25. ledna 2015

13. Neočekávané věci

Autor: malika-azrael
Překlad: Nade

Tak miláčkové, jak jsem slíbila, tak činím. :D Strašně moc děkuji za vaši podporu a fandění. Četla jsem všechny komentáře, jak pod poslední kapitolou, tak i ve vzkazech. Našla jsem tam i pár nových fanoušků a moc mě to potěšilo, a taky nakoplo. Jste opravdu skvělí a za vaši důvěru si zasloužíte nějakou odměnu.
Ani nebudu popisovat, čím vším jsme si v poslední době s Jutaki prošly, ale všichni vysokoškoláci asi vědí, o čem je řeč. :-D
Tak doufám, že úvodní aklimatizaci máme za sebou a teď už to zase pošlape. Neslibuji takové tempo jako předtím, ale budeme se snažit, aby to tady už nevázlo. (Mezi námi, tohle bylo fakt dlouhý...)



xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Kapitola 13

Harry si nedokázal vzpomenout, jak se mu podařilo dostat zpátky do jeho primusovského pokoje, ale nějak se stalo a druhý den ráno se probudil ve své posteli. Uvědomil si, že už je dost pozdě a proto spěchal do Velké síně. Ron a Hermiona už seděli u nebelvírského stolu a mávali na něho, aby se posadil na místo, které mu drželi.

„Jdeš pozdě,“ řekl Ron mezi sousty své omelety. Pouze dlouhodobá zkušenost Harrymu umožnila, aby si huhlání svého nejlepšího přítele přeložil.

„Tak jak probíhalo to setkání?“ vyptávala se dychtivě Hermiona.

„Řeknu vám to později,“ řekl jí, když popadl svou sklenici dýňové šťávy. Viteály rozhodně nebyly něčím, o čem by se dalo mluvit během jídla. Harry pochyboval, že by u toho byl schopen strávit svou snídani.


xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

„Takže to znamená, že Voldemort je stále naživu a někde tam venku?“ zašeptala Hermiona.

Právě byli v jeho pokoji. Jako Primus a Primuska, měli on i Hermiona vlastní pokoje. Každá kolej měla ve své blízkosti podobné pokoje, které byly využity, pokud byl jmenován někdo z jejich koleje. Harry je zavedl do svého pokoje, aby jim mohl vyprávět o Brumbálově odhalení z minulé noci. Nebo lépe řečeno, o největším šoku v jeho životě.

„Jo, tak nějak,“ připustil a podrbal Čmuchala na hlavě. Pejsek šťastně zaštěkal. Většina lidí v Bradavicích si Čmuchala oblíbila od okamžiku, kdy ho spatřili.

„Ale to je šílené!“ zařval Ron. „Pokud má tuhle prokletou věc, ten Viteál, někdo ho může kdykoli vzkřísit!“

„Dokud Viteály nezničíme, bude to celé k ničemu bez ohledu na to, kolikrát bude zabit,“ řekl hořce Harry. Vzpomínal na to, co se stalo na hřbitově a na boj na Odboru záhad. Otřásla jím už jen ta představa, kolik nevinných životů by Voldemort vzal, kdyby byl znovu vypuštěn do kouzelnického světa. Cedric a Sirius už byli víc než dost. Udělá všechno, co bude v jeho silách, aby ty Viteály zničil.

„Takže co jsou vlastně ty Viteály?“ zeptala se Hermiona. V myšlenkách už rozjížděla postupy výzkumu, který by pro svého přítele mohla udělat. Byla si jistá, že v Bradavické knihovně by mohla něco najít. A pak tu ještě byla knihovna Blacků na Grimmauldově náměstí.

„No, tenkrát v druhém ročníku už jsem zničil Tomův deník a profesor Brumbál zničil Gauntův prsten. Zbývá Zmijozelův medailón, Mrzimorský pohár, Havraspárská čelenka, a poslední je jeho had Nagini. Snažil se vytvořit sedmý, ale byl zabit dříve, než se mu to podařilo.“

„Ale tyhle Viteály můžou být kdekoliv,“ zasténal zoufale Ron.

