23. srpna 2014

8. Neočekávané věci

Autor: malika-azrael
Překlad: Nade

Tak jsem zpátky! Doufejme, že nám do toho zase nic nevleze a zas to pěkně pošlape. Za komentáře k předchozí kapitolce děkuji Bobo, Saskyi, Enchantress Dawn, Jenny, Jáje, Zuzaně, Markétě Sadílkové a dvěma anonymkům. :-D


xxxxxxxxxxxxx

Kapitola 8

Harry, Ron a Hermiona absolvovali svou první lekci přemísťování na začátku února. Protože venku silně pršelo, lekce se konala ve Velké síni.

„Dobré ráno,“ řekl kouzelník z ministerstva. „Jsem Wilkie Twycross a pro příštích dvanáct týdnů budu váš instruktor přemisťování,“ řekl. „Přemístění je magický způsob přepravy, a ve své podstatě se jedná o magickou teleportaci, při které se daná osoba ve své mysli soustředí na určité místo, poté zmizí ze svého aktuálního umístění a okamžitě se znovu objeví na místě určení. Je to nejrychlejší způsob vůbec, jak se dostat do požadovaného cíle,“ vysvětlil studentům.

„A teď chci, abyste se postavili na své pozice,“ pokračoval Twycross.

Velký sál se rozezvučel ruchem, jak se studenti snažili rychle rozestavit. Dohlíželi na ně profesoři McGonagallová, Snape, Kratiknot a Prýtová.

„Děkuji vám,“ řekl Twycross, „a nyní…,“ mávl rukou a před každým studentem se na podlaze objevil malý červený koberec. „Studenti, pamatujte si pravidlo 3krát O. Orientace, Odhodlání a Opatrnost. Krok jedna: orientujte svou mysl na požadované místo… Krok dvě: soustřeďte své odhodlání na místo, které jste si představili. Nechte se svým přáním prostoupit, zaplavte tou myšlenkou každou částečku vašeho těla! Krok tři, a pouze až k tomu dám příkaz… otočte se na místě a opatrným pohybem najděte svou cestu do nicoty. Na můj povel, teď…“

Harry se zadíval na koberec před sebou. Dobře, takže už k tomu potřeboval jen jeden krok. Zavřel oči a otočil se. Vlastně vůbec nic necítil, ale když otevřel oči, už stál na červeném koberci.

„Skvělé!“ Twycross všechno viděl. „Tady panu Potterovi se to podařilo na první pokus. A teď byste to měl zkusit znovu, pane Pottere.“

Harry se zhluboka nadechl a pak ze svého místa zmizel. O zlomek později se objevil v přední části Velké síně. Stále ještě vůbec nic necítil. To Harryho potěšilo, protože letax a přenášedla si zrovna neoblíbil. Takže možná by si jako svůj způsob přepravy mohl zvolit přenášení.

„Skvělé,“ řekl znovu Twycross. „Takže, kdo bude pana Pottera následovat?“

Lekce pokračovaly a kromě drobného rozštěpení Susan Bonesové, se nic zvláštního nestalo. Harry byl však jediný, kdo se dokázal přemístit na první lekci.


xxxxxxxxxxxxxxxxxxx

„Harry, jsi připravený?“ zeptala se Hermiona.

„Už jdu, Hermiono,“ odpověděl. Dnes všichni, společně s Lenkou, půjdou do Prasinek, kde plánují udělat rozhovor s Ritou Holoubkovou. Žena jejich návrh přijala se zřetelnou nechutí, jenže neměla jinou možnost, protože jinak by Hermiona mohla její tajemství prozradit ministerstvu.

Hermiona trvala na tom, že mu pro tu příležitost vybere oblečení. Měl na sobě bílou košili a šedé kalhoty, k tomu černý pásek a černé boty. Dle svého mínění vypadal velmi formálně. Ale líbilo se mu to. Při nákupech s Remusem v Londýně Harry zjistil, že se mu líbí jednoduchý a ležérní klasický vzhled, takže podle toho si nakoupil oblečení. Rukou si prohrábl vlasy. Měl je ostříhané na krátko, takže se mu teď mnohem jednodušeji udržovaly a nebyly tak nezkrotné jako dřív. 

