Azkaban vs. Polepšovna

Vábení moci - 41.

2012-03-04T10:00:00.000+01:00

kapitola 41. - Ve službě (autor Nade)
Omlouvám se za minulou absenci, došlo k "podivné" události v rodině, a tak jsme byli všichni trochu vykolejení. :D Myšlenky se mi rozutekly neznámo kam, ale všechno už je, jak má být.

Opět děkuji všem, kteří mě podpořili svým komentářem. Děkuji za blahopřání ke 40. výročí, i za vyznání, kterými jste mě poctili. Moc si toho vážím. Minule jsme dokonce dosáhli několika rekordů, a to 20 komentujících :D a Weronika nám sem umístila nejdelší komentář v dějinách stránek. Čímž nechci nikoho nabádat k slohovým pracem. Opravdu mi stačí jedno slovo, ať vím, že se vám to líbí. Nebo taky ne.
Děkujeme všem: bacil, Gaby, Nelien, můj věrný hrdý anonymek, Anisov, terkic, Majduš, Lucka, Saskya, Yoku, Kitti, Hajmi, tess, Weronika, Jutaki, evica, Zuzana, Lily, Lafix, Clowers.

41. kapitola – Ve službě

„Co?“zeptal se Harry trochu zmateně.

„Tadyne,“ zašeptala naléhavě a začala ho strkat do dveří, aby je oba dostalaz chodby pryč. Harry se ochotně podvolil jejímu tlaku a přešli dokanceláře.

„Takže,o co jde?“ zeptal se, když za nimi zavřel dveře a pro jistotu kolem nichvyčaroval diskrétní bublinu.

„Znášmě,“ začala Hermiona, „nedalo mi to spát a tak jsem se prohrabala archivem,abych našla něco dalšího k tomu rituálu, který krade magii. Vita pro Magiase jmenuje, vzpomínáš?“ Dodala, když viděla Harryho užaslý pohled.

Harry bylskutečně překvapený. Ve chvíli, kdy si plánoval najít svou kamarádku, aby v tévěci něco zjistila, tak ona se už na něho vrhá se svými poznatky. Měl tušit, žeHermiona bude dychtivá po informacích, byla to její přirozenost.

„No,ty jsi neskutečná. Právě jsem se chystal tě požádat, jestli bys k tomu ještěněco nenašla. Ale obával jsem se, že tady na ministerstvu se už nic kloudnéhonajít nedá.“

„Naštěstíne všechno podlehlo destruktivnímu působení Popletala a Brouska. A navíc...“ významně se odmlčela. „Sanders, když tuještě byl, se pokoušel dostat do zakázané sekce, ale nepodařilo se mu to,protože k tomu potřebuješ zvláštní povolení.“

„Sakra,“zaklel si pro sebe. „A ty jsi ho dostala?“

„Samozřejmě,“přisvědčila. „Bradáč intervenoval u ministra a ten okamžitě souhlasil.“

„Jasně,je to dost důležitý,“ pokýval hlavou. „Co cenzurovací kouzla?“

„Pche,“ušklíbla se pohrdlivě kamarádka. „Něco takového mě nemůže zastavit.“

„Aha.Takže jsi jim tam udělala vítr,“ zasmál se a zatlačil ji jemně do jedné zežidlí a sedl si hned vedle.

Spokojeněse usmála jeho poznámce, ale pak se zamračila. „Našla jsem spoustu zajímavého,ale bylo to vesměs k ničemu. O tom rituálu tam nebyla ani jedna zmínka.“

Harryna ni nechápavě hleděl. Tak proč tenrozruch?

Podjeho pátravým pohledem zalovila v kapse služebního hábitu, vyndala zmenšenouknihu a plácla s ní o stůl.

„Tohlejsem našla v běžné literatuře o léčitelství,“ prohlásila sebevědomě a rychlýmpohybem hůlky změnila knihu na původní velikost.

„Zdravotnídůsledky neřízené magie?“ přečetl název. „Není to o dětech a jejich spontánnímagii?“ zeptal se pochybovačně, když knihu otevřel na první straně.

„Je,“přisvědčila. „Ale úplně vzadu jsou zmíněny zdroje, z nichž je čerpáno a různépříklady z praxe.“ Rychle nalistovala. „Tohle tě bude zajímat,“ zapíchla prstdoprostřed textu.

Harryse sklonil a přelétl písmena očima. Než však stačil cokoliv říct, začala Mia sobvyklou přednáškou.

„Dětskámagie je nevyzpytatelná a někdy nečekaně silná. V případech ohrožení životajsou děti schopny vyvinout obrovskou sílu, která je však pro jejich tělesnouschránku nebezpečná. Kouzelník je totiž schopný bezpečně využívat veškerý svůjpotenciál až v dospělosti. V případě, že dítě použije magii v síle nepřiměřenéjejich tělesné schránce, může dojít k poškození magického jádra, které jezávislé na tělesné kondici kouzelníka.“

„Tozní děsivě,“ vyjevil se Harry. „Spontánní magie je teda pro děti nebezpečná?“

„Netak docela,“ zavrtěla hlavou. „Na rozdíl od dospělých mají děti jednu nespornouvýhodu. Protože jsou ve fázi růstu a vývinu, jejich organismus i magie se dokážouneuvěřitelně rychle regenerovat, a proto je popsáno jen velmi málo případů, kdydošlo k trvalejším škodám.

Mimojiné se kniha zmiňuje i o tom, že každý kouzelník má vrozený magický potenciála právě v dětském věku se jeho tělo a magie propojují a přizpůsobují.Podrobnostmi tě ale nebudu zatěžovat. Pro nás je důležité, že čím je kouzelníkstarší, tím je těžší jakákoliv změna jeho magického jádra. Kolik je tomuMorcerfovi?“ dodala s potměšilým úsměvem.

„Nebuduse ptát, co tě přimělo studovat knížky o dětské magii,“ hodil vše říkajícípohled na její vypouklé bříško. „To, co mi tu říkáš, by ale odpovídalo tomu, couž naznačil Lucius.“

„No,tak to mě zajímá. Povídej,“ vyzvala ho dychtivě a Harry jí stručně vysvětlilMalfoyovy postřehy z nočního setkání s Francouzem.

Hermionachvíli zamyšleně ťukala prsty na desku stolu. „Co udělá temná magie skouzelníkem jsem už viděla. Ale původně jsem si myslela, že to bylo jenom tímjedním rituálem, který Voldemort podstoupil, aby získal hmotné tělo. Bližšízkoumání jsem si z pochopitelných důvodů odpustila,“ dodala a Harry seuchechtnul.

„Alepodle toho, co říká Malfoy, tě nestřídmé užívání černé magie poznamená vždy.“

„Netakhle,“ odporoval Harry. „Lucius doslovně říkal „té nejtemnější magie“, takžei tady jsou zřejmě nějaké rozdíly, a způsob poznamenání se nedá předem určit.Je to zřejmě dost individuální. A ke tvé předchozí otázce, je mu kolem padesátia podle toho, jak o něm Lucius mluvil, býval to průměrný kouzelník. A tenrituál už podstoupil několikrát. Minimálně třikrát.“

„V takkrátkém časovém úseku?“ vyjevila se. „Při takovém zásahu do magického jádra jetřeba postupovat opatrně a nejprve se s nově nabytou magií sžít a osvojit siji. Pracovat s ní!“ rozhorlila se. „Pokud je jeho přirozená magie jenomprůměrná, jeho tělo přece nemůže bez následků pojmout tolik cizí magienajednou. To neblahé účinky jenom znásobí!“

„Zřejměspěchá,“ ušklíbnul se, „a dost možná mu tyhle informace chybí. Pro nás je tojen dobře, ne?“

„Takovénezodpovědné zacházení s magií nepřinese nic dobrého,“ brebentila dálrozrušeně.

„Aleto je jeho problém,“ trval si Harry na svém.

„Problémje, že nikdo neví, co se stane, až se jeho magické jádro zhroutí,“ odmrštilajeho bláhovou teorii. „Možná skutečně jenom zemře. Ale kdo nám zaručí, že se zněho nestane něco ještě horšího. Říkal jsi, že už teď vypadá jako mumie.“

„Myslíšnějaká nová temná bytost?“ Harry se tou představou až otřásl. Těžko se bojujeproti neznámému.

Kamarádkapokrčila rameny. „Vůbec netušíme, co se může stát. Třeba opravdu zase jenompřeháním. Ale co když mám pravdu?“

„V tompřípadě musíme vymyslet způsob, jak ho zničit dřív, než k tomu dojde. Neboaspoň jeho magii nějak neutralizovat,“ povzdychnul si rezignovaně. Budu já mít někdy klid?

„Buduse tím rozhodně zabývat,“ prohlásila odhodlaně. „Ale až zítra,“ poklesla lehcev nadšení, „protože dnes už toho mám až nad hlavu a hrozně mě bolí nohy azáda,“ postěžovala si.

„Takysi tady na mě nemusela čekat. Klidně by to vydrželo do rána,“ pokáral ji jemněHarry. „Ron je v práci?“

„Právěmu končí služba a vezme mě domů. Dneska celý den lítali, kvůli tomu incidentu vZastrčené ulici.“

„Jakémuincidentu?“ zeptal se, ačkoliv tušil, o co jde.

„Seběhlase tam pěkná mela a na místě zůstalo pár mrtvých. Nic bych nedala za to, že tovšechno nějak souvisí.“ S povzdechem se zvedla ze židle a protáhla si záda.„Přečti si hlášení,“ doporučila mu a vydala se ke dveřím. Harry zrušil tlumícíkouzlo kolem nich a šel ji vyprovodit.

Vedveřích mu Mia vtiskla do ruky malou tenkou knížečku. „Málem bych zapomněla,tohle je čistě pro tebe. Určitě tě to bude zajímat a nezapomeň… číst mezi řádky,“mrkla na něho. Pak ho rychle líbnula na tvář a s nečekanou mrštností seprotáhla na chodbu. “Papa,“ zašveholila,“ a zmizela mu z očí.

Harrypohlédl na titul knížky a četl: Magická propojení a jejich praktické využití.

Rychleji však schoval do kapsy, protože slyšel, jak se po chodbě blíží Jason seSeanem. Teda slyšel hlavně Jasona, protože ten byl dost hlučný za oba a zrovnakamarádovi něco horlivě vyprávěl. Harry radši rychle poodstoupil, aby nebylsmeten lavinou. Když se dveře rozletěly jako při výbuchu, gratuloval si, že byltak předvídavý.

„Harry!“vítal se s ním nadšeně kamarád. „Proč číháš za dveřmi?“ podivil se, když sivšimnul, kde Harry stojí. „Čekáš na mě?“ zakmital laškovně obočím.

Harrypo něm vrhnul jeden mírně znechucený pohled. „Zapomeň, chlapče. Právě jsem serozloučil s Miou. Museli jste se s ní vidět,“ dodal a šel se posadit ke svémustolu.

„Šlana druhou stranu, takže jsme jí viděli jenom záda,“ potvrdil jeho vysvětleníSean.

„Achjo, cítím, že naše láska hyne,“ prohlásil trochu pateticky Jason. „To bude tím,že mám tak silnou konkurenci. Pořád se kolem tebe motá ten...,“ nadechnul se,ale když viděl ostražité pohledy z obou stran, radši rychle dodal jen: „Malfoy.“

„Zdáse, že jsem tvé srdce už definitivně ztratil,“ povzdechnul si, uvelebil se nasvé židli a začal se hrabat v šuplících.

„Tamho nenajdeš,“ upozornil ho klidně Sean. „Pokud tedy hledáš právě Harryhosrdce.“

„Žádnéjsem mu nikdy nedal,“ bručel si pro sebe Harry.

„No,vy máte dneska náladu,“ koukal po nich Jason. „Asi vás budu muset nějakrozveselit,“ prohodil odhodlaně a ze šuplíku vyndal velmi podezřelý balíček.

Reakcebyla rychlá. Sean i Harry vyskočili jako jeden muž a se slovy “Potřebuju nutněna záchod“ a „Musím za Bradáčem“, vyrazili ke dveřím. Tam se málem vzájemněpřerazili, jak se snažili co nejrychleji opustit místnost. Jason se mohlumlátit smíchy.

Harry sevšak nezdržoval hlasitým řehotem, který je vyprovázel na chodbu a raději rovnouzamířil ke kanceláři, kde dle všech předpokladů ještě stále úřadoval jeho šéf.Zaklepal a po vyzvání energicky vstoupil.

„Dobrývečer, pane,“ řekl a zavřel za sebou dveře.

Bradáčuž na něho čekal a okamžitě z něho začal tahat všechny dostupné informaceohledně Potentia sincerus. Harry mu také předal pergamen, který dostal od LuciaMalfoye a dlouze nad ním diskutovali a domlouvali možná opatření, kterými byMorcerfovi znepříjemnili život, jak jen to půjde.

Mimojiné došla řeč i na útok, který se v noci konal v domě číslo popisné 8 v Zastrčenéulici.

Bradáčmu předložil hlášení z dnešního dne a k Harryho úlevě tam nebylo ani zmínky oLuciově účasti. Dalo se samozřejmě čekat, že Malfoy by se nenechal tak snadno nachytatpři čemkoli podezřelém, ale Harrymu se přesto citelně ulevilo. Nezbytné údaje,které k případu sdělil, se tak díky tiché dohodě mezi ním a šéfem obešly bezuvedení zdroje.

Kdyžskončili, vydal se Harry zpátky do své kanceláře, kde ho čekala spoustapapírování. Navíc byli pověřeni, aby ještě obhlédli místo nočního útoku propřípad, že by se tam ještě nepohybovaly nějaké podezřelé osoby. Harry věděl, žeje to asi zbytečné, ale příkaz je příkaz.

Nachodbě nachytal Seana, jak poslouchá za dveřmi jejich kanceláře.

„Už jetam bezpečno?“ zeptal se tiše Harry a přitiskl ucho na dveře hned vedle Seana.

„Někdyuvažuju, že si najdu bezpečnější povolání,“ prohodil tiše vysoký mladík. „Třebajako návnada v dračí rezervaci.“

„To tivěřím. Právě si říkám, proč bych měl přijít k úrazu právě v zaměstnání, kdyžmůj soukromý život je tak...“ zatvářil se mnohoznačně.

„Copak?Nějaká zvláštní událost?“ šeptal spiklenecky Sean.

Harrylhostejně pokrčil rameny. „Co ti mám vyprávět. Já, Malfoy... a Malfoy. Prostěbožský klid.“

K jehopřekvapení se Sean hlasitě rozesmál, čímž je však prozradil.

„Á,tady jste,“ vyhmátnul je Jason s úsměvem od ucha k uchu. „Zbabělci.“

Harryse udiveně rozhlížel kolem, na koho že to mluví.

„Potupnějste zdrhli před karamelovými košíčky, které mi poslala babička. Vážně uvažujunad tím, že se s vámi ani nerozdělím,“ prohlásil s vážnou tváří.

„Jenaby,“ pochyboval Sean. „Minule to vypadalo úplně stejně a já jsem pak dva dnyskoro neslyšel.“

„Tobyl nádherný výbuch,“ vzpomínal Jason zasněně, zatímco ho zatlačili zpět domístnosti.

„Jo.Byla z toho ostuda po celém ministerstvu,“ zchladil ho Harry. „Někdy se musímpřesvědčit, jestli nejsi příbuzný Weasleyových.“

„Za tobych se rozhodně nestyděl,“ smál se Jason. „Hej!“ vykřiknul, když se otočil azjistil, že oba jeho kolegové už podrobně zkoumají obsah podezřelého balíčku.Lépe řečeno už si oba nacpávali chřtány jeho cukrovím. Vrhnul se vpřed, abyzachránil aspoň zbytky.

„Odškodnéza psychickou újmu,“ huhňal Harry s plnými ústy, když byli zahnáni od laskomin.Sean horlivě přikyvoval, tváře se mu přitom nadouvaly jako syslovi.

„Nejstenic než loupeživá chamraď,“ stěžoval si Jason, ochuzený o pár sladkýchexemplářů.

Potomhle malém zpestření se nakonec všichni plně zabrali do práce av kanceláři se na chvíli rozhostilo pracovní ticho, přerušované šustěnímpergamenů, skřípáním brků a občasným tichým lamentováním. Nikdo z nichtuhle úředničinu neměl rád, ale byla nutná, protože jinak by je dokumenty aministerské oběžníky brzy zavalily.

Kolemdesáté hodiny večerní Sean razantně odhodil brk.

„Nevímjak vy, ale já myslím, že to pro dnešek stačí. Zbytek si necháme na zítra,“prohlásil.

„Stejněmě štve, že na nás vyšly dvě noční služby právě na víkend. Otrava,“ stěžoval siJason.

„Třisvobodní mládenci v davu ženáčů. Co bys čekal jiného?“ kontroval Harry.

„Čekám,že nám budeš vyprávět, co je nového,“ vyzval ho Sean.

„Budoupikantní novinky z tvého intimního života?“ zeptal se nadšeně Jason.

„Blbče,“spražili ho dvojhlasně a on na to pouze pokrčil rameny a počastoval je zářivým úsměvemtypu – jsem v podstatě anděl.

„Novinkyk případu, samozřejmě,“ upřesnil Sean k Jasonovu hranému zklamání.„Ale neboj, už jsem se vzdal naděje, že někdy dostaneš rozum.“

Harryjenom nevěřícně zavrtěl hlavou. Bradáč moc dobře věděl, proč je tři daldohromady. Nenapravitelného smíška, kterého by někteří serióznější kolegovétěžko snášeli, společně se slavnou a opěvovanou persónou, jako byl on a tímpádem pro většinu stejně těžko snesitelnou, i když z jiných důvodů. Závista pocit méněcennosti vykoná své. A nakonec klidného a nekonečně trpělivéhoSeana, který nejen že dokonale snášel jejich občasné úlety, ale velmi často bylaktivním účastníkem. Bez ohledu na to všechno, společně byli sehraný a výkonnýtým, což šéf dokázal náležitě ocenit.

Mávnulrukou nad právě lehce nafouknutým Jasonem a pustil se do vyprávění všeho, copotřebovali vědět k případu. Nevynechal ani teorii o samozničení Morcerfaa vliv temných rituálů. Společně o tom chvíli zaníceně diskutovali, ale nakonecse shodli na tom, že vyčkají, s čím ještě přijde Hermiona. Harry simimochodem nahmatal v kapse knížečku, kterou mu dala. Chystal se jiopravdu důkladně prostudovat, ale až v klidu svého domova. Skutečně hozajímalo všechno na tohle téma. Hlavně proto, že se ho to velmi týkalo díkyjistému blonďatému pánovi.

Kolempůlnoci se vydali na pochůzku do Zastrčené ulice a jejího nejbližšího okolí.Jak předpokládali, byl všude naprostý klid. Všechny pochybné existence bylyněkde dobře zašité, protože taková událost otřese i podsvětím.

Pánovése v průběhu služby ještě zastavili v jednom nočním podniku pochybnépověsti. Ne, aby si užívali dostupných radovánek, ale jednoduše proto, žev tuto pokročilou hodinu byly již všechny slušné podniky dávno zavřené.Potřebovali však svou obvyklou dávku kávy a přítomnost bystrozorů na takovýchmístech nikdy nebyla od věci. Takové nezávazné poklábosení s místnímbarmanem někdy přinese nevídané výsledky.

Tutonoc ale chcípnul pes i tady.

Službajim ubíhala pomalu, ale nakonec se bez zádrhelů dočkali rána. Společněs Jasonem se přemístil zpět na ministerstvo, aby ještě sepsali stručnouzprávu ve stylu – v průběhu mé služby se nic zvláštní nestalo. Sean ses nimi rozloučil už venku a se slovy, že to sami zvládnou, se odebraldomů. Harry byl neskutečně utahaný a těšil se na kutě.

Ploužilise směrem ke své kanceláři.

„Já setak těším do postele,“ prohlásil Jason a svá slova doprovodil mohutnýmzívnutím. „Nepůjdeš mě uložit?“ zeptal se laškovně a jednou rukou vzal Harryhokolem ramen. Ten ho hned jemně odstrčil.

„Jasone, odprejskni,“ odbyl ho dobrosrdečně.Než však stačil cokoli dodat, ucítil ruku, která ho zezadu pevně objala kolempasu a nekompromisně ho přitáhla k sobě, z dosahu kolegy.

„Neruším?“ zazněl mu u uchachladný hlas.

„Á,zdravím, pane Malfoyi," zahlaholil Jason s přehnaným křečovitým úsměvem aHarry se vykroutil ze sevření, aby se postavil mezi Jasona a nově příchozího.

„UMerlina, chodíš jako duch. Co ty tady tak brzy ráno?“ pokusil se rozptýlitLucia Malfoye, který vražedným pohledem probodával jeho kamaráda.

„Nedělníráno je ideální čas na umírání,“ zavrčel Lucius směrem k Jasonovi a Harrynevěděl, jestli se má smát nebo nadávat.

„Zahajuji generální ústup", šeptnul mudo ucha Jason a s hlasitým „Nashle!“ bleskově zmizel za nejbližším rohem.Harry se pootočil a s pobaveným úsměvem sledoval jeho úprk. Nespokojené zavrčeního donutilo obrátit pozornost zpět na podmračeného Malfoye.

„Děsíš mi kamarády, víš to?" vytknul mu.

„V jeho případě mne to až neskutečně těší. Uždřív jsem si všimnul, že se kolem tebe nevhodně ovíjí,“ poznamenal chladněMalfoy.

„Už dřív?“ zeptal se Harry nechápavě, ale pakmu něco naskočilo. „Jo, ty myslíš tenkrát U Černého barona.“

„Mimo jiné,“ ujistil ho Lucius.

„Jason je neškodný a hlavně je to komediant,“ujistil ho Harry. „Až si najde partnera a zamiluje se, zapomene, že vůbec existuju.Tím jsem si jistý.“

„Žádná dobročinnost v tomto směru, nehodlámse dělit. Aspoň si rychleji uvědomí, komu patříš," prohlásil s arogantněspokojeným úsměvem. Evidentně ho těšilo, jak na Jasona zapůsobil.

„Nejsem tvůj majetek," zapíchnul Harry ukazováčekdo Luciovy hrudi.

„Ne, nejsi můj majetek,“ potvrdil muž. „Alejsme milenci a z toho pro mně vyplývají jistá práva, kterých se nehodlám vzdát,"prohlásil rezolutně.

„Tenhle tvůj přístup mě zničí,“ povzdechnulsi Harry. „Co tě sem přivádí tak brzo? Právě nám končí služba a chystám sedomů. Večer mě čeká další.“

„Vím. Mám tady poblíž nějaké neodkladné řízení,“odpověděl neutrálně.

„A tvá cesta vede jen tak náhodou přesministerstvo,“ popichoval Harry.

„Ano, zcela náhodou,“ zněla lakonickáodpověď. „Vhodná příležitost ti říct, že se uvidíme v pondělí odpoledne.“

„U mě nebo u tebe?“

„Záleží na tobě,“ natáhnul ruku směrem k Harryhohrudi, k místu, kde bylo ukryto znamení.

Harry přistoupil trochu blíž, takže seLuciova ruka jeho hrudi skutečně dotkla. S provokativním úsměvem sezeptal: „Chyběl jsem ti?“

Nechtěl nic jiného, než aby Lucius připustil,že ho prostě jenom chtěl vidět. Tuhle drobnost mohli přeci klidně vyřešit přessovu. Možná to bylo jen zbožné přání, ale Harry se ho urputně držel.

„Zcelanepodložené tvrzení,“ odbyl ho Lucius s kamenným výrazem, ale v očíchmu povědomě jiskřilo.

„Zase kličkujete, pane Malfoyi,"upozornil ho Harry a nasadil vědoucí poloúsměv, který říkal No tak, Luciusi, řekni to.

Lucius ho chvíli pozoroval zpod přivřenýchvíček.

„Tvou schopnost tvrdošíjně se držet některýchtémat shledávám velmi nepříjemnou," ušklíbnul se mírně pobaveně.

„Páni! Velmi kulantně vyjádřeno, že jsemotravný," zasmál se Harry od ucha k uchu. „Ale stejně bych to od tebe rádslyšel.“

„Co konkrétně?“ povytáhnul lehce obočí, abytak dal najevo, že netuší, o co jde.

„U Merlina! Ty jsi neuvěřitelný,“ zasmál seHarry jeho vytáčení.

„Když jinak nedáš,“ řekl Lucius, přitáhnul siho za hábit a vášnivě políbil. Harry se ochotně poddal a polibek se prohloubil.To, jak jazykem laskal jeho dolní ret a… Merline! Skoro se mu podlomila kolena, ještěže hotak pevně svíral.

„Přeji ti sladké sny," zavrněl mu doucha Lucius, když ukončil jejich krátké intimní spojení. A než se Harry stačilzmátořit, otočil se a odcházel.

Harry za ním chvíli zmateně hleděl. „Stálejsi mi neodpověděl!“ zvolal za ním, když se trochu vzpamatoval.

„Ale odpověděl,“ usmál se muž přes rameno aodkráčel s elegancí sobě vlastní.

Budu simuset zlepšit zmijozelštinu, pomyslel si Harry a vydal se do kanceláře, aby mohl jítbrzo domů. Jak po tomhle usnu, to vážněnevím.

Pokračování příště

Vábení moci - 40.

2012-02-19T13:21:00.000+01:00

kapitola 40. - Ty máš všechno (autor Nade)

Dnes tu máme jubilejní kapitolu. Když jsem tuhle povídku začala psát, myslela jsem si, že nebude mít ani 20 kapitol. Zvlášť, když má předchozí a jediná kapitolovka měla jen 10 dílů. Taky jsem zjistila, že ačkoliv jsem si dala limit minimálně 3 stránky na kapitolu, kapitoly jsou delší a delší. Asi se mi to trochu vymklo z ruky, že? :D
Takže 40 na krku, slavte se mnou. Díky všem mým podporám, bez kterých by to nešlo - tess, Jutaki, terkic, bacil, Majduš, Lafix, Saskya, Kitti, Zuzana, Lucka, Lily, Gaby, minimar, Káťa, Sirina, hrdě hlásící se anonymek, Clowers, evica a jeden neznámý. Všem velký dík.

40. kapitola – Ty máš všechno

Harry se pozvolna probral ze sna a velmi zřetelně vnímalruku, která ho pevně objímala kolem těla. Spokojeně se zavrtěl, ale opatrně,aby Lucia nevzbudil. Mají ještě spoustu času a tohle bylo tak… Klidně by takhlevydržel ještě hodně dlouho. Spokojeně si povzdechl a nechal se ještě unášetsladkým polospánkem.

„Příjemné,“ zamručel za ním po chvíli spokojený hlas.„Jen máš na sobě trochu moc oblečení.“ Luciova ruka šikovně našla cestu podkošili a pozvolna mapovala kůži na Harryho břiše.

