navíc když se dozvěděl, že je v sirotčinci.. snad jen Izar..:)
Lily
Draco si to určitě vyžere, ale doma ho nebudou drtit za to, že se nastal šampiónem, protože Lucius dopředu věděl, že Voldemort změnil názor. Spíš mu umeje hlavu za ten výstup.
VymazatMě Izarova reakce taky překvapila, ale i takový ledovec jako on, má své hranice. Od Havraspára bych to asi čekala spíš, než od Zmijozela. :-D
Sirius má samozřejmě podezření. Izar to na chvíli zažehnal, ale po té scéně ve Velké síni, to bude asi zase aktuální. Myslím, že všem je jasné, že teď už je jenom otázka času, než se to všeobecně provalí.
A máš pravdu, že tohle si mohl myslet jenom Izar. Taky proto, že tyhle rodinné hodnoty prostě nezná.
Děkuji za tvůj komentík.
Mám pocit že jsem to už jednou četla!?! :D jinak hezká povídka jen tak dál ... ;)
OdpovědětVymazatNetuším... Existuje tolik povídek, že je nemožné, aby se někdy nepodobaly. Mně samotné se jednou stalo, že jsem napsala povídku a pak jsem narazila na dílko jiného autora a zírala jsem, jak si některé pasáže byly podobné. Nikoho neobviňuji s plagiátorství, spíš se všichni často motáme v podobném klišé. :-D (Nečetla jsi origoš?)
VymazatDěkujeme za komentář a jsme rádi, že se povídka líbí.
No vida, teď už znají Izara úplně všichni, kdo to nestihl při losování s pohárem :-)
OdpovědětVymazatDracovi to přeji, je to takový nafoukaný blbec, divím se, že mu to Lucius neřekl, zřejmě to měl zakázané od Temného pána, jinak Draco bývá docela dost v obraze s děním v kouzelnickém světě.
Zaláskovaný Severus ?? Hihi, to chce nervy, toužit po jednom a na očích mít druhého Blacka, kterého nesnáší.
Bobo
Teď už budou všichni vědět, kdo je Bradavický šampión. Neomylně. :-D Dráček si opravdu naběhl, ale na jeho obhajobu (malinkou) musím říct, že to pro něho muselo být strašné zklamání. Nicméně mu trocha pokory rozhodně neuškodí. Aspoň teď ví, že se všechno netočí jen kolem něho. Samotnou mě překvapilo, proč ho Lucius neinformoval. Fakt netuším...
VymazatSeverus je Regula trochu vedle, že jo? :-D Aspoň víme, že měl víc než jeden důvod, aby ho nezabil, v rozporu s příkazem Temného pána.
Díky za komentík.
Tak první můj komentář k téhle povídce - no, vlastně druhý, první měl být u minulého dílu, ale vymazal se mi, protože mne to odhlásilo a už se mi znovu nechtěl psát :/ , omluva překladatelům za mou lenost - a čekala jsem tak dlouho, protože jsem si stále nebyla jistý, zda vůbec budu číst dál. Ze začátku jsem se neměla čeho chytnou - ne tím, kolik je to jiné od originálu, ale protože jsem nemohla najít postavu, kterou bych si oblíbila a jejíž osud by mne zajímal.
OdpovědětVymazatSamozřejmě objevil se hned na začátku Lucius, ale bylo ho tam málo a nebylo to o něm. Draco to samé. Izar je mi nesympatický (i když už se to lepší). A Voldemort - ačkoliv jsem pro temnou stranu, tak prostě Voldemortova temná strana je jen "typicky záporná".
Ale minulý díl se objevil Regulus. A ten je skvělý! A stejně tak Sirius. Takže mám proč číst.
Docela mne zajímá, zda v tomhle díle na konci je skutečně náznak vztahu mezi Regulem a Severusem. I když by mne zajímalo, proč má Regulus dítě v tom případě, ještě s Lily :/. Ale kdyby neměl Severus vztah s Regulem, mohl by mít se Siriem xD. (Aktuálně jsem si asi oblíbila rod Blacků.)
A taky bych raději viděla Izara, když už, tak s Dracem než s Voldemortem.
Nicméně - opravdu děkuji za překlad a těším se na další díl. ;) A snad už odteď budu pravidelně komentovat.
Na to, že ses neměla čeho chytit, jsi došla docela daleko. :-D Jsem ráda, žes našla své favority. Taky mám ráda Blackovy a v téhle povídce se to kolem nich bude docela točit, protože Izar je vlastně Black. A neboj, Draco tam taky bude mít své místo.
VymazatNáznak vztahu mezi Severusem a Regulem tam skutečně byl. Jestli je to oboustranné a jak to bylo s Lily, se samozřejmě časem vysvětlí.