Hermiona se však zamračila. „Havraspárská čelenka se postrádá už od dob zakladatelů, jak by ji mohl Voldemort najít?“

Ron na ni zíral. „A jak ty o tom víš?“ zeptal se nevěřícně.

„Četla jsem, Rone,“ odpověděla podrážděně. Co mám pro všechno na světě udělat, aby si Ron a Harry přečetli Bradavickou historii, pomyslela si otráveně. „Čelenka Roweny z Havraspáru, která je známá také jako Ztracený diadém, je jediná známá památka, která kdysi patřila Roweně z Havraspáru, zakladatelce Havraspárské koleje v Bradavicích. Na jejím povrchu je vyrytý slavný Havraspárský citát: Důvtip je nade všechna bohatství lidí. Říká se, že zvyšuje moudrost svého nositele, což je nejcennější vlastnost Havraspáru,“ vysvětlila.

Harry pokrčil rameny. „Já bych se moc nesázel, že se ji Voldemortovi nějak podařilo najít. Byl to opravdu prohnaný člověk. Měli byste vidět, jak dokázal být okouzlující, jen aby mu Hepzibah Smithová ukázala její Mrzimorský pohár a Zmijozelův medailón.“ Povyprávěl jim všechno, co viděl v myslánce.

„Jak vypadá ten Zmijozelův medailón?“ zeptal se zvědavě Ron.

„Byl to oválný medailón z těžkého zlata s ozdobným, smaragdy vykládaným S na přední straně,“ popsal ho.

Počkat… Oválný medailón z těžkého zlata s ozdobným, smaragdy vykládaným S na přední straně? Uvědomil si, že tu věc už předtím někde viděl. Ale kde to bylo?

„Grimmauldovo náměstí!“ vykřikl.

„Co?“ Ron a Hermiona na něho zírali, zmatení jeho podivným chováním.

„Něco podobného je na Grimmauldově náměstí. Našli jsme to při rekonstrukci,“ vysvětlil jim.

„Jsi si opravdu jistý, Harry?“ zeptala se trochu váhavě Hermiona.

„No, půjdu to prověřit s Brumbálem,“ řekl.

„My půjdeme s tebou,“ prohlásila pevně Hermiona.

„Cože?“ zeptal se překvapeně.

„Jasně, kámo,“ řekl Ron. „Půjdeme tam společně s tebou.“

Snažil se s nimi dohadovat, ale oba byli příliš tvrdohlaví, takže to nakonec vzdal a společně se vydali do ředitelovy kanceláře. Jakmile si ředitel Harryho vyslechl, všichni čtyři se vypravili na Grimmauldovo náměstí.

Remuse dost překvapilo, že je tam vidí. Po rekonstrukci domu Harry trval na tom, aby tam s ním Remus zůstal, protože pro jednu osobu a dva domácí skřítky byl dům příliš velký. Navíc, když byl Harry ve škole, dům by byl zcela neobydlený. Remus samozřejmě nejprve odmítal, ale nakonec ustoupil s podmínkou, že zaplatí polovinu potravin. Harry se té příležitosti rychle chopil, než si to Remus rozmyslí. Koneckonců, byl jedinou osobou, kterou mohl aspoň částečně považovat za rodiče, kromě pana Weasleyho, samozřejmě. Ale pan Weasley měl svou vlastní rodinu.

Nejdřív Remusovi v rychlosti vysvětlili, o co jde, a pak se pustili do hledání. Asi po půlhodině hledání to našli. Medailónek byl v prosté černé krabičce se skleněným víkem, takže bylo zřetelně vidět, co se nachází uvnitř. Brumbál byl ten, kdo krabičku otevřel. Okamžitě ucítili temnou magii, která z předmětu vycházela. Krabička zřejmě sloužila jako ochranná bariéra.

„Viteál je uvnitř medailónu,“ řekl Brumbál a otočil se k Harrymu. „Zkus ho otevřít pomocí hadího jazyka, Harry,“ požádal ho.

