Vábení moci - 46.

kapitola 46. - Závěr (autor Nade)
Tak vážení... Je tu rozloučení s povídkou.


Strašně moc děkuji všem, kteří komentovali minulý díl, jmenovitě: Saskya, Jája, Jutaki, Clowers, bacil, kali, Lucka, Sirina, Káťa, Lily, Můj věrný anonymek (trochu sobecky se tetelím, že tvůj nick je jenom pro mě), Lafix a terkic. Děkuji vůbec všem, kteří tady kdy byli, četli a někdy i okomentovali. Dodali jste radost a chuť do dalšího psaní.

46. kapitola – Závěr

Procesí kouzelníků kráčelo chodbou do vzdálenější části domu a Lucius je neslyšně následoval. Kdyby nebyla situace tak vážná, procházku pod tím úžasným pláštěm by si neskutečně užíval. Byl dokonalý. Jediné, co ho mohlo odhalit, byl nežádoucí zvuk. Naštěstí byla podlaha pokrytá koberci, které tak příhodně tlumily zvuky kroků. Přesto musel být velmi oparný, aby nebyl odhalen. To by úplně zhatilo celý Harryho plán.

I když si Lucius stále myslel, že se jedná o naprostou nebelvírskou šílenost, vzhledem k dosavadnímu štěstí mladého kouzelníka byl ochoten připustit, že by mohli uspět. Prvním úspěchem bylo získání zpět těch zabavených hůlek. Snad to půjde dobře. V opačném případě byl odhodlaný zasáhnout a dostat odsud Harryho i svého syna bez ohledu na následky. Plánoval se tady také trochu porozhlédnout, pokud se naskytne příležitost. Místní znalost by v případě potřeby byla více než vhodná.

Náhle se zarazil, protože Morcef celý průvod prudce zastavil zvednutím ruky. Naštěstí Lucius nevrazil do muže jdoucího před ním. Ale bylo to těsné.

„Malá změna,“ prohlásil Morcerf. „Myslím, že bude stačit, když se o stavu madam Weasleyové přřesvědčí pan Malfoy sám. Vy půjdete v doprovodu mých mužů do sklepení,“ pohledem probodl Harryho.

„Přesto bych ji ještě rád viděl,“ snažil se odporovat mladík.

„Rrozumím vám, mon  ami,“ pronesl úlisně Morcerf, „ale nemáme času nazbyt. Měl byste se přřiprravit na tu velkou chvíli a navíc mi připadá bezpečnější udrržet vás trrochu strranou. Berrte to jako poklonu vaši schopnostem.“  Úsměv na jeho znetvořené tváři byl na zabití.

„Mám na vybranou?“ Harry se dusil vzteky.

Morcerf určil tři muže, kteří Harryho ihned obstoupili a s lehkým postrčením ho odváděli boční chodbou pryč. Harry ještě stačil pohlédnout na Draca a pak přelétl pohledem místo, kde cítil Luciuse. Jeho výraz však nic nenaznačoval.

Lucius stál před volbou, jestli jít s Harrym. V tuhle chvíli však bylo jistější se držet v blízkosti Draca, aby Morcerf nic nevyčmuchal. V duchu zaklel. Musel se rychle rozhodnout, kterého z nich bude následovat. MEUS mu však v případě Harryho poskytoval výhodu, protože skrze něj cítil, kdy a kde je Harry v nebezpečí. A v tuhle chvíli Harry jednoznačně v nebezpečí byl, protože znamení vysílalo do jeho mysli stálé povědomé chvění. To znamená, že Harryho bude moct kdykoli najít, ale v případě Draca tomu tak nebylo. Navíc tak bude mít možnost najít Harryho přítelkyni, což byl hlavní důvod, proč byl jeho milenec ochoten celou tuhle akci podstoupit. Lucius nebyl žádný lidumil. Z toho ho opravdu nikdo nemohl podezřívat. Ale pro Harryho Pottera byl ochoten udělat výjimku, nejednu. Bylo rozhodnuto.

Zatímco Harryho odváděli do sklepení, Lucius zůstal v blízkosti Draca a Merlinžel i Morcerfa. Byla to opravdu zkouška trpělivosti, protože jeho krvelačnost v případě toho muže dosahovala vrcholu. Už dlouho neměl takovou chuť někoho zabít. Doslova se tou lákavou představou opájel. Tušil však, že to nebude on, kdo tu práci udělá. Nezbývalo než doufat, že se to stane co nejdřív a že oni z toho vyváznou.