Doufám, že u povídky vydržíš, i když to nebude úplně podle tvých představ.
Děkuji za tvůj komentář. :-)
Výborně, konečně akční díl, něco zajímavého se děje - akční nemusí nutně znamenat násilí a boj. Sirius bude mít hodiny soubojů s Izarem, tudíž je velká šance, že se Izar nějak prozradí a Sirius si tak definitivně potvrdí, že Izar je Black. Zvláště po Dracově vystoupení ve Velké síni. To od Izara nebylo příliš taktické, takhle se neovládnout, zvláště když to k němu přitáhlo nežádoucí pozornost, / z jeho pohledu /, u Draca se jeho výbuch dal pochopit. Ten ale zase musel vědět, že když takto poruší přímý rozkaz, bude potrestán. Jistě mohl volit jiná slova, než neomaleně zmínit Blackovi a přímo citovat jejich rodinné motto. Vždyť je zmijozel a je k tomu odmalička vychováván.
OdpovědětVymazatKdyž už je v příběhu tolik Blacků, bude v něm mít nějakou důležitou, zásadní roli také Belatrix? Předpokládám , že Andromeda Blacková ne, to je taková šedá myš, která autory FF nezajímá a v povídkách se neobjevuje. Zato Bellatrix, to je zlatíčko, jen si více pohrát se změnou jejího charakteru, jak to je běžné u jiných postav.
Dracovi je nyní jasné, že trest od Voldemorta byl opravdu mírný, a už jistě ví, koho že to jeho Mistr opravdu preferuje a oblibuje, proč, to mu jistě vysvětlí jeho otec.
Vztah Severuse a Reguluse je naznačen opravdu okatě, ale vzhledem k utnutému konci si musíme na vysvětlení jejich trojúhelníku s Lili počkat na některou z příštích kapitol.
A stejně, jako si aktuálně D de Bois des Merveilles oblíbila Blackovi, mě je, alespoň prozatím, nejsympatičtější Daphné. Ale je možné, že se to v průběhu děje povídky změní. Možná by stálo zato vyhlásit anketu o aktuálně nejoblíbenější postavu / to za předpokladu, že se tam již objevili všechny, které jsou pro děj důležité /.
Jinak opravdu krásná kapitola, která mě potěšila, děkuji za ni.
Arianna
Jen pravda, že se hoši neovládli. Oba. Ale je komické, že první ránu pěstí dal Draco. :-D Draco se vůbec nechoval jako Zmijozel, a v tom to právě vězí. Kdyby šlo jenom o zraněnou pýchu, určitě by Izarovi nějak znepříjemnil život podle obecných zmijozelských regulí. Tady šlo zřejmě o víc, když to takhle nezvládl. Nežádoucí pozornost se projevila celkem záhy. :-)
VymazatBellatrix se tam samozřejmě ještě objeví. Není možné ji vynechat, když se budeme pohybovat mezi Smrtijedy. Ona je opravdu zlatíčko a já doufám, že tě její interakce uspokojí. Andromeda se opravdu vyskytuje jen málo, stejně jako v kánonu. Kromě toho, že dostala na starosti Teddyho, nijak zvlášť nezaujala. Nedostala k tomu prostor.
Draco už dostal ponaučení, ale pravý důvod Izarovy oblíbenosti u Temného pána se bude ještě chvíli řešit, než to vyjde zcela najevo. (Naštěstí ne dlouho.)
Vztah Sev-Reg tam byl, ale s ohledem na Lily ještě není jisté kdo s kým, jak a proč. Ale náznaky se budou neustále objevovat, tak na to třeba někdo přijde. ;-)
A co se týče Daphné, tvou volbu oblíbence schvaluji. Jako jedna z mála dívek ve slashi je opravdu výrazná postava, která se zamlouvá i mně.
Anketa oblíbenosti je zajímavá myšlenka, proberu to s Jutaki. :-D
Díky za tvůj komentář, těšíme se na další.
V slovenčine sa na „mít hůl v zadku“ používa - "akoby mal oje v zadku" to sú tie hrubé tyče ktorými sa pripája koč ku koňovi :D - hrozná predstava.
OdpovědětVymazatRegulus je na hrade? Ako sa tam dostal a čo bradavické ochrany? Albus o ňom vie? Stretnutie Regulusa a Severusa mi pripomenulo ako ich milujem, keď sú písaní ako pár:) strašne sa k sebe hodia.
Sirius sa mi zdal nejaký čudný. Chápem Izara, že sa mu so svojím pôvodom nepriznal. Nevyzerá dôveryhodne. Snáď ho niečo naučí a možno ho spoznáme trochu viac.
