Překlad: Nade
A máme tu další dávku adrenalinu. Tahle povídka vážně neskutečně graduje. Já už jsem ji samozřejmě četla, teď to překládám, ... a stejně z toho mám nervy. :-D A to vím, jak to dopadne.
Děkuji všem věrným komentujícím, jste můj poklad - Jenny, Sung, Lily, Káťo, Zuzano, kali, arkamo, bacile a jeden anonymku. ;-)
Užijte si to!
Kapitola 23: Skrytý jed
Harry přimhouřeně pohlédl vzhůru, když vnímal, jak Lucius přešel kolem
něho. Mladík se na něho nepodíval. Harry potlačil další zasténání. Už to trvalo nějakou chvíli, co ho Voldemort
mučil. Když o sobě odmítl říci jediné slovo, použil Voldemort kletbu Cruciatus. Napadlo ho, jestli to bude pokračovat
stejným způsobem, jaký si pamatoval z předchozích, tomuto podobných scén.
„Pojď si stoupnout vedle mně, Luciusi. Smím ti říkat Lucius?“
„Samozřejmě,“ následovala krátká pauza, „můj pane.“ Harry nemusel ani vzhlédnout, aby
poznal, že se Voldemort usmívá. K
čertu s ním! Z nějakého důvodu mu
ta slova, která od Luciuse slyšel, rozproudila krev v žilách. Zněl přesně jako on, stejně jako Smrtijed
Lucius Malfoy, a Harry nechtěl, aby se jeho Lucius stal tím mužem. Nechtěl, aby jeho Lucius snášel roky
otroctví, mučení, věznění! A všechno
ostatní, co sebou Voldemortovo znamení přinášelo.
Harry se zhluboka nadechl a pokusil se své tělo posunout, aby
viděl na dvojici na konci místnosti. Ztuhlost
z kletby v něm ustupovala jen pomalu. Zřejmě už stárne,
protože si zřetelně vzpomínal, že posledně se zotavoval rychleji.
„Profesor Valen je zřejmě němý, pokud jde o jeho původ a Vánoční incident
na Malfoy Manor,“ řekl Voldemort. „Co
myslíš, že bych měl udělat, abych mu rozvázal jazyk?“
„Podle mého názoru profesor nebude citlivý na bolest,“ poznamenal
Lucius. „Je příliš silný.“ Voldemort si zamyšleně broukal, ale
nezdálo se, že by Luciusova slova nějak vážně zvažoval.
„Crucio,“ zasyčel náhle a Harry vykřikl,
když ho kletba zasáhla. Vnímal
jen bolest, a ani si neuvědomoval, jak se celé jeho tělo třese a jeho výkřiky jsou
stále hlasitější a hlasitější. Když prokletí konečně skončilo, zalapal po dechu
a jeho tělo se nekontrolovatelně roztřáslo. Ještě
jedenkrát a bude to nejvíce Cruciatů, které v tak krátkém časovém úseku zažil. Napadlo ho, jak dlouho může trvat, než
začne přicházet o rozum. Pomalu si začínal uvědomovat hlasy Voldemorta a Luciuse. O něčem diskutovali.
„Je opravdu unikátní,“ zamumlal Voldemort. „Nepochybně cenný majetek.“
„Rozhodně,“ řekl Lucius.
„Děkuji, že jsi mě na to upozornil,“ řekl zlehka Voldemort. Být Harry v trochu lepším stavu, tak by
si nad falešnou zdvořilostí toho muže odfrkl.
„Můj pane.“ Tohle nebyl Luciusův hlas. Harry konečně zvedl hlavu a šokem otevřel
ústa. Voldemort seděl ve svém křesle, Lucius stál vedle něho a oba studovali
plášť přehozený přes Voldemortův klín. Neviditelný
plášť. Něco uvnitř Harryho spadlo
do prázdné jámy, ve kterou se proměnil jeho žaludek. Lucius mu odevzdal plášť, ačkoli
mu Harry výslovně řekl, jak je důležitý ... Proč? Co se to děje? Lucius studoval plášť, jako by ho nikdy
předtím neviděl …
Jeho pozornost upoutalo zalapání po dechu a Harryho oči se prudce stočily
k Smrtijedovi, který držel za rameno Jamese klečícího na kolenou. Zdá se, že muž zabořil prsty hluboko do Jamesova
těla, což vysvětlovalo chlapcovo bolestné zasténání. V Harrym vzplanul vztek. Voldemort se na dvojici podíval.
„Nech nás o samotě. Postarej se o hlášení ostatních, až dorazí.“ Smrtijed se uklonil, hrubě Jamese
srazil na zem a vyšel ven. Nebelvír se znovu zvedl na kolena a nepřátelsky se díval
na Voldemorta, i když Harry mohl říct, že Jamesovy ruce se třesou strachem. Chtěl
svého studenta varovat, že odvaha mu v této situaci nepomůže. Harry věděl, že tahle zkušenost může
Jamesem velmi otřást.
