21. července 2014

19. Death of Today

Autor: Epic Solemnity
Překlad: Jutaki AiShine
Beta: Nade

Tak zlatíčka! Konečně je to tady! Trochu jsme se v tom vedru zapotily, ještě že se dneska trochu ochladilo (aspoň u nás), protože jinak bych u toho lekla. :-D
Moc děkujeme za všechny vaše komentáře, jmenovitě Zuzaně, Jenny, D de Bois des Marveilles, Anně, Katie11, Acháje, Clowers, Arianně Xenii de Leux-Antilles :-D, Bobo a Ariwě Sea.

Užijte si další kapitolku. Věřím, že ukojí něco málo z vašich zvědavých otázek. ;-)


***

Kapitola devatenáctá

  „To je odporné,“ zakňučel hlas, který se rozléhal malou místností – v Izarových uších už zněl skoro jako nekonečná ozvěna. „U Merlinových vousů, tohle je odporné.“

  „Můžeš už zatracené sklapnout?“ vyštěkl Izar. „Opakuješ to už dobrou hodinu.“ Zíral na Draca přes celou koupelnu a nechápal, proč musel být spárovaný zrovna s blonďatým Zmijozelem. Snape jim přidělil za úkol uklidit záchod v prvním patře. Celé dva týdny to tu bylo kvůli ‚poruše‘ uzavřené, čekalo se jenom na to, až to tady Izar s Dracem za trest uklidí.

  „Přísahám, Izare,“ vydechl Draco pateticky, když odstranil zaschlou špínu zpod záchodové mísy. Bez magie. Jen s malou namydlenou houbičkou. „Moje prsty začínají vypadat jako sušené švestky.“ Otřásl se a jeho tvář se stáhla do grimasy.

  Izar se ušklíbl. Drhnul podlahu v blízkosti umyvadel. Docela by se vsadil, že Snape koupelnu začaroval, aby byla mnohem příšernější, než by byla ve skutečnosti. Plíseň se rozlézala po celé koupelně, špína, vlákna, vlasy a… tekutiny, které Izar opravdu nechtěl zkoumat, a ani na ně myslet.

  „Zvykej si,“ protáhl Izar. Cítil, jak se k němu ze zadu přibližuje zdroj magie a s naprostou jistotou věděl, že je to Tom Riddle. „Poněvadž takhle budou za pár let vypadat.“ Draco si pro sebe něco remcal, což přerušil při snaze osušit si ruce.  

  Drahé boty vešly s klapáním do místnosti. Izar byl otočený zády ke dveřím, skrytý za několika umyvadly. Mohl doslova ochutnat Riddlovo pobavení nad situací v místnosti. „No tohle, kdo by to byl řekl, že vy dva budete v uklízení tak dobří?“ uvažoval Riddle.

  Izar sledoval, jak Draco pobledl. Snažil se posbírat trochu své čistokrevné sebeúcty tím, že napravil své držení těla.

  „Zajímalo by mě, jestli bych vás dva neměl nechat vyčistit mé mučírny. Potřebují vydrhnout.“  

  Izar se vyplazil zpod umyvadla, aby se posadil, u čehož se málem praštil o trubku, a věnoval muži křivý úsměv. Jakmile si sedl, Riddlovy oči se na něho zaměřily a měl jeho plnou pozornost. Izar věděl, že má rozcuchané vlasy a jeho mudlovské oblečení je špinavé a potrhané. Ale o to se vůbec nestaral. „Vydrhnout? Vydrhnout od čeho? Od prachu, protože se nikdy… nepoužívaly?“

  Riddle se zdál být Izarovým komentářem potěšený, zato Draco zrudl. Izarův břitký jazyk ho příliš vyvedl z míry, než aby správně reagoval. „Ano, předpokládám, že máš pravdu. Ale bylo by hezké to tam uklidit předtím než… tam ubytuji své hosty.“

  „Hodláte se podělit, kdo to má být?“ ožil Izar, když si uvědomil, že Riddle upřímně zamýšlí zajmout a mučit pár lidí. Izar nicméně tušil, že muž pravděpodobně ani žádnou mučírnu nemá. Riddle byl příliš sadistický a krutý, než aby mohl mučení nějak prodlužovat. Něco mu říkalo, že byl ten typ, který dává přednost několikaminutovému nesnesitelnému mučení, než ho to začne nudit a ukončí to.

  „Ne,“ protáhl Riddle a zatímco pozoroval Izara, opřel se o vydrhnutou zeď. „Ale velmi rád ti to řeknu ve chvíli, kdy se do mé péče dostanou.“ Jeho oči se krátce podívaly na Draca, který je tiše pozoroval. „Řekni mi, jaký trest dostali ostatní?“

  Draco se napjal, když mu došlo, že otázka byla adresována jemu. Izar zadržoval smích. Ten kluk byl z Temného pána příliš vyděšený. Dědic Malfoyů se to snažil skrýt, když promluvil do záchodu. „Bole a Derrick musí čistit Sovinec, holýma rukama a kartáčkem na zuby,“ ušklíbl se. „Měsíc.“

  Izar se zamračil a přemýšlel, proč z toho ti dva sedmáci vyšli tak lacino. Ano, Sovince byly rozsáhlé a budou z toho mít pravděpodobně puchýře a bolavá kolena, ale nezdálo se to nijak moc. „Myslím, že bych radši čistil zvířecí výkaly než ty lidské,“ poznamenal tiše, když setřel špinavou skvrnu pod umyvadlem.

  Draco mu věnoval pohled, který jasně říkal, že on by nejraději nečistil nic. „Greengrassová musí tři týdny čistit všechny dívčí toalety na prvním a druhém patře a Nott…“ protáhl Draco a ušklíbl se. „Nott musí strávit celý den s tím troubou Hagridem sbíráním Dýmějových hlíz v Zakázaném lese. A zítra z nich musí, pod dohledem profesorky Prýtové, vymačkávat hnis.“

  Izar se ušklíbl, když si vzpomněl na první úkol a Dýmějové hlízy, které musel hledat. Byla to ohavná stvoření. Zastavil se u vytrvalého fleku na zemi. Pečlivě přes kaňku přejížděl houbou. Než začala pomalu mizet, zasyčelo to. Povzdechl si.

  Den po jejich výletu byly noviny plné rozhořčení. Izar si vzpomínal, že při letmém pohledu na přední stranu Věštce, kterého studenti odebírali, zachytil fotografii Smrtijedů a Bystrozorů. Novináři je označili za teroristickou skupinu. A oni mají přece vždycky pravdu. Voldemort Smrtijedy během nájezdu nedoprovázel, protože chtěl svůj vzestup udržet v tichosti, dokud on sám nebude chtít, aby se o tom psalo.  

  Do té doby Smrtijedi opět zmizí ze scény. Obavy veřejnosti nakonec ustoupí a budou se zase cítit v bezpečí. Koneckonců, Británie tu neměla žádnou vzpouru Temných čarodějů od dob Gellerta Grindelwalda, což bylo dost let zpátky.

  Smrt Coryho Appletona byla ve Věštci zmíněna. Zabit jedním z ‚teroristů‘ prokletím způsobujícím infarkt. Izara napadlo, jestli Smrtijedy uráželo, že je nazývali takhle nesprávně.