„U Merlinových vousů,“ zamumlal Ron, když Harryho uviděl. „Vypadáš jako Malfoy!“ vykřikl.

„Cože?“ zeptal se zmateně Harry. Jak by on mohl vypadat jako Malfoy?

„Myslím tím, že jsi oblečený jako Malfoy,“ opravil se Ron. „Oni vždycky vypadají tak formálně,“ vysvětlil zrzek.

Hermiona však měla jiný názor. „Vypadáš dokonale, Harry. Sebejistý mladý muž, který ví, co dělá.“

„Co?“ zeptal se Ron zmateně.

„Propána, Rone,“ protočila Hermiona oči. „Rita bude chtít Harryho fotografii, takže musí vypadat co nejlíp,“ vysvětlila. „Už jsi někdy viděl, aby se Popletal objevil na veřejnosti oblečený v hadrech? Politici mají důvod, aby vypadali v očích veřejnosti dobře. Jejich vzhled má lidem něco sdělit a ovlivnit jejich názor.“

„Aha,“ zamumlal Ron, když pochopil.

„Hmm,“ zamručela Hermiona, když si Harryho kriticky prohlížela. „Vyhrň si rukávy, Harry,“ nařídila. „Chceme, abys vypadal formálně, ale ne zas příliš.“

Harry udělal, co mu řekla.

„Dobrý,“ přikývla spokojeně Hermiona. „Půjdeme? Lenka se k nám připojí později u Tří košťat.“

Když šli do Prasinek, obracelo se jejich směrem mnoho párů očí a prohlíželo si Harryho. Někteří si na něho, hodně k jeho zlosti, dokonce ukazovali. Cestou se také potkali s Levandulí Brownovou a Parvati Patilovou.

„Jé!“ vypískla Levandule radostí, když ho uviděla. Parvati vypadala, jako by nemohla uvěřit svým očím.

„Ahoj Harry,“ oslovila ho Levandule. „Nechceš se k nám v Prasinkách přidat?“ zeptala se.

„Ne, Levandule,“ odpověděl Harry. „Možná příště, ale díky za nabídku,“ snažil se co nejzdvořileji odmítnout její pozvání.

„Oh… Tak dobře. Dej nám vědět, kdykoli budeš mít čas Harry.“ Pak se naklonil blíž k Parvati a něco dívce šeptala. Nebylo pochyb, že to bylo něco o něm. Co nejrychleji se vzdálil z jejich dosahu a snažil se nevnímat výrazné chichotání obou dospívajících dívek.

Poté se setkali i s Luciusem Malfoyem a jeho synem. Když mladší Malfoy Harryho uviděl, vytřeštil oči. Lucius, jak si Harry všiml, si ho prohlédl odshora dolů, od hlavy až k patě.

„Uch!“ remcal Ron. „Ještě Malfoyovi k tomu.“ Zrzek rychle zamířil pryč. Ale Harry cítil Luciusův pohled v zádech, dokud nevstoupili do Tří košťat, které byly jen pár metrů od hotelu.

„Tamhle,“ ukázala Hermiona.

Rita a Lenka už seděly v rohu. Lenka se jako obvykle zasněně dívala do prázdna. Rita od blondýnky seděla, jak mohla nejdál.

„Hleďme, hleďme,“ pronesla Rita, když spatřila Harryho. „Zdá se, že Vyvolený nám vyrostl do krásy.“

„To není vaše starost,“ řekla chladně Hermiona.

Rita vypadala, že jí při Hermioniných slovech prskne céva v mozku. Harryho to nijak nepřekvapilo. Hermiona už od jejich čtvrtého ročníku Ritu vyloženě nesnášela. Ta na Hermionu vrhla nenávistný pohled, ale zdržela se komentáře.

„Jsme tu proto, abyste napsala o tom, jak se Popletal v loňském roce k Harrymu choval, o tom jak mu odmítal věřit, nebo tomu, co se snažil říct,“ vysvětlila Hermiona.