„No jo,“ zasmál se tiše Harry a ponořil se do příjemnostidotyku. „Ráno jsem sebou praštil vedle tebe do postele tak, jak jsem byl. Jakse cítíš?“

„Hmmm,“ zamručel muž místo odpovědi. „Byl jsi velmi… pozorný.“Přitáhnul si Harryho blíž a políbil ho na krk.

„Vlastně jsem ti chtěl zcela regulérně vynadat,“ brblalHarry, ale ve skutečnosti si to užíval.

„Měl jsi o mě strach?“ zapředl mu do ucha a Harry sezavrtěl.

„Bude divné, když řeknu, že jo?“ vyprsknul trochu podrážděně.

„Nepopírám, že mě to těší,“ přiznal Lucius.

„Počítal jsem, že právě ty budeš opatrnější,“ vyslovilHarry jemnou výčitku a v duchu dodal nežjá.

„Normálně to tak je, ale udělal jsem chybu,“ přiznal mužtrochu neochotně. „Měl jsem od Sanderse dostatek informací a byl jsem si jistý svouvěcí. Bohužel, ani on zřejmě nevěděl, že Morcerf proniknul do mé vlastní sítě.Byla to ale cenná zkušenost.“ Na chvíli se odmlčel. „Mrzí mě však, že zemřelmuž, který se mnou úzce spolupracoval.“

„Ten Francouz ho zabil?“ staral se Harry. Otočil se tak,aby Luciovi viděl do obličeje. Jejich pohledy se setkaly.

„Ne on, to já,“ povzdechl si Lucius. „Byl pod Imperiem adostal rozkaz mě napadnout. Nechtěl jsme ho zabít, ale bohužel stalo se. Musímněco udělat pro jeho rodinu,“ zamrmlal si pro sebe.

„Co se vlastně přesně stalo, jestli se můžu zeptat?“Podložil si svou střapatou hlavu dlaní a opřel se o loket. Čekal, jestli se musvěří.

Lucius trochu nevrle zavrčel. Posadil se a posunul víck čelu postele, kde si upravil polštář, do kterého se opřel. Harryho sipřitáhnul k sobě. Ten se přizpůsobil situaci a uvelebil se vedle něho,špičkami prstů laskal kůži na hrudi svého milence.

„Čekal na mě,“ začal Lucius. „Překvapuje mě, jak věděl,že se tam objevím právě dnes. Nikdy jsme se nesetkávali pravidelně.“

„Třeba jeho lidé sledovali Draca. Pokud věděl, že ti vnoci předal informace, mohl předpokládat, že něco podnikneš,“ navrhnul muřešení Harry.

„Ano, to je možné,“ připustil s kývnutím.

„Co se dělo dál? Předpokládám, že tě chtěl zabít.“

„Naopak,“ zasmál se trpce Lucius. „Chtěl obchodovat.Zajistil, abych nemohl odejít a vyslechnul jeho návrh. Ne, že by mi dávalpříliš na výběr.“

„Zase chtěl, aby ses přidal k němu?“ Harry věděl, žeuž při akci v lázních dostal Lucius tuhle nabídku. Tenkrát ji odmítnul azdá se, že tentokrát taky a mnohem razantněji.

„Mimo jiné,“ odtušil bezbarvě muž. „Hlavně se chtěldostat k tobě. Zdá se, že mu nestačí nasbírat moc od jiných. Zřejmě,z prestižních důvodů, stojí nejvíc právě o tvou sílu.“

Harry se nespokojeně ošil. „Ale já to úplně chápu,“prohlásil kysele. „Od samého počátku je skalp chlapce-který-přežil velmiceněný. A to v mnoha ohledech. Je neuvěřitelné, kolik existuje lidí, kteříse mě chtějí třeba jen dotknout. A taky je dost těch, kteří se na mně chtějípřiživit. Je to otrava,“ povzdechnul si rezignovaně.

„Sláva je ošidná, ale vysoce ceněná. Tak to prostě je,“ pokrčilrameny Lucius.

„Já si nejvíc cením opravdových přátel,“ přiznal Harry.

„Jak poznáš opravdového přítele? Každýz kouzelnického světa o tobě slyšel ještě dřív, než tě potkal. Jak můžešvědět, že jejich zájem není účelový?“ Lucius z pohledu nesmírně bohatého apoliticky mocného kouzelníka moc dobře věděl, o čem mluví.

„U některých to poznáš hned. Opravdu špatní herci,“zasmál se Harry. „U některých až později. Ale pak jsou i lidé, kteří se dokážou překlenoutpřes předem vytvořenou iluzi a poznají skutečného Harryho Pottera, bez příkras,bez nadsázky, bez přetvářky. Jako třeba Jason a Sean.“ Harry se spokojeněusmál.

„To je snadné, jsi velmi přímočarý,“ zašeptal mu Luciusdo vlasů.

„Ale mnozí to nevidí, nebo spíš nechtějí vidět. Naštěstímám kolem sebe takové lidi, jako je Neville a Lenka. A samozřejměWeasleyovi,“ Harry se rozpustile rozesmál. „Vlastně je legrační, že mám spoustupřátel, které můžu shrnout do toho jednoho slova, a to včetně Hermoiny.“

Lucius nad Weasleyovými jenom protočil oči, ale zdržel sepoznámek.

„Ale ti jsou jako moje rodina, prošli se mnou peklem,“dodal Harry trochu smutně.

„Ano. Zkouška ohněm je spolehlivý způsob,“ souhlasilLucius a sklonil se, aby jemně políbil jeho tvář a pak i ústa. Harry mu vyšelochotně vstříc, ale po chvilce ho rukou odtlačil. V čích mu hráli čertíci.

„Neodbočuj, ano?“ pokáral ho s úsměvem. „Co tiMorcerf nabízel výměnou?“

„Jako obvykle,“ zabručel muž, mírně zklamaný, že mu jehoúhybný manévr nevyšel. „Peníze, moc…“ na chvíli se odmlčel, „… a sebe.“Ironicky si odfrknul.

„Cože? No tak to mě definitivně probralo.“ Harry sevymanil z objetí a posadil se na kraj postele. „Takže mám vážnou konkurenci?“Sice vtipkoval, ale moc dobře mu po těle nebylo.

Lucius si přejel dlaněmi přes obličej. „Konkurence neníto správné slovo. Bylo to jako má nejhorší noční můra.“

„Co tím myslíš?“ zeptal se mladík trochu rozpačitě aLucius na něj upřel svůj vážný pohled.

„Určitě si vzpomínáš, jak vypadal Temný pán.“

„Jo,“ odpověděl Harry pevně. „Voldemort byl hnusná zrůdas hadím ksichtem.“

„To s kouzelníkem dělá nadměrné užívání ténejtemnější magie. Vybírá si svou daň,“ vysvětlil Lucius.

„Takže ten Frantík…,“ nakousnul Harry.

„Byl jedním slovem… nechutný,“ prohlásil muž náležitězhnuseně. Když viděl tázavý výraz v mladíkově obličeji, pokračoval:„Vypadal jako seschlá mumie s pařáty, které bolestně postrádaly manikúru,a černé démonské oči.“ Znechucení z něho přímo odkapávalo.

„Tak tohle vysvětluje tvou ranní zmínku o mé kráse,“zabublal smíchy Harry.

„Něco takového jsem vypustil?“ podivil se Lucius.

„Zcela nedopatřením,“ smál se Harry a upravil si oblečení.Kouzlem vyrovnal zmačkanou košili.

„Samozřejmě,“ ušklíbnul se Lucius ironicky. „Vidím, že minezbývá než vstávat,“ prohlásil a začal se vymotávat z pokrývky.

„Víš,“ začal Harry, když pozoroval hru svalů na Luciovýchzádech, „nedivím se, že tě chtěl…“ Rozpačitě si odkašlal, když po něm Luciusšlehnul pohledem. „Ale když vypadá, jak jsi ho popisoval, proč si mohl myslet,že budeš chtít ty jeho?“

Malfoy se na něho zamyšleně zadíval. „Tvá otázka mnepřekvapuje. Sám sis před chvílí stěžoval na slávu, která tě činí středem zájmu.Myslíš, že kdybys byl znetvořený, nebyl by o tebe zájem?“

„Možná trochu,“ připustil Harry.

„Možná. Sláva, moc a peníze mají svou vlastnípřitažlivost. Záleží jen na prioritách každého člověka.“

„Ale tys ho nechtěl,“ řekl s úlevným úsměvem Harry.

„Nechtěl,“ ušklíbnul se Lucius. „Jsem možná trochupovrchní, ale u mě hraje zevnějšek dost podstatnou roli.“

„Takže jsem vyhrál ten pomyslný souboj jen díky tomu, že nejsemzrůda jako on?“ zeptal se Harry trochu kysele.

„Nejen to,“ odpověděl muž vážně. „Ty máš všechno, co onnemá. Kromě bohatství, politické moci a slávy, což jsou veličiny, které se dajízměnit k lepšímu i horšímu, je tu ještě magická síla. Ta jeho je po užitíčerných rituálů možná dost velká, ale ty si se silný už narodil. Tvá magie jetvou přirozenou součástí, o té jeho se dá s úspěchem pohybovat. Myslím, žeho to časem samo zničí,“ usmál se spokojen svým soudem. „Na rozdíl od něho máši líbivý zevnějšek a kupodivu i příjemnou povahu, což je pro Morcerfa naprostonedosažitelné. Jdu do koupelny, přidáš se?“ uzavřel svůj monolog naprostoabsurdním slovním přemetem, svůdně mrknul na Harryho a vstal z postele.

Ten stál jako zkoprnělý a zíral s očima navrchhlavy. Právě mu byla mezi řečí složena naprosto nečekaná poklona a navíc mu vrtala hlavou zmínka o zničeníMorcerfa jeho vlastní magií. Jak tomyslel?

Potřeboval si to srovnat v hlavě, což mu pohled naLuciovo nahé tělo příliš neusnadňoval. Ten se jeho vykolejenému stavu spokojenězasmál, hodil na sebe župan a s grácií sobě vlastní odkráčel do vedlejšímístnosti.

Harry si najednou uvědomil, že zapomněl i dýchat, tak torychle napravil. Přešel ke křeslu a zcela automaticky si natáhl ponožky, kterému tam ráno připravili domácí skřítkové.

Tááák, ještě boty.Harry, vzpamatuj se! Potřásl hlavou, aby si trochurozjasnil myšlenky.

„Koupelna je volná.“ Luciovo oznámení ho probraloz letargie. Rychle tam vklouznul, aby vykonal vše potřebné, a když vešelzpět do ložnice, byl už Lucius téměř připraven.

Právě si upravil manžetové knoflíčky a sáhl po krátkémkabátci. Při pohledu na Harryho se usmál. „Je docela milé, jak snadno se nechášrozhodit.“

Harry pomstychtivě zavrčel, přistoupil až k němu avášnivě ho políbil. Když se po chvilce odtáhnul, potěšilo ho překvapenív Luciových očích.

„Ty taky,“ řekl a zlomyslně se zasmál lehce pobouřenémuvýrazu, který následoval.

„Přesto si myslím, že mám určitý náskok,“ prohlásilsamolibě Malfoy a lehkým pokynem ruky naznačil směr dveře. „Půjdeme?Předpokládám, že Draco nás čeká s obědem.“

„No jo, a taky se snídaní,“ zasmál se Harry a vykročil nachodbu. Po pár společných krocích se Lucius zastavil u dveří své pracovny arukou na klice se otočil k Harrymu. „Jdi prosím napřed, jen si tu něco vezmua hned za vámi přijdu.“

Ten se jen pousmál, kývnul hlavou a vydal se známoucestou k jídelně.

Vstoupil dovnitř a očima se zastavil na Dracovi, kterýseděl v křesle stranou od jídelního stolu a četl si noviny.

„Ahoj, snídani jsme asi trochu prošvihli,“ zakřenil se omluvně.

„Všimnul jsem si,“ odtušil Draco nevzrušeně, „aspoň zbylovíc na mě. Hlavně mě ušetři detailů,“ dodal rychle.

„Jsem rád, že to vidíš tak pozitivně.“

Draco konečně odložil noviny a zvedl zrakk příchozímu. „Co vidím pozitivně, je především skutečnost, že tentokrátmáš boty.“

„Snažil jsem se. Nechtěl jsem poranit tvůj křehký jemnocit,“zapitvořil se Harry a s mírně rozpaženýma rukama se otočil kolem své osy, abysi ho mohl lépe prohlédnout.

„Nejsi nic než komediant,“ odbyl ho Draco. „Myslím, že mětvůj excentrický vzhled už nemůže nijak překvapit.“

„Jsem tak zklamaný,“ povzdechl si žertovně Harry a usadilse ke stolu, kde se opřel lokty a bradu spokojeně položil do dlaní.

„Díky, Merline, za drobné radosti,“ ušklíbnul se blonďáka také se přesunul ke stolu. Na rozdíl od Harryho si však sedl velmi způsobně aubrousek si předpisově rozprostřel na klíně.

„Co mne však překvapuje,“ pokračoval, „že si někdo jakomůj otec,“ čímž chtěl zřejmě zdůraznit jeho dokonalost, „k sobě vybereněkoho tak sebedestruktivního a…“ na chvíli se zamyslel. „Neuhlazeného. Ano, toje to slovo, které dokonale vystihuje jak tvé chování, tak vzhled.“K vlastnímu znechucení nedokázal zabránit tomu, aby jeho pohled nezavadilo černou neuspořádanou kštici.

Potter se však podle očekávání neurazil, ale pouze se krátcezasmál. „Tak to si budeš muset stoupnout do fronty.“

„Co?“ hlesnul udiveně a upřel na něho svůj modrý pohled.

„Do fronty překvapených,“ vysvětlil Harry a pohodlně seopřel, ruce složil na prsou a nohy si natáhnul pod stůl. „Po tom, co se zmíniliv novinách, existuje celá armáda lidí, kteří nevychází z údivu.“

„Ach, jistě,“ pochopil Draco. „Nechci nic naznačovat,“načal z jiného soudku, „ale tvé způsoby u stolu volají po drobnémvylepšení.“

Harry pobaveně zvedl obočí.

„Drobné rýpnutí před obědem vylepší chuť k jídlu,“ vysvětlilspokojeně mladý Malfoy.

„Radši bych sežral svoje koště, než bych se nechalvychovávat od tebe,“ prohlásil Harry se sladkým úsměvem.

„Ačkoli,“ naklonil hlavu na stranu, „jste si s otcemdost podobní. Možná bych se mohl splést.“ Ohromně se bavil pohledem na povážlivěbobtnajícího vrstevníka.

Ne, že by někdy v budoucnu plánoval nechat se Luciemvychovávat, ale nemohl odolat, aby svého školního rivala nepoškádlil.

Očekávaný výbuch mladého aristokrata se však nekonal,protože do jídelny vstoupil Malfoy starší. Svazek pergamenů, který přineslz pracovny, odložil na příborník a usadil se ke stolu. Harry si sedl, jakse sluší a patří.

„Dobré poledně přeji,“ prohlásil Lucius formálně a dalpokyn skřítkům, aby začali servírovat. Oba mladí muži mu tiše odpověděli ačekali, až je skřítci obslouží.

Harry uchopil příbory do rukou, popřál si s oběmadobrou chuť a chystal se pustit do jídla. Lucius ho však nečekaně uchopil rukouza bradu, otočil k sobě a krátce, ale dost tvrdě, políbil. Když ho pustil,ještě chvíli mu pevně hleděl do očí.

„To bylo za co?“ otázal se Harry udiveně a provokativněsi oblíznul polibkem brnící rty.

„Rozhodně bych ti nedoporučoval, aby ses pletl,“ zavrčelLucius, odvrátil pohled do svého talíře a začal se věnovat jídlu.

Harry začal krájet maso na talíři a přemýšlel, kolik z jejichpředchozího rozhovoru Lucius vyslechl. Koutkem oka mrknul po Dracovi a jejichpohledy se protnuly v nečekaně spokojeném souznění. Harry se tetelil blahem,jako vždycky, když dal Lucius najevo žárlivost nebo majetnictví. Nahlas by toale nepřiznal ani pod Cruciatem.

A Draco byl potěšený tím, že ho jeho otec může považovatza možného soka. Nic vám tak nenamasíruje sebevědomí, jako uznání náročnéhootce, i když pouze naznačené.

„Nevím, co všechno jsi zaslechl, ale byl to jenom žertík,“začal Harry uvádět věc na pravou míru, ale byl přerušen druhým mladíkem.

„Má pravdu, otče. Je to jenom taková naše hra,“ doplnil aHarry se tomu označení uchechtnul.

„Hra na co?“ zeptal se Lucius zaujatě.

„Na Pottera a Malfoye,“ Harry už nevydržel a vybuchnulsmíchy.

„Abych to upřesnil,“ ušklíbnul se Draco na rozesmátéhoPottera, „on bude prostě otravný Potter a já odpovídajícím způsobem protivnýMalfoy. Nic nového,“ pokrčil rameny, „ale tentokrát se to snad obejde bezkrveprolití.“

Teď už opět vážný Harry na to pokýval. Tím krveprolitímse svým způsobem provinili oba.

„V žádném případě nemám o Draca tento druh zájmu,“ zašklebil se Harry na zmíněného.

„V každém případě nemám o Pottera žádný zájem,“ vrátil muten jedovatě.

„S takovým stavem věci se dokážu vyrovnat,“ prohlásilLucius a pohledem šlehnul ke svému milenci. „Jinak bych byl nucen učinit jistá opatření,“dodal trochu zlověstně.

Vidlička, která mířila do Harryho úst se zastavila na půlcesty. „Máš na mysli pás cudnosti nebo něco v tom smyslu?“ zeptal seprovokativně a jeho pohled říkal: Neexistujemožnost, že bych to dovolil.

„Taky varianta, ale je to příliš barbarské,“ připustilLucius lehce znechuceně. „Znám mnohem zajímavější způsoby, jak tě přesvědčit…“Jeho hlas klesnul do svůdných hloubek a Draco se začal dusit svým soustem.

„Myslím, že to prodiskutujeme jinde a jindy,“ pravilLucius opět tím kultivovaným tónem, jakoby se nic nestalo a pokračoval v jídle.

Draco s hlasitým klepnutím odložil sklenici, kterouprávě převrátil do sebe, aby zachránil holý život.

„Děkuji,“ vydechl úlevně a hodil podezíravý pohled na svédva spolustolující. „Můžu teď bezpečně pokračovat v konzumaci jídla?“

„Samozřejmě“, odtušil Lucius a Harry se moudře zdrželkomentáře a radši se soustředěně věnoval svému talíři. Měl úplně jiný problémnež Draco. Potřeboval mírně zchladit.

Zbytek oběda proběhl bez dalších karambolů v duchuvšeobecného klábosení o všem a o ničem. I když Harry si byl jistý, že Malfoyovézcela určitě neklábosí, ale zasvěceně hovoří.

Jediným okamžikem, kdy Lucius vrčel bylo, když se ho jehomilovaný syn ptal na zdravotní stav. Tím mu samozřejmě připomněl jeho ranní indispozici.

„Obávám se, že stýkání se s lidmi tohoto druhunesvědčí mé reputaci a mým představám o mně samém,“ uzavřel Lucius toto téma.

Po obědě se přesunuli do salónu, kde se podávala káva, nakterou se mimochodem Harry těšil jako malý kluk. Jeho kofeinový deficit už bylna pováženou a večer ho čekala noční služba.

Zatímco si v křesle spokojeně vychutnával svoudrogu, Lucius svému synovi vylíčil události dnešní noci. Většinu z toho užslyšel, tak si dovolil trochu nerušeného požitku.

„Dnes v noci bohužel zemřel v mých službáchBarnaby Campbel. Je nutné odškodnit rodinu, a to bude práce pro tebe, synu,“řekl závěrem s povzdechem Malfoy starší a předal Dracovi část pergamenů.„Tady máš potřebné údaje.“

„Jak víš, že je neodbude almužnou?“ zeptal se opatrně Harry,který rozhovor dosud jenom sledoval. „Neber si to osobně,“ dodal omluvně naadresu Draca.

Ten mu odpověděl sám. „Už od raného mládí se učímohodnotit, kolik která záležitost vyžaduje finančních prostředků. A to odúplatků, kterými si zavážeš vlivné osoby, až po odměny za prokázané služby. Každýpřípad je individuální podle postavení, důležitosti a náročnosti dané osoby. Jeto hotová věda. Když nabídneš málo, urazíš, ale mnohem horší je, když je topříliš mnoho.“ Mladík byl se svým vysvětlením spokojený a arogantně se usmíval.

„Prostuduji si údaje o finančním postavení rodiny a vdovadostane tolik, aby mohla zabezpečit děti do života, ale i sebe ve stáří.Nebudou strádat, o to se postarám.“

„Rozumím, a věřím ti,“ řekl k Dracově údivu. „Jenomje to pro mě trochu neznámá půda,“ přiznal Harry.

„Je to rozdílným přístupem k moci,“ dodal Lucius.„Ty, s tvým postavením a pověstí, si můžeš dovolit přímou cestu. Zájemveřejnosti stojí za tebou. Mladá paní Weaselyová by ti v případě potřeby zcelajistě poskytla bližší vysvětlení, jak to funguje.“

„Hermiona by určitě nikoho neuplácela,“ bránil odhodlaněsvou kamarádku.

„To asi ne,“ usmál se Malfoy, „ale určitě má dopodrobnanastudovaný celý mechanismus.“

„Jo, to asi jo,“ zakřenil se Harry. „To by jí bylopodobné.“

„Už máš představu, kdo nahradí Campbela?“otázal se Malfoymladší, zatímco nahlížel do pergamenů.

„Mám už určitý plán. Později to prodiskutujeme,“ zmínilLucius. Bylo vidět, že svého syna bere jako rovnocenného partnera a Draco na tobyl náležitě pyšný.

„Víš, kdo nás zradil?“ zeptal se mladík.

„Zatím ne,“ odpověděl Lucius a svým výrazem zcelazřetelně dal najevo svou nelibost s tímto mrzkým činem. Zradit Malfoye? Viníkbude pykat.

„Pokud dovolíš, postarám se i tohle,“ prohlásil tvrděDraco.

„Je to tvé,“ svolil jeho otec.

Oba se v tu chvíli tvářili tak, že z toho Harrymupřeběhl mráz po zádech.

„Nechte toho, děsítemě,“ prohlásil a přeskakoval pohledem z jednoho na druhého.

Draco se pobaveně ušklíbnul. „Už chápu tvou volbu,“ řeklsměrem k otci. „Je zábavný.“ Lucius se spokojeně usmál.

Harry hodil po Dracovi znechucený škleb a ten sek jeho překvapení upřímně zasmál.

„Jak jsem řekl. Zábavný.“

Harry si něco nesrozumitelného zahučel do hrnku s kávou.

„Odmítnul jsi jeho nabídku a proto došlo k boji,předpokládám,“ vrátil se Draco k původnímu tématu.

„Ano, ale ten boj jsem vyprovokoval já sám. Neměl jsemmožnost se přemístit a přenášedlo mi bylo odňato. Naštěstí Harry použil MEUS atím došlo k zlomení všech kouzel a magických bariér,“ vysvětlil Lucius.

„Nemůže použít tvé přenášedlo, aby se dostal na Manor?“zeptal se znepokojeně Harry.

„V žádném případě,“ uklidnil jeho obavy Lucius. „V rukoukaždého, kdo není Malfoy, je přenášedlo pouze obyčejná tretka.“

„Naznačil jsi, že ho jeho magie sama zničí,“ připomnělHarry.

„Oh, všimnul sis?“ rýpnul si Lucius s provokativním úsměvem.

Harry se mírně začervenal. „Už zase uhýbáš,“ postěžovalsi.

„Už jsem říkal, jaké účinky má užívání této magie. Alevšimnul jsem si ještě něčeho. Morcerf přede mnou kouzlil jenom jednou. To všakstačilo, abych zaregistroval, jak je jeho magie silná, opravdu silná, alestejně tak nestabilní. Jakoby ho požírala zevnitř. V tom jednom okamžikujsem skoro očekával, že se jeho tělesná schránka rozpadne přímo přede mnou.“

„To by stálo za bližší prostudování,“ přemýšlel nahlasDraco.

„Skvělý nápad,“ prohlásil Harry. „Pokusím se navnaditHermionu. Jak ji znám, neodolá možnosti prolézat knihovnu.“

„Taky se pokusím něco najít, ale neříkej jí to. Nechci z tohozase udělat mezikolejní soutěž,“ zabručel mladý Zmijozel.

Harry potlačil smích a obrátil se na Lucia. „Říkal jsi,že mi předáš informace od Sanderse. Večer jdu do práce a Bradáč si na mě už určitěbrousí zuby.“

„Samozřejmě, mám to tu pro tebe připravené,“ a podalHarrymu zbytek pergamenů. „Podle všeho nemá Morcerf v Británii přílišmnoho příznivců. Podle Sanderse tak patnáct, a vzhledem k tomu, že jsemnejméně tři z nich zabil, ještě méně.“

„To je dobrá zpráva, ne?“ zamračil se Harry.

„Bohužel je nutno neustále počítal s pomocí jehopříznivců z Francie. Ne náhodou je jejich hlavní shromaždiště v hrabstvíKent, zcela mimo kouzelnickou komunitu, a to přímo v přístavu Dover.“

„Pravda, to je do Francie jenom skok,“ připustil Harry.

„Do Calais je to přes kanál La Manche pouhých 34kilometrů,“ doplnil Draco.

„To znamená, že musím přesvědčit Bradáče, že je třeba v přístavuposílit protipřemisťovací bariéru. Aspoň na čas, aby nedošlo k diplomatickýmhádanicím,“ prohlásil pevně Harry. „Musíme ho odříznout.“

„To by dost pomohlo,“ souhlasil Lucius.

„Tak fajn, jsme domluveni,“ usmál se Harry s povzdechem. „Bylomi tu s váma dobře,“ ignoroval Dracovo odfrknutí, „ale už budu muset jít.“Vstal a přivolal si hábit.

„Půjdu tě vyprovodit,“ nabídnul se Lucius a společněvyšli ze salónu. Dole u hlavních dveří ho zastavil.

„Nezapomněl jsi na něco?“ Nečekal na odpověď a přitáhnulsi Harryho k polibku. Ten se nebránil, naopak. Polibek se prohloubil, nabralna intenzitě a najednou zanechal Harryho zcela bez dechu. Ten zvedl svůj lehceomámený zrak, aby spatřil Malfoyův zatraceně spokojený výraz.

„Pořád mám náskok,“ prohlásil samolibě a Harry se zasmál.

„Promiň, pořád nějak nemůžu uvěřit, že ty…“

„Prostě si zvykni,“ poradil mu Lucius blahosklonně, ještěmu ukradl jeden polibek a pak konečně svolil, aby se Harry vzdálil z MalfoyManoru.

ooOoo

Právě otevíral dveře své kanceláře, když ho zastavilznámý hlas.

„Harry,“ volala na něho Mia a vzhledem ke svémupožehnanému stavu, se k němu přibližovala poměrně rychle.

„Děje se něco?“ vyjevil se.

„Něco jsem našla!“ prohlásila a nadšení v jejím hlaseHarryho trochu uklidnilo.