  „Okouzlující,“ připustil Riddle. „I když souhlasím, že vy dva si svůj trest zasloužíte, také věřím, že už jste toho udělali dost.“ Zpod rukávu vykoukla jeho hůlka. Jedním mávnutím byla koupelna čistá. Izar zamrkal a Draco málem odpadl úlevou. „Budu potřebovat vaši přítomnost, pane Harrisone. Pojďte.“

  Vyšel z koupelny, aniž by na něho čekal. Izar, po malém zaváhání, odhodil svou houbu do odpadků. Byl unavený. Neměl dojem, že by dneska dokázal zvládnout nějaké další tanečky s tímto mužem. Podíval se do zrcadla, zíral na uschlou mýdlovou pěnu podél čelisti a na své rozcuchané vlasy. Konečky měl kvůli okolní vlhkosti zkroucené víc než obvykle, díky tomu vypadal jako venkovský trhan.

  Měl roztrhané džíny a své odrbané mudlovské tenisky. Jeho košile s dlouhým rukávem měla roztřepené manžety, což jeho vzhled ještě podtrhávalo.   

  Ano, vypadal pozoruhodně dobře…

  Otočil se a šel ven z místnosti, ignoroval ohromeného a nadšeného Draca, který ještě pořád seděl vedle záchodu. „Opatrně Malfoyi, někdo by si mohl začít myslet, že tohle je místo, kam patříš.“ Dědic Malfoyů se vyškrábal na nohy a zakopl přitom o svůj hábit.

  Izar vyšel na chodbu a rozhlédl se po Temném pánovi. Většina studentů byla tenhle víkend v Prasinkách, takže chodby byly nezvykle klidné. Jeho pozornost upoutal náhlý pohyb, rychle otočil hlavou, aby sledoval plášť mizící za rohem. Izar ho následoval, jeho rozdrbané podrážky zněly na chodbách nepřístojně. Aby věděl, kde je Riddle, nepotřeboval nutně sledovat jeho plášť. Jediné co stačilo, bylo sledovat jeho magický podpis.  

  Šli směrem do sklepení. Izar si od Riddla udržoval značný odstup a zezadu sledoval jeho perfektní držení těla. Riddle dříve označil jeho styl chůze jako sebenenávistný a sebejistý… pokud je něco takového vůbec možné. Izar však naopak obdivoval jeho způsob chůze. Nebyla nijak okázalá; nicméně byla arogantní a sebevědomá. A také v tom byla trocha nebezpečí. Jako by kráčel obklopený temnotou.

  Přestože měl Riddle zrovna na sobě svou masku politika, i tak Izar dokázal pod povrchem vidět skrytého Temného pána.

  Sledoval, jak Riddle vešel do osobních komnat profesova Snapa. Na chvíli zaváhal, než přistoupil blíž. Dveře byly pootevřené a on mohl vidět Snapa, jak strnule sedí v koženém křesle. Tvář mistra lektvarů nesla stopy únavy, což přitahovalo pozornost na vrásky podél úst a kolem očí.

  „Pojď dovnitř, Izare, a zavři za sebou dveře,“ přikázal mu z pokoje Riddlův tichý hlas.

  Izar vstoupil dovnitř a na sekundu se zarazil, když si všiml Regula. Jeho otec seděl na gauči naproti Snapovi a jeho držení těla bylo stejně ztuhlé jako u ředitele Zmijozelské koleje. Jeho uhlově šedé oči přízračně zazářily, když pohlédl na svého syna. Pokaždé, když se s Regulem setkal, tak si ho muž vždycky pozorně prohlížel, skoro jako by nemohl uvěřit, že Izar skutečně existuje.

  Jakmile se dveře zavřely, Riddle vystoupil ze stínu. Jeho ruka pokynula, aby si sedl vedle svého otce. „Sedni si.“

  Věděl, že tohle není vhodný okamžik na argumenty, a tak se těžkopádně posadil vedle svého otce. Měl pocit, že ví, jakým směrem se tenhle rozhovor bude ubírat. Ale je na to připravený? Ano. Věřil, že ano.

  „Bohužel tu dnes nejsem, abych vás potrestal, Regule a Severusi. Místo toho jsem tu, abych vám mohl věnovat svou plnou pozornost. Vaše potrestání přijde později, až kolem nebudou žádné ochrany, které by nás mohly rušit.“ Riddlův plášť se otřel o podlahu, když přešel ke krbu. „Specielně Izar má stejné právo jako já, vyslechnout si tento… fascinující příběh o tobě a té mudlovské šmejdce.“

  Izar polkl a ovládl svůj výraz, než se otočil směrem k Regulovi. Ten se poslední dobou na hradě vyskytoval docela často. To díky Siriovi nebo… Izarovy oči zamyšleně přeskočily směrem k Snapovi. Bylo to kvůli profesorovi Snapovi? Ten byl teď podivně nervózní a jeho pohled směřoval kamkoli jinam, jen ne na Regula.

  Přestože Regulus nebyl ministerstvem hledaný, byl považován za mrtvého. Byl už na ministerstvu, aby oznámil svou přetrvávající existenci? Tenkrát v Siriově pracovně – v den Appletonovy vraždy – jeho otec zmiňoval něco o urovnávání záležitostí na ministerstvu. Ale Izar tehdy nebyl dostatečně v pohodě, aby ho skutečně poslouchal a nenapadlo ho se na to zeptat.

  A teď, když Voldemort věděl, že je naživu, se Regulus mohl klidně vrátit do kouzelnického světa. Tak proč ztrácel svůj čas v Bradavicích?

  „Mám vaše svolení mluvit před svým synem zcela otevřeně, můj pane?“ zeptal se Regulus Temného pána. Riddle v odpovědi jen kývl hlavu.  

  Profesor Snape na druhé straně místnosti byl lehce sinalý, jakoby minulost znovu slyšet nechtěl.  

  „Je to poměrně jednoduchý a krátký příběh,“ začal Regulus. Jeho oči se zahleděly do Izarovy tváře, a pak k němu natočil celé své tělo. Vypadalo to, jako kdyby Regulus dával přednost mluvit spíš k Izarovi, než k Temnému pánovi. „Za našich školních časů v Bradavicích byla Lily okouzlující, krásná a velmi chytrá dívka.“

  Severus krátce přikývl na souhlas. Izar pozvedl obočí, než se podíval zpět na Regula.

  „Když jsem nastoupil do Bradavic, byl jsem o jeden ročník níž než Severus a Lily. Ona byla Nebelvír a já se Severusem jsme byli ve Zmijozelu. Sirius a James Potter, spolu s pár ostatními přáteli, byli v Lilyině ročníku – všichni Nebelvíři, samozřejmě. Skupina Jamese Pottera Severuse neustále šikanovala. Předtím, než jsem šel do Bradavic, mě rodiče jak se patří vychovali. Nenáviděl jsem Světlo, mudly, mudlovské šmejdy a všechny Nebelvírům podobné. Chtěl jsem rodiče uspokojit, zejména potom, co jsem se stal oblíbencem po jejich zklamání nad Siriovým zařazením do Nebelvíru.“

  Regulus se odmlčel a měkce se na Izara usmál. „A když jsem konečně přišel do Bradavic, všechny jsem je nenáviděl ještě víc kvůli tomu, že tak krutě šikanovali Severuse. Koneckonců, byl jedním z mých vlastních Hadů… Okamžitě jsem si ho oblíbil a snažil se ho ochránit, jak nejvíc jsem mohl. Někdy mi ho připomínáš, Izare. Severus, on si prostě jen přál, aby ho nechali na pokoji. Děti dokážou být tak kruté. A nenáviděl jsem svého bratra, protože byl takový idiot.“

  Regulus se odmlčel a na tváři měl vážný výraz. Izar kradmo pohlédl na Snapův bezvýrazný a tvrdý obličej. To co Regulus řekl, bylo pochopitelné. Izar si dokázal představit, že Snape byl během školních let v Bradavicích vytrvale šikanován. Pro Izara byl Snape silný, odtažitý a tajemný – což byl pravděpodobně i jako dítě. A děti ve škole na samotáře příliš dobře nepohlížely.