Rita na ně nevěřícně zírala. „Za dva týdny se budou konat ministerská volby a vy chcete, abych teď napsala článek o Popletalovi?“ zeptala se. No, Rita zřejmě nebyla tak hloupá, jak si mysleli. Okamžitě si uvědomila účel.

„Ano,“ řekl Harry. „A když už jsme u toho, také chci napsat o mých obavách, pokud jde o Denního věštce. Jejich novinářská bezúhonnost je značně pochybná. Je obecně známo, že se starají víc o prodejnost než o věcnou správnost, a často nejsou nic více než mluvčí ministerstva kouzel. Chci se dožadovat toho, aby Denní věštec změnit svůj postoj.“

Rita otevřela ústa, ale žádný zvuk z nich nevyšel. Zdálo se, že je Harryho žádostí příliš šokovaná, než aby na to něco řekla. „To je…,“ našla rychle zase svůj hlas. „To je útok na ministerstvo. Víte, co děláte?“ zeptala se bezmocně.

„Ano, víme,“ přikývla Hermiona. „Jsme si naprosto vědomi, jaký tento rozhovor bude mít dopad.“

„Chci, abyste taky napsala o tomhle,“ zvedl Harry ruku a ukázal jizvu, kterou mu způsobila Umbridgeová. „Co je to Popletal za ministra, když zaměstnává někoho, kdo k trestání studentů používá krevní brk?“

„Takže, Rito,“ řekla Hermiona, která znovu převzala kontrolu. „Začněte rovnou psát,“ nařídila klidně.

Po dvou hodinách byl rozhovor u konce. Rita už se chystala k odchodu, když se na ni Harry obrátil.

„Co ještě chcete, Pottere?“ zeptala se znechuceně.

„Chci, abyste přestala psát lži. Jak prosté,“ odpověděl Harry.

Rita se na něj ušklíbla. „A co s tím uděláš? Poběžíš mě nahlásit na ministerstvo?“

„Ne,“ odpověděl klidně Harry. „Ale loni v létě jsem našel zajímavé kouzlo. Kouzlo, které zaručí, že kouzelník nebo čarodějka zůstane ve své Zvěromágské podobě na věky.“

„Lžeš!“ protestovala Rita. Oči se jí rozšířily hrůzou. „To je nemožné!“

Harry samozřejmě blafoval. Ani netušil, jestli takové kouzlo vůbec existovalo, ale dokud tomu Rita věřila, bylo mu to jedno. Koneckonců, tohle je Rita… osoba, která mu ve čtvrtém a pátém ročníku způsobila dost utrpení.

„Znáte Červíčka, že jo? Zradil mé rodiče a stejně jako vy je neregistrovaný Zvěromág. Ta krysa je teď zavřená v Azkabanu.“ Harry přimhouřil oči. „Zkus to, Rito,“ řekl, „a já zajistím, že strávíš zbytek svého života jako brouk.“


xxxxxxxxxxxxxxxxxx

„Dobře jí tak!“ Prohlásil Ron později, když seděli na gauči v nebelvírské společenské místnosti. „To bylo skvělý, Harry,“ usmíval se Ron.

„To jsi neměl, Harry,“ řekla Hermiona, rozpolcená mezi pobavením a potřebou pokárat Harryho za vydírání lidí.

„No, ona o nás v loňském roce šířila samé lži,“ odsekl Harry.

„Jo, Hermiono,“ souhlasil Ron. „Je čas odplaty.“

„Kluci!“ kárala je Hermiona.


xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Harry snídal ve Velké síni, když před ním na stole přistálo pět sov a všechny nesly dopisy adresované jemu. V těchto dnech to byl běžný jev, protože v Jinotaji už publikovali jeho rozhovor. A Hermiona s potěšením poukazovala na to, že s ním podle všeho všichni souhlasí.

Náhle Hermiona vykřikla. „Podívej se na tohle, Harry!“

Harry a Ron na ni udiveně pohlédli. Hermiona téměř nikdy neztrácela svůj klid. Klíčovým slovem bylo téměř. Harry si stále vzpomínal na chvíli, kdy udeřila Malfoye. Malfoy ani nevěděl, odkud to přišlo.