Naštěstí Voldemort právě teď oba vězně ignoroval, protože dovnitř
přispěchal muž nesoucí pohár nějakého neznámého nápoje.
„Ochutnej,“ přikázal Temný Pán. Muž,
s divokými, nemytými vlasy a ve špinavém oblečení, se poslušně napil. Voldemort počkal pět vteřin, přitom
pozorně sledoval, jestli se na muži neobjevují jakékoliv známky otravy. Když se nic nedělo, vzal pohár a mávnutím,
jako nějaký vladař, poslal muže pryč. Moták pelášil pryč. Voldemort Harrymu posměšně
pokynul, jako v přípitku, a pak se zhluboka napil. Poté se spokojeným
povzdechem postavil prázdnou číši vedle sebe na
zem. Když se opět podíval do svého zajatce, oči se mu zaleskly.
Harry se děsil toho, co se Voldemort chystá udělat, ale protože se
stále snažil zpracovat skutečnost, že Lucius odevzdal ten plášť, tak si skoro
nevšiml, když Temný Pán vstal ze svého trůnu.
„Myslím, pane profesore,“ řekl ledabyle, když přecházel k Jamesovi,
„že vím, kde je vaše slabina...“ Svou hůlku namířil na mladého Nebelvíra.
„Ne!“ Harry zalapal
po dechu.
„Crucio.“ James okamžitě vykřikl,
upadl a začal se svíjet. Jeho
křik, který se rozléhal snad celým domem, projel Harryho vnitřnostmi jako nůž.
„Dost!“ vykřikl Harry a snažil se vstát. Voldemort ho obdařil pohledem a pak znovu
líně mávl hůlkou. James se
viditelně schoulil do klubíčka, třásl se a kašlal. Převalil se na bok, oči vytřeštěné
hrůzou a šokem. Harry věděl
přesně, co chlapec cítí: to náhlé poznání, že něco může být tak bolestivé a přesto
vás nechá přežít.
Harry zaťal zuby, když Voldemort na chlapce s nechutí pohlédl a znovu
mávl hůlkou. Magická síla smýkla Jamesem po podlaze, přesunula ho a zanechala
napravo od Harryho.
„Jamesi,“ zašeptal Harry. Chlapcovy
oči se prudce zvedly a setkaly se s těmi Harryho. „Dostanu tě z toho,“ slíbil
divoce starší muž. James, jehož
mladší tělo se z prokletí zotavovalo rychleji, několikrát polkl a přikývl.
„Jak dojemné,“ posmíval se Voldemort, když se prakticky loudal přes
místnost. Sklonil se a drapl
Jamese za vlasy, takže chlapec vykřikl překvapením. „Profesor slibuje, že
zachrání svého studenta.“ Bledá
ruka zmizela v hábitu Temného pána a vynořila se s ostře vyhlížejícím nožem. Přitiskl ho k Jamesovu krku. „Teď vám položím otázku, profesore, a
pokud neodpovíte, bude to váš student, kdo to nezvládne, pochopil jste?“
„Nezabiješ ho,“ prohlásil Harry. Voldemort
zvedl překvapeně obočí.
„Ne? Jste na to ochoten vsadit život svého studenta?“
„Pokud zabiješ Jamese Pottera, patnáctiletého čistokrevného
z dobré rodiny, zatímco se ode mě snažíš získat informace, přijdeš ve
svých plánech o mnohem víc, než jsi ochoten ztratit. A to jen kvůli informacím,
o kterých ani nevíš, jestli jsou cenné, nebo ne.“ Voldemort nad Harryho bystrým
prohlášením přimhouřil. Harry beze
strachu muži vracel pohled, takže nemohl vidět, jak se Jamesovy oči rozšířily
obavou a přeskakovaly z Harryho na Voldemorta. Pravděpodobně odhadoval, kdo tento
spor vyhraje.
„A ty si myslíš, že chlapcova smrt bude někdy spojována s mojí
záležitostí?“ kontroval Voldemort
s úšklebkem. „Jediné co se veřejnost
dozví, bude, že jeden dospělý, nedávno příchozí profesor Černé magie z Kruvalu,
opustil Bradavice s jedním ze svých studentů. Student později skončil mrtvý, a ten
druhý ... nebude nikdy nalezen.“ Ve
Voldemortových očích se zablesklo vítězství, ale Harry ještě neskončil. Vracel
mu pevný pohled.
„Ředitel mě zná, Riddle. Bude přesně vědět, co se stalo, a zajistí,
aby to také věděla veřejnost.“ Voldemortův
vítězný úšklebek se proměnil v pohrdavý výraz.