  „Prostřednictvím svého vztahu se Severusem jsem se seznámil s Lily Evansovou – mudlovskou šmejdkou, se kterou James Potter neúnavně flirtoval a téměř si na ni dělal nároky. Podle všeho se Severus a Lily setkali ještě před Bradavicemi. Vyrůstali ve stejné mudlovské čtvrti a stali se přáteli. A v průběhu roku se v Bradavicích stále soukromně setkávali, aby spolu studovali a povídali si. Ze Severusovy strany to chtělo hodně důvěry, aby mi o Lily řekl. Koneckonců, rodina Blacků byla všeobecně známá tím, že vším mudlovským opovrhovala. A já se zdráhavě rozhodl, že se s Lily setkám…“ Regulus se zdál být sám sebou znechucený. „A uchvátila mě.“

  Izar si nepohodlně poposedl. Nedokázal si představit, že by ho přitahoval jakýkoli mudlovský šmejd. Vyrůstali příliš blízko mudlů, které ze srdce nenáviděl.

  „Vím, na co myslíš, můj synu,“ usmál se Regulus. „Cítil jsem to stejně. Jenže ona byla skvělá. Přinejmenším její intelekt. Měla mysl, se kterou jsem se dokázal ztotožnit. Strávili jsme hodiny diskutováním o správnosti a špatnosti Temné magie, a o rozdílech ve vlastnostech zaklínadel a proměňování. Byli jsme špičkami ve svých třídách… není divu, že máš tak geniální hlavu, Izare. Vzešel jsi ze dvou velmi chytrých lidí. I když jsme, já a Lily, nebyli geniální, byli jsme velmi zruční v magii.“

  „Drž se tématu, Blacku,“ protáhl Snape, jeho oči vrhaly oheň.  

  Regulus, s očima stále upřenýma na Izara, se nad Snapovým tónem slabě pousmál. „Lily v sobě měla něco ze Zmijozelské mazanosti. Byl jsem jako omámený, naprosto pohlcen jí samotnou. Ale taky jsem se bál toho, co by řekli mí rodiče. Bylo to v té době, co vydědili Siria.“

  „Vydědili?“ Izar pozvedl obočí. „Proč?“

  Regulovy uhlově šedé oči pohlédly na tichého Temného pána. „Byl příliš zapletený s Potterovými a vzdal se cesty Temného pána. Takže v den, kdy ho vydědili, utekl bydlet k Potterům. S tímto na zřeteli, jsem se rozhodl udržet svou fascinaci k Lily v tajnosti. Až v jejím sedmém ročníku, a mém šestém, mi city opětovala, byť odtažitě. Šířily se fámy, že je zapletená s Jamesem Potterem.“ Regulus vypadal, že se stydí sám za sebe. „To je ta chvíle, kdy se ze mě stal blázen, což vedlo k tomuhle výsledku, Izare. Prosím… byl jsem mladý a zaslepený láskou, která nebyla zdravá. Byl jsem hlupák.“

  Izar shlédl na ruku, která se položila na jeho koleno. Věděl, že muž žádal o jeho pochopení. Téměř cítil jeho rozpaky nad tím, co se chystal říct. „Jsem si jistý, že nejsi tím člověkem, kterým jsi byl před patnácti lety,“ odpověděl Izar pravdivě. Ten muž se ze svých chyb těžce poučil. „Jsem přesvědčený, že patnáct let v úkrytu bylo dost času, aby sis své chyby uvědomil.“

  Regulus se usmál a jeho prsty sevřely Izarovo koleno. „Děkuji ti.“

  Snape se ze svého křesla díval na ty dva, světlo z krbu umocňovalo ostré rysy v jeho tváři. „Myslím, že bys měl pokračovat příběhem ze svého sedmého ročníku,“ poznamenal Snape. „Tou částí o tvém selhání.“

  „Musíš to dělat ještě těžší, Severusi?“ zeptal se tiše Regulus. „Znám své chyby. Už jsem se za ně omluvil.“

  Izar nad těmi dvěma zvedl obočí. Dělo se tu něco víc, než Regulus a Severus dávali najevo. Ti dva se mezi sebou hašteřili, jako by Izar a Voldemort ani nebyli v místnosti. Havraspár se přes rameno ohlédl na Riddla a upřel pohled na muže, který stál ve stínu. Polovina jeho tváře byla skryta temnotou, druhá, viditelná strana jeho obličeje, to unaveně sledovala.

  Regulus si zasyčel pod vousy a otočil se zpátky k Izarovi. „Během mého sedmého roku jsem zjistil, jak moc mi Lily a Severus chybí. Absolvovali rok přede mnou. Zatímco já jsem byl ve škole, Severus se stal Smrtijedem a členem Fénixova řádu.“

  Izar se pochybovačně zasmál. „Fénixův řád?“

  „Fénixův řád je Brumbálova skupina, tajná organizace, která bojuje proti temným silám,“ vysvětlil mu tiše Severus. „Stal jsem se dvojitým špehem pro Temného pána.“

  Izarovi to přišlo hrozně zábavné. Otočil hlavu směrem k Temnému pánovi. Ten vypadal, jakoby se snažil zakrýt úsměv, když Izarovi pohled vracel. „Takže v podstatě, ten Řád je Brumbálova verze Smrtijedů?“

  „Přirozeně,“ zanotoval Riddlův hlas ze stínu.

  Izar se otočil zpátky k Regulovi a zachytil jeho pohled, který hodnotil jeho interakci s Temným pánem. Regulus klidně pokračoval. „V mém sedmém roce jsem také dostal nabídku, abych pracoval na ministerstvu, na Oddělení záhad.“

  „Stal ses Nevyslovitelným?“ zašeptal Izar. Jaká byla pravděpodobnost? Jeho oba rodiče pracovali jako Nevyslovitelní, když on sám – což tehdy ještě nevěděl – přijal svou vlastní nabídku do jejich úřadu.

  „Ano,“ krátce přikývl Regulus. „Vzal jsem tu práci, jakmile jsem zjistil, že se jedná o to samé oddělení, kde pracovala Lily. Pracoval jsem v…“

  „Komnatě Smrti,“ hádal Izar ironicky.  

  „Izar,“ začal Riddle líně, „je také Nevyslovitelný.“ Izar se na Temného pána zamračil. Nechtěl to Regulovi říct. Nebo Snapovi, když na to přijde. Chtěl udržet fakt, že tam pracuje, jen mezi Voldemortem, Brumbálem a ostatními, co tam pracovali. Ale předpokládal, že by to Regulus nakonec stejně zjistil.

  Regulus ztuhl, jeho chladné uhlové oči se staly ještě chladnější. „Už? No páni, časy se změnily, když povolávají do otroctví pouhé děti.“ Hlava rodiny Blacků ostře pohlédla na Voldemorta. „V jaké Komnatě pracuješ?“ zeptal se Izara.

