Překlad: Jutaki AiShine
Beta: Nade
Tak zlatíčka! Konečně je to tady! Trochu jsme se v tom vedru zapotily, ještě že se dneska trochu ochladilo (aspoň u nás), protože jinak bych u toho lekla. :-D
Moc děkujeme za všechny vaše komentáře, jmenovitě Zuzaně, Jenny, D de Bois des Marveilles, Anně, Katie11, Acháje, Clowers, Arianně Xenii de Leux-Antilles :-D, Bobo a Ariwě Sea.
Užijte si další kapitolku. Věřím, že ukojí něco málo z vašich zvědavých otázek. ;-)
***
Kapitola
devatenáctá
„To je odporné,“ zakňučel hlas, který se rozléhal
malou místností – v Izarových uších už zněl skoro jako nekonečná ozvěna.
„U Merlinových vousů, tohle je odporné.“
„Můžeš už zatracené sklapnout?“ vyštěkl Izar.
„Opakuješ to už dobrou hodinu.“ Zíral na Draca přes celou koupelnu a nechápal,
proč musel být spárovaný zrovna s blonďatým Zmijozelem. Snape jim přidělil
za úkol uklidit záchod v prvním patře. Celé dva týdny to tu bylo kvůli
‚poruše‘ uzavřené, čekalo se jenom na to, až to tady Izar s Dracem za
trest uklidí.
„Přísahám, Izare,“ vydechl Draco pateticky,
když odstranil zaschlou špínu zpod záchodové mísy. Bez magie. Jen s malou namydlenou
houbičkou. „Moje prsty začínají vypadat jako sušené švestky.“ Otřásl se a jeho
tvář se stáhla do grimasy.
Izar se ušklíbl. Drhnul podlahu
v blízkosti umyvadel. Docela by se vsadil, že Snape koupelnu začaroval,
aby byla mnohem příšernější, než by byla ve skutečnosti. Plíseň se rozlézala po
celé koupelně, špína, vlákna, vlasy a… tekutiny, které Izar opravdu nechtěl
zkoumat, a ani na ně myslet.
„Zvykej si,“ protáhl Izar. Cítil, jak se
k němu ze zadu přibližuje zdroj magie a s naprostou jistotou věděl,
že je to Tom Riddle. „Poněvadž takhle budou za pár let vypadat.“ Draco si pro
sebe něco remcal, což přerušil při snaze osušit si ruce.
Drahé boty vešly s klapáním do místnosti.
Izar byl otočený zády ke dveřím, skrytý za několika umyvadly. Mohl doslova ochutnat Riddlovo pobavení nad situací
v místnosti. „No tohle, kdo by to byl řekl, že vy dva budete
v uklízení tak dobří?“ uvažoval Riddle.
Izar sledoval, jak Draco pobledl. Snažil se posbírat
trochu své čistokrevné sebeúcty tím, že napravil své držení těla.
„Zajímalo by mě, jestli bych vás dva neměl nechat
vyčistit mé mučírny. Potřebují vydrhnout.“
Izar se vyplazil zpod umyvadla, aby se
posadil, u čehož se málem praštil o trubku, a věnoval muži křivý úsměv. Jakmile
si sedl, Riddlovy oči se na něho zaměřily a měl jeho plnou pozornost. Izar
věděl, že má rozcuchané vlasy a jeho mudlovské oblečení je špinavé a potrhané. Ale
o to se vůbec nestaral. „Vydrhnout? Vydrhnout od čeho? Od prachu, protože se
nikdy… nepoužívaly?“
Riddle se zdál být Izarovým komentářem potěšený,
zato Draco zrudl. Izarův břitký jazyk ho příliš vyvedl z míry, než aby správně
reagoval. „Ano, předpokládám, že máš pravdu. Ale bylo by hezké to tam uklidit
předtím než… tam ubytuji své hosty.“
„Hodláte se podělit, kdo to má být?“ ožil
Izar, když si uvědomil, že Riddle upřímně zamýšlí zajmout a mučit pár lidí. Izar
nicméně tušil, že muž pravděpodobně ani žádnou mučírnu nemá. Riddle byl příliš
sadistický a krutý, než aby mohl mučení nějak prodlužovat. Něco mu říkalo, že
byl ten typ, který dává přednost několikaminutovému nesnesitelnému mučení, než ho
to začne nudit a ukončí to.
„Ne,“ protáhl Riddle a zatímco pozoroval
Izara, opřel se o vydrhnutou zeď. „Ale velmi rád ti to řeknu ve chvíli, kdy se
do mé péče dostanou.“ Jeho oči se krátce podívaly na Draca, který je tiše pozoroval.
„Řekni mi, jaký trest dostali ostatní?“
Draco se napjal, když mu došlo, že otázka
byla adresována jemu. Izar zadržoval smích. Ten kluk byl z Temného pána příliš
vyděšený. Dědic Malfoyů se to snažil skrýt, když promluvil do záchodu. „Bole a
Derrick musí čistit Sovinec, holýma rukama a kartáčkem na zuby,“ ušklíbl se.
„Měsíc.“
Izar se zamračil a přemýšlel, proč z toho
ti dva sedmáci vyšli tak lacino. Ano, Sovince byly rozsáhlé a budou z toho
mít pravděpodobně puchýře a bolavá kolena, ale nezdálo se to nijak moc.
„Myslím, že bych radši čistil zvířecí výkaly než ty lidské,“ poznamenal tiše,
když setřel špinavou skvrnu pod umyvadlem.
Draco mu věnoval pohled, který jasně říkal,
že on by nejraději nečistil nic. „Greengrassová musí tři týdny čistit všechny dívčí
toalety na prvním a druhém patře a Nott…“ protáhl Draco a ušklíbl se. „Nott
musí strávit celý den s tím troubou Hagridem sbíráním Dýmějových hlíz
v Zakázaném lese. A zítra z nich musí, pod dohledem profesorky
Prýtové, vymačkávat hnis.“
Izar se ušklíbl, když si vzpomněl na první
úkol a Dýmějové hlízy, které musel hledat. Byla to ohavná stvoření. Zastavil se
u vytrvalého fleku na zemi. Pečlivě přes kaňku přejížděl houbou. Než začala pomalu
mizet, zasyčelo to. Povzdechl si.
Den po jejich výletu byly noviny plné rozhořčení.
Izar si vzpomínal, že při letmém pohledu na přední stranu Věštce, kterého
studenti odebírali, zachytil fotografii Smrtijedů a Bystrozorů. Novináři je
označili za teroristickou skupinu. A oni mají přece vždycky pravdu. Voldemort Smrtijedy během nájezdu nedoprovázel, protože
chtěl svůj vzestup udržet v tichosti, dokud on sám nebude chtít, aby se o
tom psalo.
Do té doby Smrtijedi opět zmizí ze scény. Obavy
veřejnosti nakonec ustoupí a budou se zase cítit v bezpečí. Koneckonců,
Británie tu neměla žádnou vzpouru Temných čarodějů od dob Gellerta Grindelwalda,
což bylo dost let zpátky.
Smrt Coryho Appletona byla ve Věštci zmíněna.
Zabit jedním z ‚teroristů‘ prokletím
způsobujícím infarkt. Izara napadlo, jestli Smrtijedy uráželo, že je nazývali
takhle nesprávně.
„Okouzlující,“ připustil Riddle. „I když
souhlasím, že vy dva si svůj trest zasloužíte, také věřím, že už jste toho
udělali dost.“ Zpod rukávu vykoukla jeho hůlka. Jedním mávnutím byla koupelna
čistá. Izar zamrkal a Draco málem odpadl úlevou. „Budu potřebovat vaši
přítomnost, pane Harrisone. Pojďte.“
Vyšel z koupelny, aniž by na něho čekal.