„Přijde čas, kdy Brumbál nebude víc než starý blázen,“ zamumlal a na
malou chvíli zatlačil nůž do Jamesova masa. Jeho
úšklebek se náhle vrátil v plné síle a Harry pochopil, že muž vymyslel něco
hrozného. „Tak dobře, nezabiju
ho,“ řekl velkodušně Temný Pán, ale Harry věděl, že lže. „Rozhodně ho udržím
naživu, dokud neprozradíš každé jedno ze svých tajemství … Počínaje tím, jak jsi
se na Malfoy Manor osvobodil z vlivu hlasu Sirény ... teprve pak ho
zabiju.“ Vstal, opět mávl hůlkou
a svázal Jamesovi zápěstí. Další pohyb hůlkou a chlapec se zvedl, jako kdyby byl
k jeho spoutaným rukám připojený neviditelný řetěz. James pevně zavřel oči
a potlačil zasténání bolesti, které mu působily jeho paže, jak držely celou váhu.
Jeho tělo se vznášelo jen centimetr nad podlahou.
„Zbývá rozhodnout jedinou věc. Jak rychle zemře, a jak bolestivé
to bude.“ Voldemort k němu přistoupil s nožem v ruce, a použil ho, aby chlapcův
oděv rozřízl až dolů k pupku a odhalil tak štíhlou hruď s viditelnými žebry
kvůli napjaté pozici. James, s očima
upřenýma na Voldemorta, se otřásl, když jeho kůže přišla do kontaktu se
studeným vzduchem, a jeho ukázka odvahy zakolísala.
Pak Voldemort zvedl nůž na Jamesův hrudník, jako by pozvedl štětec
při nanášení barvy na plátno, a udělal dlouhou červenou linii přímo uprostřed. Chlapec zatínal zuby, ale nakonec mu
unikl výkřik. Harry cítil, jak
v něm vře vztek. Postavil se.
„Incarcerous,“ ozval se Voldemort. Kolem Harryho se omotalo silné lano a on okamžitě
s žuchnutím spadl zpátky na zem.
„Sakra, Riddle, nech toho!“ zaječel Harry. Zoufale se snažil vymyslet, jak se z
téhle situace dostat. Nemohl
nechat Jamese mučit, ale také nemohl připustit, aby Voldemort zjistil pravdu, jinak
se budoucnost nikdy nestane a oni všichni mohli být stejně tak mrtví. Bojoval proti svému svázání, ale bylo to
bolestivě utažené. Voldemort se
tiše zasmál a otočil se zpět ke své oběti.
„Víš,“ řekl konverzačním tónem, když vedl další hlubší ránu dolů přes
Jamesovu pravou bradavku, díky čemuž chlapec vykřikl, „neměl bych zapomínat mučit
lidi tímhle způsobem. Ruční přístup je to o tolik zábavnější.“ Naklonil hlavu, když zkoumal způsobené
škody. Jamesova hruď byla téměř
úplně rudá; rány byly natolik hluboké, aby vykrvácel, pokud tomu něco nezabrání. „Co takhle nějaká hořící kletba?
Spálené maso mi připadá tak ... stimulující.“
„Můj pane,“ vstoupil do toho náhle Lucius. Voldemort i Harry se k němu otočili, přestože
téměř zapomněli, Zmijozel byl stále tady. „Jsou to Nebelvíři, oba by raději
zemřeli, než aby se podvolili mučení. Jistě Nitrozpyt nebo …“
„To stačí,“ přerušil ho Voldemort. Lucius sklonil hlavu, když na něho
Temný Pán pohlédl. „Jsi tu nový, takže nevíš,
jak to chodí, proto tě za tvůj další přestupek ušetřím trestu. Kromě
toho si myslím, že to mládě zde dlouho nevydrží.“
James, jemuž krev stékala po hrudi, zhluboka nasál vzduch a zvedl
hlavu.
„Při famfrpálu jsem utržil už horší výprask,“ prohlásil. „A profesor se tobě nikdy nepoddá.“
„Jamesi,“ řekl Harry, tiše tak chlapce žádal, aby byl zticha. Provokovat Voldemorta nebylo něco, co
byste chtěli dělat, jak Harry věděl z vlastní zkušenosti. Harry se neodvážil pomyslet, co by se
stalo, kdyby byl kvůli němu zlomen Jamesův duch, všechno by to byla jen jeho
vina.
