Vábení moci - 09.

kapitola 9. Sním či bdím (autor Nade)

A opět vřelé díky za komentíky pro Jutaki, terkic, Salazaret, Katie11. Miluji vás.

„Jestli jsem to dobře pochopil, tak smyslem tohohle rituálu je převzetí magické síly oběti a oběť při tom nevyhnutelně zemře.“ Harry odložil knihu, vyskočil z křesla a začal rozrušeně pochodovat po místnosti. Několikrát si prohrábl vlasy, než se zastavil.

„Jestli někdo má pět svícnů, víte, co to znamená? Už zase jsme v loji. Nějaký kouzelník, ať už sám, nebo za pomocí skupiny, zajme jiného kouzelníka a ukradne jeho magickou sílu, aby zvětšil tu svou. A může pokračovat dál. Vím o třech svícnech, co se nějak ztratily. Ale co když ten dotyčný už je má všechny?! Musel se na to připravovat roky!“ Harry byl značně rozrušený.

„Jestli je tohle všechno pravda, roste nám tu další Temný pán“, konstatoval ohromeně Ron. „Musíme zachovat klid, ještě není nic ztraceno. Třeba se nám podaří tomu nějak předejít.“

„Zatím se však nemáme čeho chytit“, zchladila mu nadšení hned v zárodku Hermiona. Ron na ni znepokojeně pohlédl.

„Máš pravdu, že dneska už nic nevymyslíme. Ty máš zítra nedělní pohotovost, Harry, tak si znova projdi složku případu. Mio, ty si prostuduj tu Malfoyovu knihu. Třeba tam je nějaký klíč, jak tomu zabránit. Já místo tebe prohledám archiv, jestli tam je něco o té Malfoyově tajné společnosti“, rozdělil práci Ron.

„Malfoy není členem“, připomenul Harry. „Ale když si tak vzpomínám, tak nenápadně naznačil, abych si tu knihu prostudoval. Prý tam najdu něco, co mě bude zajímat. Doufám, že si nemyslí, že by se mi to zalíbilo“, ušklíbl se.

Hermiona Harryho chlácholivě poplácala po ruce. „Neboj, podívám se na to. Ale Malfoyovi se radši vyhýbej, jsem z něho mírně řečeno nervózní. Nevíme, jestli mu můžeme úplně věřit a navíc …“, mrkla na Harryho, „jeho motivace jsou nejasné. Řekni, Harry, slíbil jsi mu za to něco? Měl nějaké podmínky?“

Harry se trochu ošil. „Slíbil jsme mu odpovědět na pár otázek. O mně.“

„Blázníš?!“ zhrozil se Ron. „Co když bude chtít vědět něco, co mu nemůžeš prozradit?!“

„Klid, prosím tě. Naznačil, že odpovědi jsou čistě moje věc. Nenaléhal, fakt“, ujišťoval je Harry.

„A nic víc nechtěl?“, podivila se Hermiona. „Ani nic nenaznačil?“, dodala, když viděla Harryho váhání.

„No, ne tak přímo, ale …“, mírně zaváhal.  „Víš, kdybych nevěděl, jak moc miloval svou ženu, řekl bych, že se mnou tak trochu flirtoval.“ Neměl potřebu před svými přáteli něco tajit. „Ale to je nesmysl. Zřejmě si něco namlouvám“, uzavřel. „Neprojevuje se takhle nedostatek sexu?“, pokusil se celou věc obrátit v žert.

„Tak o tom nic nevím“, prohlásil Ron a vesele se zašklebil při Harryho polohlasné poznámce o šťastném muži. „Ale nebyl bych si tak jistý tím, že je to nesmysl. Kolují zvěsti, čistě diskrétně“, mrknul  zrzek, „že Lucius Malfoy za raného mládí, než se oženil, nedělal moc rozdíly mezi pohlavím. Prý si uměl docela užívat.“

„To je fór, že jo?“ Některá kolečka zapadla do sebe a Harry zmateně pohlédl na svou kamarádku. Ta jakoby mu viděla do žaludku.

