Překlad: Nade
Děkuji za vaše komentáře a tuto kapitolku věnuji Jenny, Jáje, Bobo, Jane, Jutaki AiShine a Zuzanke. :-D
Věřím, že si ji užijete. :)
xxxxxxxxxxxxx
Kapitola
10
Bylo to poprvé v jeho životě, kdy si Harry mohl
svobodně užívat. K Dursleyům se už vracet nemusel, takže svůj čas trávil střídavě
mezi Doupětem a Grimmauldovým náměstím. Často také chodil do mudlovských čtvrtí
Londýna, aby poznal místa, která jako dítě nikdy nenavštívil. Naštěstí pro
Harryho se útoky Smrtijedů snížily na nulu, takže si nemusel dělat příliš velké
starosti. Ačkoli věděl, že určitě něco plánují. Neexistovala žádná zatracená
možnost, že by Bellatrix v tichosti přešla smrt svého pána. Ale teď se rozhodl
užívat si prázdniny a během nich tyto ponuré myšlenky nechal stranou.
Harry už měl všechny své domácí úkoly hotové a teď
se povaloval v posteli. Zítra budou jeho sedmnácté narozeniny. V kouzelnickém
světě bude dospělý. Paní Weasleyová pro něj bude v Doupěti pořádat
narozeninovou oslavu. Byl tím skutečně nadšený, protože to bude poprvé v jeho
životě, kdy bude mít narozeninovou párty.
Harry už dárky k narozeninám od svých
přátel dostal. Od Rona a Ginny dostal kromě čokoládových žabek také dárky související
s famfrpálem. Fred a George mu poslali kolekci svých výrobků z Kratochvilných
kouzelnických kejklí. Od Hagrida dostal obvyklý dárek, dort, který byl tvrdý
jako kámen. Luna také poslala dárek, roční předplatné Jinotaje, což bylo fajn. Opravdu
se mu teď hodilo trochu zábavy. A od Nevilla dostal užitečnou knihu o
rostlinách, které se daly využít při léčení.
Remus mu dal knihu o zvěromagii a od Hermiony dostal
stříbrný náramek s galvírováním v sanskrtu. Ve svém dopise vysvětlila, že
náramek obsahuje kouzlo ochrany, takže se nemusí obávat, pokud by ho někdo
chtěl zezadu omráčit kouzlem. Podobný náramek koupila i sobě a Ronovi. To byl
docela dobrý nápad, pomyslel si, bude to užitečné, pokud by se dostal do křížku se
Smrtijedem.
Nicméně Harryho čekalo překvapení, když přišel jeho
dopis z Bradavic. Jmenovali ho Primusem. Měl pocit, že ví docela přesně, kdo
byl vybrán jako Primuska. Ron s ním sdílel stejný názor.
„Musí to být Hermiona,“ prohlásil rusovlasý chlapec.
Harry s ním upřímně souhlasil. Pak řekl: „Ale já
jsem nebyl prefekt.“
„James také předtím nebyl prefekt,“ vysvětlil Remus.
„Ale byl jmenován Primusem a Lily byla Primuskou.“
„Opravdu?“ zeptal se Harry.
Remus ho pak bavil příběhy o Siriovi a Harryho
rodičích ze školních časů v Bradavicích. Do postele pak šel se vřelým pocitem v
hrudi. Druhý den ho probudilo Remusovo klepání na dveře. „Jsem vzhůru, Remusi!“
zavolal.
„Budu čekat dole, Harry,“ odpověděl Remus.
Společně se odletaxovali do Doupěte, a když tam
dorazili, místo už bylo plné lidí. Jak si Harry všiml, pokud by se to dalo říct
podle množství jídla, tak paní Weasleyová celé dopoledne ze všech sil vařila.
Dráždivé vůně Harrymu přivodily kručení v žaludku.
Harry si povídal s Fredem a Georgem o jejich žertovném
obchodě, když na něho zavolala paní Weasleyová. Otočil se a uviděl, že je tam kouzelnický
doručovatel z magického zvěřince, který nesl krabici.
„To je pro vás, pane Pottere,“ řekl muž.
Přešel k Harrymu a podal mu krabici, která měla
v horním víku otvory.
Harry ji pomalu otevřel a nahlédl dovnitř. Zalapal
po dechu a zvedl malé klubko chlupů. Malé černé štěně otevřelo své šedé oči a
podívalo se na něho.
„Harry,“ přišli se za ním podívat Remus s Ronem. On stále
zíral na štěně a na tu zvláštní podobnost, kterou měl se Siriovou zvěromágskou
formou.
„Čmuchal,“ zašeptal Harry a otočil se čelem k nim.
Remus, který také viděl podobnost mezi štěnětem a psí podobou svého
nejlepšího přítele, zůstal zticha. Chápal Harryho důvod, proč štěně pojmenoval
právě takhle.
Harry kouzelnickému doručovateli poděkoval. Muž vykoktal svou
odpověď, zřejmě ho ovlivnilo, že je tak blízko Vyvoleného, a než
opustil Doupě, požádal Harryho o autogram.
„Kdo ti ho dal, Harry?“ zeptal se zvědavě Ron.
