Překlad: Nade
Za trpělivost a komentáře k předchozí kapitole děkuji ranchan, Jutaki AiShine, Bobo, Zuzaně, Jenny, Jáje a dvěma anonymkům. Užijte si další kapču.
Kapitola
9
Dnes se bude v
Bradavicích konat poslední famfrpálový zápas roku. Teda v případě, že
Nebelvír zvítězí nad Mrzimorem. Pokud Nebelvír prohraje, bude čelit Zmijozelu v
příštím utkání, které určí vítěze. Nebelvírský tým napochodoval na hřiště
s košťaty v rukou a za doprovodu fandících diváků. No, vlastně poloviny
diváků. Druhá polovina podporovala Zmijozel.
Madam Hoochová
zakřičela, „Nasednout na košťata! Start!“ Pak vypustila potlouky a zlatonku.
Harry se rychle
zvedl nad poli. Mrzimorský chytač, Zachariáš Smith, který Harryho nesnášel,
kroužil několik metrů pod ním. Smith se také soustředil na to, aby ho
následoval, kamkoli se hnul. Harry byl na něho hodně naštvaný. Od toho
incidentu, při kterém do něho Ginny narazila, byl Smithův postoj vůči němu
ještě horší než kdy jindy. Ale ten pocit byl rozhodně vzájemný.
Harry,
rozhodnutý dát Smithovi lekci, znenadání úžasnou rychlostí zamířil směrem k
zemi. Podařilo se mu v pravý čas zastavit, ale Smithovi ne. Mrzimorský
chytač narazil do země a výsledkem byl zlomený nos.
„Ukázková
Wronského finta v podání Pottera!“ oznámil z pódia komentátor, Dean
Thomas.
Harry rychle
vystoupal nad hřiště a kroužil kolem, když zahlédl zlatonku. Vznášela se nad
tribunou profesorů, přímo nad hlavou Luciuse Malfoye. Světlovlasý muž a jeho
společník Snape, si to neuvědomovali, protože oba seděli v nejvyšší řadě. Harry
okamžitě vyrazil. Rozletěl se za zlatonkou tou nejvyšší rychlosti a s úžasným
manévrem ji chytil. Jeho akce profesory samozřejmě šokovala, a to včetně Snapa
a Luciuse.
Harry se na
blonďáka ušklíbl a odletěl zpátky na hřiště. Viděl, jak se Hermiona, Neville a
Seamus usmívají a tleskají. Také slyšel
Lenčin slavný řvoucí lví klobouk. Nemluvě o vysmátých tvářích jeho spoluhráčů.
Nebelvír té noci
pořádal ve své společné místnosti večírek. Harry seděl s Hermionou a Ronem
v rohu a bavili se o zápase.
„To bylo
skvělé!“ řekl nadšeně Ron. „Zase jsme vyhráli Famfrpálový pohár!“ opakoval
červenovlasý chlapec asi podesáté toho dne.
„Jo,“ souhlasil
Harry. „Poslední famfrpálový zápas roku.“
„Příští rok
vyhrajeme znovu, Harry! Musíme, protože to bude náš poslední rok v Bradavicích.“
„Mám pocit, jako
by to bylo právě včera, kdy jsem dostala dopis z Bradavic,“ řekla náhle
Hermiona. „Myslela jsem, že je to vtip, než jsem zjistila, že magie je
skutečná. A teď,“ rozhlédla se kolem sebe, „jsme v šestém ročníku.“
„Já vím,“ řekl
Harry. Byl nadšený, že příští rok bude v Bradavicích absolvovat, ale
současně byl smutný při pomyšlení, že školu opustí. Bradavice měly v jeho
srdci zvláštní místo. Škola byla jeho domovem. Bradavice pro něho budou vždy
domovem, bez ohledu na to, kolik uběhne let. Tím si byl Harry jistý.
Bylo to místo,
kde našel své první přátele, místo, kde čelil Voldemortovi, místo, kde prožil
šest let svého života, místo, kde se dozvěděl o magii a kde společně se svými
přáteli zažíval svá dobrodružství. Bylo to opravdu první místo, které mohl
nazývat svým domovem.
Harry na
Bradavice nikdy nezapomene. Ve svém srdci bude vždy milovat každý okamžik,
který tu prožil. No dobře, možná ne každý okamžik, protože rozhodně nehodlal
ctít vzpomínky na jeho boj s Voldemortem. Také miloval chvíle, které strávil
společně se svými přáteli, někdy ve smutku a někdy v radosti.