Izar, po malém zaváhání, odhodil svou houbu do odpadků. Byl unavený. Neměl
dojem, že by dneska dokázal zvládnout nějaké další tanečky s tímto mužem.
Podíval se do zrcadla, zíral na uschlou mýdlovou pěnu podél čelisti a na své
rozcuchané vlasy. Konečky měl kvůli okolní vlhkosti zkroucené víc než obvykle,
díky tomu vypadal jako venkovský trhan.
Měl roztrhané džíny a své odrbané mudlovské
tenisky. Jeho košile s dlouhým rukávem měla roztřepené manžety, což jeho
vzhled ještě podtrhávalo.
Ano, vypadal pozoruhodně dobře…
Otočil se a šel ven z místnosti,
ignoroval ohromeného a nadšeného Draca, který ještě pořád seděl vedle záchodu.
„Opatrně Malfoyi, někdo by si mohl začít myslet, že tohle je místo, kam
patříš.“ Dědic Malfoyů se vyškrábal na nohy a zakopl přitom o svůj hábit.
Izar vyšel na chodbu a rozhlédl se po Temném
pánovi. Většina studentů byla tenhle víkend v Prasinkách, takže chodby
byly nezvykle klidné. Jeho pozornost upoutal náhlý pohyb, rychle otočil hlavou,
aby sledoval plášť mizící za rohem. Izar ho následoval, jeho rozdrbané podrážky
zněly na chodbách nepřístojně. Aby věděl, kde je Riddle, nepotřeboval nutně
sledovat jeho plášť. Jediné co stačilo, bylo sledovat jeho magický podpis.
Šli směrem do sklepení. Izar si od Riddla udržoval
značný odstup a zezadu sledoval jeho perfektní držení těla. Riddle dříve označil
jeho styl chůze jako sebenenávistný a sebejistý… pokud je něco takového vůbec
možné. Izar však naopak obdivoval jeho způsob chůze. Nebyla nijak okázalá;
nicméně byla arogantní a sebevědomá. A také v tom byla trocha nebezpečí.
Jako by kráčel obklopený temnotou.
Přestože měl Riddle zrovna na sobě svou masku
politika, i tak Izar dokázal pod povrchem vidět skrytého Temného pána.
Sledoval, jak Riddle vešel do osobních komnat
profesova Snapa. Na chvíli zaváhal, než přistoupil blíž. Dveře byly pootevřené
a on mohl vidět Snapa, jak strnule sedí v koženém křesle. Tvář mistra lektvarů nesla
stopy únavy, což přitahovalo pozornost na vrásky podél úst a kolem očí.
„Pojď dovnitř, Izare, a zavři za sebou dveře,“
přikázal mu z pokoje Riddlův tichý hlas.
Izar vstoupil dovnitř a na sekundu se
zarazil, když si všiml Regula. Jeho otec seděl na gauči naproti Snapovi a jeho
držení těla bylo stejně ztuhlé jako u ředitele Zmijozelské koleje. Jeho uhlově
šedé oči přízračně zazářily, když pohlédl na svého syna. Pokaždé, když se s Regulem
setkal, tak si ho muž vždycky pozorně prohlížel, skoro jako by nemohl uvěřit,
že Izar skutečně existuje.
Jakmile se dveře zavřely, Riddle vystoupil ze
stínu. Jeho ruka pokynula, aby si sedl vedle svého otce. „Sedni si.“
Věděl, že tohle není vhodný okamžik na argumenty,
a tak se těžkopádně posadil vedle svého otce. Měl pocit, že ví, jakým směrem se
tenhle rozhovor bude ubírat. Ale je na to připravený? Ano. Věřil, že ano.
„Bohužel tu dnes nejsem, abych vás potrestal,
Regule a Severusi. Místo toho jsem tu, abych vám mohl věnovat svou plnou
pozornost. Vaše potrestání přijde později, až kolem nebudou žádné ochrany,
které by nás mohly rušit.“ Riddlův plášť se otřel o podlahu, když přešel ke
krbu. „Specielně Izar má stejné právo jako já, vyslechnout si tento…
fascinující příběh o tobě a té mudlovské šmejdce.“
Izar polkl a ovládl svůj výraz, než se otočil
směrem k Regulovi. Ten se poslední dobou na hradě vyskytoval docela
často. To díky Siriovi nebo… Izarovy oči zamyšleně přeskočily směrem
k Snapovi. Bylo to kvůli profesorovi Snapovi? Ten byl teď podivně nervózní
a jeho pohled směřoval kamkoli jinam, jen ne na Regula.
Přestože Regulus nebyl ministerstvem hledaný,
byl považován za mrtvého. Byl už na ministerstvu, aby oznámil svou přetrvávající
existenci? Tenkrát v Siriově pracovně – v den Appletonovy vraždy – jeho
otec zmiňoval něco o urovnávání záležitostí na ministerstvu. Ale Izar tehdy nebyl
dostatečně v pohodě, aby ho skutečně poslouchal a nenapadlo ho se na to zeptat.
A teď, když Voldemort věděl, že je naživu, se
Regulus mohl klidně vrátit do kouzelnického světa. Tak proč ztrácel svůj čas
v Bradavicích?
„Mám vaše svolení mluvit před svým synem
zcela otevřeně, můj pane?“ zeptal se Regulus Temného pána. Riddle v odpovědi
jen kývl hlavu.
Profesor Snape na druhé straně místnosti byl
lehce sinalý, jakoby minulost znovu slyšet nechtěl.
„Je to poměrně jednoduchý a krátký příběh,“
začal Regulus. Jeho oči se zahleděly do Izarovy tváře, a pak k němu natočil
celé své tělo. Vypadalo to, jako kdyby Regulus dával přednost mluvit spíš k Izarovi,
než k Temnému pánovi. „Za našich školních časů v Bradavicích byla Lily
okouzlující, krásná a velmi chytrá dívka.“
Severus krátce přikývl na souhlas. Izar pozvedl
obočí, než se podíval zpět na Regula.
„Když jsem nastoupil do Bradavic, byl jsem o
jeden ročník níž než Severus a Lily. Ona byla Nebelvír a já se Severusem jsme
byli ve Zmijozelu. Sirius a James Potter, spolu s pár ostatními přáteli,
byli v Lilyině ročníku – všichni Nebelvíři, samozřejmě. Skupina Jamese
Pottera Severuse neustále šikanovala. Předtím, než jsem šel do Bradavic, mě rodiče
jak se patří vychovali. Nenáviděl jsem Světlo, mudly, mudlovské šmejdy a všechny
Nebelvírům podobné. Chtěl jsem rodiče uspokojit, zejména potom, co jsem se stal
oblíbencem po jejich zklamání nad Siriovým zařazením do Nebelvíru.“
Regulus se odmlčel a měkce se na Izara usmál.
„A když jsem konečně přišel do Bradavic, všechny jsem je nenáviděl ještě víc kvůli
tomu, že tak krutě šikanovali Severuse. Koneckonců, byl jedním z mých
vlastních Hadů… Okamžitě jsem si ho oblíbil a snažil se ho ochránit, jak nejvíc
jsem mohl. Někdy mi ho připomínáš, Izare. Severus, on si prostě jen přál, aby ho
nechali na pokoji. Děti dokážou být tak kruté. A nenáviděl jsem svého bratra,
protože byl takový idiot.“
Regulus se odmlčel a na tváři měl vážný
výraz. Izar kradmo pohlédl na Snapův bezvýrazný a tvrdý obličej. To co Regulus
řekl, bylo pochopitelné. Izar si dokázal představit, že Snape byl během
školních let v Bradavicích vytrvale šikanován. Pro Izara byl Snape silný, odtažitý
a tajemný – což byl pravděpodobně i jako dítě. A děti ve škole na samotáře
příliš dobře nepohlížely.