„Otevři se,“ vyslovil Harry v hadím jazyce.

Na potvrzení Brumbálových slov se medailon skutečně otevřel. Ředitel zvedl hůlku nad medailonek a začal pronášet latinské zaklínadlo, které Harrymu znělo jako píseň. Špička Brumbálovy hůlky se rozzářila jasným zlatým světlem a osvětlila celou místnost. Světlo bylo teplé a uklidňující.

Po několika minutách se z medailónku vynořil temný stín, který křičel, jako kdyby byl v bolestech, a pak úplně zmizel. Brzy potom Brumbál své kouzlo ukončil.

„Co to bylo?“ Hermiona byla první, kdo otevřel ústa.

„Toto kouzlo se nazývá Votum pro Sceleris. Je to velmi staré kouzlo, které dokáže očistit od temné magie,“ vysvětlil Brumbál. „Úroveň účinnosti záleží na úrovni magické síly toho, kdo kouzlo použije, takže čím je mocnější kouzelník, tím je kouzlo účinnější. Ale nejdůležitější je, že kouzlo odstraní pouze temnou magii, takže artefakt zůstane neporušený. Našel jsem ho během svého výzkumu o Viteálech. Bylo téměř zapomenuto, protože k jeho úspěšnému provedení je potřeba opravdu mocného kouzelníka.“

„Takže medailón je teď bezpečný?“ zeptal se Ron.

„Ano,“ potvrdil Brumbál. „Ačkoliv bych navrhoval, abyste byl přesto opatrný, pane Weasley.“

Ron od medailónu okamžitě odstoupil. „Proč?“ zeptal se, jakmile usoudil, že je v bezpečné vzdálenosti, kdyby se dělo cokoliv nebezpečného.

„Ten medailón byl majetkem Salazara Zmijozela. Jak jsme byli před chvílí svědky, reagoval pouze na Harryho, protože on jediný mluví hadím jazykem. Má vlastnosti, které mi zatím nejsou známy,“ řekl Brumbál. „Každý ze zakladatelů měl své vlastní magické artefakty, z nichž každý má jiné schopnosti.“

„Havraspárská čelenka údajně dokáže svého nositele obdařit velkou moudrostí. Nebelvírův meč dokáže získat moc od těch, které zabil. A o Mrzimorském pohárku se říká, že má něco společného s jídlem,“ vysvětlila Hermiona. „Pouze ten Zmojizelův je naprosto neznámý.“

„Merlinovy vousy!“ zamumlal Ron v úžasu. „Jak tohle všechno víš?“

„Historie Bradavic,“ řekla ledově. Rovnou ji napadlo, že po tomhle zážitku by mohla Rona i Harryho konečně přitáhnout do knihovny.

„Co tu řekla Hermiona, je pravda,“ dodal Remus. „Nemáme ani ponětí, jaké má Zmijozelův medailón schopnosti.“

„Myslím, že bychom ho měli vrátit tam, kde byl,“ uvažoval Harry.

Znenadání se medailón i s řetízkem vznesl do vzduchu, čímž všechny překvapil, a bez jakéhokoliv varování se Harrymu zavěsil kolem krku.

„Co se to děje?“ zeptal se zmateně.

„Zdá se, že medailón si tě vybral jako svého pána, můj chlapče,“ prohlásil Brumbál a v očích mu jiskřilo.

„Ale… jak?“ divil se Harry.

„Jelikož jsi už jediný Hadí jazyk, pravděpodobně se k tobě rozhodl připojit,“ vysvětloval Brumbál.

Harry se snažil stáhnout náhrdelník z krku, ale bezvýsledně. Nakonec to vzdal. S povzdechem řekl: „Tak to vypadá, že jsem se zasekl se Zmijozelovým medailónem, že jo?“

„To jsi prostě ty, kámo,“ řekl Ron a zavrtěl hlavou.

Vzhledem k tomu, že už byla půlnoc a tři z nich měli následující den vyučování, doporučil jim Brumbál vrátit se do školy.