„Můj známý,“ odpověděl s úsměvem Harry, když držel
Čmuchala v náručí. Čmuchal si ho zřejmě oblíbil, protože mu pořád olizoval
tvář. Harry se tomu zasmál. Tentokrát Lucius opravdu překonal sám sebe.
xxxxxxxxxxxxxxxxxx
Při večeři přiletěly do Doupěte dvě sovy a hodily
Harrymu do klína dopisy. Zmatený Harry si je vzal. První dopis přišel od
Gringottových s tím, že od svých právě nabytých sedmnácti let má plný přístup
ke svému trezoru Potterů. Také má teď přístup k trezoru Blacků. Dopis ho rovněž
požádal o jeho přítomnost u Gringottů, aby legalizoval všechny potřebné dokumenty.
Druhý dopis měl modrou pečeť se stříbrnými písmeny
SKA. SKA se ukázala být Švýcarská kouzelnická banka. I oni ho žádali o jeho
přítomnost kvůli konzultaci, jak naložit s majetkem Blacků, který tam
schraňovali.
Bill, který si všiml jeho viditelného zmatku, se
zeptal. „Co se děje, Harry?“
„Gringottovi a SKA. Požádali mě, abych se dostavil,“
odpověděl, stále ještě v transu.
„Co je to vlastně SKA?“ zeptal se zamračeně Ron.
„To je Schweizerische Kreditanstalt. V překladu
Švýcarská úvěrová instituce,“ vysvětlil Bill. Protože pracoval pro Gringottovy,
věděl hodně o bankovním sektoru. „Díky svým aktivům je to druhá největší
kouzelnická banka na světě. A číslo jedna v oblasti správy majetku. Bohaté
kouzelnické rodiny z celého světa si tam ukládají své peníze, protože je známá
pro svou diskrétnost a bezpečnost. Slyšel jsem, že její operace a služby se
příliš neliší od mudlovských bank.“
„Ale proč tam Harryho chtějí?“ Ronovo obočí se
prudce stáhlo k sobě.
„Protože Harrymu je sedmnáct a tím pádem je
považován za dospělého. Proto očekávají, že Harry potvrdí všechny právní
dokumenty.“
„Ale já o tom vůbec nic nevím,“ řekl Harry.
„No, jestli chceš, můžu ti s tím pomoct,“
nabídl se Bill. „Poté, co s nimi budeš párkrát jednat, všechno pochopíš a
pak už to budeš schopen dělat sám.“
„Díky, Bille,“ řekl Harry. Po té nabídce se mu
docela ulevilo, protože o financování nevěděl vůbec nic.
Po projednání tohoto problému s panem Weasleym a
Remusem se dohodli, že nejdřív se postarají o záležitosti u Gringottových.
Druhý den zašel Harry v doprovodu Remuse ke Gringottovým.
Setkali se s Griphookem, kterého si Harry ještě pamatoval ze své první
návštěvy.
„Jakmile podepíšete tento dokument, pane Pottere,“
informoval ho Griphook, „stanete se hlavou rodiny Blacků a veškeré její
bohatství bude patřit vám.“
Harry vzal brk a podepsal jej. Pak předal dokument
Griphookovi, který provedl jeho legalizaci.
„Velmi dobře, pane Pottere,“ pokýval Griphook
hlavou. „Gratuluji. Teď jste hlavou rodiny Blacků, a stejně tak rodiny Potterů.“
Najednou si Harry na něco vzpomněl. „Kdyby Sirius
neměl závěť, komu by dědictví připadlo?“ zeptal se.
„Právem prvorozeného by se jeho dědicem stala buď paní
Bellatrix Lestrangeová, jeho nejstarší sestřenice, paní Andromeda Tonksová,
jeho druhá nejstarší sestřenice, nebo pan Draco Malfoy, další starší muž z
rodiny Blacků přes jeho matku, Narcissu Malfoyovou, rozenou Blackovou,“ odpověděl
Griphook. „Ale právní nárok paní Lestrangeové je zpochybněn kvůli jejímu zavraždění
pana Blacka. Vražda hlavy rodiny jejím dalším členem je těžký hřích. A paní
Tonksová byla vyděděna, takže ani ona na dědictví nemá nárok.“
Malfoy junior? Neexistuje k čertu žádná možnost,
že by Harry někdy dovolil, aby se fretka dotkla čehokoli, co patřilo Siriovi.
„Nicméně jejich práva byla nahrazena vůlí Siria
Blacka, ve které vás, pane Pottere, určil jako dědice všech svých pozemských statků.
Touto závětí patří veškeré jmění Blacků vám.“
„Takže to znamená, že když budu chtít, můžu vyloučit
Bellatrix Lestrangeovou a vrátit zpět do rodiny Andromedu Tonksovou, je to tak?“
zeptal se Harry.
„Ano, pane Pottere, je-li to vaše přání,“ potvrdil Griphook.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
V ten samý čas popíjela Narcissa Malfoyová,
rozená Blacková, svůj čaj v soláriu na Malfoy Manor a přemýšlela o všem, co se
stalo. Přestože navenek projevovala klidné a chladné vystupování, ve
skutečnosti byla rozpolcená mezi svou sestrou a svým manželem. Bellatrix byla
její sestra a byly jedna rodina. Na druhou stranu, Lucius byl její manžel. Měli
spolu syna.