„Takže,“ obrátil se Morcerf na Draca, „než se pan Potterr nachystá na tu slávu, můj mladý přříteli,“ spokojeně se pousmál tak nechutně jistý sám sebou, „půjdeme navštívit vaši malou kamarrádku.“

„Kamarádku, jistě,“ odfrknul si Draco a vysloužil si tím Morcerfův udivený pohled. „Kdyby nebylo té podivné otcovy posedlosti Potterem,“ dodal na vysvětlenou, „nikdy bych se s nimi nestýkal.“

„Líbíte se mi stále víc, mon ami,“ zapředl spokojeně muž a přistoupil blíž k mladému Malfoyovi. Téměř mu dýchal do obličeje, Draco nehnul ani brvou. Spíš se tvářil unuděně. Lucius byl pyšný na synovo skvělé sebeovládání. Pravý Malfoy. Mezitím Morcerf se zalíbením sjížděl pohledem tvář mladého pohledného muže a pak ustoupil.

„Pojďte, můj milý,“ vyzval Draca a vykročil dál chodbou. Všichni, kteří zůstali, se pohnuli za ním. Prošli do bočního křídla, kde u jedněch dveří stál na stráži muž. Zjevně měl za úkol hlídat nedobrovolnou návštěvnici. Lucius se ušklíbnul. I když byla mladá paní Weasleyová bez hůlky, měli obavy, aby neunikla. Její chytrost byla pověstná. Ale kdyby byli dost chytří oni, věděli by, že by nikdy neriskovala život svého dítěte.

Morcerf dal muži pokyn a ten kouzlem odemknul. Pak otevřel dveře a ustoupil stranou, aby mohl jeho mistr vstoupit. Ten pobídnul Draca a do místnosti vstoupili společně. Hermiona byla usazená na pohodlné pohovce a na stolku před ní bylo občerstvení, kterého se však ani nedotkla. Z jejího pohledu si Morcerf mohl to své oh-tak-laskavé-gesto strčit někam. Vzhlédla k příchozím, a když si uvědomila, že se dívá na svého bývalého spolužáka, Draca Malfoye, nedokázala skrýt překvapení ve své tváři.

„Malfoyi,“ pokývla na pozdrav a z jejího hlasu byla cítit nevyslovené otázka. Co tu sakra dělá on?

„Grangerová,“ odpověděl jí blonďák s úšklebkem. „Dřív, než mě nařkneš z něčeho nekalého… Jsem tu, abych tě doprovodil domů poté, co Potter vykoná to, proč sem přišel.“

„Harry je tady?“ zeptala se s obavami a důsledně se vyhýbala pohledu na znetvořeného muže po Dracově boku.

„Pan Potterr se dostavil, jak jsem přředpokládal,“ odpověděl jí Morcerf, i když otázka nebyla směřována jemu. „Udělali jsme obchodní dohodu týkající se vaší osoby a tady pan Malfoy se stal garrantem vašeho bezpečného odchodu.“ Pohlédla tázavě na Draca.

„Kouzelnická přísaha,“ vysvětlil stručně. „Vrátím se pro tebe a doprovodím tě do náruče tvého milujícího manžela.“ Nedokázal si odpustit lehkou ironii v hlase.

„Ale až potom, co mi přřislíbíte, že se sem vrrátíte. Musím s vámi ještě prrojednat nějaké záležitosti. Jen co se k nám přřipojí drrahý Lucius,“ dodal Morcerf potměšile. Draco jen lhostejně pokrčil rameny, hlavou pokynul Hermioně a obrátil se k odchodu. Na chodbě, když byla místnost opět uzamčena, se Morcerf obrátil na mladého Malfoye.

„Teď budete chvíli mým velmi váženým hostem. Musíme nachystat rrituál, ale nebude to trrvat moc dlouho. Nechcete to vidět? Bude to skvělá podívaná,“ nabídnul Dracovi téměř dychtivě. Ten chvíli dělal, že váhá.

„Vlastně bych si něco takového neměl nechat ujít,“ řekl pomalu, jakoby o té nabídce usilovně přemýšlel. „Opravdu nečekaně zajímavá zkušenost.“ Ve skutečnosti potřeboval nutně být při tom, protože jeho otec tam rozhodně bude a on nehodlal stát stranou. Ale nadměrný projev nadšení by mohl být podezřelý.

„Urrčitě budete spokojen,“ prohlásil Morcerf sebevědomě a jakoby mimoděk vtáhnul ruku a dotknul se Dracovy paže. Drobné, ale intimní gesto. Přihlížející Lucius se nemohl zbavit dojmu, že ten muž jeho synovi podlézá. To staré prase. Nestačí mu, že si dělá zálusk na něho osobně, ještě se mu zachtělo jeho syna! Otřásl se hnusem a vztekem.

Teď však nebyl čas se tím hlouběji zabývat. Zůstal tiše stát stranou, když se Draco vydal s Morcerfem zpět do salónu, kde je bude údajně očekávat lehké občerstvení. Teď je to na tobě, synu, pomyslel si Lucius a samozřejmě předpokládal, že to jeho syn bez problémů zvládne. V tuhle chvíli mu nic nehrozilo. Aspoň nic, s čím by si neporadil.