Harry obracel v ruce původní obal medailónu, když jeho oči náhle něco zachytily. Jako by byl za černým saténem zastrčený nějaký papír.

„Harry?“ obrátil se na něho Remus.

Vytáhl papír ven. Ukázalo se, že je to dopis.


Pro Temného pána

Vím, že až toto budete číst, budu už dávno mrtvý, ale chci, abyste věděl, že jsem to byl já, kdo objevil vaše tajemství. Ukradl jsem skutečný Viteál a chci ho co nejdřív zničit. Čelím smrti v naději, že až se setkáte se svým sokem, budete znovu smrtelný. - R.A.B.


„Kdo je vlastně ten R.A.B?“ zeptal se Harry, když dopis dočetl.

„Regulus Arcturus Black,“ zašeptal Remus tiše. „Siriův mladší bratr.“

„Ale nebyl to Smrtijed?" podivil se. Vzpomínal si, že mu o tom Sirius říkal.

„Vypadá to, že se přidal k Voldemortovi, ale pak změnil názor,“ komentovala to Hermiona.

„Sirius Reguluse popisoval jako oblíbeného syna svých rodičů, protože přijal jejich ideály o krevní čistotě. Regulus byl zařazen do Zmijozelu a v jejich famfrpálovém týmu byl na pozici chytače. Pokud vím, tak se k Smrtijedům přidal, když mu bylo šestnáct,“ vyprávěl Remus.

„Je možné, že se nějak dozvěděl o Viteálu, který vytvořil Voldemort, a pokusil se ho zničit?“ zeptat se Harry.

„Bohužel nevíme, co přesně se stalo,“ řekl profesor Brumbál. „Domnívám se, že se k nim přidal ze svobodné vůle, ale realita, se kterou se následně střetl, byla mnohem horší, než byl ochoten podstoupit. Mnoho čistokrevných, kteří se přidali do řad Smrtijedů, si původně mysleli, že je to jen jakési sdružení těch, kdo prostě nenávidí mudly. Nečekali, že budou nuceni zabíjet nevinné lidi, klanět se šílenci a líbat jeho roucho. Mnoho z nich se pokusilo uniknout, ale byli zavražděni, protože Tom nebral zradu na lehkou váhu.“"

„Voldemort není nic jiného než psychopat,“ prohlásila pevně Hermiona. „A my ho musíme zastavit."

„Velmi dobře řečeno, slečno Grangerová,“ souhlasil Brumbál.

Hermiona se mírně začervenala.

Remus si odkašlal. „Myslím, že už je opravdu po půlnoci a zítra je vyučování. Už byste se vážně měli vrátit do Bradavic.“

Rozloučili se a opustili Grimmauldovo náměstí. Když už byli na odchodu z ředitelny, vzpomněl si Harry, že chtěl o něco požádat Fawkese, takže Rona s Hermionou poslal napřed.

Ta věc, kterou od Fawkese potřeboval, byla jeho slza. Fénix byl skutečně velmi vzácný magický tvor, dokonce vzácnější než drak, přestože draci mohli vzlétnout a svým potenciálním únoscům se tak vyhnout. U fénixe, který měl schopnost sebe i jiné teleportovat v záplavě plamenů, to bylo trochu odlišné. Bylo téměř nemožné chytit jakéhokoli fénixe, pokud to nebyla jeho vlastní vůle, jako u Fawkese.


xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Všichni tři se ráno probudili dost pozdě. Když dorazili do velké síně, už byla plná studentů, takže na ně všichni zírali. Harry pohledy směřované k jeho osobě ignoroval, kdežto Rona musela Hermiona skoro táhnout, protože pod pozorností, která jim byla věnována cestou k jejich nebelvírskému stolu, úplně zrudl.

Harryho první dvě hodiny byly lektvary, které měl společně s Hermionou. Snape byl nevrlý a zacházel s ním s obvyklým opovržením. Všichni se znovu sešli až u oběda.

„Snape nám dal za úkol dvě stopy dlouhou esej,“ postěžoval si.

