Vábení moci - 43.

kapitola 43. Chci tě chránit (autor Nade)
Původně jsme sem s Jutaki chtěly dát info, že blog končí, abychom vás vyvedly Aprílem, ale pak jsme usoudily, že je to příliš drsné. :-)

Jako obvykle děkuji všem, kteří mě podporují svými komentáři, jmenovitě: tess, Weronika, Lucka, kali, Káťa, Jája, Zuzana, Jutaki, Saskya, Clowers, Yoku, bacil, terkic, Lafix, Kitti, Gaby, Lily, evica, můj věrný anonymek, Práce v zahraničí (tenhle nick je vskutku originální) a jeden neznámý. Všem moc děkuji.

Vím, že jsem vás minule nechala trochu dezinformované, ale co bych neudělala, abyste mi u toho neusnuli nudou. :-) Mimo to, zoufalé výkřiky některých z vás mě rozesmály. Za svou vadu charakteru se omlouvám.

43. kapitola – Chci tě chránit

Harry seděl a zamyšleně hleděl na dveře, které se pořád ještě chvěly, jak s nimi Lucius třísknul. Nebyl překvapený, ani příliš zklamaný. Vlastně očekával, že jeho návrh se hned na začátku nesetká s pochopením. Obzvlášť, když to na Luciuse vybalí takhle na rovinu. Tuhle fázi plánu vlastně odepsal už na začátku. Samozřejmě, že ho napadlo použít jiný způsob, více manipulativní, více zmijozelský, ale chtěl s ním jednat na rovinu. Jako Harry Potter, jako Nebelvír, kterým byl. Přesto se na to dopředu připravoval.

Jeho nápad měl dva aspekty. Jedním z nich byla ochrana Luciuse a druhým bylo možné nakopání prdele jistému Francouzovi. Takto provázáni by měli nespornou výhodu. Jedna z těch věcí však byla příliš osobní a druhá příliš riskantní. Harry přemýšlel, co z toho Malfoye naštvalo víc.

Seděl tam sám a v nastalém tichu přemýšlel nad tím, jak bude postupovat teď. Další možná varianta bylo postupné přesvědčování, nebo jak by řekl Ron, ukecávání. Už řekl, co měl na srdci a podle bezprostřední reakce věděl, že tlačit na pilu by v Luciusově případě nebylo nic platné. Ten muž byl přes svou chladnou masku velmi temperamentní a Harry rozhodně nemohl tvrdit, že by se mu to nelíbilo. Ale aby mohl pokračovat v přesvědčování o proveditelnosti svého plánu, musel ho nechat vychladnout. Upřímně doufal, že s ohledem na to, co se kolem nich v poslední době dělo, na to bude mít dost času.

Když tady tak seděl, uvědomil si, jaké je kolem úžasné ticho. Manor byl dost velký na to, aby se jeho obyvatelé nerušili a nejen to. Byl dost velký, aby se lidé v něm žijící vůbec nepotkali. Zaslechl blížící se kroky a na malou chvíli doufal, že je to Lucius. Ve dveřích se však objevil Draco a tvářil se lehce znechuceně. Velmi povědomý obrázek.

„Pottere,“ začal, „radši se nebudu ptát, co se tady odehrálo. Ale podle toho, jak se před chvílí všechno otřáslo, soudím, že jsi provedl něco veskrze inteligentního.“ Tón hlasu, který na své prohlášení použil, však naznačoval něco úplně jiného.

„Tak nějak,“ odpověděl mu kysele. „Ale využívám svého práva nevypovídat.“

„Škoda,“ prohlásil Draco téměř zklamaně. „Předpokládal jsem, že tě tady najdu zhrouceného žalem a trochu se popasu na tvém neštěstí.“

„Taky mě mrzí, že si na mně nemůžeš nabrousit svůj pověstný ostrovtip, ale nebojím se o tebe. Určitě si nějakou záminku najdeš,“ kontroval Harry stejným způsobem.

„Věřím, že příležitost na sebe nenechá dlouho čekat,“ usmál se mladík zlomyslně. „Prozatím však doufám, že se nebudete hádat u večeře. Nerad bych měl žaludeční vředy.“

„Přísahám, že to nemám v plánu,“ zvedl ruku na důkaz přísahy. „Nehodlám ohrozit tvé křehké zdraví.“

„Moje zdraví není křehké,“ ohradil se důrazně a Harry vyprsknul smíchy.