  „V žádné,“ připustil Izar neochotně. „Začal jsem minulé léto a oni mě přiřadili na celé léto k Obracečům času.“ Jeho mysl se vrátila zpět k těm nekonečným projektům. Doufal, že si tím nebude muset projít v letošním nadcházejícím létě. „Ale jako ty se zajímám o Komnatu Smrti.“

  „Nešel jsi do té Komnaty sám, že ne?“ zeptal se Regulus chladně. Když viděl Izarův výraz, vzal ho za ramena. „Viděl si ji, že ano? Tvá matka tam pracuje, museli jste se setkat. Ale v té hospodě jsi mi řekl, že jsi ji nikdy předtím neviděl.“

  „Lhal jsem,“ promluvil Izar tónem stejně chladným, jako byly oči jeho otce. „Co jsem měl říct? Že mě moje vlastní matka naprosto ignoruje? Předstírá, že mě nikdy předtím nepotkala?“ zeptal se Izar hořce. „Ne, že by na tom záleželo, protože mě odložila do mudlovského sirotčince. Vypadala poměrně nadšeně, když mě brala dolů k Závoji.“ Vzpomněl si na její podivné naléhání, aby jí pomohl. Souhlasil jen kvůli Závoji. Do dnešního dne ten oblouk stále obdivoval. Jeho krásu… záhadnost…

  Skleněná lampa vedle Regula se roztříštila a ruce na Izarových ramenou zesílily stisk. „To neudělala,“ odplivl si krutě.  

  Izar nedovolil, aby se mu obličeji projevila jakákoli emoce, ale v hrudi pocítil osten strachu. Nikdy předtím tuhle Regulovu stránku neviděl. A upřímně řečeno, Izara by nikdy nenapadlo, že by jeho otec dokázal být krutý. Myslel si, že Regulus byl prostě jen vedený k tomu, aby uctíval Tmu a nenáviděl mudly. Ale vidět na jeho tváři tu čistou nenávist bylo jako políček. Jeho otec byl Temný. Izar byl vzrušený, když objevil tuto jeho stránku. Zatoužil zjistit, čeho by byl Regulus schopen na bojišti. 

  Regulovy oči byly normálně živé, orámované tmavými řasami. Ale když byl naštvaný, tak zářily.  

  „Ta mudlovská děvka,“ zavrčel Regulus, naklonil se blíž k Izarovi. „Co se tam stalo? Ten den? Když jsi byl u Závoje, co se stalo? Samozřejmě jsi slyšel hlasy, i kdybys nebyl svědkem ničí smrti, měl bys být schopen slyšet hlasy. Blackové jsou na smrt obzvlášť citliví, ale stalo se ještě něco? Je velmi důležité, abys mi řekl pravdu, Izare.“ Mluvil rychle, fanaticky.

  Jako by věděl, co se tam stalo.

  „Ne,“ zalhal Izar tiše, v Regulově silném sevření bylo jeho tělo strnulé. „Jen to, co jsi říkal. Jediné co jsem slyšel, byly hlasy.“ Regulovi se viditelně ulevilo.

  „Lže, nezbedné dítě,“ nesouhlasně mlaskl Voldemort, jeho oči ho pozorovaly ze stínů.

  Regulovy oči se rozšířily. A stejně rychle, jako jeho hněv přišel, tak byl pryč, nahrazen chladným šokem. Izar se od svého otce odtrhl a otočil se čelem k Temnému pánovi. Ignoroval znepokojující a zděšený pohled svého otce, protože se kvůli němu cítil vyděšeně.

  „Na čí straně vlastně jste?“ zeptal se Izar Temného pána. Byl vynervovaný z toho, jak ho Snape a Regulus pozorně prohlíželi.

  „Vy oba jste na mém seznamu ‚neoblíbenců‘,“ dobíral si ho Temný pán rozkošnicky. Izar se ušklíbl. Zase to zatracené slovo. „Jsem jen zvědavý, kam se v téhle konverzaci dostaneme.“

  „Nikam,“ přerušil je Regulus, jehož tvář se proměnila v kámen. „Toto téma je uzavřené. Slyšel jsi za Závojem hlasy, tak jsi to říkal?“ Regulus na Izara kývl dříve, než stihl Havraspár odpovědět. „Dobře. Věřím ti, Izare.“

  Jak Izar, tak i Voldemort, nad tou náhlou změnou přimhouřili oči. Na druhé straně místnosti zakroutil Snape hlavou nad Regulovou reakcí. Mistrovi lektvarů bylo jasné, proč ta náhlá změna jeho chování.

  Izar byl zvědavý, ale nechtěl, aby všichni v místnosti věděli, proč byl Závoj tak zvláštní. A neměl chuť nikomu vyprávět, co se tam událo s Lily. Něco mu říkalo, že Regulus by nechtěl, aby to Temný pán slyšel. Ale zájem Temného pána už se probudil. A jeho pozornost nic neodvrátí. Avšak Voldemort k tomu mlčel. Znovu se ponořil do stínu a svým ústupkem Izara překvapil.

  Proč?

  Existovala možnost, že Temný pán nechtěl, aby to vyznělo, jako by Regula prosil o vysvětlení. Temný pán neprosí, on nařizuje. Proč tedy Regulovi prostě nepřikázal, aby mu to řekl? Proč mu nevyhrožoval?

  Něco Izarovi napovídalo, že Riddle si zjišťování informací na vlastní pěst užíval jako hru.

  „Severus vedl svůj vlastní život a Lily začínala žít ten svůj. Já jsem musel dokončit poslední ročník v Bradavicích,“ pokračoval Regulus klidně, pomalu se zase usadil. Izar byl dost bystrý, aby si v Regulově postoji všiml napětí. Ještě se nepřenesl přes incident se Závojem. „Kvůli své posedlosti k Lily jsem se začal distancovat od věcí, na kterých mi doopravdy záleželo.“

  Tady se Regulus podíval na Snapa. Mistr lektvarů se obratně vyhnul jakémukoli očnímu kontaktu, aniž by to vypadalo nuceně.

  „Ve chvíli, kdy jsem absolvoval, jsem navzdory Severusovu varování utíkal za Lily.“ Izar pokračoval v pozorování Mistra lektvarů. „Severus mi říkal, že bych s Lily měl být opatrný. Říkal, že se za ten rok změnila. Přidala se k Fénixově řádu a začala se víc vídat s Brumbálem. Severus také tvrdil, že s Lily bylo nějak manipulováno. Nevěřil jsem mu.“ Regulus potřásl hlavou. „Myslel jsem si, že chce Lily pro sebe… jak strašně jsem se mýlil.“ Jeho hlas se změnil v nešťastný a Izar si všiml napětí.

  Jeho rty se zkroutily do úšklebku.

  Nezavětřil právě… románek? Mezi… to ne…

  „Po několika dnech spolupráce s Lily jsem si toho rozdílu všiml. Když má posedlost začala upadat, část uvnitř mě chtěla prostě odejít. Ale ona se mě snažila přesvědčit o opaku. Prohlašovala, jak se jí ulevilo, že mě konečně po roce vidí. Také se v té době nakrátko rozešla s Potterem a než jsem se nadál, jedna věc vedla k druhé… zkrátka, byl jsi počat v Komnatě Smrti.“

  Izar zasyčel, jeho tvář se znechuceně zkroutila. „Dokážu ti odpustit, že jsi byl takový idiot, ale tohle poslouchat nehodlám.“  

  Regulus se s úšklebkem zachechtal. „Ty, mé dítě, jsi požehnáním. Nikdy si nemysli, že bys nebyl vítaný. Za Lily mluvit nemůžu, samozřejmě.“ Z Regulova výrazu se vytratila radost. „Její manipulace začaly dnem, kdy jsem s ní začal pracovat. Měla mě na háčku, jakmile jsem prošel těmi dveřmi. Nemůžu uvěřit, že mohla… nás oba, sebe i mě, tak lehkomyslně využít.“

  „O čem to mluvíš?“ dožadoval se Izar, zmatený Regulovým nesouvislým vyprávěním.  