„Naštěstí už lektvary nemám,“ pronesl zvesela Ron a naplnil si talíř pečeným kuřecím masem a bramborovou kaší. Protože letos neměl lektvary, rozhodl se místo toho přihlásit na Studium mudlů, protože doufal ve snadno získané známky. Hermionu ten důvod samozřejmě naštval. A když se ho Harry zeptal, proč si letos nevzal Věštění, prohlásil, že bez Harryho přítomnosti by do třídy Trelawneyové nestrčil ani nos.

Hermiona se na něho zamračila. „Budeme mít spoustu domácích úkolů právě teď, Rone. Ve skutečnosti, počínajíc letošním školním rokem, začínají v Bradavicích od února přípravné testy na OVCE, aby se zjistilo, jak dobře jsme zvládli naše studium.“ Spokojeně sledovala, jak se Ron dusí svým jídlem.

„Cože?" zařval Ron poté, co spolkl jídlo. „Ale…,“ vyprskl.

„Přípravné testy nebudou mít žádný vliv na naše skutečné zkoušky OVCE. Slouží pouze jako nástroj ke zjištění, v čem jsme dobří a v čem slabí. Například, pokud dostaneme Vynikající z Obrany proti černé magii, ale z Kouzelných formulí dostaneme Mizerné, pak to znamená, že se musíme tvrději zaměřit na studium kouzel.“

„Ale budeme se muset učit dvakrát tolik!“ protestoval Ron. „A tou dobou se budeme vracet do Bradavic z Vánočních prázdnin,“ zakňučel. „Pochybuji, že budu v duševním rozpoložení učit se cokoliv.“

„Ale je to dobrá věc, ne?“ vmísil se do toho Neville. „Myslím tím, že takhle budeme líp připraveni na OVCE. Nesnáším, když nemám vůbec žádné ponětí o tom, čemu budu čelit.“

„Neville má pravdu,“ souhlasil Harry.

„Jo, myslím, že jo,“ povzdechl si Ron.

Poslední vyučovací hodina toho dne bylo OPČM. Harry a Lucius nic nepodnikli od chvíle, kdy dorazili do Bradavic. Ve skutečnosti spolu nepromluvili s výjimkou třídy, což se vlastně ani nepočítá. Takže Harry měl dnes v plánu tento stav napravit. Koneckonců, právě teď od Luciuse potřeboval jistou laskavost.


xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

„Napíšete dvě stopy dlouhou esej o pravidlech souboje. Úkoly budu vybírat tento pátek,“ oznámil Lucius Malfoy celé třídě. Tahle si alespoň budou muset přečíst tu knihu a nepřijdou na jeho hodinu souboje nepřipravení. Samozřejmě věděl, že Lockhart měl soubojový klub, ale kdo by věřil, že ten neschopný hlupák ví, o čem mluví. Skutečnost, že Brumbál vůbec dovolil, aby Lockhart vyučoval, dokazovala, že starý muž měl ze svého postu odejít už dávno.

„Můžete jít,“ nařídil. Studenti jeden po druhém opouštěli třídu. Potter byl poslední a než odešel z místnosti, artikuloval něco, co dešifroval jako po večeři. Co má ten kluk zase v plánu?

Během letních prázdnin si s Potterem dopisoval a opětovně se setkali až ve Švýcarsku, kde spolu příjemně povečeřeli. Problémy nastaly až poté, co Pottera doprovodil zpět do hotelu. Jak se ho ten spratek opovážil odmítnout?! Za celý jeho život ho nikdo neodmítl! Lidé ve skutečnosti vždycky udělali všechno, aby ho potěšili, v posteli i mimo ni. Ale ne, jediný Potter ho odmítl. Ten spratek dokonce drze navrhl, aby se nejdřív rozvedl se svou ženou. Bylo to absurdní.

Stálo ho to veškeré sebeovládání, aby toho kluka hned na místě nezabil. Nikdo, kdo ho ponížil, jeho hněv nepřežil. Ale protože tenhle kluk byl Harry zatracený Potter, Spasitel kouzelnického světa nebo Vyvolený, či s jakým titulem Denní věštec ještě přišel, nemohl vůbec nic dělat. Alespoň v tu chvíli.