„Prostřednictvím svého vztahu se Severusem
jsem se seznámil s Lily Evansovou – mudlovskou šmejdkou, se kterou James
Potter neúnavně flirtoval a téměř si na ni dělal nároky. Podle všeho se Severus
a Lily setkali ještě před Bradavicemi. Vyrůstali ve stejné mudlovské
čtvrti a stali se přáteli. A v průběhu roku se v Bradavicích stále
soukromně setkávali, aby spolu studovali a povídali si. Ze Severusovy strany to
chtělo hodně důvěry, aby mi o Lily řekl. Koneckonců, rodina Blacků byla všeobecně
známá tím, že vším mudlovským opovrhovala. A já se zdráhavě rozhodl, že se
s Lily setkám…“ Regulus se zdál být sám sebou znechucený. „A uchvátila mě.“
Izar si nepohodlně poposedl. Nedokázal si
představit, že by ho přitahoval jakýkoli mudlovský šmejd. Vyrůstali příliš
blízko mudlů, které ze srdce nenáviděl.
„Vím, na co myslíš, můj synu,“ usmál se
Regulus. „Cítil jsem to stejně. Jenže ona byla skvělá. Přinejmenším její intelekt.
Měla mysl, se kterou jsem se dokázal ztotožnit. Strávili jsme hodiny
diskutováním o správnosti a špatnosti Temné magie, a o rozdílech ve
vlastnostech zaklínadel a proměňování. Byli jsme špičkami ve svých třídách…
není divu, že máš tak geniální hlavu, Izare. Vzešel jsi ze dvou velmi chytrých
lidí. I když jsme, já a Lily, nebyli geniální, byli jsme velmi zruční v magii.“
„Drž se tématu, Blacku,“ protáhl Snape, jeho
oči vrhaly oheň.
Regulus, s očima stále upřenýma na
Izara, se nad Snapovým tónem slabě pousmál. „Lily v sobě měla něco ze
Zmijozelské mazanosti. Byl jsem jako omámený, naprosto pohlcen jí samotnou. Ale
taky jsem se bál toho, co by řekli mí rodiče. Bylo to v té době, co vydědili
Siria.“
„Vydědili?“ Izar pozvedl obočí. „Proč?“
Regulovy uhlově šedé oči pohlédly na tichého
Temného pána. „Byl příliš zapletený s Potterovými a vzdal se cesty Temného
pána. Takže v den, kdy ho vydědili, utekl bydlet k Potterům. S tímto
na zřeteli, jsem se rozhodl udržet svou fascinaci k Lily v tajnosti. Až
v jejím sedmém ročníku, a mém šestém, mi city opětovala, byť odtažitě. Šířily
se fámy, že je zapletená s Jamesem Potterem.“ Regulus vypadal, že se stydí
sám za sebe. „To je ta chvíle, kdy se ze mě stal blázen, což vedlo
k tomuhle výsledku, Izare. Prosím… byl jsem mladý a zaslepený láskou,
která nebyla zdravá. Byl jsem hlupák.“
Izar shlédl na ruku, která se položila na jeho
koleno. Věděl, že muž žádal o jeho pochopení. Téměř cítil jeho rozpaky nad tím,
co se chystal říct. „Jsem si jistý, že nejsi tím člověkem, kterým jsi byl před
patnácti lety,“ odpověděl Izar pravdivě. Ten muž se ze svých chyb těžce poučil.
„Jsem přesvědčený, že patnáct let v úkrytu bylo dost času, aby sis své chyby
uvědomil.“
Regulus se usmál a jeho prsty sevřely Izarovo
koleno. „Děkuji ti.“
Snape se ze svého křesla díval na ty dva, světlo
z krbu umocňovalo ostré rysy v jeho tváři. „Myslím, že bys měl
pokračovat příběhem ze svého sedmého ročníku,“ poznamenal Snape. „Tou částí o tvém
selhání.“
„Musíš to dělat ještě těžší, Severusi?“
zeptal se tiše Regulus. „Znám své chyby. Už jsem se za ně omluvil.“
Izar nad těmi dvěma zvedl obočí. Dělo se tu
něco víc, než Regulus a Severus dávali najevo. Ti dva se mezi sebou hašteřili,
jako by Izar a Voldemort ani nebyli v místnosti. Havraspár se přes rameno ohlédl
na Riddla a upřel pohled na muže, který stál ve stínu. Polovina jeho tváře byla
skryta temnotou, druhá, viditelná strana jeho obličeje, to unaveně sledovala.
Regulus si zasyčel pod vousy a otočil se zpátky
k Izarovi. „Během mého sedmého roku jsem zjistil, jak moc mi Lily a Severus
chybí. Absolvovali rok přede mnou. Zatímco já jsem byl ve škole, Severus se
stal Smrtijedem a členem Fénixova řádu.“
Izar se pochybovačně zasmál. „Fénixův řád?“
„Fénixův řád je Brumbálova skupina, tajná
organizace, která bojuje proti temným silám,“ vysvětlil mu tiše Severus. „Stal
jsem se dvojitým špehem pro Temného pána.“
Izarovi to přišlo hrozně zábavné. Otočil
hlavu směrem k Temnému pánovi. Ten vypadal, jakoby se snažil zakrýt úsměv, když
Izarovi pohled vracel. „Takže v podstatě, ten Řád je Brumbálova verze Smrtijedů?“
„Přirozeně,“ zanotoval Riddlův hlas ze stínu.
Izar se otočil zpátky k Regulovi a zachytil
jeho pohled, který hodnotil jeho interakci s Temným pánem. Regulus klidně
pokračoval. „V mém sedmém roce jsem také dostal nabídku, abych pracoval na
ministerstvu, na Oddělení záhad.“
„Stal ses Nevyslovitelným?“ zašeptal Izar.
Jaká byla pravděpodobnost? Jeho oba rodiče pracovali jako Nevyslovitelní, když
on sám – což tehdy ještě nevěděl – přijal svou vlastní nabídku do jejich úřadu.
„Ano,“ krátce přikývl Regulus. „Vzal jsem tu
práci, jakmile jsem zjistil, že se jedná o to samé oddělení, kde pracovala
Lily. Pracoval jsem v…“
„Komnatě Smrti,“ hádal Izar ironicky.
„Izar,“ začal Riddle líně, „je také
Nevyslovitelný.“ Izar se na Temného pána zamračil. Nechtěl to Regulovi říct.
Nebo Snapovi, když na to přijde. Chtěl udržet fakt, že tam pracuje, jen mezi
Voldemortem, Brumbálem a ostatními, co tam pracovali. Ale předpokládal, že by
to Regulus nakonec stejně zjistil.
Regulus ztuhl, jeho chladné uhlové oči se
staly ještě chladnější. „Už? No páni, časy se změnily, když povolávají do
otroctví pouhé děti.“ Hlava rodiny Blacků ostře pohlédla na Voldemorta. „V jaké
Komnatě pracuješ?“ zeptal se Izara.
