7. září 2014

24. Death of Today

Autor: Epic Solemnity
Překlad: Nade

Tentokrát to bylo opravdu náročné. Včera se nám neuložilo šest stran překladu, takže jsem to dneska dělala znovu. Prostě k vzteku. Nicméně se to konečně podařilo a kapitolka je tu. Radujte se! :D
Tenhle kousek věnujeme všem, kteří komentovali předchozí dílek: Rossy, Jenny, Markétě Sadílkové, Bobo, Brokolici, Jane, Arianně Xenii de Leux-Antilles, Zuzaně, Anně a jednomu anonymkovi.

Užijte si to, všichni... :-)


***

Kapitola dvacet čtyři


  „Já nepotřebuji pomoc,“ vyplivl Izar.

  „Možná, že nepotřebuješ pomoc, to ne, ale potřebuješ asistenci, aby ses tam dostal rychleji. Nebo se tady snad chceš plazit po břiše?“ opáčil suše Voldemort.

  „Chůze mi šla docela dobře,“ tvrdil Izar, naštvaný, jak lehce ho muž nese. Jako by v jeho rukou vůbec nic nevážil. Izar připisoval vinu tomu, že Voldemort je magický tvor. Bylo to dokonale ponižující. To už by bylo lepší, kdyby mu do jeho pokojů pomáhal Regulus, než Temný pán.

  „Takhle tomu říkáš?“ Obočí Temného pána se zvedlo. „Z mé pozice na konci schodiště to vypadalo, jako by ses zhroutil. Ale pokud to chceš označit jako chůze, tak to tak bude.“ Riddlův výraz se nedal nazvat jinak než lhostejný. Izar uvažoval nad tím, že muž i přes svůj sarkasmus vypadal ledově klidný.

  Když ho Riddle nesl chodbami Manoru směrem k jeho přidělenému pokoji, jeho tělo bylo ztuhlé a strnulé.

  Jakmile vešli do jeho pokoje, Voldemort se chystal Izara položit na širokou a luxusní postel.

  „Ne,“ zašeptal slabě Izar. Studené korály potu po jeho těle značily, že se potřebuje dostat do koupelny. „Záchod… rychle…“

  Červené oči si ho prohlédly a pak ho muž stejně odložil na postel. Izar zasyčel, naštvaný, že ignoroval jeho nápovědu. Než stačil vyskočit z postele a běžet na záchod, za ramena ho popadly ruce a nutily ho zůstat. Do dlaní mu byl vtisknut kbelík a Izar neztrácel čas; zvracel.

  Jenže to nebyly zvratky, co z něho vyšlo. Bellatrixina magie mu stoupala ze žaludku a ústy ven, kde rozmetala kbelík v jeho rukou. Vypadalo to jako destruktivní klubko vláken. Ušklíbl se a zíral na kousky kbelíku na podlaze. Ohnivé vlny rozzářily kousky plastu do ruda, známka kouzla Reducto, které Bellatrix předtím použila v souboji.

  „Necítíš se teď líp, dítě?“ posmíval se Voldemort a přitáhl Izara za ramena, dokud mladší kouzelník neseděl blíž k okraji postele.

  Izar si povzdechl. „Vlastně se cítím mnohem lépe, když už v sobě nemám její magii,“ přiznal. „Bylo to odporné.“

  Jeho kůže se vrátila zpět do svého původního odstínu, nebyla-li kvůli jeho závrati ještě o něco světlejší než předtím. Kouzlo Cassesium, které vymyslel, bylo jen dočasné. Jakmile se jeho kůže vrátila zpět ke svému normálnímu zabarvení, znamenalo to pouze, že kouzlo zaniklo a magie Bellatrix by proti němu byla znovu účinná.

  Chladné prsty Temného pána mu mírně zvedly bradu. Voldemort pak přejel hůlkou po jeho tváři a zašeptal staré latinské kouzlo hojení. Rána na čele se ostře rozpálila, kvůli sterilizaci, a pak se pomalu uzavírala. Izar zadržel bolestné sténání. Když se mu podařilo zvládnout kletbu Cruciatus, dokázal by zvládnout cokoli. Vždycky měl vysokou toleranci k bolesti, ale Crucio bylo nad vším, co si kdy dokázal představit. Stále ještě se třásl kvůli následnému efektu.

  „Bylo od tebe mimořádně nezodpovědné, že jsi přijal její výzvu k souboji,“ začal tiše Temný pán, když uzdravil ránu na jeho čele. „Zase ten tvůj temperament. Zvláštní…,“ odmlčel se muž, v jeho hlase zazněl náznak výsměchu.

  Šedozelené oči se zúžily. „Zvláštní? Co je zvláštní?“

  Voldemort se zastavil a shlédl dolů na Izara. „Obvykle jsi klidný a vyrovnaný, když někdo slovně, třebaže poněkud nevybíravě, zaútočí na tebe. Přesto se zdá, že pokud jde o někoho, na kom ti záleží, skrýváš v sobě smysl pro povinnost k ochraně jejich cti.“

  Izar se ušklíbl. „Regulus se o sebe dokáže postarat sám,“ prohlásil chladně.

  „Nejdřív to byla Greengrassová, když byla otrávena, a teď je to čest tvého otce,“ pokračoval Temný Pán, jako by Izara neslyšel. „Zajímalo by mě, jestli bych se vešel do srdečné kategorie tvých blízkých.“

  Izar se zasmál.