Trochu.

Pokračování příště

Vábení moci - 39.

2012-02-12T15:17:00.001+01:00

kapitola 39. - Nabídka (autor Nade)
Dnes je kapitola trochu delší. Měla jsem pár nápadů na vylepšení a trochu se mi to zvrtlo. Jenže mi to nějak nešlo rozdělit, takže dvojnásobná nadílka je tu.

Opět děkuji všem komentujícím za podporu a místy i vyznání lásky (budu se červenat), jmenovitě: tess, tři anonymní anonymci, bacil, Yoku, Majduš, hrdě hlásící se anonymek :-), Yoru, Zuzana, evica, Jutaki, terkic, Lucka, Lily, Lafix, Káťa, Lex-san a Sirina. Tohle je pro vás.
Sirino, tobě ještě posílám všechnu sílu vesmíru, aby ti pomohla.

39. kapitola – Nabídka

Lucia ze spaní probudilo jemné šťouchnutí do ramene. Zamrkal a velmi pozvolna se ze své dřímoty vracel do reality. Silně vedle sebe vnímal přitulené, zhluboka oddechující tělo. Harry.

Ohlédl se přes rameno a zaregistroval domácího skřítka v hlubokém předklonu se županem v natažené ruce.

„Promiňte, pane,“ šeptal skřítek poníženě. „Mladý pán vám volá krbem, pane.“

Lucius se s povzdechem jemně vymanil z objetí tak, aby mladíka nevzbudil a sáhl po svém županu. Ještě za chůze se ovinul příjemnou látkou a uvázal si pásek. Ani nepřemýšlel nad tím, že je bos a rovnou zamířil do místnosti, na kterou ukazoval skřítek.

Z krbu se na něho ze zelených plamenů šklebil jeho drahý syn.

„Ty už jsi na lůžku, otče?“ podivil se, když ho viděl v županu, velmi nalehko. „Nebo máš návštěvu?“ rozverně se pousmál. „Nerad bych rušil.“

„Taky tě zdravím, synu,“ odbyl jeho všetečnou otázku. „Určitě mi nevoláš v tuto dobu, abys měl nemístné poznámky.“

Na to se Draco vědoucně ušklíbnul. Nebylo třeba nic víc dodávat, měl jistou představu, co jeho otec ještě před nedlouhým časem provozoval.

„Mám pro tebe ty informace, které jsi požadoval. Jenom se mi nezdálo ti to posílat z Paříže letaxem. Tak jsem radši volil tuto cestu.“ Hlava na malou chvilku zmizela a z krbu se vykutálel srolovaný pergamen, který si Lucius mžikem přivolal do ruky. Rychle ho rozložil, aby nahlédnul dovnitř.

„Hmm,“ bručel si pro sebe, zatímco přejížděl dokument očima.

„Některé údaje nejsou potvrzené, je u nich křížek,“ informoval ho Draco. „Ale těm ostatním bych taky moc nevěřil. Nechci být paranoidní, ale cítím, že není všechno, jak má být.“

„Vyskytly se komplikace?“ Lucius zaměřil oči na hlavu svého syna.

„Naopak. Všichni, na které jsi mne odkázal, byli nesmírně ochotní. Na můj vkus až příliš,“ dodal.

„Co z toho vyvozuješ?“ Lucius důvěřoval úsudku svého syna. Měl bystré myšlení a rozhodně Malfoyovský pud sebezáchovy.

„Začíná tady být trochu horká půda. Podle mne to chce Morcerf v Británii rychle ukončit a vrátit se do Francie. V podsvětí to doslova vře.“

„Rozumím. Pokud nemáš nic neodkladného, vrať se domů.“

„Jak myslíš. Ještě si něco vyřídím a k ránu bych mohl být na Manoru.“ Pak se zlomyslně uchechtnul. „To budu mít šanci ještě poznat tvého hosta.“

„To není nutné. Předpokládám, že po letech strávených v Bradavicích se znáte,“ vrátil mu lehce zlomyslný úsměv.

Ten Dracův na chvíli zamrznul. „Chceš mi říct, že to ON je právě tady?“

Lucius nehnul brvou a jenom si založil ruce na prsou. Jeho naprosto nepohnutý výraz dal Dracovi jasnou odpověď. „Promiň, ale trochu jsi mě překvapil,“ pokrčil rameny, což v krbu moc nevyniklo.

„Doufám, že s tím nebudeš mít nějaký problém.“ Luciovo prohlášení však neznamenalo obavu o blaho mladšího Malfoye, ale jasné prohlášení – Je to moje věc, synu, a ty se s tím smiř.

„Dokážu se s tím vyrovnat, pokud mě nebudeš nutit, abych s vámi absolvoval společné pikniky a jiné romantické nesmysly,“ pronesl mladík z krbu s lehkou arogancí.

Lucius ho stihnul pohledem, který naznačoval Dracovo pochybné duševní zdraví. Mladík se tomu pobaveně ušklíbnul. „Dobře, budu svatý Malfoy. Žádné vražedné útoky, slibuji.“

„ŽÁDNÉ útoky,“ ujistil ho Lucius.

„Ale bude mi to chybět,“ prohlásil mladík rozverně. „Taky jsem s ním chtěl kamarádit,“ prohlásil s hranou nevinností a Lucius po něm šlehl pohledem.

„Ne takhle, pro Merlina!“ ujistil ho rychle syn a podařilo se mu úspěšně potlačit smích nad otcovou reakcí.

„Však víš, první den ve škole... Ale nějak to nevyšlo.“ Přitiskl si prst na ústa a zasněně pohlédl bokem, jako by vážně přemýšlel nad tím, jak je to možné.

„Nezoufej, synu,“ ušklíbnul se muž pobaveně, „budeš mít spoustu možností tuto situaci napravit.“

„Nemůžu se dočkat“, prohlásil s ironickým úsměvem Draco. „Ostatně mám pocit, že ty jsi u něho tenkrát taky příliš nepochodil.“

„Nepříjemná minulost, která by měla být zapomenuta,“ zavrčel Lucius. „Situace se však naštěstí obrátila a je dobrým zvykem Malfoyů, vytěžit co se dá,“ deklamoval vážně Malfoy starší.

„Amen“, zasmál se blonďatý mladík a se slovy „Uvidíme se později, otče“ jeho hlava zmizela z krbu. Zelené plameny pohasly a v domě se opět rozhostilo ticho.

Malfoy starší se vrátil do ložnice. Posadil se bokem na postel a sledoval mladíka spokojeně spícího v jeho posteli. Znamení stále ještě svítilo svou jemnou stříbřitou září na Harryho hrudi a Malfoyovi se ten pohled tak líbil, že to tak nechal. Můj.

ooOoo

Lucius, od hlavy až k patě zahalený do černého pláště, spěchal temnou uličkou, hůlku pevně v dlani. Jako vždy se musel přemístit trochu dál odsud, protože v tom tichu, které tu vládlo, by to znělo jako výstřel. Zbytek cesty byl nucen dojít pěšky. Zprávy, které mu doručil Draco, ho nutily se neprodleně spojit s jeho informátorem a spojkou.

Předpokládal, že se stihne vrátit ještě před tím, než se Harry vzbudí. Plánoval bohatou snídani a mimoto byl zvědavý na setkání Harryho a jeho syna po letech.

Tiše klouzal stíny pod zastíracím kouzlem, aby unikl náhodným pohledům, až došel k pevným dubovým dveřím pod polorozpadlými schody. Vyslovil tichou inkantaci a modrý paprsek z hůlky prošel dveřmi dovnitř. Pak čekal na smluvené znamení.

Po chvilce klika třikrát matně zajiskřila a zámek dveří povolil. Malfoy proklouznul dovnitř a neslyšně za sebou zavřel. Zastírací kouzlo již nebylo potřeba. Prošel tmavou chodbou a vstoupil do spoře osvětlené místnosti. Okamžitě poznal, že je zle, ale než se stačil přemístit pryč, rozprostřela se kolem bariéra, která mu to znemožnila.

„Vítám tě, mon ami,“ ozval se známý hlas s francouzským akcentem a zahalený Morcerf vystoupil ze stínu.

„Co tu děláš, Gilberte?“ zavrčel podrážděně.

„Mám k dispozici spoustu přřesvědčovacích prrostřředků, abych zjistil, kdo je tvůj hlavní kontakt,“ pokývnul hlavou směrem k muži, který stál v koutě s nepřítomným pohledem a s hůlkou v ruce. Byl však evidentně pod Imperiem, tudíž nepoužitelný.

Lucius tiše zuřil. Vydával dost peněz, aby si koupil bezmeznou loajalitu. Za tohle někdo šeredně zaplatí.

„Doufám, že se nezlobíš,“ zatrylkoval muž úlisně.

„Pojďme k věci.Předpokládám, že něco chceš,“ přešel Lucius jeho pokus o konverzaci. Na tlachání neměl náladu. Přemýšlel, jak se nepozorovaně dostat k přenášenu, které měl v kapse pláště. Jakoby ten zmetek četl jeho myšlenky, pronesl „Acio přřenášedlo“ a malý stříbrný přívěšek ve tvaru jednorožce se Luciovi vytrhnul z kapsy. Lucius po Gilbertovi hodil chladným pohledem.

„Omlouvám se, že jsem tě tu trrochu uvěznil, ale potřřebuji s tebou něco vážného projednat,“ a nabídl mu židli k sezení.

„Děkuji, postojím. Takže o co jde?“ Malfoy se rozhodně nehodlal vzdát jediné výhody, která mu zbyla. A to byla jeho hůlka, se kterou se však nejlépe bojuje ve stoje. To, že mu ji Gilbert neodebral hned, jak vstoupil do místnosti, značilo, že chce skutečně vyjednávat. Zatím. To mu dávalo jisté šance. „Pojďme tedy obchodovat,“ navrhnul chladně.

Francouz se zasmál. „Vždycky jsem obdivoval tvou chladnou vypočítavost, Luciusi.“

„Za lichotky si u mne nic nekoupíš,“ odpálil ho. „Zřejmě mám něco, co chceš. Vyslov požadavek a dej mi nabídku, ať můžeme pokročit dál.“

„Parfaite, mon ami,“ spokojeně prohlásil Morcerf. „Ty máš Potterra a já ho chci. Kdybych tušil, že se dá nalákat na sladká slovíčka, zkusil bych to. Ty jsi však nepopirratelně ve výhodě. Jsi skvostný muž,“ zapředl.

„Myslím, že Pottera prostě přitahuje nebezpeční. Krása je v tomto ohledu pouze bonus navíc,“ ušklíbnul se samolibě Lucius. Navíc se domníval, že si Harry cení inteligence, o čemž svědčili lidé, kterými se obklopoval. Grangerová by jasným důkazem a Weasley, i přes svůj plebejský původ, byl znám jako skvělý stratég. Navíc tu býval i Brumbál, který kolem svého chlapce rotoval jako kolem zlatého pokladu. Podle Luciova soudu byl však Morcerf pouze namyšlený hlupák, ale to nehodlal říct nahlas. I hlupáci dokážou být nebezpeční, velmi nebezpeční, a on právě stál na tenkém ledě.

„Co mi hodláš nabídnout, abych se vzdal svého zlatého chlapce?“ Ne, že by byl Lucius nějak zvlášť zvědavý. Tušil totiž, co přijde.

„To, čeho si ceníš nejvíc, bien sûr. Moc a bohatství. Určitě i ty cítíš to vábení moci, kterré nás obklopuje prrávě teď,“ pateticky rozhodil ruce. „Vždycky jsi dokázal uchopit přříležitost, když se ti nabízela. Byl bys dokonalý společník.“

Morcerf sklouzl k podbízivosti, která se Luciovi hnusila. Copak ten člověk nechápe, že je pod Malfoyovu úroveň? Rozhodně nehodlal opět sloužit nějakému šílenci.Temný pán měl tenkrát aspoň vizi, na kterou dokázal utáhnout téměř všechny čistokrevné. Tenhle nemá nic, jen lačnou chtivost.

„Moc a bohatství. To je dost vágní. Co konkrétního mi nabízíš?“ Lucius zachovával výraz obchodníka a přitom mu v hlavě rotovaly myšlenky. Potřebuje se odsud dostat. Když si pomyslel, že se tu nechal chytit jako hlupák, zatímco v jeho posteli spí nic netušící Harry, vzteky by řval.

„Mám v plánu, až dokončím svou misi, vrrátit se zpět do sladké Frrancie. Mám tam ještě spoustu prráce a tady je poměrně chladno. Nabízím ti celou Brritánii jako léno. Může být tvá, za podmínky, že mi složíš slib poslušnosti.“ Francouz byl spokojený sám se sebou.

„To zní dobře,“ připustil Malfoy. „Ale, když ti přepustím Pottera, tak zemře, pokud je mi známo. A mně se jeho přítomnost v mé posteli dost zamlouvá.“

„Skutečně zemřře,“ potvrdil. „Ale jeho magie bude žít dál, ve mně. Nabízím ti partnerství i v tomto ohledu,“ pronesl povzneseně, jistý si svým úspěchem. A teprve teď Lucius užasnul. S takovou nabídkou skutečně nepočítal a navíc nečekal, že ten pitomec nabyl dojmu, že si Pottera drží v posteli, aby se opájel jeho magií. Merline, ty to vidíš!

Morcerf si Malfoyovo překvapené mlčení vysvětlil po svém, přistoupí blíž a sejmul kápi. „Poskytnu ti mnohé potěšení oplátkou za tvou loajalitu,“ zavrní a oběma rukama uchopil Malfoyovu dlaň.

No tak, jestli si Lucius doteď myslel, že už ho nic nepřekvapí, tak se šeredně mýlil. Morcerf byl zrůda! Opět se mu vybavil Temný pán a on pochopil, že znetvoření pochází z provozování té nejtemnější magie. Vybírala si svou daň. U Merlina!

Prudce ho od sebe odmrštil a vytasil hůlku. „Nepřibližuj se ke mně!“ zasyčel.

„Ale, ale, Luciusi, nebuď tak nedůtklivý. Bude to spojenectví prrospěšné prro nás oba.“ Morcerf ještě nepochopil, že to není žádná upejpavost, která Lucia nutí takto reagovat. Upíral na něho černé oči, které neměly žádné bělmo, a opět k němu natáhnul ruku, proměněnou v pařát s drápy. Celkově vypadal, jako vysušená mumie.

Malfoy opět o krok ustoupil.

„Žádné spojenectví nebude, Gilberte. Zatím si mi nenabídnul nic, co bych už neměl,“ prohlásil chladně, připravený k boji. Morcerf byl zřejmě nabitý magií, ale Lucius z praxe věděl, že to ještě nic neznamená. Pořád měl jenom jedna ústa a jednu hůlku. Pokud bude dost rychlý, má šanci.

„Nebudu s tebou bojovat, Luciusi,“ usmál se zrůdný Francouz a sepnul ruce. „Byl by to nerovný boj a já chci, abys přežil.“

Malfoy si dobře všimnul prstenu, kterého se Marcerf dotknul. Byl to určitě signál a tak ho nepřekvapilo, když se k nim přenášedlem dostali další tři muži. Využil svou výhodu a ještě dezorientované muže srazil kouzlem k zemi. Ještě, než vykouzlil ochranný štít, stačil jednoho z nich omráčit.

V hlavě si zrekapitulovat svou situaci. V místnosti s ním bylo pět mužů. Morcerf bojovat nehodlal a tak se dalo předpokládat, že nepoužije ani muže pod Imperiem. Aspoň zatím. Zbývají tři, z nichž jeden už je vyřazený. Takže dva, dobře. Lucius byl zkušený bojovník a dva soupeře by měl hravě zvládnout.

Pustil se do boje a elegantně se vyhýbal vrženým kletbám, zatímco vrhal ty své. Výhodou pro něho bylo zjištění, že muži měli zřejmě zakázáno ho zabít nebo zranit v obličeji. Žádné z kouzel totiž nesměřovalo na Luciovu hlavu.

Bylo mu jedno, jaké byly Mocerfovy motivy, hodlal té výhody plně využít. Neobešel se však bez zranění. Do levé paže ho zasáhlo řezací kouzlo a ošklivě mu rozřízlo biceps. Okamžitě útok mnoho násobně vrátil a útočník byl těžce zraněn. Pravděpodobně dlouho nevydrží. Tak ještě jeden a pak se uvidí, co bude dál.

Morcerf stál stranou pod ochranným štítem a výtečně se bavil.

„Jsi úžasný, Luciusi,“ zvolal, jako by mu fandil. Evidentně mu nezáleželo na tom, jestli Malfoy ty muže vyřídí. Což ovšem znamenalo, že má ještě něco v záloze.

Lucius se připravoval na dlouhý a vyčerpávající boj. Všechno ostatní vypustil z hlavy.

ooOoo

Harry se probudil brzy ráno. Jakby taky ne, vždyť včera usnul poměrně brzy. Ještě ani nerozlepil oči a už natahoval ruku vedle sebe. Ke svému zklamání nic, nebo spíš nikoho, nenahmatal. Postel vedle něho byla studená a prázdná.

Na nepatrný zlomek vteřiny ho zachvátil známý pocit ráno opuštěného milence na jednu noc. Ale ihned ho s úlevou zaplašil, protože on nebyl nikde v hotelu nebo na jiném neutrálním území. Byl přece na Malfoy Manor, s Luciem, který je jistě někde tady v domě. Snídá, nebo si čte noviny, dost možná obojí, a čeká, až se k němu Harry připojí.

Pomyslel si, že ho mohl klidně vzbudit. Takové probuzení by bylo určitě příjemné. Harry se při tom pomyšlení protáhl jako mlsný kocour. Ještě chvíli se spokojeně vrtěl v lůžku, než uznal za potřebné navštívit koupelnu. Posadil se a s překvapením zjistil, že jeho oblečení leželo čisté a úhledně složené na stolku stojícím v nohách postele. V duchu se zasmál. Byli to jistě domácí skřítci a Harryho pobavilo pomyšlení, kde asi našli ty části svršků, které z nich obou včera Harry odstranil kouzlem. No, možná se jich na to jednou zeptá.

Nenamáhal se oblékáním a zcela nahý se vypravil do luxusní koupelny, aby vykonal potřebu a spáchal na sobě nějakou tu hygienu. Vzrušovalo ho pomyšlení, že by ho Lucius načapal, jak se tady promenáduje nahý.

Ten se však neobjevil a tak Harrymu nezbylo, než se vydat ho hledat. Měl jakous takous představu, jak se dostane do jídelny a v nejhorším si může zavolat nějakého skřítka. Navlékl na sebe kalhoty, natáhl si ponožky a nazul boty. Nasoukal ruce do rukávů košile, ale nechal ji rozepnutou volně vlát kolem boků. Moc dobře si v koupelně všimnul, že Lucius nechal jeho znamení zřetelné. Nejdřív ho chtěl automaticky zrušit, ale pak ho napadlo, že by si mohl ještě chvíli hrát. Byl zvědavý na Luciovu reakci, až ho uvidí takto. Rošťácky se pro sebe usmíval.

Vydal se směrem, kde tušil jídelnu a po cestě nahlížel do otevřených prostor, jestli tam není Malfoy někde zašitý. Krotil svou přirozenou zvědavost a zavřených dveří si nevšímal. Nechtěl, aby si Lucius myslel, že tady slídí. Na bližší seznámení s domem je čas, až ho hostitel sám provede. Tedy, pokud ho provede.

Rychle zaplašil nepříjemný pocit nejistoty, který se mu chystal usídlit kolem žaludku. Nebylo obvyklé, aby se Lucius Malfoy, dokonalý gentleman a vzor etikety, dopustil takového poklesku a bez zjevného důvodu zanechal doma opuštěnou návštěvu. Ne ne, někde tady určitě bude.

V podivných myšlenkách došel až do jídelny, která ho uvítala prázdnotou. Ani náznak, že by tu jeho hostitel byl. Všechno bylo uklizené a opuštěné. Opět ho podivně zamrazilo a nejednou měl pocit, že na něho celý Malfoy Manor padá. Něco je kurva špatně!

Na chodbě uslyšel zahučení letaxu a v naději, že je to Lucius se obrátil ke vstupu do jídelny. K tomu vstupu, kterým právě do jídelny přicházel Draco Malfoy a oprašoval své svršky od zbytků popela a letaxového prášku.

Draco Malfoy?No, to je trapas, pomyslel si Harry.

Chvíli na sebe zírali.

Draco musel nechtíc uznat, že na Potterovi, který tu stojí na boso, pouze v kalhotách a rozepnuté košili, s jedno rukou v kapse a druhou ve vlasech, něco je. Něco velmi rozčilujícího, ale přesto sexy. Člověka to nutilo se k němu vrhnout a zmačkat v náručí.... Nebo uklidit do skříně, aby nedělal ostudu. Draco se v duchu zasmál a usoudil, že otec má vskutku odvahu.

„Ahoj, .... Draco,“ řekl Harry s rozpačitým úsměvem, přičemž si jednou rukou cuchal vlasy, i když si Draco původně myslel, že to víc není možné.

„Zdravím, Pottere,“ vypustil a sjel očima na jeho nízko posazené kalhoty. „Vsadím se, že pod těmi kalhotami nic nemáš.“ Nemohl prostě odolat, aby si trochu nezaryl.

„Snad nenarážíš na mé mužství,“ zakřenil se jeho bývalý spolužák.

„Jak infantilní,“ pronesl povýšeně Draco.

„Asi tak, jako všímat si mého spodního prádla,“ vrátil mu Harry s poťouchlým úsměvem. Draco musel připustit, že rozčílit Pottera už nebude tak snadné jako dřív a radši toto téma opustil.

„Kde je otec?“ zeptal se prostě a rozhlédl se kolem.

„To bych taky rád věděl,“ trhnul Harry rameny, divný pocit se vrátil.

„On tu není?“ podivil se mladý Malfoy.

„Třeba jo, ale ještě jsem ho nenašel,“ zabručel Harry a snažil se vylovit z paměti jméno jednoho ze skřítků. „Noddy!“ zavolal, když si vzpomněl. Skřítek tu byl v mžiku a uklonil se oběma.

„Dobré ráno, pane. Vítejte doma, mladý pane,“ pronesl jedním dechem a tím je sfouknul oba. „Máte nějaké přání, pane a pane?“

„Kde je otec?“ vyštěknul Draco.

„Pán Malfoy v noci někam narychlo odešel a říkal, že se během chvíle vrátí,“ řekl skřítek a rozpačitě si u toho kroutil ucho.

„Kdy přesně odešel?“ zeptal se Harry.

„Velmi krátce po tom, co mluvil s mladým panem.“ Skřítek se znovu uklonil.

„To bylo tak o půl dvanácté,“ doplnil informaci Draco a starostí se mu stáhlo obočí.

„No tak to už rozhodně není chvíle,“ vydechl Harry. „Ty víš kam mohl jít?“

„Nepanikař.Prostě se jen někde zdržel,“ vyslovil Draco nahlas to, v co sám pevně doufal, ačkoli to bylo nepravděpodobné.

Harry se nervózně rozešel po místnosti. „Nemůžu si pomoct, ale mám z toho blbý pocit. Je to tvůj otec, určitě ti něco řekl ...nebo naznačil!“ začal lehce zvyšovat hlas.

„Říká ten, který si nedokáže udržet milence v posteli,“ vyprsknul naštvaně blonďatý mladík a pohybem ruky propustil skřítka, který zděšeně pokukoval z jednoho na druhého.

„Radši mě neser,“ utnul Harry jeho pokus o invektivu. „O něčem jste přece mluvili!“ Zmizení Noddyho ani nezaregistroval.

„Doručil jsem mu nějaké informace z Francie,“ přiznal chladně Draco.

„Jaké?“ zeptal se Harry a setkal se pouze s uštěpačným pohledem. Zatracení Malfoyové! Bezradně rozhodil ruce. „U Merlina! Aspoň naznač něco, čeho bychom se mohli chytit!“

„Jenom samé vazby na Francii. Ale tam není, to by netvrdil, že bude rychle zpátky.“ Draca už také přemohla nervozita. Nebyl hloupý a navíc... Potterovy instinkty byly legendární. Něco není v pořádku.

„A máš povědomí o jeho kontaktech tady v Británii?“ Bystrozor se prostě nezapřel.

„Musím tě zklamat, ale dlouho jsem byl v zahraničí. Nemám ponětí, kam by se mohl vydat uprostřed noci. Určitě ne na oficiální návštěvu známých.“

„No...,“ Harry zaváhal, „neznáš nějaký jiný způsob, jak najít otce?“ ptal se opatrně a snažil se ignorovat propalující pohled. „No však víš, nějaké kouzlo, artefakt, rituál... Klidně i ...“ nedořekl, protože ho přerušil vzteklý sykot.

„Myslíš černou magii? Ty jseš debil, Pottere! I kdybych takovou možnost měl, určitě by ji nepoužil před tebou!“

„To ty jseš debil! Opravdu si myslíš, že bych využil tuhle příležitost, abych tě nachytal na černých praktikách!!?“

Stáli tam proti sobě a z očí jim metaly blesky. První ustoupil Draco.

„Ok, omlouvat se ti nebudu, ale ty jsi zřejmě pořád ten Nebelvírský hrdina, zachránce světa,“ vypustil otráveně a mírně ustoupil.

Harry taky upustil páru a uvolněně si strčil obě ruce do kapes. „V klidu, Malfoyi. BERU to jako omluvu.“

Draco se nadechnul, aby ho setřel, ale zahlédnul na poodhalené hrudi něco, co ho zarazilo. Rychlým pohybem, který Harryho překvapil, se natáhnul a rozhrnul mu košili.

„No to si děláš prdel!“

„Myslíš?“ odvětil ironicky Harry, ustoupil z jeho dosahu a tichým Finite zrušil viditelnost znamení. Úplně na něj zapomněl.

Draco ho tiše pozoroval a zjevně nad něčím usilovně přemýšlel. „Vidím, že otec se opravdu rozhodl chránit tvůj zadek."

„Myslím, že nejen to," odpověděl mu Harry s křivým úsměvem.

„Nevěřím, že jsi souhlasil s něčím takovým,“ ignoroval narážku. „Když pomyslím, že jsme se před chvílí málem chytli kvůli černé magii..,“ pronesl blonďatý mladík zamyšleně.

„Nějak se mě zapomněl zeptat,“ zabručel Harry, zatímco si již zapnutou košili zastrkával do kalhot.

„Oblafnul tě!“ zasmál se Draco v náhlém pochopení. „Což ale není zas tak překvapující.“ K Harryho nelibosti ve smíchu pokračoval.

„Zábavné,“ pitvořil se. „Už jsem ti někdy řekl, jak mě sereš?“

„Měl jsem tu čest se seznámit s tvým slovníkem,“ odtušil Draco s kamennou tváří, smích už dostal pod kontrolu. „Mimochodem, ten pocit je zcela vzájemný.“

„Jsem rád, že si rozumíme,“ ušklíbnul se kysele Harry.

„Jistě. Otec bude nadšen“, oplatil mu stejnou mincí.