„V žádné,“ připustil Izar neochotně. „Začal
jsem minulé léto a oni mě přiřadili na celé léto k Obracečům času.“ Jeho
mysl se vrátila zpět k těm nekonečným projektům. Doufal, že si tím nebude muset
projít v letošním nadcházejícím létě. „Ale jako ty se zajímám o Komnatu
Smrti.“
„Nešel jsi do té Komnaty sám, že ne?“ zeptal
se Regulus chladně. Když viděl Izarův výraz, vzal ho za ramena. „Viděl si ji,
že ano? Tvá matka tam pracuje, museli jste se setkat. Ale v té hospodě jsi
mi řekl, že jsi ji nikdy předtím neviděl.“
„Lhal jsem,“ promluvil Izar tónem stejně
chladným, jako byly oči jeho otce. „Co jsem měl říct? Že mě moje vlastní matka
naprosto ignoruje? Předstírá, že mě nikdy předtím nepotkala?“ zeptal se Izar
hořce. „Ne, že by na tom záleželo, protože mě odložila do mudlovského
sirotčince. Vypadala poměrně nadšeně, když mě brala dolů k Závoji.“
Vzpomněl si na její podivné naléhání, aby jí pomohl. Souhlasil jen kvůli
Závoji. Do dnešního dne ten oblouk stále obdivoval. Jeho krásu… záhadnost…
Skleněná lampa vedle Regula se roztříštila a
ruce na Izarových ramenou zesílily stisk. „To neudělala,“ odplivl si krutě.
Izar nedovolil, aby se mu obličeji projevila
jakákoli emoce, ale v hrudi pocítil osten strachu. Nikdy předtím tuhle
Regulovu stránku neviděl. A upřímně řečeno, Izara by nikdy nenapadlo, že by
jeho otec dokázal být krutý. Myslel si, že Regulus byl prostě jen vedený
k tomu, aby uctíval Tmu a nenáviděl mudly. Ale vidět na jeho tváři tu
čistou nenávist bylo jako políček. Jeho otec byl Temný. Izar byl vzrušený, když
objevil tuto jeho stránku. Zatoužil zjistit, čeho by byl Regulus schopen na
bojišti.
Regulovy oči byly normálně živé, orámované
tmavými řasami. Ale když byl naštvaný, tak zářily.
„Ta mudlovská děvka,“ zavrčel Regulus,
naklonil se blíž k Izarovi. „Co se tam stalo? Ten den? Když jsi byl u Závoje,
co se stalo? Samozřejmě jsi slyšel hlasy, i kdybys nebyl svědkem ničí smrti, měl
bys být schopen slyšet hlasy. Blackové jsou na smrt obzvlášť citliví, ale
stalo se ještě něco? Je velmi důležité, abys mi řekl pravdu, Izare.“ Mluvil
rychle, fanaticky.
Jako by věděl, co se tam stalo.
„Ne,“ zalhal Izar tiše, v Regulově
silném sevření bylo jeho tělo strnulé. „Jen to, co jsi říkal. Jediné co jsem
slyšel, byly hlasy.“ Regulovi se viditelně ulevilo.
„Lže, nezbedné dítě,“ nesouhlasně mlaskl Voldemort,
jeho oči ho pozorovaly ze stínů.
Regulovy oči se rozšířily. A stejně rychle,
jako jeho hněv přišel, tak byl pryč, nahrazen chladným šokem. Izar se od svého
otce odtrhl a otočil se čelem k Temnému pánovi. Ignoroval znepokojující a
zděšený pohled svého otce, protože se kvůli němu cítil vyděšeně.
„Na čí straně vlastně jste?“ zeptal se Izar
Temného pána. Byl vynervovaný z toho, jak ho Snape a Regulus pozorně
prohlíželi.
„Vy oba jste na mém seznamu ‚neoblíbenců‘,“
dobíral si ho Temný pán rozkošnicky. Izar se ušklíbl. Zase to zatracené slovo.
„Jsem jen zvědavý, kam se v téhle konverzaci dostaneme.“
„Nikam,“ přerušil je Regulus, jehož tvář se
proměnila v kámen. „Toto téma je uzavřené. Slyšel jsi za Závojem hlasy, tak
jsi to říkal?“ Regulus na Izara kývl dříve, než stihl Havraspár odpovědět.
„Dobře. Věřím ti, Izare.“
Jak Izar, tak i Voldemort, nad tou náhlou
změnou přimhouřili oči. Na druhé straně místnosti zakroutil Snape hlavou nad
Regulovou reakcí. Mistrovi lektvarů bylo jasné, proč ta náhlá změna jeho
chování.
Izar byl zvědavý, ale nechtěl, aby všichni v
místnosti věděli, proč byl Závoj tak zvláštní. A neměl chuť nikomu vyprávět, co
se tam událo s Lily. Něco mu říkalo, že Regulus by nechtěl, aby to Temný pán
slyšel. Ale zájem Temného pána už se probudil. A jeho pozornost nic neodvrátí. Avšak
Voldemort k tomu mlčel. Znovu se ponořil do stínu a svým ústupkem Izara
překvapil.
Proč?
Existovala možnost, že Temný pán nechtěl, aby
to vyznělo, jako by Regula prosil o vysvětlení. Temný pán neprosí, on nařizuje.
Proč tedy Regulovi prostě nepřikázal, aby mu to řekl? Proč mu nevyhrožoval?
Něco Izarovi napovídalo, že Riddle si zjišťování
informací na vlastní pěst užíval jako hru.
„Severus vedl svůj vlastní život a Lily
začínala žít ten svůj. Já jsem musel dokončit poslední ročník v Bradavicích,“
pokračoval Regulus klidně, pomalu se zase usadil. Izar byl dost bystrý, aby si
v Regulově postoji všiml napětí. Ještě se nepřenesl přes incident se
Závojem. „Kvůli své posedlosti k Lily jsem se začal distancovat od věcí, na kterých
mi doopravdy záleželo.“
Tady se Regulus podíval na Snapa. Mistr
lektvarů se obratně vyhnul jakémukoli očnímu kontaktu, aniž by to vypadalo
nuceně.
„Ve chvíli, kdy jsem absolvoval, jsem navzdory
Severusovu varování utíkal za Lily.“ Izar pokračoval v pozorování Mistra
lektvarů. „Severus mi říkal, že bych s Lily měl být opatrný. Říkal, že se za
ten rok změnila. Přidala se k Fénixově řádu a začala se víc vídat
s Brumbálem. Severus také tvrdil, že s Lily bylo nějak manipulováno.
Nevěřil jsem mu.“ Regulus potřásl hlavou. „Myslel jsem si, že chce Lily pro sebe…
jak strašně jsem se mýlil.“ Jeho hlas se změnil v nešťastný a Izar si
všiml napětí.
Jeho rty se zkroutily do úšklebku.
Nezavětřil právě… románek? Mezi… to ne…
„Po několika dnech spolupráce s Lily
jsem si toho rozdílu všiml. Když má posedlost začala upadat, část uvnitř mě chtěla
prostě odejít. Ale ona se mě snažila přesvědčit o opaku. Prohlašovala, jak se
jí ulevilo, že mě konečně po roce vidí. Také se v té době nakrátko rozešla
s Potterem a než jsem se nadál, jedna věc vedla k druhé… zkrátka, byl jsi
počat v Komnatě Smrti.“
Izar zasyčel, jeho tvář se znechuceně
zkroutila. „Dokážu ti odpustit, že jsi byl takový idiot, ale tohle poslouchat
nehodlám.“
Regulus se s úšklebkem zachechtal. „Ty,
mé dítě, jsi požehnáním. Nikdy si nemysli, že bys nebyl vítaný. Za Lily mluvit
nemůžu, samozřejmě.“ Z Regulova výrazu se vytratila radost. „Její
manipulace začaly dnem, kdy jsem s ní začal pracovat. Měla mě na háčku,
jakmile jsem prošel těmi dveřmi. Nemůžu uvěřit, že mohla… nás oba, sebe i mě,
tak lehkomyslně využít.“
„O čem to mluvíš?“ dožadoval se Izar, zmatený
Regulovým nesouvislým vyprávěním.
„Využila tě, aby se dostala ke mně, lépe řečeno,
k Temnému pánovi,“ v tuhle chvíli bylo jeho nepohodlí zcela zřetelné.