  „Využila tě, aby se dostala ke mně, lépe řečeno, k Temnému pánovi,“ v tuhle chvíli bylo jeho nepohodlí zcela zřetelné. „Věděla, že jsem si vždycky přál rodinu. Chtěl jsem především syna a ona toho využila ve svůj prospěch.“ Regulus zamrkal, jeho výraz zkysl. „Taky věděla, že má rodina uctívá Tmu a Lorda Voldemorta. Ačkoli jsem v té době nebyl označený, věděla, že jsem měl zájem se k nim přidat.“

  Chvíli bylo ticho a Izara napadlo, jestli nebylo Regulovi nepříjemné tohle líčit před Temným pánem.

  „Jednoho dne za mnou přišla, pochmurná a v depresi. Ten den mi řekla, že se mnou otěhotněla. Byl jsem samozřejmě u vytržení. Až na to, že ona ne. Vyjádřila své obavy o mém spojení s Temným pánem. Jak můžeme bezpečně vychovávat dítě s tak krutým a brutálním člověkem, který by mohl naším dítětem manipulovat? Takže jsem neochotně souhlasil, že Znamení nepřijmu.“

  „Jak ses tehdy cítil?“ zeptal se Izar.

  Regulus se hořce usmál. „Já jsem Temný, Izare. Vždycky budu. Ale rád sejdu ze své cesty, abych tě udržel v bezpečí. A takhle mě přesvědčila, abych hledal…,“ odmlčel se a jeho oči zapátraly ve stínu po postavě Temného pána.

  „Můžeš pokračovat. Izarovi věřím,“ řekl Voldemort. „A jsem si jistý, že Severus už to ví.“

  Důvěra. Jaké to zábavné slovo přímo od Temného pána.

  „Přesvědčila mě, abych hledal Viteál Temného pána v Bellatrixině trezoru u Gringotů. Tenkrát jsem ještě jeho význam neznal.“

  Izar se naklonil dopředu, okamžitě zaujatý. „Viteál,“ zašeptal s úžasem. Snape se nechápavě zamračil. Zřejmě podrobnosti o Regulově zradě neznal. „Viteál,“ opakoval Izar pro svého profesora. „To je objekt, který se používá pro uložení části duše. Kouzelník odtrhne část své duše a umístí ji do vybraného předmětu, jako je například šperk. Pokud pak jeho fyzické tělo ‚zemře‘, nebude ve skutečnosti mrtvý, dokud zde na Zemi existuje jeho Viteál. Je to velmi Temná magie…“

  Odmlčel se, když si všiml tří upřených párů očí, které ho sledovaly. „Co je?“ dožadoval se Izar, lehce nervózní.

  „Kde jsi přišel k takové knize?“ zeptal se Regulus s lehkým náznakem hrozby. „Je ti jenom patnáct.“  

  Izar frustrovaně protočil očima. Kdy si uvědomí, že není jako ostatní patnáctiletí? Kdy jim konečně dojde, že se během těch let vychovával sám?

  „Také bych to rád věděl,“ požádal hedvábně profesor Snape.  

  „Kniha v Zakázané sekci školní knihovny,“ promluvil Izar chladně. „Byla tam o tom jen malá část, jen krátká zmínka,“ bránil se. „Takže co jsi to říkal?“ obrátil pozornost zpět na Regula. „Lily tě přinutila hledat Viteál Temného pána v  trezoru Bellatrix. Předpokládám, že jako dědic rodu Blacků, máš přístup k trezorům zbytku rodiny. A Bellatrix tě pravděpodobně nachytala při činu a oznámila to Temnému pánovi, který si pro změnu uvědomil, že jsi tam hledal jeden z jeho nejcennějších majetků.“

  Regulus přikývl, ale jeho oči tiše vypovídaly, že na tu knihu, ve které si četl o Viteálech, nezapomněl. Izar věděl, že Regulus není rodič, který by se dal lehce oklamat. Nic tak snadno nezapomněl. „Ve zkratce ano. Dokud mě Bellatrix nechytila při činu, tak jsem si neuvědomoval hodnotu předmětu, který jsem hledal. Lily mi přiznala, že to byl jeden ze sedmi Viteálů Temného pána.“

  Izar nejdřív zamrkal a pak se ušklíbl. 

  Sedm Viteálů? To bylo nemožné. Tedy, pokud se týče Voldemorta. Pokud by Temný pán opravdu sedmkrát rozdělil svou duši, tak by byl šílený. Proč Brumbál věřil, že Voldemort má sedm Viteálů? Copak Brumbál neví, že z Voldemorta by byl nesnesitelný idiot, pokud by byla jeho duše tolikrát rozdělena?

  Dobře… čím víc o tom Izar přemýšlel, tím víc docházel k závěru, že Brumbál o Viteálech ve skutečnosti nic neví. Zřejmě uvěřil, že Voldemort je Temný díky Viteálům. Nejspíš se domníval, že jeho krutá povaha, tak jako mučení a zabíjení, vzešlo právě z Viteálů. Brumbál mohl ještě tak pochopit základy o Temných artefaktech, ale pravděpodobně Temnotě neporozuměl tak dobře, jako Izar.

  Nebo existuje možnost, že by Voldemort chtěl, aby Brumbál věřil, že má sedm Viteálů? 

  Izar pohlédl přes místnost na Temného pána. Muž měl prst položený na svém rtu a jeho oči byly pronikavé. Voldemort chtěl, aby jeho nepřátelé věřili, že má sedm Viteálů. Pravděpodobně dokonce chtěl, aby si o tom několik určených následovníků šeptalo za jeho zády. Izara by nepřekvapilo, kdyby neměl ani jeden.

  Ale pak tedy, díky čemu byl nesmrtelný? Ledaže by nesmrtelný nebyl… 

  „Byl jsem vzteky bez sebe, když mi řekla o významu toho předmětu,“ začal znovu Regulus a vrhl na Izara podezíravý pohled. „Řekl jsem jí, že už jí nemůžu pomoct, že nemůžu znovu zradit Temného pána. V tu chvíli se s pláčem sesypala.“ Regulus se nad tou vzpomínkou pousmál. „Celá uslzená se mi přiznala, že se mnou manipulovala, protože na ni naléhal Brumbál. Řekla mi, že těhotná není a že to všechno byla lež.“ 

  Izar se ušklíbl.

  „O té části, že nenosí mé dítě, samozřejmě lhala. Ale tehdy jsem to nevěděl. Byl jsem zrazen někým, komu jsem věřil a tak jsem utekl. Můj život byl v troskách. Muž, kterého jsem chtěl následovat, mě chtěl zabít, a já jsem se neměl kam obrátit. Severus, má poslední naděje, za mnou přišel jen proto, aby mi oznámil, že ho poslali mě zabít. V první chvíli jsem si myslel, že to udělá… ale on mi řekl, ať uteču co nejdál, jak budu moct, a nafingoval mou smrt…“

  Regulus zavrtěl hlavou, oči upíral k podlaze. „Díky ní jsem ztratil patnáct let. Kvůli ní jsem ztratil důležitých patnáct let života mého syna. Odložila tě v mudlovském sirotčinci,“ znovu zavrtěl hlavou a díval se na Izara přes závoj svých tmavých vlasů. „Jejím důvodům nerozumím, Izare. Nerozumím, proč si tě nenechala a nesnažila se tě vydávat za Potterova syna.“

  „Je to skoro, jako by se cítila provinile,“ komentoval to zamyšleně Izar. Regulus měl pravdu. Proč si ho Lily nenechala? Třeba ho využít pro Světlo a pomocí kouzel ho zamaskovat jako Jamesovo dítě?

  „Výčitky svědomí,“ souhlasil Voldemort hedvábně.