Lucius vyčkal, až se skupina ztratí z dohledu i doslechu a zaměřil se na muže hlídajícího u dveří. Otázka byla, jak ho odstranit, aby si toho Morcerf nevšimnul. S jeho současnou silou a vnímáním magie se dalo předpokládat, že zaznamená každé magické hnutí v okolí. Bylo jasné, že magickou energii Avady by okamžitě zaregistroval, ale menší kouzlo běžného charakteru by zřejmě nechal bez povšimnutí. Koneckonců, dům byl plný kouzelníků, kteří bez kouzel nebyli schopni použít ani toaletu.

Ale jak zlikvidovat strážce, aby to bylo rychlé, tiché a efektivní? V hlavě mu uvízla jedna, pro kouzelníka zcela kacířská myšlenka a za normálních okolností by na něco takového nikdy nepřistoupil. Ale tohle nebyly normální okolnosti, že? Využil toho, že se tomu muži zdála jeho služba evidentně otravná a z nudy před dveřmi přecházel tam a zpět. Počkal si, až se otočí zády a rychle k němu přistoupil. Jednou rukou ho pevně uchopil kolem hrudníku, čímž znehybnil i jeho paže, a druhou rukou tvrdě sevřel jeho bradu. Prudké škubnutí hlavou do strany provázelo lupnutí, které se Luciusovi zdálo v této vypjaté situaci až příliš hlasité. Muž se s posledním výdechem svezl k zemi; než si uvědomil, co se děje, byl na pravdě boží. Lucius zpomalil pád jeho těla, aby eliminoval nežádoucí úder bezvládného těla o podlahu. Koneckonců měl spoustu zkušeností s tím, jak dokáže hlava mrtvého člověka hlasitě udeřit o zem. Chvíli nad mužem stál a přemýšlel nad tím, jak to bylo překvapivě jednoduché. Byl to opravdu barbarský způsob zabití, ale bylo to rychlé, čisté, a Luciuse to aspoň částečně uspokojilo.

Když si byl jistý, že svým činem nikoho nevyrušil, přistoupil ke dveřím a tichým kouzlem je otevřel. Mladá žena, uvězněná uvnitř, ho přivítala ostražitým a současně i nechápavým pohledem. Jak jinak, nikoho přece neviděla.

„Harry?“ zeptala se tiše.

Lucius zvedl kápi tak, aby mu viděla do obličeje. Výraz pochopení na jejím obličeji bleskurychle vystřídal ten předchozí, trochu nejistý. Lucius k ní přistoupil a podal jí její hůlku. Okamžitě po ní vztáhla ruku.

„Obávám se, že tu budete muset zůstat, dokud to neskončí,“ upozornil Lucius. „Harry by byl okamžitě v ohrožení, kdybyste se pokusila zmizet.“

„Ano, chápu“, přisvědčila. „Všimla jsem si, že tu jsou antipřemisťovací zábrany a pochybuju, že je tady aktivní letaxová síť. Počkám tady. Bude Harry v pořádku?“ zeptala se zjevnou obavou.

„Buďte v klidu, to je moje starost,“ ubezpečil ji Lucius a sám doufal, že tomu tak skutečně bude. „Musím jít. Postaráte se o sebe?“

„Myslím, že to nebude problém,“ ujistila ho. „Jen nechte dveře nezamčené. Kde je stráž?“

„Leží venku,“ ušklíbnul se Lucius nehezky a Hermiona pochopila.

„Jeho tělo musí zmizet. Postaráte se o to?“ požádala ho, a pak sama na sebe použila velmi kvalitní zastírací kouzlo. „Trochu jim zamotáme hlavu.“

Lucius se s pochopením usmál a opět si zakryl tvář. „S potěšením, madam,“ prohlásil neviditelný muž k nepostřehnutelné ženě.

Zanechal ji tam a vyšel ven. Tiše za sebou opět zavřel dveře, ale jak se dohodli, nezabezpečil je kouzlem. Rozhlédnul se kolem, aby našel koupelnu, která by podle jeho předpokladu měla být někde poblíž obytných pokojů. Když ji objevil, odlevitoval mrtvé tělo dovnitř a místnost uzamknul. Při prvním pohledu to bude vypadat, že si strážný odskočil. Teď však musí najít svého Harryho. Rychlým a jistým krokem se vydal směrem, odkud ho cítil. Neriskoval přemístění.

Netrvalo dlouho, dorazil do sklepení a potěšením zjistil, že pohyb je tady dostatečně velký na to, aby mohl nepozorovaně vklouznout dovnitř. Přípravy byly v plném proudu a Lucius si našel velmi příhodné místo zcela vzadu, aby se vyhnul nechtěnému kontaktu. Díval se na Harryho a to, co viděl, způsobilo, že tiše zuřil.

ooOoo

Harry seděl v rohu sklepní místnosti, magicky připoutaný k židli a pozoroval přípravy rituálu. I když Morcerfovi slíbil, že to podstoupí dobrovolně, jeho muži mu zřejmě zas až tolik nedůvěřovali. Nebo se ho báli. Bylo jasné, že někteří z nich s ním měli co dočinění už v předchozích střetech a tak věděli, že bezhůlková magie je pro něho maličkost. Radši se pojistili.