  Voldemort Izarův úsměv oplatil jedním ze svých vlastních.

  Izar nechal chladné prsty, aby mu zaklonily hlavu. Zíral na tmavý baldachýn nad postelí. „Dám vám vědět, až přijde čas vás bránit, můj pane. Ale je těžké si představit, že by Smrtijedi hanili vaši čest. Mám-li být upřímný, tak by byli k smrti vyděšení.“

  „Výmluvné,“ Voldemort mlaskl jazykem.

  Muž pokračoval v čištění ran a pokoušel se zabránit zjizvení jeho hlavy. Izarův úsměv povadl, když si uvědomil, že úplně zapomněl, z čeho Voldemorta podezírá. Když byl v jeho přítomnosti, když se škádlili a žertovali, bylo pokaždé tak snadné zapomenout, že celý tento vztah může být jen úskok Temného pána.

  „Sundej si hábit.“ Voldemort ustoupil, aby Izarovi udělal prostor.

  Izar nejprve zaváhal, pak vstal a stáhl si hábit. Ten mu sklouzl na hromádku k nohám, takže zůstal v roztrhané košili a špinavých kalhotách. Aniž by Izar čekal na žádost, aby si sundal košili, roztrhl ji a odhodil stranou.

  Voldemort s úsměvem na rtech pozvedl obočí. „A to jsem si myslel, že to z tebe budu muset strhat násilím.“

  Izar se posadil a lehce pokrčil rameny. „Jak to tak vidím, sdílíme stejnou anatomii. Stejně tak si nemyslím, že by vás přitahoval patnáctiletý kluk,“ odpověděl kousavě. Jako by muž byl opravdu jeho zatracený partner… je to jen hra.

  Voldemort se křivě pousmál a udělal krok vpřed, čímž se těsně přiblížil k Izarovi. „Naopak, dítě, velmi mě přitahuješ.“ Naklonil se dopředu a nosem se otřel o Izarovu tvář. Vystrčil jazyk, aby mu z obličeje slízl trochu krve a po celé místnosti se rozlehlo hluboké syčení. Izarovi se zadrhl dech, když muž promluvil hadím jazykem u jeho ucha; znělo to svůdně i pobaveně. Mezi syčením hladil svými rty jeho tvář a olizoval z ní karmínovou krev.

  Izar zrudl a dlaní Riddla energicky odstrčil.

  Muž udělal pevný krok dozadu, aby znovu získal rovnováhu a zlostně přimhouřil oči. „Na co myslíš? Připadáš mi dnes trochu nevyrovnaný.“

  Izar zavrtěl hlavou. „Nic se neděje. Myslím tím, nic velkolepého.“

  Rudé oči ho prohlížely a pak se muž zasmál. „Ještě jsi neprošel svou fází popření?“ Izar na něho ostře pohlédl. „Nejdřív šok, než se to usadilo, pak jsi naši situaci analyzoval; další fází je popírání a vyhýbání. Strávil jsi měsíc tím, že ses ode mne odvracel, a ačkoli jsem to považoval za zábavné, nevidím důvod, proč bys měl setrvávat v popírání… našeho stavu.“ Voldemort se zamračil.

  „Zjistil jsem, že je těžké tomu uvěřit,“ odpověděl pevně Izar. „Myslím si, že pro vás je to všechno jen hra,“ přiznal, a okamžitě ho udivilo, proč je tak otevřený.

  „Rozhodl jsem se ti o našem spojení říct, protože bys to stejně brzy zjistil. Má přitažlivost k tobě roste a začíná válka.“ Voldemort se odmlčel, pak rukou uchopil Izarovu čelist. „Kdybys nebyl tak zatraceně nápadný, tak bych tě nechal ve svém třetím kruhu, pěkně pod pokličkou. Vůbec bych ti neřekl, že jsi můj partner. Kdybych ti nevěnoval pozornost, situace by byla mnohem jednodušší, než současná cesta, kterou se ubíráme. Nárokoval bych si tě až po válce. Všechno by bylo zabalené s elegantní úklonou,“ sarkasticky dodal Voldemort.

  Izar neochotně pohlédl do rudých očí. „Tak proč jste mi o tom řekl?"

  Voldemort chvíli mlčel a prohlížel si Izara. „Musím přiznat, Izare, že ačkoli jsem v tobě poznal svého druha, neovládla mě intenzivní potřeba činit si na tebe nárok, jako k tomu mají tendenci jiné magické bytosti. Mohla by uplynout celá staletí, aniž by tě měl ve své posteli, a tvá nepřítomnost by mě vůbec neovlivnila.“ Voldemort naklonil hlavu na stranu. „Tak proč jsem ti o tom řekl? Jednoduše proto, že jsi nápadný, a já se nedokážu ubránit tomu, abych majetnicky nevyžadoval tvou pozornost.“

  Izar se ušklíbl. „Nejsem tak nápadný. Kdybyste mě nezapojil do Turnaje tří kouzelníků a především, kdybyste mi nevěnoval žádnou pozornost, stále bych neexistoval.“

  „S tím nesouhlasím,“ zasyčel Voldemort a zatlačil na Izara, dokud se nepoložil na postel. „Vůbec si nevěříš, dítě.“

  Izar se rozhodl, že v téhle diskuzi nebude pokračovat. „Ránu na hrudi už jsem si uzdravil,“ prohlásil chladně.

  „A odvedl jsi naprosto mizernou práci,“ uvažoval Temný pán.