„Věděla, že jsem si vždycky přál rodinu. Chtěl jsem především syna a ona toho
využila ve svůj prospěch.“ Regulus zamrkal, jeho výraz zkysl. „Taky věděla, že
má rodina uctívá Tmu a Lorda Voldemorta. Ačkoli jsem v té době nebyl
označený, věděla, že jsem měl zájem se k nim přidat.“
Chvíli bylo ticho a Izara napadlo, jestli nebylo
Regulovi nepříjemné tohle líčit před Temným pánem.
„Jednoho dne za mnou přišla, pochmurná a
v depresi. Ten den mi řekla, že se mnou otěhotněla. Byl jsem samozřejmě u vytržení.
Až na to, že ona ne. Vyjádřila své obavy o mém spojení s Temným pánem. Jak
můžeme bezpečně vychovávat dítě s tak krutým a brutálním člověkem, který
by mohl naším dítětem manipulovat? Takže jsem neochotně souhlasil, že Znamení nepřijmu.“
„Jak ses tehdy cítil?“ zeptal se Izar.
Regulus se hořce usmál. „Já jsem Temný, Izare.
Vždycky budu. Ale rád sejdu ze své cesty, abych tě udržel v bezpečí. A takhle
mě přesvědčila, abych hledal…,“ odmlčel se a jeho oči zapátraly ve stínu po
postavě Temného pána.
„Můžeš pokračovat. Izarovi věřím,“ řekl
Voldemort. „A jsem si jistý, že Severus už to ví.“
Důvěra. Jaké to zábavné slovo přímo od
Temného pána.
„Přesvědčila mě, abych hledal Viteál Temného
pána v Bellatrixině trezoru u Gringotů. Tenkrát jsem ještě jeho význam neznal.“
Izar se naklonil dopředu, okamžitě zaujatý.
„Viteál,“ zašeptal s úžasem. Snape se nechápavě zamračil. Zřejmě podrobnosti o Regulově
zradě neznal. „Viteál,“ opakoval Izar pro svého profesora. „To je objekt, který
se používá pro uložení části duše. Kouzelník odtrhne část své duše a umístí ji
do vybraného předmětu, jako je například šperk. Pokud pak jeho fyzické tělo
‚zemře‘, nebude ve skutečnosti mrtvý, dokud zde na Zemi existuje jeho Viteál.
Je to velmi Temná magie…“
Odmlčel se, když si všiml tří upřených párů
očí, které ho sledovaly. „Co je?“ dožadoval se Izar, lehce nervózní.
„Kde jsi přišel k takové knize?“ zeptal se
Regulus s lehkým náznakem hrozby. „Je ti jenom patnáct.“
Izar frustrovaně protočil očima. Kdy si
uvědomí, že není jako ostatní patnáctiletí? Kdy jim konečně dojde, že se během
těch let vychovával sám?
„Také bych to rád věděl,“ požádal hedvábně profesor
Snape.
„Kniha v Zakázané sekci školní knihovny,“
promluvil Izar chladně. „Byla tam o tom jen malá část, jen krátká zmínka,“ bránil
se. „Takže co jsi to říkal?“ obrátil pozornost zpět na Regula. „Lily tě
přinutila hledat Viteál Temného pána v trezoru Bellatrix. Předpokládám,
že jako dědic rodu Blacků, máš přístup k trezorům zbytku rodiny. A Bellatrix
tě pravděpodobně nachytala při činu a oznámila to Temnému pánovi, který si pro
změnu uvědomil, že jsi tam hledal jeden z jeho nejcennějších majetků.“
Regulus přikývl, ale jeho oči tiše vypovídaly,
že na tu knihu, ve které si četl o Viteálech, nezapomněl. Izar věděl, že
Regulus není rodič, který by se dal lehce oklamat. Nic tak snadno nezapomněl.
„Ve zkratce ano. Dokud mě Bellatrix nechytila při činu, tak jsem si neuvědomoval
hodnotu předmětu, který jsem hledal. Lily mi přiznala, že to byl jeden ze sedmi
Viteálů Temného pána.“
Izar nejdřív zamrkal a pak se ušklíbl.
Sedm Viteálů? To bylo nemožné. Tedy, pokud se
týče Voldemorta. Pokud by Temný pán opravdu sedmkrát rozdělil svou duši, tak by
byl šílený. Proč Brumbál věřil, že Voldemort má sedm Viteálů? Copak Brumbál neví,
že z Voldemorta by byl nesnesitelný idiot, pokud by byla jeho duše tolikrát rozdělena?
Dobře… čím víc o tom Izar přemýšlel, tím víc docházel
k závěru, že Brumbál o Viteálech ve skutečnosti nic neví. Zřejmě uvěřil, že
Voldemort je Temný díky Viteálům. Nejspíš se domníval, že jeho krutá povaha, tak
jako mučení a zabíjení, vzešlo právě z Viteálů. Brumbál mohl ještě tak pochopit
základy o Temných artefaktech, ale pravděpodobně Temnotě neporozuměl tak dobře,
jako Izar.
Nebo existuje možnost, že by Voldemort chtěl,
aby Brumbál věřil, že má sedm Viteálů?
Izar pohlédl přes místnost na Temného pána. Muž
měl prst položený na svém rtu a jeho oči byly pronikavé. Voldemort chtěl, aby
jeho nepřátelé věřili, že má sedm Viteálů. Pravděpodobně dokonce chtěl, aby si o
tom několik určených následovníků šeptalo za jeho zády. Izara by nepřekvapilo,
kdyby neměl ani jeden.
Ale pak tedy, díky čemu byl nesmrtelný?
Ledaže by nesmrtelný nebyl…
„Byl jsem vzteky bez sebe, když mi řekla o významu
toho předmětu,“ začal znovu Regulus a vrhl na Izara podezíravý pohled. „Řekl
jsem jí, že už jí nemůžu pomoct, že nemůžu znovu zradit Temného pána. V tu
chvíli se s pláčem sesypala.“ Regulus se nad tou vzpomínkou pousmál. „Celá
uslzená se mi přiznala, že se mnou manipulovala, protože na ni naléhal Brumbál.
Řekla mi, že těhotná není a že to všechno byla lež.“
Izar se ušklíbl.
„O té části, že nenosí mé dítě, samozřejmě
lhala. Ale tehdy jsem to nevěděl. Byl jsem zrazen někým, komu jsem věřil a tak
jsem utekl. Můj život byl v troskách. Muž, kterého jsem chtěl následovat,
mě chtěl zabít, a já jsem se neměl kam obrátit. Severus, má poslední naděje, za
mnou přišel jen proto, aby mi oznámil, že ho poslali mě zabít. V první
chvíli jsem si myslel, že to udělá… ale on mi řekl, ať uteču co nejdál, jak
budu moct, a nafingoval mou smrt…“
Regulus zavrtěl hlavou, oči upíral k podlaze.
„Díky ní jsem ztratil patnáct let. Kvůli ní jsem ztratil důležitých patnáct let
života mého syna. Odložila tě v mudlovském sirotčinci,“ znovu zavrtěl
hlavou a díval se na Izara přes závoj svých tmavých vlasů. „Jejím důvodům
nerozumím, Izare. Nerozumím, proč si tě nenechala a nesnažila se tě vydávat za
Potterova syna.“
„Je to skoro, jako by se cítila provinile,“
komentoval to zamyšleně Izar. Regulus měl pravdu. Proč si ho Lily nenechala? Třeba
ho využít pro Světlo a pomocí kouzel ho zamaskovat jako Jamesovo dítě?
„Výčitky svědomí,“ souhlasil Voldemort hedvábně.