Věděl, jak rituál bude probíhat. Přečetl si to v té knize, kterou mu Lucius laskavě zapůjčil ještě v době, kdy netušil, že je jím označený. Když si to tak zrekapituloval, od té doby uběhlo jenom pár měsíců, ale změny, které v jeho životě nastaly, by vydaly na několik let. Ale zpátky k rituálu. Dočetl se, že MEUS znemožní ukradení jeho magie, ale nikde se tam nepsalo, že to přežije. Pokud Morcerf dokončí to s tou dýkou, tak zřejmě ne. Nezbývalo mu, než doufat, že tu Lucius bude včas.

Ale ono nestačilo, že byl nervózní z toho, jak to celé dopadne. Navíc mu ještě oznámili, že to bude muset absolvovat zcela nahý. Donutili ho svléknout. Prý, aby magii nic nebránilo opustit jeho tělo. Pche! Viděl Percyho, když se ho chystal Morcerf spolknout a ten nebyl zcela nahý! Spíš věřil tomu, že jim dělalo radost ho beztrestně ponížit. Ne, že by se jim to nedařilo. Nechtěl se tu válet nahatý před všemi těmi čumily, to ho rozčilovalo. A taky ho rozčilovalo, že ho to rozčiluje. Tohle by ho nemělo tak rozhodit, když jde především o život, ne? Bylo to směšné. Ale stejně tak byla směšná představa, jak tady v rozhodující bitvě poskakuje hanbatý. Někdy svůj život opravdu nenávidím. A tak radši potlačil myšlenky na svůj ponižující stav, umocněný lačnými pohledy z okolí, a soustředil se na dění kolem sebe.

Pozoroval, jak se Morcerfovi muži snažili rozmístit svícny do tvaru dokonalého pentagramu. Ty zpropadené svícny, kterými celý tento případ začal. Když se jim to podařilo, na zemi se sám od sebe rozzářil pentagram. Svým způsobem to bylo dokonalé a fascinující. K tomu ještě neoddělitelná vůně doutnající šalvěje a levandule, kterými vykuřovali celý prostor. Očista před obřadem. I tohle připadalo Harrymu směšné. Na co provádět očistu, když zanedlouho to tu bude zneuctěné tou nejtemnější magií.

Ještě chvíli a umlátím se tady smíchy, pomyslel si kysele.

Jeho pozornost upoutal rozruch u dveří. Po celou dobu tam byl čilý ruch, jak postavy skryté pod plášti procházely dovnitř a ven, ale teď se všichni pomalu přesunuli ke vstupu. Zřejmě očekávali příchod svého velitele. Harry se zhluboka nadechnul. Za chvíli to začne.

Nemýlil se. Do místnosti vstoupil Morcerf a v závěsu za ním Draco. Harrymu se při pohledu na jeho klidný obličej trochu ulevilo. Dávalo mu to naději, že Lucius je taky v pořádku a někde poblíž. Zbývalo jen doufat, že Mia je taky v pohodě.

Sledoval toho slizouna, jak si pyšně vykračuje špalírem svých věrných směrem k němu. Zastavil se však před prostorem ohraničeným svícny, mávnul hůlkou a uvolnil magická pouta, která bránila Harrymu v pohybu. Byla to docela úleva. Harry vstal a naprosto bezostyšně se protáhnul, aby se trochu rozhýbal. Chtěli jste mě vidět nahého, tak se dívejte! Nehodlal jim dělat potěšení tím, že by se jakkoli styděl. Morcerf jeho produkci ocenil uznalým pohledem, Draco znechuceně protočil oči.

„Moc pěkné,“ komentoval to Morcerf a chtivým pohledem hltal jeho tělo. „Docela chápu Luciuse, že si vás tak oblíbil. Škoda, že vás musím zabít. Urrčitě by se mu líbilo, kdybych si vaše tělo přřivlastnil. Ale co naplat,“ povzdychnul si teatrálně, „budu muset najít nějakou jinou náhrradu své tělesné schrránky.

„Když myslíte, že Luciusovi jde jen o to,“ prohlásil Harry pochybovačně.

„Krrása a moc,“ prohlásil Morcerf. „To všechno mu dám, abych ho získal a potěšil. Až získám, co je vaše, budu schopen čehokoli. Nejste nenahraditelný,“ prohlásil zlomyslně. Zřejmě čekal, že ho tím rozhodí. Marně.