Voldemort už zase přejížděl špičkou nože podél Jamesovy čelisti, v jeho
očích prokmitl šílený záblesk. „Docela
hezký obličej. Škoda, že bude zničen jen proto, že tvůj profesor odmítá
odpovědět na několik jednoduchých otázek ...“
Harry zavřel oči a Voldemortovo blábolení ustoupilo do pozadí, jak
se zaměřil na svůj vztek, svou pohlcující touhu zachránit Jamese. „Musím
ho zachránit, musím získat svobodu. Svobodu. Relashio. Finite Incantatem,“ opakoval si
v mysli znovu a znovu.
Pronikavý výkřik Harrym otřásl až do morku kostí, a on cítil, jak jeho
magické jádro vzplanulo. S pocitem,
že překročil propast, přestal Harry myslet na konkrétní kouzla a nechal svou
magii zdivočet. Ta se okamžitě
vymrštila, prořezala se skrz jeho pouta, uvolnila Jamese, srazila Voldemorta
z jeho trůnu a jednoduše ho odhodila přes celou místnost.
Harry zalapal po dechu, z náhlého odlivu energie se mu trochu
točila hlava. Otevřel oči a přehlédl
scénu. Vrávoravě se postavil na nohy a natáhl ruku.
„Accio hůlka Harryho Pottera!“ Hůlka jeho příkaz bez váhání poslechla
a vylétla z Voldemortovy kapsy. Harry
ji chytil do pevného sevření. „Accio neviditelný plášť.“ Popadl oděv, který
k němu letěl, a ztuhl při pohledu na Luciuse, který se celou dobu ani
nepohnul. Chvíli, ne delší než úder
srdce, zírali jeden druhému do očí, a pak se Harry prudce vrátil do akce,
rozhodnutý Zmijozela ignorovat. Upřímně
řečeno, neměl tušení, co Lucius udělá, ani na čí straně teď je.
Poklekl ke svému studentovi a budoucímu otci, který s lapáním
po dechu ležel na zemi a snažil se udržet svou horní část těla tak, aby jeho
břicho nepřišlo do kontaktu s podlahou. Krev
již smáčela parkety.
„Jamesi, obrať se, rychle.“ Harrymu
se podařilo otočit chlapce na záda a provést rychlá kouzla, která udrží rány
částečně uzavřené, než ho bude moct uzdravit řádný lékouzelník. Pak začal chlapci pomáhat na nohy.
„Kurva,“ zaklel James a chytil se za břicho, jako by se bál, že mu
vypadnou vnitřnosti. Ztěžka se opřel
o svého profesora.
„Vezmi si to a proklouzni ven,“ přikázal Harry a strčil Jamesovi
plášť.
„Cože?“ zeptal se chlapec slabě.
„Vezmi si to a vypadni,“ opakoval ostře Harry, ohlédl se za zvukem
Voldemortova zasténání. Muž se probouzel, Lucius je jen sledoval. Harry násilím přetáhl Jamesovi plášť
přes hlavu, chlapcovy Nebelvírské protesty ignoroval. „Hned,“ zasyčel a doufal, že chlapec -
teď už neviditelný - udělá, co říká. Rychle
se otočil a zvedl hůlku. Voldemort
se blížil, jeho tvář byl obraz nekontrolovatelného vzteku a šílenství.
„Jak jsi to udělal?!“ dožadoval se.
„To bys rád věděl?“ odsekl Harry. „Protego!“
stačil se ochránit před Voldemortovou kletbou.
„Crucio!“
„Expelliarmus!“ Voldemort se
zasmál zpoza svého štítu. Oplatil mu dost
temnou kletbou, ale Harrymu se podařilo odkulit stranou, pak okamžitě
vyskočil na nohy a další kletbu prostě odrazil zpět.
„Jamesi, doufám, že už jsi na cestě ven!“ vykřikl Harry, právě když
se mu podařilo zaštítit proti hnusné krev-vařící kletbě. Byl příliš unavený, než aby to vydržel
dlouho. Voldemort si to zřejmě uvědomil a jeho oči se leskly poznáním, když nemilosrdně
vrhal stále silnější kouzla a kletby, jedno za druhým.
Harry měl právě na rtech jednu z protikleteb, ale místo toho byl
donucen vykřiknout bolestí, zasažený nečekanou pálící kletbou. Prudce se otočil
a uviděl dva Smrtijedy, jak se vrhají do místnosti. Zvedl hůlku, aby se
ochránil.
„Expelliarmus!“ zakřičel Voldemort
a Harrymu vklouzla hůlka z prstů.
„Crucio!“
„Incarcerous!“ Harry vykřikl, když byl znovu svázán.
„Najděte toho kluka!“ slyšel
ve vzdálené části své mysli, když začala ustupovat bolest z ukončeného prokletí.
„Zavřete dveře! Nenechte ho uniknout!“ Harry otevřel oči a spatřil, jak se
jeden ze Smrtijedů natáhl. Jeho
ruka něco popadla a zatáhla; v zorném poli se objevila Jamesova hlava. Oba drželi plášť pevně a tak vypukla jakási
válka v přetahování, ale díky svému zranění nebyl James příliš silný.
