Překlad: Nade
Páni, já úplně zírám, kolik se tu po takové době sešlo čtenářů, a to jsem to ani nezveřejnila na Daily slash. Vážně vám musím říct, že jste úžasní! Prostě Ú-Ž-A-S-N-Í! :-D
Nečekala jsem, že sem ještě jen tak chodí tolik lidiček. No, to mě jenom motivuje, abych od toho zase neutekla. ;-)
Takže teď: Piper, ranchan, anonymko9, Zuzano, Jájo, alčo, Evo, Katie11, Lu, Leno, i skeptická Jane a všichni ostatní, děkuji, že jste tu s námi a užijte si další kapitolku.
Doplnění: Omyl! Ona to nějaká dobrá duše na DS dala místo mě. Přiznejte se, kdo to byl! :D
Kapitola 17
„Protego!“ vykřikl Harry a zvedl hůlku, aby kletbu odklonil. Ve
stejném okamžiku ucítil, jak mu ochranný náramek, který dostal od Hermiony,
zavibroval v kapse. Při soubojích ho nenosil, protože by to bylo
považováno za podvod. Na špičce jeho hůlky se objevil modrý štít, kterým kletbu
zablokoval. Zraněním to odnesla jenom jeho ruka. Harry si pomyslel, že z toho
vyvázl ještě docela dobře. Bylo nemožné, aby na něho Malfoy použil nějakou jednoduchou
kletbu. Ne. Vzhledem k výrazu v blonďákově tváři to musel být nějaký druh
ošklivé, černé magie.
„Harry?“ ptala se ustaraně
Hermiona a spěchala k němu. Ron už k němu mířil taky. V tuhle chvíli už
však měl pozornost i všech přítomných studentů a profesora Kratiknota.
„Luciusi, co se to tu děje?“
zeptal profesor kouzel a vzápětí zalapal po dechu, když uviděl Harryho zranění.
„Postarám se o to,“
odpověděl Lucius, s očima upřenýma na svého syna.
„Ale…“
„Trvám na tom.“ Lucius zněl
velmi rozhodně.
Když Kratiknot vidět, že
Lucius nehodlá ustoupit, vzdal to a nařídil zbytku studentů, aby ho následovali
do jiné části arény. Nicméně Hermiona a Ron zůstali. Ron dokonce vytasil svou
hůlku a významně se díval na mladšího Malfoye.
Lucius na ně pohlédl. „Slečno
Grangerová a pane Weasley, připojte se k profesoru Kratiknotovi,“ nařídil
jim.
„Cože?“ protestoval Ron.
„Strhávám Nebelvíru deset
bodů,“ prohlásil chladně Lucius.
Ron otevřel ústa a zase zavřel.
Byl příliš rozčílený, aby dokázal promluvit.
„Pojďme, Rone," táhla
ho pryč Hermiona. „Harry bude v pořádku. Jsme přece v Bradavicích." Střelila
starostlivým pohledem směrem k Harrymu a než odešla, stihla se ještě
ošklivě podívat na Luciuse.
Lucius se obrátil k nim
dvěma. „To už jste oba ztratili rozum?“ zasyčel zlostně.
„Otče, já…“
„Ticho, Draco. Promluvíme
si později.“
„Ano otče,“ odpověděl poslušně
jeho syn.
Lucius se obrátil na Harryho.
„Co vás to napadlo, Pottere? Použití kouzla na přeměnu člověka do zvířete je označováno
za extrémně nebezpečné, a nikoli bezdůvodně. Nebo si snad myslíte, že být
Vyvoleným vás z tohoto pravidla vylučuje?“
„Říkal jsem vám, že jsem to
neměl v úmyslu. Tak nějak se stalo,“ odsekl Harry. „A co on?“ poukázal na Malfoye.
„Taky mě napadl, a černou magií. A nemyslete si, že o tom nevím!“ Tohle
přitáhlo Luciusovu pozornost.
„Ukažte mi tu ruku,
Pottere.“
S neochotou Luciusovi dovolil,
aby si jeho paži prohlédl. Teď, když adrenalin opadl, cítil bolest. Nebylo
divu, protože ta rána byla dost velká.
Lucius zvedl hůlku, pozvolna
s ní kroužil nad ránou a zpíval pomalou latinou. Během několika vteřin se
rána zacelila.
„Děkuji vám,“ řekl Harry a
prohlížel si svou paži.