  „Lily Potterová nikdy nebude litovat toho, co udělala,“ postavil se klidně Snape. „Byl tu krátký okamžik nejistoty, u staré Lily Evansové, když se doslechla, že kvůli jejím činům byl Regulus zabit. To je pravděpodobně ten důvod, proč nechala Izara v sirotčinci. Nedokázala po zbytek svého života snášet připomínku na to, co Regulovi udělala.“

  Profesor se odmlčel a začal přecházet po místnosti. „Lily Potterová před veřejností nikdy nebyla v jiném stavu. Věřím, že to skryla před svým manželem, tak jako vím, že to skryla před Brumbálem. Ředitel netušil, jakým způsobem Regula vydírala, aby hledal Viteál. Když se na to podívám zpětně, vzpomínám si, že se vypařila přesně ten měsíc, kdy se narodil Izar, jen aby se pak vrátila v zoufalém a zuboženém stavu. Setkání Řádu už se nekonaly tak často a Lily jednoduše zmizela. Stará Potterova parta se začala rozpadat a jeho manželství s Lily je, řekl bych, méně než uspokojivé.“

  „Vy si nemyslíte, že trpí výčitkami svědomí?“ zeptal se znovu Izar. Znělo to, jako by ta žena byla zničená z toho, co provedla. Ale stejně… nezáleží na tom…

  „To není podstatné,“ vyplivl Regulus. „To co udělala, je neodpustitelné. Kdyby cítila vinu, Izare, tak by se ti podívala do očí a řekla ti, že je tvá matka. Mohla se vrátit zpátky do sirotčince a řádně se o tebe postarat. Místo toho byla příliš zbabělá, než aby čelila svým chybám, a radši je stále skrývá.“ Regulus pozvedl prst a trpce se usmál. „Ale nesmíme zapomenout, že se začíná znovu dávat do pohybu. Zaslechla, že jsem naživu. Počkáme si, jak bude jednat teď.“

  Izar mlčel. Musel k sobě být upřímný a přiznat si, že pro něj byla úleva slyšet, co se tehdy stalo. Bylo ale také velkým zklamáním, že byl využit jako prostředek k vydírání, při kterém byl jeho otec zapletený do plánů na Voldemortův pád. Ale pomohlo mu to Regula lépe pochopit.

  Ať ten pocit sebevíc nenáviděl, cítil ke svému otci sympatie a soucit.

  Regulus ho vždycky chtěl. Alespoň to tvrdil. Dokonce pro něj obětoval své postavení a své přesvědčení. Regulus musel svůj život tady v Británii hodit za hlavu, protože uvěřil nesprávné osobě. Protože rodina pro něho byla vším. Patnáct let odříznutý v samotě v Rusku, by Izara nutilo prahnout po pomstě. Krátce ho napadlo, jestli se teď bude Regulus dožadovat pomstě na Lily.

  Kupodivu se Izar nemohl donutit, aby se o život své matky strachoval. 

  „Můj Pane,“ zašeptal Regulus, prolomil tak tím ticho. „Chtěl bych vám poděkovat za vaše milosrdenství. Vím, že si to nezasloužím, po tom co jsem provedl.“ Nezasloužil. A Izar byl překvapený, proč se Temný pán rozhodl nechat muže naživu.

  Až na ten prsten, zasyčel zlomyslně jeho vnitřní hlas. Regulus byl naživu díky prstenu, který se nacházel na jeho prsu.

  Voldemort se konečně vynořil ze stínů, s krutým úsměvem na tváři. „Měl bys spíš poděkovat svému synovi, Blacku.“ Regulus sklonil hlavu. „Dlužím ti Crucio, nicméně, jedno doufám zvládnout dokážeš. Ale ne tady a ne teď. Také se zúčastníš iniciace, při které označuji své následovníky, ale až přijde ten správný čas. Něco mi říká, že bude lepší, když tvé předloktí bude po několik nadcházejících měsíců prázdné.“

  Izar pozvedl obočí směrem k Temnému pánovi. „Myslíte, že Ministerstvo bude Regula vyslýchat?“ 

  Očarované hnědé oči se přesunuly z Regula na Izara. „Jsem si tím jistý.“

  Izar ztuhl. Pokud se šíří drby, že Regulus je naživu, Lily by to mohlo znepokojit a mohla by chtít Regula využít jako Smrtijeda - stoupence Temnoty. „Ale oni ani nevědí, co mají hledat. I kdyby Ministerstvo… nebo Bystrozoři na jeho předloktí uviděli Znamení, můžou si myslet, že je to jen tetování. Pro veřejnost zatím není žádný Lord Voldemort, žádní Smrtijedi.“

  „Ach, mé dítě,“ zasyčel Voldemort. „Věř mi, že Brumbál by si našel způsob, jak tvého otce usvědčit, pokud by měl na ruce Znamení zla.“

  Izar se usadil a zpracovával jeho slova. 

  Temný pán se postavil před něj. Dlouhé nehty téměř laskavě mapovaly obrysy jeho obličeje. „Až tady skončíš, setkáme se u knihovny. Potřebujeme probrat pár věcí. V soukromí.“ Muž vrhl ostrý pohled na cynického Regula. Ten se v jeho přítomnosti cítil jako nahý.

  „Ano, můj pane,“ souhlasil Izar lehce.

  Sledoval Riddla, jak elegantně opustil místnost. Profesor Snape se s ostrým přikývnutím postavil. „Nechám vás dva o samotě.“ Onyxově černé oči malou chvíli prodlévaly na Regulovi, než se vydal směrem k sousední místnosti. Izar ho pobaveně sledoval. Ale jeho pobavení zmizelo, jakmile si uvědomil, že je o samotě se svým otcem. To se ještě nikdy dřív nestalo. Vždycky byli v časové tísni nebo je obklopovali lidé.

  „Jsem rád, že to všechno bereš tak dobře,“ začal Regulus nenuceně. „Bál jsem se ti to říct, bál jsem se na tebe tlačit. Ale Temný pán trval na tom, abychom o tom mluvili dnes.“

  Izar zavrtěl hlavou. „Chtěl jsem se dozvědět o tvé minulosti. To co ti udělala, bylo hrozné.“

  Regulus se nepatrně usmál, jeho oči v ponuré místnosti děsivě zářily. „Mohl jsem se té situaci vyhnout, pokud bych se tak nehnal za svými emocemi. Kdybych poslechl Severuse, tak bychom se teď nenacházeli v téhle situaci… ale to je právě to. Kdybych nebyl takový idiot, jakým jsem byl, tak bys tu nebyl, Izare. Kdybych dostal možnost napravit své chyby, bojím se, že bych šel tou samou cestou.“

  Izar  odvrátil, zneklidněný tím sentimentálním prohlášením. Nenáviděl se za to, jak se při tom prohlášením rozlilo v jeho hrudi teplo. „Myslím, že bych tu byl, možná ne přesně já, ale nějaká jiná verze mě. Koneckonců, vždycky jsi říkal, že jsi chtěl rodinu.“

  Regulus se potěšeně uchechtl. „Obávám se, že Lily byla jediná žena, která mě sexuálně přitahovala, Izare.“ Otec mu věnoval trochu ostýchavý úsměv. „Nebyly by tu žádné další děti.“

  Izar byl na chvíli překvapený. Myslel si, že zaznamenal něco mezi Regulem a Severusem, ale slyšet svého otce, jak otevřeně přiznává své… preference, ho trochu zaskočilo. Gayové, vztahy gayů – na ty se v kouzelnickém světě moc dobře nedívalo. Nebylo to neslýchané, to určitě ne. A byly tu páry stejného pohlaví. Mezi čistokrevnými, to však běžné nebylo. Pokud to tedy nebylo skryto v zákulisí. Izar si byl jistý, že tu byla spousta čistokrevných gayů, kteří chodili za zavřenými dveřmi po špičkách.