„Lily Potterová nikdy nebude litovat toho, co
udělala,“ postavil se klidně Snape. „Byl tu krátký okamžik nejistoty, u staré
Lily Evansové, když se doslechla, že kvůli jejím činům byl Regulus zabit. To je
pravděpodobně ten důvod, proč nechala Izara v sirotčinci. Nedokázala po
zbytek svého života snášet připomínku na to, co Regulovi udělala.“
Profesor se odmlčel a začal přecházet po
místnosti. „Lily Potterová před veřejností nikdy nebyla v jiném stavu.
Věřím, že to skryla před svým manželem, tak jako vím, že to skryla před
Brumbálem. Ředitel netušil, jakým způsobem Regula vydírala, aby hledal Viteál.
Když se na to podívám zpětně, vzpomínám si, že se vypařila přesně ten měsíc, kdy
se narodil Izar, jen aby se pak vrátila v zoufalém a zuboženém stavu.
Setkání Řádu už se nekonaly tak často a Lily jednoduše zmizela. Stará Potterova
parta se začala rozpadat a jeho manželství s Lily je, řekl bych, méně než
uspokojivé.“
„Vy si nemyslíte, že trpí výčitkami svědomí?“
zeptal se znovu Izar. Znělo to, jako by ta žena byla zničená z toho, co
provedla. Ale stejně… nezáleží na tom…
„To není podstatné,“ vyplivl Regulus. „To co
udělala, je neodpustitelné. Kdyby cítila vinu, Izare, tak by se ti podívala do
očí a řekla ti, že je tvá matka. Mohla se vrátit zpátky do sirotčince a řádně
se o tebe postarat. Místo toho byla příliš zbabělá, než aby čelila svým chybám,
a radši je stále skrývá.“ Regulus pozvedl prst a trpce se usmál. „Ale nesmíme
zapomenout, že se začíná znovu dávat do pohybu. Zaslechla, že jsem naživu. Počkáme
si, jak bude jednat teď.“
Izar mlčel. Musel k sobě být upřímný a
přiznat si, že pro něj byla úleva slyšet, co se tehdy stalo. Bylo ale také velkým
zklamáním, že byl využit jako prostředek k vydírání, při kterém byl jeho otec
zapletený do plánů na Voldemortův pád. Ale pomohlo mu to Regula lépe
pochopit.
Ať ten pocit sebevíc nenáviděl, cítil ke
svému otci sympatie a soucit.
Regulus ho vždycky chtěl. Alespoň to tvrdil.
Dokonce pro něj obětoval své postavení a své přesvědčení. Regulus musel svůj
život tady v Británii hodit za hlavu, protože uvěřil nesprávné osobě.
Protože rodina pro něho byla vším. Patnáct let odříznutý v samotě
v Rusku, by Izara nutilo prahnout po pomstě. Krátce ho napadlo, jestli se teď
bude Regulus dožadovat pomstě na Lily.
Kupodivu se Izar nemohl donutit, aby se o
život své matky strachoval.
„Můj Pane,“ zašeptal Regulus, prolomil tak
tím ticho. „Chtěl bych vám poděkovat za vaše milosrdenství. Vím, že si to
nezasloužím, po tom co jsem provedl.“ Nezasloužil. A Izar byl překvapený, proč
se Temný pán rozhodl nechat muže naživu.
Až na ten prsten, zasyčel zlomyslně jeho
vnitřní hlas. Regulus byl naživu díky prstenu, který se nacházel na jeho prsu.
Voldemort se konečně vynořil ze stínů, s
krutým úsměvem na tváři. „Měl bys spíš poděkovat svému synovi, Blacku.“ Regulus
sklonil hlavu. „Dlužím ti Crucio, nicméně, jedno doufám zvládnout dokážeš. Ale
ne tady a ne teď. Také se zúčastníš iniciace, při které označuji své
následovníky, ale až přijde ten správný čas. Něco mi říká, že bude lepší, když tvé
předloktí bude po několik nadcházejících měsíců prázdné.“
Izar pozvedl obočí směrem k Temnému
pánovi. „Myslíte, že Ministerstvo bude Regula vyslýchat?“
Očarované hnědé oči se přesunuly z Regula
na Izara. „Jsem si tím jistý.“
Izar ztuhl. Pokud se šíří drby, že Regulus je
naživu, Lily by to mohlo znepokojit a mohla by chtít Regula využít jako Smrtijeda
- stoupence Temnoty. „Ale oni ani nevědí, co mají hledat. I kdyby Ministerstvo…
nebo Bystrozoři na jeho předloktí uviděli Znamení, můžou si myslet, že je to jen
tetování. Pro veřejnost zatím není žádný Lord Voldemort, žádní Smrtijedi.“
„Ach, mé dítě,“ zasyčel Voldemort. „Věř mi,
že Brumbál by si našel způsob, jak tvého otce usvědčit, pokud by měl na ruce
Znamení zla.“
Izar se usadil a zpracovával jeho slova.
Temný pán se postavil před něj. Dlouhé nehty téměř
laskavě mapovaly obrysy jeho obličeje. „Až tady skončíš, setkáme se u knihovny.
Potřebujeme probrat pár věcí. V soukromí.“ Muž vrhl ostrý pohled na
cynického Regula. Ten se v jeho přítomnosti cítil jako nahý.
„Ano, můj pane,“ souhlasil Izar lehce.
Sledoval Riddla, jak elegantně opustil
místnost. Profesor Snape se s ostrým přikývnutím postavil. „Nechám vás dva o
samotě.“ Onyxově černé oči malou chvíli prodlévaly na Regulovi, než se vydal
směrem k sousední místnosti. Izar ho pobaveně sledoval. Ale jeho pobavení
zmizelo, jakmile si uvědomil, že je o samotě se svým otcem. To se ještě nikdy
dřív nestalo. Vždycky byli v časové tísni nebo je obklopovali lidé.
„Jsem rád, že to všechno bereš tak dobře,“
začal Regulus nenuceně. „Bál jsem se ti to říct, bál jsem se na tebe tlačit.
Ale Temný pán trval na tom, abychom o tom mluvili dnes.“
Izar zavrtěl hlavou. „Chtěl jsem se dozvědět
o tvé minulosti. To co ti udělala, bylo hrozné.“
Regulus se nepatrně usmál, jeho oči
v ponuré místnosti děsivě zářily. „Mohl jsem se té situaci vyhnout, pokud
bych se tak nehnal za svými emocemi. Kdybych poslechl Severuse, tak bychom se
teď nenacházeli v téhle situaci… ale to je právě to. Kdybych nebyl takový
idiot, jakým jsem byl, tak bys tu nebyl, Izare. Kdybych dostal možnost napravit
své chyby, bojím se, že bych šel tou samou cestou.“
Izar
odvrátil, zneklidněný tím sentimentálním prohlášením. Nenáviděl se za
to, jak se při tom prohlášením rozlilo v jeho hrudi teplo. „Myslím, že
bych tu byl, možná ne přesně já, ale nějaká jiná verze mě. Koneckonců, vždycky
jsi říkal, že jsi chtěl rodinu.“
Regulus se potěšeně uchechtl. „Obávám se, že
Lily byla jediná žena, která mě sexuálně přitahovala, Izare.“ Otec mu věnoval trochu
ostýchavý úsměv. „Nebyly by tu žádné další děti.“
Izar byl na chvíli překvapený. Myslel si, že
zaznamenal něco mezi Regulem a Severusem, ale slyšet svého otce, jak otevřeně
přiznává své… preference, ho trochu zaskočilo. Gayové, vztahy gayů – na ty se
v kouzelnickém světě moc dobře nedívalo. Nebylo to neslýchané, to určitě
ne. A byly tu páry stejného pohlaví. Mezi čistokrevnými, to však běžné nebylo.
Pokud to tedy nebylo skryto v zákulisí. Izar si byl jistý, že tu byla
spousta čistokrevných gayů, kteří chodili za zavřenými dveřmi po špičkách.
