Překlad: Nade
Děkuji Kátě, Sung, Anně, Bobo, Saskyi, kali, arkamě, bacil, Jenny a Zuzaně, za komentáře k předchozí kapitole. Jste moje podpora, díky!
Právě jsme se dostali do poloviny povídky. Nevím jak vy, ale já se na druhou půlku strašně těším. :-) Užijte si čtení.
Kapitola 13: Okouzlující had
„Tak mi vyprávěj o svém novém profesorovi,“
požádal Abraxas svého syna. Luciusovi se odpovídat nechtělo, ne že by se
bál, že by ho otec obvinil z nedostatku informací - dokázal před svým
otcem skrývat věci už od věku pěti let - ale protože místo toho chtěl ve
skutečnosti mluvit s panem Bodem. Celou večeři na něho upíral svůj pohled,
a když si teď všichni, včetně žen, šli dát skleničku, byl Lucius připravený provést
svůj tah. Bohužel jeho otec měl jako obvykle špatné načasování.
„Co bys chtěl vědět?“ odpověděl Lucius. Věděl,
že jeho otec nenávidí, když mu na otázku odpovídá otázkou, ale v tuto
chvíli se o to příliš nestaral.
„Tvá matka mi říkala, že máš o jeho
schopnostech docela vysoké mínění, soudě podle tvých dopisů,“ řekl nenuceně
Abraxas, ačkoli Lucius v jeho tónu dokázal snadno odhalit mírné varování,
spolu s ještě něčím dalším. Lucius si usrkl ze svého drinku.
„Jsem si jistý, že pan ředitel Karkarov o
tom slyšet nechce,“ zkoušel to Lucius.
„Kdepak, velmi mě to zajímá,“ přerušil ho
hladce muž. Vrhl pohled přes místnost, kde Elladora zkušeně bavila další
hosty. „Každý, kdo si získá tvou pozornost, si zaslouží i tu mou.“
„Ve svých dopisech jsi zmínil, že je velmi
talentovaný,“ dodal Abraxas. Lucius tiše zuřil, spílal své matce, což
nedělal příliš často, že se stále svěřuje otci, a také sobě za to, že byl ve
svých dopisech příliš sdílný.
„Je to schopný učitel,“ řekl se strohým
úsměvem. Druzí dva si vyměnili pohledy a Lucius věděl, že s ním ještě
neskončili. V duchu znovu zaklel. Jistě, i on dělal chyby, ale stejně nenáviděl,
když se mu něco takového stalo.
„No tak, řekni nám víc,“ naléhal otec. „Student
s tvou průpravou by se v hodinách, jako jsou ty jeho, měl nudit... nebo
ne?“
„Má... jiný přístup k věci.“
„Jiný než v Kruvalu?“ zeptal se Karkarov
se zdviženým obočím.
„V některých ohledech ano, ale v jiných je
Kruvalu podobný mnohem víc než předchozí Bradavičtí učitelé... kromě černé
magie, samozřejmě.“
„Samozřejmě,“ řekl ředitel s úšklebkem. „Ale
je s ní dobře obeznámený, předpokládám. Když složil Mistrovskou…“
„Ve skutečnosti ne,“ řekl Lucius a dost
dobře nechápal, proč je tak vstřícný. Celá tahle konverzace se vlastně neměla
uskutečnit. Něčemu takovému se přece dokázal snadno vyhnout. Nerad mluvil o čemkoli, co nechtěl
sdílet se svým otcem. „Ale černou magii dobře zná. Z toho, co jsem pozoroval,
se jeví jako jeden z nejtalentovanějších přirozených duelantů, s jakým
jsem se setkal.“
„Skutečně?“ zvolal překvapeně Karkarov
a znovu pohlédl na Abraxase. Lucius se teď mračil a snažil si vzpomenout,
proč se jim to rozhodl říct. Sklonil hlavu a zíral na sklenici Ohnivé whisky. „Jak
jsi došel k tomuto závěru?“
„Ze způsobu, jakým se pohybuje,“ zamumlal Lucius. Polknul. „Ve skutečném boji jsem ho neviděl, ale můžu říct,
že jich dost absolvoval.“
„Ale neříkal jsi, že je mladý?“ zeptal
se Abraxas a ve svém křesle se naklonil dopředu.
„Ano, dvacet jedna let,“ odpověděl Lucius. Sevřel
rty, jeho obočí se těžce svraštilo. Světlo z krbu se odráželo v jeho sklenici a
házelo na něho odlesky.
„Jestli je ve všem skutečně takový, jak
říkáš, musíme se s ním setkat,“ prohlásil rozhodně Karkarov.
