Překlad: Nade
Páni! Jsem tak ráda, že se našlo tolik čtenářů, kteří na nás ještě nezanevřeli. Vážně si toho ceníme. :-)
Velké díky všem komentujícím, jimiž jsou: Zuzana, Jája, Saskya, Bobo, spamík Jenny, Rejsek009, alča, dva anonymci, a v neposlední řadě děkujeme za milé vzkazy ve vzkazníčku.
Užijte si další dílek.
Kapitola
14
Harry
mohl tušit, že něco takového přijde. Ve skutečnosti od Luciuse Malfoye ani nic
jiného neočekával. Proč by muž riskoval svůj život, aniž by na oplátku získal
něco v odpovídající hodnotě?
Lucius,
na druhou stranu, na Harryho hleděl s pobavením v jeho šedých očích. „Takže… co
mi na to řeknete, Pottere?“
„Až
s tou věcí skončím, můžete si ji nechat,“ vyhrkl rychle.
Znal
Luciuse. Muž by se ničím menším odbýt nenechal. Ale jak by mohl slíbit dát něco
tak drahocenného Luciusovi, jenž byl ztělesněním samotného zla, kromě
Voldemorta? No, byl přesvědčený, že to dokáže od Luciuse získat zpátky. Koneckonců
by ničemu neuškodilo Luciuse na chvíli zabavit něčím jiným.
„A
proč bych měl chtít něco, o čem ani nevím, co to je?“ zeptal se Lucius ledovým
hlasem.
„Jsem
si zcela jistý, že tohle byste s potěšením vlastnil.“ Teď, právě teď zaznamenal
Luciusův zájem. „Něco mnohem cennějšího, než jsou všechny ty temné artefakty,
které ukrýváte ve svém obývacím pokoji. Koneckonců, ne každý vlastní relikvii
Bradavického zakladatele.“
Luciusův
výraz se z nezájmu bleskově změnil do otevřené zvědavosti, než se opět
skryl za svou masku chladné lhostejnosti. „Relikvie, která patřila zakladatelům
Bradavic?“ zeptal se.
„Ano,“
přikývl Harry. „Buď je to Mrzimorský pohár nebo Havraspárská čelenka.“
„Havraspárská
čelenka,“ zamumlal si pro sebe nezřetelně Lucius, ale Harry ho přesto slyšel.
Harry
si byl jistý, že Luciusova mysl již zpracovávala možnosti toho, co by mohlo být
dosaženo tím, že vlastní čelenku. Říkalo se, že zvyšuje moudrost nositele, že
jo? Možná, že Lucius začne plánovat, jak dobýt kouzelnický svět. Člověk jako on
by nechtěl navždy zůstat pouhým stoupencem. Ne, kdyby měl Lucius tu možnost,
Voldemort by byl už dávno zmařen.
Ušklíbl
se. „Opatrně, Luciusi,“ varoval ho. „Právě teď ukazujete příliš mnoho emocí.“
Lucius se vždy skvěle kontroloval. Nikdy nedovolil, aby se v jeho tváři cokoli
tak očividně projevilo. Něco takového pro něho bylo velmi netypické.
Lucius
na něho vrhnul vražedný pohled, bohužel Harry už byl k něčemu takovému
zcela imunní. „Nejste příliš důvěřivý, Pottere? Proč si myslíte, že vám to dám,
místo abych to rovnou nechal pro sebe?“
„Relikvie
vám bude k ničemu, dokud z ní nebude sejmuta kletba,“ odpověděl mu na
to Harry. „A pokud si ji necháte tak jak je, Voldemort bude vědět o vaší
zradě.“
„O
mé zradě?“ vyslovil Lucius mrazivě.
„Pamatujete
si na deník, Luciusi? Já zničím tu kletbu a pak už bude relikvie celá jen
vaše,“ připomněl mu Harry.
