Překlad: Nade
Moc děkuji za komentáře k předchozí kapitole. Takhle na vás! Stačí jedna malá pusa... a jak jste se pochlapili! :-D Tomu říkám úrodička.
Jmenovitě děkuji Jane, Rossy, Ranchan, Bobo, Zuzaně, Jutaki AiShine, Jenny, Anně, Jáje, Markétě Sadílkové a třem anonymkům.
Enjoy it!
xxxxxxxxxxxxx
Kapitola
11
Harry se převaloval v posteli. Nemohl spát. V
myšlenkách se stále vracel zpátky k předchozí události. Po svých poněkud
ostrých slovech Luciusovi znovu popřál dobrou noc a zavřel mu dveře přímo před
obličejem, který se ještě nevzpamatoval ze šoku po Harryho nehorázném
odmítnutí. Harry si byl jistý, že Luciuse si nikdo předtím odmítnout nedovolil.
Musela to být rána jeho hrdosti. Ale na druhou stranu se zdá, že Lucius
zapomněl, že on není žádná z jeho hraček nebo konkubín.
A s tím přišel další problém. Nikdy nechtěl, aby ho
Lucius přitahoval. Jeho plán byl jednoduchý… Svádět Luciuse, získat místo
Bellatrixina úkrytu, pak ji chytit a uvrhnout do Azkabanu, spolu s mužem
samotným. Nepočítal s tím, že Lucius se ve skutečnosti ukáže být velmi
okouzlující muž s obrovskými vědomostmi. Také ho nenapadlo, že by si to jejich
škádlení mohl tak užívat.
Lucius o jeho plánu samozřejmě věděl. A Harry si byl
vědom, že světlovlasý muž ví, že on o tom ví. Takže když se Luciuse pokoušel
svádět, blonďák dělal totéž s ním. Kdo podlehne jako první? Ale když na to
přišlo, on byl pouze sedmnáctiletý chlapec a scházel se jen velmi krátce s Cho.
A nesmíme zapomenout, že s Cho prožil svůj první a taky poslední polibek, a
rozhodně to nebylo nic příjemného, protože v tu chvíli plakala. Svůj druhý
polibek zažil včera večer s Luciusem a musel přiznat, že byl úžasný. Co k tomu
dodat? Lucius je velmi zkušený muž. Harry si povzdechl. No, uvidíme, co se
z toho nakonec vyvine. Teď už by však měl spát, protože zítra se vrací
zpátky do Londýna.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Týden před návratem do Bradavic se k nim v Doupěti
připojila Hermiona. Byla velmi snědá, což byl výsledek toho, že se během svých
prázdnin opalovala na pláži Kuta. Také měla spoustu zajímavých příběhů k
vyprávění. Když s tím skončila, byl na řadě Harry, aby jí na oplátku vypověděl
o své cestě do Švýcarska.
„Prázdniny byly skvělé,“ uzavřel to Harry, který
během vyprávění hladil Čmuchala po hlavě. Křivonožka a Čmuchal spolu naštěstí
vycházeli dobře. Harry si myslel, že je to možná proto, že Čmuchal kočce připomínal
Tichošlápka.
„Chceš ho vzít sebou do Bradavic?“ zeptal se Ron.
„Jo,“ odpověděl Harry.
„Toho sis koupil, Harry?“ vyptávala se zvědavě
Hermiona.
„Dostal ho jako dárek k narozeninám,“ Ron byl ten,
kdo odpověděl. „Možná od jeho tajemného ctitele,“ prohlásil zrzek a při tom
pomyšlení se zasmál.
Hermiona však přimhouřila oči. Jakmile Ron opustil
místnost, aby došel pro nějaké koláčky, které upekla jeho matka, zahnala ho do
kouta.
„No, Harry?“ naléhala s hlavou nakloněnou na stranu.
„Co jako?“ zeptal se nevinně.
„Nejdřív ti daroval Červíčka a teď tohle?“ zeptala
se.