Rozzuřený odjel na francouzskou Riviéru. Jeho manželka a syn vycítili jeho temnou náladu, takže radši nic neříkali. Pak se s Potterem znovu setkal na Příčné ulici. Následně mu pak jeho syn poreferoval o střetu, který spolu měli. Nemohl uvěřit, že Potter takhle vyhrožoval Narcisse. No ačkoli, Lucius by vlastně nic neztratil, kdyby se teď s Narcissou rozvedl, protože už spolu měli jednoho syna. Předpokládal, že média by si na tom smlsla, ale ne, že by ho nějak očerňovali. Moc dobře věděli, že není radno vyvolávat jeho hněv.

K jejich dalšímu setkání došlo ve vlaku, kde strávili celou cestu muchlováním. Lucius musel přiznat, že to bylo poprvé v jeho životě, kdy něco takového dělal. Jeho manželství s Narcissou probíhalo oboustranně očekávaným způsobem, kdy oba znali své povinnosti. A flirtování s jeho známostmi bylo vždy záležitostí na jednu noc, kdy si vzal, co chtěl, a dal to, co chtěl dát. Pokud by Potterova agresivita ve vlaku měla být jakýmsi ukazatelem, dalo se předpokládat, že nějaká směšná pravidla pro něho absolutně nic neznamenají.

Přesně v osm hodin večer uslyšel ťukání na dveře a šel otevřít. Za dveřmi nikdo nebyl, ale jakmile dveře opět zavřel, vynořil se Potter zpod neviditelného pláště. Zdá se, že ten plášť byl Potterovi nápomocen k porušení každého pravidla Bradavického školního řádu.

„Dobrý večer, Luciusi,“ usmál se na něho mladík a políbil ho.

„Pottere,“ řekl poté, co se od sebe odtrhli. Rozhodl se, že když jsou sami, slůvko pane před chlapcovým jménem vypustí. Přešel do své studovny a chlapec ho následoval. „Posaďte se,“ pokynul mu jako správný hostitel, i když Potter byl s jeho komnatami docela obeznámen, protože tu strávil celý jeden měsíc trestu.

Potter se posadil na židli proti němu, zatímco on se usadil za svůj masivní mahagonový stůl. „Jaká čest, že jste tady,“ protáhl. „A teď byste mi mohl říct důvod vaší přítomnosti zde.“

„Říkal jsem si, že bych vám měl řádné poděkovat za to, že jste mi daroval Čmuchala,“ začal chlapec. „A ve skutečnosti pro vás mám hned dvě věci.“

„Čmuchala?“

„Štěně,“ upřesnil Potter. „Pojmenoval jsem ho Čmuchal. Přivezl jsem ho sebou do Bradavic. A tohle je pro vás. Koupil jsem to ve Švýcarsku.“ Potter vytáhl krabici čokoládových pralinek a položil ji na stůl.

„Rozhodl jste se mi koupit čokoládu, Pottere?“

„Je plná těch nejlepších alkoholických nápojů. Nemůžu uvěřit, že pouhá krabice pralinek může stát pár set galeonů.“

„Mluvíte tu o archivním vínu, Pottere.“ On vlastně tuto značku čokolády znal, protože v mládí si na něm pochutnával.

„A tohle…,“ podával mu Potter lahvičku s křišťálově čistou tekutinou, „je fénixova slza.“

Zvedl obočí. „A jak jste přesvědčil Brumbála, aby vám dovolil vzít si slzu od jeho drahocenného fénixe.“ Byl si vědom, že fénix je velmi vzácný tvor. A jediný živý čaroděj, který měl fénixe, byl Brumbál. Taková slza může být poskytnuta pouze dobrovolně, takže byl celkem zvědavý, jak ji Potter získal.