Poté se Lucius otočil ke
svému synovi. „Strhávám sto bodů Zmijozelu.“
„Cože?“ Malfoy vypadal, že
se o něho pokouší infarkt. Harry se držel, aby se nehihňal.
Draco naopak nemohl
uvěřit svým uším. Nikdy v životě by si nepomyslel, že mu jeho otec strhne body.
Natož takové množství. Ale když viděl pohled, kterým ho Lucius počastoval,
moudře pomlčel. Koneckonců, byli Malfoyovi a museli na veřejnosti zachovat
jistou image. Lucius mu vynadá později, až budou v soukromí.
Vždycky ke svému otci
vzhlížel jako k respektované osobnosti a vždycky chtěl být jako Lucius. Takže
dělal všechno, co mohl, aby svého otce potěšil. Ale poslední dobou mu otec držel
přednášky kvůli jeho soupeření s Potterem. Lucius mu nakázal, aby k němu byl
zdvořilý, protože nyní mladíkova moc v kouzelnickém světě narůstala a stát proti
Potterovi v očích veřejnosti by pro ně nebylo dobré. A teď se třásl při pomyšlení
na to, co mu asi otec později řekne. Potter vypadal spokojený, teď když také
Zmijozelská kolej přišla o své body. Bastard.
xxxxxxxxxx
„Ale ne,“ zašeptal Harry.
Právě se nacházeli v pokoji Nebelvírského primuse.
„Co je?“ zeptal se Ron.
Ukázal mu náramek, který
dostal od Hermiony. Byl rozbitý. „Omlouvám se, Hermiono,“ řekl jí. „Nevím, jak
se to stalo.“
„To je v pořádku. Znamená
to, že tě chránil, ale dosáhl svého limitu. Což mě přivádí k myšlence na
kletbu, kterou na tebe Malfoy použil. Musela být velmi silná, když dokázala
zničit magii ochrany, kterou náramek obsahoval.“
„Musela to být nějaká
černá magie, co se naučil od svého otce,“ zabručel Ron.
„No, aspoň jsem v pořádku,“
řekl Harry.
„Ale co jsi mu vlastně udělal?“
zeptala se podezřívavě Hermiona.
„Tak trochu jsem ho přeměnil
na fretku?“ připustil rozpačitě.
„Cože?“ zaječela Hermiona.
„Vážně?“ vykřikl šokovaně
Ron, než zavyl smíchy. Dokonce měl slzy v očích. „Tak to je hustý! Není divu, že
se na tebe Malfoy naštval, kámo!“
„Harry, měl by ses naučit
svou moc lépe ovládat,“ napomenula ho.
„Hermiono!“ zakňučel Ron.
„Ta zkazíš každou srandu.“
„Já vím, jasný,“ uznal
Harry. „To jen… Myslím, že se to děje kvůli tomu medailónu.“
„Co?“ řekli Ron a
Hermiona současně.
„Uvědomuji si, že od
svých šestnáctých narozenin jsem stále silnější. Ale od chvíle, co nosím tohle,
mám pocit, že se to zdvojnásobilo,“ vysvětloval, snažil se co nejlépe popsat,
co si o celé situaci myslí.
Hermiona měla ve tváři zamyšlený
výraz. „To by mohlo být možné vysvětlení,“ řekla. „Ze všech čtyř artefaktů Bradavických
zakladatelů zůstává neznámý jen ten Zmijozelův. Vzhledem k tomu, že ostatní
artefakty odrážely rysy svého zakladatele, si myslím, že medailon má také podobnou
vlastnost. A co bylo pro Salazara Zmijozela nejcennější, kromě krevní čistoty?“
„Síla,“ odpověděl Harry.
„Dávalo by smysl, kdyby
vytvořit něco, co by dokázalo zvýšit magickou sílu svého nositele. Stejně jako Havraspárská
čelenka zvyšuje moudrost svého nositele,“ vysvětlila.
„No páni,“ zahučel Ron v
úžasu.
Harry zasténal. Skvělé.
Prostě skvělé. Zdálo se, že jeho život je s každým dalším dnem stále více a
více komplikovaný.
„To je důvod, proč jsem chtěla,
abys pravidelně cvičil. Protože jsme s tím začali teprve před pár dny, zatím
to asi ještě nemá žádný vliv.“
xxxxxxxxxxxx
Mezitím, na straně druhé
Bradavic, měl také Lucius Malfoy podobný rozhovor se svým synem. „Co tě to
napadlo?“
„Potter si začal,“ argumentoval
Draco. „Ponížil mě před celým sedmým ročníkem.“
„A fakt, že žádný z tvých
spolužáků toho nebyl svědkem, uniknul tvé pozornosti?“ řekl chladně Lucius. „Máš
štěstí, že se Potter dokázal ubránit. Kdyby to byla jakákoli jiná osoba, nacházel
by ses právě teď v Azkabanu.“
Draco dramaticky zbledl.