„Jsi vážně nesnesitelný,“ prohlásil Draco a sjel ho pohledem, který si vyhrazoval pro spodinu. Byl si vědom, že tentokrát jejich slovní souboj prohrál. Věděli to oba.

Nakonec se společně sešli u jídelního stolu. Harry netušil, kam se Lucius po svém výbuchu zašil, ale jednoznačně se mu podařilo obnovit původní rovnováhu. Přivítal Harryho u večeře s obvyklým Malfoyovským šarmem, ale jeho pohled byl ostražitý. V průběhu večeře se striktně vyhýbal jakékoliv zmínce o jejich předchozím rozhovoru a Harry to respektoval. Neměl v plánu tu záležitost vytahovat před Malfoyem mladším a navíc ještě nenastal ten správný okamžik to znovu rozebírat.

Bylo až komické, jak se dokázali nenuceně bavit na běžná témata, ale lehké napětí bylo citelné. Draco je pozorně sledoval a konverzace se příliš neúčastnil. Harry vlastně doteď nevěděl, jestli jejich vztah schvaluje. Pokud ne, tak se zřejmě z úcty k hlavě rodu neodvažoval zasahovat. Ale Harry se už naučil takovým předpokladům nedůvěřovat. Vždy tu byla nějaká skrytá možnost a Zmijozel je Zmijozel. A navíc to byl Malfoy, což mluvilo za vše. Nemělo však smysl se tím zabývat. Čas ukáže, jak to je.

Když skončili s jídlem, Harry se zvednul. „Myslím, že dnes už půjdu,“ řekl tiše směrem k Luciusovi, který se trochu zaraženě zvedl od stolu, aby Harryho vyprovodil.

„Jak myslíš,“ řekl chladně. V tichosti sešli dolů schodištěm, kde se zastavili u dveří. Harry se obrátil na Luciuse.

„Nechtěl jsem tě naštvat,“ začal, vyndal z hábitu pergamen se svými poznámkami a položil ho na malý stolek u vstupních dveří. „Jenom si to přečti. Nezávazně,“ dodal, když viděl, jak Lucius předložený pergamen okázale ignoroval.

Harry potlačil povzdech. Musel se obrnit trpělivostí, ale už teď věděl, že to nebude tak snadné. Čas hrál proti nim a Malfoy byl jak ledová socha. Přesto Harry neodolal a naklonil se, aby se rozloučil polibkem. Mile ho překvapilo, že pocítil kladnou odezvu. Lucius si ho pevně přitáhnul a polibek prohloubil. Když zadýchaného Harryho pustil ze svých spárů, tiše zavrčel: „Nehodlám se nechat zatáhnout do žádné nebelvírské ztřeštěnosti.“

Harry se pousmál. „Za pokus nic nedáš,“ řekl vágně a otočil se k odchodu. „Ozvu se ti,“ mávnul na rozloučenou a vydal se domů, do své postele. Sám.

ooOoo

Druhý den v podvečer už toho měl Harry dost. Měl za sebou den volna, což znamenalo den neustálých pochybností, jestli udělal dobře. Jeho trpělivost dostávala dost zabrat, ale jedna věc byla jistá. Musí to být on, kdo udělá první krok. Stejně tak měl pocit, že není vhodné Malfoye příliš dlouho držet od sebe. Mohl by to považovat za taktiku a to Harry neměl v úmyslu. A rozhodně nechtěl podporovat napětí v jejich vztahu.

Seděl ve svém oblíbeném křesle u krbu, když se rozhodl, že bude Luciuse kontaktovat. A nejlepším způsobem byl MEUS, a to nejen proto, že to Malfoye potěší. Vklouznul rukou pod triko, aby se dotknul svého znamení a pak se pohodlně opřel do křesla. Čekal, naštěstí ne dlouho. S podivným potěšením vnímal jemné vlnění magie, které provázelo přemístění. Potěšilo ho, že Lucius odpověděl téměř ihned a nenechal pro změnu vydusit jeho. Spadl mu ze srdce kámen, o kterém ani nevěděl, že ho tam má.

„Skoro jsem se obával, že budeš trucovat,“ prohlásil tiše muž, když se zjevil přímo uprostřed Harryho obývacího pokoje, čímž potvrdil Harryho předpoklad.