Od chvíle, kdy Temný pán zemřel, měla Bella sklon ze
všeho obviňovat Luciuse. Dokonce zašla tak daleko, že tvrdila, že kdyby se Luciusovi
podařilo získat proroctví, tak by Potter nebyl schopen Temného pána porazit. A
když zjistila, že její manžel přijal místo učitele v Bradavicích, její urážky
se znásobily. Samozřejmě, že to Bella neřekla před jejím manželem. Nadávala na
něho jen před ní. Byla to skutečná zkouška trpělivosti, když musela poslouchat,
jak její vlastní sestra uráží jejího manžela.
Doposud byl Lucius k Bellině přítomnosti ve
svém domě velmi shovívavý, ale Narcissa mohla říct, že mu začíná docházet
trpělivost. Bylo jen otázkou času, kdy její manžel dosáhne svého limitu. A ona nechtěla
myslet na to, co by se pak dělo. Pokud by došlo k nejhoršímu, mohl to Lucius
všechno ukončit tím, že její sestru zabije. Narcissa moc dobře věděla, že by s něčím
takovým neměl problém. Její manžel, jak dobře věděla, dokázal zabít bez
jakýchkoli výčitek. Koneckonců, co byste očekávali od následovníka Temného
pána?
Narcissa, stejně jako celá její rodina, kromě Siria
a Andromedy, pevně věřila v nadvládu čistokrevných, i když se ona a ani její
rodiče nikdy nestali Smrtijedy. Voldemort se dovolával jejich smyslu pro čistokrevnou
hrdost, ale nemohla popřít, že Voldemorta viděla jako odrazový můstek k
prosazení jejich moci a bohatství. Zpočátku bylo všechno v pořádku; byl to velmi
okouzlující muž, který byl schopen pouhými slovy přesvědčit kohokoliv. Ale
pomalu ukázal svou pravou barvu a v tu dobu už bylo příliš pozdě na to,
aby někdo couvl, protože on nestrpěl zradu. Voldemort by pro dosažení svých
cílů udělal cokoliv, což mnohé, kteří byli svědky jeho krutosti, vyděsilo a někteří
z nich se z toho pokusili vymanit. Ale byli brutálně zavražděni,
stejně jako její bratranec Regulus, po čemž už se nikdo neodvážil Temnému
pánovi vzepřít.
Pak byl Voldemort zabit Potterem. Narcissa si dobře
pamatovala na ten chaos, který v té době zavládl. Mnozí byli pochytáni a zavřeni
do Azkabanu. Luciusovi se naštěstí díky uplácení podařilo tomuto osudu uniknout.
Ale Bellatrix, která před Starostolcem odmítala lhát, byla odsouzena k
doživotnímu pobytu v kouzelnickém vězení.
Roky plynuly a pak, když Potter vstoupil do
Bradavic, pověst o návratu Temného pána zesílila, zejména proto, že Potter sám
tvrdil, že to právě Voldemort posedl Quirella ve snaze ukrást Kámen mudrců. Tři
roky nato se Voldemort vrátil, připraven pokračovat ve svém dobývání
kouzelnického světa. Ale Potterovi se ho opět podařilo zabít. Byl Temný pán
opravdu tak silný, když ho roční dítě, které pak vyrostlo v patnáctiletého
chlapce, bylo schopno porazit ne jednou, ale hned dvakrát? Ale Narcissa svůj
názor na věc nikdy neřekla nahlas. Věděla, že i jediné slůvko pochybnosti
ohledně Temného pána by mohlo ohrozit celou její rodinu.
Stále souhlasila s nadřazeností čistokrevných, ale už
ne do takové míry, jako dřív. Voldemort ji po svém vzkříšení velmi vyděsil. Žádal,
aby mu Lucius vydal artefakt, který mu dal do úschovy, a když byl Lucius nucen
přiznat, že ta věc byla zničena, jeho hněv byl velkolepý. Bylo to poprvé za
Luciusovu službu, kdy se bála o jeho život. Je to něco úplně jiného, když je to
váš manžel, kdo je v ohrožení. V tu chvíli si Narcissa uvědomila, že jedna jediná
chyba může Luciuse změnit z Voldemortovy pravé ruky do ničeho.
Dalším faktorem byl její syn. Draco nechápal, co je to
být Smrtijed. Měla by z toho vinit Luciuse. Její manžel zřejmě syna od
začátku špatně informoval. Draco byl zcela jiný než on. Dobře si vzpomínala, že
Abraxas Malfoy byl velmi přísný rodič a od svého jediného syna požadoval jen to
nejlepší. V Dracově věku už Lucius věděl, co se od něho očekává. Lucius, pod
Abraxasovou rodičovskou péčí, nikdy nebyl dítětem, na rozdíl od Draca, který od
ní ještě teď každý týden dostával sladkosti a dortíky.