„Ano, souhlasím,“ přikývl Abraxas. „Náš
Pán bude mít o takového zkušeného jedince velký zájem. Víš něco o jeho loajalitě,
Luciusi?“ Při zvuku svého jména mladík vzhlédl a tvrdě zíral na svého
otce, jeho tvář byla hladká a prázdná. Pouze jeho čelist se
pohnula, když polkl.
„Bylo tohle nutné?“ zeptal se a
pozvednutím poukázal na svou sklenici. Ani jeden z mužů nic neřekl, ani nezareagoval, tak
Lucius postavil sklenici na stůl mezi nimi. „Vy mi nevěříte, že?“
„Pouze jsem tím rozproudil konverzaci,“ řekl
Abraxas s lehkým úsměvem. „Jsi příliš velký tajnůstkář, Luciusi. Obávám
se, že tě to jednou dostane do potíží. Igor pouze ochotně přispěl, ale teď
vidím, že pro někoho tak silného jako ty, to byla příliš slabá dávka.“ Lucius pomalu
vstal, aby se ujistil, že se nezakymácí či neklopýtne. Shlédl na svého
otce.
„Kdybys byl někdo jiný, otče, proklel bych
tě, dokud bys nezapomněl své jméno i bez použití paměťového kouzla,“ řekl
pomalu. Igor se ušklíbl a Abraxas stále pobaveně zíral. Byl tak nadšený,
když mohl ukázat, že má nad svým synem kontrolu. Jedinou Luciusovou
útěchou bylo, že k tomu potřeboval sérum pravdy.
„Pozvi toho muže na druhý vánoční svátek na
večeři,“ řekl Abraxas. „Bude u toho Igor, samozřejmě, a také pan Bode.“ Obrátil
se na Karkarova, který zamyšleně přikývl.
„Jistě, uděláme si velmi veselý večírek,“
řekl s dalším z jeho hnusných úšklebků. Lucius musel zatnout pěsti, aby neřekl,
co měl právě na jazyku.
„Pokud je to všechno, pánové, myslím, že bych
se měl jít uložit ke spánku,“ řekl upjatě a stěží při tom potlačoval hněv.
„Nezapomeň popřát dobrou noc své matce.“ Lucius
kývl oběma mužům a otočil se na patě. Jak kráčel napříč místností k Lady
Malfoyové, slyšel ještě několik úryvků z rozhovoru za sebou.
„Máš silného kluka,“ poznamenal Karkarov. „Ale
to jsem věděl, už když ke mně přišel.“
„Ano, ale je příliš nezávislý, nebo by si
to o sobě rád myslel. To je důvod, proč mám několik plánů, jak mu ukázat jeho
místo.“
„To si rád poslechnu …“
„Luciusi, miláčku, jsi unavený? Jsi nějak bledý,“
řekla jeho matka, když k ní došel. Oznámil jí, že je opravdu unavený z
dlouhé cesty vlakem a chce už odejít. Posledním hostům popřál dobrou noc a omluvil se. Jakmile byl ve svém pokoji, dal si dlouhou sprchu a pak
vypil tři sklenice vody, dokud si nebyl jistý, že lektvar přestal působit. Pak
si sedl, aby svému profesorovi napsal dopis, který měl v úmyslu ráno
poslat.
XXX
Pan Bode se až do druhého Vánočního svátku
nevrátí a Lucius měl podezření, že ani Igorovi, ani jeho otci se s ním nepodařilo
náležitě promluvit na to téma, které byli tak dychtiví prodiskutovat. A
přestože byl Lucius snad ještě dychtivější, nejdřív měl v plánu si promluvit
s Harrym a teprve pak přitlačit pana Bodeho.
Měl rozhovor s Abraxasem a navrhl mu, že
by bylo nejlepší, kdyby profesor přijel brzy ráno, a nemusel tak absolvovat
dlouhou cestu na tak krátkou návštěvu. Jeho otec vyslovil podezření, že to
ve skutečnosti vůbec není dlouhá cesta, a navíc tím byl znepokojený, protože
měl v plánu strávit celý den na setkání s Igorem a několika dalšími. Lucius ho
rozptýlil prohlášením, že by jejich hosta přes den zabavil a ukázal mu
velkolepost Malfoy Manor. Jemně naznačil, že zapůsobit na profesora by byl
dobrý krok ke změně jeho loajality - v případě, že by změnu potřeboval.
Ovšem do té doby zbývalo ještě několik dní,
během kterých musel vydržet s Igorem v jejich domě. Nejednou se Lucius
probudil zalitý studeným potem, když se mu celou noc zdálo o určitých lekcích. Po takových nocích
býval ráno otřesený a peskoval se za slabost. To mu však nezabránilo, aby
se po zbytek dne vyhýbal Igorovi, a také svému svědomí, které na něho apelovalo:
Neměl bys něco udělat a zabránit, aby se totéž nestalo tvým zmijozelským spolužákům?