„Harry, přitahuje tě Malfoy?“, nepříjemně přímá otázka.

„No, kdybych řekl, že ne, tak bych lhal. Ale nejsem blázen! Nebudu hladit tygra, ani skrze mříže!“, dušoval se Harry.

„No jasně!“, podpořil ho Ron. „Vždyť je to bývalý Smrtijed, podezřelý Merlinví z čeho, neprověřený, nebezpečný …“

„…záhadný, nebezpečný, charismatický a sexy“, skočila mu do řeči Hermiona. „Vražedná kombinace.“

„Prdlačky, vždyť je starej!“, odporoval jí Ron a Harry jenom s úžasem zíral z jednoho na druhého. Opravdu se tady chystali řešit jeho sexuální život? No, super!

„Ne starej, ale starší o 26 let. A to je podružné, jak víš. Podle kouzelnickým měřítek je to ještě mladík. A dokonce ani mnoho jeho vrstevníků se s ním nemůže rovnat.“

„Nemáš náhodou Harryho od Malfoye odradit!“, rozčiloval se Ron. „Tohle spíš vypadá jako agitace sňatkové kanceláře!“ Harry se potýkal s problémem, jestli se má smát nebo jim vynadat. Zatím vítězil smích, který však ještě úspěšně potlačil.

„Rone! Já se jenom snažím zdůraznit, jak je Malfoy v tomhle ohledu nebezpečný. Zvlášť pro Harryho, protože zaplést se s ním může být velmi … lákavé?“ s otazníkem na rtech se obrátila na Harryho, který už smíchu nebránil a vysloužil si tím kamarádčin káravý pohled.

Zvedl ruce nad hlavu, jako když se vzdává. „Prosím vás! Hlavně se kvůli mně nehádejte. Slibuji, že Malfoye nebudu vyhledávat víc, než bude nezbytně nutné, a pokud to bude možné, tak se mu na sto honů  vyhnu. Není mi patnáct, Mio, a dokážu své hormony držet pod kontrolou. Vážně.“ Ron byl spokojený, Hermiona koukala trochu pochybovačně, ale nic neřekla. Naštěstí.

Harry už se k tomuto tématu nechtěl vracet. Nepotřeboval Hermionin výstižný popis toho muže. Až příliš dobře vnímal napětí, které mezi nimi panovalo. A musel sám sobě přiznat, že to nebylo až tak nepříjemné. Měla pravdu, byl zatraceně sexy. Ale rozum mu velel, aby se od pana dokonalého držel dál. Ve vlastním zájmu. Rozpačitě si rukou promnul kůži pod levou klíční kostí.

„Co si pořád morduješ to rameno? Něco tě bolí?“, zareagovala nečekaně Hermiona.

„Už si toho všimla i Lenka a hned mi předepsala mast“, Harry se pousmál, „kvůli škrknám.“ „Ale mě vlastně nic nebolí, ani nesvědí, jenom mám občas takový zvláštní pocit. Ale zvykl jsem si na to, už to ani nevnímám“, a rukou opět zajel na to místo.

„Nesouvisí to nějak s tím tvým záhadným snem?“, zeptal se Ron a Hermiona po něm překvapeně šlehla pohledem.

„Vlastně jsi mi tu myšlenku vzal z pusy“, připustil Harry.

„Ten sen. Jasně! Popiš ho, ale přesně“, vypadala, že ji něco napadlo.

„No, pořád se mi vrací.“ Moc se mu do toho nechtělo, ale jeho přátelé o něm věděli víc, než kdokoli jiný, tak co. Nervózně si mnul ruce, ale s hlubokým nádechem začal vyprávět svůj sen.