„Já…“
„Vy
co?“ přerušil ho. „Nezradíte Voldemorta. Tohle jste chtěl říct? Kdybyste byl tak
loajální služebník, Luciusi, neměl byste teď hnít v Azkabanu za obhajování své
víry v čistokrevnou nadřazenost, než se vymlouvat na Imperius a opustit svého
takzvaného Temného pána?“ pronesl Harry znuděným hlasem, pak se naklonil a
zašeptal Luciusovi do ucha. „Přece nechcete strávit celý život líbáním jeho
roucha? Někdo s vaší hrdostí, Luciusi, není určen být sluhou. On jen
předstírá, že je král.“ Když se odtáhl, viděl, jak na něho Lucius upírá své
tvrdé vypočítavé oči.
„A
co když porušíte slib?“
Harry
zvedl obočí. „Žertujete? Copak nevidíte, s kým mluvíte?“
„S
Brumbálovým zlatým chlapcem,“ protáhl Lucius. „Ale na druhou stranu, ten samý
chlapec mi právě před několika minutami navrhl, abych použil kletbu Imperius.“
Sarkasmus v jeho hlase byl zřetelný.
„No,
když to řeknete takhle, tak máte vlastně pravdu,“ řekl a pokrčil rameny. „Nicméně
pravděpodobnost, že zmizíte i s relikvií je mnohem větší, takže využijme tuhle
možnost.“
Lucius
se na něj stále zíral, jako kdyby celou situaci zvažoval.
„Takže,
máme dohodu?“ odvážil se zeptat.
„Dobrá,“
řekl nakonec Lucius.
„Děkuji
vám,“ řekl. „Pak mi dejte vědět, jak to probíhá.“ Ještě jednou Luciuse políbil,
vstal z jeho klína a popřál mu dobrou noc.
Nezdálo
se, že by se Lucius o jeho odchod příliš staral, možná proto, že už byl příliš
zabraný do svého kalkulování. Ale to bylo v pořádku. Lucius si klidně mohl pohrávat
myšlenkou na vlastnění Havraspárkého diadému, ale Harry si myslel, že mnohem
větší šance byla, že Bellatrix má Mrzimorský pohár, protože čelenka byla
nezvěstná od dob zakladatelů a ve skutečnosti byl vlastně on sám svědkem toho,
jak Tom ukradl pohár Hepzibě Smithové.
Tenhle
nápad vlastně přišel po hodině Obrany. Harry byl zrovna v knihovně, kde přemýšlel
o možných místech, kde Voldemort mohl skrýt své zbývající Viteály, když přišla Ginny.
Hledala nějaké knihy kvůli úkolu z Obrany. Pak poznamenala, že Lucius je
vlastně dobrý učitel, i když nezapomněla, že to byl právě on, kdo jí dal ten
prokletý deník.
Tomův
deník! Samozřejmě. Harry se proklínal, že ho to nenapadlo dřív. Pokud Voldemort
svěřil Luciusovi svůj deník a Regulus měl Zmijozelův medailón, pak i další
Viteál mohl vložit do rukou jednoho ze svých Smrtijedů a nikdo mu nebyl byl
oddaný víc, než Bellatrix Lestrangeová.
Ale
teď, kam by to mohla ukrýt? Její sídlo bylo vyloučeno, protože Harry věděl, jak
Bystrozoři domy Smrtijedů neustále kontrolovali. Schovala by to někam jinam.
Někam do bezpečí… ke Gringottům. To byl důvod, proč požádal o pomoc Luciuse.
Harry věděl, že skřeti se o status svých zákazníků nestarají. Býval zmatený,
proč si Sírius mohl vybírat peníze u Gringottů, ale aby mu koupil Kulový blesk,
musel použít poštovní příkaz.
Takže
jeho plán byl, že se Lucius zamaskuje jako Bellatrix a půjde do jejího trezoru
vyzvednout pohár. Přišel na to, protože věděl, že má k dispozici Mnoholičný
lektvar a Bellatrix byla v Luciusově domě dost často na to, aby mohl snadno
získat pár jejích vlasů. Trochu ho mátlo, proč byl Lucius tak umanutý, že je
v tom trezoru Havraspárská čelenka, ale předpokládal, že příslib moudrosti
měl rozhodně vyšší pákový efekt než jakýkoli druh pochutin souvisejících
s druhým artefaktem.