„Umbridgeová je vyšetřována za své jednání v průběhu svého pobytu v Bradavicích. Jestli se prokáže její vina, mohla by strávit až dvacet let v Azkabanu,“ oznamovala jim potěšeně, když jim ukazovala svého Denního věštce. Noviny na jeho rozhovor nijak nereagovaly, ale Harry si všiml, že Věštec byl teď ve zveřejňování zpráv mnohem opatrněji.

„Skvělé!“ zajásal Ron. „Doufám, že tam stráví zbytek života!“

Mnoho Bradavických studentů, kteří si článek přečetli, také vyjádřili své nadšení nad nastalou situací. Koneckonců, všichni trpěli během její vlády v loňském roce. Kromě Zmijozelů, samozřejmě. A druhý den si v novinách přečetli, že Umbridgeová byla skutečně odsouzena na dvacet let v Azkabanu. Harry byl jistý, že kdyby Fred a George byli ještě v Bradavicích, uspořádali by oslavnou párty. Ve skutečnosti mu dvojčata poslala dopis a blahopřála mu k jeho úspěchu.

Řekl to přátelům u snídaně.

„Opravdu?“ zeptala se Hermiona.

„Jo, copak si nepamatuješ na minulý rok?“ zeptal se jí Harry. „Na ohňostroj a tak. Není pochyb, že tyhle zprávy slyšeli moc rádi.“ Pak se obrátil k Ronovi, který dosud nic neřekl.

„Je nervózní ze zkoušek z přemisťování,“ vysvětlila Hermiona, když si všimla, jak vypadá.

Ron, Hermiona a ostatní studenti, kterým už bylo sedmnáct, budou v Prasinkách absolvovat své zkoušky z přemisťování. Takže Harry zůstal na hradě a při čekání na ně si dělal své domácí úkoly.

Když se vrátili, bylo už dost pozdě.

„Tak co, jaké to bylo?“ vyptával se dychtivě.

„Selhal jsem,“ řekl Ron a pokrčil rameny. „Nechala jsem tam levé obočí.“

„A co ty, Hermiono?“

„Pch, ta byla perfektní, samozřejmě,“ řekl Ron dřív, než měla Hermiona nějakou šanci odpovědět. „Perfektní orientace, odhodlání a opatrnost, nebo jak to k čertu je… Potom jsme šli na skleničku ke Třem košťatům a měl jsi slyšet Twycrosse, co kolem ní nadělal… Byl bych překvapený, kdyby ji brzy nepožádal…“

„Ronalde Weasley!“


xxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Lucius Malfoy se díval na časopis před sebou. Jinotaj. Dle jeho mínění to byl kus smetí. Ale podruhé v životě byl donucen to číst, a to kvůli jistému spratkovi. Potterovi.

Vzpomínal si, že před rokem Potter také udělal rozhovor s Jinotajem, kde obvinil jeho a mnoho dalších kouzelníků z toho, že jsou Smrtijedi. A teď se Potter znovu objevil na obálce Jinotaje. Tentokrát si mladík vybral k útoku Kornelia Popletala, což nebylo překvapující s ohledem na způsob, jakým on a jeho lidé v loňském roce s Potterem zacházeli. Takže mladík se chce pomstít. A s nadcházejícími ministerskými volbami a vůbec, to byla ideální příležitost.

Lucius vzpomínal na to, kdy se poprvé s Potterem setkal. Byl malé hubené dítě, oblečené v cárech, vůbec nic zvláštního. A tenhle kluk měl být Chlapec, který přežil, ten, kdo porazil Temného pána? Chtěl se tomu smát. Že byl Temný pán zabit, byla pouhá náhoda. Potter neměl sílu, aby Voldemorta porazil. Pevně tomu věřil.

Ale později, poté co ho napálil a vysvobodil jeho domácího skřítka, byl nucen svůj názor na Pottera přehodnotit. Jistě že na panství měl ještě spoustu domácích skřítků, ale nechat se oklamat dvanáctiletým chlapcem bylo nemyslitelné. Kdyby jeho domácí skřítek nezasáhl, proklel by chlapce k smrti. A to ho rozhněvalo ještě víc. Jak to, že jeho domácí skřítek ze všech lidí brání právě Harryho Pottera?