„Pokud se domů dostane ve zdraví,“ vrátil se k obavám černovlasý mladík a nervózně si prohrábnul vlasy.

„Jste přece spojeni,“ mávnul Draco rukou směrem k místu, kde se skrývalo znamení. „Nemůžeš…“

„Nemůžu,“ zarazil Harry jeho otázku v zárodku. „MEUS je zcela jednostranný. On mě cítí, ale já jeho ne. Chápeš?“ Samotného ho to pěkně štvalo a jeho magie se začala citelně hlásit o slovo.

Draco si dlaněmi přejel přes obličej. „OK, nevztekej se. Nechci, aby nám spadl dům na hlavu,“ zchladil ho. „Musíme něco vymyslet. Radši mi popiš, jak to funguje.“

Harry kývnul a než začal mluvit, zavřel oči a několikrát se zhluboka nadechl, aby dostal vše pod kontrolu.

„Když jsem ve vážném nebezpečí, Lucius, teda tvůj otec, vycítí kdy a kde, a dokáže se tam neslyšně přemístit,“ popsal Harry zjednodušeně působení rituálu. „Já ale nic takového necítím,“ dodal trochu frustrovaně.

Draco si povýšeně odfrknul. „Samozřejmě. Nemůžeš mít Malfoye pod kontrolou.“

„Ale pořád se o to můžu pokoušet, ne?“ popíchnul ho Harry vztekle.

„Směšné,“ odmávnul ho blonďák. „Spíš musíme popřemýšlet, jak využijeme to, co máme k dispozici. Co když tě teď budu ohrožovat?“ navrhnul a vytasil svou hůlku.

Harry si povzdechnul. „Obávám se, že kouzlo neskočí na fingované napadení.“

„Můžu tě proklít doopravdy, Pottere. Nemám s tím problém,“ vyštěkl Malfoy a namířil. S jeho protivníkem to ani nehnulo.

„Nebudeš to myslet vážně a oba to víme.“ Harry se zahleděl do očí svého bývalého spolužáka. Oběma se vybavila vzpomínka na Dracův nevydařený pokus o zabití Brumbála. Možná někdy dřív se opravdu nenáviděli, ale to už dávno vyšumělo a zůstala jen oboustranně podporovaná rivalita. Dost málo na to, chtít někoho zabít nebo vážně zranit.

„Jo, asi je to na hovno,“ rezignoval blonďák a sklonil hůlku. Na chvíli zavládlo rozpačité ticho a Harryho svrběla na jazyku poznámka ohledně použitého výrazu. Nakonec se ale v zájmu věci ovládnul. Však ona se najde příležitost.

„Ale přece musí existovat ještě nějaký jiný způsob,“ snažil se Draco chytit stébla. „Když uvážíme, jakým způsobem ten rituál probíhá a za jakým účelem…“

„Co se snažíš naznačit, Malfoyi?“ ošil se Harry.

„Nic. Jenom přemýšlím nahlas. Zkus to, je to osvěžující,“ rýpnul si.

Harry si v duchu postěžoval. Nechal si mě tady s tím tvým výlupkem a někam si zmizíš? Luciusi…

„No jo, ty vole!“ Náhlý nápad ho donutil praštit Draca do ramene, který v tu chvíli nevěděl, jestli má být překvapený nebo naštvaný.

„Něco zkusím…“ Začal si opět rozepínat košili a zcela ignoroval nechápavý pohled, kterým ho blonďák obdařil.

„O co se pokoušíš?“ zeptal se nejistě.

„Měl jsi pravdu. MEUS je především rituál pro milence. Použiju milenecké volání,“ vysvětlil rychle Harry.

„A to znamená…,“ naléhal Draco netrpělivě.

„Je to druhý způsob, jakým se za mnou Lucius může přenést kdykoli kamkoli. Je jenom na něm, jestli odpoví.“

„Pokud to dobře chápu, tak mu v návratu nic nezabrání?“ ujišťoval se.

„Ne. Žádná magie ho ani v jednom případě nemůže zastavit. Ale nemusí odpovědět, pokud je nějak zaneprázdněn …“ Harry na chvíli zaváhal.

„…nebo mrtev,“ dodali oba.

Hleděli na sebe. V tuto chvíli byli spojeni jedinou obavou o muže, který v životě obou sehrával důležitou roli.

Harry přitisknul svou dlaň na místo, kde ještě před chvíli zářilo znamení a intenzivně myslel na Lucia. Přijď za mnou, volal ho v duchu.

„Takže teď budeme čekat,“ hlesnul Draco, opřel se v křesle a zavřel unaveně oči.

ooOoo

Lucius byl vyčerpaný a ne několika místech krvácel. Už odrazil všechny tři muže a teď se potýkal s dalšími, kteří dorazili po dalším signálu. Dokonce byl nucen zabít i svého informátora, protože Morcerf mu dal příkaz zaútočit. V duchu si slíbil, že pokud se z toho dostane, jeho rodinu finančně zabezpečí. Byl to dobrý a loajální muž. Pro Malfoye to nebude žádný problém a ten jejich se částečně vyřeší.

Na zemi teď leželi zranění mezi mrtvými těly a boj pokračoval, protože Lucius se rozhodl bít až do posledních sil. Do ruky, ve které svíral hůlku, ho právě zasáhla kostidrtící kletba a tak měl co dělat, aby ji udržel v prstech.

„Tak dost!“ zahřměl Francouz. „Petrificus collectio!“ zastavil kouzlem všechny přítomné účastníky boje, včetně Malfoye. Lucius byl zrovna v postavení, kdy na Morcerfa dobře viděl, takže mu neuniklo podivné zachvění, které majiteli znetvořeného těla zřejmě uniklo. Jakoby se měl zhroutit dovnitř. Neměl však čas dál nad tím přemýšlet protože, Gilbert, nebo to, co z něho zbylo, k němu přistoupil a svým odporným pařátem přejel po jeho tváři. Kdyby Lucius nebyl pod Petrificem, zachvěl by se hnusem.

„Nevzpírej se tomu, Luciusi,“ zapředl potěšeně a probíral se fascinovaně jeho vlasy. „Stejně bude po mém. Po dobrém, nebo po zlém. Uvědom si, že jsi zcela v mé moci a navíc…,“ významně se odmlčel, „mám přenášedlo na tvé sídlo, zapomněls?“ Začal si pohazovat se stříbrnou věcičkou.

„Dostanu tebe i Pottera. Nemysli si, moc dobře vím, že je právě teď u tebe doma,“ zasmál se vítězoslavně. Lucius se v duchu usmál.

To bys musel být Malfoy, abys tu věc mohl použít, ty černokněžnický šmejde. Draco a Harry jsou v bezpečí. Pokud se tedy nezabijí mezi sebou.

Nechtěl se smířit s tím, že svůj boj prohrál. Předpokládal, že ho Morcerf bude chtít dostat z Británie pryč. To nebude tak snadné, takže tu pořád byla šance na záchranu. To, že po něm ten zmetek svým nechutným způsobe toužil, mu dávalo naději. Aspoň do té doby, než ho to přestane bavit. Zatímco se nořil do svých chmurným myšlenek a musel snášet nenechavé ruce toho bastarda na svém těle, ucítil něco, co bylo jako volání andělů z nebes.

MEUS. Harry mě volá!

Na světě neexistovalo nic, co by mu mohlo zabránit odpovědět na výzvu jeho milence. Jedině smrt.

Podíval se pevně do očí Morcerfa a snažil se do svého pohledu vložit všech svůj vzdor. Ještě s uspokojením zaregistroval překvapení ve zrůdně černých očích, když se úlovek rozplýval přímo pod rukama.

Petrificus byl zlomen a Lucius zmizel.

ooOoo

Harry ani nestačil pomyslet, jestli má následovat Dracova příkladu. Zůstal stát na místě, protože ucítil známé zavlnění magie. Srdce mu poskočilo nadějí.

Fungovalo to!, pomyslel si ve chvíli, kdy se před ním Dracův otec objevil, hůlku stále ještě připravenou k útoku.

Trochu v něm hrklo, když viděl, v jakém je stavu. Okamžitě se vrhnul vpřed, aby ho podepřel a pomohl mu na pohovku, ale Lucius se hrdě vzpřímil a posunkem ho zastavil. Natáhnul méně zraněnou ruku, aby se přivítal se svým synem. „Vítám tě doma, Draco, omlouvám se za svou nepřítomnost. Neodkladné záležitosti,“ řekl mladíkovi lakonicky a ten mu opatrně opětoval stisk ruky.

„Taky tě rád vidím, otče,“ odpověděl. „My jsme se tady zatím ohromně bavili,“ dodal a šlehl pohledem po Harrym, který jejich počínání mlčky sledoval.

Ten se malinko pousmál. „A teď po mém, jo?“ Přistoupil k Luciovi, jemně ho objal kolem pasu a líbnul na tvář. „Jsem strašně rád, že jsi tady. Kde ses poflakoval?“

Draco vytřeštil oči na tu plebejskou familiárnost a Lucius zabublal potlačovaným smíchem.

„Na tohle jsem trochu indisponován, radši si sednu,“ vydechl a usedl na pohovku. Nutno uznat, že se dokázal skvěle ovládat i za těchto okolností a nedat najevo svou bolest.

Harry si přisedl k němu a rychle pohledem překontroloval zranění na jeho těle. Všechna viditelná začal bez řečí ošetřovat svou magií a byl rád, že se nevzpírá.

Lucius k němu zvedl oči. „Děkuji,“ pronesl tiše.

„Rádo se stalo,“ odvětil stejně tiše Harry, víc nebylo třeba, protože oba věděli své. MEUS právě zachránil Luciovi krk.

Draco v tu chvíli již organizoval domácí skřítky, aby přinesli potřebné léčivé lektvary na zranění, která naopak vidět nebyla. Současně přikázal připravit koupel v otcově ložnici.

„Jistě vám nebude vadit, když se teď vzdálím. Potter se už o zbytek postará,“ hodil škleb po Harrym. „Byl jsem celou noc na nohou a musím se dát do pořádku.“ Nečekal na souhlas a vydal se ze dveří. „O snídani se postarám,“ houknul ještě přes rameno a zmizel na chodbě.

„Doufám, že nebude vařit,“ vyjevil se Harry. „Cítil bych se v ohrožení.“

Lucius se usmál. „Můj syn dokáže být velmi taktní,“ připustil se stopou hrdosti. „A ne, určitě nebude vařit.“

„To se mi fakt ulevilo,“ odtušil Harry, pomlčel o vlastním názoru na Dracovu taktnost a dokončil léčení. Chtěl mu pomoct na nohy, ale ten to posunkem ruky odmítnul a vstal sám. Nechtěl vypadat jako nemohoucí chudáček.

Jeden za skřítků mu podal dvě lahvičky a Lucius je vypil. Lektvary byly skutečně odporné a on v ten okamžik zalitoval, že nezůstal ještě chvíli sedět.

„Koupel je připravena, pane,“ hlásil skřítek Noddy. Lucius se beze slova vydal na cestu a Harry ho následoval. U dveří koupelny se zastavil. „Můžu tu být s tebou?“ zeptal se tiše a Lucius přikývnul.

Rychle mu pomohl ze zničeného oblečení, čemuž se Lucius nebránil, protože čerstvě vyléčená zranění ještě stále bolela. Nakonec se usadil ve vaně a blahosklonně svolil, aby mu Harry dál věnoval svou péči. Ten ho spíš podezříval, že si to užívá. Omýval jeho tělo s jemností a něhou, která mnohé napovídala a Lucius ho sledoval přivřenýma očima a spokojeným úsměvem na rtech.

„Promiň, jsem jenom unavený starý muž,“ zavtipkoval nečekaně na svou adresu.

„To určitě,“ odfrknul Harry pochybovačně. Neuniklo mu však, že se Luciovi únavou zavírají oči.

„Pojďme ještě do postele,“ navrhnul, „snídaně počká.“

„Na takové pozvání bych si mohl zvyknout,“ prohlásil potěšeně a Harry se tomu rozverně zasmál. Společně se pak vydali do ložnice a uvelebili se na lůžku v pevném objetí, Lucius během chvilky usnul.

Ještě, než zcela odplynul do říše Morfeovy, zamumlal Harrymu do ucha. „Už jsem ti někdy řekl, jak jsi krásný?“

Harry se jenom překvapeně zazubil. A tohle k čertu přišlo odkud?

Na vysvětlení si však bude muset počkat. Zůstal tam s ním a podivoval se sám nad sebou, jak ho těší ležet vedle tohoto muže. Za chvíli usnul taky a spokojený úsměv mu pohrával na tváři. Celý svět počká. A to, že mu chtěl vlastně děsně vynadat, bylo zapomenuto.

Draco snídal sám. Nevadilo mu to. Rozhodně měl o čem přemýšlet.

Pokračování příště

Pozn. autora:

Parfaite, mon ami – dokonalé, můj příteli

bien sûr – samozřejmě

Vábení moci - 38.

2012-02-05T13:13:00.001+01:00

kapitola 38. V jámě lvové (autor Nade)

Díky všem, kteří mě podpořili svým komentářem. Jste skvělí a proto Vám teď věnuji tuto kapitolu. Jmenovitě: Lafix, tess, Jutaki, terkic, Zuzana, Yoru, můj oblíbený hrdý anonymek, Lex-san, Lucka, Gleti, Yoku, Yonade, Kitti, bacil, Káťa, Saskya, Alissea, Lily a Clowers.

Páááni, tentokrát vás bylo opravdu požehnaně. Bavte se, tohle je pro vás.

38. kapitola – V jámě lvové

Harrystál před vstupem na pozemky Malfoy Manoru a snažil se zklidnit svůj dech.V očekávání nadcházejících věcí se v něm mísily různorodé pocity.Neměl strach, to nikdy. Byl jenom lehce nervózní, rozrušený a svým způsobem i nedočkavý.Nemohl popřít, že se na setkání s Luciem těšil, ale současně pociťoval ineurčité obavy.

Událostipředešlého dne byly ještě příliš živé a on cítil, že tuhle kapitolu je třebakonečně uzavřít, smazat. Sandersova zrada pálila jako oheň. Celé dopoledne naministerstvu přehodnocovali další postupy v případu Potentia Sincerus. To,že mezi nimi byl zrádce, který každý jejich krok a plán zčerstva doneslprotistraně, dost zamíchalo kartami a oni nyní z této skutečnosti muselivycházet.

ŠéfBystrozorského odboru ho podle všech očekávání podrobil důkladnému výslechu,aby získal jasný obrázek toho, co se v domku ten večer odehrálo. Harry,věrný svým zásadám, nic nezatajil a mezi čtyřma očima Bradáčovi přiznal ikrátkou Malfoyovu účast. O možnosti, že by Sanders mohl být v rukou tohotomuže, nepadlo ani slovo. Jeho šéf moc dobře věděl, jak se věci mají a taktně otom pomlčel. Pouze na závěr jejich rozhovoru vyslovil doporučení, aby Harry dal„jisté“ věci popořádku a uklidil po sobě ten svinčík. Harrymu se maně vybavilúryvek z jednoho amerického filmu, kde si policejní šéf téměř trhá vlasynad svým úspěšným, leč velmi nedisciplinovaným detektivem. Kdyby situace nebylatak vážná, Harry by se tomu s chutí zasmál. Jedno však bylo jisté. Nemohlsi přát uznalejšího šéfa. Bradáč stále jednal v duchu svého předchozíhoprohlášení, že pokud se některé věci dějí v jejich prospěch, nebude dotoho zasahovat. Nezbývalo než doufat, že se toto Status Quo udrží i nadále.

Byloovšem důležité získat informace, které Malfoy ze Sanderse dostal. Naštěstínebylo potřeba je protokolovat jako důkazy proti Sandersovi, protožev tomto případě se dalo předpokládat, že žádné soudní řízení proti němuneproběhne. Potřebovali se však hnout z místa s vyšetřováním případu.I pro Harryho to bylo velmi důležité a velmi osobní. Dokud ohrožovali jehoosobu, byl schopen se s tím s přehledem srovnat. Na něco takového bylostatně zvyklý. V jeho dosavadním životě to tak bylo vždycky. Ale žeohrozili jeho rodinu, ho přivádělo do stavů nekontrolovatelného vzteku, cožbylo v jeho případě i dost nebezpečné. Jeho syrová magie v těchchvílích hrozivě doutnala pod povrchem a bylo jen otázkou času, kdy Harryhosebeovládání selže. Jeho cíl byl jasný. Zarazit řádění toho šíleného Francouzea nastolit zaběhnutý pořádek dřív, než se to zvrhne jako tenkráts Raddlem.

Teďvšak před ním byla otevřená jiná záležitost. Tohle bylo taky sakra osobní.Velmi intimně osobní. Lucius Malfoy. Impozantní a tajemný muž, který Harryhopřitahoval, jako můru přitahuje světlo. Moc dobře věděl, že existuje reálnámožnost, že se popálí, ale byl rozhodnutý to risknout. Bylo to jako vábivédobrodružství, kterému nedokázal odolat.

Tak jdem na to, pomyslel si v duchu a hůlkoupoklepal na zdobenou bránou, která se v mžiku otevřela. Jistě, Lucius hopřece očekával, jak jinak.

Rychlepřešel po upravené cestě až k domovním dveřím, kde už ho očekával domácískřítek.

„PanPotter je už očekáván,“ zapištěl a s úklonou se zlomil v pase. Na tose otočil a zmizel v útrobách domu. Harry ho rychle následoval a běhemokamžiku se ocitli přede dveřmi jídelny. Skřítek je otevřel a ohlásil ho u pánadomu. „Pan Potter, pane.“ Pak ustoupil stranou a pokynem malé ručky ho vyzval,aby vešel.

„Děkuji,“špitnul směrem k malému tvorečkovi a překročil práh. Dveře se za nímzavřely, když pohledem vyhledal Lucia.

Ten mujiž přicházel vstříc, aby ho uvítal. Slušelo mu to, ostatně jako vždy, aleHarry stejně nějak ztratil slova. Jen tak okrajově si uvědomoval, že by mělsnad pozdravit, nebo tak něco.

MezitímLucius se spokojeným úsměvem na tváři došel až k němu.

„Vítámtě u mne doma, Harry,“ zavrněl a vztáhnul k němu ruku.

„Omlouvámse,“ vymáčkl ze sebe konečně Harry a položil svou dlaň do té nabízené.„Nepřinesl jsem žádnou pozornost, jak se sluší. Úplně jsem zapomněl.“

„Tyjsi moje pozornost,“ prohlásil muž a s přimhouřenýma očima sjel Harryho odhlavy až k patě a zpět. „Nebudeme se zabývat obřadnostmi,“ mávnul nad tímrukou. „Jen se uvolni a užívej si to. Večeře je již připravená, zvu tě kestolu.“

VedlHarryho k jeho místu za ruku, kterou před tím nějak zapomněl pustit.Zdvořile počkal, až se Harry usadí a přešel ke své židli.

Vechvíli, kdy oba seděli, přinesli skřítkové podnosy s jídlem a začaliservírovat. Harry sledoval počínání skřítků a snažil se ignorovat upřenýpohled, kterým ho Lucius propaloval. Sotva služebníčci odkvačili, pán domuprolomil ticho.

„Jsemmoc rád, že jsi tady,“ prohlásil, zatímco si rozkládal ubrousek. „Nemohl jsmese dočkat.“

„Hm,já vlastně taky… Jsem rád,“ dodal Harry rychle.

„Jsemnesmírně potěšen,“ prohlásil muž samolibě.

„Přejiti dobrou chuť“ a pustil se do jídla, které Harrymu vonělo tak, že se musbíhaly sliny. Z talíře se na něho smály umně naaranžované rybí kouskyplavající v jakési omáčce a všude kolem spousta zeleniny. Další talířs přílohami na výběr a ošatka s bílým pečivem. Vše doplněnoodpovídajícím vínem.

„Dobrouchuť,“ odpověděl, když se pokochal očima a pustil se do jídla.

Namalou chvíli zavládlo zdvořilé ticho přerušované jemným cinkáním příborů. To byale nebyl Harry, aby tohle dlouho vydržel. Rodina Weasleyů u stolu nerušenědebatuje o všem, co se namane a ticho je tam prostě nemyslitelné.

„Chtěljsem ti poděkovat,“ začal.

Malfoyna chvíli přerušil kultivované zpracovávání jeho sousta a tázavě pozvedl obočí.

„Chtěljsem říct,“ pokračoval Harry, „nejen za to, že jsi nás přišel zachránit...“

„Měljsem dojem, že by sis nakonec stejně poradil sám,“ pokrčil rameny Lucius.

„Alejisté to není,“ odporoval Harry a dodal, „za Teddyho. Neuraž se, ale měl jsemtrochu obavy, jak s ním budeš jednat.“ S očekáváním sledoval reakcina jeho malou invektivu.

„Já tirozumím,“ ušklíbnul se Malfoy. „Pravděpodobně narážíš na chlapcův neobvyklýpůvod a můj veskrze kladný vztah k čistokrevnosti.“

„Přesně,“vydechl Harry. „Víš, nechci, aby mu někdo ubližoval.“

Luciuschvíli mlčel, zřejmě si v hlavě promýšlel, co na to říct. „Můj názor nanadřazenost čistokrevných znáš a nehodlám z něho ustupovat. Nicméně jsemochoten připustit, že pokud by neexistovali ti ostatní, měla by čistá krevpramalý význam.“

„Chcešříct, že by ses neměl nad kým povyšovat,“ uchechtnul se Harry. Okem loupnul poLuciovi, řekl sis o to.

„Přesně,“vrátil mu Lucius stejnou odpověď s naprosto klidným výrazem. „Navíc mneten hoch zaujal,“ pokračoval nevzrušeně. „Kombinace jeho genů je tak unikátní,že mu poskytuje spoustu nečekaných výhod.“

„Protojsi byl ochoten přiznat, že jste příbuzní?“ podivil se.

„Netak docela. To hlavně kvůli tobě. Chlapec je tvůj kmotřenec, tudíž je tvounedílnou součástí, a otevřené projevy nepřátelství, by se rovnaly sebevraždě. Apředstírat, že neexistuje, by bylo opravdu směšné,“ přiznal muž.

„Takžeto kvůli mně?“ Harry si nebyl jistý, jestli ho to těší nebo rozčiluje. To, žeho Lucius chce tolik, že je ochoten se přetvařovat? A bude to stačit?

Luciusse usmál na Harryho výrazem v obličeji. „Dovol, abych ti připomenul, že ty takénejsi čistokrevný, přesto jsem tě akceptovat jako sobě rovného pro tvouvýjimečnost. Také pro některé povahové rysy, které jsou pro mne občas značněrozčilující, ale přesto lákavé. A to se kupodivu týká i malého Lupina. Nevím,jestli je to Nebelvírské dědictví nebo tvůj vliv na něho, ale zdá se, že spolutvoříte velmi zajímavý tandem.“

„Lichotitteda umíš,“ zabručel Harry do talíře. Tohle bylo trochu ožehavé téma. Dosud sinebyl úplně jistý Malfoyovými motivy, proč se ho k sobě pokusil připoutat.Už slyšel řeči o sběratelství, o moci, o výjimečnosti, o sexu. Dosud všakz Luciových úst neslyšel nic o citech. Pak se ale musel v duchuokřiknout. Sám taky ještě nic takového nahlas neřekl.

„Takžejsi ochoten uznat, že i mezi nečistokrevnými se najdou mocní kouzelníci?“

Pročnepodráždit hada? Potřeboval odvést řeč jinam.

Luciusjakoby věděl, co se mu honí hlavou. Kysele se ušklíbnul. „Nerad,“ řekl prostě.„Ale mám dojem, že jsem předtím asi měl říct, že jsi neodolatelný,“ dodals laškovným úsměvem.

„Ne,radši ne,“ snažil se ho zastavit mladík a vidličkou prohrábnul zeleninu.

„Nebosnad sexy?“ naklonil se lehce nad stůl.

„Radšimlč,“ zavrčel Harry a začal se soustředěně věnovat svému talíři, aby dalnajevo, že tohle téma je skončeno. Z protější strany stolu k němudolehl tichý smích. Zdálo se, že Malfoy se skvěle baví Harryho rozpaky. Avečeře si klidně pokračovala dál. Vlastně ne až tak klidně.

„Možnábychom si měli promluvit o Sandersovi,“ nadhodil Harry téma, které ho pálilo.

„Mysleljsem, že mám mlčet,“ provokoval Lucius svážnou tváří a Harry ho propíchnul svýmzeleným pohledem.

„Hmpf“,odfrknul si otráveně. „Moc dobře víš, že potřebuju informace pro Bradáče, jinakbude dost nepříjemný.“

„A tobychom nechtěli,“ konstatoval suše Malfoy.

„Ne,to bychom rozhodně nechtěli,“ přisvědčil Harry. Pak se zarazil a zápěstís příborem položil na stůl, narovnal se, polknul. Otázka, která se muvylíhla v hlavě uvízla hluboko v krku a nešla ven.

„Chtěljsem se zeptat. Ty… On… Udělal jsi…,“ uvědomoval si, že trapně blekotá, alenedokázal s tím nic udělat.

„Zadrž,“zarazil ho Lucius a zachránil ho tak před dalším debaklem. „Vím, na co se chcešzeptat.“ Na chvilku se odmlčel.

„K tomuti řeknu jenom to, že ten člověk žije, má sice upravenou paměť a pár zranění,ale je v bezpečí jedné mudlovské nemocnice. Dokonce se to obešlo bezkrveprolití, na to jsem obzvlášť pyšný.“ O nočních můrách strategicky pomlčel.„Stačí?“

Harrychvíli ohromeně zíral. „Já…, promiň. Nemohl bych ti nic vyčítat. Sám jsem hopřece chtěl zabít,“ prohlásil tvrdě.

„Chtěl,“souhlasil Lucius a odkrajoval si přitom další sousto, „ale nakonec bys toneudělal.“

„Užjsem zabil,“ připomněl mu Harry, „jsem bystrozor.“

„Vzápalu boje jistě,“ přikývnul muž, „ale ne chladnokrevně.“

„Byljsem vzteky bez sebe“, zavrčel mladík.

„Alepřed Teddym bys to neudělal, že?“ Lucius se ušklíbnul.

Harryse na chvíli zamyslel. Je to tak, před malým by se musel ovládnout a jakmile byvychladnul, už by to pravděpodobně nedokázal. Zatracený Lucius Malfoy másamozřejmě pravdu. To mě má takprokouknutýho? Do prdele.

„Jo,rozumím. Zřejmě máš pravdu,“ připustil Harry neochotně.

„Vyřešiljsem to za tebe, pokud ti to nevadí,“ prohlásil spokojeně muž a pozvedl pohárs vínem.

„Ne,ani moc ne.“ Harry gesto opětoval a společně si připili.

„Jakhodně jsi zasáhl do Sandersovy mysli?“

„Pročse ptáš?“ odpověděl muž otázkou.

„Jájenom, jestli se teď nedostal na úroveň jednobuněčných organismů,“ vyslovilHarry svůj předpoklad.