No,
svou část splnil. Teď už jen musel čekat na konání Luciuse. Mohl jen doufat, že
to muži nebude trvat moc dlouho.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
V pátek
se Harry vzrušeně vydal se svými přáteli na svou první hodinu soubojů.
Opravdu chtěl vědět, co je Lucius bude učit. Třída byla umístěna v části
Bradavic, kde nikdy předtím nebyl. Vešli dovnitř a ztuhli na místě. Protože to
nebyla třída, na jaké byli zvyklí, ale spíš stadion. Přízemí bylo obklopeno vyvýšenými
diváckými sedadly, podobně jako koloseum, pomyslel si Harry. A strop byl očarovaný,
aby ukazoval modrou oblohu.
Lucius
už tam byl. Muž mávl hůlkou a na podlaze se objevila židle a stůl. „Posaďte se,“
nařídil. Studenti tak učinili. „Věřím, že jste všichni vypracovali svůj domácí
úkol o pravidlech souboje, takže nebudu ztrácet čas s opakováním.“
I
když si většina studentů, zejména těch ze Zmijozelu, myslela, že Lucius se bude
upřednostňovat kolej hadů, mýlili se. Jeho slova k ostatním kolejím byla
tvrdší, to ano, ale ne jeho tresty. Netoleroval nikoho, kdo narušoval jeho
vyučování. Snape se ve své hodině lektvarů odvracel a přivíral oči, když se Malfoy
nebo Parkinsonová vysmívali Nebelvírům. Snapovi by také bylo jedno, kdyby
Zmijozel sabotoval nebelvírský lektvar. Ale ne tak Lucius. Poté, co
Parkinsonová a Zabini drhli podlahy v Sovinci rovnou celý týden, žádný Zmijozel
už se neodvážil pokoušet své štěstí.
„Bradavice
budou na začátku února pořádat přípravné testy na OVCE. To znamená, že budeme
mít hodiny soubojů až do vánočních svátků. Poté se soustředíme na zkoušenou
látku,“ oznámil jim Lucius. „Pro příští týden a zbývající lekce budeme mít
soubojový turnaj.“
Na
ta slova ve třídě propukl nepokojný ruch, ale stačil jediný Luciusův pohled,
aby je všechny umlčel. „Jména na souboj budeme vybírat náhodně. A profesor
Kratiknot nám bude asistovat. Pokud jde o úkol, chci, abyste vypracovali seznam
dvaceti zaříkání, kouzel nebo kleteb, které lze v soubojích použít. Nyní může
jít.“
Stejně
jako ve středu, přesně v 8 hodin večer už byl před bytem Luciuse, a ten zdá se
již jeho příchod předvídal.
„Dobrý
večer, Luciusi,“ pozdravil a pak ho políbil. „Tak jak jde projekt?“
„Nemám
ponětí, o čem mluvíte, Pottere,“ řekl Lucius.
Byl
to jeho způsob, jak říct, že zatím neudělal žádný pokrok, což Harry pochopil. Bylo
jasné, že se všemi těmi přípravami na vyučování Lucius ještě neměl čas ke
Gringottům zajít. A tak s Luciusem strávili asi hodinu rozhovorem, dohadováním,
a mazlením. Lucius dokonce poručil svému osobnímu domácímu skřítkovi, aby jim posloužil
s občerstvením.
„Pokud
se opět pokusíte osvobodit mého domácího skřítka, Potter, postarám se, abyste
za to zaplatil,“ vyhrožoval Lucius.
Harry
ho odbyl. „Byl jste k Dobbymu krutý, takže je to vaše vina,“ odsekl. „Ale proč
nepoužíváte Bradavického domácího skřítka?“
„Bradavičtí
domácí skřítkové jsou zavázáni tomu, kdo je aktuálně ředitelem,“ odpověděl
ledově Lucius. „Nerad bych, aby hned běželi hlásit Brumbálovi, že se vás tady snažím
zabít.“
„Když
to říkáte, Luciusi,“ řekl s pohledem upřeným na koláč a teplý čokoládový nápoj,
které přinesl skřítek, zatímco Lucius měl své víno. Svádění bohatého muže rozhodně
přináší jisté výhody, uvažoval Harry, když se zakousl do svého sirupového koláče.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Následující
týden se konal výběr do famfrpálového týmu. Katie Bellová své studium v Bradavicích
už ukončila, což znamenalo, že Nebelvírům chyběl jeden střelec.
