Vábení moci - 24.

kapitola 24. - Aquae Sulis (autor Nade)

Opět děkuji všem kdo četli a dali vědět, že se jim povídka líbí, ale hlavně těm, kdo zanechali kometík: Saskya, Serafiiin, tess, Salazaret, Lucka, Jutaki, Ni-chan, Leesil, Sirina, bacil, Yoku a naše toulavá terkic.

24. kapitola – Aquae Sulis

V Bristolském bytě seděl Harry v pohodlném křesle a zíral někam do prázdna. Čekal na Rona, který zatím, na venek vystupující jako obyčejný turista, připravoval půdu svému nejlepšímu příteli, aby se mohl nenásilně začlenit mezi personál. V hlavě si zatím přehrával rozhovor s Luciusem. Co všechno mu ten mizera ještě zatajil o účincích rituálu MEUS? Jsem Malfoy, nemůžeš mě zastavit. Co tím měl vlastně přesně na mysli? Nemůže mu zabránit, aby si ho přivlastnil? Nebo aby nezasahoval do věcí, které mu nepřísluší? Harry tušil, že asi od každého trochu. Ten muž se mu vklínil do života způsobem, který mu bral dech. Vykonal na něm rituál černé magie! A Harry měl podle všech předpokladů s něčím takovým souhlasit? Mia říkala, že mezi nimi musel být vztah, minimálně sexuální, ale Harry si to nepamatoval. To ale neznamená, že by si to nedokázal představit. Více než barvitě. A úryvky vzpomínek, které se mu vybavovaly ve snech, tomu dodávaly punc pravdivosti. Bylo to … rozčilující.

A navíc ta záležitost s Mathiasem. Harry na něho opravdu v tom shonu zapomněl. Úplně ho vypustil z hlavy. To by neměl, pokud by ho opravdu miloval, anebo je to možné? Ne, neměl. Hlavu měl plnou Luciuse Malfoye. Štval ho, mátl ho, dráždil a vzrušoval. Byl jako zadřená tříska, která vám nedá o své existenci zapomenout, dokud se jí nezbavíte. Je možné zbavit se Malfoye? Otráveně se pro sebe ušklíbl. Opravdu nemá svůj život pod kontrolou. Spálil ty dopisy a Harry měl tušení, že on sám už v tom asi nic nepodnikne. Bude to řešit, pokud se Mathias znovu ozve, jinak ne. Asi to nechá plavat. Tomuto vztahu už hrana zazvonila, a to dost pronikavě.

Ze zamyšlení ho vyrušil příchod přítele, který se vrátil ze své mise. „No ty máš zase výraz," smál se zrzek. „Rozjímal jsi o životě?“

„Jo,“ zabručel Harry. „Ale k žádnému závěru jsem nedošel, takže nevyzvídej. Co pro mě máš?“ odvedl řeč hned jinam. Ron po něm hodil hromádku oblečení. Schválně na hlavu, takže Harry se teď vyhrabával z hadrů jako krtek.

„Tady jsem ti sehnal uniformu obsluhy z lázní, převlékni se. Budeš se jmenovat Barton, James, to ti nebude dělat problémy. Tvým úkolem bude obsluhovat v lázních, na masážích a v odpočívárnách v nejspodnějším patře. Budeš zákazníkům nosit občerstvení, pití, dodávat osušky, župany, pantofle a jiné blbosti, které tam hostům poskytují,“ instruoval ho přítel.

„Už se nemůžu dočkat,“ zahuhlal Harry, zatímco si přetahoval triko přes hlavu.

„No, to uvidíš dneska sám, zkusíš si to nanečisto. Protože tam budeš jenom na záskok, zřejmě nebudeš v hlavním proudu. Ale určitě najdeš způsob, jak se dostat k jádru věci. Na jejich pokoje se ale nedostaneš, k tomu slouží pokojová služba.“

„Budou mě čekat? Jak jsi to udělal?“ vyzvídal Harry při převlékání.