„Harry?“
přerušila jeho úvahy Hermiona. „Jsi v pořádku?“ zeptala se.
„Jo,“ odpověděl.
„Jen jsem přemýšlel o našem sedmém ročníku,“ řekl zamyšleně a rozhlédl se kolem
sebe. „Budeme tu naposledy.“
Hermiona nic
neřekla, ale on věděl, že to pochopila. Harry jí a Ronovi řekl o Dursleyových.
Oba věděli, že on Bradavice vždycky považoval za svůj domov.
„Hej!“ vyrušil
je Ron. „Co je to s vámi dvěma? Co ty chmurné obličeje a tak?“ zeptal se Ron.
„Měli bychom být šťastní! Vyhráli jsme Famfrpálový pohár, vzpomínáte?“
Harry a Hermiona
si vyměnili pohledy a pak se v souzvuku rozesmáli. Můžou si s tím dělat
starosti jindy, uvažoval v duchu Harry. Koneckonců, pořád jim zbývá ještě jeden
rok, než Bradavice opustí.
Hermiona , na
druhou stranu, se zase vrátila do svého režimu poučování. „No vážně, Rone,“
řekla podrážděně, „je famfrpál to jediné, na co dokážeš myslet? Příští rok nás
čekají zkoušky na OVCE! Ty rozhodnou o naší budoucnosti! Už bychom se na ně
měli začít učit!“
Po NKÚ
v pátém roce budou v sedmém ročníku skládat zkoušky na OVCE, což jim
dávalo dva roky na přípravu.
„Příští měsíc
bude Ginny skládat zkoušky NKÚ,“ řekl náhle Ron ve snaze uniknout Hermionině
přednášce.
„Zkoušet je
přijdou lektoři z ministerstva, že jo?“ zeptal se Harry.
„Jo, proč?“
opáčil Ron.
„No, mám takovou
myšlenku.“ A hned Ronovi a Hermioně objasnil, o co mu jde.
„Dobrý nápad,
kámo!“ prohlásil Ron po jeho vysvětlení.
„Promluvím si s ní,
jakmile přijde do Bradavic,“ řekl Harry. Od té doby co Sirius zemřel, si Harry
slíbil, že než něco udělá, všechno si pečlivě promyslí.
„Myslím, že
bychom měli taky napsat Kingsleymu,“ navrhla Hermiona.
Všichni tři si
vyměnili pohledy a pak tu myšlenku společně odsouhlasili.
xxxxxxxxxxxxxxxxxx
Harry měl pocit,
že červen přišel strašně brzy. Během této doby si také začal dopisovat s
Kingsleym. Ten muž byl spolehlivým zdrojem informací, dal mu o Ministerstvu
kouzel mnoho užitečných informací.
Harry právě
snídal s Hermionou a Ronem, když z ministerstva dorazil hlouček kouzelníků a
čarodějek. Vedla je madam Marchbanksová, kterou letos doprovázela profesorka
McGonagallová.
O pár dní
později se Harrymu podařilo setkat se s madam Marchbanksovou o samotě. „Paní
profesko,“ pozdravil ji zdvořile.
„Pane Pottere,“
zdálo se, že ho poznala. „Dostal jste vynikající z Obrany proti černé magii, je
to tak?“
„Ano,“ odpověděl
Harry.
„Rozhodně
působivý Patron,“ řekla a pokývala hlavou. „Musíte mít mnoho příjemných
vzpomínek, když ho dokážete vykouzlit.“
„Ve skutečnosti
jsem si představoval, jak Umbridgeová dostává padáka,“ prohlásil Harry, čímž
starou ženu rozesmál.
„Naštěstí je teď
v Azkabanu,“ zavrtěla hlavou. „Použít na studenty krevní brk… To je
neodpustitelné!“ řekla rozzlobeně.
Harry souhlasně
přikývl. „A když si pomyslím, že ji poslat Popletal...,“ odmlčel se.
„Politik bude
vždy politik,“ poznamenala suše.