„Přísahám,že stále ví, jak se používá toaleta, jestli máš na mysli tohle.“

Harryse usmál, ale úsměv to byl trochu smutný, protože popravdě na tom vůbec nick smíchu nebylo.

„Zjistiljsi něco důležitého?“ Snažil se tvářit nezúčastněně, ale z tónu jeho hlasui z pohledu vrženého přes stůl, byla patrná lehká nervozita. I on sám jize sebe cítil.

Malfoyprávě upíjel ze svého vína a tak pouze zvedl oči směrem k Harrymu.

„Ano,udělali jsme obchod,“ řekl trošku stroze. Když odložil pohár, pokračoval již trochuměkčeji. „Ale myslím, že to není téma vhodné k večeři. Na vážnější tématabude čas později. Po dezertu,“ dodal Lucius šeptem a v Harrym to mimoděkvyvolalo podivné mrazení kolem páteře, pěkně odshora až dolů. Příjemnévzrušení, se kterým zápolil celý večer, opět nabralo na intenzitě a Harry mělco dělat, aby se na své židli nezačal kroutit jako žížala. Byl však pevněrozhodnutý, že se tady před Malfoyem nerozteče. Hm, aspoň ne hned.

„To tyjsi začal mluvit o toaletě,“ prohlásil rozverně a zabodl svůj nůž do vzduchujako ukazovátko.

Lucius se rozesmál. „Ano, máš pravdu. Jsemvinen. Má matka by mně pravděpodobně za takový společenský poklesek proklela nacelý týden. Ale to bude tím Nebelvírským vlivem,“ povzdechl si tragicky.

Harryzabublal potlačovaným smíchem. „Nesnaž se to hodit na mě! Bylo to tvoje vlastnírozhodnutí zaplést se s Nebelvírem.“

„Bylato velká oběť. Byl jsem vhozen do jámy lvové,“ deklamoval Lucius vážně, alecukaly mu koutky úst.

„Ne!Ty si do ní sám skočil,“ teď už se Harry nepokrytě řehtal. Pak trochu zvážněl aodložil příbor, oči mu zasvítily. „Promiň, ale ven ti nepomůžu.“

„Netřeba,“pochopil narážku Lucius. „Poradím si.“

„Couděláš?“ Harry se dychtivě naklonil, aby tak podvědomě zkrátil vzdálenost mezinimi.

„Zkrotímlva,“ řekl Lucius pevně a jejich pohledy se zaklesly do sebe.

„Jak?“

„Tyvíš.“

Vzduchkolem nich zhutněl a téměř jiskřil. Harry se nedokázal odtrhnout od dravčíhopohledu, který na něho vrhal Lucius. Adrenalin v jeho těle způsobil, že secelý stáhnul, jakoby připravený ke skoku. Mocně vtáhnul vzduch nosem, prstysevřel hranu stolu. Zrychlený tep způsobil lehké šumění v uších, takžetéměř nevnímal skřítka, který jim cosi oznamoval. Teď ne!

Jakohypnotizovaný sledoval Malfoye, který vstal od stolu a poodešel ke dveřím dopánského salonku. Rozevřel obě křídla, otočil se a pohlédl na Harryho. „Pojď,“řekl mírně chraplavým hlasem, „čeká nás dezert.“

Harryse zvednul a vydal se za ním. Kolem Lucia se protáhnul rychle, radši na něhoani nekoukal. Pořád ještě se mu nepodařilo zkrotit zběsilý tlukot srdce. Takhle brzo dostanu infarkt.

Došeldovnitř salónku a zaregistroval na stolku šálky s kávou a nějaké zákusky. Aha, dezert.

Pak zasebou uslyšel prásknutí. Otočil se za tím nečekaným a nepatřičným zvukem právěve chvíli, kdy se Lucius prudce odvrátil od dveří, které právě zabouchnul, atím pohybem se mu vlasy rozletěly kolem hlavy.

Bylato vteřina, možná míň, a oba muži současně po sobě vztáhli ruce, aby se dostalido křečovitě pevného sevření. Přisáli se k sobě ústy v hlubokém polibku,přilnuli celými těly. Neprodyšně, nezničitelně.

Luciusdoslova hltal nabídnutá ústa a Harry spokojeně mručel, jakoby chtěl dát najevo,že on je skutečně ten lev, o kterém tu byla řeč. Samozřejmě, že byl.

Rucese rozběhly, aby svými dotyky umocnily sílu okamžiku. Víc obsáhnout, vícsplynout.

Luciussevřel černé vlasy a donutil svého milence, aby lehce zaklonil hlavu. Okamžitěse mu přisál ke krku, čímž si vysloužil roztoužený vzdech.

„Konečně,“zašeptal do ucha týraného jeho jazykem. „Můj malý lvíček, tak dychtivý býtzkrocen.“

Harryse utápěl v euforii a téměř nebyl schopen vnímat, co se kolem něho děje.Takže když ucítil, že jsou přemisťováni přímo do Luciovy ložnice, nevěnovaltomu příliš pozornost. Důležitý byl ten jazyk, který ho hýčkal a ty pevné ruce,kterého svíraly a laskaly dechberoucím způsobem. Jeho vlastní ruka, která seprobírala stříbřitým hedvábím a ta druhá… Ta už se nějak dostala pod košili aprávě teď stoupala po boku směrem nahoru. Chcivíc!

Luciustaky nezahálel. Ještě v salonku odhodil svůj kabátec a teď se zručnězbavoval Harryho svrchního oblečení. Pryč s ním!

Svlékáníkošile si však vychutnával. Každý malý odhalený kousek kůže přivítal dotekemprstů, pohlazením celé dlaně, polibkem nebo olíznutím. Sténající a svíjející setělo v jeho náruči ho však nutilo ke zrychlení tempa. Harry v jehonáručí byl jako živý oheň, jehož plameny rukou ho spalovaly po celém těle.Mladík nad sebou naprosto ztrácel kontrolu, zcela se mu odevzdával. Bylo tofascinující, vzrušující a Lucius neželel košile, o kterou právě přišel vespárech lva. Zvuk trhající se látky byl jako další katalyzátor. Jak barbarské,jak živočišné, jak nebelvírské. Pomalu je oba přesunul k posteli, nakterou dosedl a Harryho stáhnul sebou.

Tenani chvíli nemeškal a v mžiku seděl obkročmo na Luciově klíně. Přisál sek jeho ústům a lačně se dobýval dovnitř, aby pokračoval v soubojijazyků. Od pasu nahoru již nic nebránilo a Harry tak s požitkem laskalLuciovo pevné tělo, sametovou pěstěnou pokožku a dráždivé hroty bradavek.

Prudkýmpohybem povalil Lucia na záda, aby se mohl přisát k těm poupatům rozkoše.Rty, jazykem i zuby je laskal a nutil tak svého milence vydávat ty vzrušujícízvuky, které mu dělaly paseku v kalhotách. Vlastně už v jídelně byltvrdý, ale teď měl pocit, že už brzy vybuchne. Otřel se svým klínem o muže podsebou. I jeho erekce byla patrná, ale další vrstvy oblečení bránilyv bližším kontaktu. Zklamaně zavrčel.

Lucioviten zvuk vehnal úsměv do tváře.

„Nedočkavákočička,“ s těmi slovy se přetočil a Harryho zalehl pod sebou. Lehce honadzvedl a oba je přesunul víc do středu postele. „Když ti to vadí, něcos tím udělej.“

Harrymuse rozšířily oči pochopením a pak s rošťáckým úsměvem mávnul rukou. Jejichzbývající šatstvo včetně bot zmizelo neznámo kam. Nebyl čas nad tím přemýšlet,protože jejich intimní partie se právě dostaly tělo na tělo, což bylo doslovaelektrizující. Lucius se jemným pohybem boků vklínil mezi Harryho nohy, kterému ochotně uhnuly do stran. Cítil jeho nenechavé ruce, které mu rejdily po tělea místy zanechávaly slabou mizející stopu po nehtech. Jazykem a ústy velebiltělo mladíka pod sebou a houpavými pohyby ho dráždil k zešílení. Svýmpevným žaludem několikrát záměrně přitlačil ke vstupu do Harryho těla, aby zaseustoupil. Byla to milostná hra, která nutila jeho milence svíjet se škemrat omnohem víc.

Harrymu zaťal drápky do ramenou. „Prosííím,“ sípal. „Udělej mi to. Hned!“

Luciusbyl nadmíru spokojený. „Imbutus rektum“, zašeptal, než se začal dobývat doHarryho nitra. „Promiň, že to dnes bude tak narychlo.“

Chlapecjen nedočkavě zamručel, obemknul ho nohama a vyšel mu vstříc tak razantně, žeběhem chvilky byli propojeni v jedno. Oběma se z úst vydral slastnývzdech.

Luciusse však nehýbal. Ještě něco mu chybělo k úplnému štěstí.

Sklonilse k Harryho hrudníku a proti kůži zašeptal „Revelatio signum.“

V tuchvíli Harry pocítil lehkou vlnu magie projít svým tělem a MEUS na jeho hrudise stříbrně rozzářil.

Luciusho políbil přímo na znamení a Harry se prohnul ve spalujícím prožitku. To gestomajetnictví Harryho málem katapultovalo do extáze.

„Teďje to dokonalé,“ zachraptěl Lucius a chtivě shlížel na mladého muže pod sebou,který byl jeho. Zelené oči rozzářené vášní, hříšné tělo ovládané chtíčem aMEUS, jeho vlastní znamení, jako koruna dokonalosti. Nenechá ho uniknout,nikdy.

Harrynad sebou sledoval ten obličej zrůzněný vášní a pocitem vlastnictví. Byl děsivýa krásný zároveň a Harry se přistihl, že se mu to vlastně strašně líbí.

Kolikrátv jeho životě za něho rozhodovali jiní se slovy musíš, je to tvoje morálnípovinnost. Na plátku mu však nenabízeli nic.

Tentokrátto bylo jiné. Lucius také rozhodl, ale neřekl musíš. Řekl, chci tě, a nabídnultak mnoho.

Harryzavřel oči a pohybem svých boků pobídl Lucia k aktivitě. Ten pevně, skorobolestivě, sevřel Harryho ramena a tvrdě přirazil proti jeho zadku, jako by hochtěl definitivně ocejchovat. Jeho chraplavé „můj“ o tom jenom svědčilo.

Dálnad tím Harry nepřemýšlel, protože jeho racionální mysl s lehkostíodplouvala na vlnách rozkoše, jak Lucius pronikal hluboko do něj, a tvrdě anekompromisně si bral všechno, co mu nabízel.

Aletaké dával. Svýma rukama hladil, hnětl, mazlil Harryho tělo všude, kamdosáhnul, aby se pak bezpečně přesunul do jeho rozkroku, kde se tyčil nedočkavýpenis. Objal ho něžně dlaní, pak pevněji, aby jistými a zkušenými pohybypůsobil co největší potěšení.

Harryse zmítal pod náporem všech pocitů. Mravenčení po celém těle. Cítil, žejiskřičky extáze se pomaličku stahují z celého jeho těla do toho jednohomísta v jeho podbřišku.

„Luciusi,“zašeptal.

Světse prohnul a jeho mysl explodovala do barevného ohňostroje. Lucius ho těsněnásledoval, jejich výkřiky se prolnuly, stejně tak zrychlený dech a chvěnísvalů po celém těle. Z vrcholu pak klesali společně v pevném objetí,pomalu se snášeli zpět k zemi jako pírka v bezvětří. Ještě jeden polibek apohled do očí.

„Tobyl teda dezert. Připadám si strašně namlsaný,“ protáhnul se spokojeně Harry amávnutím dlaně je oba očistil. Na mysli mu vytanula vzpomínka, že někde tamdole jim stydne káva a osychají zákusky. Provokativně mrknul na Lucia. „A coty, jsi spokojený? Dostal jsi, co jsi chtěl?“

Muž setiše zasmál. „Jsem ďábel. Chci i tvoji duši,“ zahučel do jeho ucha a víc si hopřitáhnul do náruče.

„Nenažranče,“uchechtnul se Harry a líbnul ho na bradu. Překroutil se v objetí a zavrtalse svým pozadím do Luciova klína svírajíc jeho ruku na hrudi. Po chvíli hodilvšechny starosti světa za hlavu a spokojeně usnul.

„Já užji mám,“ zašeptal tiše Lucius.

Pokračovánípříště

Vábení moci - 37.

2012-01-29T10:00:00.000+01:00

kapitola 37. - Splněný slib (autor Nade)

Tenhle dílek věnuji všem, kteří neúnavně komentují: terkic, tess, Lucka, bacil, Clowers, Sirina, Kitti, Yoru, Yoku, Jutaki, můj oblíbený hrdý anonymek, Káťa, Zuzana, Lafix a - vítej na našem blogu, Lex-san. Všem moc děkujeme za podporu.

37. kapitola – Splněný slib

Jak je možné, že mě Lucius vždycky tak vykolejí, pomyslel si Harry, když na seberychle házel oblečení. Vklouzl do bot a zamířil do koupelny, kde si opláchlobličej, vyčistil zuby a vzal si nové kontaktní čočky. Ty staré nechal zmizet,ať žije ekologie. Samozřejmě se taky pokusil učesat. Ne, že by v tom bylnějaký výrazný rozdíl, ale šlo hlavně o ten pocit. Snaha se cení, ne? Ještě rychlé holící kouzlo a kdyžvyšel ze své ložnice, zjistil, že ti dva se mezitím přesunuli do přízemí, lépeřečeno do jídelny. Právě, když dupal dolů po schodech, zaslechl Teddyho hlásek.

„Harry! Teta Mianám připravila snídani!“ volal prcek. „Pojď honem, nebo ti to všechno sním!“

Následovalorozpustilé chichotání a tichý mužský hlas, jehož slovům nerozuměl.

V jídelně semu naskytnul působivý obrázek malého chlapce, který se ládoval svými palačinkamis marmeládou, a pozorně přitom poslouchal Malfoye, který mu právěvysvětloval, že lokty na stůl nepatří. Teddy mu na oplátku předvedl svou verziMalfoye. Téměř mu zbělely vlasy a proměnil i některé rysy obličeje, včetněbarvy očí a povýšeného výrazu.

Harry se tomuzasmál. To je můj kluk.

„Tolik Malfoyů podjednou střechou? To by mohlo být nebezpečné,“ neodpustil si narážku.

„Připomíná mi Dracav jeho letech,“ připustil Lucius překvapeně a sjel Harryho pohledem.„Netušil jsem, že jeho schopnost metamorfózy je tak rozsáhlá.“

„Jeho máma náskdysi bavila groteskními obličeji. Byla v tom fakt dobrá.“ Obešel stůl asedl si na židli mezi ně. „Nech si chutnat,“ rozcuchal stále blonďaté vlásky malého chlapce.

„Tak, co mámedobrého?“ natáhl se, aby zvedl poklop. Vtáhl do nosu vůni smažených vajíček seslaninou a hned se mu sběhly sliny. Popadl toust a už se chystal pustit dojídla, když se zarazil.

„Snídal jsi?“zeptal se Malfoye trochu rozpačitě.

„Samozřejmě.Nenech se rušit a v klidu se najez,“ odbyl jeho péči muž. „Budu vám zatímdělat společnost.“

„Ale kávu si dáš,“navrhnul Harry.

„Kávou nikdynepohrdnu,“ prohlásil Lucius a pohodlněji se usadil.

Harry bez dalšíchřečí přivolal ze skřínky šálek s podšálkem a další lžičku. Z konvice naliloběma horkou kávu.

„Cukr?“ zeptal sea najednou se nemohl ubránit úsměvu, který se mu dral do tváře. „Promiň, alenajednou si připadám jako v hloupém filmu. Jsem asi děsivý hostitel.“

„Nestěžuji si,“usmál se Lucius. „I když některé věci by se daly zlepšit,“ dodals poťouchlým úsměvem. „Děsivé jsou na tobě úplně jiné věci.“

„To mi budeš musetněkdy vysvětlit,“ zabručel Harry a fascinovaně sledoval, jak si muž osladilkávu, zamíchal a lžičku elegantně odložil na podšálek.

„Starého psa novýmkouskům nenaučíš,“ prohlásil Harry stoicky a nacpal si pusu vajíčky.

„Předpokládám, žes některými věcmi se budu muset smířit,“ povzdechl si tragicky Malfoy,čímž vyvolal chichotání u obou snídajících chlapců. V porovnání s ním,byli skutečně chlapci. Oba dva.

„Jak dlouho jsitady,“ zeptal se Harry, když spolknul sousto. Přemýšlel, kolik toho prospal.

„Necelou hodinu,“přiznal Lucius. „Tento mladý muž,“ pokynul směrem k Teddymu, „mě zatímbavil skvělými historkami.“

„Vážně?“ obrátilse Harry s pozvednutým obočím na svého kmotřence. „O čem jste sipovídali?“

„Říkal jsem mu,jak jsi včera nafouknul ten barák“, pochlubil se malý.

„Nafouknul barák?“Teď byl Harry trochu ztracený, vidlička s dalším soustem zůstala trčet vprostoru.

„No přece, jakjsme na tebe čekali venku,“ vysvětloval chlapec. „Koukali jsme se strýčkemRonem na tu barabiznu a ta se najednou úúplně nafoukla a pak… Prásk! Vyletělyvšechny okna. No vážně, já to viděl!“ reagoval Teddy na jeho nechápavý pohled.

„Věřím ti,“ usmálse smířlivě Harry. „To bylo asi v tu chvíli, kdy mi Sean uvolnil magii,“dodal zamyšleně a pak mrknul na chlapce. „Zevnitř to tak zajímavě nevypadalo,to mi věř.“ Vidlička konečně dorazila ke svému cíli a on pokračovalv jídle.

„Taky jsem mu ukazovalmoji hůlku,“ brebentil dál chlapec, když mu Harry doléval sklenici džusu.

„Teddy. Neříká se‚mu‘ o někom, kdo sedí s námi u stolu,“ napomenul ho tiše.

„Měl jsem tu čestvidět tvou úžasnou hůlku v akci“, přešel Malfoy Harryho výchovnou poznámkubez povšimnutí. „Není pro dítě trochu nebezpečná?“ obrátil se na Harryho.

„Myslím, že tobude dobrý. V každém případě Georgovi o téhle anomálii řeknu“, dodal.„Doufám, že takových hraček nevyrobil víc. Mohly z toho býtnepříjemnosti.“

„Nepochybně“,přisvědčil Lucius a zvedl šálek s kávou k ústům, aby se decentněnapil.

„Kde je tamtenpán?“, zeptal se Teddy nezáludně a pohledy obou mužů se setkaly. Chlapec mluvilo Sandersovi a rozhodně nebylo vhodné mu říct pravdu.

„Nemusíš mítstrach,“ vyhnul se Lucius přímé odpovědi, „už tě nikdy neohrozí.“

„Já nemám strach,“odporoval chlapec. „To kvůli babičce“, dodal tiše.

„Jsi odvážný mladýmuž,“ odbočil Malfoy elegantně od ožehavého námětu.

„Budu Nebelvír!Jako máma a táta“, prohlásil malý a pyšně se nadmul jako holub.

Lucius pobaveněprotočil oči. „Zřejmě jsem prokletý, obklopen samými Nebelvíry,“ vyhlásil aprobodl Harryho mnohoznačným pohledem.

„… a zahalil setógou a tiše skonal,“ zakřenil se Harry a odložil vidličku. Malfoy zvedl tázavěobočí.

„Julius Cézar,“upřesnil Harry. „Doteď nevím, do jaké míry se prolínají mudlovské a kouzelnickédějiny. Je to matoucí. Já jsem hotov, co ty?“ obrátil se na kmotřence.

„Jo. Už jsemplný,“ odfouknul si Teddy, pohladil si vypouklé bříško a seskočil ze židle.

„Mudlovské dějinyjsou součástí těch našich, ale často se liší v podstatných detailech,“navázal Lucius a sledoval, jak ten malý výlupek mizí ve dveřích.

„No právě,“postěžoval si Harry a kouzlem sklidil ze stolu. Když se otočil na svého hosta,zjistil, že stojí přímo za ním. Lehce se mu zadrhnul dech, když si ho Luciuspřitáhl za boky k sobě.

„Každé ráno bychtě chtěl vidět tak jako dnes. Bylo to neskutečně sexy,“ zapředl mu do ucha anosem mu přejel po spánku. Harry slastně přivřel oči, když se jejich rtysetkaly v krátkém polibku. Nedokázal potlačit lehce zklamaný povzdech,když se oddělili. Na větší důvěrnosti nebyl vhodný čas a místo, když se kolemmotal Teddy.

„Mám přijít dnesvečer, když to včera nevyšlo?“ vydechl svou otázku. Sevření kolem jeho boků nachvíli zesílilo, ale pak se Malfoy lehce odtáhnul a pohlédl Harrymu zpříma doočí.

„Kvůli tomu jsemvlastně přišel. Abych ti řekl, že dnes to nepůjde, protože mám ještě nějakounedokončenou práci,“ zašeptal a sledoval, jak se v mladíkově tváříobjevuje pochopení.

„Sanders,“ hlesnulHarry. „Ještě jsi s ním neskočil.“

Zamračil se apokračoval: „Já bych…“

Lucius ho zastavilukazováčkem přiloženým na rty. „Pššš. Rozhodně tě do toho nechci zatahovat. Tynesmíš.“ Nemělo cenu mu odporovat a Harry to věděl, ale nemohl si pomoct.

„Připadám si jakopokrytec, když ty děláš špinavou práci za mě.“

„To je výhoda toho,když si držíš svého vlastního Smrtijeda,“ nasadil Lucius lehce děsivý úsměv aHarrymu naskočila husí kůže. Nechtěl, aby se vrátil ten Malfoyz minulosti.

„Nemusíš to dělat.Jsem schopný to s ním vyřídit sám,“ odporoval.

„Já to vím, Harry,ale je tu nebezpečí, že se necháš unést pomstou. A Merlin ví, že bys na to mělprávo, ale… Jsi skutečně mocný čaroděj a já nechci stát u zrodu dalšího Temnéhopána. Ty jsi světlo a tak to musí zůstat,“ prohlásil Lucius pevně. „O mne se nestrachuj,“dodal, když viděl obavy v mladíkově tváři. „Mé svědomí se s tímdokáže srovnat. V jeho případě zcela určitě.“

„A ty se nenechášunést?“ zapochyboval Harry. „Měl bys ho předat ministerstvu.“

„Zapomínáš napověstnou Zmijozelskou chladnou vypočítavost,“ usmál se křivě. „Proč myslíš, žejsem ho dal na chvíli k ledu? Věř mi.“

Harry sirezignovaně povzdechl a opřel se čelem o rameno muže, který mu byl v těchtotěžkých časech nečekanou oporou.

„Poslední doboumám pocit, že se celý můj svět obrací naruby,“ povzdechl si a opět zvedl hlavu.Jejich pohledy se protnuly.

„Řekneš mi pak, cojsi zjistil?“ dožadoval se.

„Všechno copotřebuješ vědět, se dovíš,“ slíbil Lucius.

„Co potřebujuvědět? To nezní příliš přesvědčivě,“ brblal nespokojeně. „Víš, že jsou chvíle,kdy mě neskutečně štveš? Zatracený tajnůstkáři,“ zavrčel Harry trochurozladěně.

„A možná právě protojsem pro tebe neodolatelný,“ usmál se sebevědomě muž a Harry ho skoro přizabilpohledem.

„Nedráždi mě,“vyprsknul a Malfoy se pobaveně zasmál.

„Nebraň se tomu,je to zbytečné,“ přejel prsty po jeho tváři.

„Končím tuhlediskuzi.“ Harry vycouval z objetí a zvednul ruce v bezradném gestu.„Nemá to cenu.“

„Svatá pravda.V některých věcech jsi totiž hrozně paličatý.“ Malfoyovi pobavenězajiskřilo v očích.

Harry po tomhleprohlášení nevěřícně zavrtěl hlavou. Jáže jsem paličatý? Úplný odvárek, pane Vedu si stále svou.

„Raději bychom mělijít za tím hochem, než ti obrátí dům vzhůru nohama,“ nabídl Lucius bezpečnouúnikovou cestu a s jistotou sobě vlastní vykročil ke dveřím.

„Teddy je náhodoumoc hodný kluk,“ bránil svého kmotřence, ale přesto společně vyšliz jídelny, aby ho našli. Chlapec byl přesně podle jeho předpokladuv obývacím pokoji. Hrál kouzelnické šachy sám se sebou a ohromně se bavilreakcí šachových figurek na jeho neobvyklé tahy.

Oba muži sepohodlně usadili v křeslech u krbu a chvíli pobaveně sledovali klučinovopočínání. Pak se rozvinula zasvěcená debata na téma Teddyho budoucnosti, kterése chlapec nadšeně účastnil. Zcela přesvědčivě hlásal, že bude bystrozor –stíhač, což byla specializace, který by mu podle Harryho mohla vyloženě sedět.Jeho zostřené smysly, které zdědil po svém otci a možnost změnit svůj vzhled,ho k této práci vyloženě předurčovaly. Lucius však přišel i s několikaodlišnými návrhy v soukromé sféře. Vlastně se docela dobře bavili s ohledemna to, že jedním z debatujících byl šestiletý chlapec.

Po chvíli se všakMalfoy zvednul k odchodu. „Je čas, abych šel. Rád jsem vás poznal mladýmuži,“ řekl na adresu Teddyho a ten se polichoceně zapýřil. „Harry?“ obrátil sena svého hostitele.

Harry se zvednul ašel ho vyprovodit ke krbu. „Kdy se uvidíme?“

„Co zítra?“navrhnul. „Páteční večer je velmi příhodný čas na drobné kratochvíle.“

„Dobře“, souhlasilHarry tiše.

„Tak jsmedomluveni“, stisknul mu ruku na rozloučenou. „A opovaž se tentokrát nepřijít“,pohrozil s úsměvem.

„Jako bych některévěci mohl ovlivnit“, odfrknul si Harry. „Měj se“, řekl ještě než Malfoy zmizelv zelených plamenech letaxu.

„Tak, co budemedělat teď?“ obrátil se na Teddyho.

ooOoo

Atraktivnísvětlovlasý muž seděl v křesle a trpělivě čekal, až se osoba ležící na podlazeprobere. Místnost byla sice tmavá, bez oken, ale bylo tu poměrně sucho a čisto.Žádné studené a vlhké sklepení. Ne, že by si to ten mizera nezasloužil, aleLucius Malfoy měl těchto praktik z minulosti plné zuby. Hlavně proto, žeby tu nepohodu musel snášet taky. Dost otravné a nepříjemné. Kdepak, je spoustapohodlnějších způsobů, jak znepříjemnit druhým život.

„Tak už jsme vzhůru?“otázal se jedovatým tónem hlasu, když zaregistroval první známky pohybu napodlaze. Ne, že by se zajatec mohl kdovíjak pohybovat, protože byl samozřejmě svázaný.

Muž na podlaze sepokusil zvednout hlavu a podívat se na svého věznitele, ale téměř ihned zachroptělbolestí a hlava mu opět padla na podlahu.