„Použil jsem trochu Nitrozpytu a vytipoval jsem si chlápka, který obsluhuje v místech, která jsou pro nás zajímavá. Jmenuje se Ben. Seslal jsem na něj matoucí kouzlo a vnutil mu myšlenku, že se potřebuje nutně dostat na víkend domů k rodině. Jeho nadřízený se však trochu cukal. Právě totiž… No není to k popukání?“ ušklíbl se zrzek, „očekávají návštěvu početné skupiny hostů, která se sice neobjevuje příliš často, ale zato pravidelně. A navíc nešetří penězi, takže věnovat jim svou pozornost se vyplatí. Takže mu náš člověk nabídnul, že za sebe sežene náhradu. A to budeš ty.“ Ron ukončil svůj monolog, spokojený sám se sebou se usadil na opěradlo křesla a pohupoval jednou nohou.

„Nemají mudlové nějaké podezření?“

Ron se zakabonil. „No, ten jejich šéf se zřejmě už pozastavoval nad tím, co jsou zač. Zdáli se mu trochu divní, ale znáš to, náš zákazník - náš pán. Navíc někteří z personálu nesou evidentní stopy Obliviate.“ Pokrčil rameny. Co k tomu taky dodat.

Ještě Harryho informoval o některých technických detailech a místu pro přemístění. Byl opravdu pečlivý. Polední instrukce a byli připraveni. Ron Harryho povzbudivě poplácal po rameni.

„Buď opatrný, kámo.“

„Znáš mě,“ drcnul do něho Harry.

„No právě.“ Společně se zasmáli.

Harry se napil mnoholičného lektvaru a počkal, až proběhne proměna. Jako vždy to bylo dost nepříjemné, ale konečný pohled do zrcadla ho pobavil. Koukal tam na něho štíhlý blonďatý mladík. Vypadám skoro jako zatracený Draco Malfoy, zakřenil se na sebe a popadl své zavazadlo. Udělali na sebe s Ronem bezeslovné gesto pro štěstí. Je čas.

ooOoo

Přemístil se přímo do lázeňského města Bath, a to do odlehlé úklidové komory v hlavním lázeňské domě Pump Room, kterou mu předem označil Ron. Musel uznat, že to měl opravdu dobře promyšlené. Nezapomněl na nic. Pracovní oděv už měl na sobě, hůlku měl důmyslně schovanou v kapse, kterou si sám vykouzlil tak, aby se k ní v případě potřeby rychle dostal, ale aby mu současně nepřekážela v práci. Protože, i když tu byl ze zcela jiných důvodů, bude muset obsluhovat hosty. A měl by být sakra přesvědčivý.

Opatrně otevřel dveře, naštěstí nebylo zamčeno. Ne, že by ho to mohlo zastavit, ale nechtěl zbytečně užívat kouzla. Stačilo jeho přemístění, což byla první a zatím poslední magie, kterou byl ochoten riskovat. Vykoukl ven. Vzduch čistý. Vyšel ven a dle Ronových instrukcí pokračoval chodbou ke schodišti a do prvního patra, kde byla kancelář ředitele. Sebejistě zaklepal a na výzvu zevnitř vstoupil.

„Dobrý den, pane,“ začal hned, když za sebou zavřel dveře. Za stolem seděl malý plešatý mužík s příjemným obličejem. „Můj kamarád Ben mi říkal, že potřebujete krátkou výpomoc, tak jsem tady.“

„Jsem moc rád, že jste tu tak brzy. Ben už odcestoval, nebyl k zastavení. Doufám, že je s jeho rodinou všechno v pořádku,“ drmolil dobrosrdečný mužík a hrnul se k Harrymu, aby ho uvítal stiskem ruky. Zvláštní mudlovský zvyk, který ovšem mnoho vypovídal o povaze lidí.

„Nic bližšího mi taky neřekl, ale požádal mě o malou pomoc. Naštěstí to pro mne nebyl žádný problém. Řeknete mi, jaké budou mé hlavní povinnosti?“ Harry se rozhodně nechtěl zaplétat do lží, tak se vyhnul podrobnostem. Po letech bystrozorské práce věděl, že pokud musíte lhát, držte se co nejvíc pravdivých fakt, abyste se nezamotali do vlastních sítí.

„Samozřejmě. Vedoucí provozu vám všechno vysvětlí a také vám ukáže, kde budete nocovat. Jaké je vaše jméno?,“ usmál se mužík. Teda vlastně ředitel.