Lucius si téměř povzdechl. Ve chvílích jako byla tato, vždycky litoval, jak
svého syna zkazil. „Copak neznáš význam rafinované jemnosti? Můžeš Pottera nenávidět,
ale na veřejnosti k němu musíš být zdvořilý.“
„Ale Potter také použil
nelegální kouzlo,“ snažil se polemizovat se svým otcem.
„Lidem je úplně jedno, co
Potter zrovna dělá. Brumbál by ho dokonce mohl pochvalně poklepat po hlavě za
úspěšnou lidskou proměnu,“ při tom pomyšlení se ušklíbl. „Ale s tebou je to
jiné. Sectumsempra je velmi temné kouzlo. Vědět, že naše rodina praktikuje temnou
magii, je jedna věc, ale vidět to na vlastní oči je něco úplně jiného.“
Luciusův hlas byl jako ledové syčení, kruté potlačovaným vztekem.
Dracovi v očích
probleskl výraz pochopení. Jak mohl takhle ztratit svou kontrolu? Sklopil oči, pryč
od chladného, vnímavého pohledu svého otce.
„Dokonce jsem zaslechl, že
ses se před Crabbem a Goylem vychloubal o našem salonu. Ze všech lidí právě
před Crabbem a Goylem,“ pronesl Lucius a jeho hlas byl plný opovržení. „Lidé
mají něco, čemu se říká mozek, i když velmi pochybuji, pokud bys používal ten
svůj,“ dodal mrazivě. „Během mého pobytu v Bradavicích jsem viděl, jak se
chováš, a jsem tebou velice zklamaný.“
„Otče…“
Lucius svého syna ignoroval
a pokračoval. „Od nynějška s tímto postojem přestaneš a začneš se chovat
tak, jak by měl každý Malfoy.“ V příštích několika vteřinách ocelového
ticha Draca studoval. „Pokud někdy znova uslyším jediné slovo o tvém přestupku,
budeš přísně potrestán. Rozumíš?“
„Ano, otče.“ Slyšel v tom
jasnou hrozbu. Stejně jako Draco věděl, že ho jeho otec miluje, také věděl, že
by vůbec neváhal naplnit svá slova.
„Pak tedy můžeš jít,“
propustil ho Lucius.
Už byl přede dveřmi, když
na něho otec zavolal. Obrátil se. „Ano, otče?“ zeptal se.
„Draco,“ řekl Lucius a
v hlase mu zazněla stopa varování, „ty i ostatní zmijozelští necháte od
nynějška Pottera na pokoji. Jinak…“
xxxxxxxxxxxxx
Vánoce se blížily a Harryho
povinností, jako primuse, bylo dohlížet na výzdobu Bradavic. Také dával k celé
činnosti impuls. Pro Harryho, který u Dursleyů nikdy nebyl zahrnut do oslav, to
byla skvělá zábava. Vždycky tuhle dobu miloval. S láskou vzpomínal na
dobu, kdy slavil Vánoce v Doupěti a také na čas, který strávil se Siriusem.
Harry, společně s Hermionou
a Ronem, dokonce pomáhali Hagridovi vybrat dvanáct borovic na výzdobu Velké
síně.
„Myslím, že tenhle je
perfektní,“ řekla Hermiona a ukázal na strom, i když Harry neviděl žádný rozdíl
mezi tímto a stovkou dalších stromů, které viděli již dříve. Hagrid strom pokácel
a sesbíral je dohromady. Pak mu je Harry s přáteli pomohli pomocí
levitačního kouzla přenést do hradu. Kratiknot, McGonagallová, Prýtová, a každý
další profesor, měli při výzdobě hradu svou vlastní povinnost. Harry viděl, že jediný
kdo chybí, je Lucius.
„Bezva, konečně je
hotovo!“ vykřikl Ron. Sice už nebyl prefektem, ale přesto dobrovolně pomáhal,
protože nechtěl být sám bez svých dvou nejlepších přátel.
„Ještě musíme jít zítra do
Prasinek nakoupit vánoční dárky,“ řekla Hermiona.