„A co profesor Snape?“ Izar si ani nebyl
jistý, proč se na to sakra ptá. Nebo od kdy se vůbec stará.
Regulus si povzdechl a podíval se na zavřené
dveře, kterýma Snape zmizel. „Dám ti vědět, až to zjistím,“ šedé oči se otočily
zpátky k němu. „Ublížil jsem mu víc, než bych kdy dokázal napravit. Nevím,
jestli se ještě někdy otevře. Nemůžu říct, že bych mu to měl za zlé.“
Izar přikývl a pak svou pozornost věnoval podlaze.
Bohaté barvy perského koberce byly zdůrazněny světlem plamenů ohně. Vedle sebe
cítil, jak se k němu Regulus přisunul. Nálada v místnosti najednou
zvážněla.
„Izare,“ zamumlal Regulus tiše. „Musím vědět,
co se stalo na Odboru záhad. Byla Lily svědkem toho, co se přihodilo? Nechtěl
jsem tohle téma vytahovat před ostatními, protože tohle je jen mezi Blacky.
Tajemství rodiny Blacků, jestli to tak chceš nazvat.“
Izar měl dilema. Měl by se svému otci svěřit?
Mohl by Regulovi… věřit?
„Pochopím, jestli mi to nechceš říct,“
pokračoval Regulus, ale bylo slyšet, že je tím mírně raněný. „Respektuji ten
odstup, který chceš mezi námi zachovat. Tlačit tě do něčeho, co si nepřeješ, je
ta poslední věc, kterou mám v úmyslu…“
„Dotkl jsem se ho,“ zašeptal Izar, než mohl muž
pokračovat. „Dotkl jsem se Závoje. Mělo mě to vtáhnout dovnitř, na druhou
stranu, ale nestalo se to. Byl jsem schopný tu ruku vytáhnout. Ale
v místě, kde jsem se toho dotkl, mi zčernala kůže. Ta barva však do
jednoho dne zmizela. A ano, Lily toho byla svědkem.“ Izar zíral na své prsty,
vzpomínal si na to vzrušení, když se dotkl Závoje.
Regulus hlasitě vydechl a zabořil obličej do
dlaní. „A ty jsi magicky senzitivní, správně?“ Hlas byl dutý, jakoby už odpověď
znal.
„Nezníš moc nadšeně,“ protáhl Izar.
Jeho otec si prsty prohrábl svůj nový sestřih
a pak se podíval na Izara. „Je docela ironické, že první polokrevný dědic
Blacků také nosí Cygnusovu kletbu. Nevím, jestli by byl Cygnus pobavený nebo
znechucený…,“ odmlčel se zamyšleně. „Jak ho znám, tak by to pravděpodobně bylo
obojí.“
Izar tam seděl a nechápavě na něho zíral.
Regulus se posadil a než na Izara pohlédl, prokřupl si krk. „Vím, že si přeješ
vědět, o kom to mluvím, Izare. A ačkoli si zoufale přeju ti o tom říct, vím, že
už tak se kolem tebe děje dost věcí. Kdybych ti to řekl, byl bys roztržitý a
možná i zdrcený. Nemůžu tě tomu právě teď vystavit. Možná brzy.“
Izar pevně přikývl. Chápal Regulův důvod. Naopak,
přestože byl zvědavý, také měl pocit, že už ho to všechno zavalí. Tahle Cygnusova
kletba byla další záhada, kterou musí dát do svého dlouhého seznamu hádanek.
„Je tu ještě jedna věc, na kterou bych se tě
rád zeptal,“ Regulus se na gauči přetočil k němu. Jeho pružné tělo se lehce
přizpůsobilo, když zkroutil nohu pod sebe. I přes nepohodlnou pozici vypadal
naprosto v pohodě. „Já a Sirius jsme o tobě tehdy mluvili. Dovolil mi,
abych mu některé věci vyložil z tvého úhlu pohledu. Vyrůstal jsi v sirotčinci
– to musela být zkušenost, díky které jsi začal mudly nenávidět, místo toho,
abys je měl rád.“ Regulus se odmlčel. „Mít takové drsné dětství, bez možnosti
se na někoho obrátit, muselo být pro tebe těžké, Izare.“
Izar nemohl uvěřit, jak moc byl na tohle téma
přecitlivělý. Myslel si, že minulost už hodil za hlavu. Snažil se skrýt, jak
moc ho to ovlivnilo, ale Regulus možná viděl jeho třesoucí se ruce.
„Pravděpodobně jsi zvyklý starat se sám o
sebe. A možná dospělým nevěříš.“ Regulus se natáhl a sevřel svou dlaň kolem
Izarových třesoucích se prstů. V tu chvíli Izar odvrátil svou tvář. Nechtěl,
aby mu viděl do očí, té nejzranitelnější části jeho těla. „Ale rád bych se tě
zeptal, jestli bys mi nemohl věřit. Chtěl bych se stát důležitou osobou
v tvém životě, někým na koho se obrátíš se svými problémy, pro pomoc, pro cokoli.“
Regulus se pokorně zasmál a napětí
v místnosti trochu polevilo. Jeho ruka stále svírala tu Izarovu. „Možná,
že je to naprosto sentimentální, když tě o to žádám, ale rád bych byl tvým
otcem, Izare. Chci tě poznat jako svého syna.“
Izar si uvědomil, že nemůže najít nic, co by proti
Regulovi obrátil. Chtěl si najít záminku, aby ho mohl odmítnout. Ale měl
svázané ruce. Proč to pro něho bylo tak těžké? Už jako malý chlapec přijal peklo
svého dětství a odmítal přátele, a všechno tomu podobné. Přísahal si, že od
nikoho pomoc nepřijme. Chtěl chladně a cynicky čelit všemu, co ho v životě
čeká.
Ale Regulus…
Zelenošedé oči na Regula pohlédly koutkem
oka. Bylo by přijatelné, když k sobě pustí jednu jedinou osobu? Tu samou
osobu, která riskovala svůj život pro dítě, které ani nezná? Které se dokonce
ještě ani nenarodilo? Ten muž měl všechno, co by si Izar od ideálního otce mohl
přát. Samozřejmě má také své chyby, nikdo není dokonalý.
„Moc rád,“ přistihl se Izar, jak tohle říká.
Merline. Byl taková zatracená bábovka. Pročistil si krk a snažil se nad sebou
znovu získat kontrolu, která mu proklouzla. „Nicméně,“ pokračoval rychle Izar.
„Rád bych to držel stranou od veřejnosti. Aspoň zatím.“
„Čas je něco, co mám na své straně, Izare.“
informoval ho Regulus, jeho ruce ho ještě naposledy stiskly, než ho nechal jít.
„Mám tvůj souhlas, a to je všechno, co potřebuju.“
***
<<<Kapitola 18.<<<>>>Kapitola 20.>>>
Tím se hodně vysvětlilo, Regulus se mi tady hrozně líbí. Zato tvůrci světla zde vypadají jako největší padouši.
OdpovědětVymazatBobo
Naprosto souhlasím. Regulus je fakt sympaťák a strana světla se opravdu nezdá tak dobrá, jak se zdá.
VymazatDěkujeme za komentář. :-)
Předem mého komentáře děkuji za použití celého mého jména v poděkování v úvodu kapitoly, asi si ho již nebudu zkracovat :-)
OdpovědětVymazatÚvod kapitoly je Izarův a Dracův trest, to je jasná záležitost. I když Draco čistící WC mísu houbičkou, to bych chtěla vidět.