A co Snape? Lucius o něm věděl, že je to tichý typ člověka a nebyl připravený
zvládnout výcvik, tak jako on. Pokud měl noční můry Lucius, čím si
bude muset projít Snape?
Ale tyhle myšlenky, jednoduše řečeno, pustil
z hlavy. Zdálo se, že právě teď je jejich osud stejně nevyhnutelný, jako
jeho vlastní. Jeho otec byl zřejmě nadšený vidinou setkání Luciuse
s Temným pánem, ale svého syna neustále "testoval". Zavolal si
Luciuse do své kanceláře a prakticky ho vyslýchal. Nejprve se z toho Lucius
pokoušel vykroutit, ale brzy bylo zřejmé, že bez ohledu na to, jak lstivě mu to
podával, jeho otec nehodlal přijmout ne
jako odpověď. Datum bylo stanoveno na velikonoční svátky. Než k tomu
dojde, byla Luciusovi přidělena řada úkolů, které musí ve škole splnit. Pokud
je všechny dokončí, pak bude mít tu "čest" setkat se Temným pánem
osobně. Do té doby bude Abraxas na Luciuse dohlížet a po jeho návratu do
Bradavic bude očekávat týdenní hlášení.
Taková přímočarost a definitivnost Luciusovi
příliš neseděla, ale zároveň pocítil zvláštní druh úlevy, že mu byla odňata
možnost volby. To bylo samozřejmě zcela nepravdivé, protože Lucius věděl, že má stále na výběr, ale i on příležitostně rád klamal sám sebe. Příchod jeho
oblíbeného profesora mu však připomínal nejen, že se vlastně rozhodl
poslechnout svého otce, ale navíc, že to bylo morálně špatné.
xxx
Harry se u snídaně málem zakuckal čajem,
když obdržel oficiální dopis od Luciuse Malfoye s pozváním, aby přijel na druhý
svátek vánoční kolem poledne a zůstal minimálně na večeři, nebo třeba i do příštího
rána, pokud bude chtít. Dopis byl téměř... vřelý, a Harry zamyšleně přimhouřil
oči. Je možné, že v tom rozpoznává známky zoufalství? Možná si to jen
představuje. Vážně zvažoval odpovědět zdvořilým Děkuji, ale ne. Nicméně nakonec shledal, že to prostě nedokáže
odmítnout a když ten den nastal, ve skutečnosti se nemohl dočkat, až svého
studenta znovu uvidí.
Sbalil si malou tašku s oblečením na
převlečení pro případ, že by se rozhodl zůstat přes noc, a také se rozhodl
obléknout si hábit. Brumbál, nebo spíše domácí skřítkové, mu poskytli
několik různých stylů a barev. Oblékl si tmavě zelený a přes něj si natáhl
hnědý zimní plášť. Brumbálovi už dal na vědomí, že byl pozván na Malfoy
Manor, a ředitel ho zdvořile varoval o paradoxech a tak podobně. Počasí
bylo chladné, ale slunce zářilo a Harry si užíval okamžik, kdy se dostane ven. Jakmile
prošel kolem hlavní brány, přemístil se přímo před brány Malfoy Manor, a ačkoli
nebyl zdaleka tak velký jako Bradavice, přesto byl působivý. Harry tam byl samozřejmě
už dřív, ale okamžitě viděl rozdíl. A tak na chvíli zamrznul při zírání na budovu za kovanými železnými branami.
Pokud si někdy myslel, že Manor je plný černé magie kvůli
sbírkám Luciuse Malfoye, evidentně se mýlil. Na dům svítilo
slunce a na obloze nebyl ani mráček, a přesto se Harrymu zdálo, jako kdyby nad tím místem byl stín. Stín, který jako by vycházel zevnitř. Mudlům by
to zřejmě připadalo jen jako velký dům, nebo možná zvoucí muzeum, ale Harry
cítil v kostech, že toto místo bylo jako protiklad Bradavic. Ve srovnání s jejich
teplou a svůdnou magií byl Manor chladnou a rozhodně děsivou variantou.
Harry mávnul rukou, přesně jak ho Lucius instruoval
ve svém dopise, a vykročil na bránu. Ta ho identifikovala jako hosta a tak skrz
ni prošel, jako by byla vyrobená z kouře. Kráčel po cestě a upíral k zámku
podezřívavý pohled. Bylo to přesně takové, jak si pamatoval, a přece ne. Dokonce
i zahrada byla stejná, ačkoli byla pokrytá sněhem. Když Harry přišel blíž,
přední dveře se otevřely a vyšel sám Lucius, aby ho přivítal.
„Pane profesore,“ řekl s lehkým úsměvem. „Je
od vás milé, že jste přišel.“ Harry vyšel nahoru po schodech a přijal
nabízenou ruku.