„Paní
profesorko,“ Harry se rozhodl, že je čas přistoupit k věci. „Vím, že jste ze
Starostolce odstoupila kvůli tomu, jak se Popletal choval k profesorovi
Brumbálovi. Ale on už je zase hlavou Starostolce, takže jsem přemýšlel nad tím,
proč jste se do něj ještě nevrátila.“
Těžce si
povzdechla. „Jsem stará žena, pane Pottere. Politika už mi nesvědčí.“
„To je škoda,
paní profesorko,“ poznamenal Harry. „S Brouskem, jako novým ministrem kouzel, a
s ohledem na situaci, ve které se nacházíme, si myslím, že by bylo nejlepší
spojit veškerou pomoc, kterou máme k dispozici.“
Chvíli se na
něho dívala a pak se začala nahlas smát. „Jaké neobyčejné dítě," řekla a
mrkla na něj. Na někoho, kdo byl starší než Brumbál, a to už něco znamená, měla
rozhodně jiskru.
„Paní
profesorko?“ naléhal Harry.
„Nemyslete si,
že nevím, o co se snažíte, pane Pottere,“ řekla. „Jak vždycky říkám, když Brumbál
skládal své OVCE, dokázal se svou hůlkou neuvěřitelné věci. Věci, které jsem
nikdy předtím neviděla. Bohužel, o politiku nemá zájem. Ale vy, pane Pottere,“
dívala se na něho při své řeči zpříma,“ vy jste jiný. Máte tak velký potenciál.
Uvidím, co se dá dělat, abych vám s tím pomohla. Zdá se, že kouzelnický svět
naději ještě neztratil, ještě ne.“
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
„Dnes budeme
vařit protijedový lektvar,“ řekl jim Snape na hodině lektvarů. „Instrukce si
přečtěte ve vaší učebnici, na straně pětatřicet. A já si je později otestuji,“
mávl hůlkou a na každém pracovním stole se objevil malý květináč s rostlinami.
„Naliju jed do květináče, a pokud bude lektvar fungovat, rostlina se zotaví.
Nyní začněte pracovat!“ nařídil jim muž.
Harry, který
seděl s Hermionou a Erniem, byl rád, že o tom den předtím četl. Už nikdy
nechodil na hodinu nepřipravený. Od chvíle, kdy Snape zjistil, že dokáže
odpovědět na každou otázku, kterou mu položí, přestal ho v hodinách obtěžovat,
což byl příjemný vývoj situace. Lektvary vlastně nebyly až tak špatné, když mu
Snape neustále nedýchal na krk a nečekal na každou chybu, kterou by mohl
udělat.
S Hermionou,
jako jeho partnerkou, vůbec nebylo překvapením, že jejich skupina skončila jako
první. Snape jejich lektvar samozřejmě otestoval. Fungovalo to dobře, ale Snape
stejně Nebelvíru odečetl body, protože Potter, očividně, neudělal žádnou
práci. Harry v duchu zasténal. Upřímně řečeno, ten umaštěný bastard se asi
nikdy nezmění.
Po dokončení
jejich práce se Harry rozhodl zabít čas tím, že si pohrával s rostlinou. Zatímco
přemýšlel o obědě, opakovaně dloubal do poupěte. Ráno totiž nesnídal, protože
se probudil pozdě a musel spěchat na hodinu lektvarů. Snape by ho zaživa stáhl
z kůže, kdyby přišel pozdě a Harry mu odmítal udělat radost.
„Harry!“
Hermionin hlas
ho přivedl zpátky z jeho snění o sirupovém koláči. Možná, že by měl trávit méně
času s Ronem. To jenom Ron dokázal myslet celou dobu pouze na jídlo.
„Co je?“ zeptal
se jí. Hermiona ukázala rostlinu na jejich stole. Místo poupat teď byla
rostlina v plném květu.
„Páni! Jak jsi
to udělal, Harry?“ ptal se užasle Ernie.
„Já nevím,“ řekl
Harry a pokrčil rameny. Dokonce si předtím ani neuvědomil, že něco dělá.
„Pět bodů z
Nebelvíru za mluvení v hodině, Pottere,“ vyštěkl Snapův hlas. Harry koutkem oka
zaregistroval, že Malfoy se, ještě s dalším zmijozelským studentem, který se
jmenoval Theodor Nott, zase posmívá na jeho účet.
„Co se to tu
děje?“ zeptal se ho posměšně Snape. Bez ohledu na to, co se stalo, zdálo se, že
ten muž věří, že Harry je zdrojem všeho zla na světě.