Harry
si prohlížel pergamen, co měl v ruce. Seznam byl dost dlouhý, i když potřeboval
pouze jednu osobu. Profesorka McGonagallová mu ten seznam předala a zdůraznila,
že by famfrpálový pohár měla ráda opět ve své kanceláři, spíše než v té Severusově.
A jelikož to byl Harryho poslední rok v Bradavicích, měl by vybudovat pevné
základy Nebelvírského famfrpálového týmu i pro příští rok. Upřímně řečeno, její
posedlost famfrpálem byla někdy ještě horší než u Olivera Wooda, a to už je co
říct.
Stejně
jako minule, tribuny byly plné lidí, a to jak Nebelvírských studentů, tak i
nežádoucích osob, jako je Romilda Vaneová. Harry se otočil a podíval se na svůj
tým. Ron, Ginny, Demelza, Coote a Peakes, všichni se přišli podívat. Nakonec si
jako nového střelce vybral jednu ze sester Montgomeryových, Marii.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
„Dnes
se budeme učit, jak přeměnit jedno zvíře do zvířete jiného,“ řekla třídě profesorka
McGonagallová.
Každý
ze studentů měl na svém stole klec s bílou myší.
„Sledujte
a učte se,“ nařídila čarodějka. „Anima Verto.“ A bílá myš v kleci se proměnila
ve žlutého kanárka.
Hermiona
jako obvykle poslouchala s plnou pozorností, ale Harryho překvapilo, když
viděl, že Ron zvedl ruku.
„Pane
Weasley,“ vyzvala ho McGonagallová.
„Jen
jsem tak přemýšlel, paní profesorko,“ řekl Ron. „Jestli se to kouzlo dá použít
na člověka. Například… abychom někoho proměnili do fretky.“
Celá
třída kromě Hermiony propukla v smích. Ernie, který seděl vedle Harryho, se až
popadal za břicho. Všichni si ještě velmi dobře pamatovali na incident z jejich
čtvrtého ročníku, kdy falešný Moody přeměnil Malfoye do fretky.
McGonagallová,
jak Harry věděl, tuhle situaci rozhodně legrační neshledávala. „To stačí, jinak
odečtu body oběma kolejím.“ Tohle všechny účinně umlčelo. „Na přeměnu člověka
ve zvíře lze použít další verzi tohoto kouzla,“ vysvětlila po chvíli ticha.
Mezi
studenty se rozezněl vzrušený šepot, ale byli znovu umlčeni. „K provedení
tohoto kouzla je potřeba důkladná příprava, koncentrace a mnoho magické síly. A
já bych velmi ocenila, kdyby ani jeden z mých studentů,“ blýskla McGonagallová nebezpečně
očima, které slibovaly trest každému, kdo by se odvážil s kouzlem zahrávat,
„nepraktikoval toto kouzlo pro zábavu. Kouzlo je nebezpečné a jakákoliv chyba
může způsobit, že zasažená osoba navždy uvízne v napůl lidské a zvířecí
podobě.“
Když
to studenti slyšeli, jen polkli. „Takže doufám, že v této věci máme zcela
jasno,“ upírala na ně přísný pohled, aby všichni pochopili její varování, a pak
pokračovala v lekci. „Teď chci, abyste si všichni procvičili kouzlo.“
Brzy
byla třída plná studentů mumlajících Anima
Verto. Hermiona uspěla jako první. Její kanárek vesele poletoval v kleci. Další
průzkum Harrymu prozradil, že Ron bílou myš proměnil ve žlutou myš
s křídly kanárka.
„Pět
bodů pro Nebelvír za slečnu Grangerovou,“ řekla McGonagallová.
Kanárek
byl fajn, ale Harry si pomyslel, že by bylo zábavné, kdyby mohli zvířátko přeměnit
do něčeho jiného. No, co třeba lev. S úšklebkem mávl hůlkou. „Anima Verto.“
Co
se stalo potom, Harryho značně šokovalo, protože o vteřinu později stál vysoko
na stole samec lva. Při kouzelné transformaci rozdrtil klec pod svými tlapami. Lev
zařval, což způsobilo, že několik studentů v okolí zaječelo strachy.