„No a co?“ odpověděl s opatrnou nonšalancí.
„Neurážej moji inteligenci, Harry,“ řekla Hermiona.
„Kdybych nevěděla, o co jde, a kdyby ty věci přišly od někoho jiného, řekla
bych, že se ti snaží dvořit.“
„Ujišťuji tě, Hermiono, že se mi rozhodně nedvoří,“
odpověděl Harry, i když malá část v něm toto prohlášení zpochybňovala.
Protože cítil, že co řekla Hermiona, byla pravda. Kdyby to přišlo od kohokoli
jiného, než od Luciuse Malfoye, myslel by si Harry to samé. Ale tady byla řeč o
Luciusovi. Ten muž měl vždycky skryté úmysly. A Harry v tuhle chvíli věděl, že
to všechno byla jen součást jejich hry. „Ale bylo by tak špatné, kdyby to byla
pravda?“ odvážil se zeptat svůj názor.
„Co?!“
Harry se musel zasmát vyděšenému výrazu v její
tváři.
„To myslíš vážně?“ zeptala se.
„On ve skutečnosti není tak špatný,“ řekl s
pokrčením ramen, „když už není Voldemortův stoupenec.“
„Bavíme se tu o stejné osobě, Harry?“ řekla
sarkasticky.
„Do jisté míry jo,“ povzdechl si. Věděl, že s
Hermionou, která byla vždy klidná a myslela racionálně, o tom může mluvit.
„Poslouchej, tohle není to pravé místo, ale později ti o všem řeknu, dobře?“
„Fajn. Ale Harry… buď opatrný, dobře? Nechci, aby
sis ublížil.“
„Budu se snažit ze všech sil,“ odpověděl.
„Harry!“ zlobila se.
„Ale no tak, Hermiono,“ žertoval s ní. „Vždyť víš,
že si mě problémy vždycky najdou.“
„Hej!“ Ron se právě vrátil z kuchyně a přinesl sebou
koláčky. Jeden hodil Harrymu a jeden Hermioně.
„No vážně, Rone,“ řekla Hermiona, připravená ho
poučovat o jeho stravovacích návycích.
„Jé, právě jsem si na něco vzpomněl,“ řekl najednou
Harry. „Když jste tady teď oba, mohl bych vám dát suvenýry, co jsem koupil v
Curychu.“
Ronovi řekl,
že jim suvenýry rozdá, až přijde Hermiona, a ve svém rozhodnutí byl velmi
neústupný bez ohledu na to, jak moc Ron škemral, aby ten svůj dostal jako
první. Takže bylo zcela jasné, že Ron byl nadšený, když to slyšel.
„Počkej chvíli, jo?“ Vstal z postele a zpod postele
vytáhl papírové sáčky.
„Tady. Tohle je pro vás,“ řekl. Koupil tři bezedné
brašny pro sebe, Rona a Hermionu, které byly očarované tak, že zůstanou lehké
navzdory množství věcí, které do nich uloží. Byly opravdu drahé, ale Harrymu
připadalo, že to stálo za to.
„Páni! Děkuji Harry,“ zajásala šťastně Hermiona.
„Teď sebou můžu nosit tolik knih, kolik budu chtít.“
Nicméně Ron se při jejím prohlášení zatvářil
znechuceně. „Myslíš taky na něco jiného, než na knihy, Hermiono?“
„Na knihách není nic špatného, Ronalde Weasley.“
Harry, rozhodnutý zasáhnout dříve, než by mohli
začít jednu ze svých pověstných hádek, spěšně dodal: „A taky jsem vám koupil
nějakou slavnou švýcarskou čokoládu.“
Přísahal by, že Ron se na svou krabici s
čokoládovými pralinkami díval přímo s hvězdným jasem v očích.
„Hermiono,“ obrátil se k dívce. „Letos jsi Primuska,
nebo ne?“
„Ano,“ odpověděla.