Tři studenti si
vyměnili pohled. Nakonec mu odpověděla Hermiona. „Harryho květina rozkvetla,
pane profesore.“
Jako kdyby chtěl
dokázat Hermionina slova, vztáhl Harry paži k rostlině. Položil ruku na druhou
sazeničku a sledoval, jak se poupě rozvinulo do květu.
„Pane
profesore?“ obrátil se Ernie tázavě na muže.
Harry si všiml,
že si ho Snape prohlíží s nečitelným výrazem ve tváři. Pak, aniž by cokoli
řekl, se otočil a odešel. Harry, Hermiona a Ernie se po sobě jen zmateně podívali.
Snape nikdy dřív nepromarnil příležitost, aby mu vynadal. Co se to s ním děje?
Ještě po hodině lektvarů si o tom povídali.
„Ale jak jsi to udělal Harry?“ zeptal se znovu Ernie.
„Já myslím, že
to byla náhodná magie,“ řekla Hermiona. „Magické děti to dokážou.“
To byla možná
pravda. Koneckonců, Harry kdysi použil náhodnou magii na tetu Marge. Ale to byl
opravdu naštvaný. Zatímco v hodině se prostě jenom nudil.
„Ale když jsme
starší, obvykle to přestane,“ argumentoval Ernie.
„Jo, ale v
některých případech se to může ještě stát. Zvlášť když to dítě je mocná
čarodějka nebo čaroděj.“
V konverzaci už
pak dál nepokračovali, protože právě dorazili do Velké síně. Ernie se s nimi
rozloučil a šel si sednout k mrzimorskému stolu. Harry a Hermiona zamířili ke
stolu Nebelvírů. Ron už tam byl. Zamával na ně a pokynul jim, aby se k němu
přidali.
Poté, co se
usadili, se k němu Hermiona otočila. „Ach, málem bych zapomněla, Harry,“ začala
se přehrabovat v kabele a pak vytáhla dnešního vydání Denního věštce. „Mám to
tu pro tebe, protože ses neukázal na snídani,“ vysvětlila.
„Díky,
Hermiono,“ řekl Harry a vzal si noviny.
„Podívej se na
první stránku,“ nařídila.
Na zprávu,
kterou se tam dočetl, čekal celý týden. Madam Marchbanksová a Tiberias Ogden
byli znovu dosazeni do Starostolce. A dalším novým členem, který nahradil
Umbridgeovou, byla žena jménem Marcella Meadowsová. Harry to jméno neznal, ale
Hermiona slíbila, že o ní něco zjistí.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Čas plynul a
přišel konec šestého roku. Až se znovu vrátí do Bradavic, začne jejich poslední
rok.
Když dojeli do
Londýna, pan a paní Weasleyovi, s Remusem a Tonksovou, už na ně čekali na
nástupišti. Harry nebyl překvapený, že Remuse vidí s Tonksovou. Už o nich něco
tušil a byl za Remuse šťastný. Harry byl přesvědčený, že po tom všem, čím si
muž prošel, si to zaslouží.
„Jsi připraven
na cestu domů, Harry?" zeptal se Remus vřele.
Harry půjde na
Grimmauldovo náměstí, zatímco Ron a Ginny se vrátí do Doupěte. Hermiona a její
rodiče se chystali strávit dovolenou na Bali. Byla opravdu nadšená vyhlídkou na
návštěvu největší magické komunity na světě. To je pro ni typické, pomyslel si
s láskou Harry.
„Jo,“ odpověděl
Harry. Přestože Bradavice byly jeho domovem, teď měl domov i na Grimmauldově
náměstí číslo 12.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
O měsíc později
seděl Lucius Malfoy ve své pracovně a četl Denního věštce. Od chvíle, kdy byl
Brousek zvolen na post ministra kouzel, došlo k mnoha změnám. První věc, kterou
muž udělal, byl zákaz využívání mozkomorů jako strážců Azkabanu. A dnes ho
noviny informovaly, že všechna nařízení proti vlkodlakům, která prosadila
Umbridgeová, byla zrušena.
Lucius si osobně
myslel, že se to stalo proto, že jistý Vyvolený měl vlkodlaka jako svého
druhého kmotra. Koneckonců, za svou současnou pozici vděčil Brousek právě
Potterovi.
Vzpomněl si na
červený kašmírový šátek, který dostal od Pottera k narozeninám. Upřímně řečeno,
ten chlapec neměl žádný takt. Zastrčil šátek do šuplíku, na to samé místo, kam
ukládal i Potterovy dopisy. Nemohl uvěřit tomu, jaké má mladík nervy. Psát mu
dopisy během letních prázdnin. Zpočátku to ignoroval, ale pak mu začal
odepisovat. A teď zjistil, že na ty dopisy čeká. To byla opravdu nepříjemná
skutečnost.