„Finite Incantatem!“ vykřikl Harry. Lev
se změnil zpět do bílé myši, která v mžiku uprchla. Ne že by se o to Harry
staral, mnohem víc byl znepokojený zesinalou McGonagallovou, která k němu
mířila.
„Pane
Pottere,“ vyštěkla rozzlobeně. „Co má tohle znamenat?“
„Já
nevím, paní profesorko,“ odpověděl Harry. „Jen jsem vyslovil to kouzlo, které
jste nás učila.“
„To
je pravda, paní profesorko, viděla jsem ho,“ bránila ho Hermiona. Vedle ní
přikyvoval Ron.
„Jste
si jistý, že jste něco neudělal, pane Pottere?“ zeptala se McGonagallová.
„No,
jen jsem si pomyslel, že by bylo zábavné, kdybychom mohli myš přeměnit na lva.
Pak se to tak nějak stalo,“ řekl Harry nervózně.
McGonagallová
našpulila rty. „Prosím, zůstaňte tu po vyučování, pane Pottere.“
Ron
a Hermiona, když opouštěli třídu spolu s ostatními studenty, na něho vrhali
ustarané pohledy.
„Chci,
abyste mi vysvětlil, co se tu právě stalo.“
Tak
jí to Harry řekl. Když skončil, McGonagallová se zatvářila zamyšleně. „Pane
Pottere," začala, „od nynějška musíte být velmi opatrný. Předtím, když jste
jen tak pro zábavu myslel na přeměnu ve lva, vaše magie to vzala zcela vážně a provedla
to. To se obvykle stává, když je kouzelník velmi silný. Takže začněte trénovat,
abyste svou moc lépe ovládal.“
„Ano,
paní profesorko,“ odpověděl Harry.
„Můžete
jít.“
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
To
byl důvod, proč příštích pár dní strávil s Hermionou a Ronem v Komnatě nejvyšší
potřeby. Poté, co si Hermiona vyslechla příkaz profesorky McGonagallové, trvala
na tom, že by měl začít trénovat hned, než se přihodí něco mnohem
nebezpečnějšího než lev.
Nejdřív
mu řekla, ať promění jablko na strom. Strom vyrazil ven i se zralými plody
jablek na sobě. Pak ho nechala cvičit znovu a znovu, dokud nedokázal
kontrolovat růst stromu pouze na základě svých myšlenek. Pak se rozhodla zkusit
kouzlo Aquamenti do hodiny Magických
formulí. Byla spokojená, až když dokázal řídit objem vody, která proudila z
jeho hůlky.
Nakonec
mu nařídila procvičit kouzla z hodin Obrany. „Musíš to mít pod kontrolou, Harry.
Nechceš přece, aby tvá kouzla byla příliš silná, až půjdeš s někým do
souboje.“
„Cože?“
divil se Ron. „Je to souboj, Hermionu! Účelem je porazit své nepřátele!“
„Není
to náš nepřítel, Rone,“ napomenula ho Hermiona, „ale soupeř, který je také náš spolužák,“ zdůraznila poslední slovo.
„Vůbec
by mi nevadilo vyklepnout Malfoye a ty jeho idiotský dvojčata,“ zabručel Ron.
Harry
si povzdechl. „Já to vím. Nechci, aby moje kouzlo někomu ublížilo.“
Hermionin
výraz změkl. „Já vím, Harry.“
„Ale
proč se to stalo tak najednou?“ zeptal se Ron. „Vím, že jsi stále silnější od
té doby, co jsi porazil Vy-víte-koho, ale teď…“ Zmlkl a jeho tvář se roztáhla
do širokého úsměvu. „Sakra Harry, co když se tvoje magická síla ještě vzroste. Páni!
Mohli bychom ty hloupé Viteály snadno zničit!“
„Neexistuje
nic takového, jako magický vzrůst,“ odsekla Hermiona. „To by bylo směšné. Magie
kouzelníků se vyvíjí, jak postupně dospívají. Když mají explozi síly, jedná se
obvykle o náhodnou magii.“
Harry
se do jejich obvyklého škádlení nezapojil. Ale hluboko uvnitř byl také zvědavý.