Znovu se s Potterem setkal, když byl mladík ve čtvrtém ročníku. Dokonce se vsadil se svým synem, že Potter v Turnaji tří kouzelníků nepřežije pět minut. Draco byl ohledně Pottera velmi zatrpklý. Od Dracova prvního ročníku si na něj jeho syn neustále stěžovat snad každých pět hodin. V polovině prázdnin slyšel od Draca o Potterovi tolikrát, že by pravděpodobně mohl opakovat každé slovo, které jeho syn řekl.

Když Temný pán na hřbitově vyzval Pottera k souboji, byl si Lucius jistý, že to konečně bude mladíkův konec. Ale kdepak, Potterovi se podařilo uniknout díky efektu Priori Incantatem. Lucius nebyl hloupý. Jako Malfoy byl v magii vzděláván od chvíle, kdy se narodil. Okamžitě věděl, na co se dívá. Potterova hůlka byla spojená s hůlkou Voldemorta. Bylo to divné a šílené. Tuhle informaci si samozřejmě nechal pro sebe. Mohl by ji využít později, pokud by to situace vyžadovala.

A pak přišel Potterův pátý ročník. Byl to vlastně on, kdo Popletalovi naznačil, že by mohl Pottera diskriminovat pomocí Denního věštce, což byl úkol, který mu přidělil Voldemort. Skoro sám nemohl uvěřit hlouposti kouzelnického světa. Jeden den byl Potter jejich spasitel a další den byl šílenec s touhou po pozornosti. Pro Luciuse to bylo neuvěřitelně snadné. A to díky tomu bláznovi Popletalovi. No, díky němu a darům, které rozdal některým lidem na ministerstvu kouzel. Dokud byly jejich kapsy plné, byli ochotni předstírat, že nic nevidí a neslyší.

Byl to zázrak, že se kouzelnický svět v péči takových úplatných byrokratů ještě nerozpadl. Samozřejmě, že ne všichni byli zkorumpovaní. Mnozí z nich byli loajální k Brumbálovi, jeho Fénixově řádu a k Harrymu Potterovi. Ale svou loajalitu se neodvážili otevřeně projevit.

Pohled na Potterův výraz, když uviděl jeho s Popletalem, byl k nezaplacení. Přišel na ministerstvo právě ten den, kdy probíhal Potterův soud, takže ho napadlo, že se tam půjde podívat. Copak si mladík myslel, že ho Popletal dá zatknout jenom na základě jeho slov? Realita je tvrdá, že?

A pak přišla bitva na Odboru záhad. Chytili ho, ale peníze ten problém opět vyřešily. Lucius si myslel, že je v bezpečí, a rozhodl se udržet nestranný přístup, dokud se věci neuklidní.

Bellatrix Lestrangeové, švagrové, kterou nikdy neměl rád, se také podařilo uniknout. Už jí jasně řekl, aby se od něj i jeho rodiny držela hodně daleko. V tuhle chvíli s ní nechtěl mít nic společného. Odešla do úkrytu, kde plánovala zabít Pottera. Ta ženská byla naprosto šílená.

Pak ho z ničeho nic kontaktoval Brumbál a nabídl mu místo profesora Obrany proti černé magii. Jeho první myšlenka byla, že se ten starý muž musel zbláznit. Severus mu později řekl, že najmout ho byl Potterův nápad. To ho zaujalo a tak souhlasil, že nabídku přijme. A když přišel do Bradavic, našel tu Harryho Pottera, velmi odlišného od osoby, kterou si myslel, že zná.

No dobře, ve skutečnosti se s Potterem nikdy před tím nestýkal, aby provozovali takové věci, jako je mluvení, protože byli příliš zaneprázdněni vzájemnými výhrůžkami smrti. A teď zjistil, že mladík je velmi zajímavý a podnětný.

Potter byl naprosto jiný než Draco, jeho hýčkaný syn. Věděl, že svého syna chrání před reálným světem, že ho krmí svým vlastním přesvědčením. To proto, že svého syna miloval. I když teď začínal litovat, že ho tolik zkazil. Bez ohledu na všeobecné mínění svou rodinu velmi miloval, včetně Narcissy, která byla jeho nejlepším přítelem.