„No, vlastně mi to dovolil přímo Fawkes,“ odpověděl Potter. „Nechtěl jsem profesorovi Brumbálovi říkat, že je to pro vás.“

Neuvěřitelné. Lucius by to shledal těžko uvěřitelným, pokud by chlapec, který se před ním nacházel, nebyl Harry Potter. Koneckonců, tohle je kluk, který dělal nemožné možným. Kdo kdy předtím slyšel, aby člověk přežil smrtící kletbu? Ale Potter ano. A to nejen jednou, ale hned dvakrát. Potter je sice mocný čaroděj, ale muselo v tom být i štěstí. Začal přemýšlet nad tím, jestli Potter denně nepopíjí Felix Felicis, když má takové vše zahrnující množství čirého ​​štěstí.

„Nechceš mi poděkovat?“ řekl Potter tichým hlasem, než vstal z židle a přešel k němu. Pak se mu sám usadil na jeho klín a začala ho líbat. V odezvě Pottera objal, jednou rukou ho vzal kolem pasu a druhou si ho za zátylek přitáhl blíž, aby mohl polibek prohloubit. Ani by si neuvědomil, že se s Potterem líbali celou následující hodinu, zase, pokud by se do toho nevmísily nástěnné hodiny.

Potter se odtáhl, ale jeho zarudlé tváře prozrazovaly, co právě před chvílí dělal. Mladík měl paže stále omotané kolem jeho krku a on měl teď obě ruce kolem Potterova štíhlého pasu.

Lucius pohlédl na lahvičku s fénixovou slzou na stole a pak podívat zpět na Pottera. „Stěží uvěřím, že jste mi to dal jen tak. Takže, co ode mě chcete?“

„No, musím vás požádat o laskavost.“

„Vyvolený mě žádá o pomoc. Jak k tomu pro všechno na světě došlo?“ pronesl sarkasticky.

Potter přimhouřil oči. „Jste jediný, kdo je dostatečně blízko k Bellatrix, aby to mohl udělat.“

„Nemám s ní žádné spojení. Kolikrát vám to musím ještě říct, než ten fakt dokáže váš mozek absorbovat, Pottere?“

„Kdo si myslíte, že jsem? Pětiletý kluk?“ odpověděl Potter a věnoval mu pronikavý pohled.

„Rozhodně se tak někdy chováte,“ odpověděl klidně.

„Poslyšte, mě je úplně jedno, kde se ona právě teď nachází,“ odsekl Potter. „Potřebuji, abyste šel do jejího trezoru u Gringottových a něco tam pro mě vyzvedl.“

Dlouhou dobu se na chlapce díval. Potter zřejmě nežertoval, že? On, a vloupat se ke Gringottovým? Temný pán to udělal, a on předpokládal, že pokud by chtěl, dokázal by to taky. Dokud majitel trezoru nezemřel, nikdo jiný k němu neměl přístup. Tamním skřetům bylo jedno, jestli majitel byl vězněm v Azkabanu nebo Smrtijed, nebo dokonce samotný Temný pán. Jediné o co se starali, bylo zlato uvnitř. Pokud by si Bellatrix mohla dovolit přijít ke Gringottovým, skřeti by ji bez problémů obsloužili, protože co se děje v kouzelnickém světě, to není jejich starost.

„Proč to neuděláte sám?“

„Jak jsem říkal, vy jste jediný, kdo je jí dostatečně blízko.“ Potter pak vytáhl z kapsy další lahvičku. „Tohle je Mnoholičný lektvar,“ oznámil mu mladík. „Když ho použijete, navíc pár kleteb Imperius, a budete moci vstoupit do jejího trezoru jako samotná Bellatrix.“

Lucius nemohl uvěřit tomu, co právě slyšel. Potter mu prostě navrhnul, aby použil Imperius, jednu z Neodpustitelných? Zjevně to ten kluk udělal. Dobře, dobře, dobře, Potter byl pro něho skutečnou záhadou. Ale chtěl něco, co patřilo k Bellatrix, a to co chtěl, bylo buď nebezpečné, nebo příliš cenné, aby to zůstalo v jejím držení.

„A co je ta věc, kterou chcete získat, Pottere?“ otázal se.

„To vám řeknu později, pokud se vám to podaří,“ odpověděl Potter.