„Přiznávám, že vaše pozvání mě překvapilo,“
odpověděl Harry. Lucius pokynul, aby vstoupili dovnitř do tepla a Harry
tak učinil s mírným rozechvěním, které nedal najevo. Tam už na ně čekal domácí
skřítek, který od Harryho převzal tašku a plášť, a beze slova zmizel.
„Myslel jsem, že bych vás tu trochu
provedl, a pak si dáme oběd. Otec je dnes na služební cestě, ale večer se
k nám připojí. Omlouvá se, že vás nemohl pozdravit.“
„To je zcela v pořádku,“ řekl Harry a
snažil se o neutrální tón. S otcem Luciuse by se radši nesetkal vůbec,
a vážně zauvažoval nad tím, co ho vlastně přimělo s tou návštěvou souhlasit.
„Nejdřív se musíte seznámit s matkou,“
řekl Lucius. S přimhouřenýma očima Harryho pozorně studoval, ale když
Harry tázavě zvedl obočí, prostě mu pokynul, aby ho následoval. Přešli přes
velkou předsíň až do obývacího pokoje vyvedeného především v modré barvě, s
nábytkem z 18. století. Harry ho viděl už dříve, ale zaznamenal několik odlišností.
Většinou to byly položky, jako hodiny na krbové římse a busta někoho, koho neznal
- tohle všechno v jeho vzpomínkách chybělo. Zřejmě byly odstraněny, někdy
mezi současností a Harryho návštěvou po válce.
Harry se však v úvahách dál nedostal,
protože jeho pozornost upoutala žena sedící na pohovce. Její vlasy měly
skoro stejnou barvu jako jeho, nebo možná o odstín světlejší. Byla velmi
krásná, to Harry viděl okamžitě, ačkoli ho překvapily její tmavé oči, které jí dokonale
ladily k vlasům. Svůj vzhled Lucius zřejmě zdědil po otci. Jakmile
vešli, vstala a Harry byl téměř šokován její výškou. Laskavě se na něho usmála,
na chvíli mu podivně připomněla Lenku, a nabídla mu svou ruku způsobem, který napovídal,
aby ji políbil.
„Profesore Valene, je mi potěšením,“ řekla
a její hlas jako by zaduněl hluboko v Harryho hlavě a hrudníku. Zvedl ruku
ke rtům, ale nepolíbil ji, protože si vzpomněl, že Draco jednou něco podobného udělal
Pansy. Paní Malfoyová se tím zdála být potěšená.
„Paní Malfoyová, prokažte mi tu čest,
prosím, a říkejte mi Kristian,“ řekl hladce a vnitřně si blahopřál za své dokonalé
chování. V duchu si rozhodně přikývl: ano, tohle dokáže.
„Tak dobře, Kristiane, pak mne musíte oslovovat
buď Ella nebo Dora, nikdy však Elladora,“ řekla téměř hravě. Harry pustil
její ruku a nedokázal se ubránit úsměvu. „Takhle mi říkala jen moje matka, a
vždy to znamenalo, že byla nespokojená.“
„Je to krásné jméno, nevím, jak se mám rozhodnout,“
řekl Harry a přemýšlel, jestli je to Luciusova blízkost, co mu usnadnilo hru na
gentlemana. Ženský potutelný úsměv ho téměř přinutil se začervenat. Ona
se tiše zasmála.
„Vidím, jak jste okouzlující, Kristiane. Není divu, že vás má Lucius rád.“ Teď už definitivně hrozilo, že se začne
červenat. Harry téměř cítil Luciusovo narůstající nepohodlí, přestože
Elladořin komentář byl sama nevinnost. „Náležitě mu to tady ukaž, Luciusi,“
pokračovala a stále se na Harryho usmívala. „A dej pozor, abys ho nikde neztratil,
jinak bych se u večeře hrozně nudila.“
„Udělám, co bude v mých silách, matko,“
zamumlal Lucius. „Pane profesore?“ Harry konečně odtrhl svůj pohled a
otočil se ke svému studentovi. „Půjdeme?“ Harry přikývl, pohyb mu pomůže
poněkud vyčistit hlavu. Zanechali paní Malfoyovou o samotě. Lucius mu
začal ukazovat sály, galerie, atd., atd., ale Harry jeho proslov poslouchal jen napůl
ucha. Luciusova matka se zdála velmi krásná, takže si nemohl pomoci, aby
neuvažoval nad tím, jak mohl Lucius preferovat muže, tak jako Harry, ledaže na
něho jeho matka neměla žádný vliv. Jistě, Lucius zřejmě zdědil její šarm,
ale Harry viděl Smrtijeda v akci, a navzdory jeho vykoupení v poslední chvíli –
dalo-li by se to tak nazvat, jelikož Harry netušil, co se dělo u soudu - věděl,
že ze staršího Luciuse vyzařovala temnota na míli daleko.