„Nemohlo by se to obejít bez těch keců?“ odbyl ho Harry lhostejně. Morcerf ho chvíli navztekaně pozoroval a v jeho šílených očích se mihlo několik protichůdných emocí. Nenávist, obdiv, závist? Kdo ví. Harrymu to bylo v tu chvíli celkem jedno. Měl svých starostí dost, tak proč se zabývat rozervanou myslí pomateného megalomana.

„Dobrrá,“ prohlásil opět klidný Morcerf, převzal od jednoho ze svých poskoků dva kovové poháry a vstoupil do obrazce zářícího na kamenné zemi. „Přřistupte sem ke mně,“ vyzval ho. V místnosti zavládlo napjaté, skoro posvátné ticho.

Harry se odhodlal a hrdě vykročil, dokud nestáli přímo proti sobě. Když procházel hranicí kruhu s pentagramem, ucítil jemné zachvění magie, která ho doslova vtáhla dovnitř. Morcerf mu nabídnul jeden pohár a Harry ho přijal. Věděl, že součástí rituálu je lektvar, který uvolňuje magické brány v těle. Nebylo mu příjemné, že něco takového musí pozřít, ale nebylo zbytí. Musí to absolvovat. Muž stojící proti němu ho pobídnul, aby pil.

„Doufám, že vám nebude vadit, když si s vámi neťuknu,“ zabručel, obrátil obsah do sebe a prázdný pohár odhodil mezi obecenstvo. Podle neporušeného ticha ten pohár zřejmě někdo zachytil ještě před dopadem na zem. Horko těžko ovládnul zachvění. Ten lektvar byl fakt odporný.

„Anglický humorr asi nikdy nepochopím,“ prohlásil Morcerf, který už také vypil svou dávku. „Můžete mi udělat laskavost a uložit své krrásné tělo přímo sem doprrosřřed?“

„Jistě, nebudeme to protahovat,“ souhlasil Harry a usadil se na chladnou podlahu. Ještě, než se zcela položil, zachytil pohledem Draca. Ten pomalu couval dozadu za dychtivé davy, které se nahrnuly okolo, aby sledovaly triumf jejich mistra, i když to bylo poměrně nebezpečné. Předpokládal, že Draco se takto dostane snadněji do kontaktu se svým otcem.

„Jak dlouho to bude trvat?“ zeptal se Harry otráveně. „Studí mě zadek.“

Morcerf nevěřícně zavrtěl hlavou. Všechny jeho předchozí oběti byly vyděšené a některé dokonce prosily o holý život. Potter ne.

„Pro jistotu,“ zamumlal si Morcerf pro sebe a uvalil na Harryho Petrificus. „Nechceme žádné potíže, že?“ dodal posměšně. Byl přesvědčený, že má Pottera naservírovaného jako sváteční oběd. Byl tak blízko svého vytouženého cíle. Harry, zcela znehybněný sledoval, jak si Morcerf pokleká přímo k němu s rituální dýkou v ruce. Brzy, už brzy bude konec.

Morcerf přiložil dýku k jeho hrudi a chvíli mu vyzývavě hleděl do očí. Zřejmě očekával, že v nich konečně uvidí strach. Harryho pohled byl však tvrdý jako skála. Nezachvěl se, ani když dýka jistými tahy vyřezávala symbol FINIO do jeho kůže. Muž si dal opravdu záležet na tom, co právě činil a Harryho hrudník se brzy zalil jeho vlastní krví.

„Vitus finio. Magia eas mea,“ pronášel Morcerf freneticky a magie z jejich těl se začala uvolňovat. Stoupala v děsivých turbulencích a množství uvolněné síly obou mužů vyrazila dech všem přihlížejícím. Morcerfova byla obrovská, děsivá, ale nestejnorodá. Tvořená z několika proudů, které se odmítaly propojit v celek. Převalovala se a svíjela jako klubko hadů. Harryho byla překvapivě téměř stejně velká, ale jednolitá, pevná a vznášela se nad jeho tělem jako ochranný štít.

Tentokrát to však bylo trochu odlišné. Magie se nespojily. Harry cítil, jak z něho jeho síla vychází snad všemi póry a její velikost ho samotného překvapila. Prudce stoupala, od jeho těla se však neodpojila. Připadalo mu to, jako když si skřípnete hábit do dveří. Vykročíte, ale v půlce pohybu vás to strhne zpět. Byl to MEUS, pevně spjatý jak s jeho tělem, tak s jeho magií. Nešlo ho zlomit. Ne takto.

Morcerf spěchající dokončit své dílo nepostřehnul tento drobný rozdíl. Uchopil dýku oběma rukama a chystal se ji ponořit do srdce své oběti.

Napřáhnul se.