„Diffindo!“ zařval najednou další Smrtijed. Plášť byl rozseknutý přímo v půli, takže
oba kouzelníci, kteří ho drželi, spadli dozadu.
„Ne!“ zařval Voldemort. Vykročil vpřed a zvedl zničený oděv. Upřel pohled smrti na toho, co vrhl
kletbu. „Mohlo to být užitečné,“
zasyčel, všechen jeho nahromaděný vztek se zaměřil na provinilého Smrtijeda. „Vyřídím si to s tebou později. Oba vypadněte
ven.“ Dvojice Smrtijedů rychle spěchala ven a za sebou nechali rozzuřeného
Voldemorta, svázaného Harryho a Jamese sténajícího bolestí. Lucius, který se
zapojil do akce pouze při hledání Jamese, stál nepovšimnutý u dveří.
Voldemort si povzdechl a nechal plášť proklouznout mezi prsty společně
s částí svého hněvu, ale Harry k tomu mohl jen říct, že ten muž byl
labilní. Prudce se otočil a upřel
pohled na Luciuse.
„Můj pane,“ řekl mladý muž. „Valen
mě bezhůlkově odzbrojil, jinak bych vás ihned probudil.“ Přešel rovnou k
Harrymu, který ležel svázaný na podlaze. Voldemort sledoval každý jeho pohyb. Lucius
si klekl a Harry cítil, jak pod něho sáhl. Lucius,
se zručností hodné Zmijozela, zpod Harryho vytáhl svou hůlku, i když ta během bitvy vůbec neopustila Luciusovu
kapsu. Harry byl velmi zmatený a
vůbec netušil, co si o tom má myslet, ale přesto se za všechny ty pochybnosti ohledně
Luciusovy loajality cítil provinile. I
když, ten plášť ...
„Crucio,“
řekl Voldemort a Harry byl šokovaný, když Lucius s výkřikem klesl na kolena. Temný
Pán jednoduše mučil svého nejnovějšího přívržence, když pro nic jiného, tak pro
své vlastní pobavení. Když byla
kletba zrušena, ležel Lucius na podlaze a lapal po dechu. Voldemort vypadal klidnější, jako kdyby
jeho hněv konečně klesl na zvládnutelnou úroveň. „Jdi mi z očí,“ nařídil. Lucius se vyškrábal na nohy a bez
dalšího slova vyšel ven ze dveří. Harry
si nemohl pomoct, ale při pohledu na mučení svého milence cítil bolest, i když
Luciusovo jednání nechápal.
„A teď,“ zamumlal Voldemort, jeho pohled byl ostrý. Znova přešel k Jamesovi, pravděpodobně
si přeci jen svůj předchozí vztek ještě nezchladil. V tichém zamyšlení se díval dolů na
chlapce. Harry se pohnul při
pokusu odpoutat pozornost Temného pána od jeho studenta. Muž se ohlédl.
„Samozřejmě jsem tě podcenil,“ konstatoval Voldemort. „Ale to se nebude opakovat.“ Přešel k Harrymu,
zastavil a tyčil se nad ním. „Použil jsi
neverbální a bezhůlkovou magii. Divokou magii, jakou jsem nikdy dřív
necítil. Chci přesně vědět, kdo jsi a čeho jsi schopen, a chci vědět, jak ses
naučil, jak to udělat.“ Mávl hůlkou směrem k Jamesovi.
Chlapec zaklel, když byl opět tažen po podlaze. Jeho rány se znovu otevřely a on se je
tlakem rukou pokoušel držet. Zastavil
přímo vedle Harryho, oči sevřené bolestí.
„Řekni mi, co chci vědět. Nebo zemře. Teď hned.“
Harryho mysl běžela o závod, snažil se sebrat síly na další výbuch
divoké magie, ale věděl, že je příliš vyčerpaný. Voldemort ho tím odzbrojujícím kouzlem
porazil příliš snadno. Voldemortova hůlka mířila přímo na Jamesovu hlavu a
Harrymu bušilo srdce až v uších. Co by mohl udělat? Lana kolem něho se utáhla, zřejmě aby
mu prostě připomněla jeho beznadějný stav. Dech
se mu zrychlil a Voldemort se usmál.
Kde je kurva vlastně Lucius? Harry
si zoufal. Byl hned vedle? Proč kvůli plášti obrátil … a pak nebojoval? Harry se absolutně nestaral o Luciusovo
krytí, když jeho budoucí otec, jeho student a jeho rodina! … zemře. Přece musí existovat způsob,
jak ...