„Máš pravdu,“ řekl Harry.
„A já taky musím koupit svatební dar pro Remuse a Tonksovou.“
„No jo, málem bych
zapomněl,“ řekl Ron. „Co jim koupíš?“
„No, myslím, že něco do
jejich nového domu,“ odpověděl. Protože Bill a Remus mu pomáhali dohlížet na
jeho jmění, trval na tom, že od něho dostanou provizi. A částka, kterou si
Remus měsíčně ukládal, mu stačila, aby mohl složit splátku za dům. Pak bude
samozřejmě ještě měsíčně splácet hypotéku.
Ron na to kývl. „Jo, to
je dobrý nápad.“ Jelikož žertovný obchod Freda a George měl velký úspěch, měli
teď dostatek peněz na podporu své rodiny. Ačkoliv Harry věděl, že Ron to řekl,
protože zrzek ve skutečnosti neměl žádnou představu, co páru darovat.
Hermiona protočila oči. „Kluci!“
zamumlala laskavě.
Harry se rozhodl vzít
sebou na návštěvu Prasinek také Čmuchala. Pes šťastně štěkal, když pobíhal ve
sněhových závějích. Stejně jako v loňském roce se s přáteli rozdělili, aby
si každý nakoupil své dárky s tím, že se později sejdou u Tří košťat.
Harry potřeboval nakoupit hodně dárků. Dokonce koupil vánoční ozdoby pro
Luciuse, protože v jeho bytě nic takového neviděl. Po nákupech se vydal ke
Třem košťatům. Později měl pro oba své
přátelé ještě překvapení. Při té myšlence se usmál.
Když vešel dovnitř, Ron na
něho mávl rukou. „Máš, cos chtěl?“ zeptal se, jakmile se Harry usadil.
„Jo,“ řekl a pohladil si kapsu,
kde byly jeho dary již úhledně zabalené a zmenšené, aby odpovídaly velikosti
kapsy. „Už jste si objednali pití?“ zeptal se.
„Ne,“ odpověděla
Hermiona. „Právě jsme přišli.“
A tak Harry přivolal Madam
Rosmertu a objednal tři Máslové ležáky. Svůj čas tam příjemně strávili
rozhovorem a smíchem.
„No, už bychom měli radši
jít,“ řekla Hermiona, při pohledu na hodinky.
„Ahoj, Ginny,“ zvolal
náhle Harry, když uviděl vstoupit Ginny.
Ginny se vydala směrem k
nim. „Ahoj, všichni,“ pozdravila je. „Neříkal jsi, že mi chceš něco ukázat?“
obrátila se na Harryho.
„Nejdřív pojďme
k Taškáři,“ navrhl, její otázku ignoroval.
„Tam už jsem byl,“ řekl
Ron. „Zapomněl jsi něco koupit?“
„No tak!“ neodpověděl a
místo toho je tam táhl.
„O co jde, Harry?“
vyptávala se Hermiona.
„Jen se dívejte,“ odvětil
a podíval se na hodinky. Přesně v patnáct hodin se před ně přemístili Fred a
George.
„Georgi, Frede!“ vykřikl Ron
v šoku. „Co tady děláte?“ zeptal se skutečně zmatený.
„No, taky vás zdravíme, malý
bratře a malá sestřičko,“ pronesli Fred a George jednohlasně.
„Harry?“ obrátil se na
něho Ron.
„No…,“ začal Fred.
„… je na čase…,“ pokračoval
George.
„ … říct jim pravdu,“
řekl Fred.
„Koupili jsme Taškáře!“
dokončili současně.
„Cože?“ hlesla Ginny.
„V žádném případě!“ přišlo
od Rona.
Harry se smál jejich
zmateným výrazům.
„Tys to věděl, Harry?“
obrátil se k němu Ron.
„Samozřejmě, milý bratře,“
odpověděl za něj Fred.
„Koneckonců, tady Harry je
naším partnerem,“ dodal George.
„To je hustý!“ řekl Ron
poté, co překonat svůj šok. „Proč jsi mi to neřekl dřív?“
„Takže to je důvod, proč jsi
chtěl, abychom se sešli,“ uzavřela Ginny.
„Páni. To už by nebylo
překvapení, Rone," řekla Hermiona a obrátila oči v sloup. Upřímně řečeno,
Ron byl někdy tak naivní. Ale na druhou stranu, to byla jedna z věcí, kterou na
zrzkovi shledávala atraktivní.
Harry jen pokrčil rameny.