To byl důvod, proč souhlasil s nákupem košťat pro celý zmijozelský tým. Draco si neustále stěžoval, jak je nespravedlivé, že Potter byl vybrán jako chytač už v prvním ročníku. Ale koště nepomohlo. Teď už věděl, že neměl Draca tolik ovlivňovat. Ačkoli mnoho z Potterových vlastností nenáviděl, ve skutečnosti by pro Draca bylo dobré, kdyby měl některé ze schopností, které předváděl druhý chlapec.

Potter vyrostl z malého chlapce do atraktivního mladíka. Už nebyl žádné dítě, ale ještě nebyl muž, i když Lucius pochyboval, že by Potter někdy skutečně byl dítětem s tím vším, čím prošel. Ne že by byl k Potterovi přitahován jeho vzhledem. Tak povrchní nebyl. Pokud by někoho chtěl kvůli dobrému vzhledu, tam venku bylo mnoho čarodějek a kouzelníků, kteří byli více než ochotni vykročit s ním tímto směrem.

Potter ho přitahoval, protože byl pro něho záhadou. To jak s ním mluvil. Nikdo předtím se neodvážil s ním hádat. A to, jak mladík napadl jeho přesvědčení. Jako by Lucius nevěděl, že Voldemort byl poloviční krve. Je přece Malfoy. Zná každou čistokrevnou rodinu, která kdy existovala a u jména Riddle se žádné zvony nerozezněly. Ale ten muž byl potomkem Zmijozela, byl velmi silný a sdíleli stejné názory, tak ten fakt jednoduše přehlédl.

Takže byl ochotný se zapojit do hry, protože byl zvědavý. Byl zvědavý na Pottera a zvědavý na sílu, kterou mladík měl. Stejně jako Lucius nesnášel Brumbála, ale přesto musel uznat, že starý muž je velmi mocný čaroděj. Proč by jinak Voldemort na Brumbála nikdy nezaútočil? Ale Brumbál byl starý; bylo mu už sto padesát. A nikdy neměl zájem o politiku. Což byla skutečnost, za kterou byl Lucius obzvláště rád.

Potter však byl odlišný. Bylo to mladé, neobyčejně nadané dítě a měl před sebou velkou budoucnost. Tedy pokud by se mu podařilo zůstat naživu, samozřejmě. Zatímco Brumbálova moc pomalu klesá, Potterova stoupá. Mít Pottera jako svého spojence by bylo užitečné.

Jak sám řekl, ví, co od něho Potter ve skutečnosti chce. Místo pobytu Bellatrix Lestrangeové. Zpočátku nemohl uvěřit, že s ním Potter flirtuje jen proto, aby získal tuto informaci. Ale tuhle hru mohou hrát dva. Výzvou bylo téměř hmatatelné jiskření vzduchu mezi nimi. A pokud byl Červíček jeho vstupenka do hry, nebyl to pro něho problém. Ta krysa nic neznamenala. Ano, jasně viděl, kdo z toho na konci vyjde jako vítěz.

Ale teď je tu otázka do diskuse. Lucius věděl, že s tímto článkem v Jinotaji teď bude Popletal vyhozen ze své pozice. Byl tohle Potterův záměr, když dával ten rozhovor? Zdálo se, že si s mladíkem potřebuje promluvit.


xxxxxxxxxxxxxxxxx

Harry šel po chodbě, když ho přivítal chladný líný hlas.

„No, no, podívejme, kdo je tady. Místní Bradavická celebrita,“ posmíval se mu hlas.

Harry se otočil. „Já nejsem celebrita, pane profesore,“ odsekl chladně, s pohledem upřeným na muže před sebou.

Lucius se dlouhými kroky přibližoval chodbou, po boku mu klapala jeho vycházková hůl. „Skutečně? Po tom rozhovoru a té spoustě dopisů, které to přineslo, by se tohle prohlášení dalo považovat za směšné,“ řekl blondýn.