Bála se o Dracovu bezpečnost. Voldemort několikrát přišel
na panství a pokaždé, když se ukázal, ji to zneklidnilo. Bylo to, jako kdyby
byla vězněm ve svém vlastním domě a Voldemort tu byl pán. A občas se jí dokonce
na jejího syna vyptával. Jako by jí nad hlavou visela stálá hrozba. Jedna chyba,
a Draco by zaplatil za chyby svých rodičů.
Pak dal Voldemort jejímu manželovi za úkol získat
proroctví z Odboru záhad. Kdyby Lucius selhal, hrozilo mu přísné exemplární potrestání.
Její manžel při tom úkolu skutečně selhal, ale Voldemort byl té noci zabit, takže
se jí vlastně tajně ulevilo.
Několik týdnů po tom Luciuse znenadání kontaktoval
Brumbál, aby mu nabídl místo profesora Obrany proti černé magii a Lucius to
přijal. Uplynul rok a kromě toho, že zvolili Brouska ministrem kouzel, se nic
zvláštního nestalo. Tehdy jí Lucius oznámil, že od nynějška musí být velmi
opatrní, protože už neměl pod palcem Popletala. Proto Lucius nařídil Belle, aby
se ukryla na jednom z jeho letohrádků ve Středomoří, a její sestra, potom
co ji sama přesvědčila, nakonec souhlasila.
Kromě toho ten jeden rok proběhl pro Narcissu
Malfoyovou docela v poklidu. A teď se chystali, že následující den vyrazí na
letní dovolenou na francouzskou Riviéru. Ona a Draco pojedou napřed. Lucius se k nim
přidá hned poté, co dokončí nějaké obchody, kterým se musel věnovat.
Když už mluvíme o Luciusovi... všimla si obrovského
množství dopisů, které její manžel dostával. První den prázdnin přiletěla neznámá
sova a doručila mu dopis. Její manžel ho otevřel, krátce do něho nahlédl a pak
ho zastrčil do kapsy. Tvrdil, že je to od jeho obchodního partnera, ale po
letech společného života už poznala, když lže.
Dopisy už nikdy znovu nepřišly u snídaně. Místo toho
chodily do Luciusovy pracovny. Byla zrovna na zahradě, když sova zaletěla přímo
tam. Ta samá sova odletěla o několik minut později a nesla nový pergamen. To se
stalo běžným jevem. Měla podezření, že Lucius má poměr, a podle ní už bylo načase.
Po letech jeho příležitostných známostí doufala, že najde někoho, s kým se
usadí.
Takový přístup by někomu mohl připadat divný. Co je
to za manželku, která si přeje, aby si její manžel našel jinou ženu, nebo muže?
Ale ve starých čistokrevných rodinách to bylo běžné. A ona už si svého vlastního
milence našla. Na jednom charitativním plese, které často navštěvovala, poznala
před lety jednoho francouzského kouzelníka. Protože v čistokrevných
manželstvích málokdy docházelo k rozvodu, zřejmě zůstanou manželé navždy,
ledaže by Lucius požádal o rozvod. Bylo by legrační, kdyby k tomu došlo. Ve
vyšší kouzelnické společnosti by to byl obrovský skandál. Poslední čistokrevný,
který se rozvedl, byl jistý Eleuthère Eaglefield. Poté se, pouhý jeden měsíc po
rozvodu, znovu oženil a jeho manželka vdala. V kouzelnické společnosti to způsobilo pěkný poprask a média se toho nemohla nabažit. Pokud se s ní Lucius rozvede,
nemohla se dočkat, až pozná osobu, které se podařilo dobýt srdce chladného a
nemilosrdného Luciuse Malfoye. A samozřejmě, že by to způsobilo rozruch, proti
kterému by Eaglefieldův skandál byl pouhý stín.
„Lady Malfoyová! Lady Malfoyová!“ objevil se náhle Tobby,
její domácí skřítek.
„Co je děje, Tobby?“ zeptala se klidně.
„Tobby se omlouvá. Tobby ruší paní. Ale paní to musí
vidět! Je to důležité! Gobelín mé paní!“
Polekaně vstala ze svého místa a šla to
zkontrolovat. Gobelín měla ve svém pokoji a byla to replika toho původního z
Grimmauldova náměstí. Ačkoli Potter ho mohl vyhodit, když dům zdědil. Touhle
dobou tu Tobby obvykle uklízel, tak si skřítek zřejmě něčeho všiml. Protože gobelín
byl kouzlem spojený s tím původním, projevila se na něm jakákoli změna,
která se na originále odehrála, což se právě stalo.
Narcissa se zastavila před tapisérií a v šoku zalapala
po dechu. Z toho, co viděla, bylo jméno Bellatrix na gobelínu vyšito černou
nití a bylo obklopené temným mrakem. Nevypálili její jméno, tak jako to teta
Walburga udělala Andromedě, jméno její sestry tam zůstalo v téměř stejném
stavu. Vedle Bellina jména se však znovu objevilo jméno Andromedy. K jejímu
jménu byl zlatou nití připojen Ted Tonks a o úroveň pod nimi byla Nymphadora
Tonksová.