„Co bych z toho měl?“ usmál se Harry a nemohl z něho spustit oči. Vždycky, za všech okolností, vypadal zatraceně dobře.

„Třeba, abys dosáhnul svého?“ nabídnul odpověď Lucius.

„A dosáhnul bych?“

„Co myslíš?“ pousmál se jízlivě a Harry se neubránil smíchu.

„Všimnul sis, že se bavíme jenom v otázkách?“

„Dekadence už dlouho rozkládá tuto společnost, jsem pouhou obětí,“ pronesl Lucius pobaveně.“

„To bych si nedovolil,“ vrátil se Harry k původnímu rozhovoru a ignoroval pochybovačný výraz na mužově tváři. „Rozhodně jsem na tebe nechtěl tlačit,“ bránil se nevyřčenému obvinění. „Jen jsem ti chtěl dát čas, abys mohl přemýšlet o mém návrhu.“

Lucius se ušklíbnul a vyndal z kapsy Harryho pergamen. „Což jsem přirozeně udělal.“

„Přečetl sis to?“ zeptal se a převzal dokument z jeho rukou.

„Pečlivě,“ přiznal a usadil se v křesle. „Ale názor jsem nezměnil.“ 

„Můžu se zeptat, co ti na tom nejvíc vadí?“ vyzvídal Harry. Potřeboval znát Luciusovy důvody. Když chcete někoho obrátit na svou víru, musíte znát jeho přání a obavy.

„Celé jsi to vymyslel jako způsob, jak dostat Morcerfa?“ odpověděl mu opět otázkou.

„Tak to není,“ odporoval Harry. „Samozřejmě, že mě to napadlo, ale jenom jako vedlejší produkt, použitelný pouze v případě nejvyšší nouze. Hlavně jsem chtěl mít možnost ochránit právě tebe. Musíš uznat, že už ani ty nejsi tak úplně v bezpečí,“ snažil se argumentovat ve svůj prospěch.

„Jsem si toho vědom a už jsem učinil potřebná opatření, aby se to neopakovalo,“ odbyl ho Lucius blahosklonně. „To, co již máme, plně postačí.“

To už Harry nevydržel a vyskočil z křesla. Malfoyova sebejistota ho neuvěřitelně štvala a on už dávno nebyl malý kluk, aby se nechat tak snadno odpálkovat.  „Ale MEUS je příliš jednostranný, pokud sis nevšimnul,“ Harry se neubránil sarkasmu. „Taky chci mít možnost tě ochránit! Posledně to byla jenom zasraná náhoda a to se mi nelíbí!“ téměř už křičel Harry. Rozrušeně přecházel po místnosti jako lev v kleci. Už dlouho se mu nestalo, aby mu takhle povolily nervy. Oni dva jsou prostě výbušná směs. Lucius ho chvíli pozoroval bez mrknutí oka, zřejmě zvažoval to samé.

„Buď tak laskav a uklidni se. A sedni si, nebo mě z tebe rozbolí hlava,“ nasadil tak trpitelský výraz, že tím Harryho zaskočil. Byl na vážkách, jestli se má smát, nebo po něm skočit a přiškrtit. Pak se ale rozhodnul zavrhnout oba nápady a s nespokojeným povzdechem se rozvalil v křesle.

„Promiň, ale rozčiluje mě, že nechceš chápat moje důvody,“ zabručel a prohrábnul si vlasy.

„Ale já je chápu. Jenom je tak zcela neschvaluji,“ upřesnil svůj postoj Malfoy klidně.

„Co konkrétně?“ vyzvídal Harry.

„Za prvé. Udivilo mě, že jsi ty ochoten něco takového udělat,“ pozvednul obočí. „Nečekal jsem to.“

„Ale zas tak překvapený nejsi, že ne?“ uchechtnul se ponuře Harry.

„Nejsem si jistý,“ vyhnul se muž přímé odpovědi.

„A za další?“

„Použít naše spojení na dopadení Morcerfa je příliš riskantní pro nás oba, ale pro tebe především,“ vyslovil Lucius svou největší obavu. „Poznám šílenství, když ho vidím.“

„Už jsem říkal, že to je pouze krajní řešení pro případ naprosté katastrofy. Nejsem blázen, abych do toho šel jen tak. I Nebelvírská odvaha má své hranice,“ prohlásil mladík přesvědčivě.