„Jen jsem řekl svůj názor,“ řekl Harry.

„A s jakým perfektním načasováním,“ řekl hedvábně Lucius. „Váš rozhovor vyšel jen týden před ministerskými volbami. Otevřený útok na ministerstvo, pane Pottere? Nebo pokus zdiskreditovat Popletala? Vy jste tak statečné dítě.“ Poslední věta byla dodána se zřejmým sarkastickým podtónem.

„Nesnažil jsem se Popletala zdiskreditovat, jen jsem o něm řekl pravdu,“ odpověděl Harry.

„Přesto se teď může rozloučit s pozicí ministra. To byl váš záměr?“ zeptal se Lucius.

„No,“ odpověděl Harry. „Dalo by se říct, že je to zatím můj krátkodobý plán.“

„Váš krátkodobý plán,“ poznamenal Lucius a jeho šedé oči si Harryho pátravě prohlížely. „A jaký je potom ten dlouhodobý?“

Harry se líně usmál. „Proč si to nezjistíte sám, pane profesore?“

„To udělám, pane Pottere. To jistě udělám.“


xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Týden na to si Harry klidně vyspával, když na něho někdo promluvil.

„Harry! Harry!“

Otevřel oči a ke svému překvapení, když zjistil, že je to Hermiona. „Hermiono?“ zeptal se chabě. Proč je vlastně holkám dovoleno vstoupit do chlapecké ložnice? Zíral na ni. Hermiona se na tak brzké ráno zdála příliš veselá, na rozdíl od svého obvyklého já. „Co se děje?“

Místo odpovědi mu podala výtisk Denního věštce. Harry si ho vzal.

„Přečti si titulek,“ nařídila.

Zmateně udělal, co mu bylo řečeno, a pak se usmál. Už zapomněl, co bylo dnes za den.

„Hermiono!“ zaječel znenadání Ron, čímž překvapil Hermionu i Harryho. „Co tady děláš?“ Ron zažil šok svého života, když se probudil ze spánku a našel Hermionu na Harryho posteli. Zrzek se na něj zadíval, pak pohlédl na Hermionu a znovu na něho vrhl podezíravý pohled.

„No co, jen jsem chtěla přinést dobrou zprávu,“ odpověděla povýšeně.

„A co to je?“ zeptal se podezíravě Ron. Harry si v duchu povzdechl. Doufal, že si ti dva už konečně přiznají své vzájemné city a ušetří ho dalších dramat. Ta událost s Viktorem Krumem na Vánočním plese mu víc než stačila. Jeho naděje se však bohužel zdály příliš vzdálené od reality.

„Podívej se na to sám,“ hodil noviny na Rona.

Ron si je vzal, jeho oči chvíli skenovaly papír a pak se usmál. „Je na čase, aby Popletal dostal padáka,“ řekl spokojeně, „a koukejte… Taky to tady píšou, že následujícím ministrem kouzel se stane Brousek a novým vedoucím bystrozorů bude jmenován Kingsley.“

xxxxxxxxxxxxx




16 komentářů:

  1. Úžasné! Nová kapitola, čekala jsem na ní jako na spásu.
    Takže hra na kočku a myš se rozjíždí na plné obrátky, otázkou teď zůstává, kdo je ta kočka a kdo myš. Vypadá to na dlouhé oťukávání než se schýlí k akci, ale to to dělá všechno napínavější.
    Děkuji za překlad a moc se těším na další kapitolu.
    ranchan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je právě ta otázka - kdo je kočka a kdo myš. Harry je v politikaření sice nováček, ale jde do toho s typickým odhodláním. Uvidíme, jak na to bude Lucius reagovat.
      Pokud tě to napínání baví, tak tahle kapitola tě potěší. :-D
      Děkuji za komentář.

      Vymazat
  2. Hehe... trocha politického pletichaření. To se mi líbí.