Ďakujem za preklad:)
I my máme v češtině "oj". Ale mít v zadku oj? OJOJOJ! :-DD
VymazatV češtině se to však používá v souvislosti s tím, že dotyčný za sebou nezavírá dveře (zřejmě se obtížně otáčí).
Jak se Regulus dostal nepozorovaně na hrad je otázkou, ale ve ff se několikrát objevila zmínka, že blízcí příbuzní jsou ochranami běžně propuštěni. Takže to bude možná ono, protože autorka to nijak neřeší.
Pár Regulus-Severus byl vytvořen ve fanfic a všichni to respektují. Je zajímavé, že z kánonu o Regovi skoro nic nevíme, kromě toho, že zradil Temného pána a pokusil se zničit viteál. Tím si zřejmě získal všeobecné sympatie a postavil se na úroveň Severuse.
Sirius ještě nedostal prostor, aby se projevil, ale z Izarova pohledu opravdu nepůsobí moc seriózně. Spíš nevyrovnaně. Ale u něho to nikoho nepřekvapí, i když v tomhle příběhu za sebou nemá 12 let v Azkabanu. Snad si svou reputaci napraví. ;-)
Děkuji za komentíček.
Tak po incidentu mezi Izarem a Dracem by Siriusovimihlo dojít, že mu Izar lahap. Podoba na Regula a k tomu když Draco vytáhl předevšemi rčení Blacku by na to Sirius míhl kápnout nebo mít alespoň určité podezření. Jak to vypadá náš Dracoušek se nemohl smířit s tím, že není středem pozornosti a právě on čistokrevný, ze starobylého rodu Malfoyu nebyl vybrán, aby reprezentoval Bradavice. No co, závist je mrcha ;)
OdpovědětVymazatJak to vypadá Temný pán má slabost pro Izara (což všichni víme) a ještě k tomu s ním vtipkuje nutno dodat, že dvojsmyslně ;)
Setkání Severuse a Regula bylo zajímavé. Buďto jsou vážně dobří přátele, kteří se dlouho neviděli a nebo alespoň jeden z nich (Severus) cítí něco víc k tomu druhému. Jeden by mě zajímalo jestli ty dveře zavřel nakonec Regulus nebo Temný pán. Nedivila bych sekdyby to byl Tom, protože on ví kdy má nastoupit na scénu.
Děkuji za překlad a už se těším na zítřek.
Anny
Sirius určitě není hloupý, věřím, že mu to došlo. To že předtím byl Izarovi ochoten uvěřit tkvělo pouze v tom, že Regulovi bylo před "smrtí" skutečně jen 18 a je málo pravděpodobné, že stihl zplodit potomka. Ale podezření bylo opravdu silné. Uvidíme, jak na to zareaguje teď, navíc, když se tam začal ochomýtat Regulus.
VymazatU Draca to není jen závist, spíš brutální zklamání. Tím šampiónem měl být on, takhle ho informoval otec a on s tím počítal. Je mu jasné, že výběr nebyl náhodný, tudíž ho z nějakého důvodu odstrčili stranou. Nejhorším zklamáním však je, že se ho otec ani neobtěžoval informovat. :-( Ale on se s tím nějak vyrovná, hlavně že ho nezkrouhnul Voldy. :-)
No jo, ani Izar takovou dvojsmyslnou narážku nečekal. Z toho jejich rozhovoru musel mít Draco oči vyvalené až na prostěradlo. :-DDD Určitě má o čem přemýšlet, ale je otázka, do jaké míry se tím bude zabývat sám Izar.
Setkání těch dvou bude pokračovat v následující kapitole, takže se dozvíš něco víc. Ale nic moc nečekej. Autorka má ve zvyku všechno odkrývat postupně.
Děkujeme za tvůj komentík.
Tolik akce, moje čtenářská dušička se třepotá nad tolika událostmi! :D Nedovedu si představit bojujícího Draca, na to je příliš, no, blondýn? :D Dost překvapivý manévr od něj, ale taky dostal co proto, nechtěla bych klečet celou noc na podlaze :D A to pořekadlo fakt pobavilo! :D Je dobré, že Voldy nemá až tak moc zastrčenou hůl v zadních partiích :D Jsem zvědavá, co bude chtít Regulus Sevovi, docela bych chtěla ty dva a Izara spolu v místnosti, to by bylo něco! :D Ale snad se tam Reg bude objevovat více, je to první povídka za poslední dobu, kde je Reg a Siri v jedné časové linii, chtěla bych je vidět pohromadě a přála bych jim konečně pěkný konec, ale u téhle povídky člověk neví :D
OdpovědětVymazat