Fred a George ho před týdnem kontaktovali, aby mu řekli o svém plánu rozšířit se
do Prasinek. Jelikož majitel Taškáře chtěl odejít, aby mohl trávit svůj čas s
rodinou, nabídli mu, že obchod odkoupí. Když podepsali všechny papíry, požádali
Harryho, aby to udržel v tajnosti, protože chtěli překvapit své sourozence, na
čemž se rychle shodli.
xxxxxxxxxxxxxx
„Co to je?“
„Vánoční výzdoba,“
odpověděl Harry. Nebylo to snad jasné? Lucius mu to prostě nechtěl usnadnit.
„A proč jsi ty věci přinesl
sem?“
„Vyzdobit tvůj byt, samozřejmě,“
odpověděl.
„Ne,“ odpověděl okamžitě Lucius.
Když mu Harry ozdoby ukázal, upíral na ně pohled se zjevným opovržením. Ale
možná to mělo něco společného s barevnými motivy, protože všechny ozdoby
byly buď červené, zlaté nebo kombinace obou. Ale to nebyla jeho chyba. Červená
a zlatá byly vánoční barvy!
Nakonec byl schopen
Luciuse přesvědčit, aby ho nechal vyzdobit jeho obývací pokoj, ale pouze za
pomoci obvyklého způsobu, což znamenalo líbání a mazlení. Ale jen jeho obývací
pokoj. Ne víc než to, varoval ho Lucius. Celou dobu ho Lucius nechal dělat, co
se mu zlíbí, zatímco muž se držel ve své pracovně, ať už dělal cokoli.
„Tak co myslíš?“ zeptal
se Luciuse později, když dokončil zdobení celé místnosti.
„Nepřijatelné,“ zamumlal
muž.
Harry se zachechtal. Už byl
zvyklý na Luciusův sarkasmus a cynismus. Chvíli si vyměňovali škádlivé poznámky
a pak pokračovali ve své obvyklé činnosti.
„Kde je tvůj náramek?“
zeptal se zničehonic Lucius.
Právě byli uprostřed
velmi intimní chvilky. Harry jednou paží objímal Luciuse kolem krku a druhou
měl položenou na mužově hrudníku, takže ten si všiml absence náramku.
„Tvůj syn ho rozbil,“
informoval Luciuse. „V tom souboji, pamatuješ?“ Tohle bylo poprvé, co promluvili
o tom incidentu v hodině obrany. Chovali se, jako by se to nikdy nestalo.
Ve skutečnosti, když se Harry objevil na svém údajném trestu, Lucius
předstíral, že tam přišel na svou obvyklou návštěvu. Předpokládal, že takhle to
Lucius chce, a Harry byl dost chytrý, aby se ho nevyptával, jak to proběhlo
s jeho rodinou.
„Dám ti jiný. Mnohem
lepší,“ prohlásil Lucius. Jeho tón byl konečný.
„Vánoční dárek od pověstného
Luciuse Malfoye, budu se na to těšit,“ odpověděl drze a naklonil se, aby
Luciuse vášnivě políbil.
V koutcích
Luciusových úst se zachvěl neochotný úsměv. „Pověstného, Pottere?“
„Jo,“ odpověděl Harry.
„Tohle nebude tvůj
Vánoční dárek. Je to jen náhrada. Tvůj vánoční dárek přijde později,“ řekl
Lucius.
„Takže dvojitý dárek,“
oponoval Harry a uzavřel mezeru mezi jejich ústy.
O hodinu později se Harry
chystal s Luciusem rozloučit. „Musím si procvičit kouzla z učebnice
obrany,“ vysvětlil.
Jak se dalo očekávat,
Harry soubojový turnaj vyhrál a hned na to Lucius oznámil, že vítěz se v exhibici
utká s profesorem Kratiknotem, bývalým soubojovým šampiónem. Souboj se
bude konat v tento pátek, protože následující pátek je posledním dnem před
začátkem svátků. V lednu se pak soustředí na probírání učební látky na
OVCE. Takže Harry trávil svůj volný čas procvičováním kouzel, kleteb a dalších
fíglů, které by byly v souboji užitečné.
„Víš,“ dodal roztržitě, „tohle
je vlastně první vážný souboj od té chvíle na ministerstvu. Ale na druhou stranu,
tenkrát se mě Voldemort snažil zabít, když jeho kouzlo selhalo.“
„Slavný Priori Incantatem,“
zamumlal Lucius.
„Jo,“ souhlasil Harry.