„Víte, je to jako v mlze. V tom snu se pomalu probírám, jakobych se probouzel. Snažím se zachytit, co se kolem mne děje. Ležím v posteli … ehm … nahý.“ Snaží se potlačit pocit studu. „Vnímám vůni … myslím, že jsou to růže. Všude kolem leží okvětní lístky, dokonce je můžu nahmatat.“ Hermiona ho napjatě poslouchá a když se odmlčel, pohybem ruky ho pobídla k další řeči.

„Nejsem tam sám. Je tam nějaký muž. Vnímám, jak klečí nade mnou, cítím tíhu jeho těla na svých stehnech, ale do obličeje mu není vidět. Prostě mlha. Cítím mírnou pálivou bolest, právě tady“, dotkl se těsně pod levou klíční kostí, „a to mě trochu probere z transu, nebo co to je. Snažím se otočit hlavou, abych zjistil původ bolesti. Ten muž mi tam dýkou řeže do kůže, ne moc hluboko, a potom slyším hlas. První slova si nevybavuju, ale určitě je to nějaké zaklínadlo.“ Harry vyskočí z křesla a přechází po místnosti sem a tam. Jeho přátelé ho pozorně pozorují.

„V místě řezu se objeví slaboučké záření a hned zmizí.“ Harry si prohrábne oběma rukama své neposedné vlasy, čímž sám sobě dodal vzhled šíleného vědce. Cítí se trochu trapně. „A víte, co je na tom nejdivnější?“  Ron a Hermiona jenom bezeslovně vrtí hlavou. „Já v tom snu necítím vůbec žádný strach! Možná překvapení, ale ne strach. A na závěr, těsně před tím, než se vždycky probudím, slyším ho zcela zřetelně říkat: Teď jsi můj …“ Pozorně hleděl na své přátele, co oni na to.

„Hlavně buď v poho, nemusí to vůbec nic znamenat“, uklidňuje Ron kamaráda, zatím co Hermioně se udělala vráska uprostřed čela od soustředěného přemýšlení.

„Tobě se to řekne“, téměř zoufalý vzdech černovlasého mladíka. „Začínám mít nepříjemné podezření. Nejsem si úplně tak jistý, že je to sen. Zvlášť teď, když jsme si tohle četli“, mávl rukou ke knize.

„Opravdu to připomíná ten rituál, o kterém jsme před chvílí četli“, Hermiona si zamyšleně ťukala ukazováčkem na dolní ret.

„Ale já jsem v tom snu přežil“, oponuje Harry.

„Mám dotaz“, a nečekajíc na souhlas pokračovala. „Byl ten muž v tom snu taky nahý?“

„Ano. Proto jsem si dlouho myslel, že jde o nějaké mé erotické fantazie“, přiznal Harry a potlačil lehké rozpaky.

„A svázaný? Nebyl jsi nějak svázaný?“, začervenala se kamarádka při tom pomyšlení. „Ptám se, abych měla co nejúplnější informace, chápeš?“

„Samozřejmě si nemyslím, že máš perverzní představy“, rýpnul si trochu Harry, protože nemohl odolat jejím rozpakům. „A ne, nejsem v tom snu nijak svázaný, jenom trochu omámený. Aspoň myslím.“

„Víš, ty věci kolem toho snu, Malfoyovy narážky, když ti tu knihu půjčil. Přijde mi, že je to příliš velká náhoda. Neví ten chlap něco?“ Hermiona Harryho probodávala pohledem. „Neprořekl jsi se před ním?“

„Takhle osobní rozhovor jsme nevedli, Mio. MUSÍ to být náhoda.“ Nepřistoupil na její teorii.

„No, v každém případě si tu knihu pečlivě prozkoumám a už vím, na co se zaměřím“, Hermiona se tvářila, jakoby už vyřkla ortel. „Jestli tam něco je, tak mi to neunikne“, brblala si pro sebe.

„Víš, že jsi právě dost děsivá?“, ozval se Ron a Harry přikyvoval.