Voldemort otevřel ústa, na rtech zformoval „Av…“
„Tak jo,“ vydechl Harry. „Odpovím
na tvoje otázky.“ Docházely mu možnosti.
„Dobrá,“ pronesl Temný Pán. „Myslím,
že dvojitá dávka Veritaséra bude to pravé. Mám na požádání dodavatele z Ministerstva.
Nebude to hned. Mám takový pocit, že se proti Nitrozpytu dokážeš chránit, a já už
z téhle hry začínám být unavený.“ Přešel
ke dveřím a otevřel je. „Přiveďte
mi Rowleho! A také zavolejte Mulcibera.“ Zase
dveře zabouchl a odkráčel zpátky ke svým vězňům.
Harry měl práci se soustředěním na svou Nitrobranu a vymýšlení
všech možných lží, kterými by mohl Toma Riddla nakrmit. James hned vedle něho sténal bolestí a
jeho dech byl stále namáhavější. Snažil
se tvořit slova, ale Harry je nedokázal slyšet.
„Pokud zemře,“ vydechl trhaně Harry, stále unavený a roztřesený
námahou a Cruciatem, „nic ti neřeknu.“ Voldemort
se podíval na Jamese, zřejmě přemýšlel, jak dlouho bude chlapec žít.
„Jeho smrt je nevyhnutelná,“ řekl.
„Potřebuje dokrvovací lektvar,“ vycedil skřípavě Harry. „Jinak nepromluvím.“
„Budeš mluvit,“ prohlásil sebevědomě Voldemort. „V opačném případě ho uzdravím a znovu
budu mučit.“ Harry potlačil
frustrované zavrčení.
„Nebelvíra bolest nezajímá,“ odsekl Harry. „Ale jestli zemře, můžeš zapomenout,
že tě naučím, co vím o bezhůlkové magii.“ Harry
věděl, že nalákáním na sílu vědomostí Voldemorta dostane. Mužovy oči se zúžily podezřením. Zřejmě dospěl k nějakému rozhodnutí,
protože přešel ke dveřím a začal vykřikovat nové objednávky lektvarů. Harry využil příležitosti
k šeptanému rozhovoru s Jamesem.
„Jak se držíš?“
„Zkurveně to bolí,“ zanadával James. Podařilo se mu otevřít oči. „Neměl byste mu to tajemství říkat jen
proto, abyste mě zachránil.“ Harry
málem obrátil oči v sloup, alespoň že James není zlomený ... zatím.
„Jsem tvůj učitel,“ a mnohem víc, pomyslel si Harry. „Chránit tě je moje práce. Poslouchej,
Jamesi, pokud se naskytne další šance, tak neváhej, jasný? Dokážu se o sebe
postarat.“
„Nenechám vás tady,“ řekl James tvrdohlavě. Rozhodně byl otec svého syna.
„Jestli ne, tak budeš mít tresty po zbytek svého času v
Bradavicích, přísahám,“ pronesl Harry frustrovaně.
„Máme tu drobné neshody mezi učitelem a studentem?“ zeptal se zlehka Voldemort. „Žádný útěk už se konat nebude, takže bych se
hádáním neobtěžoval.“ Voldemort
se sklonil a dlouhým prstem klikatě přejížděl po Harryho tváři.
„Jednoho dne tě zabiju,“ řekl Harry s dokonalým klidem. Voldemort se usmál. Svou pozornost obrátil k Jamesovi,
dotýkal se ho stejným způsobem.
„Podobnost mezi vámi je zarážející,“ poznamenal muž. „Třeba to je důvod, proč ho tak chráníš?
Je to fešák, ale ...“
„Nesahej na něj,“ zavrčel Harry.
„Nebo co?“ zeptal se sarkasticky Voldemort. „Velmi pochybuji, že můžeš svůj malý
kousek provést dvakrát. Je to snad tvůj mladý milenec? Vztahy mezi profesory a
studenty byly za mých časů možné. Propašoval jsi ho pod tím pěkným pláštěm do
své postele a šukal ho?“ James znovu
zavřel oči a mírně se třásl, jestli kvůli vyřčeným slovům nebo kvůli zranění,
to Harry nevěděl.
„Crucio,“
řekl Voldemort náhle, téměř lhostejně. Místností
zazněly dva výkřiky, jeden z bolesti a druhý ze zuřivosti.
„Přestaň!“ křičel Harry. Voldemort kletbu zrušil.
„Copak? Žádný zázračný útěk? Dokonce i ty máš své limity, jak se zdá.
Teď alespoň vím, jak jsi unikl Siréně. Řekni mi, jak dobře tu svou magii dokážeš
ovládat?“ Harry byl znechucený Voldemortovým
dychtivým hlasem, hladem po moci. James
lapal po dechu, z očí mu tekly slzy.