  „A co profesor Snape?“ Izar si ani nebyl jistý, proč se na to sakra ptá. Nebo od kdy se vůbec stará.

  Regulus si povzdechl a podíval se na zavřené dveře, kterýma Snape zmizel. „Dám ti vědět, až to zjistím,“ šedé oči se otočily zpátky k němu. „Ublížil jsem mu víc, než bych kdy dokázal napravit. Nevím, jestli se ještě někdy otevře. Nemůžu říct, že bych mu to měl za zlé.“

  Izar přikývl a pak svou pozornost věnoval podlaze. Bohaté barvy perského koberce byly zdůrazněny světlem plamenů ohně. Vedle sebe cítil, jak se k němu Regulus přisunul. Nálada v místnosti najednou zvážněla.
                  
  „Izare,“ zamumlal Regulus tiše. „Musím vědět, co se stalo na Odboru záhad. Byla Lily svědkem toho, co se přihodilo? Nechtěl jsem tohle téma vytahovat před ostatními, protože tohle je jen mezi Blacky. Tajemství rodiny Blacků, jestli to tak chceš nazvat.“

  Izar měl dilema. Měl by se svému otci svěřit? Mohl by Regulovi… věřit?

  „Pochopím, jestli mi to nechceš říct,“ pokračoval Regulus, ale bylo slyšet, že je tím mírně raněný. „Respektuji ten odstup, který chceš mezi námi zachovat. Tlačit tě do něčeho, co si nepřeješ, je ta poslední věc, kterou mám v úmyslu…“

  „Dotkl jsem se ho,“ zašeptal Izar, než mohl muž pokračovat. „Dotkl jsem se Závoje. Mělo mě to vtáhnout dovnitř, na druhou stranu, ale nestalo se to. Byl jsem schopný tu ruku vytáhnout. Ale v místě, kde jsem se toho dotkl, mi zčernala kůže. Ta barva však do jednoho dne zmizela. A ano, Lily toho byla svědkem.“ Izar zíral na své prsty, vzpomínal si na to vzrušení, když se dotkl Závoje.

  Regulus hlasitě vydechl a zabořil obličej do dlaní. „A ty jsi magicky senzitivní, správně?“ Hlas byl dutý, jakoby už odpověď znal.

  „Nezníš moc nadšeně,“ protáhl Izar. 

  Jeho otec si prsty prohrábl svůj nový sestřih a pak se podíval na Izara. „Je docela ironické, že první polokrevný dědic Blacků také nosí Cygnusovu kletbu. Nevím, jestli by byl Cygnus pobavený nebo znechucený…,“ odmlčel se zamyšleně. „Jak ho znám, tak by to pravděpodobně bylo obojí.“

  Izar tam seděl a nechápavě na něho zíral. Regulus se posadil a než na Izara pohlédl, prokřupl si krk. „Vím, že si přeješ vědět, o kom to mluvím, Izare. A ačkoli si zoufale přeju ti o tom říct, vím, že už tak se kolem tebe děje dost věcí. Kdybych ti to řekl, byl bys roztržitý a možná i zdrcený. Nemůžu tě tomu právě teď vystavit. Možná brzy.“

  Izar pevně přikývl. Chápal Regulův důvod. Naopak, přestože byl zvědavý, také měl pocit, že už ho to všechno zavalí. Tahle Cygnusova kletba byla další záhada, kterou musí dát do svého dlouhého seznamu hádanek.

 „Je tu ještě jedna věc, na kterou bych se tě rád zeptal,“ Regulus se na gauči přetočil k němu. Jeho pružné tělo se lehce přizpůsobilo, když zkroutil nohu pod sebe. I přes nepohodlnou pozici vypadal naprosto v pohodě. „Já a Sirius jsme o tobě tehdy mluvili. Dovolil mi, abych mu některé věci vyložil z tvého úhlu pohledu. Vyrůstal jsi v sirotčinci – to musela být zkušenost, díky které jsi začal mudly nenávidět, místo toho, abys je měl rád.“ Regulus se odmlčel. „Mít takové drsné dětství, bez možnosti se na někoho obrátit, muselo být pro tebe těžké, Izare.“

  Izar nemohl uvěřit, jak moc byl na tohle téma přecitlivělý. Myslel si, že minulost už hodil za hlavu. Snažil se skrýt, jak moc ho to ovlivnilo, ale Regulus možná viděl jeho třesoucí se ruce.

  „Pravděpodobně jsi zvyklý starat se sám o sebe. A možná dospělým nevěříš.“ Regulus se natáhl a sevřel svou dlaň kolem Izarových třesoucích se prstů. V tu chvíli Izar odvrátil svou tvář. Nechtěl, aby mu viděl do očí, té nejzranitelnější části jeho těla. „Ale rád bych se tě zeptal, jestli bys mi nemohl věřit. Chtěl bych se stát důležitou osobou v tvém životě, někým na koho se obrátíš se svými problémy, pro pomoc, pro cokoli.“

  Regulus se pokorně zasmál a napětí v místnosti trochu polevilo. Jeho ruka stále svírala tu Izarovu. „Možná, že je to naprosto sentimentální, když tě o to žádám, ale rád bych byl tvým otcem, Izare. Chci tě poznat jako svého syna.“

  Izar si uvědomil, že nemůže najít nic, co by proti Regulovi obrátil. Chtěl si najít záminku, aby ho mohl odmítnout. Ale měl svázané ruce. Proč to pro něho bylo tak těžké? Už jako malý chlapec přijal peklo svého dětství a odmítal přátele, a všechno tomu podobné. Přísahal si, že od nikoho pomoc nepřijme. Chtěl chladně a cynicky čelit všemu, co ho v životě čeká.

   Ale Regulus…

  Zelenošedé oči na Regula pohlédly koutkem oka. Bylo by přijatelné, když k sobě pustí jednu jedinou osobu? Tu samou osobu, která riskovala svůj život pro dítě, které ani nezná? Které se dokonce ještě ani nenarodilo? Ten muž měl všechno, co by si Izar od ideálního otce mohl přát. Samozřejmě má také své chyby, nikdo není dokonalý.

  „Moc rád,“ přistihl se Izar, jak tohle říká. Merline. Byl taková zatracená bábovka. Pročistil si krk a snažil se nad sebou znovu získat kontrolu, která mu proklouzla. „Nicméně,“ pokračoval rychle Izar. „Rád bych to držel stranou od veřejnosti. Aspoň zatím.“  

  „Čas je něco, co mám na své straně, Izare.“ informoval ho Regulus, jeho ruce ho ještě naposledy stiskly, než ho nechal jít. „Mám tvůj souhlas, a to je všechno, co potřebuju.“

 ***




11 komentářů:

  1. Tím se hodně vysvětlilo, Regulus se mi tady hrozně líbí. Zato tvůrci světla zde vypadají jako největší padouši.
    Bobo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprosto souhlasím. Regulus je fakt sympaťák a strana světla se opravdu nezdá tak dobrá, jak se zdá.