Význam to mělo nezaměnitelný. Potter neztrácel čas,
že? Jakmile byl uznán hlavou rodiny Blacků, popřel Bellu, zatímco Andromedu a
její dceru poloviční krve znovu přijal do rodiny. Její vlastní jméno bylo stále
neporušené. Ale kdo může zaručit, že ji tam Potter nechá?
Nedokázala si představit, jak Bella zareaguje, až to
zjistí. Ona ani Bella majetek z linie Blacků nepotřebovaly, protože
Lestrangeovi byli velmi zámožní a Malfoyovi byli nejbohatší kouzelnická rodina.
Ale byla to rána pro jejich pýchu. Jak je může popřít někdo, kdo v sobě nemá
žádnou krev Blacků? Je, kteří se jako Blackové narodili? A zvláště Bellu, pro
kterou byla krevní čistota všechno. Sirius Black rozhodně věděl, jak se své
rodině pomstít, pomyslela si hořce, když se dívala na novou jednolitou, zlatě
vyšitou linii, která od jména Sirius Black vedla ke jménu Harry James Potter.
„Ale, ale.“
Překvapeně se otočila. „Luciusi,“ vydechla. Příchodu
svého manžela si nevšimla, protože byla tak zabraná do svých úvah.
Lucius stále ještě zíral na gobelín, když
poznamenal. „Potter má rozhodně odvahu.“
xxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Jakmile se Harry postaral o záležitosti u Gringottových,
vydal se do Curychu. Bylo to vzrušující, protože to byla jeho první cesta do
zahraničí. Ron chtěl jít taky, ale paní Weasleyová to zakázala s tím, že tam jdou
za prací. Pan Weasley mu pomohl získat povolení pro mezinárodní letaxovou síť a Harry, společně s Remusem a Billem, odcestoval z krbu na Ministerstvu kouzel a vrátí se až
o několik dní později.
„Páni!“ vykřikl Harry úžasem, když dorazili do
Curychu. Přistáli v budově Švýcarského parlamentu Magie. Bill, který využil
svých kontaktů na SKA, už pro ně rezervoval hotelový pokoj. Ze svého pokoje měl
Harry výhled na řeku Limmat.
Hidden Altstadt, kouzelnická oblast v Curychu,
byla mnohem větší než Příčná ulice v Londýně. Hidden Altstadt ve skutečnosti vypadal
jako malá čtvrť. Sídlo Švýcarské úvěrové instituce se nacházelo ve zdejší
nejvyšší budově. Když do budovy vstoupili, Harry se kolem sebe rozhlédl. Sál
byl opravdu obrovský, možná pětkrát větší než hala u Gringottů. Dalším rozdílem
bylo, že kolem neviděl žádné skřety. Když si Bill všiml jeho pohledu, vysvětlil
mu, že skřeti tu byli také, ve vedení a jako technický personál. Rozličné obchodní
záležitosti projednávali se zákazníky kouzelníci.
Šli k recepční, a když jí vysvětlili, za jakým
účelem přišli, odvedla je chodbou. Remus mu vysvětlil, že většina lidí tu
mluví anglicky, takže se Harry nemusí obávat jazykového problému.
Zastavili se před masivními dveřmi. Když se dveře otevřely
a ona je uvedla dovnitř, vstal ze svého místa kouzelník, aby je uvítal. „Pane
Pottere, pane Lupine, pane Weasley,“ pozdravil zdvořile. „Jsem Hans Waldmann, vedoucí
právního oddělení Švýcarské úvěrové instituce.“ Obrátil se na Harryho. „Je pro
mě ctí, že vás poznávám, pane Pottere. Hodně jsme o vás slyšeli.“
Zpočátku se Harry obával, že mu muž bude
pochlebovat, jako to dělala většina lidí, ale Waldmann se ukázal jako bankéř profesionál.
Podal jim informace o zdejším trezoru Blacků a o všech dokumentech, které bylo třeba
podepsat, než Harry bude moci být prohlášen za oficiální hlavu rodiny Blacků.
V poledne se Harry, Remus a Bill vynořili z banky
s tím, že Harry je teď zákonným vlastníkem Blackova trezoru. Harry se pak rozhodl,
že než se vydá zpátky do Londýna, bude pár dní objevovat Curych. Zůstal
s ním jen Remus, protože Bill se musel kvůli své práci vrátit do Londýna.
Harry navštívil mudlovský i kouzelnický Curych. V
mudlovském části navštívil Grossmunster, Landesmuseum, Jezerní promenádu a
Lindenhof. Také se s Remusem vydali na objevnou prohlídku města lodí po řece
Limmat. Úplněk byl ještě před tím, než odcestovali do Curychu, takže ho Remus
mohl doprovázet. Pro Harryho to byla skvělá zábava, kterou jako dítě nikdy nezažil,
protože Dursleyovi, když někam vyrazili, ho sebou nikdy nevzali. Jediné místo, kam
s nimi kdy šel, byla zoologická zahrada.
Také nezapomněl nakoupit na Bahnhofstrasse suvenýry
pro Rona, Hermionu a ostatní. Byla to jedna z nejrušnějších a nejznámějších
nákupních ulic na světě. Koupil i švýcarskou čokoládu v Confiserii Sprüngli, kde
nabízeli mnoho různých druhů a příchutí.