„Jenom si myslím, že je to příliš mnoho náhod. Harry někde stráví noc a den, a jako na potvoru si nemůže vzpomenout, co se dělo. Na druhou stranu se mu začne zdát ten podivný sen. Určitě to souvisí a já jsem přesvědčená, že v té knize najdu odpověď.“ Hermiona se zvedla, založila si černou knihu do podpaží a překvapila oba muže svého života naprostou změnou nálady a tématu. „Nevím, jak vy, pánové, ale já jdu spát. Je už pozdě a já musím dodržovat řádný režim pro těhotné matky. To znamená dostatek spánku.“ Naklonila se k Harrymu a líbla ho na tvář. „Dobrou noc“, popřála mu a totéž zopakovala u svého manžela. Ještě jim mezi dveřmi zamávala a byla ta tam.

Ron se tiše zasmál. „To jí tak baštím. Moc bych nedal za to, že se prostě jenom nemůže dočkat, až si tu knihu bude moct v klidu přečíst. Dáš si panáka?“

„Jo, ale jen jednoho. Už taky půjdu. Zítra musím do práce“, souhlasil Harry a oba přistoupili k servírovacímu stolku, aby se obsloužili. „Dej na ni pro jistotu pozor, jo?“

„To je samozřejmost. Znám její zapálení pro vědění a ta kniha je po čertech nebezpečná“, prohlásil zrzek.

Přiťukli si.

„Co když se ukáže, že ten tvůj sen je pravda?“, staral se zrzek.

„Rone, tím se budu trápit, až to bude jisté“, povzdechl si Harry. „Ale pokud ano, tak v první řadě budu muset zjisti, kdo to byl.“ Kopl do sebe celou sklenku a prudce vydechl, jak mu ostrý alkohol spálil hrtan. „A ten někdo bude mít co vysvětlovat!“, pomyslel si v duchu.

„Radši už padám. Dobrou“, odložil Harry sklenku. Poplácal přátelsky Rona po rameni a vydal se ke krbu.

„Tak jo, kámo. Kdyby bylo něco naléhavého, pošlu patrona. Měj se“, rozloučil se sním Ron, ještě než Harry zmizel v zelených plamenech letaxové sítě.

Harry se převaloval v posteli. Nemohl usnout, protože byl rozrušený. Poslední dny byly nabité informacemi, a důsledky, které by z toho všeho mohly vzejít ho rozhodně nenechávaly v klidu. Cítil, že se blíží doba, kdy bude muset Bradáčovi oznámit o svých podezřeních a potřeboval nějaké jasné důkazy. Slib, který dal Malfoyovi, mu to trochu komplikoval.

Navíc ho ničila představa, že se nechal snadno polapit do něčích sítí. Teď už věřil, že ten sen není jen tak. Nejhorší na tom bylo pomyšlení, že vlastně nevěděl, co to pro něho znamená. Jestli je nějak ohrožen on, anebo jeho blízcí. Nejvíc ho děsila možnost, že by on sám mohl být pod vlivem toho kouzla nebezpečný svému okolí. Zmítaly ho pochybnosti a katastrofické scénáře, které mu šly hlavou. Ne tohle vážně nebylo na spaní. Nejspíš půjde do kuchyně, ohřát si hrnek mléka. Nebo mohl sáhnout po lektvaru.

Teď trochu litoval, že tu knihu nechal Hermioně. S jakou chutí by teď listoval knihou, jen aby byl jeho osud zase jasný. Ať už v dobrém nebo ve zlém. Nejhorší je vždycky nejistota. Ale až zjistí všechno, co potřebuje, knihu vrátí jeho majiteli a pak už s ním nechce mít nic společného. Ano, takhle to bude.

Nakonec vstal z postele, rozhodnutý svou nespavost radikálně vyřešil. Kopnul do sebe lahvičku Bezesného spánku a pro jistotu ji ještě zapil tím teplým mlékem. Doploužil se zpátky do postele, aby na ni doslova upadl. Z posledních sil se ještě přikryl a propadl se do říše snů, které však tentokrát nepřišly. Merlinu chvála!

10. kapitola