Zbytek kapitoly je pak Regulovo vysvětlení a omluva jeho zrady pro Harryho, Severuse a Lorda Voldemorta, a také to jak vidí svůj vztah k Izarovi. Pohled Lily zatím neznáme, u ní by mohl svou manipulátorskou roli sehrát Brumbál, uvidíme. Je zajímavé, že Regulovi odpustil jak Izar, tak Voldemort, i když u něho je zřejmé, že nechce přijít o velmi vlivného, bohatého, čistokrevného a schopného následovníka a skrze něj také o možnost ovlivňovat Izara. Že je Fénixův řád v podstatě Brumbálova verze organizace Smrtijedů je očividné, zvláště když jsou názory a myšlení obou tak podobné. Vzpomeňte, v mládí se přece Brumbál spolu s Grindelwaldem sami chtěli stát jistou verzí Temných pánů - pod heslem Pro větší dobro - a jen sebevražda jeho sestry Arianny, která dobrovolně vstoupila do cesty smrtící kletbě, aby zachránila Albuse od této životní cesty, tomu zabránila. Brumbála její smrt dodnes bolí, avšak ptá se jak jeho sestra zemřela, nikoli proč.
Apropo, v této a i v jiných HP povídkách se stále mluví o černé, nebo temné magii a temných kouzelnících, ale nikde není vysvětleno, co to vlastně je. Jako nejčastější vysvětlení je uváděno použití tří kouzel - Avada Kedavra, Imperio a Cruciatus a používání útočných kouzel u černé magie, u bílé zase kouzel obranných a léčivých, ať už je sám kouzelník dobrý, zlý, či neutrální. Což mi připadá značně podivné,nepravdivé a zavádějící. Použití jiných magií ( vodní, vzdušné, přírodní atd. ) také není nijak časté a ani použitá kouzla těchto škol magie nejsou nijak konkretizovaná. To by mohl být pro všechny dobrý námět k diskuzi.
Izar má konečně druhého dospělého ve svém životě, kterému na něm záleží a kterého přijal - svého otce, kterého celý život postrádal, i když zatím ne veřejně. Nyní se ještě musí urovnat vztah Severuse a Regula.
Vrátíme se ještě do Turnaje tří kouzelníků, a dozvíme se tak kdo na Izara zaútočil a proč, co Steinar a a jeho syn, případně jaké budou další úkoly?
Děkuji a těším na další, neméně zajímavý děj.
Arianna Xenia de Leux-Antilles
Myslím, že sama autorka si musela vychutnávat popisování Draca, jak čistí záchody. :-D
VymazatBohužel, vysvětlení od Lily se ještě nějakou dobu nedočkáme. Co za tím vším stálo, docela jsem zvědavá na reakce čtenářů.
Fénixův řád, bylo jen otázkou času, než by se o něm Izar dozvěděl.
Hodně autorů se zabývá myšlenkou černé a bílé magie. Teorie jsou různé. Vlastní názor na tohle téma mám, ale je plné děr a nesrovnalostí. Nejzajímavější teorie (bohužel už nevím, kde jsem o ní četla) je, že černá magie pochází z emocí (které jsem nestále, nevyzpytatelné - prostě chaos) a celkově nitra čaroděje a světlá pochází z okolí (přírody a pod.). Diskuze na tohle by mohla být zajímavá.
K turnaji se vrátíme, přeci jen ho minimálně ještě čekají dva úkoly. A samozřejmě se i dostaneme k tomu, že se zjistí, kdo byl za tím útokem.
Jsem ráda, že se ti povídka líbí a děkuji za komentář. :-)
Ani neviem prečo, ale to ako Tom uľahčil tým dvom to upratovanie ma strašne potešilo:) Nenávidím upratovať kúpelňu a wc :D aj ja chcem domov takého chlapa ktorý to zariadi tak jednoducho ako Voldy:D
OdpovědětVymazatRegulusova spoveď bola zaujímavá ale smutná. A Izarove prijatie Regulusa za otca bolo krásne dojemné:)
ďakujem za preklad :)
Podle mě v každá moderní domácnost má mít při ruce jednoho či dva Temný pány, kteří je postarají o úklid koupelen. :-D
VymazatDěkuju za komentář. :-)
Ačkoliv byla tato kapitola bez nějaké větší akce, tak se mi moc líbila:-) trest Draca a Izara mě pobavil, ale nejvíc se mi líbila Regulova zpověď z minulosti...zajímalo by mě, jak na tohle všechno zareaguje Lily a jestli i od ní přijde nějaké delší vysvětlení...co se týče vztahu Reguluse a Severuse, tak doufám, že i tady dojde nakonec k urovnání a možná i k nějakému zajímavému posunu:-) za kapitolu moc děkuju a těším se na další:-)
OdpovědětVymazatJenny
K Lily a její verzi příběhu se jednou dostanem, ale nebude to hned.
VymazatNěkdy je potřeba ukecaných kapitol bez děje, ale ve jménu lidské příčetnosti jich nesmí bát mnoho.
Jo Regulus a Severus... tak k tomu nic neřeknu. :-P :-D
Děkuju za komentář.
Okamžitě, ale okamžitě potřebuji další kapitolu... Nikdy jsem nezanechávala u povídek komentáře, nikdy mi za ten čas navíc nestály, ale tahle mě naprosto pohltila a nechce mě pustit ze svých útrob. Death of today je naprosto excelentní. Až do této kapitoly jsem ji přečetla jedním dechem a dokonce jsem nespala (a to obyčejně nejsem tak vášnivý čtenář). Jestli nedostanu další dávku drogy v podobě následující kapitoly, tak pravděpodobně záhy zahynu, nebo se přinejmenším zblázním.
OdpovědětVymazatAle abych jen nezlatila zlato, tyto stránky jsou senzační a vím jak velmi těžké je překládat takto dlouhé texty a jak je to náročné na množství času, které tomu musíte věnovat. Zároveň ale věřte, že stejně důležité je věnovat svou pozornost gramatice a překlepům, nejsem češtinářka, ale některé chyby bijí do očí a to vám pak škodí... tyhle webovky za ten čas stojí (i když si uvědomuji, že to pak zabírá více času u překladu)
Ještě jednou smekám před vaší prací...
Jana
Vždycky potěší, když se ozve někdo, kdo je jinak pouze tichý účastník. Moc nás těší, že se ti povídka tak moc líbí.
VymazatDěkujeme za uznání, jenom si nejsme jisté, jestli naši gramatiku chválíš nebo haníš. :) V každém případě, pokud bys (nebo kdokoliv jiný) narazila na nějakou prasárnu, která nám unikla, směle na to můžeš upozornit.
Nicméně děkujeme za tvůj příspěvek a těšíme se, že třeba jednou zase neodoláš a zanecháš stopu. :-D
Aáá, Regulus ♥ Jsem ráda, že se vrátil a Izar ho přijal! Překvapilo mě i přiznání o orientaci, ne, že bych se tomu divila, ale slyšet to od něj přímo je....prostě se mi na gaye moc nehodí :D Reg a Sev, je navíc dost divná kombinace :D Vždy jsem ho (Rega) měla zafixovaného jako chlapa/heteráka :D Ale Lilly se fakt nezdá, to je poprvé, co mi tak vadí, možná má i ona svou verzi, vypadala předtím, jakoby trpěla, ale i tak jí nedává důvod ho tak opustit...i když, když jsem tak přemýšlela, Izar je Regovi hrozně podobný a možná by to Potter zjistil, Izarova chůze, rysy, magie, asi by to prasklo. Těším se ale strašně na tu kletbu, to vypadá zajímavě! Chudák Izar toho bude mít tolik! Nového otce, strýce, rodinu, Voldyho, školu, zápasy a spoustu dalších věcí, to mu teda nezávidím, mě stačí škola a pár osobních problémů a jsem vyřízená :D V jeho případě bych už potřebovala voraz :D Skvělá kapča, díky moc :)
OdpovědětVymazat