Nehodlal se vyptávat, odkud o tom Lucius věděl. Ten muž byl dostatečně chytrý,
aby to vyčetl jen z náhodného pozorování. „Naše hůlky mají stejné jádro. Pírko
Fénixe. Vlastně i stejného Fénixe, který ti dal své léčivé slzy.“
To upoutalo Luciusovu
pozornost. Obě hůlky, Temného pána i Potterova, získaly své jádro od Brumbálova
Fénixe? „To je dost ironické,“ poznamenal.
„Já vím,“ řekl Harry. „Ani
Ollivander moc nepomohl. Víš, co mi řekl? Že hůlka si vybírá kouzelníka. A byl udivený,
že jsem to byl já, komu je ta hůlka určena, když její sestra mi udělala tuhle
jizvu. Taky řekl, že dokážu velké věci…,“ odmlčel se a snažil si vzpomenout, co
přesně Ollivander říkal. „Řekl, že se ode mě můžou očekávat velké věci.
Koneckonců, Ten-který-nesmí-být-jmenován dokázal veliké věci. Strašné! Ano. Ale
velké.“ Harry pokrčil rameny, takže si vůbec nevšiml, jak se Luciusovi zaleskly
oči, když muž vyslechl jeho příběh. „Není to děsivé? Je to dost divný chlápek dle
mého názoru.“
xxxxxxxxxxx
Konečně přišla čas na
hodinu soubojů. Harry byl trochu nervózní, ale taky byl nadšený. A stejně jako
ostatní studenti byl překvapený, když se k nim nečekaně připojil Brumbál.
„Pane řediteli?“ zeptal
se.
„Vskutku došlo k
incidentu na hodině lektvarů. Obětí je student Havraspáru. Profesor Kratiknot
musí právě teď celou nehodu vysvětlovat jeho rodičům,“ vysvětloval Brumbál.
„Takže to znamená, že
duel je zrušený?“ zeptal se Harry.
„Můj drahý chlapče, pokud
ti to nevadí, vždycky v tom můžu pomoci. Koneckonců nechceme zklamat
ostatní studenty, že ne?“ nabídl se Brumbál a v očích mu šíleně zajiskřilo.
„Potterovi bude
potěšením, Brumbále,“ odpověděl za něj Lucius.
„Cože?“ Harry otočil
hlavu. Proč sakra Lucius souhlasil s Brumbálovým návrhem? Přísahal by, že Lucius
musel v té jeho narušené hlavě něco plánovat.
„Báječné,“ zatleskal
Brumbál rukama. „Začneme tedy?“
„Ale…“ Harry se snažil
argumentovat, ale Lucius ho nasměroval pryč. „Proč jste s ním souhlasil?“ zeptal
se zuřivě.
„Proč mi neukážete svou
sílu, Pottere?" řekl klidně Lucius, místo odpovědi na jeho otázku.
„Cože?“ obrátil pohled na
Luciuse. Muž na něho zíral s bezvýrazným obličejem, třebaže jeho hlas vyjadřoval
jeho emoce. A Harry si v tu chvíli připomněl, že muž před ním je
patriarcha jedné z nejmocnějších kouzelnických rodin. Muž, který byl rovněž
pravou rukou Voldemorta.
„Slyšel jste mě, Pottere.
Ukažte mi, jestli jste hoden být Vyvolený.“ S tím se Lucius otočil a
opustil arénu směrem k diváckým sedadlům.
Všichni studenti byli z té
vyhlídky velmi nadšeni a Lucius teď mohl zřetelně slyšet jejich názory.
„Je snad Potter šílený?“
vykřikl někdo. „Chystá se čelit Brumbálovi!“
„To není opravdový duel,
ty idiote!“ odpověděl jeho přítel.
„Vy si vážně nemyslíte,
že Brumbál použije svou skutečnou sílu, že ne?“ připojil k nim další hlas.
„Prosím. Vážně si
myslíte, že Potter je tak silný?“ vložil se další hlas.
„Ale Potter porazil vy-víte-koho!“
argumentoval kdosi.
„No…“ hlas začal váhat.
„Brumbál taky porazil
Grindelwalda!“ přidal někdo.
Lucius ignoroval jejich
výbuch a přešel k místu, kde se shromáždili Zmijozelové. Draco, který viděl
jeho rychlý příchod, pro něho připravil místo.
„Otče,“ pozdravil ho.