  „Lížete mi rány,“ obvinil ho Izar, nejistý z toho, jak ho Temný pán po souboji rozmazluje.  Nenáviděl to, jistě, ale hlavně se podivoval jeho motivům. Pokud Voldemort skutečně Izara využívá, aby Regulovi vrátil jeho zradu, proč by procházel všemi těmi nepříjemnostmi při jeho ošetřování po krvavé bitvě? Pokud tedy… Izar si povzdechl. Musí přestat analyzovat každý Voldemortův pohyb. „Co by Smrtijedi řekli, kdyby věděli, že mě Temný pán tak hýčká?“

  „Když mluvíš o lízání tvých ran, myslíš to obrazně nebo doslovně?“ Karmínové oči se leskly, když si prohlížely krev na Izarově hrudi. „Nicméně, jsem si jistý, že ani jedna z těchto možností by mým následovníkům moc dobře nesedla.“

  Havraspár zavrtěl hlavou, neschopný zformulovat, co by na to odsekl. Muž musel být něco podobného jako upír. Jednalo se už o druhý incident, kdy projevil zálibu v krvi, nebo alespoň v Izarově krvi.

  Ležel tam a kousal se do jazyka, zatímco Voldemort sterilizoval jeho zranění. Měl by teď Temnému pánovi uvěřit? Bylo to příliš nepochopitelné. A Izar si nebyl jistý, jestli může Tomovi Riddlovi plně důvěřovat, ne když kolem sebe stále takhle tančí.

  „Je tu jeden problém, který s tebou musím probrat,“ zabručel Voldemort. „Rád bych, abys absolvoval dřív.“ To nebyla žádost; byl to cukrem obalený rozkaz.

  Šedozelené oči se odvrátily od baldachýnu ke tváři Temného pána. „Absolvoval dřív? Už jsem letos jednu třídu přeskočil. Tím dřívějším absolvováním máte určitě na mysli tohle.“

  Voldemort uzavřel ránu, která se táhla přes jeho hruď a ustoupil. Pohlédl na své dílo a pak obrátil svou pozornost na Izara. „Udělal jsem si čas na to, abych v tomto školním roce sledoval tvé výsledky. Dokonce i s turnajem a všemi osobní záležitostmi, které jsi nucen řešit, jsou výsledky tvých zkoušek a domácích úkolů naprosto bezchybné.“ Izar držel jazyk za zuby. Jak může mít Temný pán takovou autoritu, aby mohl kontrolovat jeho školní výsledky? „Chci, abys tento rok složil své OVCE a na konci června ukončil studium.“

  Izar zamrkal a těžce se nadechl. „Žádáte po mně trochu moc, nemyslíte, můj Pane?“

  Voldemort zvedl jemné obočí. „Mimo vyučování nevěnuješ vůbec žádný čas přípravě na hodiny, a přesto jimi procházíš absolutně bez námahy. Něco takového je neslýchané. Nejen, že zvládáš všechny své předměty, ale ještě dokážeš vytvářet kouzla, která jsou daleko za hranicemi jakéhokoli průměrného dospělého. Složíš své OVCE,“ ušklíbl se Temný pán.

  „Tohle nikdo dřív neudělal. Musel byste apelovat na radu…“

  „Samozřejmě, že se to stalo už dříve, hloupé dítě. Jen ne u patnáctiletého. A jako náměstek mám plné právo se na to odvolat. Budou mít připomínky, to ano, ale já věřím, že těmi zkouškami projdeš celkem snadno. Stejně jako zkouškami NKÚ v pouhých čtrnácti letech.“

  Izar se pomalu posadil a svou pozornost upíral na pokrývku. „Proč? Proč chcete, abych absolvoval v letošním roce?“ Napadlo ho něco, z čeho se mu sevřel žaludek. „To… to stvoření, kterým jste…“ Živé oči pomalu dotančily až k Voldemortově tváři. „Chcete mě proměnit, je to tak?“

  Ústa Temného pána se zkroutily do temného úsměvu.

  Izar se prudce postavil. „Copak já k tomu nemám co říct? Nechci, aby mi navěky bylo zatracených patnáct!“

  Voldemort na něho nesouhlasně shlédl. Havraspár okamžitě znervózněl, protože si dovolil křičet na Temného pána. „Musíš být tak dramatický?“ Temný pán se od Izara odvrátil a pohledem studoval široké okno v místnosti. „Je zaděláno na válku. Nechci mít na bitevním poli smrtelného partnera. Ale kdo říká, že chci, abys absolvoval, protože tě chci proměnit? Hmm? I když máš atypickou inteligenci, neznáš všechny mé pohnutky.“

  Izar se uklidnil, ale zůstal podezřívavý. „Zkuste mi to znovu vysvětlit,“ zasyčel temně. „Všechno schováváte za ten váš zatracený úsměv.“ Zíral muži na záda. „Takže, co ode mne chcete?“ Přes mužovo rameno na Izara pohlédly rudé oči, s tichou žádostí, aby svou otázku upřesnil. „Proč chcete, abych absolvovat dřív?“

  „Z řady důvodů,“ pokračoval muž klidně, „a jedním z nich je, že jako dědic Blacků budeš mít velkou moc. Příští rok budeš součástí politických sil, Izare, a to jako můj politický dědic, a stejně tak i dědic tvého otce. Ale to sem nepatří. Pobavíme se o tom víc do hloubky, až ta situace nastane. Mezitím jsem již předložil návrh na tvé dřívější dokončení studia.“

  Izar se zhluboka nadechl nosem, aby se uklidnil, a zatnul zuby, aby zastavil svou kousavou poznámku. Bylo až nezdravé, jak rychle dokázal Izarův respekt vůči tomu muž klesnout a pak znovu stoupnout. Ale předpokládal, že jakýkoli druh vztahu s Tomem Riddlem není příliš zdravý.