„Jmenuji se Barton,“ poklepal na jmenovku na své hrudi. „James Barton, pane.“

„V pořádku, pane Bartone. Vedoucí vás také zavede do osobního oddělení, kde s vámi sepíšou vše potřebné.“ Poté zmáčkl tlačítko na svém intercomu a zavolal svého muže, aby se ujal Harryho.

Zatím všechno probíhalo dobře. Po návštěvě osobního oddělení ho vedoucí provozu provedl po lázeňském domě, ukázal mu vše potřebné a seznámil ho s nejbližším personálem. Taky mu ukázal jeho pokoj, kde si Harry odložil svou tašku. Nebyl to příliš mluvný člověk, ale to bylo jen dobře. Ben, kterého Harry nahradil, pracoval v podzemní části lázní, kde byly teplé prameny a velké lázně římského typu. Bezesporu to tam bylo moc pěkné a nebylo divu, proč se sem sjíždějí lidé z celého světa. To místo mělo úžasnou atmosféru.

Než ho vedoucí o všem podrobně instruoval a zanechal jeho práci, zcela nečekaně pronesl. „Tady v podzemí je to trochu ponuré, snad se tu nebudete bát. Občas mám pocit, že tu straší.“ Trochu křivě se usmál a odkvačil po své práci.

Harry se musel usmát. Samozřejmě, že ano. Tyhle lázně, v nynějším hrabství Somerset, byly vystaveny Římany na místě, které se prapůvodně nazývalo po keltské bohyni pramene Sulis, Aquae Sulis. Ne náhodou se v blízkosti nacházelo hrabství Wiltshire, kde stál pověstný Stonehenge. Ano, tohle místo bylo zřetelně cítit magií a není divu, že taková pateticky nabubřelá společnost čistokrevných kouzelníků, jako byla Potentia Sincerus, si toto místo oblíbila navzdory tomu, že se to tu mudly jen hemžilo.

Harry se plně věnoval svému vyhrazenému okruhu hostů a docela mu to šlo. Chvílemi se bavil pomyšlením, že by mohl zanechat své současné práce a vydat se na profesionální dráhu lázeňské obsluhy. Jeho pobavený úsměv zákazníci jenom uvítali a byli velmi vstřícní i při drobných nehodách, kterým se bohužel nevyhnul. Přesto, nebo právě proto, dostával docela slušné spropitné. Dokonce dostal jednu trochu lechtivou nabídku, kterou velmi zdvořile odmítl. Bylo to opravdu komické.

Ale Harry nezapomínal na své skutečné poslání a každou volnou chvilku využil k tomu, aby si to tu pořádně prošel a obhlédnul. Musel být připravený na vše. Tato část lázní byla výhradně mužská a byla velká šance, že právě zde se bude zítřejší schůzka konat.

Při svých pochůzkách narazil i na velké podzemní prostranství. Byla to podzemní místnost bez oken s antickými sloupy a bylo vidět, že není příliš využívaná. Nebyla tu žádná okna, což nebylo divné, vždyť byli v podzemní části u pramenů. Co ho překvapilo, když otevřel těžké dveře, byl náhlý masivní závan černé magie. Velmi čerstvý. Harrymu to až vyrazilo dech. Tady se v nedávné době odehrálo něco opravdu nedobrého a bylo možné, že právě toto bylo to místo, kde pan Smith vydechl naposledy. Kouzelníci se sem samozřejmě mohli dostat kdykoliv, aniž by o tom věděl personál. Skutečně tu straší a nejsou to duchové.

Nemohl však vykonat žádné detekční kouzlo. Nesměl na sebe upozorňovat, protože netušil, kdo všechno se v blízkosti nachází. Nicméně si tuto informaci uložil ve své hlavě, aby mohl podat hlášení Bradáčovi. Zdá se, že tentokrát opravdu udeřili hřebíček přímo na hlavičku, a to díky neocenitelným informací nebohého pana Smitha.

Celé odpoledne i večer probíhaly celkem v pohodě, bez velkých problémů, a Harry si vždy pravidelně lokl svého lektvaru, aby nevyděsil hosty svou zpáteční přeměnou. Dokonce měl i čas na večeři, kterou mu naservírovali v malé jídelně, určené pro personál.