Harry i se svou magií však náhle zmizel, rituální dýka projela prázdným vzduchem a její hrot zazvonil o kamennou podlahu. V davu přihlížejících to překvapeně zašumělo. Lucius mladíka, který se objevil v jeho těsné blízkosti, rychle přitáhnul k sobě a překryl ho pláštěm. Kvůli vzniklému zmatku si nikdo té drobné akce vzadu nestihnul všimnout. Proběhlo to velmi rychle.

„Co to znamená?!“ zavřeštěl Morcerf, upustil dýku a rozhlížel se zmateně kolem. Svou oběť nikde neviděl. Přece není možné, aby se oběť pod Petrificem přemístila a navíc z magického pentagramu uprostřed rituálu! A co ochrany?! Byl frustrovaný. Opět Pottera podcenil?

„To je porrušení dohody! Zabijte ji!“ vykřiknul vztekle a dva z maskovaných mužů okamžitě vyběhli z místnosti. Lucius uklidňujícím způsobem stisknul Harryho, protože předpokládal, že dva muži nebudou pro mladou ženu, která se úspěšně zasadila o zničení Temného pána, žádný problém. Navíc byla ve výhodě. Nikdo nebude čekat, že má hůlku a je ukrytá pod zastíracím kouzlem. Pro něho byl teď důležitější Harry, který se choulil v jeho náručí. Bylo třeba celou patálii definitivně ukončit.

Morcerf zuřil, protože rituál neprobíhal tak, jak plánoval a jeho magie teď bez užitku kroužila nad pentagramem v důsledku stále probíhajícího kouzla. Neměl ponětí, jak ten proces ukončit. Byl bezmocný. Magie si žádala krev, ale kromě něho v kruhu nikdo jiný nebyl. Zběsile se rozhlížel, koho by narychlo obětoval.

Byl to Draco, který mu s tím pomohl. Ovšem ne tak, jak by si to muž přál. Mladík hůlkou levitoval odhozenou dýku a prudkým švihnutím zápěstí ji vrhnul proti překvapenému muži.

„Eveniet!“ vykřiknul Draco závěrečnou inkantaci a obrovská masa lačné magie se vrhla na jediné možné tělo v dosahu. Na umírající tělo Morcerfa. Nebyl to pěkný pohled. Morcerf řval ve smrtelné agónii a zdivočelá magie surově trhala jeho slabé tělo kousky, jakoby se chtěla pomstít za své předchozí majitele. Ve shromážděném davu vypuknula šílená vřava, když na jednotlivé uctívače dopadaly kousky těla jejich mistra. Všude kolem byla rázem spousta krve. Nechutné.

Panika, která náhle nastala, byla ještě umocněna tím, že k zemi začali padat i lidé mimo pentagram. Nebylo to však rituálem, ale Malfoyovskou schopností efektivně eliminovat své nepřátele. Draco se opravdu činil, a Lucius s Harrym, který se svou znovu nabytou hůlkou zůstával pro jistotu ukrytý pod neviditelným pláštěm, se k němu přidali. Zmatení kouzelníci padali jako hrušky k zemi dřív, než se stačili zorientovat, co se děje. Těch pár, kteří se dostali k východu z místnosti a stihli projít ven, kupodivu dál nedošli. Hned za dveřmi byli systematicky zneškodňováni někým, koho neviděli.

Netrvalo dlouho a bylo po všem. Všude kolem ležela těla mrtvých a omráčených. Náhlé ticho bylo přerušováno pouze sténáním zraněných a zrychleným dechem trojice kouzelníků.

Harry překročil těla, která blokovala východ, a vyhlédnul ze dveří. „Mio?“

„Harry!“ ozvalo se nadšené zvolání jeho kamarádky.

Sundal si kápi, takže mu byla vidět hlava a vstoupil do chodby. Vzápětí málem upadnul, jak se mu vrhla do náruče. Hlasitě vyheknul.

„Sakra! Tohle jsem nečekal,“ zasmál se. „Víš, že nejsi moc vidět?“

„Jé, promiň,“ zamumlala a zrušila zastírací kouzlo.

„Rád tě opět vidím,“ prohlásil šťastně a zatočil s ní ve vzduchu, což při jeho částečné neviditelnosti vypadalo dost podivně.

„Nechte toho,“ ozval se Draco. „Vypadá to děsivě a já mám děsivých věcí dneska plné zuby,“ prohlásil rozmrzele. „A navíc, potřebuju se vykoupat.“

„Musíme se odsud dostat, než se tu objeví ještě někdo další,“ lakonicky upozornil Lucius.

„Fajn. Já se oblíknu a vy zatím vymyslete, jak se dosud dostat co nejdřív,“ prohlásil Harry.

ooOoo

„Rone!“ zvolala Hermiona, když rozrazila dveře kanceláře. Během okamžiku byla sevřená v pevném a současně opatrném objetí svého manžela, který nezakrýval slzy úlevy.

„Merline! Jsem tak rád, že jsi v pořádku. Málem jsem se zbláznil! Kde je Harry? Zabiju ho!“ drmolil nadšeně Ron.