„Netušil jsem, že jsi tak okouzlující,“
poznamenal náhle Lucius, když zvolna kráčeli galerií: z jedné strany
lemované desítkami portrétů a z druhé řadou vysokých oken. Harry úkosem pohlédl
na mladého muže. Lucius, aniž by čekal na odpověď, pokračoval. „Alespoň to
jednou provždy dokazuje, že už nejsi zamilovaný do mého budoucího syna.“
„Co prosím?“ ozval se Harry, ještě
než se mu podařilo zpracovat, co Lucius řekl. Mladý Malfoy vypadal, jako
by toho okamžitě litoval, zřejmě si ani nebyl vědom, že to řekl nahlas. Snažil
se to zakrýt tím, že mu se vzdorným výrazem hleděl do očí, ale Harry už teď Luciuse
lépe znal a hru prohlédl. Lucius Malfoy prostě vyhrkl něco – pro něho velmi
netypického - a teď se mírně červenal. „Co kdybychom prostě zapomněli, že jsi
to řekl, dobře?“ nabídl Harry, nechtěl se šťourat v tom, proč to Lucius
vyslovil.
„Ano, možná, že to bude nejlepší,“ řekl Lucius
upjatě. Rozhlédl se po chodbě a pak zpátky na Harryho. „Ty už jsi tu
byl,“ prohlásil. Harry zamrkal.
„Ano, byl.“ Bylo zbytečné zapírat,
protože Lucius už věděl, že chodil s Dracem.
„Takže ta prohlídka je trochu zbytečná, je
to tak?“ Luciusův formální tón Harrymu napověděl, že se snaží zakrýt své
přetrvávající rozpaky.
„No, pořádnou prohlídku jsem ještě
neabsolvoval, a předtím jsem tu byl jen párkrát, tak bych to rád viděl,“ řekl
upřímně.
„Tak dobře,“ řekl Lucius. Opět se dal
do kroku. Harry ho následoval a snažil se věnovat pozornost tomu, co ho
pro změnu učil jeho student, a vůbec nemyslet na Lusiusovo červenání. Ani
jednou! A už vůbec ne na Elladořinu poznámku, kterou si jako nějaký Mrzimorský
páťák znovu a znovu přehrával v hlavě: "Lucius vás má rád."
XXX
Prohlídka trvala více než hodinu, a Harry
byl trochu v úžasu nad velikostí toho místa, nemluvě o tom, jak to tu prostě přetékalo
bohatstvím. Během jejich dlouhé procházky vedli klidný rozhovor o mnoha
věcech a oběma se tak podařilo překonat ten trochu trapný začátek Harryho návštěvy.
Právě byli venku, ve svých zimních kabátech, a Harry obdivoval Famfrpálové hřiště
a jezírko.
„U večeře budou ještě další hosté,“
poznamenal Lucius. Právě Harrymu vyprávěl, co mají před sebou, takže to nebyla
náhlá změna tématu.
„Ano, o tom ses v dopise zmínil,“
odpověděl Harry. „Chceš mi říct jejich jména?“ Lucius měl ve tváři nečitelný
výraz. Byl to pohled, který u něho Harry nikdy dřív neviděl, a tak se
zamračil. Lucius vypadal téměř... znechuceně.
„Ředitel Igor Karkarov z Kruvalu,“ řekl. Harryho
vnitřnosti se zkroutily. Jeden ze známých temných čarodějů, a zbabělec,
ale rozhodně by neměl být podceňován.
„Slyšel jsem o něm,“ řekl Harry vážně. Lucius
na něho pohlédl, ale víc se na to téma nevyptával.
„Také pan Bode... Nedotknutelný...“
Harry se zastavil a otočil se čelem k němu. Luciusovi se právě zablesklo v
očích. „Mám dojem, že se zabývá vývojem Obracečů času. Nevím, jestli vynalézají
něco, jako je ten, který jsi použil, ale myslím…“
„Ne,“ přerušil ho Harry a potřásl hlavou. Lucius
se zamračil. „Pokud je ten Bode hostem tvého otce, pak s ním nechci nic
mít, a taky nechci, aby o mně něco věděl.“
„Ale mohl bych mu položit jen pár nenápadných
otázek. Nic bych mu o tobě neřekl, přísahám.“
„Jenom by to vzbudilo podezření,“ řekl
Harry a zavrtěl hlavou. „Kromě toho nevěřím, že se dá nějak cestovat dopředu v
čase. Podařilo se jim vytvořit Obraceč času, kterým se lze vrátit o roky, ale
nikdy jsem neslyšel o žádném kouzle, které tě dokáže vzít dopředu. Ani Brumbál
ne.“
„Ale Nedotknutelní…“
„Vyptávání na speciální Obraceče času k
tobě nutně přitáhne pozornost. Vím, že jsi mazaný Zmijozel, Luciusi, ale ten člověk
je Nedotknutelný, a zřejmě je v blízkosti tvého otce. Ne, já nechci, aby ses
k němu přibližoval.“ Lucius zatnul čelist a Harry si myslel, že se bude
dál hádat. Ale neudělal to. Odvrátil se a přikývl.