Byla pravda, že se stal silnější poté, co porazil Voldemorta, ale ne v takovém
rozsahu. Když už jsme u toho, byl si docela jistý, že k navýšení jeho síly
došlo od chvíle, kdy na sobě začal nosit Zmijozelův medailón.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Když
Harry toho večera vstoupil do Luciusova bytu, hned věděl, že je něco jinak. Stalo
se pro něho obvyklé přicházet do Luciusova bytu každý večer, kdy měli hodinu
Obrany. Takže Lucius už si zvykl, že se u něho objevoval třikrát týdně. Lucius
ho odvedl do své pracovny a řekl mu, aby tam počkal. Muž se znovu objevil o chvíli
později a nesl černou skříňku.
„Je
to Mrzimorský pohár,“ řekl Lucius, jako by ho obviňoval, že místo čelenky byl v
trezoru Bellatrix pohár. Jeho zklamání bylo Harrymu zřejmé. Na druhou stranu,
co je to s těmi Zmijozely, že na Mrzimory vždycky myslí jako na ty poražené?
„Helga
z Mrzimoru je stále jedním Bradavických zakladatelů,“ prohlásil klidně Harry.
Lucius
se rozhodl jeho poznámku ignorovat.
Harry
otevřel krabici. Byl tam malý zlatý šálek se dvěma jemně tepanými oušky a s
jezevcem vyrytým na straně. Přesně takový, jaký viděl v myslánce. Pohár také
vyzařoval temnou magii. Harry zavřel víko a přítomnost temné magie zmizela.
„Vrátím
vám ho, až s ním budu hotový,“ řekl Harry. „A teď mi vyprávějte o svém
dobrodružství u Gringottových.“
„Není
co vyprávět, Pottere. Skřeti nic netušili. Vstoupil jsem do jejího trezoru,
odrazil nastraženou past a nahradil šálek falešným. I když jsem ho musel
přeměnit z falešné čelenky, kterou jsem měl připravenou,“ pronesl kysele Lucius.
Harry
byl ohromený. Vůbec to nepromyslel až tak dalece, že by nahradil šálek za
falešný. Opravdu musel Luciusovi za jeho nápad pogratulovat.
„Jakou
kletbu Temný pán umístil na ten pohár, Pottere?“ zeptal se náhle Lucius.
Muž
si musel strašlivě namáhat svůj mozek, aby to zjistil, možná to i několikrát testoval.
Ale Harry mu to ještě nemohl říct. Nejdřív musí zničit ten Viteál, takže až potom.
„Řeknu
vám to později, až vám ho budu vracet,“ řekl a přešel k muži. „Teď tu však máme
něco, čím bychom mohli využít náš čas mnohem produktivněji, ne?“
Lucius
ho tvrdě políbil, pak se nakrátko odtáhl a řekl: „Pro jednou používáte svůj
mozek, Pottere.“
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
<<<Kapitola 13.<<<>>>Kapitola 15.>>>
Kdo by se otravoval s kanárem ? Učí se docela divné věci, velice potřebné k životu, chichichi. Muckání s Luc, ách.........
OdpovědětVymazatBobo
Jo, ta scénka s kanárkem byla vtipná. :-D Taky jsem nepochopila, proč se učí takové kraviny, ale když si vzpomenu, co jsme se kolikrát učili my... :-D
VymazatDěkuji za komentář.
To zklamání bylo přímo hmatatelné ;-D
OdpovědětVymazatHarry, Harry ty netroškaříš, proč jen kanárka, to je nic...
Co by řekl Lucius na to, že Harry má Zmijozeluv medailon? On stojí na takové jedinečné věci, že by Harry měl pak větší cenu?
Zajímavé, velice zajímavé, už se těším na další pokračování
ranchan
Lucius musel být dost zklamaný, už měl vidinu čelenky a ono nic. O medailonu se samozřejmě časem dozví taky. :D A jakou má pro něho Harry cenu, to se ještě uvidí.
VymazatDěkuji moc za pěkný komentík.