„Jdi do prdele,“ vyplivl Harry. „On
umírá!“
„No dobře," řekl Voldemort unaveně, jako by to byla skutečná
dřina, a líně vrhnul kouzlo, aby uzavřel rány, ale nepomohlo to tak jako
předtím. „Kde je Rowle?“ řekl si pro sebe. „Měl tady být ... hned
...“ Harry překvapeně zíral na to,
jak se Voldemortova řeč náhle zpomalila. Oči toho muže byly na půl zavřené a nakláněl
se na stranu, jako by se měl převrátit. „Co
je … to,“ zašeptal a složil se, jakmile poslední slovo opustilo jeho rty. Naštěstí
nespadl na žádného ze svých vězňů.
Harry, naprosto zmatený, zíral s vykulenýma očima na nevědomého
Voldemorta. Několikrát zamrkal, nebyl si jistý, jestli je skutečně vzhůru, ale
Voldemort zůstal spát na podlaze.
Harry netušil jak nebo proč, ale věděl, že právě dostal druhou
šanci.
„Jamesi,“ zašeptal zuřivě. „Vezmi
jeho hůlku, rychle.“ James
otevřel zakalené oči.
„Co?“
„Riddle usnul, je v bezvědomí, dokážeš získat jeho hůlku? A moji,
rychle!“ James při otáčení zasténal
a plazil se k bezvládnému tělu. Se
zhnusenou grimasou na tváři se hrabal v mužových šatech. Harry čekal se zatajeným dechem.
„Mám ji,“ řekl James a vytáhl Harryho hůlku.
„Osvoboď mě,“ řekl spěšně Harry. James
odkouzlil lana a Harry si od něho vzal hůlku. Právě když se chystal na chlapce
seslat další léčivá kouzla, zaslechl zaklepání.
„Můj pane?“ ozval se
hlas, ve kterém byl slyšitelný strach a nervozita. „Jsou tu Rowle a Mulciber ...“
ooOoo
Pokračování >>>Mulligan 24
Toto je skoro ako mučenie, takto to ukončiť:) Som zvedavá na vysvetlenie. Prečo má Voldemort ten plášť, prečo zaspal a prečo do kelu James nezdrhol, keď mal možnosť. Je to strašne napínavé, rada by som čítala ďalej:)
OdpovědětVymazatNo usnul přece kvůli tomu lektvaru, co mu Dobby přilil do pití. :-D A James to nestihl zřejmě proto, že byl zraněný a také asi proto, že zbytečně otálel. Asi se mu nechtělo tam takhle nechat svého profesora. Nebelvír, co k tomu dodat. :-D
VymazatDěkuji za kometář.
Tak to vypadá, ze Luciusův lektvar zabral právě včas:-) teď jen, aby se dostali bezpečně ven...a ten plášť...hmm, maj přeci ještě jeden, ne? Ten, co je zničený, je ten původní Jamesův, ne? Když je sledoval v lese...Tkž mají ještě ten Harryho, jsem si jistá, že Lucius ho má ukrytý...aspoň teda doufám...Každopádně kapitola jako vždy skvělá a moc se těším na další:-) Díky.
OdpovědětVymazatJenny
Zdá se, že si dokážeš odpovědět sama. Hned v příští kapitole uvidíš, jak hodně ses trefila. :-)
VymazatDěkuji za komentář a pochvalu. ;-)
Tedy, zas je to neuveritelne napinave! Uz aby bylo pokracovani!
OdpovědětVymazatSung
Na konci příští kapitoly si trochu oddechneš. Na chvilku. :-D
VymazatDíka za komentík.
Ahhhh,
OdpovědětVymazattak zanechávám jen svůj výkřik frustrace. Takhle to utnout.. nechutný.. a Jamese bych zabila, tohle nebelvírské hrdinství dokáže pozabíjet víc lidí, než útěk. Njn
Jinak super a moc díky
Lily
Musela jsem si zacpat uši, abych kvůli tvému křiku neohluchla. :-D A ta hláška o nebelvírském hrdinství mi připomněla jednu povídku, ve které Snape prohlásil něco velmi podobného. Bohužel si nedokážu vybavit, která to byla, ale Severus má takové trefné připomínky skoro pořád.
VymazatDěkuji na komentář.
Aaa, klasický pobyt u Voldemorta. Mučení a vydírání...No, jsem zvědavá, jak se povede útěk č.2. Mohl by se vyvést, když jim Lucius pomůže...Díky za překlad a těším se za týden...
OdpovědětVymazatVoldemort nikdy nezklame, co? Vždycky to byl takový veselý a zábavný chlapík. Ozdoba všech večírků. :-D
VymazatDěkuji za tvůj komentář.