    OdpovědětVymazat
  3. Bože, aleluja, konečně, já se tak těšila! :D Ti dva jsou neskuteční, tahle hra o moc a převzetí kontroly mě strašně baví! :D Musím uznat, že formální a manipulativní Harry je prostě dokonalý. Dokonalý Zmijozel :D A konečně dostala ta růžová Ropucha a ten pitomec Popletal, co proto! Tahle povídka je prostě famózní, vše, co mám ráda a co bych v Potterovi ještě pozměnila, mi tahle povídka servíruje přímo pod nos :D :D Tedy, hlavně ten trest pro ty dva, protože je k smrti nesnáším a odjakživa jsem si myslela, že by měli být potrestaní daleko hůře :D Takže, karma is bitch :D Moc děkuji za překlad! ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud by měl Harry projevit naplno svou zmijozelskou stránku, tak nejlepší protivník je rozhodně Malfoy. Já samozřejmě preferuji Luciuse, protože on je dokonalý Zmijozel, se všemi klady i zápory. A od toho právě existuje fanfiction, aby si fanoušci ukojili touhy, které originál nedokázal naplnit. Já to s Harrym cítím úplně stejně.
      Moc děkuji za komentík.

      Vymazat
  4. Krásne politické čachre, Harry je dokonalý Machiavelli, ten by bol tááák hrdý. Famózne, fantastické a dokonalé tie vzťahy ták krásne gradujú...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Páni! Tolik superlativů jsem ani nečekala. Ale strašně mě těší, že se ti povídka líbí. A určitě to potěší i autorku. ;-)
      Děkuji za komentář.

      Vymazat
  5. Není ta naše trojka skvělá? Ještě, že má Harry takové dobré poradce, i když Ron, hm, hm, trochu zaostává, ale co bychom chtěli, že, vždyť je jim jenom 16-17 let.
    Ano, opravdu je to hra na kočku a myš a těším se na další hraní.
    Bobo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Trojka samozřejmě funguje jak se patří. Harry jako hybná síla, Hermiona jako kotva, aby moc neulítli, a Ron jako strategický poradce přes jídlo. :-D
      Děkuji za tvou stálou podporu.

      Vymazat
  6. Neprekvapuje ma, že Lucisa niekto tak intrigánsky a odolný čarodejník zaujíma, a okrem toho je ešte aj fešák :)
    Rita nedostala žiadny trest? Sa divím, že jej to tak prešlo.
    Páči sa mi keď je Lucius milujúci otec, no je fakt, že Draca rozmaznal ale aspoň si to priznal. Ďakujem za kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucius má evidentně rád výzvy a Harry je jako soupeř zřejmě neodolatelné pokušení. Líbí se mi, že i když je Harry docela pohledný kluk, není to pro Luciuse důvod, aby kvůli němu padl na zadek. Zato mu očividně imponuje Harryho vychytralost a troufalost.
      To, že Lucius je schopen projevit lásku ke svému synovi, je jedním z důvodů, proč ho většina fanoušků vzala na milost. Pořád má naději na "polepšení". :-DD
      A pro Ritu je myslím dostatečným trestem, že ji někdo může takhle snadno ovládat, a to i bez Imperia. :-D
      Děkuji za tvůj komentík.

      Vymazat
  7. Tak to vypadá, že se oba pustili do nebezpečné hry:-D uvidíme, kdo bude vítěz...možná oba dva:-) ten politický útok byl geniální, miluju manipulativního Harryho, který se chová jako Zmijozel:-) jsem zvědavá na pokračování jejich sbližování a taky nějakou tu porci flirtu:-D těším se na příští kapitolu.

    Jenny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hra je to opravdu nebezpečná, otázka však je, pro koho z nich. To vzájemné oťukávání je vážně rajcovní. Já si ten překlad ohromně užívám a je mi líto, že to nejde rychleji. :-) Flirtík samozřejmě časem taky bude... Dočkáš se.
      Děkuji za tvůj spamík.

      Vymazat
  8. Děkuju. A nenech se otrávit některými nedočkavci.
    Jája

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A já děkuji za pochopení. :-)
      Na druhou stranu... Nedočkavci jsou jako černé svědomí, které nutí člověka konat. Jsem moc ráda, že "moje svědomí" je ke mně tak shovívavé. :-DD
      Děkuji za tvůj milý komentář.

      Vymazat

Děkujeme za komentář. :-)