Bylo to Harryho poslední den v Curychu, když ho kontaktoval
pan Waldmann s tím, že se vyskytla jistá věc, o kterou je třeba se postarat.
„Věřím, že už jsem vám říkal, že kromě majetku,
nemovitostí a pozemků, investoval Dům Blacků své peníze i do několika málo
společností,“ řekl pan Waldmann. „Jednou ze společností, do které Blackovi
vložili své peníze, je Pradapura Resources, jenž vlastní největší těžbu zlata
na světě, která se nachází v Indonéské Papui. Její vlastnictví je rozděleno
mezi tři strany, Indonéské prezídium kouzel vlastní osmdesát procent akcií a
zbytek z toho, vždy po deseti procentech, je ve vlastnictví Domu Blacků a rodiny
Malfoyů.“
Když to Harry slyšel, rozkašlal se. Remus vedle něho
vypadal stále stejně klidný, jako vždy.
„Proto si pan Malfoy vyžádal toto setkání, aby s vámi
tuto záležitost prodiskutoval.“
Jako by to byla narážka, řečený světlovlasý muž se právě
v tu chvíli rozhodl vstoupit do místnosti. Harrymu bylo jasné, že tohle
zařídil Lucius. Když skončili se všemi právními dokumenty, byla již téměř tma.
„Co vy tady děláte?“ konfrontoval Harry muže, když
jejich obchodní jednání skončilo.
Lucius jen zvedl své dokonalé obočí. „Máte vy vůbec nějaké
vychování, pane Pottere?“ otázal se muž sarkasticky.
„Já ano,“ odpověděl kousavě Harry. „Ale nějak nedokážu
ocenit, že jsem se sem vlekl kvůli něčímu rozmaru.“
„Ujišťuji vás, že se tady setkáváme v čistě
profesionální záležitosti,“ prohlásil hladce Lucius. „Přijmete mé pozvání na
večeři, pane Pottere?“ zeptal se blonďák z čistajasna.
„Večeři?“ zeptal se Harry překvapeně.
„Jídlo, které konzumujeme na konci dne,“ odpověděl sarkasticky
Lucius. „Někdy mohou jídlo sdílet dva lidé. Jste seznámen s tímto zvykem,
pane Pottere?“ zeptal se Lucius arogantním tónem, který byl jeho obchodní
značkou.
Harry se na něho zamračil, nicméně pozvání přijal.
Chtěl vědět, co má Lucius v plánu. Když Remuse ujistil, že bude v pořádku,
opustili s Luciusem banku a šli do jedné z nejlepších švýcarských
restaurací v Curychu. Byli uvedeni do soukromé místnosti, takže Harry pojal
podezření, že Lucius to místo často navštěvoval.
Jídlo bylo dobré a během večeře si povídali. Poté,
co s Luciusem strávil jeden měsíc po škole,
si Harry uvědomil, že si rozhovor s ním užívá.
„Buď jste tak statečný, pane Potter, nebo jste blázen,“
řekl náhle Lucius. „Půjde po vaší krvi.“
Harry okamžitě věděl, co má na mysli. „Zabila mého
kmotra,“ odsekl a podíval se na Luciuse pěkně zpříma. „A já na ni budu čekat.“
„Takže blázen,“ ušklíbl se znechuceně Lucius. „Měl
byste vědět, že je lepší nedovolit svým emocím, aby ovládaly vaše jednání.“
„Nenechávám se ovládat emocemi,“ odsekl Harry. Už ne,
dodal v duchu.
Víc už o tom nemluvili. Po večeři ho Lucius doprovodil
zpátky do hotelu. „No, jsem tu,“ řekl Harry. Samozřejmě nehodlal Luciuse zvát
dovnitř. „Dobrou noc, Luciusi.“
„Nezapomněl jste na něco, pane Pottere?“
„Zapomněl na co?“ zeptal se Harry zmateně. Mírně se
odtáhl a vzhlédl k muži. Dost vyrostl, ale Lucius byl stále mnohem vyšší než
on.
Lucius náhle uchopil jeho hlavu za zátylek, přitáhl
si ji a na ústa mu vtiskl krátký, intenzivní polibek. Po jeho přerušení ho
Lucius políbil znovu. Druhý polibek byl pomalejší, hlubší a mnohem vášnivější,
než ten první. Harry si vzpomněl na svou zkušenost s líbáním Cho a tohle se
s tím nedalo srovnat. Samozřejmě, vždyť Lucius byl zkušený muž a ne nějaká
školačka. Harry ovinul paže kolem jeho krku a nadšeně mu polibek vracel.
Blonďák pak zabořil obličej do záhybu Harryho ramene a on cítil na krku jeho
horký dech.
Tohle je nebezpečné, pomyslel si Harry. Věděl, že
pokud to nechá zajít ještě dál, s naprostou jistotou skončí s Luciusem v
posteli. A to by bylo špatné, protože to by znamenalo, že v jejich malé hře prohrál.
Harry nehodlal Luciusovi dovolit dělat s ním cokoliv, dokud ho muž nepřesvědčí,
že si ho cení víc než čehokoli jiného. A to přesto, že ho Lucius přitahoval.