Chýba mi iskrenie medzi Luciusom a Harrym. To muchlovanie medzi nimi je také neromantické...
OdpovědětVymazatPobavilo ma ako Luciusa tá šálka sklamala:D
Možno by mu Harry mohol darovať ten medailón, z toho by určite šalel od radosti:)
Veľmi pekne ďakujem za preklad.
Mě to taky chybí, ale věřím, že se to zase časem spraví. ;-)
VymazatZ medailonu by rozhodně šílel radostí, teda svým vlastním způsobem. :D Jenže Medailon se sám rozhodl sloužit Harrymu, protože je hadí jazyk, takže v tomhle má Lucius smůlu. ;-)
Děkuji za komentík.
Chudák Lucius, chtěl čelenku a místo toho bude mít pohár:-D ale co, Harry mu to zklamání jistě vynahradí:-) scénka se lvem mě pobavila, ještě že nemyslel třeba na draka...děkuju za kapitolu a těším se na další:-)
OdpovědětVymazatJenny
A co teprve až zjistí, že je na světe ten medailón. :-D
VymazatJo ten lev byl fakt vtipný, a za draka ve třídě by ho McGonagalka nejspíš vykostila. :-DDD
Děkuji za tvůj komentík.
naprosto skvělá kapitolka :-D a jsem moc ráda, že pokračujete s překládáním
OdpovědětVymazatNelien
Jsem ráda, že se ti líbila. A s tím překládáním je jasné, že pokud to lze, musím dokončit, co jsem začala, no ne? :-D
VymazatDíky za komentář.
Naprosto skvostná povídka!!! Zbožňuju ji! :D doufám, že další kapitolka bude brzy ;)
OdpovědětVymazatNo to mě neuvěřitelně těší!!! Další díl bude zase v neděli. Na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí. :-D
VymazatDíky za koment. ;)
Já tak toho Luciuse zbožňuju! :D Nevím proč, ale ta jeho vždy nasazená ledová fasáda mě dráždí a chtěla bych ho popichovat a sledovat, jak by reagoval :D A ti dva jsou rozkošní! ♥ Neudržela jsem se a dnes to v aj dočetla, musím říct, že se ještě máme na co těšit :D Tahle povídka je neskutečně boží! :D Zbožňuji vaše překlady a výběr povídek, jsme opravdu hrozně ráda, že ses vrátila, Nade :) A chtěla jsem se ještě zeptat, jestli by jsi mi nedoporučila nějakou jinou povídku s hlavním paringem Lucius/Harry? Já teď dočítám Death of Today (jsem teprve v polovině :D ), ale chtěla bych ještě něco do zásoby a váš vkus mě nikdy nezklamal :D
OdpovědětVymazatNo, to víš, Lucius je i moje srdcová záležitost. Já toho bezohledného, chladného a zákeřného zmetka prostě miluju. Ne, že bych ho chtěla mít doma, u Merlina! Jak pravil klasik, lední medvědi se zblízka taky neukazujou! :-D
VymazatCo se týče nějaké té povídky, doporučila bych ti povídku, kterou začala překládat Sirina, "Všechny příchuti fazolek" (nebo tak nějak), a která mě osobně připadá naprosto boží. Vážně lituji, že jsem ji neobjevila dřív než ona. :-DDD (Nic ve zlém, Siri.;-)) Dám ti odkaz na Sirinu, kde je 8 kapitol, originál si musíš najít sama. ;-)
http://sirininokralovstvi.blogspot.cz
Díky za tvůj komentář a bylo by fajn, kdybych věděla, o koho jde. ;-)
Skvělý díl, nemůžu se dočkat dalšího pokračování. Ta hodina přeměňování byla fakt zajímavá a konec kapitoly byl skvělý :D Díky za překlad :)
OdpovědětVymazatA bude ještě veseleji. :D Jak jsem si všimla, autorka nic nepíše jen tak, vždycky se to později ještě nějak projeví.
VymazatDěkuji za tvůj komentář.
A jsme za půlkou. :-) Díky za další kousek.
OdpovědětVymazatJája
Zaplať pánbůh za to! :-) Já děkuji za tvůj komentík.
Vymazat