„No, tady náš Harry je Primus,“ řekl jí Ron.
„Opravdu? Já to věděla!“ zvolala nadšeně. „Ach,
Harry, teď máš dvě povinnosti, budeš kapitán Nebelvírského famfrpálového týmu a
Primus, nemluvě o tom, že letos budeme skládat své OVCE.“
Nad Hermioniným oblíbeným tématem oba chlapci
unisono zasténali.
„Ale nebojte se, udělala jsem pro nás harmonogram,
abychom mohli začít hned studovat.“
„Cože?“ řekl Ron nevěřícně. „Škola ještě ani
nezačala a už máš pro nás harmonogram? To je šílené.“
Zamračila se na něj. „Výsledky našich OVCÍ určí naši
budoucnost, Rone. A ty, Harry, musíš taky tvrdě studovat, když se chceš stát
bystrozorem,“ prohlásila, jako by někdo artikulovat článek víry.
„Ano, Hermiono,“ řekl poslušně. Věděl, že je lepší
se s ní nehádat, když je uprostřed jedné ze svých přednášek.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Dva dny před začátkem nového školního roku začali
všichni tři, společně s Ginny, plánovat cestu do Příčné ulice na nákup školních
potřeb. Budou je doprovázet pan a paní Weasleyovi. Zejména paní Weasleyová byla
velmi neústupná, protože se bála o jejich bezpečnost. Věřila, že Smrtijedi
zastavili své nájezdy jenom proto, aby je nalákali na falešný pocit bezpečí, a
zaútočí, jakmile k tomu dostanou příležitost.
Ron se nad tím uchechtl. „Mami,“ řekl, „vážně si
myslíš, že Bellatrix Lestrangeová se bude skrývat za regálem knih u Krucánků a
Kaňourů, kde bude číhat, aby mohla Harryho napadnout?“
Paní Weasleyová nebezpečně přimhouřila oči. „Pokud
si myslíš, že je to nějaký žert, mladý muži, můžeš zůstat doma a školní věci ti
nakoupím já,“ odsekla zlostně.
„Cože?! Ne!“ protestoval vehementně Ron. „Chci
navštívit obchod Freda a George!“
„Takže si své názory nech pro sebe, nebo se
rozhodnu, že nejsi dostatečně zralý, aby ses k nám připojil,“ řekla paní
Weasleyová.
Ron, jak si Harry všiml, byl velmi opatrný, aby během
snídaně nic neřekl, protože se bál, že by mohl vyvolat hněv své matky. Když už
mluvíme o Fredovi a Georgovi… Harry vlastně nikdy předtím v jejich obchodě
nebyl. V loňském roce, kvůli útokům Smrtijedů, on a jeho přátelé nikam nesměli.
Věděl, že obchod byl velmi úspěšný, pokud se dalo soudit podle množství peněz
uložených každý měsíc na jeho účet u Gringottových a podle nového diamantového
náhrdelníku, který paní Weasleyová dostal od dvojčat k Vánocům. Fred a George
trvali na tom, že když v začátcích svého podnikání použili Harryho peníze,
znamená to, že jedním z akcionářů, a proto má právo na podíl ze zisku.
Po snídani byli připraveni jít do Příčné ulice. Když
vyšli z domu, před Doupětem už na ně čekalo auto z ministerstva. Cesta do
Děravého kotle proběhla v klidu. Když dorazili na místo, zjistili, že Hagrid už
čeká před hostincem.
„Harry!“ vykřikl Hagrid radostně, když ho uviděl, a
sevřel ho ve svém kosti drtícím objetí. „Jak se vede?“
„Uch! Jsem v pořádku, Hagride,“ řekl, když se
konečně vymanil.
„Rád tě zase vidím!“ řekl poloobr. „Klofan… Myslím
Křídlošíp, je taky v pohodě. Je rád, že teď zase může lítat pod širým nebem.“
„To rád slyším,“ odpověděl s úsměvem. Když se stal
Siriovým zákonným dědicem, rozhodl se, že Klofan by měl zůstat s Hagridem.