„S tím budeš muset počkat, jsi v pořadí,“ zasmála se Mia. „Právě se smaží u Bradáče.“

„Rád posbírám, co po něm zbude, abych ho mohl znova rozcupovat,“ vydechl s úlevou.

Roztřeseně si sdělovali své dojmy, ale byli přerušeni dalším příchozím. Ve dveřích stál Draco Malfoy.

„Zdravím, Weasley,“ zašklebil se. „Asi bych se měl omluvit, že jsem tě srazil k zemi, ale udělalo mi to takovou radost, že si to odpustím.“

„Na oplátku,“ zašklebil se Ron zpátky. „Kde je ten zpropadený syčák?“

„Jestli tím výstižným popisem myslíš Pottera, tak ten musel doprovodit pár kolegů na místo činu, aby to tam mohli vyčistit. Otec šel s ním. Mám dojem, že váš přítel dostane velmi krátké vodítko,“ zasmál se.

„Dobře mu tak,“ zabručel Ron.

Mia se usmála jeho rozmrzelosti. „Krátké vodítko? Proč?“ podivila se.

„Myslím, že se otci nelíbilo, jak se tam producíroval,“ uchechtnul se při vzpomínce na Potterovu produkci, hodnou do šantánu pochybné pověsti.

„Jak jsi tam zvládla ty dva chlapy, smím-li se zeptat?“ popustil Draco uzdu své zvědavosti. Hermiona se zachichotala. Ron napjatě poslouchal.

„Když to vidím zpětně, bylo to vlastně komické. Seděla jsme tam a skoro jsem si z nervozity kousala nehty.“ Po tomhle prohlášení se Draco zatvářil znechuceně, ale ona to ignorovala.

„Zdálo se to nekonečné. Hrozně jsem se o Harryho bála. Najednou jsem slyšela rychlé kroky a nadávky na strážce, který se zřejmě zamknul na záchodě. To byla prácička tvého otce,“ usmála se.

„Pak zjistili, že je pokoj odemčený a uvnitř nikdo není. Zastírací kouzlo,“ dodala na vysvětlenou. „Začali pobíhat po chodbě jako splašení a vrhat odhalující kouzla všude okolo, ale ani jednoho nenapadlo, že pořád sedím tam uvnitř. Zbavit se jich bylo poměrně snadné,“ prohlásila spokojeně. „Pak jsem se vydala směrem do sklepení, protože jsem čekala, že vás najdu právě tam. Trochu jsem to hnízdo cestou pročistila.“

„Jsi dokonalá,“ vydechnul obdivně Ron a vrhnul na ni zamilovaný pohled.

„No“, pronesl Draco zamyšleně, „ještě by mě zajímalo, jak se Potter dostal z toho kouzla.“

„Mám jistou teorii,“ zašeptala Mia spiklenecky, „ale zeptat se jich na to musíš sám. Já o ničem nevím,“ umyla si nad tím ruce, ale tvářila se nadmíru spokojeně.

ooOoo

Když Harry druhý den absolvoval hořkosladkou návštěvu u svého bývalého spolužáka Zachariáše Smitha, aby mu oznámil, jak dopadl ten, kdo zavraždil jeho otce, šel ještě ke Svatému Mungovi.

Neměl žádné zdravotní potíže. Zranění, která mu způsobil Morcerf při nepovedeném rituálu Vita pro Magia, se už dobře hojila a nezůstanou po nich ani jizvy. A tu bouli, co mu způsobil Ron, když ho srdečně křápnul do hlavy, mu už zatlačila Mia. Nutno ovšem dodat, že mu pak ještě srdečněji děkoval za záchranu celé rodiny. No jo, vždyť malá se narodí co nevidět.

Kdepak. Šel navštívit svého přítele a kolegu Jasona. Dostal zprávu, že je na tom už o mnoho lépe a může přijímat návštěvy. Nesl mu nějaké ty čokolády a lahvinku kvalitního vína, kterou štípnul ze zásob na Molfoy Manor.

Jason ho přivítal s děsivě zářivým úsměvem. Byl obložený květinami, dárečky a sladkostmi, že mezi nimi skoro nebyl vidět. Zjevně si užíval fakt, že se stal hrdinou, ale hlavně, že tu zkušenost přežil. Na mou věru, Harry přesně věděl, o čem je řeč.

„Ahoj, Harry! Všechno už vím. Noviny to celé pěkně rozmázly. Draco Malfoy byl úžasný, že?“ spustil nadšeně Jason.

„Já vím. Byl jsem tam taky, víš?“ ušklíbnul se vesele Harry.

„No jasně. Ale to už nikoho nezaujme. Od tebe se to tak nějak čeká,“ odbyl ho přítel se smíchem.