„Dobře. Jen jsem se snažil pomoct." Harry
věděl, že ranil Zmijozelovu hrdost, ale nedalo se nic dělat. Jemu už
nebylo pomoci. „Ale mýlíš se.“
„V čem?“
„Slyšel jsem o magii, která tě může vzít
kamkoli v čase. Legendy ze svitků ještě z dob před Merlinem. Věřím, že některé
z nich jsou v otcově soukromé knihovně, i když jsem je nikdy neviděl. Na
základě těchto zdrojů začali kouzelníci poprvé uvažovat o sestrojení Obraceče
času.“
„Aha,“ řekl Harry. „To jsem nevěděl.“
„Na tom nezáleží. Legendy a archaická
kouzla, dokonce ani v latině, ti nepomůžou...“
„Není tvou povinností, abys mi pomáhal,
Luciusi,“ řekl jemně Harry. Docela by ho zajímalo, na co mladý Malfoy myslel. Lucius
na něho prudce pohlédl.
„Já vím. Ale pokud jsi tady opravdu uvízl... měl bych tě varovat, abys byl připravený.“
„Na co?“
„Proč myslíš, že můj otec chtěl, abys
přišel?“ Harry ignoroval bodnutí, které vycházelo z poznání, že pozvání nebylo Luciusův nápad. Čekal, až bude Lucius pokračovat. „Igor a Abraxas chtějí
prověřit tvou loajalitu. Zjistit, jak jsi na tom v Černou magií... Obávám
se, že to byly mé dopisy matce, které vzbudily jeho zájem. Bude chtít poznat, jak
se stavíš k otázce krve.“
„No, vyjasním mu, že ode mne nic nezíská,
a ani Voldemort.“
„Vyhledáváš potíže?“ zeptal se nevěřícně Lucius.
„Pokud jsi loajální k Brumbálovi…“
„Samozřejmě, že ano!“ zvolal Harry. Lucius
zvedl ruku.
„Já vím, ale musíš opustit toto místo,
aniž by to můj otec, nebo jeho přátelé, zjistili. Klíčem je obezřetnost. Musíš je
nechat v pochybnostech, jinak se můžeš dostat do nebezpečí.“
„Co mi můžou udělat?“ zeptal se Harry a
zvedl obočí. „Brumbál ví, že jsem tady. Abraxas Malfoy nebude riskovat tím, že by
mi ublížil.“
„Ty vůbec neznáš mého otce, nebo čeho je
schopný,“ zamumlal Lucius. Harry se ten komentář rozhodl ignorovat. Jen
notnou chvíli zíral na Luciuse, zatímco mladý muž se zadíval přes jezero. Lucius
byl krásný, ale Harryho myšlenky se zaměřily na to, jaký vliv měl na Luciuse starší
Malfoy. Znalost Luciusova osudu byla jako nějaká svíravá tíha na hrudi. Chtěl
se natáhnout, zatřást s Luciusem a křičet na něho, ať Voldemorta zavrhne. Málem
už zvedl ruku, když se náhle setkal se šedýma očima.
„Nejsi přitahován mou matkou, že ne?“ pronesl
Lucius úplně šeptem. Udělal krok blíž.
„Cože? Ne, samozřejmě, že ne. Jsem si jistý,
že je to krásná žena, ale…“ Harry polkl. „Luciusi,“ řekl varovně. „Něco jsi
slíbil.“ Lucius byl velmi blízko, asi tak blízko, jako byli té noci u
jezera.
„Já vím. Copak flirtuji?“ Harry cítil
mladíkův dech na tváři. „Jenom chci, abys pochopil...“
„Nepodceňovat tvého otce, to mi došlo,“
řekl napjatě Harry. O krok ustoupil. „Poněkud mi vyhládlo... Neříkal
jsi něco o obědě?“ Lucius se naštěstí vrátil zpátky do svého formálního já
a zavedl Harryho dovnitř. A Harry se zase snažil nemyslet na jisté věci,
jako je teplo Luciusova těla.
XXX
Během poledne Lucius nedovolil, aby se mu
myšlenky promítly v obličeji, a to navzdory skutečnosti, že jeho duševní stav
byl poněkud nestabilní. Neopatrný komentář jeho matky ho dostával do
vývrtky. Představa, že by měl Harryho rád, byla tak...
znepokojující, přestože jeho matka to nemyslela tím způsobem. Zcela zjevně Harryho považoval za atraktivního,
dokonce až směšně, a nějak se mu stalo, že se začal starat, co si o něm Harry myslí,
ale pod slovem "rád" se Luciusovi vybavovalo něco až příliš Mrzimorského.