Tak tohle byla fakt hrůzostrašná kapitola. Opravdu jsem měla už o Jamese strach,ale jakmile měl na sobě plášť tak jsem si oddechla. Holt to bylo předčasně. Ach jo. A plášť zničen. Tohle bude ještě zajímavé.
OdpovědětVymazatUf naštěstí lektvar zabral včas. No mohl zabrat dřív,ale lepe později než vůbec.
Krásná kapča a moc se těším na pokračováním :-D
Přítomností Jamese se to všechno dost zkomplikovalo, ale kdo ví, jak to osud předurčil. Taky jsem se radovala, že aspoň on stihne zmizet, ale zdá se, že to bude malinko jinak.
VymazatPláště je škoda, ale lepší, než by ho do ruky dostal Voldy.
Díky za komentík.
Vlastně už je to hodně dávno, co jsem četla nějaké ff na HP... a na tohle jsem narazila náhodou, úplně bez nějakého záměru si něco takového přečíst. Ale naprosto jsem se začetla, má to opravdu dobrý příběh (promyšlený skvěle, možná místy předvídatelný a postavy se občas zachovají nepřirozeně, ale i tak je to opravdu dobré) a dokonce ani nemám takovou averzi k Harrymu jako vždy.
OdpovědětVymazatK překladu... rozhodně za něj děkuji ;), bez překladu bych se k tomu nedostala (protože tyhle povídky nevyhledávám, už vůbec ne anglicky). Překlad je dobrý, čtivý, pokud to můžu posoudit, jen... - ale to nejspíše bude chyba původního textu - naprosto mne iritují Harryho přímé řeči při sexu. Dokážu si představit, jak vypadají anglicky, vím, že se normálně používají, ale vždycky - alespoň v češtině - jsem se tomuhle vyhýbala. To jediné mi stěžuje čtení a musím nad tím přivírat oči, ale jak říkám, není to - myslím - chyba překladatele.
Samozřejmě budu napjatě čekat další díl. A ještě jednou děkuji za překlad a i za možnost si to přečíst. :)
Děkuji za chválu povídky a samozřejmě za chválu překladu, moc mě to těší. Tvá připomínka na Harryho "kecy při sexu" mi úplně mluví z duše. A to jsem se to pokoušela zjemnit, ale v originále to tak prostě je. Když jsem to četla v angličtině, tak mi to tak hrubé nepřipadalo, prostě jsem to přeletěla, ale v češtině... No páni, úplný masakr. :-D Asi by měl fakt radši mlčet, ale to by byl příliš velký zásah do autorčina textu...
VymazatDěkuji ti za tvůj komentář, i trefnou připomínku.
Sakra,to byla velmi nabitá kapitola a samozřejmně s oblíbeným clifem na konci.
OdpovědětVymazatHádám,že ten plášť byl Jamesův a ten Harryho má stále bezpečně Lucius,tak se jim snad podruhé už podaří utéct.
Děkuji za kapitolu :)
Jak to bude s tím dalším pokusem o útěk, bude zcela jasné v další kapitole. Pomalu se nám příběh uzavírá, zbývají pouhé tři kapitoly. Tahle povídka je dobrá v tom, že na konci skutečně graduje. Žádná nuda.
VymazatJsem ráda, že se ti povídka líbí a děkuji za komentík.
Já četla taky originál a do tohoto dílu se mi nechtělo znovu, ale překonala jsem se. Trochu mi tady připadá Harry neschopný hlavně co se týče kouzel, aspoň mi tak připadá a v dalším díle to bude pokračovat. Že má problém s Voldym, to se nedivím, ale i s mladými smrtijedy, to mě trochu udivuje. O otm, že začíná stárnout, jsem se musela zasmát. Mmladý Potter je opravdu na zabití, tak kopanec do zadku by byl asi nejlepší a ne nějaké vyhrožování školním trestem. Jedna facka je lepší než hodinové domlouvání.
OdpovědětVymazatBobo
Je to jako u filmu, který jsme už viděli. Při trapné scéně přepínáme, odbíháme pryč, nebo cokoli jiného. :-D Znám to z vlastní zkušenosti.
VymazatAle nebuď na Harryho tak přísná, přece jenom má za sebou pěknou dávku cruciatů. A James? K tomu teda nemám co dodat. Prostě Nebelvír, Potter atd. ;-) Akorát mě rozesmála představa, jak ho tam začne Harry před Voldym pohlavkovat. To by asi Temný Pán zíral.
Děkuji za tvůj komentář a jsem ráda, že stále setrváváš, i když už víš, jak to celé dopadlo.
ano, ano, sakra, to je napínavé! Dúfam, že mu zdrhnú a nejako sa to všetko pekne vyrieši :D Voldemort je šialený maniacky had!
OdpovědětVymazatKarin To je nervák.
OdpovědětVymazat