Poté, co si vyměnili pár slov, je Hagrid odvedl do
Příčné ulice. Ulička byla plná lidí a Bradavických dětí v doprovodu rodičů.
Některé z nich začali zírat a ukazovat na Harryho. Pár se jich dokonce snažilo
k němu přiblížit. Začalo mu to být velmi nepříjemné. Harry nenáviděl, když byl
takhle středem pozornosti. Naštěstí se je Hagridovi podařilo zahnat pryč.
Jejich první zastávka byla u Gringottů. Protože se
všichni nemohli vejít do jednoho vozíku, Harry s Hermionou nasedli do jednoho,
zatímco Weasleyovi byli v druhém. Pro Hermionu to byla vlastně první návštěva u
Gringottů, kdy mohla za použití vozíku navštívit trezor. Protože byla
mudlorozená, její rodina neměla účet u Gringottových, a chodili tam jen
proměnit své mudlovské peníze za kouzelnické.
„Páni,“ vykřikl Harry. Málem nemohl uvěřit tomu, co
ve svém trezoru uviděl. Hora zlata vyplňovala místnost velkou jako famfrpálové
hřiště. Vstoupil do správného úložiště?
„Když jsem tu byl naposledy, nebylo tu toho tolik,“
řekl s údivem.
„Harry,“ začala Hermiona svou přednášku. „Nezletilý
kouzelník nemá přístup k celému svému jmění. Může nakládat jen s menším množstvím
peněz pro své každodenní potřeby, ačkoli některé z každodenních potřeb
kouzelnické vyšší třídy můžou ve skutečnosti stát majlant. Tahle pravidla byla
nastavena poté, co někteří dědicové a dědičky bohatých rodin promrhali svůj
rodinný majetek a zkrachovali ještě dřív, než dosáhli svých sedmnáctých
narozenin.“
Pokýval hlavou. Dávalo to smysl. Dokázal si živě
představit Malfoye juniora, jak kolem sebe rozhazuje peníze.
Po návštěvě Gringottových šli do lékárny nakoupit
zásoby do hodin lektvarů, s výjimkou Rona, který už lektvary neměl, hodně k
zrzkově úlevě. Pak šli do Velkoprodejny Mžourov, kde nakoupili soví pamlsky pro
Hedviku a Papušíka. Jejich další zastávkou byly Kouzelnické kratochvilné
kejkle, žertovný obchod Freda a George.
„Páni!“ vydechl Ron, zarazil na jeho cestě. Harry se
otočil ke zdroji Ronovy fascinace a skoro nevěřil tomu, co viděl. Ve výkladní
skříni obchodu byl obrovský plakát, ale byla to slova na něm napsaná, která
upoutala jejich pozornost.
PROČ SE STARAT O
VY-VÍTE-KOHO VELICE?
VŽDYŤ DŮLEŽITĚJŠÍ JE VAŠE
STOLICE!
UCTÍVEJTE SPÍŠ SVŮJ
ZÁCHOD,
KDYŽ POCIT ZÁCPY SVÍRÁ
NÁROD!
„Dělají všechno proto, aby je někdo zabil ve
spánku!“ zasténala žalostně paní Weasleyová.
Harry se začal smát. Fred a George byli géniové,
když přišli s takovým sloganem. Ron a Ginny se také hlasitě rozesmáli, a
dokonce i Hermiona se malounko pousmála. Pan Weasley se snažil kvůli své
manželce vypadat lhostejně, ale zcela okázale se mu to nedařilo.
Obchod byl plný zákazníků, takže Harry, Ron a
Hermiona, si nabízené zboží prohlíželi sami. Ginny a paní Weasleyová si
prohlížely Trpaslenky, zatímco pan Weasley byl zaneprázdněn mudlovskými
kouzelnickými triky.