První dopis od
Pottera přišel v době snídaně a byl důvodem tázavých pohledů jeho ženy a syna.
Vysvětlil jim, že to přišlo od jeho obchodního partnera. Narcissa mu neuvěřila,
ale rozhodla se tím nezabývat. Později Potterovi sdělil, aby mu své dopisy
posílal v určitou hodinu, aby je mohl přijmout v soukromí a nedocházelo tak ke
zvýšenému podezření ze strany Narcissy a Draca. Jeho žena by si mohla myslet,
že je s někým zapletený, když stále dostává tyhle věci, a to nechtěl.
Narcissa ve
skutečnosti měla za to, že už bylo na čase, protože ona sama měla milence,
čistokrevného kouzelníka, který vlastnil největší vinici ve Francii. Zatímco on
obvykle vyhledával potěšení u jiných čarodějek nebo kouzelníků. Dával jim
šperky nebo něco obdobně hodnotného, a oni mu na oplátku poskytovali potěšení. Mezi
čistokrevnými čarodějkami nebo kouzelníky to nebylo nic nového.
On a Narcissa
byli přátelé už od Bradavic, takže když přišel čas, aby se oženil, kdo by byl
lepší volbou, než právě ona? Narcissa, která jejich situaci pochopila, jeho návrh
také přijala. Nebyla mezi nimi žádná láska.
Bylo to spojení
Malfoyů s Blacky, další čistokrevnou rodinou, která měla stejné názory jako on,
až na Siriuse Blacka. Sirius Black, který byl zařazený do Nebelvíru a utekl z
domu, když mu bylo šestnáct. Sirius Black, který byl Potterův kmotr. Sirius
Black, který dal Potterovi celé jmění rodiny Blacků. Lucius ještě si pamatoval
na den, kdy Bellatrix zjistila, že majetek Blacků, místo na ni, přešel na
Pottera.
„Ten krvezrádný
parchant!“ křičela vztekle Bellatrix, zatímco se ji Narcissa marně snažila
uklidnit. „Jak se opovážil dát všechno, co mělo být mé, té polokrevné špíně!“
Strávila několik
dobrých hodin nadáváním jak na svého bratrance, tak na Pottera. „Přísahám, že
až příště potkám toho zmetka poloviční krve, budu ho mučit tak strašně, že
Crucio proti tomu bude jako nic!“
A pak se obrátila
na něho a křičela kvůli tomu, že znovu neuposlechl Temného pána. Nikdy ho
neměla ráda. Také nenáviděla Severuse, o kterém byla přesvědčená, že je zrádce z důvodu
jeho práce u Brumbála. Když se v médiích objevila zpráva o zatčení Červíčka, okamžitě
pojala podezření, že to právě Severus ho předal bystrozorů, aby si ochránil své
postavení. Ale protože Červíčka nesnášela, dál se v tom nešťourala.
Právě teď se
Bellatrix ukrývala v jednom z jeho domů u Středozemního moře. Řekl jí, aby se
neukazovala, dokud se situace nezlepší. Její chování ho začínalo dost dráždit.
Někdy dokonce uvažoval nad tím, že by její místo pobytu prozradil Potterovi,
jen aby se jí zbavil.
A když už je řeč
o Potterovi, Lucius nemohl uvěřit tomu, že si mladíkovy záměry neuvědomil
dříve. Když se nad tím teď zamyslel, bylo to tak zřejmé. Umbridgeová skončila v
Azkabanu. Brousek byl zvolen jako nový ministr kouzel. Percy Weasley byl
jmenován jako vysoce postavený úředník ministerstva. A také Pastorek byl
jmenován novým vedoucím bystrozorů. Marchbanksová, Ogden a Meadowsová vstoupili
do Starostolce.
Meadowsovou znal
Lucius docela dobře. Její starší sestra, Dorcas Meadowsová, byla zabita
samotným Voldemortem během první války. V té době byla Marcella příliš mladá,
aby se přidala k Fénixově řádu. Takže nebylo žádné překvapení, že skončila jako
jeden z největších Voldemortových protivníků.
Všichni tito
lidé měli něco společného. Všichni nenáviděli Voldemorta a jeho přesvědčení.