A pak to Harryho odmítnutí jeho plánu na
pomoc, což bylo upřímně urážlivé, a co bylo ještě horší, prakticky ignoroval
Luciusovo varování. Takže se Lucius samozřejmě pokusil uchýlit ke starým
trikům, ale Harry byl stejně odolný jako vždy. Lucius si mentálně povzdechl.
Tento den bude opravdu únavný. Zvlášť když Harry neustále vypadal tak
zatraceně... Ne, bude lepší se tímto směrem neubírat. Rezolutně zaměřil
svou mysl někam jinam, vzhlédl na svého hosta a zachoval formální a neutrální tón
hlasu.
„Je jídlo podle tvých představ?“ Harry
si před odpovědí podvědomě olízl rty a Luciusova mysl frustrovaně zaječela. Jeho
odpověď málem přeslechl.
ooOoo
Pokračování >>> Mulligan 14
Harry se asi bude muset hodně ovládat, aby nevyletěl... A Lucius je pěkně nahlodaný, jsem zvědavá, co bude dál.
OdpovědětVymazatSung
Máš pravdu, pokušení na sebe nenechá dlouho čekat. Harry tady nemá před Luciusem kam uniknout. Skoro. Uvidíme, jak to dopadne. ;-)
VymazatDěkuji za komentík.
Tak, jak matka od Luciuse vypadá, je docela překvapení, ale ona překvapí sama o sobě určitě všechny svým chováním. Starý Malfoy je od prvního popisu hnus. Nějak mě nenapdlo, že Karkarof je tak starý, myslela jsem, že bude o pár let starší jak Lucius a ne o generaci.
OdpovědětVymazatTěším se na příští kapitolku, ta bude více napínavější :-)
Bobo
Všichni si totiž matku Luciuse představujeme tak trochu jako Narcissu. Tohle je skutečně nečekané. :-)
VymazatTvůj komentář mi připomněl, že jsi to vlastně četla v originále. Děkuji, že ji čteš i tady, i když to musí být už maličko nuda. :-)
Děkuji za komentář.
No Lucius bude ještě dlouho litovat, že se o Harrym zmínil matce v dopisech. Já budu jenom doufat, že setkání Harryho a smrtijedů proběhne v klidu. No je mi jasné, že ne,ale malinkou naději mít můžu :-D
OdpovědětVymazatKrásná kapča a moc se těším na pokračování :-)
Důvěra k rodičům je sice pěkná věc, ale člověk si pořád musí některé věci nechávat pro sebe. Už jenom proto, že by to rodiče zbytečně rozčilovalo, nebo děsilo. Zvlášť, když už je to překonaná záležitost.
VymazatSetkání se Smrtijedy bude v další kapitole a jak dopadne...? ;-)
Díky za tvůj komentář.
Och, tohle bylo super.. trochu mne překvapilo, že Harry pozvání přijal, ale jinak by to nebyla taková sranda, že.
OdpovědětVymazatJsem dost zvědavá, jak to bude vypadat. Myslím setkání těch smrtijedů s Harrym.. raději by je neměl podceňovat, později když je znal Harry už byly celkem unavení válkou a mučením Voldyho, ale teď jsou ještě v plné síle, natěšení na krev.. nemuselo by to být vůbec pěkné..
Baví mne, jak se Lucius kroutí.. nechce si přiznat, že ho Harry opravdu zajímá, ale nejde mu to úplně popřít.. je to švanda:)
To jsem teda zvědavá, jak se Harry dostane zpět do budoucnosti.. jak to udělají?? Nebo prostě zestárně někde v ústraní? To by bylo celkem děsný
Lily
No, mě taky překvapilo, že přijal to pozvání, když se chtěl držet od Luciuse dál. Zřejmě už k němu cítí víc, než si myslí. Ačkoli to samozřejmě netuší, vždyť je to Harry Potter. :-D
VymazatJestli se Harry dostane do budoucnosti, to nemůžu prozradit. Zkazila bych celou pointu. Ale vydrž! :-)
Děkuji za tvůj parádní komentář.
No, tak jsem zvědavá, jak tohle setkání proběhne...přeci jenom, Harry je Nebelvír:-D Tahle kapitola byla opravdu super, překlad jako vždy skvělý:-) Takže nezbývá nic jiného, než čekat zase celý týden:-) Těším se a díky za komentář:-)
OdpovědětVymazatJenny
Harry je sice Nebelvír, ale myslím, že některé věci by tady moc ventilovat nechtěl. ;-) Přece jenom je to hadí doupě.