Takže ho přitahovali muži? Harry si teď nebyl jistý. Zpočátku chtěl totiž Luciuse
jen využít, aby dostal Bellatrix. Zřejmě se mu za ten čas, který spolu strávili
v Bradavicích, dostal pod kůži.
Harry muže razantně odstrčil a potřásl hlavou, aby si ji pročistil. „Tentokrát to nechám být,“ prohlásil a v duchu děkoval, že vůbec dokázal
najít svůj hlas, „ale příště, bez mého svolení, budete své ruce držet u těla,
nebo vám je useknu. Rozumíme si?“ řekl a ustoupil, aniž by přerušil oční
kontakt s mužovým ohromeným pohledem. Ten v tu chvíli vypadal jako
omráčený.
Lucius Malfoy se tvářil jako někdo, komu právě
oznámili, že Voldemort se vzdal dobývání kouzelnického světa a soumrak svého
života stráví na Bali, hraním Playstationu s Brumbálem.
Harry pokračoval. „Já nevím, jestli vám mozek
poškodilo prodloužené Crucio nebo jakékoli jiné Tomovo mučení, ale jste blázen,
pokud si myslíte, že se chci zaplést se ženatým mužem.“
xxxxxxxxxxxxx
<<<Kapitola 9.<<<>>>Kapitola 11.>>>
Ohohooooo moooc milá kapitola *zlověstně se směje* když získal trezory a udělám změny v rodině blacků tak sem tleskala a smála se ale to bylo úplný nic oproti tomu co sem vyváděla na konci kapitoly :D jak se pokouší s luciem manipulovat pošetiléééc :D ale ta reakce lucia chudáček malinký :D sem zvědavá zda se rozvede 60% jo 40% ne tak uvidíme a hlavně se těším na reakci bellatrix na vydědění ale hlavně na reakci narcisy na to že lucia uchvátil harry uááááá harry potter se stává velmi velmi mocným :D kdy bude další kapitola? :D
OdpovědětVymazatjo zapomněla sem podpis to sem já Jane :D
VymazatJá si říkala, že se tahle kapitola bude líbit. Taky jsem se u toho bavila, a jak říkáš, ten závěr byl prostě super. Já se zasmála při představě Luciova výrazu... playstation s Brumbálem? Šílené. :-D
VymazatJestli se Lucius pohrne do rozvodu nebo ne, to si budeš muset počkat, jak se to bude vyvíjet dál.
Moc děkuji za tvůj dvojitý komentář.
Ježiši to bola kapitola!! Valím oči tie čachre sú tááák super!! Nemám slov proste vynikajúce A Harry je tak cool :D
OdpovědětVymazatJsem ráda, že se líbila. Harry je pěkně mazaný. Nejdřív Luciuse navnadí dopisy... Merlin ví, co v nich bylo... a pak takhle tvrdě zatlačí na pilu. :-D
VymazatDěkuji za komentík.
Moc prima počteníčko :) Uz se těším na další díl :) Rossy
OdpovědětVymazatTěší mě, že sis to užila. :) Další dílek se blíží mílovými kroky, tzn. zítra v 6 hodin odpoledne. :)
VymazatDíky za komentík.
ohhhh... moc pěkná kapitola a krásně dlouhá, už po půlce jsem si říkala "ono to ještě pokračuje?"
OdpovědětVymazatLíbila se mi vsuvka s Narcisou. Dostali jsme náhled na situaci z jiné strany, dozvěděli jsme se, že čistokrevní se nerozváděhí a hle čím nás Harry překlapil na konci.
Lucius má pravdu, je hloupé provokovat Bellu, ale řekla bych že Harry sází na její nepříčetnost. Jinak ten konec se mi moc líbil a dokážu si ten Luciusuv ohromenej pohled představit.
Všechny palce nahoru za překlad a moc se těším na další kapitolu.
ranchan
Pohled z její strany byl opravdu zajímavý. Takový rychlý náhled do životního stylu vyšší kouzelnické třídy. Harrymu jsou však tyhle věci evidentně ukradené. Otázka je, do jaké míry to myslí vážně a do jaké je to jen zkoušení, co Lucius snese. Jednoznačně to muselo otřást jeho egem, uvidíme, jak to přijme.
VymazatProvokace, to je zřejmě Harryho plán. Bella bude jistě nepříčetná vzteky. I když ona je vlastně nepříčetná pořád... :-D
Děkuji za pochvalu a za komentík.
Super, konečně nějaký fyzický kontakt :-)
OdpovědětVymazatHarry je skvělý, takový by měl být vždy, nesnáším povídky, kde je slaboch a pořád fňuká
Bobo
Pravda pravdoucí. :-D Na druhou stranu, takhle je to napínavější, že jo?
VymazatA já taky nesnáším ufňukaného Harryho. Ani v kánonu takový není, spíš je občas pěkně vzteklý. :-D
Díky za komentář.
Skvelé:) Takže Lucius sa bude musieť rozviesť ak bude chcieť Harryho dostať:D Ale ten bozk... Harry má teda nervy, že ho odmietol. Páčilo sa mi ako sa na gobelín vrátila Andromeda aj Sirius :)
OdpovědětVymazatA to šteniatko pre Harryho... nádherný darček:)
Ďakujem za kapitolu.