  „Koukni na sebe,“ téměř zapředl Riddle. „Ten tvůj tvrdohlavý tik v čelisti je obzvláště roztomilý.“ Voldemort se konečně odvrátil od okna a zamířil k Izarovi. Jeho oči s potěšením přejížděly po drobné postavě menšího kouzelníka. „Ale já dobře vím, proč mlčíš. S tím tvým ostrým jazykem je mlčení skoro neslýchané.“

  Izar se zamračil. „Byl bych na druhém konci vaší hůlky, kdybych se odvážil vyslovit to, na co jsem opravdu myslel. Určitě by vás to neohromilo,“ slíbil Izar s jistotou.

  Muž se k  Izarovi stále přibližoval, podobně jako dravec na lovu. Izar ztuhl, jednání muže ho ani v nejmenším nepobavilo.

  „Popravdě musím přiznat, že při souboji jsi byl pozoruhodný,“ promluvil tiše Voldemort, jeho zavrnění bylo sotva hlasitější než šepot. „Nejbrilantnější bylo to poslední kouzlo. Očekávám, že mi ho ukážeš.“

  „Je to žádost nebo rozkaz?“ zavtipkoval Izar, ale jeho ostří se vytratilo, protože muž se právě tyčil pouhých pár centimetrů od něho.

  Snažil se udržet oči na hrudi před ním, ale zjistil, že jeho zvědavost je silnější než on. Kůže mu ve Voldemortově blízkosti mravenčila a žaludek se mu svíral příjemně i nepříjemně. Jak mohl být z jeho blízkosti tak vyděšený a vzrušený zároveň? Byl příliš rozpolcený a sám sebe nenáviděl za to, jak ho to ovlivňovalo.

  Znovu zatnul zuby a přimhouřenýma očima pohlédl na Voldemorta.

  Jejich pohledy se spojily a mužovy rty zkroutil pobavený úsměv. „Přeber si to, jak chceš.“ Voldemortovy bledé prsty se pomalu sunuly po hraně Izarovy sevřené čelist. Temný pán sklonil hlavu, blíž k nehybnému Izarovi. „Považoval bys za urážlivé, kdybych si myslel, že v tom souboji jsi byl víc vzrušující než působivý?“

  „Velmi urážlivé,“ zamumlal Izar. Jeho hlas byl na jeho vkus příliš tichý.

  Riddle zvedl ret a odhalil zářivé bílé zuby. Udržoval oční kontakt s Izarem a rozhodně se za tu intimnost nestyděl. Pak se naklonil ještě blíž, nosem narazil na ten Izarův, a pak se mu jím otřel o tvář.

  Izarovi se zatřepotaly řasy a snažil se udržet svůj dech v klidu, i když jeho puls běžel o jako závod. Měl by couvnout a ignorovat mužovu přítomnost, i ohromující aroganci. Ale zjistil, že tvrdohlavě zůstává na svém místě. Zvedl bradu. Jeho oči byly tak blízko těch Riddlových; bylo to opojné. „Chystáte se mě sakra políbit?“ zašeptal Izar chraptivě. „Nebo si jen užíváte můj dech na tváři?“

  Voldemort se potěšeně zasmál. „Ale ne, dítě, ten první krok nechám na tobě.“ Rudé oči s úzkými zorničkami se Izarovi vysmívaly. Oba věděli, že Izar první krok nikdy neudělá. Bylo to pro něho příliš nové, příliš smělé a v rozporu s jeho povahou.

  A to byl přesně důvod, proč to Izar udělal.

  Zvedl ruce, položil dlaně na Voldemortovy tváře a přitáhl si jeho hlavu dolů. Izar překonal vzdálenost a neobratně srazil jejich rty dohromady. Tělem se neohrabaně opřel o mužovu štíhlou postavu a postavil se na špičky, aby získal lepší přístup. Nebyla to nijak úchvatná scéna, ale taky to byl jeho první polibek. Chtěl vědět, jestli je líbání Temného pána tak zajímavé, jak si myslel, že bude.

  Je smutné, že to bylo lepší.

  Izar se k Voldemortovi přitiskl, chtěl to všechno. Cítil, jak se ho jeho magie dotýká a téměř se zachvěl z pocitu útočiště, který mu síla poskytovala. Nikdy dřív ho ani nenapadalo, že bude takhle blízko k jinému muži, a už vůbec ne k tak silnému a nebezpečnému, jako je Temný pán.

  Z hloubi Voldemortova hrdla vyšel útočný zvuk. Ale než mohl zareagovat svou vlastní dominancí, Izar o krok ustoupil a rychle uvolnil mužovu tvář. Otočil se k Temnému pánovi zády a na tváři měl úsměv, který se však urputně snažil vymazat. Aby zastavil třes svých rukou, přešel ke kufru, aby z něho vyhrabal novou košili.