„Co z toho pak budu mít já?“

„Cože?“ Potter se na něj podíval, jako kdyby mu narostla druhá hlava.

No vážně, přece si Potter nemyslel, že by riskoval krk pro nic za nic, že ne?


„Pottere,“ začal pomalu. „Předpokládám, že jste si vědom, že pokud někoho chytí při vloupání ke Gringottovým, důsledky budou tvrdé. Musíte tu věc hodně chtít. Takže se vás ptám, Pottere, co z toho budu mít já?“ 




18 komentářů:

  1. Ten Harry s Luciusom krásne manipuluje:) Tak ako to vedia tie zlatokopky blonďaté v telke:D Som zvedavá čo dostane Lucius za šálku:)
    Som rada, že pokračuješ v preklade Nade. Ďakujem za kapitolu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To víš, Harry šlape po hodně horké půdě, tak musí být opatrný. :-)
      Já jsem taky ráda, že jsem se k tomu zase dokopala. Díky za tvůj komentář.

      Vymazat
  2. tak copak z toho bude Lucius mííííít?? :D :D Luciusi ty nadržený prevíte :P :D ...doufam že nezklameš :D :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A jestlipak se z toho Harry vykroutí a jak, že jo? :-D No to uvidíš v příští kapitole.
      Moc děkuji za komentář

      Vymazat
  3. Jsi super, Nade. Díky ti.
    Jája

    OdpovědětVymazat
  4. veľmi pekná kapitola :) teším sa na pokračovanie :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že se ti líbila. Pokráčko zase v neděli.
      Díky za komentík.

      Vymazat
  5. Aáááááááááááááááách děkuji, další dílek, Potter se tady nezdá.
    Jedině co bych mohla autorce této povídky vytknout je slabší stránka jejich "vztahu" či muchlování atd. Sice na sebe nemusí hupnout hned při první kapitole a potom číst pořád dokola, jak si to rozdávají, ale tady máme jenom samé líbání, což možná puberťákovi stačí, i když tomu nevěřím, ale nějak pochybuji, že dospělý si s takovou trochou vystačí.
    Ale jako překladatelce této povídky máš ode mne na vysvědčení 1*. Těším se na další.
    Bobo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Musím uznat, že jsi se přesně trefila do mých kritik tohoto příběhu. Mně tedy nevadí, že se jenom "muchlují", vadí mi, že tomu už nějakou chvilku chybí ta správní jiskra. Že je to prostě trošku... odfláknuté. Ale jsem jenom překladatelka a nemůžu s tím dělat víc, než už dělám. Ale ten příběh jako takový se mi líbí a myslím, že za překlad stojí.
      Díky za komentík.

      Vymazat
  6. Skvely preklad. Jsem moc rada za pokracovani a moc se tesim na dalsi dil.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za pochvalu, opravdu si toho moc cením. :D

      Vymazat
  7. Vážně už jsem začínala mít skoro absťák bez mých oblíbených povídek:-) jsem ráda, že jste zpátky...a taky mě moc zajímá, copak z toho Lucius bude mít:-) tenhle Harryho manipulativní charakter je prostě super:-) za novou kapitolu děkuju a těším se na další:-)

    P.S. konečně zase můžu spamovat:-D

    Jenny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tvé spamíky vždycky potěší. :-D :-D Co bychom si bez nich počaly!
      Máš pravdu, manipulativní Harry je mnohem lepší, než trpící hrdina. :-)
      A jsem ráda, že jsme to stihly dřív, než bys doznala nějakých trvalejších následků. :D
      Děkuji za tvůj spamíkový komentík.

      Vymazat
  8. Tak to byla opravdu neočekávaná věc, je to skvělé, díky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že povídka ještě dokáže překvapit a že se líbí.
      Díky za tvůj komentík.

      Vymazat
  9. Moc děkuju za překlad další kapitolky alča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rádo se stalo. :-D Musíme přece dokončit, co jsme načaly, no ne?
      Děkuji za tvůj komentář.

      Vymazat

Děkujeme za komentář. :-)