      Děkujeme za komentář. :-)

      Vymazat
  2. Arianna Xenia de Leux-Antilles21. července 2014 v 20:19

    Předem mého komentáře děkuji za použití celého mého jména v poděkování v úvodu kapitoly, asi si ho již nebudu zkracovat :-)
    Úvod kapitoly je Izarův a Dracův trest, to je jasná záležitost. I když Draco čistící WC mísu houbičkou, to bych chtěla vidět.
    Zbytek kapitoly je pak Regulovo vysvětlení a omluva jeho zrady pro Harryho, Severuse a Lorda Voldemorta, a také to jak vidí svůj vztah k Izarovi. Pohled Lily zatím neznáme, u ní by mohl svou manipulátorskou roli sehrát Brumbál, uvidíme. Je zajímavé, že Regulovi odpustil jak Izar, tak Voldemort, i když u něho je zřejmé, že nechce přijít o velmi vlivného, bohatého, čistokrevného a schopného následovníka a skrze něj také o možnost ovlivňovat Izara. Že je Fénixův řád v podstatě Brumbálova verze organizace Smrtijedů je očividné, zvláště když jsou názory a myšlení obou tak podobné. Vzpomeňte, v mládí se přece Brumbál spolu s Grindelwaldem sami chtěli stát jistou verzí Temných pánů - pod heslem Pro větší dobro - a jen sebevražda jeho sestry Arianny, která dobrovolně vstoupila do cesty smrtící kletbě, aby zachránila Albuse od této životní cesty, tomu zabránila. Brumbála její smrt dodnes bolí, avšak ptá se jak jeho sestra zemřela, nikoli proč.
    Apropo, v této a i v jiných HP povídkách se stále mluví o černé, nebo temné magii a temných kouzelnících, ale nikde není vysvětleno, co to vlastně je. Jako nejčastější vysvětlení je uváděno použití tří kouzel - Avada Kedavra, Imperio a Cruciatus a používání útočných kouzel u černé magie, u bílé zase kouzel obranných a léčivých, ať už je sám kouzelník dobrý, zlý, či neutrální. Což mi připadá značně podivné,nepravdivé a zavádějící. Použití jiných magií ( vodní, vzdušné, přírodní atd. ) také není nijak časté a ani použitá kouzla těchto škol magie nejsou nijak konkretizovaná. To by mohl být pro všechny dobrý námět k diskuzi.
    Izar má konečně druhého dospělého ve svém životě, kterému na něm záleží a kterého přijal - svého otce, kterého celý život postrádal, i když zatím ne veřejně. Nyní se ještě musí urovnat vztah Severuse a Regula.
    Vrátíme se ještě do Turnaje tří kouzelníků, a dozvíme se tak kdo na Izara zaútočil a proč, co Steinar a a jeho syn, případně jaké budou další úkoly?
    Děkuji a těším na další, neméně zajímavý děj.
    Arianna Xenia de Leux-Antilles

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že sama autorka si musela vychutnávat popisování Draca, jak čistí záchody. :-D
      Bohužel, vysvětlení od Lily se ještě nějakou dobu nedočkáme. Co za tím vším stálo, docela jsem zvědavá na reakce čtenářů.
      Fénixův řád, bylo jen otázkou času, než by se o něm Izar dozvěděl.
      Hodně autorů se zabývá myšlenkou černé a bílé magie. Teorie jsou různé. Vlastní názor na tohle téma mám, ale je plné děr a nesrovnalostí. Nejzajímavější teorie (bohužel už nevím, kde jsem o ní četla) je, že černá magie pochází z emocí (které jsem nestále, nevyzpytatelné - prostě chaos) a celkově nitra čaroděje a světlá pochází z okolí (přírody a pod.). Diskuze na tohle by mohla být zajímavá.
      K turnaji se vrátíme, přeci jen ho minimálně ještě čekají dva úkoly. A samozřejmě se i dostaneme k tomu, že se zjistí, kdo byl za tím útokem.

      Jsem ráda, že se ti povídka líbí a děkuji za komentář. :-)

      Vymazat
  3. Ani neviem prečo, ale to ako Tom uľahčil tým dvom to upratovanie ma strašne potešilo:) Nenávidím upratovať kúpelňu a wc :D aj ja chcem domov takého chlapa ktorý to zariadi tak jednoducho ako Voldy:D
    Regulusova spoveď bola zaujímavá ale smutná. A Izarove prijatie Regulusa za otca bolo krásne dojemné:)
    ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podle mě v každá moderní domácnost má mít při ruce jednoho či dva Temný pány, kteří je postarají o úklid koupelen. :-D
      Děkuju za komentář. :-)

      Vymazat
  4. Ačkoliv byla tato kapitola bez nějaké větší akce, tak se mi moc líbila:-) trest Draca a Izara mě pobavil, ale nejvíc se mi líbila Regulova zpověď z minulosti...zajímalo by mě, jak na tohle všechno zareaguje Lily a jestli i od ní přijde nějaké delší vysvětlení...co se týče vztahu Reguluse a Severuse, tak doufám, že i tady dojde nakonec k urovnání a možná i k nějakému zajímavému posunu:-) za kapitolu moc děkuju a těším se na další:-)

    Jenny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. K Lily a její verzi příběhu se jednou dostanem, ale nebude to hned.
      Někdy je potřeba ukecaných kapitol bez děje, ale ve jménu lidské příčetnosti jich nesmí bát mnoho.
      Jo Regulus a Severus... tak k tomu nic neřeknu. :-P :-D
      Děkuju za komentář.

      Vymazat
  5. Okamžitě, ale okamžitě potřebuji další kapitolu... Nikdy jsem nezanechávala u povídek komentáře, nikdy mi za ten čas navíc nestály, ale tahle mě naprosto pohltila a nechce mě pustit ze svých útrob. Death of today je naprosto excelentní. Až do této kapitoly jsem ji přečetla jedním dechem a dokonce jsem nespala (a to obyčejně nejsem tak vášnivý čtenář). Jestli nedostanu další dávku drogy v podobě následující kapitoly, tak pravděpodobně záhy zahynu, nebo se přinejmenším zblázním.
    Ale abych jen nezlatila zlato, tyto stránky jsou senzační a vím jak velmi těžké je překládat takto dlouhé texty a jak je to náročné na množství času, které tomu musíte věnovat. Zároveň ale věřte, že stejně důležité je věnovat svou pozornost gramatice a překlepům, nejsem češtinářka, ale některé chyby bijí do očí a to vám pak škodí... tyhle webovky za ten čas stojí (i když si uvědomuji, že to pak zabírá více času u překladu)
    Ještě jednou smekám před vaší prací...
    Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vždycky potěší, když se ozve někdo, kdo je jinak pouze tichý účastník. Moc nás těší, že se ti povídka tak moc líbí.
      Děkujeme za uznání, jenom si nejsme jisté, jestli naši gramatiku chválíš nebo haníš. :) V každém případě, pokud bys (nebo kdokoliv jiný) narazila na nějakou prasárnu, která nám unikla, směle na to můžeš upozornit.
      Nicméně děkujeme za tvůj příspěvek a těšíme se, že třeba jednou zase neodoláš a zanecháš stopu. :-D

      Vymazat
  6. Aáá, Regulus ♥ Jsem ráda, že se vrátil a Izar ho přijal! Překvapilo mě i přiznání o orientaci, ne, že bych se tomu divila, ale slyšet to od něj přímo je....prostě se mi na gaye moc nehodí :D Reg a Sev, je navíc dost divná kombinace :D Vždy jsem ho (Rega) měla zafixovaného jako chlapa/heteráka :D Ale Lilly se fakt nezdá, to je poprvé, co mi tak vadí, možná má i ona svou verzi, vypadala předtím, jakoby trpěla, ale i tak jí nedává důvod ho tak opustit...i když, když jsem tak přemýšlela, Izar je Regovi hrozně podobný a možná by to Potter zjistil, Izarova chůze, rysy, magie, asi by to prasklo. Těším se ale strašně na tu kletbu, to vypadá zajímavě! Chudák Izar toho bude mít tolik! Nového otce, strýce, rodinu, Voldyho, školu, zápasy a spoustu dalších věcí, to mu teda nezávidím, mě stačí škola a pár osobních problémů a jsem vyřízená :D V jeho případě bych už potřebovala voraz :D Skvělá kapča, díky moc :)

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)