„Ale ne!“ řekl najednou Ron. „Zapomněl jsem si
koupit hábit!“
„No, můžeme jít teď,“ navrhla Hermiona. „Ještě máme
čas.“
„Radši to nejdřív řekneme paní Weasleyové,“ řekl
Harry.
Ron řekl své matce, že se chystají k Madam Malkinové
koupit formální hábit, protože ten jeho starý už je příliš krátký. Přes léto
prošel jeho přítel dalším prudkým růstem, což v Harrym tak trochu probouzelo
žárlivost. Sice už nebyl tak malý, ale přesto by bylo hezké, kdyby ještě o něco
povyrostl. Paní Weasleyová je pak donutila, aby šli s Hagridem a aby jí
slíbili, že se nebudou nikde toulat. Ron tentokrát moudře mlčel.
„No, já budu čekat venku, dobře?“ oznámil jim
Hagrid, když dorazili před obchod Madam Malkinové. Moudré rozhodnutí, protože
Harry si nebyl jistý, jestli by se Hagrid do obchodu vůbec vešel.
Harry, Ron a Hermiona vstoupili do obchodu a
zarazili se, protože tam nespatřili nikoho jiného než Draca Malfoye. Malfoy,
který zaznamenal další příchozí do obchodu, se otočil, a když je uviděl,
ušklíbl se.
„Svatý Potter a jeho stále věrní přisluhovači,“ řekl
blonďák a blahosklonně se na ně díval.
„Sklapni, ty fretko!“ vyštěkl Ron.
Harry však byl klidný. „Skutečně, Malfoyi,“ pronesl.
„Tohle je způsob, jak mě pozdravit?“ zeptal se.
„Co? Myslíš si, že se budu klanět Vyvolenému?“
protáhl Malfoy.
„To ani ne,“ odpověděl Harry. „Ale pokud si
vzpomínám, než se tvá matka provdala za tvého otce, byla Blacková, tím pádem
jsi z poloviny Black. A jak každý ví, teď jsem hlava rodiny Blacků, takže bys
mi měl prokazovat náležitou úctu. Nebo tě tvůj nejdražší táta vůbec nenaučil
způsobům?“
Ron se tomu zasmál. „Jen tak dál, Harry!“
„Ty!“ Malfoy zrudl vzteky. Vytáhl hůlku a výhružně
ji namířil směrem k Harrymu.
Na to Harry a Ron reagovali tím, že také vytáhli své
hůlky.
„Harry! Rone! Ne!“ protestovala Hermiona.
„Ano. Pottere, Weasley, poslechněte mudlovskou
šmejdku!“ Malfoy zřejmě docela zapomněl, že mu otce nařídil, aby ho
neobtěžoval.
„Prosím, přestaňte.“ Zpoza regálu se vynořila Madam
Malkinová, zřetelně zneklidněná blížící se roztržkou v jejím obchodě. „Lady
Malfoyová, prosím.“
A za ní se objevila Narcissa Malfoyová. I přesto, že
byla bledá a blond, Harry u ní dokázal najít podobnost mezi ní a jejími
sestrami, Bellatrix a Andromedou. Byla oblečená v modré barvě s odpovídajícím
náhrdelníkem a náušnicemi, osazenými safíry, které stály jmění. Rozhodně to
byla žena, která pocházela z vyšší třídy a s manželem, který jí zřejmě dovolil,
aby v obchodech utrácela, kolik jen chce.
„Co je, Draco?“ rozhlédla se kolem sebe a zastavila
se na Harrym a Ronovi. „Spusťte hůlky,“ nařídila jim chladně. „Pokud zaútočíte
na mého syna, ujistím se, že za to oba zaplatíte.“
„Opravdu?“ opáčil vyzývavě Harry. Vědomí, že to
právě ona schovávala Bellatrix, Harryho docela vytáčelo. Věděl, že kdyby to
nebylo kvůli manželce, Lucius Malfoy by se čerta staral, co se s Bellatrix bude
dít. „A co uděláte? Požádáte svou drahou sestru Bellatrix, aby na nás
zaútočila? Tajně se s ní scházíte, že jo?“ řekl posměšně.