„Malfoy,“ vydechlnamáhavě. „Doufal jsem, že už se neprobudím.“

„Ach, skutečně?Máme za sebou pouze zahřívací kolo, příteli,“ posmíval se. „Ještě stále jsem senedozvěděl, co potřebuji, takže jsme nuceni v naší zábavě pokračovat.“

Sanders zasténal. „Nicvám neřeknu. Radši mě rovnou zabijte.“

„To byste mělpříliš snadné.“ Naklonil se v křesle směrem k zajatci. „Otázku znáte.Kde je právě teď zalezlý Gilbert Morcerf?“

„Neznám ho a nevím, kde je,“ procedil Sanders mezi zuby.

„Špatná odpověď,“prohlásil Malfoy lakonicky a nedbale mávnul hůlkou. „Crucio.“

Chvíli sledoval,jak se muž na podlaze svíjí a zatíná zuby ve snaze nekřičet, pak kouzloukončil.

„Takhle můžemepokračovat donekonečna. Já mám spoustu volného času,“ zaujatě si prohlížel manikúruna levé ruce. „Nesporná výhoda zbohatlíků, nemyslíte?“ dodal konverzačním tónema obrátil svou pozornost opět ke svému zajatci.

Pak následovala krátkásérie otázek, neuspokojivých odpovědí a Cruciatů, případně jiných nepříjemnýchkleteb. Lucius se neobával většího poškození, protože do kleteb nevkládalpříliš síly. V opačném případě by totiž jeho zajatec již zešílel nebozemřel. Přesto to stačilo a Sanders brzy začal škemrat, aby s tím užskončil.

Byla to vlastněúleva, protože už začínal být opravdu otrávený.

„Co mi tedynabídneš?“ zeptal se obchodním žargonem.

„Mistr má zájem ospojenectví s vámi,“ sípal muž.

„Proč? Co z tohobudu mít já?“

„Vaše kontakty,zkušenosti a za to nabízí více moci, více peněz“, vydechl unaveně Sanders.

Lucius se ostřezasmál. „Morcerf byl vlastně vždycky idiot. Nabízí mi moc a peníze? Mám Potteraa peněz víc, než dokážu utratit. Nemá mi co nabídnout.“

„Přece sinemyslíte, že přesvědčíte Pottera a přetáhnete ho na temnou stranu,“ snažil seSanders argumentovat. „Nikdy nebude pracovat ve váš prospěch. Na to je moc…,“nemohl najít ten správný výraz.

„Myslíte, mocNebelvír?“ pomohl mu s myšlenkou Malfoy. „Vím to. Ale můj zájem o něhonení vaše starost. Vaší jedinou starostí právě teď je, uspokojit moji touhu povědění.“ Významně namířil hůlku na svou oběť.

„Nechápete to!“snažil se ho zastavil Sanders. Při představě na další kletbu se jeho tělonekontrolovaně roztřáslo. „Já už nemám co ztratit!“

Lucius si opřel bradudo dlaně a chvíli ho zamyšleně pozoroval. Zdálo se, že něco zvažuje.

„Mám pro vás malý obchod.Vy mi prozradíte, co chci vědět, a já vás nechám žít.

„Tomu říkátesmlouvání?“, zaskřípal Sandersův hlas. „Proč bych vám to říkal? Když měnezabijete vy, tak mě zabijí oni. Zemřu tak nebo tak!“

„A když vám nasvou čest slíbím, že se postarám, abyste byl uklizen stranou? V bezpečí předútoky obou stran? Myslím, že to je férová nabídka.“ Malfoy vyčkával na reakci,která přišla za malou chvíli.

„Opravdu to pro měuděláte?“ zeptal se muž se špatně skrývanou nadějí v hlase.

„Dávám svékouzelnické slovo,“ prohlásil pevně a švihnul hůlkou, čímž se pevně zavázal.

„Dobře, věřím vám.“Muž byl zjevně nalomený prožitým utrpením a strachem z bolesti a hrozícísmrti. Nakonec Luciovi postupně vyklopil všechno, co věděl o Potentia Sincerusa Gilbertovi Morcerfovi.

„Děkuji zaspolupráci. Teď splním dané slovo“, dodal Malfoy a zvedl hůlku, aby pronesl poměrněnechutné kouzlo z černé magie, kterým se přivolávaly stálé noční můry.

Nakonec SandersoviObliviatem vymazal téměř všechny vzpomínky, kromě těch, které vyživovaly jehonoční můry a odstranil pouta.

Na zemi teď sedělmuž s tupým nepřítomným výrazem a s tichým kňučením si objímal kolena pohupujícse ze strany na stranu.

Malfoy vstal a z kapsyhábitu vyndal malý knoflík, který vtiskl zmatenému muži do dlaně. „To je protebe,“ řekl mu mírně. Jednalo se o jednosměrné jednorázové přenášedlo, které poaktivaci odneslo Sanderse do vzdálené mudlovské nemocnice. Na místnímpsychiatrickém oddělení se o muže, který ani neví, jak se jmenuje, postarají s nejlepšípéčí. Nikdy se už nevrátí do tohoto světa a nikdy nezkříží cestu nejen jemu, aleani Harrymu. Nikdy na Harryho neměl sáhnout a už vůbec ne k tomu zneužít Luciůvvzhled.

Lucius byl sám se sebouneobyčejně spokojený. Získal potřebné informace, toho muže nezabil, což Harryjistě ocení, a navíc mu splnil daný slib. Bezpečně ho odklidil mimo dosahMorcerfovy moci i z dosahu bystrozorů. Skvělá práce, všichni spokojeni.

Pokračování příště

Vábení moci - 36.

2012-01-22T21:50:00.002+01:00

kapitola 36. - Zrádce (autor Nade)
Uff, tak jsem to stihla, ještě pořád je neděle. :-)

Opět děkuji všem komentujícím za jejich nehynoucí podporu: Katie11, Lily, tess, Jutaki, bacil, Zuzana, Kitti, Yoku, Káťa, Lucka, terkic, minimar, jeden tichý anonymek a jeden, který se k tomu hrdě hlásí :D ...a taky Ilay - můžeš.

36. kapitola – Zrádce

„Překvapený?“,zeptal se posměšně Sanders a Harry měl tisíc chutí mu ten křivý úsměv sundat zobličeje pohrabáčem. Pocit zrady a bezmocného vzteku ho trhal zevnitř.

„Kryso! Kolik tiza to dali?“, procedil Harry mezi zuby. „Kam se poděla tvoje bystrozorskáčest?“

„Na to ti kašlu.Už jsem mezi vás přišel s jasným úkolem. Získat si důvěru, zapojit se dovyšetřování a získat potřebné informace. Bradáč mi to ohromně usnadnil, když měpřidělil do vašeho týmu“, mlel spokojeně.

„Dostaneš pochvalujako hodný chlapeček?“, rýpnul si Harry. „Je ti jasné, že na ministerstvo se užvrátit nemůžeš? To, že tam v tuhle chvíli nejsi, je trkne.“

„S tím sepočítalo. Po téhle akci už to nebude nutné“, mávnul rukou lhostejně Sanders anatočil se tak, aby měl rozhled na celou místnost. To znamená jak na zajatce,tak na okna i dveře. Někoho očekával, ale Harry si nebyl jistý, jestli přítelenebo nepřítele. Mají takoví lidé vůbec přátele?

„Pro kohopracuješ?“, snažil se získat nějaké informace. Samozřejmě přemýšlel, jestli jeten mizera zapojený do uskupení Potentia Sincerus nebo jde o něco úplně jiného.

„Proč myslíš, žepro někoho pracuju?“, odpověděl mu otázkou posměšně Sanders. „Třeba je to celémoje práce.“ Přitom vytáhl z kapsy hábitu zdobené kapesní hodinky as nepatrným zamračení si zkontroloval čas.

„Nechci snižovattvou zásluhu“, vrátil mu úsměšek Harry, „ale tohle je práce skupiny lidí. A těmněkdo velí. A ty nemáš na to být mozkem. Kam se vůbec poděl ten druhý otrapa?“

Sanders po němšvihnul rozhořčeným pohledem, ale hned se uklidnil a opět se pohodlně usadil nasvé židli.

Harry měl za to,že trocha provokace neuškodí. Třeba se nakrkne a něco pustí. Teď už bylo jisté,že na něco čeká. Buď na další pokyny, nebo nějakého komplice, ale jedno bylojisté, Sanders tomu nevelel.

„Je divné, že jsmepořád tady“, nadhodil Harry a vyslovil tak nahlas otázku, která ho už chvílizaměstnávala. „Celé oddělení mi bude za chvíli v patách.“

„Neboj se, běhemchvilky tady budou, aby si tě vyzvedli“, ujistil ho Sanders a okázale přešel jeho narážky.

„Podrobnosti těnemusí zajímat, protože tvoje role v příběhu za chvíli skončí. Za chvílibudeš přepraven na místo, kde už pro tebe chystají přivítání, jak se patří“,usmál se spokojeně. „Mistrova magie je teď velmi silná, nemáš šanci.“Z jeho hlasu byla patrná hrdost na svého vůdce.

„Jsi si jistý?Jonathan Smith nebyl až tak nadprůměrný“, upozornil Harry ve snaze trochu hoznejistit.

„Nebyl jediný,víš?“ přiznal Sanders.

„Nezaznamenalijsme žádný další výboj černé magie“, odporoval.

„V Britániisamozřejmě ne. Ale kouzelníci přece žijí všude na světě“, upozornil zrádnýbystrozor na zcela zjevné. Byla to bolest už z předchozích let, kdykouzelnické vlády různých zemí spolupracovaly jen sporadicky a neochotně.„Mistr je už teď mnohem silnější než ty“, holedbal se.

Harrymu to mimoděkpřipomnělo směšné dětské rozepře typu můj brácha je větší a silnější než tvůj.

„Takže jde o získánímojí magie“, konstatoval klidně. „Ale pokud je jeho tak silná, tak už jinepotřebuje, ne? A navíc, právě teď nějak nefunguje“, nadhodil Harry. Však ty mi prozradíš víc.

„Ale funguje,jenom ji prostě nemůžeš použít“, ujistil ho Sanders. „Kolem hlavy máš pevněutažený pás z magické slitiny, který brání magii proniknout ven“, pokračovalmuž v monologu. „Potřebujeme tvoji magii celou a neporušenou, a kov, z něhožjsou vyrobená pouta v soudní síni Starostolce, byl ideální. Geniální nápad,nemyslíš? Ale bylo třeba tě zaskočit, aby se předešlo zbytečnémuvyčerpávajícímu boji a to se povedlo. Teď je velký Harry Potter úplně bezmocnýa přitom je tvá magie připravená k přenosu.“ Muž se zlomyslně zasmál a ten zvukbyl Harrymu tak odporný, že se skoro otřásl. „Navíc je třeba tě odstranitz cesty, pořád jsi příliš nebezpečný už tím, že existuješ. Tvá pověst tědělá mocnějším, než ve skutečnosti jsi.“

Harry nehodlal namužův slovní průjem nijak reagovat, k jeho zjevné nelibosti. Co může Sandersvědět o jeho magii? Nikdy se nepovažoval za Supermana, hrdinu mudlovskýchkomiksů, ale ironií bylo, že zřejmě právě narazil na svůj Kriptonit. Přestoneztrácel hlavu. Před rituálem mu budou muset ten pás sundat a pak se uvidí,kdo z koho. Pokud pan-zatracený-francouz chtěl poměřit jejich síly, dobře, bylpřipravený se utkat a nakopat mu zadek, i kdyby ho měl vlastnoručně uškrtit užjenom za to, že ohrožují jeho rodinu.

Z bojových myšlenekho však vytrhnul důvěrně známý pocit. Velmi jemné zachvění magie, kteréprovázelo přemístění pod vlivem rituálu MEUS. Nebylo pochyb, Lucius byl někdevelmi blízko. Harry nejdřív čekal, že se rozrazí dveře a pomoc přijde rychle.Pak mu ale došlo, že nemá dočinění s žádným nerozvážným nebelvíremhr-na-ně. Harry se skoro sám sobě zasmál. Kdepak, to nebyl styl Lucia Malfoye.Pravděpodobně právě teď zhodnocuje situaci a zvažuje, kdy bude nejlepší okamžikk útoku, aby došlo k co nejmenším škodám.

A Harry, jakozkušený bojový veterán, musel nějak spolupracovat. A nejlepší způsob, jak můžebezbranný člověk přispět, je rozptýlení nepřítele. Vedlejší efekt tétostrategie je ten, že zachránce bezpečně pozná, že je stále koho zachraňovat. Tak do toho, Harry.

„Proč jsi zvolil zrovna jeho vzhled,jestli to můžu vědět?“, zeptal se úmyslně naštvaně, aby mohl trochu zvýšithlas, aniž by to bylo nápadné.

„Původně jsme měliv plánu Malfoye zdiskreditovat, aby měl problémy se k tobě dostat. Magický pásjsme však získali dřív než jsme čekali, což Mistra samozřejmě potěšilo avšechno šlo rychleji dopředu. Navíc, když jsme zjistili, že Malfoy už získaltvou důvěru, rozhodli jsme se toho využít. Věřil jsi mi, že?“, posmíval seSanders.

„Kde si sebraljeho vlas?“

„Při výslechupřece. Ten náfuka si ani nevšimnul, že jsme mu sebral vlas z hábitu.“ Zrádnýbystrozor byl sám se sebou dost spokojený a dával to zřetelně najevo.

Harry si pomyslel,že je škoda, že Lucius nemá kočku nebo psa, protože se mu vybavila příhoda zeškoly, kdy měla Mia problém s kočičím chlupem. To by ti patřilo, zmetku,pomyslel si škodolibě.

„Stejně měpřekvapuje, že můžeš důvěřovat někomu, jako je Lucius Malfoy. Nepatřil náhodouk tvým úhlavním nepřátelům?“ Sanders měl zřejmě také pár nezodpovězenýchotázek.

„Co se škádlívá,rádo se mívá“, použil Harry staré mudlovské úsloví. „A navíc je sexy“,prohlásil s mnohoznačným úšklebkem.

„Nepopírám“,zašklebil se Sanders zpátky. „A tady se nabízí otázka, co vidí on na tobě: Je oněm známo, že je… řekněme vybíravý.“

„Oh, máš snadzájem? Stačilo se zeptat!, dráždil ho Harry.

„Já o něho nemámzájem!“ rozčílil se.

„Fajn“,kapituloval Harry na tohle téma. „Jenom mi slib, že malého vrátíš jeho babičce.Klidně mu můžeš upravit paměť, neohrozí vás.“ Zmínka o chlapci, jakobynastartovala další běh událostí.

„Já mám mojihůlku“, zašeptal mu do ucha jeho kmotřenec, který se dosud k němu tišetisknul. Rádoby nenápadně ji vytáhl aHarry ho s úsměvem pohladil. Neměl sílu mu říct, že je to k ničemu.

Sanders Teddyhoslyšel a začal se smát. „Jo, opravdu účinná hůlka. Byl dost otravný tím, jak mipořád prskal do očí ty jiskry, když jsem tě svazoval. Navíc mě kousnul,spratek!“, postěžoval si, jakoby čekal, že ho snad Harry polituje. Ten siteprve teď všimnul kusu látky omotaného kolem Sandersova zápěstí. Určitě ti budu vykládat o vlkodlačímdědictví, hajzle.

„Nevěřil bych, žetak malý kluk může mít takovou sílu stisku. Ale musím uznat, že má odvahu. Byloho však třeba trochu zklidnit“, dodal lhostejně muž.

Harryho pohledzasršel potlačovaným vztekem. Už měl jistotu, kdo Teddymu způsobil tu modřinu. Za tohle chcípneš! zavrčel v duchu.

V ten okamžik honěco napadlo, když zaměstnat únosce, tak pořádně. Snažil se podržet předchozípodrážděný výraz a v hlavě mu to šrotovalo. Švihácký Sanders měl kolemkrku sametovou vázanku, teď ležérně rozvázanou a horní knoflíky košilerozepnuté.

Když tu trochu své bezhůlkové magie, kterou můžu uvolnit,spojím s jediným skutečným kouzlem dětské hůlky….

„Hlavně, že sebavíš, zmetku! Je to jen malé dítě!“ prsknul Harry a pak sklonil hlavuk Teddymu a uklidňujícím tónem na něho promluvil.

„Všechno budev pořádku, neboj se. Víš co, chlape?“, mrknul na chlapce. „Něco ti ukážu.“Spoléhal na to, že si bude jeho věznitel myslet, že se jenom snaží zabavitkluka. Uchopil chlapcovu ruku, svírající hůlku, do svých dlaní a společně senatáhli dopředu.

„Když se společněpořádně soustředíme, určitě se nám podaří něco úžasného“, povzbuzoval svéhomalého kmotřence.

Sanders se otočilk nim a zvědavostí naklonil blíž. „No, to jsem sám zvědav“, posmíval seaniž by si uvědomil, že ztratil přehled o tom, co se děje za ním.

Harry jenom čekalna to, až bude dostatečně blízko, zvedl hůlku směrem k Sandersově krku apoužil veškerou svou dostupnou magii. A hůlka neselhala. Vázanka se mu utáhlakolem krku s takovou razancí, že jenom vykulil oči a než pochopil, že seněco děje, kouzlo už mu uvazovalo u krku předpisové kličky, jako na polobotce.Ovšem s tím rozdílem, že noha v botě není krk v límci. Teď Harryv duchu chvalořečil za svou děravou paměť. Zapomněl totiž Georgovi říct, žekouzlo hůlky tkaničky příliš utahuje.

Jak se Sanderssnažil nadechnout, začal zmatkovat, rukama šmátral po krku. Toho Harry využil,pustil Teddyho ručku a vrhnul se po Sandersově hůlce. Nebyl tak rychlý, jak bylzvyklý. Vydal skoro všechnu svou dostupnou magii a se svázanýma rukama, nohama aschlapcem na klíně, byl dost nepohyblivý.

Přesto se mupodařilo vytrhnout hůlku z prstů a odhodil ji stranou.

Další záležitostiuž nebyly v jeho režii. Když zvedl hlavu, s úlevou zjistil, že Luciusuž stojí nad nimi a vztekle zírá na přidušeného svíjejícího se Sanderse, kterýse snažil uvolnit dobře utaženou smyčku. Švihnutím hůlky mu svázal ruce a nohya s velice škodolibým úsměvem nechal muže lapat po dechu.

„Ani netušíš, jakrád tě vidím“, řekl Harry s úsměvem.

„O tomnepochybuji. My Malfoyové jsme na obdiv zvyklí“, usmál se trochu křivě a mávnutímhůlky pro změnu pouta uvolnil. Harry se hned natáhnul pro svého maléhokmotřence, který díky předchozí akci skončil na podlaze.

„Už bys mohlpochopit, že nemusíš svět zachraňovat sám“, vytknul mu ledově. Jeho tvářvyjadřovala jasný nesouhlas s Harryho zbrklým jednáním. Byl ve svémspravedlivém hněvu naprosto úchvatný.

„Asi jsem sizvyknul, že mě z průšvihu vždycky někdo dostane“, prohlásil unaveně Harry avysloužil si tím mužovo posměšné odfrknutí.

„Jistě. Nebelvířia jejich horké hlavy. Trochu chladné kalkulace by neuškodilo“, prohlásil.

„Od toho mámepřece zmijozely“, zavtipkoval a rukou se snažil uvolnit kovový pásek, utaženýkolem jeho hlavy.

„Vtipné“, utrousilMalfoy a elegantně si přidřepl k muži na podlaze. Špičku hůlky muzapíchnul pod bradu tak razantně, že Sanders byl nucen zaklonit hlavu, abyzmírnil její tlak na podbradek.

„Takže tenhlenicotný kus lejna si dovolil hrát na Lucia Malfoye?“ Tón jeho hlasu bylvýhružný a posměšný zároveň. „To nemám rád, opravdu nemám rád“, cedil mezizuby, zatímco šacoval jeho oblečení. Pár věcí si po zběžné prohlídce vložil dokapsy. Když objevil hůlku, beze slova ji podal Harrymu.

Tomu se nemírněulevilo. Ani si netroufal doufat, že svou hůlku ještě uvidí, ale nechtěl o nipřijít. I když byl schopen čarovat bez ní, byla prostě jeho součástí.

„Neuniknete“,zasípal Sanders. „Jsou už tady.“

„Jistě nemyslítetu skupinu nadmírně odvážných mužů, kteří vzali do zaječích, když se jimv zádech objevila horda rozdrážděných bystrozorů?“ zeptal s hranounevinností Malfoy.

Harry už takyzaregistroval kouzla, která úspěšně narušovala ochrany domu. Každou chvíli tadybudou.

„Měl bys radějijít“, pobízel Lucia. „Nebylo by dobré, kdyby tě tu našli. Vyvolalo by tospoustu otázek.“

„Samozřejmě,uvidíme se později“, přitakal Lucius a přivolal si Sandersovu hůlku. „Aletenhle odpad si beru sebou.“

Muž ležící napodlaze nedokázal potlačit hrůzu, která se mu zračila v očích. „Harry! Tonemůže…“ snažil se, když si uvědomil, jak se pro něho situace vyvíjí. Harry naněho jen chladně pohlédl. I kdyby chtěl, v tuhle chvíli nebyl ve stavuLuciovi v čemkoli zabránit. Pro tentokrát však měl pocit, že to jehosvědomí ustojí. Pokrčil rameny.

Harry neměl časpřemýšlet nad tím, co se asi se Sandersem stane, protože dům se rozdunělrychlými kroky Bystrozorů, kterým se právě před chvílí podařilo prorazitochrannými kouzly. Jisté však bylo, že ho už nikdo nikdy neuvidí.

„Slušivá čelenka“,prohlásil Lucius s poťouchlým úsměvem, popadl svázané tělo a v mžiku byl i sezrádcem pryč.

„Harry!“ Do místnostivpadnul Ron s napřaženou hůlkou. Jeho obličejem projel pocit úlevy, když viděl,že oba dva jsou živí a relativně v pořádku. Za ním se přivalila další skupinkakolegů v čele s Bradáčem.

„Únosci?“, vyštěkljednoduchou otázku.

„Byli tu dva“,oznámil mu Harry, zatím co na něm a Teddym prováděl jeden z kolegů jednoduchákontrolní zdravotní kouzla.

„Jeden, kteréhojsem nikdy předtím neviděl odešel dřív, ten druhý byl Sanders.“ Nastaladramatická odmlka, Bradáč se zamyšleně mračil.

„Měl jsem užpodezření, když jsme ho nemohli celé odpoledne sehnat“, prohlásil nakvašeně.„Kde je?“

Harry ani nachvíli nezaváhal. „Čekal tu, než si nás vyzvednout jeho kumpáni. Něco se pohnojiloa nestihli to. Zřejmě to neměli tak dobře připravené, jak se zdálo. Zmizel,jakmile zjistil, že jsou ochrany domu narušené.“ V žádném případě neřekne, žeSanderse má Lucius. Jenom by mu tím nadělal problémy. A teď se stávám komplicem Lucia Malfoye, pomyslel si posměšně navlastní účet.

Z pokusu osebelítost ho vytrhnul chlapec, který seděl na Harryho klíně a s úžasemhleděl na svoji hůlku. „To jsem zakouzlil já?“, divil se.

„Ano,s trochou mé pomoci“, sevřel ho víc ve svém náručí. „Ale ne, aby těnapadlo, to zkoušet znova. A babičce to radši neřekneme, jo?“, zašeptal aspiklenecky se na sebe usmáli.

Bystrozor, kterýkontroloval jejich zdravotní stav, prohlásil, že jsou v pořádku.

„Ale tu kovovouvěc ti musíme co nejdřív sundat z hlavy. Nelíbí se mi, co to dělá s tvoumagií“, prohlásil starostlivě. Harry jim rychle vysvětlil, o co jde.

„Potřebuji někoho,aby mi to sundal, ostatní by měli radši jít ven z domu, do bezpečnévzdálenosti. Mám pocit, že každou chvíli vybouchnu. Nějaký dobrovolník?“,mrknul laškovně do davu.

„Postarej seprosím o Teddyho“, zamítnul hned Rona, který se k němu už hrnul. „Počkejte namě, půjdeme ke mně domů.“

„Seane?“, obrátilse na svého nejbližšího pracovního kolegu.

Ten pouze kývnul astoupnul si vedle Harryho. Společně pak počkali, až se všichni vzdálí, včetněreptajícího Rona s Teddym v náručí. Chlapec, který slyšel strejdovo remcání, semu chichotal do hábitu. Harry se tomu usmál.

Když v domkuosaměli, Sean se obrátil na Harryho s otázkou v očích.

„Byl tady Malfoy?“

„Byl“, přisvědčilHarry, „a Sanderse vzal sebou.“

„Rozumím. Alepočítej s tím, že Bradáč se tě na to bude ptát taky“, upozornil Sean a Harryjen přikývnul. „Tak jdeme na to, ne?“ Ukázal na Harryho hlavu.

Harry se postavildoprostřed místnosti a počkal, až si Sean kolem sebe vyčaroval ochrannoubublinu. Ten pak pozvedl hůlku k Harryho hlavě a použil uvolňovací kouzlo.Harry cítil obrovskou úlevu, když kov kolem jeho hlavy povolil. Jeho magie sevzedmula jako divoké zvíře a doslova se protáhla do všech stran. Spokojenězavřel oči a svou magii opět stáhnul zpět. Byl to úžasný pocit, protože magiebyla jako symbiotický tvor, žijící uvnitř něho. Když otevřel oči, viděl Seana,jak se zvedá ze země a kouzlem se očišťuje od zbytků omítky, která se sesypalaze stropu. Okna byla vysypaná a dveře vyražené z pantů.

„Ups“, vyhrknul azasmál se.

„Děsná prdel“,vrčel Sean. „Ale měli bychom padat, než nám to spadne na hlavu. A tohle beremesebou,“ popadl kovový pás.

Bez dalších řečívyběhli před dům. Harry se mávnutím ruky očistil a rozhlédl se kolem. Za chvílise zřejmě seběhnou zvědavci z vesnice, takže bylo třeba co nejrychlejizmizet. Kousek dál, u lesa, na čekal Ron s Teddym a malá skupinkabystrozorů. Ti se dali hned do práce, protože měli za úkol odstranit škody,dřív než se odtud všichni beze stopy vytratí.

Zbývající čtyři sepřemístili k Harrymu domů. Když se objevili v obývacím pokoji, běželajim z kuchyně vstříc Mia.

„Teddy! Harry!“,zvolala a zahájila vlnu objímání. Sean je s úsměvem pozorovalz povzdálí. Ale ani on nebyl ušetřen. Mia objala i jeho, čímž ho uvedlalehce do rozpaků.

„Vidím, že budetev pořádku, tak já radši půjdu,“ vyhrknul a zmizel krbem. Harry a Ron setomu zasmáli.

„Pojďte,připravila jsem vám jídlo“, prohlásila Hermiona a vzala Teddyho za ruku, aby housadila u stolu.