Kývnul hlavou a pak se
posadil. Draco ho následoval, posadil se vedle něj a všichni ostatní Zmijozelové
následovali jeho příkladu. Takhle fungovala hierarchie ve Zmijozelu, ten s nejmocnějším
otcem vládl. A teď tato pozice náležela Dracovi. Pokud by měl rod Blacků dědice,
to by bylo něco jiného. Bohužel, v této chvíli už neexistoval žádný muž se
jménem Black. Jistě, Potter byl legálně hlava rodiny Blacků, ale to se nepočítá.
Podíval se do arény.
Potter a Brumbál se vzájemně uklonili a brzy to začalo. Potter používal kouzla
vysoké úrovně, o kterých věděl, že se v Bradavicích nikdy neučily. Buď se je
naučil z knih nebo od bystrozorů, o kterých věděl, že vstoupili do Fénixova Řádu.
Bylo to fascinující, jako kdyby se díval na Temného pána v mládí, kdy byl muž ještě
zcela při smyslech. Síla, nasazení, a odhodlání vyhrát.
V konečném zúčtování
Brumbál vytvořil oheň ve tvaru Fénixe, zatímco Potter vyslal vodu ve tvaru jelena.
Ti dva se vzájemně střetli a vytvořili hustou bílou mlhu, která jim zakryla
výhled.
„Expelliarmus!“ vykřikl Potter.
Jakmile mlha zmizela,
Lucius a ostatní diváci mohli vidět, že Potter měl ve své ruce Brumbálovu hůlku.
Mladík souboj vyhrál.
Weasley byl první, kdo se
probudil ze strnulosti. „Harry! Ty jsi vyhrál!“ křičel radostí, což bylo brzy
následováno bouřlivým potleskem a jásotem z Nebelvírského stanoviště. Všichni
tleskali a nadšeně pokřikovali. Studenti Havraspáru a Mrzimoru také tleskali. Byli
to pouze Zmijozelští studenti, kteří mlčeli.
Lucius začal tleskat.
Draco se na něj zmateně podíval, než si vzpomněl na jejich rozhovor a začal
tleskat taky. Ostatní Zmijozelové, i když zmatek byl jasně vepsán v jejich
tvářích, začali tleskat také. To trvalo jen krátkou dobu, než Lucius přestal a
oni to ukončili také.
Pohlédl na Brumbála.
Starý muž se vůbec nezdál rozrušený, že ho Potter v duelu přemohl. Ve
skutečnosti se na Pottera díval s takovou pýchou na tváři. Měl na tváři pohled
dědečka, kterého vnuk absolvoval v Bradavicích, protože věděl, že chlapec je už
dospělý a připravený pro další velké dobrodružství, a zároveň věděl, že na tom
měl svou zásluhu. Ale na druhou stranu, Lucius dospěl k závěru, že Brumbál byl
pro Pottera skutečně jako dědeček.
Lucius se vůbec nestaral o
jakékoli sentimentální důvody, které by Brumbál mohl mít. Potter byl prostě úžasný.
Všechna ta síla v sedmnáctiletém chlapci. Vzpomněl si, co mu Potter řekl.
„Medailón teď patří mně, protože jsem poslední zbývající
Hadí jazyk.“
„Naše hůlky mají stejné jádro.“
„Ollivander řekl, že se ode mne mohou očekávat velké věci.“
Jak všechny ty myšlenky
vířily v jeho mysli, Lucius si promnul levou paži. Temné znamení na ní bylo skoro
nezřetelné. Předpokládal, že jakmile budou viteály zcela zničeny, zmizí docela.
Ale v tuhle chvíli se o Temného pána nezajímal. Koneckonců, Temný pán tu nebyl
a brzy přestane existovat úplně. Ale byl tu Potter. Potter se vší tou silou,
kterou vlastnil. Potter se všemi vyhlídkami, které měl do budoucnosti. Lucius
nikdy ve svém životě nebyl tak okouzlený. Pomyslel si, že se zamiloval.
Ó! Tak to už se těším, jak se to vyvine! Lucius se zamilovává... No to potěš koště. :-D Zajímá mě, jak se s tím oba popasují.
OdpovědětVymazatDěkuji za skvělou kapitolu!
Líbí se mi, jak skepticky k tomu přistupuješ. :-D Ještě máme pár kapitol před sebou, takže žádnou hurá akci nečekej. ;-)
VymazatDěkuji za komentík.