„Pane Pottere!“ napůl na něho zakřičela Madam
Malkinová. „Prosím, takhle nemluvte,“ řekla v obavách z nastávajícího
konfliktu.
„Harry,“ zatahala ho za ruku Hermiona a snažila se
ho uklidnit. „Nech toho, mohli bychom se dostat do problémů, vždyť víš.“
Narcissa se chladně usmála. „Buďte na pozoru,
Pottere. Brumbál není vždycky poblíž, aby vás chránil.“
Harry se rozhlédl kolem sebe. „No, teď tu není. Proč
to nezkusíte? Tak byste se mohla připojit ke své sestře, jako hledaný
zločinec.“
„Neopovažuj se urážet mou matku, Pottere!“ vyplivl
rozzlobeně Malfoy.
„Všichni víme, že se skrývá ve vašem domě,“
pokračoval Harry a Malfoye ignoroval.
„To je v pořádku, Draco,“ zírala na Harryho. „Klidně
si můžete Bellu vydědit, ale my jsme stále Blackové svou krví, na rozdíl od
vás.“ Obrátila se na svého syna. „Jdeme, Draco. Když vidím, jaký druh odpadu
zde nakupuje,“ její oči krátce pohlédly na Hermionu, „radši nakoupíme U
Keprníka a Frivolitky.“
„Ano, matko.“
U dveří se Narcissa zastavila a řekla: „Nepotřebuji
majetek Blacků, takže neztrácejte dech výhrůžkami. A Pottere, vy se přidáte k
Siriovi dřív, než já ke své sestře.“ Pak, společně se svým synem, vyšla z
obchodu.
Harry, naštvaný, protože se otřela o Siria, si
prostě nemohl pomoci.
„Paní Malfoyová!“ zavolal za ní.
Narcissa i Malfoy se oba zastavili a otočili se, aby
na něho pohlédli.
„Rozhazujete na nákupech peníze svého manžela, je to
tak?“ řekl s úsměvem. „No, tak to si užívejte, že jste Lady Malfoyová, dokud
můžete.“
xxxxxxxxxxxxx
<<<Kapitola 10.<<<>>>Kapitola 12.>>>
Pozn. překladatelky:
Nebojte, návštěva Příčné ulice ještě nekončí a Lucius bude... :-D
Moc krátké, škoda, že nebyla nějaká kletba na fretku.
OdpovědětVymazatBobo
Já vím, ale jak jsem koupila, tak prodávám... :-D
VymazatA škoda kletby, která padne vedle, to je fakt. Snad někdy jindy.
Díky za komentík.
tak to tohle je mučení, čekat do dalšího týdne, ale jinak super kapitola :-D sem zvědavá jak se to bude dál vyvíjet
OdpovědětVymazatNelien
Já vím, když člověk čeká na kapitolu, je to dlouhé... Když ji však má napsat nebo přeložit, sedm dní mnohdy nestačí. :-D
VymazatDěkuji za tvůj komentář.
Trochu mě mrzí že nedošlo na boj. Harry si začíná uvědomovat že se asi trochu přepočítal když netušil jaký vliv bude mít lucius na něj....
OdpovědětVymazatNelíbí se mi styl jakým mluvila Narcissa jak kdyby něco plánovala. Na druhou stranu po tom co ten pitomec na konci řekl tak jí dojde kdo píše luciovi. Řikám pitomec protože jestli ho lucius slyšel jako že jo a najednou se tam v příští kapitole objeví a shodí harrymu hřebínek páč bude vytočený po odmítnutí a harrymu dojde že neni až tak mocný jak si myslel. a nebo se to lucius dozví a výsledek bude stejný...tak jako tak harrymu spadne velmi brzy hřebínek. Kapitola krátká a spoustu toho naslibovala tak doufám že mezi touto a další kapitolou nebude dlouhá prodleva. :)
Jane
Narcissa je prostě namyšlená čistokrevná a to, že Harry (polokrevný šmejd) je teď hlavou její rodiny, tomu moc nepomáhá. Je otázka, jestli jí to dojde, protože by ji zřejmě ani ve snu nenapadlo, že Lucius laškuje právě s Potterem.