Také byli stoupenci Brumbála a Pottera. A Lucius věděl, že nikdo z nich by se s
ním dobrovolně nespojil. Nemluvě o přijetí úplatku z jeho strany. Na rozdíl od
Popletala. Celou situaci teď musel pečlivě přehodnotit. Jediná chyba ho mohla
dostat do Azkabanu, protože teď už mu Popletal nekryl záda. Ostatní ministerští
úředníci, které v minulosti podplácel, by si mu, ze strachu před vyhazovem,
netroufli otevřeně projevit svou podporu. To všechno kvůli Potterovi. Mladík se
dokázal obklopit významnými osobnostmi z ministerstva, z nich někteří
tak jasně demonstrovali svůj postoj k chlapci.
Měl podezření,
že to byl teprve začátek. Zřejmě Pottera podcenil. Kdo by si pomyslel, že
skutečným Potterovým cílem je reforma ministerstva kouzel? Pro sedmnáctiletého
chlapce to byl značně ambiciózní plán.
xxxxxxxxxxxxx
<<<Kapitola 8.<<<>>>Kapitola 10.>>>
Kdyby jenom reforma:-D tahle kapitola je moc hezky napsaná (a přeložená), podtrhuje Harryho "lehce manipulativní" osobnost a taky to, že si Lucius začíná uvědomovat, jakého má před sebou "soupeře" :-D a jsem zvědavá, copak by asi na jejich společnou korespondenci říkal Draco:-D děkuju za kapitolu a těším se na další:-)
OdpovědětVymazatJenny
"Lehce manipulativní", jo? :-D To máš teda recht. Luciusovi to samozřejmě začíná docházet, protože sám je chytrý a manipulativní. Bezpečně pozná, s kým má tu čest. Uvidíme, jestli ho Harry ještě dokáže překvapit.
VymazatDěkuji za pochvalu a komentář
Jů, tak brzo další část. A už je třetina hotová (spokojeně si mne ruce). Děkuju.
OdpovědětVymazatJája
Vypadá to, že mi držíš palce, abych to úspěšné dotáhla až do konce. :-D
VymazatDíky za komentík.
To nám to rychle uběhlo, poslední rok bude rozhodně zajímavější a začne to výletem o prázdninách
OdpovědětVymazatBobo
Výletem, který bude mít zcela nečekaný závěr... :-D Jsem ráda, že si to užíváš.
VymazatDíky za komentář.
Zkouška zkouška 1...2...3.... doufám že přes anonyma to pude....
OdpovědětVymazatHOHOHO VESELÉ VÁNOCE....miluju tohodle Harryho nejen magicky mocný ale i politik...mmm pastička brzy sklapne Luciusi :D Přišla sem kvuli HP/LM což bylo odměněno poštuchováním mezi nimi ale obávám se že momentálně se víc těším na vývoj politické situace. :D
Jane
Tady orel, tady orel...Jak mě slyšíte?
VymazatHarry je tady skutečně mocný nejen magicky, ale i politicky, a taky trochu spratek. Ale to se vsákne. :-D Hlavně když to platí na Luciuse.
Uvidíme,co řekneš na další kapitolu. :-D
Díky za komentík.
Líbí se mi fakt, že Harry ovlivňuje politiku kouzelnického světa aniž by se musel brodil tou špínou a místo toho si na to našel jiné. Taková Šedá eminence. Jen je docela jasné, že za tím on stojí, ale tomu se nedá zabránit, když je tak slavný. :-D
OdpovědětVymazatNo jo, ale hlavně potřebuje spolehlivé lidi na vlivných místech, aby něčeho dosáhl. A to se mu právě díky jeho slávě a reputaci skvěle daří.
VymazatDíky za komet. :-D
Harry je skrytý zmijozel a je o to nebezpečnejší, že má odvahu chrabromila. Som zvedavá na ďalšie zbližovanie sa s Malfoyom. Prekvapilo ma, a zamrzelo, že Lucius pred Narcissou Harryho listy tají.
OdpovědětVymazatĎakujem za kapitolu a teším sa na ďalšiu.
No já myslím, že Lucius ví, že Narcissa ví... Ale asi nemá potřebu se blíže svěřovat, když sám ještě neví, jak to dopadne.
VymazatV příští kapitole bude část i z Narcissina pohledu a já věřím, že tě potěší.
Děkuji za tvůj komentář.