Boží ... jen tak dál ... za 2 dny další kapča?!? :D já doufám že jo :D
OdpovědětVymazatProboha! Chceš mě uštvat? :-D Bylo by fajn přidávat tak často, ale technicky to není možné. Škoda...
VymazatProstě vydrž, jo? Budu se snažit. ;-)
Děkuji za komentář.
Konečne sa v Luciusovi objavili nejaké emócie:) páči sa mi, že sa zamilováva, aj keď by sa mi viac páčilo, keby sa mu to stalo už skôr, aspoň pri sexe s Vyvoleným:)
OdpovědětVymazatStrašne by som chcela vedieť, či Harry vyhral legálne, alebo ho Albus tak trochu vyhrať nechal...
Ďakujem za kapitolu.
Nó, ten sex je spíš jen takové muchlování, k tomu "aktu" ještě vlastně nedošlo, protože Harry si dal jasnou podmínku a té se víceméně drží.
VymazatJe jasné, že rčení - láska prochází žaludkem - u Luciuse rozhodně neplatí. Jemu imponují docela jiné věci a zpočátku k tomu flirtování přistupoval podobně jako Harry. Prostě kdo z koho...
Jenže to vypadá, že Lucius se už chytil. Uvidíme, jak na tom bude Harry.
Já osobně si myslím, že to Brumbál udělal schválně. ;-)
Děkuji za komentík.
Tak tohle bylo super...nikdy by mě nenapadlo, že Lucius strhne body Zmijozelu, potažmo vlastnímu synovi :-D a taky jsem zvědavá na vývoj jeho emocí, přece jenom je to Malfoy :-) díky za kapitolu a těším se na další:-) vypadá to, že moje komentáře zase mizí, což je známka toho, že se všechno vrací do starých kolejí :-D
OdpovědětVymazatspamik Jenny
Lucius se už v minulých dílech etabloval jako přísný, ale spravedlivý profesor. Už nějaké ty body Zmijozelu strhnul a tresty taky padly. Ale takový nářez bodů u jeho vlastního syna je opravdu nečekaný. :-) Ale Harrymu je strhnul taky, takže nula od nuly pojde.
VymazatŘekla bych, že nejčastějším projevem lásky u Malfoyů je majetnictví, skoro lehká posedlost. Uvidíme, jak to bude.
Děkuji za tvoje spamíky, zase všechno při starém. :-D
Že by si Lucius něco uvědomil nebo to bylo pomatení smyslů?
OdpovědětVymazatMoc pěkná kapitola už se těším na další.
ranchan
Myslím, že Lucius obecně považuje lásku za pomatení smyslů, takže pravda bude asi někde uprostřed. :-D
VymazatDěkuji za tvůj komentář.
A Lucius už v tom je až po uši Moc děkuju za překlad kapitolky a těším se na další dílek :-) alča
OdpovědětVymazatLucius přece nemůže odolat někomu, jako je Harry, že ne? Ve finále u toho drzého spratka nachází všechno, čeho si cení. Je v pasti. :-)
VymazatDíky za komentář.
Sakra, omylem jsem přejela pohledem po dnešní kapitole - vypadá to luxusně. Zas se těším o trochu víc až se začtu. Děkuji za další přeloženou část.
OdpovědětVymazatJája
Díky, vynasnažím se, abys nemusela čekat moc dlouho. Vždycky to nejde podle plánu, ale stále jsme aktivně "in progress". :-D
VymazatSkvělé, úžasné....jiných slov nemám :) Nádherná kapitola a mooooc za ni děkuji Katie11
OdpovědětVymazatTak to mě fakt těší, že se ti to líbilo. :) Je to skvělá motivace do další práce.
VymazatDěkuji za tvůj komentík.
Děkuji moc za přeložení, celé jsem to znovu přečetla ani nevím jak. Královsky se u toho bavím, jen ta představa těch některých výrazů stojí za to. :D Ke všemu zamilovaný Lucius je vrchol :D fakt ještě jednou děkuji
OdpovědětVymazatVai
Povídka je to pěkná, což se projeví právě tím, že čtenáře neobtěžuje si některé pasáže (nebo všechno) přečíst znova. Vynasnažím se, abys už to znovu celé číst nemusela. Ovšem vlastní iniciativě se samozřejmě meze nekladou.
VymazatDěkuji za tvůj komentík.
Téda. Tak to je fakt něco. Zamilovaný Lucius? ... trochu děsivý. Jsem zvědavá jak to bude probíhat. Strašně moc děkuji za nový překlad. Je užasný
OdpovědětVymazat