VymazatJestli Harrymu spadne hřebínek, si ověříš hned v následující kapitolce.
Děkuji moc za tvůj komentík.
Setkání s paní Malfoyovou bylo fakt divný, nechovala se vůbec tak jak by se podle mě chvat měla. A Jane má pravdu, fakt z toho vzniká dojem, že ho Lucius nějak odpálkuje...
OdpovědětVymazatJsem zvědavá na pokračování. :-)
Neřeknu, neřeknu... :-D Prostě si počkej, co bude dál.
VymazatDíky za komentík.
Tak tohle bylo F-A-M-Ó-Z-N-Í! Ten konec byl neuvěřitelný, v životě bych neřekla do Harryho, že tohle udělá! :D Tohle byla provokace, zvlášť ta poslední věta, jak blázen :D Tak to se těším na Luciuse! :D Ať si Narcissa hledá bydlení u toho svého milého, hádám, že její pobyt v jejím domově se krátí :D Ale Harry je dneska můj hrdina! :D Taky mě dostal ten slogan od Freda a Goerge! :D Ti dva jsou prostě nepoučitelní, díkybohu za ně :D Kdo by řekl, že když celý život budou mít kvůli svým nápadům a výmyslům tresty jak doma, tak i ve škole, že se tím budu v budoucnu tak úspěšně živit?! To abych taky začala podnikat! :D Děkuji moc za kapitolku, jsi skvělá! :) ♥
OdpovědětVymazatlu
Jsem nadšená, že jsi tak nadšená. Harry byl tak trochu za drsňáka, ale na druhou stranu... Podle mě by měl zachovat víc klidu, prostě chladnou hlavu, Ale pravda je, že měl vždycky spíš sklony k prudší reakci. :-D
VymazatJsem ráda, že sis všimla toho sloganu. Byl to docela oříšek, protože přeložit to tak, aby to dávalo smysl a ještě se to rýmovalo, bylo peklo.
:-D Takže je asi zřejmé, že to není doslovný překlad, ale moje improvizace na dané téma.
Děkuji moc za tvou chválu a komentík.
Tá hádka bola nechutná. Na môj vkus je Harry príliš drzí, nespráva sa ako hlava rodu :)
OdpovědětVymazatTakže tou poslednou vetou sa dá predpokladať, že plánuje donútiť Luciusa k rozvodu? - uvidíme.
Ďakujem za kapitolu.
Můj první dojem byl podobný. Taky mi připadalo, že to nebylo úplně ažůr, ale je to 18-tiletý spratek, a Narcissa s Dracem se taky nechovali zrovna podle bontonu. :)
VymazatDěkuji za tvůj komentář.
Dekuji za kapitolku a tesim se na pokracovani.
OdpovědětVymazatAn.J
Děkuji za komentík, pokračování se dočkáš zase ve středu. :)
VymazatAle to se podívejme...ale souhlasím s Jutaki a Jane, Harry se s tou poslední větou vážně přepočítal a mám dojem, že už brzy zjistí, že odmítnoutnutí Luciuse se neobejde bez následků...a jak všichni víme, Lucius umí být chladný:-) děkuju za kapitolu a moc se těším na další vývoj.
OdpovědětVymazatJenny
Je jasné, že někdo takový jako Lucius nepřijme odmítnutí jen tak s mávnutím ruky. Musí být do krve uražený... :-D Ne, že by mu to neprospělo. Uvidíme, jak proběhne jejich další setkání.
VymazatDěkuji za tvůj komentík.