„Blbečku. Ale máš skoro pravdu. Nejvíc práce odvedli Malfoyové,“ připustil poctivě. „Docela mě překvapilo, jaký je Draco dobrý herec. I když mám podezření, že většinu toho, co vypustil z huby, myslel vážně,“ zasmál se. „Ale, co ti budu vykládat. Draco ti to určitě vymaloval v barvách, když tu byl. Nebo ne?“ mrknul spiklenecky na svého přítele.

„Jak to víš?“ podivil se Jason zaraženě.

„Mám své způsoby,“ zatvářil se tajemně Harry a pak se rozesmál přítelově údivu. Oči mu totiž hned po příchodu padly na bonboniéru, nazdobenou stříbrnými mašličkami, které se třepotaly jako motýlci. Už ji jednou viděl, když se Draco prokousával nabídkami k sňatku od vdavekchtivých čarodějek. Sice ji nekoupil osobně, ale důležitější bylo, že se náš pan Nepřístupný vůbec unavoval sem přijít. To už něco značilo.

No, Draco? Ty mi něco tajíš!

ooOoo

O několik dní (týdnů) později:

Harry ležel pohodlně rozvalený na posteli a tvář mu rozzářil úsměv. Ucítil totiž známé chvění, které doprovázelo přemístění. MEUS.

„Užil sis to?“ zeptal se do zdánlivě prázdného pokoje.

„Excelentně,“ pronesl důvěrně známý hlas a z Luciusovy postavy sklouznul neviditelný plášť. „Ta věcička nabízí neskonalé možnosti,“ usmál se muž ďábelsky a sklouznul pohledem po nahém těle svého milence.

„Začal jsi beze mne?“ zeptal se, když viděl, jak si Harry provokativně hladí ztopořený úd.

„Cos myslel? Celý den jsi mě rozrušoval neustálým voláním, nemohl jsem se soustředit na práci. Jsi zlomyslný,“ vyčetl mu Harry s laškovným úsměvem. „Pojď ke mně.“

Lucius se usmál a s divokým leskem v očích se začal svlékat. Nespěchal. Pásl se na nedočkavosti svého milence, který ho lačně sledoval.

Harry vztáhnul volnou ruku mezi ně a tiše pronesl „Revelatio signum“. Na hrudi obou mužů zazářilo stejné stříbrné znamení. Miloval to. Nikdy nezapomene na tu noc, kdy mu Lucius umožnil označit si ho stejně. Černá magie sem, černá magie tam. Koho to zajímá. Už chápal ten pohlcující a vzrušující pocit majetnictví. Nemluvě o tom, že se mohl bezpečně přenést k Luciusovi ve chvíli, kdy se ho Morcerf snažil prošpikovat. To oboustranné propojení mělo i nečekané účinky. Byli spojeni na mnohem vyšší úrovni a jejich vzájemné vnímání se prohloubilo. Dokonce měli občas společné sny, po kterých se probudili tak nadržení, že museli vyhledat jeden druhého, aby ty snové fantazie dokončili.

„Nemusíš mi stále připomínat můj společenský poklesek,“ zabručel Lucius na své znamení.

„Pro tebe poklesek, pro mě největší důkaz lásky,“ zašeptal Harry. Byl vzrušený na nejvyšší míru. Pozoroval svlékání svého milence a rukou stále dráždil svůj penis. Z úst mu občas uniklo nedočkavé zasténání. Když pak Lucius jedním kolenem pokleknul na lůžko, vztáhnul k němu obě ruce a stáhnul ho na sebe. Jejich těla se propletla, ústa spojila v hladovém polibku, který rozžhavil rozžhavené, napojil žíznivé. Milostná předehra byla krátká, ale o to vášnivější. Dotyky rukou a jazyka na horké kůži se vzájemně přiváděli do extáze.

„Jsi jenom můj,“ zapředl mu Lucius svým sametovým hlasem do ucha, když vstupoval do jeho těla, aby potvrdil svou svrchovanost.

„A ty můj,“ vydechl Harry a smyslně prohnul se v rozkoši jako kočka. Zaťal své drápky s úmyslem už nikdy nepustit.

**KONEC**

Poznámka autorky:

Když to tak vidím, musím uznat, že Malfoy, jak jsem si ho tu vysnila – krásný, bohatý, nebezpečný (… a tak majetnický, ach jo), se špetkou toho tajemna a nečekaným smyslem pro humor - má jenom jednu chybu. Ať se rozhlížím, jak se rozhlížím, nikde ho tu kolem sebe nevidím. :D

Doufám, že se vám povídka líbila, i když byla delší, než jsem původně očekávala. Tak 20 – 25 kapitol. Ale měla jsme toho na srdci víc a prostě by se mi to tam nevešlo. J

Dodatek: Pokud chodíte na FF čtenářský deník a máte chuť se vyjádřit k této povídce, bez obalu tak učiňte. Odkaz zde >>>>