Místní hosté se zatím máčeli v horké lázni, která byla společná, a potom se odebírali buď do masážních kabinek, nebo do odpočíváren. Ty byly buď malé, se dvěma lůžky, nebo společné pro větší skupiny, kde bylo až dvanáct lůžek. Harry je obsluhoval. Dle jejich přání jim nosil občerstvení, noviny, nebo jiné drobnosti, které si objednávali. Lázeňští hosté se v těchto místech pohybovali pouze v županech nebo zabaleni do velkých osušek. Své šatstvo odkládali v šatnách při vstupu do podzemních prostor. Harryho několikrát napadlo, kam si kouzelníci schovávali své hůlky. Nebo se tu pohybovali zcela bezbranní? To se mu zdálo nepravděpodobné. Nejspíš na své hůlky použili krycí kouzlo a drželi si je v blízkosti. Na to si bude muset dát pozor, aby ho někdo nezaskočil.

Kolem desáté hodiny večer, zde provoz končil a hosté odcházeli příjemně unaveni do svých pokojů v horních patrech, nebo se vraceli do okolních hotelů. Místních se tu zřejmě moc nevyskytovalo. Ještě bylo třeba poklidit, především nádobí a osušky, které tu hosté nechali povalovat. Hlavní úklid měli na starosti lidé k tomu určení. Všechno tu klapalo jako na drátku. Harry se rozloučil se svými kolegy a odebral se do svého pokoje, aby se prospal. Zítra nastupoval zase až odpoledne a byl upozorněn, že zítřejší směna se možná protáhne do pozdních nočních hodin. Očekávaní hosté byli prý VIP skupinou, která vyžadovala zvláštní podmínky. Taky si za to řádně připlatili.

Harry musel přemoct drobnou nervozitu z nadcházejícího dne, aby mohl vůbec usnout. Neměl strach, spíš byl netrpělivý. Nedočkavý, koho tu uvidí. Už teď mu bylo jasné, že celou společnost je třeba rozdělit do tří skupin. Zcela nevědomí, kteří neměli tušení, co se kolem nich děje, pak ti kteří tušili, jako pan Smith, a nakonec oni. Ti, kteří měli v plánu pomocí černé magie získat nadvládu nad ostatními kouzelníky. A mezi nimi ten jeden, který to všechno organizoval a usiloval o vládu nejvyšší. Kdo to bude a poznám vůbec, kdo z nich to je? Spousta otázek, které bránily klidnému spánku. Nakonec přece jenom usnul na lůžku v malém pokojíku v zadní části objektu, kde byly prostory pro personál, který zde nocoval.

ooOoo

Ráno přišlo v oparu prosvětleném ranním sluncem, které v tomto období již nabíralo svou sílu. Dnes bude opravdu krásný den a Harry měl v plánu se trochu poohlédnout po okolí. Nasnídal se a vyrazil ven. Obhlédl ostatní lázeňské domy a musel uznat, že město je opravdu pěkné. Možná by stálo za to sem někdy zajet jen tak. Dopoledne oběhlo jako voda a Harry se vrátil na oběd zpět. Bylo třeba se připravit. Když procházel hlavní vstupní halou, jeho pohled se stočil do místní kavárny, aby jen tak mimoděk překontroloval hosty, zda někoho nezná. Málem se mu zastavilo srdce. Přímo proti němu seděl u stolku pod oknem elegantní muž v kvalitním, velmi drahém obleku, s blond vlasy na krku staženými do culíku. Popíjel kávu a četl noviny. Lucius Malfoy.