  „Tohle už nikdy neočekávejte,“ zašeptal Izar chladně. „Byl jsem jen zvědavý…“

  Zapnul si košili, s bouchnutím zavřel svůj kufr a zvedl pohled k Voldemortovi. Muž měl ve tváři netečný výraz, ale jeho rudé oči podivně zářily. „Opatrně, Izare,“ zašeptal Temný pán temně. „Řekl jsem, že na tobě je první krok. A právě jsi zahájil naši hru. Teď jsem to já, kdo má volnou ruku.“

  Při mužově příslibu Izar cítil, jak mu po páteři přeběhl ledový mráz. Byl blázen. Nikdy se neměl poddat svým hormonálním touhám, své zvědavosti, a své slabosti. Chtěl dokázat, že se Temný pán mýlí, že je dostatečně dominantní a sebejistý na to, aby ho políbil. Měl vědět, že Temný pán chtěl, a očekával, že mu Izar bude dokazovat, že se mýlí. Riddle chtěl, aby Izar udělal první krok a prolomil hranici.

  „Jste zatracený parchant,“ zašeptal Izar nevraživě.

  „Pardon?“ zeptal se Riddle a jeho obočí se ironicky svraštilo, když naklonil hlavu na stranu. „Teď jsem nějak neslyšel.“

  Ale slyšel.

  Izar na něho zíral.

  Než však mohl něco odseknout, ozvalo se zaklepání na dveře. „Izare?“ Z druhé strany se ozval Regulův hlas. „Je všechno v pořádku?“

  Voldemort pozvedl obočí. Okázale přešel k protějším dveřím, protože věděl, že tuhle malou bitvu mezi ním a Izarem vyhrál.

  Izar, který stále klečel u kufru, plácl dlaní do podlahy, aby zachytil Voldemortovu pozornost předtím, než muž odejde. „Nemyslete si ani na okamžik, že tahle… tahle… věc,“ s odporem mávl rukou mezi ním a Temným pánem, „odvrátila moji pozornost od našeho původního tématu. Pořád nesouhlasím s tím, že bych měl absolvovat dřív. A i nadále vás budu přesvědčovat, že potřebuji další rok školní docházky.“

  Nechtěl letos, při tom všem ostatním, ještě studovat na OVCE. Také ještě nechtěl čelit nesmrtelnosti. I když Voldemort tvrdil, že jeho dřívější absolvování není proto, aby ho navždy ‘zabil‘, Izar měl stále podezření. Udělá všechno, co bude moct, aby svou nesmrtelnost oddálil. Vždyť ani neví, co je Riddle za stvoření, ale těžce se přikláněl k jakémusi vzdálenému příbuznému upíra.

  „Doufám, že budeš dole,“ začal Riddle a zcela ignoroval Izarovu poznámku. „Obávám se, že tvá přítomnost je to jediné, co mě udrží při smyslech. V tomto monotónním prostředí budeš zdrojem zábavy.“ Muž pak opustil místnost, právě ve chvíli, kdy se otevřely hlavní dveře do jeho pokoje.

  Izar se otočil a nevinně zíral na Regula.

  Jeho otec si ho prohlédl a pak podezřívavě pohlédl na dveře, kterými právě vyklouzl Voldemort. „Copak jsi mě neslyšel?“ zeptal se chladně Regulus. Když bez pozvání vstoupil do Izarova pokoje, měl toporné držení těla. „Nebo jsi byl… zaneprázdněný?“ Chladné šedé oči stále upíral na protější dveře.

  „Obojí,“ zamumlal Izar a pokynul ke koupelně. „Uklízel jsem po sobě.“

  I když Regulus vypustil své „Aha“, rozhodně nevypadal, že by na tu historku skočil. Jeho kožené boty zasténaly, když se pomalu blížil k sedícímu Izarovi. Dnes byly jeho šedé oči živé, když se na něho díval zpod hustých řas. Izar měl Regulův upravený vzhled mnohem radši než tu jeho divokou a darebáckou fasádu. Muž měl stále bradku, ale byla podstatně kratší než na začátku roku.

  „Odpusť mi,“ začal Regulus, když se elegantně posadil na Izarův starý a opotřebovaný kufr. „Poslední dobou jsem zanedbával své otcovské povinnosti.“

  Izar zůstal sedět na zemi, neměl potřebu před svým otcem stát. V jeho přítomnosti se cítil dostatečně pohodlně. „Co tím myslíš?“ zeptal se tiše Izar. „Dával jsi do pořádku usedlosti Blacků, abys je mohl znovu otevřít. Měl jsi práci.“

  Regulovy oči se vřele zaleskly. Nebyl to pohled, jaký by Izar u svého otce vídal. Byla to rarita. „Jsi ke mně příliš shovívavý.“ Regulus se naklonil dopředu a chytil Izarovu košili mezi dva prsty. „Potřebuješ nové oblečení, a další nezbytnosti…“

  „Obešel jsem se dobře i bez toho,“ bránil se Izar.