Počítám, že s něčím takovým určitě nepočítal. Bude se muset rozhodnout, jak moc Harryho chce a jestli je ochoten pro to obětovat své manželství.
VymazatTo štěně znamená, že musel skutečně přemýšlet nad tím, co by Harryho potěšilo. Je překvapivé, že nekoupil žádný šperk. To by bylo mnohem snadnější.
Děkuji za tvůj komentář.
Tak toto bylo fakt dobré !!!
OdpovědětVymazatJsem ráda, že se ti to líbilo. Díky za komentík.
VymazatTen poslední odstavec mě fakt pobavil. :-D Teď mi hlavou probíhá představa, že se Lucius vrátí ke své ženě a ve dveřích místo pozdravu prohlásí: "Rozvod. Hned!" :-D Nereálné (v tomhle provedení), ale stejnak to pobaví. :-P :-D
OdpovědětVymazatTa představa je opravdu divoká... A máš pravdu, je to nereálné. Lucius bude zřejmě ještě potřebovat trochu postrčit.
VymazatDíky za tvůj komentík.
To se podívejme:-) Poslední odstavec byl bez debat nejlepší. Ale Bella nejspíš nebude nadšená:-D a jsem fakt zvědavá na další Luciusovu reakci:-) děkuju za kapitolu a těším se na další.
OdpovědětVymazatJenny
Ten poslední odstavec je přesně z té kategorie, která zvedne čtenáře ze židlí. A to zejména proto, že za ní následuje konec kapitoly. :-D Zůstávají jen dohady, jak asi zareaguje ten sebestředný namyšlený pán, kterého nikdy nikdo neodmítl...
VymazatDěkuji za tvůj kometík.
Tak tohle byla naprostá bomba! :D U části vyděděné Belly a navrácení Andromedy (finally! *aplaus*) jsem se smála jak pominutá, protože ta ježibaba jedna si to zaslouží nejvíce! :D A ta část s Lucíkem! :D ♥ Konečně jsme se dočkaly! :D Ale ten stěr Harryho byl nejlepší, jen ať mu dá, když je zvyklý dostávat vše, co je k dostání! Tohle musela být pro něj rána pod pás a to doslova :D A dost jsem se nasmála nad dalšími komentáři, vidím, že tuhle povídku si užíváme fakt dost intenzivně! :D Dost mě pobavil komentář od Jukati: "Rozvod. Hned!", protože tohle se mi hlavou honilo také :D Jsi neskutečná, moc děkuji za překlad této povídky! :) Přísahám, že v tyto dny, kdy začala škola, mě nepotěší nic tolik, jako povídky od tebe a Jukati! Jsme moje hrdinky! :D ♥
OdpovědětVymazatTady je vlastně zpracovaná myšlenka, co by Harry asi udělal, kdyby se skutečně stal hlavou rodiny Blacků. V kánonu šlo pouze o majetek, nikoli o postavení s tím spojené. Já věřím, že Bella z toho bude mít pěnu u huby. :-D Lucius musel zažít jeden z největších šoků svého života, protože jinak vždycky všechno dostal, nebo si to vzal. U Harryho to však jaksi nejde, příliš nebezpečné z mnoha důvodů.
VymazatU komentářů se taky bavím. Některé nápady a názory jsou fakt neobyčejné.
Děkuji za tvou pochvalu, moc si toho cením. Kecám, přímo se tetelím blahem. Jenom je škoda, žes tu nezanechala jméno nebo nick.
Takhle můžeme za komentář poděkovat jen anonymkovi.
Takže děkujeme, anonymku. ♥
Tak já teda ten nick začnu používat! :D I když jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží, resp. jestli to nezapomenu! :D Mě to ani nikdy nedojde, prostě píšu, chválím, tetelím se a zapomenu tam hodit něco, co by mě od ostatních rozeznalo, asi si v té anonymitě prostě lebedím! :D
Vymazatlu
Zajimave se to vyviji. Dekuji za kapitolku:-D
OdpovědětVymazatAnna
Harry je vlastně ďábel pokušitel... :-D
VymazatDíky za komentík.
Děkuju za další kapču. Ať se nic nepo... :-)
OdpovědětVymazatJája
Vypadá to, že nepo..., protože už ji mám téměř hotovou. Ještě finální úpravy.
VymazatDěkuji za koment.
No páni, tak to je něco :D Už se moc těším na pokračování :)
OdpovědětVymazatJsem ráda, že tě to pobavilo. ;-)
VymazatDěkuji za komentář.
Po zatraceně dlouhé době jsem se vrátila k této povídce a opět zjišťuji, dle mého předchozího napsaného komentáře, že reaguji na tuto povídku naprosto stejným způsobem jako minule :D Tenhle blog, veškeré povídky v něm a hlavně vy autorky, jste neodlučitelnou stálicí mezi mými nejoblíbenějšími autory/překladateli, za kterýma se vždy budu ráda vracet! ♥ Děkuji za to!
OdpovědětVymazatLu
P.S. Tentokrát jsem se nezapomněla podepsat, jak minule! :D