„Já to přinesu“,přihlásil se ochotně její manžílek a vyrazil do kuchyně.

Harry ztěžkadopadl na židli. „Aby na nás něco zbylo“, zasmál se tiše.

„Já to slyšel!“houknul z kuchyně kamarád. Za chvíli na stole přistálo pečené kuřes bramborami a zázvorovou omáčkou. Vonělo to náramně a Harrymu se seběhlysliny.

„Do teď jsemnetušil, jaký mám hlad“, zasténal.

„Jo! Máme hladyjako vlci“, prohlásil s vážnou tváří Teddy a vysloužil si rozcuchánífialových vlasů.

„Je vidět, že užjsi v pohodě, chlape. Tak do toho!“ Společně se vrhli do mísys bramborami a vidličkami bojovali o nejhezčí kousky. Mia brblala něco ozpůsobech u stolu a Ron se smál. Hotová rodinná idylka, jen kdyby tomunepředcházely jisté události.

Když ukojili hlad,Hermiona se postarala o jejich drobná poranění a Teddyho zahnala do vany. Ronokamžitě využil chvilky klidu.

„Hele, byl tamMalfoy?“ Harry přikývnul.

„Hádám dobře, žeSanders nezdrhnul?“ Opět následovalo přikývnutí a povzdech.

„Mám z tohotrochu smíšené pocity“, přiznal Harry. Tušil, že toho muže čeká osud horší nežsmrt. Nějak se však nemohl donutit, aby ho litoval. Sám měl v úmyslu horozcupovat na malé kousky. Věděl, že je to pokrytecké, ale nemohl si pomoct.

„Zaslouží si to“,uklidňoval ho přítel a popleskal do po předloktí.

„Kdo z nich?“

„Asi oba“, zavrčelzrzek. „I když Veritasérum by posloužilo stejně.“

„Mám tušení, žeLucius mu bude klást otázky, které by nás ani nenapadly“, přemýšlel nahlasHarry. Znalosti podsvětí a černé magie byly Malfoyovy výhody. Nad prostředky,které muž Malfoyova ražení jistojistě použije, se radši nezamýšlel.

„No, to máš asipravdu. Aspoň využije své schopnosti k něčemu užitečnému.“ Ronpravděpodobně myslel na to samé.

„Je otázka, jestlise něco z toho dovíme,“ utrousil Harry a začal sklízet nádobí.

„Tobě snad něcořekne, ne?“

„Doufám, ale jistýsi tím nejsem. Strašně rád si hraje na tajemného“, povzdechl si.

„Proč se tomunedivím?“ zasmál se zrzek a schytal pohlavek.

„Nerozrušuj. Jsemutahaný jako štěně.“ Harry se svalil do křesla. „Bolí mě i koukat.“

„Jen co vásuložíme do postýlky, odtáhneme domů. Můžete spát klidně až do oběda.

Zítra odpoledne pustíAndromedu z nemocnice, tak máte chvilku čas sami pro sebe“, informoval ho.

„Měl bych jí říct,že jsme v pořádku“, zauvažoval Harry unaveně.

„My se o topostaráme, Harry“, prohlásila Mia, která vedla vymydleného a téměř spícíhochlapce.

„Díky“, vydechl.„Ulož ho ke mně do postele. Myslím, že by dnes nerad spal sám“, ukázal namalého a ztěžka se zvedl. „Umyju se a hned jsem u tebe“, brouknul směrem k chlapci,který se pousmál.

„Tak pojď“,pobídla ho jemně Mia a vyrazili směrem k Harryho ložnici.

Harry se vydal dokoupelny, kde se rychle umyl a převlékl do pyžama. Vyšel z koupelny, minulRona, který ho poklepal po rameni a se slovy „dobrou noc“ se vydal do postele.

V ložnici semezi dveřmi minul s Miou, která mu naznačila, že malý už usnul. Políbilaho na tvář a tiše opustila pokoj.

Harry do postele doslovapadnul, zavrtal se do peřin a přitáhl si do objetí drobné vláčné tělíčko. Obapotřebovali procítit tu blízkost a pocit bezpečí. Ještě než se ponořil dohlubokého spánku, zaslechl tiché zahučení letaxu, jak jeho přátelé opustili dům.

ooOoo

Probral se zazvuku hlasů, smysl slov mu však unikal. Prudce se posadil na posteli a zmateněse rozhlédl. Byl tu sám, ale včera večer přece… Zaměřil se na hlasyz vedlejší místnosti a hned mu bylo jasné, že jeden z hlasů je jehokmotřenec Teddy. S někým si tam zcela nenuceně povídal. Že by se vrátilaHermiona, aby je zkontrolovala? To by jí bylo podobné.

Druhý hlas ho všakpřekvapil. Znal ho a Mia to rozhodně nebyla. Byl to Malfoy. Lucius Malfoy.

Opatrně vstalz postele a trochu vrávoravým krokem se vydal do vedlejší místnosti. Sotvase objevil ve dveřích, vyběhl mu vstříc jeho kmotřenec.

„Harry!“ zvolal askočil mu do náručí. „Je pravda, že tenhle pán, je můj strýc?“

„Ahoj, chlape. Tymáš ale páru, málem jsi mě porazil“, zahekal a udiveně vzhlédl směrem kMalfoyovi. Setkal se s blahosklonným úsměvem na pohledné tváři muže, kterýbyl pohodlně usazený v jeho křesle, elegantně nohu přes nohu. Nasuchopolkl. Jak se sem dostal?

„No, vlastně ano.Paní Malfoyová, byla příbuzná tvé babičky,“ připustil.

„Tak proč u nás nikdynebyl na návštěvě?“ zeptal se naprosto logicky chlapec.

Harry zvedl obočía němým posunkem Malfoye vyzval, ať to vysvětlí sám. Jenom doufal, že nepřijdena přetřes chlapcův prazvláštní původ.

„To proto“, začalmuž a Harry se začal modlit, „že když má žena zemřela, byl jsi nemluvně a jájsem odcestoval na dlouhou dobu do zahraničí.“

Harry vyslalvděčný pohled směrem k Luciovi a ten se spokojeně usmál. Ve zmijozelskéřeči to bylo „máš to u mě“ a „vyberu si to“.

„Jak jsi se semdostal? Nevolal jsem tě. Nebo ano?“ zeptal se nejistě. Čert ví, jestli voláníMEUS funguje i ve spánku, kdy člověk nekontroluje pohyby ani sny.

„Ne, nevolal“,zasmál se muž jeho rozpakům. „Zkusil jsem letaxové spojení a narazil jsem natvou přítelkyni. Po velmi vyčerpávajícím rozhovoru mě celkem ochotně vpustiladovnitř a pak se taktně vytratila.“

„To že udělala?“divil se upřímně Harry.

„Jistě. Jejípohled však jasně hovořil o krutých koncích, pokud by vše neprobíhalo dlebontonu. Vyděsila mě“, prohlásil, ale Harry mu tu závěrečnou repliku samozřejměneuvěřil.

„Haha“, prohlásilduchaplně. Podle intenzivního pohledu, kterým ho Lucius sjížděl, si všakuvědomil jednu skutečnost. Stojí tu v pyžamu, jehož kabátek je mírněrozepnutý a kalhoty se mu svezly na bocích nebezpečně hluboko.

„Omluv mě“,zablekotal a s ruměncem ve tváři vycouval ze dveří, aby se běžel rychlepřevléknout. Poslední, co viděl, byl Malfoyův zářivý úsměv.

Pokračování příště

Vábení moci - 35.

2012-01-15T08:00:00.000+01:00

kapitola 35. - Záchranná akce (autor Nade)
Tak je tu neděle. Doufám, že od teď se mi už bude dařit přidávat zase pravidelně. Opravdu na tom pracuji. Pilně. :-)

Jako vždy věnuji své díky všem věrným čtenářům a obzvláště těm, kteří nelení a zanechají po sobě stopu, tedy komentík - terkic, Yoru, bacil, Zuzana, Yoku, Jutaki, minimar, Kitti, Lily (stihla jsem to ještě tenhle měsíc, vidíš?), Clowers a jeden Anonymek - kdopak to asi je? Moc všem děkuji. :D

35. kapitola – Záchranná akce

Harrys Ronem trpělivě čekali v Andromedině bytě na kontakt s únosci.

Tedatrpělivě… To Ron byl ten neskutečně trpělivý, protože Harry by už asi propadlvzteku, zoufalství nebo hysterii, nebýt přítele, který ho neustále udržovalv chodu normálnosti. V rámci mezí samozřejmě.

Napomoc jim občas přišel někdo z úřadu. Nejdřív se tu objevil jejich šéfBradáč, aby zjistil jak se věci mají a vydal příkaz okamžitě ho informovat. Nejdřívse vlastně pokusil Harryho z případu odvolat kvůli osobní zaujatosti, alenepochodil, protože Harry po něm hodil takový pohled, že Avada se zdálasměšnou. S povzdechem pochopil, že se zřejmě snaží zbytečně a ani jeho dalšípodřízený Weasley mu nepomohl. Stál při svém příteli jako věrný pes.

Časemse tu ještě objevil Jason a chvíli pobyl, aby trochu odlehčil atmosféru. Jehopřítomnost byla vítanou změnou, protože jeho optimismus byl nakažlivý apovzbuzující.

Nebyljediný, vystřídalo se jich tu víc. Jedním z nich byl i Sean, který všakodešel právě před chvílí v nějakém naléhavém případě. Přišla mu sova, poníž okamžitě poslal odpověď a po čase se sebral k odchodu. Slíbil, že se ještěvrátí.

Už bylvečer a Harryho nervozita se stupňovala. Snažil se nemyslet, kde se asi nacházíjeho malý milovaný kmotřenec a co se s ním děje, ale myšlenky si vždyckynašly cestu zpět. Doslova se probíjely do jeho vědomí a rozehrávalyhrůzostrašnou hru fantazie. Bylo to záměrné mučení a všichni to věděli. Únoscije napínali schválně, aby je oslabili jejich vlastním zoufalstvím. Skvělástrategie, ale Harry jim k ní gratulovat nehodlal. Měl v úmysluspoustu jiných věcí, ale tohle rozhodně ne.

V jednuchvíli už to vypadalo nadějně, když se krb rozhořel, oba stáli, hůlkypřipravené a… Byla to jen Hermionina hlava.

„Ahoj,kluci. Všechno v pořádku?“ zaševelila, když se nejdřív rozhlédla, jestlinehrozí nebezpečí. Byla vždycky rozvážná a opatrná.

„JsmeOK, zlato“, odpověděl za oba Ron. „Máš něco?“

„U nástaky nic“, ujistila je spěšně. „Chtěla jsem vám jen říct, že Andromeda je užv pořádku a potřebuje jenom uzdravovací spánek. Mamka je u ní.“

„Díky“,hlesnul Harry.

Ušklíblase. „Opravdu není zač. Tak já mizím, abych vám zbytečně neblokovala spojení.Buďte opatrní. Oba.“ Oheň zeleně zaprskal a Mia byla pryč.

„Užjsem ti někdy říkal, jak miluju svoji ženu?“, prohlásil Ron stále ještězírající do ohně.

„Myslím,že to nedokážu spočítat“, zamyslel se docela vážně Harry.

„Je toúžasné, když máš někoho…“, začal Ron, ale s poťouchlým úsměvem se sámpřerušil. „A vůbec, co jsem se to dnes dočetl v novinách? Ty a LuciusMalfoy. Je to pravda? A kdys to stihnul?“

Eee,nooo“, začal vyhýbavě a vysloužil si tím herdu do zad.

„Vymáčknise, Romeo“, posmíval se.

„Aáá,zdá se, že Mia tě zasvětila do mudlovské literatury“, kličkoval dál Harry, ikdyž věděl, že to bude marné. Ron dokázal být někdy jako buldok.

„Cosmyslel, troubo“, ušklíbnul se. „Ale stále čekám na tvoji zpověď. Svěř se svému drahémupříteli, uleví se ti“, a nasadil takový výraz, že se Harry nedokázal ubránitúsměvu.

„Včeravečer, když jsem šel od vás, jsem měl návštěvu. No, a stalo se“, uzavřel rychleHarry.

„Noprima, kámo. Počítej s tím, že Mia bude chtít podrobnosti“, usmál se Ron. „A jakto teď bude mezi váma pokračovat?“

„A do prdele!“,vyjevil se Harry. „Dneska mě čeká a já na to úplně zapomněl!“

„Pochopíto“, ubezpečil ho Ron s pokrčením ramen.

„Jasně,že to pochopí“, odfrknul Harry, „ale měl jsem mu dát vědět. Mělo to být našeprvní oficiální rande, chápeš?“

„Chápu.Je to Malfoy. Bude mít kecy, chvíli bude uražený, žes na něho zapomněl a ty…“,udělal významnou pauzu, „dáš mu nějakou ‚sladkou‘ odměnu a on ti odpustí.Několikrát“, zamrkal mnohoznačně zrzek.

„Pitomče.“Oba se na sebe navzájem zašklebili. Malá odlehčená chvilka v dlouhémděsivém dni.

„Anavíc“, rozvíjel teorii dál přítel, „když budeš ve sračkách, tak Malfoy toucítí, ne?“

„Jo,věřím, že jemný nosánek jeho milosti by tohlezaznamenal“, zachechtal se Harry.

„Mysleljsem to vaše spojení, debile“, odpálil ho Ron.

Jejichkrátký tichý smích byl přerušen zahučením v krbu. Z krbu vylétlsrolovaný kus pergamenu. Chvíli na tu věc oba konsternovaně hleděli, hůlky vpohotovosti. Tak je to tady. Napětí ve vzduchu by se dalo krájet.

Ronseslal jednoduché detekční kouzlo a nic. Pergamen nijak nereagoval, bylo tobezpečné. Harry se po něm doslova vrhnul a div ho netrhal nedočkavostí, jak sesnažil ho rozbalit.

„Cotam stojí?“, naklonil se mu Ron přes rameno. Četli spolu.

PanePottere! Víme, co pro vás váš kmotřenec znamená. Určitě nechcete, aby se tomumalému něco stalo. Je přece tak sladký a roztomilý. Zatím.

Pokudchcete další informace, dostavte se, sám, na adresu Abbeswille číslo popisné63.

Nedělejtežádné nepředloženosti, jinak vám toho hocha vrátíme po kouskách.

Podpischyběl.

„Víš,kde to je?“, drtil Harry otázku mezi zuby a prudce zmačkal pergamen v ruce. Tenvzkaz ho opět rozpálil do běla. Pokouskách ?!!!!!

„Náhodoujo. Je to kousek od Godrikova dolu, mudlovská vesnice. Chtělo by to přemístitse někam trochu stranou“, navrhnul rychle Ron a vyškubnul mu ten zmuchlaný cár.„Znám tam skvělé místo.“

„Takjdeme, veď mě“, zavelel prudce Harry, chytil se přítelova lokte a společně se vokamžiku přemístili do malého hájku v kopcích nad vesnicí. Byl by tu doceladobrý rozhled, kdyby se už nesetmělo.

„Mášpředstavu, který je to dům?“, zíral Harry na ztemnělou vesnici. Pomalu azhluboka dýchal, aby své emoce dostal opět pod kontrolu.

„Tipnulbych si ten vzadu naproti. Je trochu stranou a už dlouho opuštěný“, ukázalzrzek rukou směr. Cítil se svým přítelem a navíc, Teddy přece patří do rodiny.Žaludek měl sevřený stejnými obavami, které trápily Harryho.

„Jdemeblíž“, navrhnul Harry, „oťukneme to a zavoláme ostatní.“

Kolemsebe zakouzlili zvukotěsnou zábranu, aby na sebe zbytečně neupozornilinechtěnými zvuky, a oklikou se vydali k domu.

No, dům je snad silné slovo, pomyslel si Harry. Polorozpadláchatrč za mudlovskou vesnicí se zatemněnými okny už od pohledu nebudila důvěru.Harry předpokládal, místní sem moc nechodili. Tím, že dům užívali kouzelníci,byl zřejmě opředený báchorkami o strašidlech, ne-li o něčem horším. To bylo tomísto, kde mu měli předat údajné informace. Moc dobře věděl, že využili maléhoTeddyho jen proto, aby se dostali k němu. Modlil se k Merlinovi, aby byljeho kmotřenec v pořádku. Nechtěl ani domyslet.

Byliuž dost blízko na to, aby zaznamenali magické ochrany domu.

„Teddyje tady“, zašeptal Harry.

„Jsisi tím jistý?“, ujišťoval se zrzek.

„Jo,naprosto. Kdybys znal Teddyho tak dobře jako já, cítil bys ho. Jeho magie jevelmi specifická“, prohlásil s jistotou Harry. „Zřejmě jeho vlkodlačí ametamorfní geny.“

„Ok,takže teď víme, kde je. Já se vrátím na ministerstvo a všechno to tam vzbouřím.Nedělej tady žádné kraviny, za chvíli jsem zpátky“, varoval ho zrzek. Věděl, žeby odsud stejně nedostal.

„Buď vklidu, jenom budu sledovat pohyb“, uklidnil ho. „Jo, a když už tam budeš, vemmi ze stolu neviditelný plášť. V tom zmatku jsem na něj úplně zapomněl“, dodalrychle, než se kamarád odebral pryč.

Harryzůstal sám, schovaný mezi stromy a opřený o jeden z kmenů, pozoroval dům. Proběžného pozorovatel se zdál prázdný a opuštěný, ale oni už věděli své. Rozhodlse, že mu neunikne ani myš. Věděl, že bystrozoři přijdou, ale nebude to zachvíli, jak sliboval Ron. Nikdo mu nemusel vysvětlovat, jak to chodí. Nejdřívsvolá Bradáč rychlou schůzi a budou dolaďovat strategii. To bude tak půlhodiny, možná víc. Nejradši by tam vlítnul a srovnal to celé se zemí, alenechtěl ohrozit Teddyho a navíc by mu šéf pak dal pěkně za uši. Trpělivost všakbylo něco, čeho se mu zrovna nedostávalo. Bude to peklo.

ooOoo

Ron seobjevil na úřadě a jak slíbil, způsobil pozdvižení. Celé bystrozorské odděleníbylo na nohou. Předložil Bradáčovi pergamen, který dostali od únosců a sdělilmu, že už byli na místě a našli místo, kde Teddyho drží. A samozřejmě, že Harryzůstal hlídkovat na místě. Na poslední informaci reagoval šéf bystrozorůskeptickým pohledem.

„Takto abychom si pospíšili“, poznamenal a rychle všechny přítomné svolával narychlou poradu.

Zrzekještě rychle odběhl do Harryho kanceláře pro plášť, protože pak už nebude nanic čas. Když však vstoupil, narazil na Seana, jak se o něčem dohaduje sMalfoyem. Neměl žádné pochybnosti, co sem muže přivedlo v tento čas.

„Kdeje?“, zareagoval blonďatý muž, jakmile postřehl příchozího.

„Našlijsme místo, kde drží malého Lupina. Harry tam zůstal“, řekl a obrátil se naSeana. „Makej do kanceláře k šéfovi, za chvíli to vypukne.“ Mezitím došel kHarryho stolu a vyndal stříbřitý plášť ze šuplíku.

„Vyjste ho tam nechal samotného? Toho bláznivého nebelvíra?“, syčel Lucius, jehooči vraždily.

„Takyjsem nebelvír“, opáčil s klidem Ron a chystal se opustit kancelář. Rozhodl se,v rámci přátelství s Harrym, nenechat se tím mužem vytočit.

„Což jesamozřejmě neskonale uklidňující“, prohlásil muž štiplavě a obdařil ho ledovýmpohledem. Všichni společně se už pohnuli ze dveří.

„Nenív nebezpečí, to byste už věděl, ne?“, zašeptal směrem k Malfoyovi, aby to nikdoneslyšel.

„Zatím“,opáčil suše dávajíc tak zřetelně najevo své mínění, což potvrdil následujícívětou. „Jak znám pana Pottera a jeho sebedestruktivní hrdinské sklony, je tojen otázka času. V opačném případě bych zde již déle nesetrvával.“

„Rozumím“,přisvědčil zrzek a opustili kancelář. „Nemyslím, že vám bude dovoleno účastnitse zákroku“, upozornil ještě Ron za chůze.

„Obávámse, že jsem svobodný kouzelník a mohu tudíž konat, jak sám uznám za vhodné“,prohlásil muž povzneseně. S jakýmsi nesouhlasným výrazem pak sledoval všechenten mumraj na chodbě, kdy se bystrozorové sbíhali do Bradáčovy kanceláře.

Ron, společněse Seanem, se také vydal do kanceláře vedení a Malfoye, s nadřazeným výrazem„když-něco-potřebuješ-udělej-to-sám“, zanechal pro tuto chvíli jeho osudu. Ronsi ještě pomyslel, že by bylo asi lepší, kdyby měl přehled o tom, co Malfoy právědělá. Spoustu věcí by to usnadnilo, ale nemohl s tím nic dělat.

Poradaprobíhala v rychlém shonu. Někteří kolegové se ještě rychle dopravovali zdomova. Ron všem vysvětlil, kde to je a jak to tam vypadá. Bradáč je rozdělildo skupin a přidělil úkoly. Ještě bylo třeba zorganizovat, jak se tam hromadněpřemístí, protože většina netušila, kde se cílový bod nachází. A drahocennéminuty ubíhaly.

Ronnarychlo vyráběl několik přenášedel, když zaregistroval, jak Sean, který doteďpostával u dveří, přistoupil až k Bradáčovi.

„Možnáby vás mohlo zajímat, že Lucius Malfoy se právě přemístil“, oznámil mu tiše.

Sean o tom spojení ví? A Bradáč taky?, divil se v duchu zrzek, zatím coBradáč okamžitě nabádal ke spěchu. Na nikoho dalšího se čekat nebude.

Jednavěc byla jistá. Něco se semlelo a Harry začal jednat na vlastní pěst.

ooOoo

Opíralse o strom a monitoroval dům a jeho okolí. Všude vládlo ticho přerušované hlasynočních zvířat. Kdyby to bylo jinak, Harry by si poklidný večer asi dostužíval. Teď však neměl na krásy přírody ani pomyšlení. I když to bylo párminut, ce se Ron přemístil, ale Harrymu to připadalo jako věčnost. Čas se munepředstavitelně táhnul a neexistoval způsob, jak ho popohnat.

K jehouším však dolehly podivné zvuky, které vycházely ze sledovaného domu. Hluk adětský pláč. Nebylo pochyb, někdo Teddymu ubližuje.

Harryměl v tu chvíli rudo před očima a jako naprogramovaný se rychlým krokem vydalsměrem k domu. Tohle musí skončit.

Kdyždorazil k bezprostřední blízkosti domu, ucítil magické zábrany, které mělyzabránit ke vstupu nepovolané osoby. Harryho však v tuto chvíli nemohlazastavit nic. Zuřil. Ani se nenamáhal použít nějaké protikouzlo na zlomeníochrany, prostě se celým svým tělem a magií do zábrany opřel a prošel skrz. Zaním se kouzlo zavřelo, jakoby padl do vody.

I kdyžbyl vzteky bez sebe, věděl, že je to nějaká levota, ale zoufal si připředstavě, že je chlapec v bezprostředním ohrožení. Musí ho ochránit zakaždou cenu, protože Tonksová s Lupinem mu věřili.

Dostalse až k domu bez toho, aby mu někdo vstoupil do cesty. Dveře nebyly zabezpečenéžádným kouzlem a když vzal za kliku, zjistil, že není ani zamčeno klasickýmmudlovským způsobem. Zřejmě si únosci byli jisti magickými ochranami, kterýmivšak Harry prošel jako nůž máslem. To byla šance, které by se dalo využít.Zřejmě počítali, že mu bude chvíli trvat, než k domu dostane tak blízko.

Chvílise zastavil na prahu a pak pomalu postupoval vpřed, hůlku držel před sebou v pohotovosti.Vstupní chodba domu byla tmavá a tichá. Zevnitř dům vypadal mnohem obyvatelněji,než z venku, ale žádná velká sláva.

Vládlotu až tíživé ticho. Kdyby před tím neslyšel pláč, uvěřil by, že dům je úplněprázdný. Pastička zřejmě sklapla. Sakra,měl jsem raději počkat. Ale teď už je to jedno. Ron tu za chvíli bude.

Z chodbyústily dvoje dveře a tak se vydal k těm bližším. Stoupl si vedle nich zádyke zdi a opatrně volnou rukou vzal za kliku. Povolila a dveře se pootevřely.Nohou do nich strčil, aby se víc otevřely a opatrně nakoukl dovnitř, hůlkupřipravenou. Místnost byla tmavá, ne zrovna voňavá, a prázdná. Pro jistotuještě vrhnul rychlé Homenum revelio, aby se ujistil, že se tu skutečně nikdoneskrývá. Pokračoval k druhým dveřím stejným způsobem. Když vzal za kliku,objevil se proužek světla. Už už se chystal vstoupit, když za sebou ucítildalší magii. Bleskově se otočil a zamířil hůlkou na temnou siluetu za ním.Nebylo vidět téměř nic, ale slabé světlo pronikající z místnosti dalorozzářil stříbřitě plavým vlasům přítomného. Ovanul ho pocit úlevy. Lucius. Mohl jsem si myslet…

Muž naněho udělal posunek prstem na ústa a pak mávnul, aby pokračoval. Teď to bude snadnější, když ho mám za zády,pomyslel si, otočil se zpět a rozevřel dveře.

Tatomístnost byla prostornější a mírně osvětlená ohněm z krbu a několika svícemi.Pozorně ji celou přelétl pohledem a ihned zaregistroval hořící krb, stůl, židlea vzadu u zdi kanape, na kterém se choulila malá postavička s úplněpopelavými vlasy. Teddy!

Harryse musel hodně ovládat, aby se hned k němu hned nevrhnul. Bylv nevýhodě. Stál mezi futry a dveře mu bránily v rozhledu po celémístnosti. Bytostně cítil, že je tam ještě někdo.

„Takvás vítám, už na vás čekáme.“ Neznámý potměšilý hlas se ozýval z rohumístnosti, kam neviděl. „Máte trochu zpoždění.“ Tohle nebyl ten Francouz.

Okamžitěse otočil po hlase, s připravenou hůlkou vstoupil, ale dveře nechalotevřené, aby měl Lucius volné pole působnosti.

„Přišeljsem pro chlapce. Kdo jste?!“, vystřelil otázku a snažil se zaostřit naneznámou osobu. Muž ve středních letech v kápi, nebylo mu příliš vidět doobličeje.

„Tušiljsem, že jste tu někde v okolí, tak jsme pro jistotu sehráli malé divadýlko,abychom to uspíšili. Ale kluk nechtěl spolupracovat, teprve, až když jsem mupohrozil vykucháním, si dal říct“, zachechtal se muž. „A pan Potter, velký zachráncesvěta, se na to podle očekávání chytil. Jsem moc rád, že jste nám vyhověl ajste tu sám.“

Harryho sledoval ostražitým zatvrzelým pohledem. Rozhodně tomu muži nehodlalprozradit, že tu není tak docela sám a navíc, že celé bystrozorské oddělení je nacestě. Vůbec neměl v plánu vést jakékoli řeči, byl čas konat. Lucius byl v bojizkušený a tak se Harry spoléhal, že dokáže zhodnotit situaci. Zvedl hůlku kútoku...