„V to upřímně doufám,“ vyslovil Lucius s nádechem ironie.

„Ale pořád je tu otázka tvé vlastní ochrany. Když budu vědět, že jsi v nebezpečí, pomocí MEUSu tě budu moct vytáhnout z jakékoliv šlamastyky. Teď ale nepoznám nic. Cítím se bezmocný a tahle situace mě dost stresuje, chápeš?“

„Je to pochopitelné,“ připustil, „ale nediv se, že o tvých motivech pochybuji. Tvůj status hrdiny-zachránce mluví za vše.“

„Přesto bych chtěl, abys to ještě zvážil,“ povzdechl si Harry. „K Morcerfovi mě neváže žádná pitomá věštba, není to jako s Voldemortem.“

Lucius chvíli přemýšlel a přitom Harryho skenoval pohledem, jakoby ho chtěl propálit skrz na skrz a najít skutečnou pravdu. „Jsem svolný o tom ještě pouvažovat,“ připustil nakonec neochotně, „ale vyhrazuji si právo veta.“

Harry se úlevně usmál od ucha k uchu. Nemohl popřít, že to byl pokrok. Sice malý, protože to ještě zdaleka neznamenalo souhlas, ale aspoň už Lucius netřískal dveřmi. Rozhodně pokrok.

„Můžu ti v tom uvažování nějak pomoct?“ nabídnul v náhlém popudu rozverně a naprosto tím změnil atmosféru v místnosti.

„Je roztomilé, že ti stačí pouhý neurčitý slib, abys byl povolný,“ pronesl spokojeně Lucius.

„Takže nemáš zájem?“ vystřihnul Harry ukázkový úsměv pokušitele.

„Na tohle téma jsem ochoten diskutovat podrobněji,“ zapředl muž. „Pojď ke mně,“ natáhnul k němu ruku a Harry jeho výzvu ochotně přijal. Nakonec, vždyť se ještě ani pořádně nepřivítali.

ooOoo

Další dny probíhaly poměrně v poklidu a příjemné rutině. Scházeli se, kdykoli měl Harry volno, a nejenom na Manoru, ale i u Harryho doma. Když Harry pozval Luciuse na vlastnoručně uvařenou večeři, trochu se jim to zvrhlo, protože ho velmi rozptyloval pod záminkou, že bude pomáhat. Nakonec byli rádi, že jídlo nespálili. Lucius Harryho někdy překvapoval tím, jak dokázal být v soukromí uvolněný a vynalézavý. Většinou šlo samozřejmě o uspokojení jeho sexuálního apetitu, ale Harry mu rozhodně nebránil v rozletu. Spíš naopak. Většinou všechno probíhalo v absolutní shodě.

Občas zašli i do společnosti na večeři, nebo jinou společenskou akci. Veřejnost už jejich vztah začínala brát jako danou věc, takže se málokdy setkali s udivenými pohledy. Draco se k nim připojil jen zřídkakdy, protože měl spoustu vlastních aktivit. Například se k nim připojil, když Lucius Harryho pozval na aukci magických artefaktů, která se konala na ostrově Mann. I když Draca podezříval, že se k nim přidal jen proto, aby ho mohl znemožňovat z důvodu jeho neznalostí některých starých kouzelnických tradic. V podstatě to byla zábava, protože Harry mu celkem úspěšně kontroval.

Lucius to snášel celkem statečně, když pomineme okamžik, kdy vyhrožoval, že pokud je kvůli nim vyvedou z aukční síně, přistoupí k tělesným trestům. Když se ho Harry zeptal s podezřelou jiskrou v oku, jestli to myslí vážně, Draco se rychle omluvil a na chvíli opustil místnost. Byl v podezření, že se někde v soukromí nezřízeně chechtal, ale odmítal se k tomu přiznat.

Nebylo pořád jen veselo. Občas se Harry s Luciusem pohádali kvůli jejich malému sporu, který nad nimi pořád visel, ale usmiřování bylo o to vášnivější. I když Harry pojal podezření, že Lucius se už rozhodnul, ale Harryho snažení ho prostě bavilo a užíval si to. Což ovšem Harryho dokázalo rozpálit ještě víc. S mužem, jako byl Lucius Malfoy, nebylo lehké pořízení. Měl rozdílný pohled na spoustu věcí, což bylo mnohdy zábavné, ale zrovna v tomto případě to bylo na škodu. Aspoň podle Harryho. Bylo třeba celý spor ukončit, buď ano, nebo ne.