Co ten tady, pro Merlina, dělá?! Harry měl co dělat, aby zachoval klid. Tohle bylo už více než nenormální a Harryho to nutilo opět se zamyslet nad tím, jak moc je Lucius do celé záležitosti zapletený. Nechtěl věřit, že by měl s tím spolkem něco společného. Přece říkal, že o něho nemají zájem. Nebo mu lhal? Anebo měl od Zachova otce tytéž informace, co oni a plánoval nějakou vlastní akci? Ne poprvé Harry uvažoval nad tím, že ho zaškrtí vlastníma rukama. Když mu šly hlavou tyto myšlenky, muž zvedl hlavu a svým zrakem spočinul na něm. Harry se v první chvíli lekl, ale pak se na Luciuse usmál a uznale na něho mrknul. Pak se otočil a zmizel ve dveřích pro personál. Na poslední chvíli si totiž uvědomil, že Malfoy je na obdiv zvyklý a tohle mu nebude připadat divné. Divné by naopak bylo, kdyby se snažil dělat, že ho nevidí. Nikdo nemůže dělat, že Malfoye nevidí. To totiž není možné, příroda už to tak ve své marnivosti zařídila.

„Viděl jste toho chlapa v kavárně? Je to kus, co?“ zašveholil vedle něho najednou nadšeně jeden z jeho současných kolegů. Harry na něho překvapeně pohlédl.

„To jo,“ připustil. „Je tady hostem už dlouho?“ Proč nezkusit něco zjistit.

„Ne,“ pravil onen chlápek a Harry měl chuť jeho nadšený úsměv setřít z jeho tváře. „Prý přicestoval náhle. Ale zřejmě je dost bohatý a vlivný, protože ho ubytovali uprostřed noci a bez rezervace.“ Ani netušíš, pomyslel si Harry, ale navenek jen lhostejně pokýval hlavou.

Jenom doufal, že Malfoy o něm neví. Všechno se to začíná nějak komplikovat. Pokud si myslel, že se mu Lucius nebude motat do jeho práce, tak se ošklivě spletl. Ten muž byl prostě všude. Osud, nebo snad dokonce prokletí? Sakra!

Teď nezbývalo, než čekat, jestli se Lucius objeví ve společnosti očekávaných kouzelníků. Měl informaci od vedoucího, že dnešní společnost je velmi uzavřená a ostatní hosté k nim nebudou vpuštěni. Budou obslouženi v jiných prostorách. To by mnohé vyjasnilo. S touhle myšlenkou se šel Harry najíst a připravit na odpolední směnu. Za chvíli to vypukne.

ooOoo

Harry se obezřetně pohyboval mezi příchozími hosty, přijímal jejich objednávky. Bylo by to stejné jako včera, kdyby ovšem nevěděl, kdo tito lidé jsou. Přicházeli v koupacích pláštích, jeden po druhém se nořili do horké lázně a vytvářeli malé skupinky, ve kterých spolu tiše, ale vášnivě debatovali. Pomalu se tu scházeli ti, na které tu čekal a nestačil se divit. Byly mezi nimi i tváře, které dobře znal. Známé osobnosti kouzelnického světa, někteří zaměstnanci ministerstva a dokonce i dva členové starostovce, což ho značně překvapilo, protože ti věděli, že jejich společenství je v podezření. Dalo se to vlastně očekávat, ale přesto… O poslední vůli pana Smitha naštěstí věděl jenom Bradáč a několik bystrozorů vázaných mlčením. Pokud nedošlo k úniku informací, tak netušili, že o jejich schůzce ví někdo nezúčastněný. Proto sem přišli. Smrt pana Smitha ještě nebyla oficiálně oznámena, takže o ní věděli jen zainteresovaní. Tím myslel především jeho vrahy.

Nutno však podotknout, že mezi příchozími vládla značná nervozita. Zřejmě dnes ve spolku proběhne zemětřesení, které nevěstilo nic dobrého. Měl co dělat, aby se neprozradil. Vlídné úsměvy, nezúčastněné zdvořilostní řeči, vítání hostů. Bylo to skoro nad jeho síly, protože měl chuť řvát jako tygr.

Tvář, kterou hledal, tu však nikde neviděl. Lucius mezi nimi nebyl. Proč sem vlastně přijel? Jaké jsou jeho záměry?

Ale uviděl jiného člověka, kterého tady rozhodně nečekal. Ale proč ne? Je z čistokrevné rodiny, magicky nadprůměrný, zaměstnanec ministerstva a rozhodně značně ctižádostivý.

Percy?

ooOoo

_________________
Pozn. autorky: Zde zmíněné údaje o lázních Bath, včetně bohyně Sulis, jsou pravdivé, některé jen mírně poupravené.

25. kapitola