  „To ano,“ připustil Regulus, když spustil ruku z Izarovy košile. Zůstal sedět nakloněný dopředu a sepjal si ruce na kolenou. „Někdy si myslím, že je lepší, že jsi vyrostl bez vlivu bohatství Blacků. Chápej, nikdy bych nechtěl, aby tvé dětství bylo takové, jaké bylo, Izare, ale vyrostl z tebe nezávislý a soběstačný kouzelník. Pokud bych tě vychovával já, obávám se, že bych tě zkazil. Určitě bys ani z poloviny nebyl ten mladý muž, jakým jsi dnes.“

  Izar se malinko pousmál. „Zkrátka chceš říct, že jsi rád, že jsem nedopadl jako Draco, je to tak?“

  Regulus se lehce zasmál. „To je přesně to, co říkám. I když Draco postupně dospívá, stále má před sebou ještě dlouhou cestu, než se vůbec přiblíží tomu, aby byl hodem titulu hlavy Malfoyů.“

  Izar se díval na svou košili, ve skutečnosti však nezkoumal roztřepené okraje a sepranou barvu. Místo toho myslel na Bellatrixina ostrá slova o jeho otci. Možná to přehnal, když dovolil, aby nad ním zvítězil jeho vztek, ale svého rozhodnutí utkat se s ní v souboji nelitoval. „Předpokládám, že jsi viděl článek, který dnes vyšel v Denním věštci?“ zeptal Izar, aby se vyhnul Regulovu zkoumavému pohledu.

  „Viděl, a nechci, aby ses tím zneklidňoval.“ Regulův hlas se změnil na ledový. „Dalo se očekávat, že Lily něco takového udělá.“

  „Zostudila tě,“ zasyčel Izar temně, se zaťatou čelistí. „Pošpinila tebe i rodinu Blacků.“

  Regulus syknul a natáhl se, aby vzal do dlaní Izarovu bradu. „To byl její záměr, můj synu. Chce si naklonit veřejnost, aby si připravila půdu.“ Než se Izar stačil zeptat, k čemu si Lily připravuje půdu, Regulus rychle pokračoval. „Lucius mi řekl, co se tu v mé nepřítomnosti stalo. Mezi tebou a Bellatrix.“ Regulus se naklonil dopředu, blíž k Izarovi. „Jsem velmi poctěn, že mám syna, který chrání mou čest. A během souboje jsi byl naprosto úžasný. Jsi pozoruhodný kouzelník. Ale už nikdy nechci slyšet, že ses kvůli mně vystavil zranění. Rozumíš mi?“

  Izar se ušklíbl a vymanil svou tvář z Regulových rukou. „Je to pěkná mrcha,“ zasyčel znechuceně.

  „To ona je,“ souhlasil z celého srdce Regulus. „Ale musíš pochopit, že Bellatrix ví, které tlačítko stisknout. A i když je těžké tomu uvěřit, také je velmi ochranářská a loajální ke své rodině. Prostě tě dnes chtěla vyzkoušet. Chtěla, abys jí ty sám dokázal, že bys měl být pod její ochranou. A ty jsi rozhodně prokázal, že jsi toho hoden.“

  Izar si uvědomil, jak je těžké uvěřit, že by Bellatrix mohla skutečně cítit loajalitu a spřízněnost k někomu jinému, než k Temnému pánovi. Ale Regulova slova dávala smysl. Pokud někdo zná Bellatrix, je to právě Regulus, ten samý muž, který s ní vyrostl.

  Izar však také věděl, že Bellatrix ho nikdy nepřestane dráždit a zesměšňovat.

  „Vraťme se zpátky k Lily,“ začal Izar a všiml si, jak jeho otec ztuhl. „K čemu si připravuje půdu? Ten veřejný útok na tebe měl důvod. Jaký?“

  Regulus si rukama promnul obličej. Izarovy oči zíraly na prsten na mužově prstu. Nechápal, proč se vždycky zajímal o rodinné prsteny. Možná, že to bylo tou ironií. Izar měl svůj vlastní prsten, ale jeho podstatou bylo vlastnictví a pocit kontrolovanosti, zatímco rodinný prsten vždy představoval hrdost, čest a postavení.

  „Chce tě získat do opatrovnictví,“ přiznal tiše Regulus.

  Izar se zamračil. „A jak si to sakra představuje? Tohle nemůže udělat. Nikdy za mnou nepřišla, aby mě poznala…“

  Regulus zvedl ruku, čímž Izara umlčel. „Temný pán o jejích akcích dobře ví. A jako první náměstek ministra má u Starostolce a u soudů velký vliv. A navíc, ovládá Popletala. Popletal není nic víc než jeho loutka. Lily nebude mít moc snadnou cestu k získání tvého opatrovnictví.“

  „Ale Brumbál o Voldemortovi ví. Nemyslíš, že najdete způsob, jak Voldemorta udržet stranou? V každém případě, copak tyhle spory nemá na starosti Odbor pro magické rodinné právo? Jaký vliv bude mít tam?“

  „Samozřejmě, že tam má vliv. On má vliv všude.“ Regulus si mírně povzdechl. „Teď si s tím hlavu nelámej, Izare. Lily dosud o opatrovnictví legálně nepožádala. Do té doby si na ni a na Brumbála dávej pozor. Nechci tě s nimi samotného.“

  Proč se vždycky zdálo, že Regulus chce před Izarem všechno skrývat? Jako kdyby chtěl z jeho ramen sejmout všechna břemena a nést je sám. Bylo to frustrující a současně zvláštně milé.

  „Ví o tom všem James Potter? A předpokládám, že s tím má co dělat i Brumbál. Řekl jsi, že o Lilyině těhotenství nevěděl.“

  „Teď to vědí oba. James Lily před patnácti lety podezíral.“ Regulus se pousmál. „To je jeden z důvodů, proč se od něj Sirius distancoval. Ale… To není, o čem jsem chtěl mluvit. James o tvé existenci ví a jsem si jistý, že není zrovna nadšený. Ale vždycky chtěl dědice.“ Regulův hlas zhořkl. „Lily mu nikdy nedala syna ani dceru. Potter tě pravděpodobně bere jako možnou alternativu. Jsi synovec Siria, jednoho z jeho nejstarších a nejlepších přátel.“

  „Může si to své Potterovské dědictví vzít a strčit si ho do zadku,“ reagoval Izar kousavě.