VymazatDěkuji za tvůj komentář a pochvalu, cením si toho. Moc.
v knizce je karkatoff stejne stary jako lucius nebo severus -.-
OdpovědětVymazatAsi ano, tak nějak to vyplývá z děje kánonu. Ale autorce zřejmě vyhovovalo, aby ředitelem Kurvalu byl nějaký známý Smrtijed (což chápu), tak si jeho věk trochu upravila.
VymazatTohle je však fanfiction, takže změna jídelníčku je vyhrazena... :-D
:-) pekný kapitola
OdpovědětVymazatLucius je v tom až po uši :D
teším sa, ako to bude porkačovať :)
Lucius je v tom až po uši, a evidentně v tom není sám.
VymazatDěkuji za komentík a pochvalu. :-)
Hezké... je zajímavé, že tohle je asi první dílo, ve kterém se objevuje Luciusova matka. Většina autorů se jen sem tam zmíní o Abraxasi Malfoyovi, ale o jeho manželce ne, takže mě to docela potěšilo a překvapilo. A taky mě zaráží věk Karkarova, ale podle komentářů je mi jasné, že v tom nejsem sama. I když, u kouzelníků se věk odhaduje těžko...jen si vemte Brumbála, Kratiknota, atd... No a co se týče Luciuse, vypadá to ještě na velkou zkoušku jeho sebeovládání :-D
OdpovědětVymazatDěkuji za tvůj skvělý překlad a budu se těšit zase příští neděli...
Luciusova matka hraje v tomhle příběhu poměrně důležitou roli. Ne, že by se stala ústřední postavou, ale pár jejích rozhodnutí velmi ovlivní osudy našich hrdinů.
VymazatVěk Karkarova je velmi diskutovaná otázka, ale jak už jsem řekla, autorce se to hodilo ho udělat starším, stejně jako Lucius je o pár let mladší, aby se na škole setkal s trochu starší verzí Pobertů a spol. V kánonu je zastihl pouze jeden rok. Pochybuji, že by si všiml nějakých prvňáků, možná kromě Snapa, ten byl v jeho koleji.
Děkuji za tvůj komentík a pochvalu. Moc mě to těší. :-)
Ti dva mě vážně zničí,stále kolem sebe krouží...a furt nic.
OdpovědětVymazatAbraxas je skutečný zmetek,zato jeho žena se zdá být docela milá a trochu ukecaná :)
Nemůžu se dočkat té večeře,jak to Harry zvládne.
Děkuji za kapitolu :)
No jo, krouží, krouží... Ale vydrž, jednomu z nich musí dojít trpělivost. Hádej, kdo to bude! ;-)
VymazatAbraxas je větší zmetek, než si myslíš, a jeho žena... To je jedna velká neznámá.
Děkuji za komentář. :)
Tak na pokračovanie tejto večere som naozaj neskutočne zvedavá. Ako Harry odmietne Abraxasa a spol tak aby ho nezačali prenasledovať a hlavne aby neprišli na to odkiaľ naozaj prišiel. Lucius kráne lieta vo svojich pocitoch :) a Harry začína poletovať tiež. Strašne sa mi to páčilo. Ďakujem za preklad.
OdpovědětVymazatNásledující kapitola ti mnoho tvých otázek objasní. I létání nabírá trošku na intenzitě. ;-) Ale ne moc.
VymazatTaké děkuji, za tvůj milý komentář. :-)
Jamie Montek Williams:
OdpovědětVymazatJá si vždycky počkám, až je přeloženo o něco víc dílů a pak si je přečtu všechny najednou. Vážně je to skvělá povídka a jsem moc ráda za překlad, takže díky! Moc se těším na další vývoj událostí a jsem nesmírně zvědavá, k čemu to nakonec povede ^^
Tvůj přístup chápu, taky mám ráda, když si můžu přečíst víc kapitol najednou. Nejlépe celou povídku, když ji najdu dokončenou. ;-) Ale to se mi často nepoštěstí.
OdpovědětVymazatDěkuji za tvůj komentář a těším se, až se tu příště objevíš. Teď jsme přesně v polovině.
Tento tyzden akosi nestiham citat. Toto co ma nasledovat, bude urcite zaujimave. Luciusa mi bolo skoro luto. Abraxas je znacne nesympaticky a som zvedava, co sa stane, ak Harry odmietne sympatizovat s temnou stranou. Teda, ak odmetne. :-) dik Nade za kapitolu
OdpovědětVymazatHarry je Nebelvír, to mluví za vše. :-D Uvidíme, co na to řekneš.
OdpovědětVymazatDěkuji za komentář.
Sakriš, ten Harry je taký odolný!!! :D Ale sú podarení, obaja. Som zvedavá, ako sa vyvinie celá tá nešťastná návšteva a Harryho preverovanie, ktorej strane fandí :) Abraxas ani nebude veľmi spokojný...
OdpovědětVymazat