„Harry!“Zoufalý výkřik malého chlapce předcházel omračujícímu kouzlu, které mu do zad vrhnulmuž na ním. Ještě, než se Harry zhroutil na podlahu, hlavou mu proběhlo užaslé nevěřím....

ooOoo

Probralse na kanapi, kde předtím ležel malý Teddy. Než otevřel oči, trochu sebouzaškubal, aby zjistil, jestli se může hýbat. Ještě cítil doznívající účinkykouzla Enervate. Probrali ho kouzlem.

Kolemhlavy cítil podivný svíravý pocit, něco kolem ní měl pevně utažené, ruce a nohyměl samozřejmě svázané. Nic mu naštěstí nebránilo komunikovat. Hlavní, co všakvnímal, bylo na něm zpola ležící tělíčko jeho kmotřence. Otevřel oči a rozhlédlse kolem sebe. Chlapec zaregistroval pohyb a okamžitě se nad ním vztyčil.Hleděli si přímo do očí. Chlapec byl evidentně vystrašený, ale držel sestatečně.

„Jsiv pořádku, chlape?“, zeptal se ho tiše.

„Jo“,hlesnul klučina a rukávem si utřel nos.

Harryse pousmál, aby odlehčil situaci. „Kdyby tě teď viděla babička, tak tě přetrhnejak hada.“

„Aleona tu není“, šeptal malý roztřeseným hláskem.

„Neboj,to bude dobrý“, snažil se ho Harry uklidnit a pokoušel se nevnímat velkoupodlitinu, která se chlapci začala objevovat skoro přes půlku jeho pravétvářičky. To se spraví, neboj.

„Jakdojemná scénka“, ozval se muž ironicky, „skoro bych se rozplakal.“

Strochou námahy se Harry posadil a svůj zrak upřel na muže sedícího na židli vjejich blízkosti. Před ním seděl Lucius Malfoy, ale...

„Mělbys plakat sám nad sebou!“, vyplivnul Harry a zaměřil se na jejich věznitele,který se teď uštěpačně usmíval.

Alevšechno na tom muži křičelo - lež! Byl to Malfoy a nebyl to Malfoy. Nejen, žeoblečení neodpovídalo vkusu zhýčkaného zbohatlíka, ale celý mužův zjev, způsobjakým seděl a zatínal nervózně ruce, jeho grimasa, gesta, to všechnojednoznačně vypovídalo o tom, že pod účinky Mnoholičného lektvaru se skrýváněkdo jiný. Někdo, kdo se zdaleka nemohl přiblížit jeho aristokratickémuvystupování. To v té tmě předtím neviděl, což byl asi účel.

„NejsiMalfoy. Kdo jsi?“

„Tyjsi to poznal?“, zasmál se ten člověk. „Když si chvíli počkáš, uvidíš. Jsemrád, že jsi stihnul dorazit dřív, než se budu muset znovu napít toho hnusu.“Zatvářil se mírně znechuceně.

„Necítiljsem tě, ani si se sem nepřemístil. Kde jsi byl ukrytý?“ Harryho opravduzajímalo, co přehlédnul.

Muž sezašklebil. „Na chodbě je ve stropě otvor, kterým jsem se spustil z půdy, kdyžjsi prošel. Nemohl jsi mě cítit, bylo to dokonale připravené.“

Harrysi v duchu nadával, že nebyl opatrnější. Stejně ale neměl představu, jak byreagoval, kdyby objevil Lucia skrytého na půdě.

Pokusilse zmobilizovat svou magii. Cítil, jak se hromadí v jeho těle, ale něco jíbránilo proniknout na povrch. Zatnul se ještě víc, naběhly mu žíly, ale jehomagie by ho spíš roztrhala na cucky. Harry přemýšlel, čím to je. Pouta, kterýmibyl spoután, nebyla magická a navíc, ta by dokázal svou magií zničit. Tohlebylo jiné. Sakra!

Přesto se mu podařilo trochu magieuvolnit. To by bylo tak na rozsvícení, pomyslel si Harry znechuceně a podvědoměskutečně zakouzlil Lumos. Celá jeho postava se na chvíli rozzářila a zhasla.

Tovyvolalo překvapený výdech falešného Malfoye. Harry spatřil chvilkovépřekvapení i v jeho tváři, ale muž hned zas nasadil chladnou masku.

„Tobylo sice působivé, ale nebude ti to nic platné“, prohlásil sebevědomě.

Harryto radši nekomentoval a jen se pohodlněji posadil. Teddy mu vylezl na klín aHarry mu své svázané ruce přetáhl přes hlavu, přitiskl si ho blíž k sobě.Na muže se nedíval, protože jeho vzhled ho rozčiloval. Nedokázal odhadnout, jakdlouho bude ještě lektvar působit, ale doufal, že Luciův vzhled brzy zmizí.

Párnekonečných minut bylo tíživé ticho. Harry svíral chlapce v objetí achlácholivě se s ním pohupoval. Jejich věznitel je přezíravě sledoval a zvýrazu jeho obličeje bylo jasné, že se jejich situací baví. Avšak podle toho,jak pořád zatínal pěsti, se dalo poznat, že je nervózní. Zdá se, že by už takychtěl být na hony daleko.

„Ááá,zdá se, že lektvar konečně přestává účinkovat. Jsi zvědavý?“, posmíval se muž.Harry nemohl zabránit pocitu úlevy, když pozoroval, jak se důvěrně známéLuciovy rysy pomalu rozpíjejí a transformují, vlasy mění barvu i strukturu.

Následujícíúžas na sobě nedal znát.

Mohlo mě to napadnout! Jsem takovýidiot!

Pokračování příště

*********

Pozn. autorky: Já vím, že vy už tušíte, že? Doufám, že jsem vás tím Luciem aspoň trochu vylekala. :-)

Vábení moci - 34.

2012-01-06T23:18:00.002+01:00

kapitola 34. Nečekaný zvrat (autor Nade)
Merline, tak jsem to stihla! Jsem si vědoma, že jsem teď pořád ve skluzu, ale dala jsem si závazek, že na Tři krále to tu bude stůj, co stůj.

Strašně moc děkuji všem věrným a trpělivým čtenářům, ale nejvíc samozřejmě těm komentujícím, protože oni jsou ten motor, který pohání celý můj vesmír. Jmenovitě: kelina, Clowers, Kitti, Káťa, Lafix, terkic, tess, Zuzana, Yoku, bacil, Jutaki, Lucka, Lily, Asper a jeden anonymek.
A samozřejmě všem všechno nej v tomto roce. Kašlem na recesi, na politiku, hlavně když nám nedojdou nápady a fantazie. No a hlavně sílu hodit to na "papír".
Doufám, že budete dobře bavit.

34. kapitola – Nečekaný zvrat

Harryráno zaspal, protože ho celou noc pronásledovaly divoké sny a pořádně zabral ažk ránu. Do práce přiletěl na poslední chvíli a okamžitě se stal terčemposměchu svých kolegů pro svůj neupravený vzhled. Roztržitě se pokusil prstyuhrábnout vlasy a s povzdechem to vzdal.

„Vyděláte, jakoby to bylo jindy jinak“, zamručel rozmrzele, stáhl ze sebe hábit amrsknul ho na věšák.

„Jájenom, že teď máš možná trochu rušnější noci než jindy.“ Jason zamával významněvýtiskem ranních novin, když viděl nechápavý výraz přítele. Harry po nichbleskem skočil, ale zmizely za zády posměváčka. „Zlomil jsi mi srdce, Harry!“,dodal teatrálně a nasadil štěněčí pohled. Pitomec.

Seandělal, že tam není a Sanders skákal očima z jednoho na druhého.

„Ukažmi to! Dělej!“, dožadoval se Harry. Když mu Jason opět uhnul, natáhl prostěruku a noviny mu do ní samy vlétly.

Jasonpřekvapeně pozoroval své prázdné ruce. „Tohle není fééér“, stěžoval si světu.Harry zatím dosedl na židli a rozložil plátek, aby se podíval, co se tam píše.Tušil, co tam bude. No jasně!

LuciusMalfoy pro sebe získal Chlapce-který-přežil! Je na světě nový prominentní pár?Vydrží jim to?

Dominantníbyla fotografie. Nebyla sice příliš kvalitní, ale bylo z ní zcela zřejmé, jaksi Lucius přitáhl Harryho k polibku. Tato scéna se opakovala pořád dokola.Harry to chvíli sledoval, úplně jasně si pamatoval, jaké to bylo. Tyhle pocityvšak noviny přenášet nedokážou. Naštěstí.

Harryse soustředil na článek a přelétl ho očima. Znění ho celkem nepřekvapovalo,dalo se to předpokládat. Zjistili jsme... Byli jsme svědky... atd. atd. Obvykléplky. Co ho však málem zvedlo, byl dovětek na konci článku.

Dleexklusivního prohlášení pana Lucia Malfoye je vztah mezi ním a Harry Potteremoficiální a zcela vážný. Oběma mužům blahopřejeme a přejeme mnoho štěstí!

Jako by otiskli oznámení o sňatku, neboco!

No jasně, to si Lucius nemohl nechatujít! Možná ho vážně zaškrtím... Brzy.

Harrychvíli uvažoval, jestli to prohlášení vydal ještě před tím, než... Vybavila semu vzpomínka na včerejší večer. Jak ho znal, bylo to docela možné. Rozhodl se,že na to nebude reagovat. Nejlepší bude dělat, že ty noviny nikdy neviděl.

Klidně budu předstírat, že neumím aničíst,zasmál se v duchu. Vůbec nevnímal, že jeho tři kolegové ho soustředěně pozorujía vnímají každou emoci, která mu prolétla obličejem.

Odhodilnoviny na kraj stolu a vzhlédl. Troje oči na něho zíraly s dychtivýmočekáváním. „Hm“, pokrčil lhostejně rameny.

„To jevšechno, co k tomu řekneš?!“, dožadoval se reakce Jason s takovou nedočkavostí,že působil až komicky.

„Comyslíš?“, usmál se Harry kysele. „Tisk má vždycky pravdu, ne?“

„Tojako... Vážně? No páni!“ Jason neskrýval své překvapení a úžas. „Ty aMalfoy...“ Bylo vidět, že mu jdou hlavou myšlenky, které ho na chvílizaměstnají.

Seanse jenom usmál pod vousy, sklonil hlavu do papírů a začal se věnovat své práci.Pro něho to bylo evidentně skončené téma.

Ne takSanders. Vzal noviny a pohlédl na fotografii. „Myslel jsem si, že je to nějakákachna, nebo možná žert“, prohlásil vážně.

„Zdáse, že to není žert“, odbyl ho Harry, protože nechtěl zacházet do podrobností.

Sandersse, k Harryho překvapení, trochu nespokojeně zachrul. „Víš, já jsme si myslel,že mezi vámi je vztah trochu jiné povahy.“

„Ne,jde o sex“, řekl Harry pevně.

„Jsisi jistý, že od tebe chce právě tohle?“, pochyboval kolega. „Já mu vůbec nevěřím.Tak jak jsem ho poznal, ten člověk má své vlastní cíle.“

Harryzačínal v duchu pěnit. O co se topokouší? Zviklat mě? Proč?

„Malfoyovycíle jsou Malfoyovy cíle a těžko se s nimi bude někomu svěřovat, ale jájsem docela rád, že mě do nich zahrnul“, odbyl ho. „A už bylo dost řečí o mě.Navrhuji, abychom se věnovali každý své práci“, usekl Harry, když viděl, že seSanders opět nadechuje ke komentáři. Ten se uraženě odvrátil.

Seanvrhnul na Sanderse udivený pohled, který si pak vyměnil i s Harrym a Jasonem.Tohle bylo trochu divné. Harry nad tím pomyslně mávnul rukou, bude se tímzabývat později. Teď bylo potřeba soustředit se na práci, protože toho měl nastole poměrně dost a čas kvačil. Ovšem soustředit se, ono se to snadno řekne,ale hůř udělá. Zvlášť, když se mu neustále vtírala do hlavy myšlenka na dnešnívečer. Má schůzku s Luciem. Tentokrát už to nebude žádné chození kolem horkékaše a vyhýbavá konverzace. Očekáváním byl vzrušený, nadšený, nervózní.

Ponějaké době, kterou strávili v pracovním ruchu se Sanders náhle zvedl se slovy,že si musí něco zařídit a na chvíli se vytratil z kanceláře. První se ozvalSean.

„Netušiljsem, že je Sanders proti Malfoyovi tak zaujatý.“

„Možnáv něm přetrvává předsudek z válečného období“, nahodil Jason. „Přece jenom,Malfoy byl Smrtijed. O tom nemůže být sporu.“ Obrátil se na Harryho. „Comyslíš?“

„Nemámponětí, co si o tom mám myslet“, odtušil Harry. „Vždycky mi přišel v pohodě.Třeba má opravdu jenom obavy a myslí to dobře. Vždyť i já jsem byl vůčiMalfoyovi ze začátku trochu ostražitý. Spousta lidí mu doteď přílišnedůvěřuje.“

„Možná“,prohlásil nepřesvědčeně Sean.

„Vkaždém případě je to moje volba. Všichni se s tím musí smířit“, vyslovil Harrysvůj názor na celou záležitost. „Můj život, moje odpovědnost.“

Přáteléjen souhlasně pokývali hlavou a dál se k této záležitosti už nevraceli. Sandersse asi po hodině vrátil a všichni dál pokračovali v obvyklém pracovním shonu.Harry právě pročítal různé svědecké výpovědi k případu, který ho nejvíczaměstnával, taky proto, že se ho osobně týkal. Hlavní aktéři událostí kolemmagických svícnů se po nevydařené akci v lázních Bath vytratili jako pára nadhrncem a od té doby bylo ticho po pěšině. Což ovšem mezi námi nevěstilo nicdobrého. Bylo nasnadě, že se chystají k dalšímu úderu a z toho byli všichnimírně řečeno nervózní. Ten zatracený Francouz se jim potuluje někde po Britániia spřádá si své megalomanské plány, v nichž bohužel figuruje i Harry. Nejhoršíbylo, že se nemohli předem připravit, protože nevěděli na co. Zbývala jenostražitost a vyčkávání. Nadějí bylo, že po tom, co jim zmařili plán naukradení magické síly Percymu, zpanikaří a udělají chybu. Pokud tedy nemajíinformátora uvnitř, což byla taky jedna z možností. Zatracená práce.

Kdyžse pracovní doby nachýlila, Jason ho lákal někam na jídlo. Určitě plánoval zněho tahat informace. To tak! Harry s díky odmítnul, protože plánoval letětdomů, dát si jenom něco malého k jídlu a zbytek času věnovat přípravám na večers velkým V. Fantazie už pracovala na plné obrátky a Harry se musel smát sámsobě. Připadal si jako puberťák před prvním rande, který řeší účes a co nasebe. S účesem teda Harry problémy neměl, to rozhodně ne. Vlasy měl trochudelší, než nosíval ve škole, ale přesto byly příliš krátké na to, aby je svázala zkrotil. Možná by o tom mohl do budoucna uvažovat, ale pro dnešek se prostěmusel smířit s divokou záplavou nezkrotných vln. Nebral to jako handycap, to kněmu prostě patřilo.

Ovšemohoz, to je jiná. Znáte ten okamžik, kdy chcete vypadat co nejlíp, absolutně, apřitom nechcete, aby váš partner hned poznal, kolik jste si tím dali práce? Vpřípadě Lucia Malfoye tohle téma narůstalo do gigantických rozměrů. Ukažte tomunejnamyšlenějšímu a nejsebevědomějšímu muži na světě, že jste se kvůli němusnažili... Katastrofální následky. Takže co přicházelo v úvahu? Nic. Oblékne sejako obvykle, snad malilinko vyladěněji - ale né moc! - a hlavně nesmízapomenout koupit láhev kvalitního vína, což se sluší, když jdete na návštěvu.Už měl vyhlédnutý obchůdek v mudlovském Londýně a po cestě domů tam hodlal zaskočit.Nejznámějších a nejdražších značek měl Malfoy určitě plný sklep, ale kvalitní,leč méně známé víno ze střední Evropy by mohlo být to pravé. Jo, to bude ono.

Nežvšak stačil naplnit své představy, stalo se to.Jedna z těch věcí, které do vaší smrti naplňuje vaše noční můry. Domístnosti vplul stříbrný patron v podobě sněžného rysa, a hlasem Andromedynaléhavě zvolal: „Harry! Napadli nás, pomoz!“

Patronhned nato zmizel, rozplynul se. V Harrym by se v tu chvíli krvenedořezal. Nikdy sice neviděl Andromedina patrona, ale její hlas poznalbezpečně.

ONI jsou v nebezpečí! TEDDY JE V NEBEZPEČÍ! Stěží si uvědomil, že ta slova křičí nahlas.Okamžitě se rozhodl přemístit do jejich bytu, ale zastavil ho dotyk něčí ruky.Jako v mlhách vnímal Seana, který se ho snažil uklidňovat slovy, aby seneukvapoval. Že je to nebezpečné. No aco?

Přemístěníproběhlo hladce, vzal prostě Seana sebou. „No skvělé“, uslyšel Harry vedle sebeprávě ve chvíli, kdy už se rozhlížel po obývacím pokoji. Byly tu patrné známkyboje. Povalené křeslo, ohořelá zeď, rozbitý obraz. Všude střepy, zkáza. Ale toHarry nehledal, v tuhle chvíli ho to nezajímalo. Hledal známky života. „Andromedo!Teddy!“, křičel a vběhl do chlapcova pokoje. Prázdný.

„Harry!“Otočil se a šel za hlasem směrem ke kuchyni, aby spatřil přítele, jak se nadněčím sklání. Pro Merlina, nebo nad někým? Okamžitě přikleknul a mírně Seanaodstrčil. Andromeda, celá od krve bez známek života. NE!

„Enervate“,mávnul hůlkou Sean a žena se zhluboka nadechla, jakoby se právě vynořila z vody.Díky Merline, snad bude v pořádku!

Natáhlase po Harrym a on jí vyšel vstříc, jemně ji objal. „Co se stalo?“, ptal senaléhavě.

„Teddy“,štkala žena srdceryvně. „Odvedli si mého vnoučka! Harry musíš ho najít!“ Jejíhlas už přecházel do zoufalého kvílení, zatímco jí Sean rychlými Episkey hojildrobnější zranění a zastavoval krvácení.

„Zjistico se stalo a já zatím zavolám k Mungovi“, šeptnul Sean do ucha Harrymu aodešel ke krbu.

„Andromedo,uklidni se“, naléhal Harry bez ohledu na to, že sám měl chuť řvát jako zvíře. „Musíšmi říct, co se tady stalo. Prosím…“ Pohybem ruky přivolal sklenici s vodoua přiložil ji k ústům vyděšené a zraněné ženy. Trochu si svlažila hrdlo azalapala po dechu, než začala vyprávět.

„Právějsme se chystali jít do Příčné ulice, jako každou středu. Scházím se tam v Kavárněu Morgany s přítelkyněmi, které sebou také brávají vnoučata…“, odmlčelase,aby znovu nabrala dech. „Teddy se tak těšil na kamarády“, vzlykla.

„Ano,já vím“, těšil ji Harry. „Pokračuj, prosím.“

„Vechvíli, kdy jsem snížila ochrany krbu, abychom se mohli odletaxovat, tak se tamobjevili ti muži. Bylo strašné a strašně rychlé!“

Ženase opět zhroutila v pláči a Harrymu hlavou rezonovala její slova ‚jakokaždou středu‘. Kdo tak pečlivě plánoval, aby unesl malého chlapce, jehožmagická síla je teprve ve vývoji? Tady šlo o jediné. Udeřit na bolestivém místě,a to se povedlo. Harryho srdce krvácelo. Ještě však neztrácel naději. Chlapecje jim mrtvý k ničemu, potřebují ho živého, aby získali to, co skutečněchtějí. Téhle naděje se držel jako klíště a doufal, že malému neubližují.

Jeho počátečníšok, zděšení a zoufalství se uvnitř začalo přetavovat v chladnou,vražednou zuřivost. Bez ohledu na to, že jako Bystrozor by měl nechat pracovatspravedlnost, chystal se těm, kteří by chlapci ublížili, způsobitnepřestavitelná muka před tím, než je zabije. Důležitý je Teddy, na ničem jinémteď nezáleží. Syčivě se nadechl.

„Podletoho kolem je vidět, že jsi jim to neusnadnila“, pokusil se o chabou útěchu.

„Já jsemje vůbec nezajímala, Harry. Chtěli jenom malého.“ Tvář se jí stáhla v grimasebolesti. V tu chvíli se tu už objevili dva lékouzelníci od Svatého Munga,aby se postarali o zraněnou.

„Budev pořádku. Najdu ho“, slíbil Harry a ustoupil stranou, aby udělal místonově příchozím. Různá diagnostická kouzla, drobné léčebné zákroky; bylo vidět,že Andromedě se daří už lépe, ale stále upírala své zoufalé oči na Harryho. Tenjí pohled oplácel. „Najdu ho“, zopakoval pevně.

Jedenz lékouzelníků se obrátil na Harryho. „Jste příbuzný?“

„Ano.“

„Budev pořádku“, pokračoval muž, „ale teď ji musíme vzít sebou.“ Muž serozhlédl. „Jsou tu další ranění?“

„Ne,děkujeme“, řekl Sean, který přistoupil zezadu k Harrymu a stisknul murameno. Bylo to uklidňující i povzbuzující gesto zároveň. Harry tak v klidusledoval, jak se muži postarali o Teddyho babičku a přenesli ji do nemocnice.Sotva zmizeli, otočil se na svého přítele. „Našel jsi tu něco zajímavého?“,otázal se prudce a vzduch v místnosti začal vibrovat potlačovanou magií.

Seanměl co dělat, aby zděšením necouvnul. Harryho oči plály tak surovou nenávistí,že bylo naprosto zřejmé, co hrozí. Na obzoru se rýsovala pomsta. Slíbil, že hobude chránit a tohle by mu to rozhodně neusnadnilo. Ne, když se Harry sám poženedo záhuby.

„Hlavněse uklidni, prosím tě“, snažil se ho zchladit. „Nejdřív se tu pořádněporozhlédneme, než přijdou další od nás. Jason už určitě spustil poplach.“

Harryna něho chvíli tiše zíral, jakoby se jeho mysl vracela z dalekého vesmíru.

„Jo,prohledáme to tu“, přitakal tiše, „pak uvidíme. Zatím se nemáme čeho chytit.Snad nám tu nechali nějaké vodítko.“

„Počítám,že pokud nic nenechali, určitě se brzy ozvou“, přisvědčil Sean. „Určitě něcobudou chtít.“

Pak sejako jeden muž pustili do systematické prohlídky celého bytu. Za chvíli se k nimpřidal i Jason, který si krbem vyžádal vstup. V tu chvíli si Harryuvědomil, že jím vystavené ochrany zabraňují ostatním Bystrozorům, aby sepřemístili za nimi. Ve chvíli, kdy změnil dispozice, v bytě se to rázem hemžilokolegy. Už se k němu řítil i Ron se zděšením ve tváři.

„Kdejsou?!“, popadl Harryho za ramena.

„Teddyhounesli. Andromena je už u Munga, bude v pořádku. Vzkaz žádný, zatím“,sdělil mu stručně Harry a pevně sevřel jeho ruce. Chvíli tam jen tak stáli,přátelé na život a na smrt. Rozuměli si i beze slov.

„Počkáme,až vylezou z díry a pak jim natrhneme prdel“, zavrčel zrzek temně.

Obavěděli, že se odsud nehnou dokud se neobjeví jediná zmínka o osudu maléhoTeddyho. Únosce bude mít určitě nějaké požadavky a tohle místo je nejjistějšízákladna. Dalším místem kontaktu je ministerstvo, ale tam je vždycky někdo k zastižení.Bradáč už určitě vše organizuje a celé oddělení je v pohotovosti.

Sean k nimpřistoupil. „Já jdu podat hlášení a vy to tady pohlídejte, ať ti cápkové“, pohybemruky tam zahrnul zbytek přítomných, „tady z toho neudělají kůlničku na dříví.“

„Zabavímese tím, že tu trochu uklidíme, viď Rone“, pousmál se smutně Harry a loktemdrcnul do kamaráda.

„Cože?Úklid?“, vyjádřil ten své zděšení. V dalších litaniích ho zastavil Sean,když mu sevřel loket.

„Dejna něho pozor“, řekl tiše a odkráčel ke krbu, v němž se v mžiku ztratil.

„Bojíse o tebe“, oznámil zrzek zcela zřejmé.

„Jávím. Zbytečně“, odtušil Harry. „Co Hermiona?“

„Touhledobou je už asi u Munga u Andromedy. A mamka tam bude coby dup. Andromeda budev pořádku, uvidíš“, dodal.

„Nebude,pokud nenajdeme Teddyho“, zavrčel Harry.

„Najdem,kámo, to si piš! Ale nejdřív musíme být trpěliví.“

„Počkáštu se mnou.“

„Mámvšechen čas světa“, odpověděl Ron na otázku, která nebyla otázkou. „Ale nejdřívodsud vypakujem ty ostatní pitomce.“

„Jo,dva úplně stačí.“

Čas seneskutečně vlekl, když ti dva pochodovali roztržitě po bytě a čekali najakoukoli zmínku. Cokoliv, co by je posunulo dál. K jejich dobru je třebaříct, že opravdu tu a tam kouzlem odstranili nejhorší škody. Nervozita s nimicvičila nehorázným způsobem a moc toho nenamluvili. Slova vázla.

ooOoo

Luciusbyl rozladěný. Ne, to škrtnout. Byl vzteky bez sebe. Nepřišel. Jak to, že nepřišel! Byl si stoprocentně jistý, že dnesvečer ho tu bude mít. Tady, jenom pro sebe. Všechno bylo připravené, všechnobylo dokonalé. Dal si opravdu záležet.

Právědnes večer chtěl Harryho definitivně přesvědčit, že se rozhodl správně a že nikdynebude litovat. Nebyl hloupý. Věděl, že i když Harry přistoupil na jeho požadavek,stále měl o něm a jeho motivech pochybnosti. Hodlal je rozptýlit, zaplašit.

Že by se naštval kvůli tomu prohlášenív novinách? U horkokrevného Nebelvíra je to možné. Nebo se stalo něcojiného?

Muselvzít v úvahu, že Potterova práce je nebezpečná, zvlášť v téhle době,a mohlo se stát cokoli. Lucius se rozhodl. Je třeba konat, a obhájit si, co jejeho.

V prvnířadě Harryho domov. Pokud tam neuspěje, bude kontaktovat Seana Flitwicka.

Ať se děje, co se děje, neunikneš mi,Harry Pottere. Přijdu si pro tebe.

Pokračovánípříště