  Regulovi zacukaly koutky úst. „Nepředpokládám, že budeš žít s Lily, Izare. Ona dokáže být manipulativní a je poměrně chytrá, ale ty jsi v současné době pod ochranou ministerstva. Zejména Temný pán bere tvé opatrovnictví jako své právo. Bude bojovat všemi nečistými prostředky, dokud tě od Brumbála a Lily nedostane co nejdál.“

  Izar se zašklebil při pomyšlení, že by žil s Potterovými. To se rozhodně nikdy nestane. Jak řekl Regulus, Voldemort bere tento případ osobně. A Temný pán v boji použije cokoli, a bez skrupulí, aby dostal to, co chce.

  „Myslím, že bychom se měli vrátit dolů.“ Regulus vstal a natáhl ruku ke svému synovi. „Přestože bych chtěl být kdekoliv jinde, než na Luciusově šarmantní párty, musíme udržet dekorum.“

  Izar to cítil stejně. Přijal Regulovu ruku a byl vytažen do stoje. Muž si zamračeně prohlédl Izarovo oblečení. „Mám ve svém pokoji sadu hábitů. Ty by ti měly lichotit víc než to mudlovské oblečení. Než dostaneš šaty na míru, vyřeší to jednoduché zmenšovací kouzlo.“ Regulus sledoval, jak po Izarových rtech přeběhl pobavený úsměv. „Jsi můj syn. Budeš vypadat jako respektovaný čistokrevný, kterým jsi.“

  „Polokrevný,“ opravil ho Izar.

  Regulus našpulil rty. „Čistší než cokoli jiného. Pojď.“

  Izar byl podivně zvědavý, jak se jeho otec bude chovat mezi otevřeně podezřívavými a odmítavými Smrtijedy. Regulus v tom jistě dokázal obratně chodit. A navzdory kruté a temné vlně, kterou Izar dokázal v Regulovi vidět, byla v něm také trpělivost. Něco Izarovi říkalo, že Regulus to mezi Smrtijedy dokáže v pohodě zvládnout sám.

****


 <<<Kapitola 23.<<<>>>Kapitola 25.>>>

15 komentářů:

  1. Ahoj, kapitola byla naprosto úžasná. :) Ta scéna s Voldym mě naprosto dostala. Jsem hodně zvědavá, co Lily vlastně krom opatrovnictví plánuje a něco mi říká, že to tak jednoduché nebude. Každopádně moc děkuji za překlad a za námahu, kterou si s tím dáváte a za čas, který nad tím trávíte. :) S pozdravem Meera Onee-chan :)

    OdpovědětVymazat
  2. Konečně něco! :D Tam už to tak dlouho jiskřilo, divím se, že to už nehořelo :D Skvělá kapitola :)

    OdpovědětVymazat
  3. Nádherná kapitola moc se mi líbí. Regulas konečně začíná plnit své rodičovské povinnosti. To může být sranda, když uvážíme tvrdohlavost a samostatnost jeho syna :) Těším se na další úžasné pokračování :) Katie11

    OdpovědětVymazat
  4. Jeeee tahle kapitola mi obzvláště pohladila srdíčko :3 miluju hrátky mezi izarem a tomem :) sem zvědavá zda se vůbec někdy a kdy dozvíme co je za tvora beztak je tom magická pijavice :D ta taky pije krev ne :D a nebo je komár? :D lool voldemort a komár :D aby chudáček izar nedostal boreliozu :D
    sem ráda že izarovi pomohl ale nák se to moc zamotává doufám že se to pak zas rozmotá :D
    Jane

    OdpovědětVymazat
  5. Skvela kapitolka. Uz se nemuzu dockat pokracovani!! Jste proste nejlepsi holky!!
    Moc dekuji!!
    An.j

    OdpovědětVymazat
  6. Óoo, to je prostě paráda:-)Snažím se upamatovat, že Voldemort je zloduch se špatným motivem, ale tahle povídka má tak úžasnou atmosféru, že mu skoro až fandím a chci víc poznávat jeho charakter:-D

    OdpovědětVymazat
  7. Já chtěla komentovat už včera, ale nebylo kde. Kapitolka byla skvělá, těším se na další události na Malfoy manor
    Bobo

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem za trpezlivosť pri preklade, aj pri opakovanom.
    Mononoke.

    OdpovědětVymazat
  9. Páni další skvělá kapitola :) Děkuji za překlad, jste fakt skvělí :) Už se moc těším na další kapitolu. Chtěla bych opět poprosit o zaslání emailu, až přibude další kapitola, moc děkuji za minule, fakt si toho vážím :)
    46lillienisa@email.cz

    OdpovědětVymazat
  10. Arianna Xenia de Leux-Antilles8. září 2014 v 22:56

    Krásná kapitola, krásné čtení. V povídce je několikrát velice jasně naznačeno, že Tom je upír, ačkoli on sám s tím nesouhlasí. Může však být nějaký starobylý, mocný, vládnoucí druh upíra, který sám sebe označuje jinak, přesto ho však velice přitahuje krev. A o jeho potravě není zatím v povídce ani zmínka, tedy jím být může, VELMI by se mi to líbilo. Také si chce přeměnit Izara na bytost svého druhu a dát mu tak faktickou nesmrtelnost, což dokáží jen upíři. A přeměnit ho musí, jednak proto, aby byli stejná rasa a jednak proto, aby mu časem neumřel a on nebyl sám. Je jisté, že Izar předčasně absolvuje OVCE a ukončí tak studium v Bradavicích. On tam vlastně již nemá co studovat, Bradavice nemají studijní program pro geniální studenty jako je Izar, či Hermiona a Voldemort tak bude moci sám učit Izara mocnou magii, aby mu byl po magické stránce roven, když si ho vybral jako svého životního partnera. Nyní to mezi oběma začíná jiskřit, ale vzhledem k tempu, jakým se v povídce jejich vztah vyvíjí, to bude trvat docela dlouho, než se dočkáme vášně, intimností a milování. Slibná je také reálná možnost války o Izara mezi Lili na jedné a Voldemortem s Regulem na druhé straně. Zvláště, když Izar nemůže popřít Lili jako svou matku, když neví důvody toho, proč ho dala do dětského domova a ani ho nijak nekontaktovala. Vysvětlení má zatím jen od Regula, ale ten ji nenávidí. Lili tak může mít vážný důvod pro to co udělala, stejně jako Regulus. Velmi se mi líbí, jak je v této povídce pojatá Bellatrix, ne jako šílená, sadistická mrcha, ale jako velmi mocná čistokrevná čarodějka chránící svou rodinu, byť svébytným, útočným způsobem. Čím dál víc si ji začínám oblibovat. Také Temný pán je mi zde velmi sympatický, mocný a inteligentní, s majetnickými city. Na druhou stranu jsem čekala, že daleko větší roli zde bude mít Lucius a Malfoyovi obecně, dost mi v ději chybí. To je však vina Nade a jejího Lucia z fantastického Vábení moci, takového ho chci mít v každé skvělé povídce ano, to je ono.
    Izar si také bude muset nějakým způsobem naklonit vnitřní kruh nejbližších Voldemortových smrtijedů, podobně jako Bellatrix, aby mohl zaujmout místo po jeho boku a ne jen v jeho posteli. Když i Regulus chce, aby Izara všichni uznávali jako jeho legitimního, čistokrevného syna a dědice a když už ho uznala i jeho sestra, pro kterou je čistokrevnost jednou z nejdůležitějších věcí...
    Brumbál je také nějak moc neaktivní, čekala bych, že se bude snažit takového magicky mocného a geniálního studenta, jakým Izar je, jakýmkoli způsobem dostat na svou stranu a on ho zatím naprosto ignoruje, podivné, to není Brumbálův styl jednání.
    Apropo, dovíme se někdy, kdo stál za útoky na Izara během turnaje a jak se s ním Tom vypořádal?
    Velmi děkuji za překlad této velice atmosférické povídky a doufám, že si v neděli budu moci přečíst další skvělé pokračování.

    OdpovědětVymazat
  11. Tak tohle jsem teda nečekala...že Izar projeví iniciativu, i kdyby jen proto, aby dokázal opak:-D a taky je trochu zvláštní přemýšlet o Bellatrix jako o někom, kdo by měl Izara chránit (svým způsobem). Každopádně jsem zvědavá, co Lily chystá...děkuju za kapitolu a těším se na pokračování:-)

    Jenny

    OdpovědětVymazat
  12. úžasný překlad a ještě lepší kapitolka, už se těším, až tu bude další pokračování :-)
    Nelien

    OdpovědětVymazat
  13. Páni, obdivuji tvoji trpělivost, já bych ten počítač asi rozmlátila! :D To je fakt zákon schválnosti, todleto :D Ale musím konstatovat, že na kvalitě kapitolky (jako vždy) se to nepodepsalo! :) Tahle kapitola byla prostě B-O-Ž-S-K-Á! Ono asi fakt je něco na těch bad boys! :D Chtěla bych Voldyho praštit, ale na druhou stranu jeho osobnost žeru :D Izar to má hold těžké, avšak to, s tou pusou byla podpásovka! Já na jeho místě bych ani nevystrčila nos z pokoje! :D Jo, a taky mě naštval s tou školou, fakt typický chlap! Doufám, že mu dá Izar fakt co proto! :D Ale jinak se z vývoje strašně tetelím! ♥ Teď, když ho bude Bellatrix ochraňovat, Reg ho bude šatit a starat se o něj + Voldy taky nikoho nenechá mu něco udělat, tak to vypadá jako dost dobrá situace pro něj :D :D Třeba konečně zjistí něco o tom, co je vlastně Voldy zač anebo bude zkoumat temné znamení...Strašně se těším, jak se bude Izar vyvíjet, mám tušení, že z něj bude impozantní kouzelník :) Moc děkuji za překlad i korekturu, jste holky moje záchrany, bez Vašich překladů bych to fakt nedala! :D Těším se na další! :)

    OdpovědětVymazat
  14. Tak som čakala na to čo sa stane keď padne prvá pusa:) bolo to elektrizujúce a niečo sa tým aj spustilo, iba stále nie som si istá čo presne. Voldemord je tajomnejší ako ten hrad v karpatoch. Som strááášne zvedavá čo je to za bytosť a aké sú presne jeho plány, okrem toho, že chce ovládnuť svet:) Ďakujem za úžasný preklad.

    OdpovědětVymazat
  15. Dík za překlad, jste dobrý.

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)