Po jednom příjemně stráveném dni si dopřávali sladkou tečku na konec. Lucius seděl opřený o polstrovanou pelest postele a Harry obkročmo klečel nad jeho klínem, opíral se o jeho ramena a jemně se pohupoval nahoru a dolů po délce ztopořeného Luciusova penisu. Ten mu rukama položenýma na bocích pomáhal v pohybu a určoval tempo. Jejich milování bylo pomalé a něžné. Chvíli se líbali a vzájemně laskali jazyky, ale pak se Harry vztyčil, protože věděl, že se na něho Lucius rád dívá. Ještě něco však chybělo k Malfoyově úplné spokojenosti. Naklonil se dopředu a proti Harryho hrudníku vyslovil kouzlo, které rozzářilo MEUS.

Harry se hravě zasmál. „Proč to vždycky děláš?“

„Líbí se mi, že máš moji značku,“ zašeptal. „Patříš jenom mně.“

„Jsi děsně majetnický, víš to?“ Harry se sklonil a políbil ho na krk.

„Nepochybně,“ zamručel spokojeně, když neposedný jazyk dráždil jeho citlivé místo. Harry však sklouznul na rameno, do kterého se nečekaně dost silně zakousnul a zanechal tam výrazný otisk svých zubů.

Lucius překvapeně zasyčel. „Co to…“

„Taky si tě chci označit,“ prohlásil Harry laškovně a polibkem utěšil poraněné místečko. „My Nebelvíři jsme hrozně teritoriální. To’s nevěděl?“

„Ty to nevzdáš, že?“ vyštěkl trochu podrážděně a tvrdě přirazil proti Harrymu.

„Nikdy,“ vydechnul prudce a rychle se přizpůsobil změně tempa. „Budu své blízké chránit do roztrhání těla,“ pronesl trochu dvojsmyslně, na což mu Lucius odpověděl téměř zvířecím zavrčením a dalším výpadem.

Jejich milování se teď stalo tvrdší a vášnivější. Lucius byl trochu hrubý a Harry počítal s tím, že bude mít na bocích modřiny od prstů, které ho až bolestně sevřely. Nevadilo mu to. I on potřeboval ventilovat nespokojenost a potlačované emoce, které právě vyplouvaly na povrch, aby vyčistily vzduch. Rukama se pevně vzepřel o Luciusova ramena, aby získal větší stabilitu. Dlouho ji však nepotřeboval, protože Lucius ho prudkým pohybem převrátil pod sebe. V tuhle chvíli chtěl mít ve všem navrch a nijak ho nešetřil.

Ložnicí se nesly ostré, vášnivé vzdechy jich obou a vzduch byl brzy prosycený vůní živočišného sexu. Netrvalo dlouho a Harry se vzepjal s Luciusovým jménem na rtech. Orgasmus ho zaplavil nečekanou silou umocněnou tím, že jeho milenec ho bezprostředně následoval.

Lucius pevně sevřel svého milence v objetí, že skoro nemohl dýchat. Ale co je trocha vzduchu proti potřebě absolutní blízkosti.

„Tvoje tvrdohlavost mě zničí,“ zavrčel mu muž do jamky mezi krkem a ramenem.

„To jsem já,“ povzdychnul si Harry a jednou rukou se probíral dlouhými hedvábnými vlasy, které ho vždycky fascinovaly. „Tak jako jsem já musel akceptovat Malfoye, ty budeš muset akceptovat Pottera.“

Lucius se zvednul na lokty, jednu dlaň položil na Harryho tvář a zahleděl se do těch pověstných zelených očí. „Zdá se, že ano,“ prohlásil tiše.

Zdálo se to Harrymu, nebo Lucius právě kapituloval? Jestli ano, měl se do něho zakousnout mnohem dřív.

ooOoo

Zatím běžely dny v poklidu a zdálo se, jako by nikomu nic nehrozilo. Morcerf a jeho skupina přisluhovačů se stáhli někam do ústraní, což ovšem neznamenalo, že skončili. Hrozba nad nimi stále visela jako Damoklův meč a tohle všechno bylo jenom příslovečné ticho před bouří.

Byl jeden z příjemných jarních dnů a Harry, se svými neodmyslitelnými kolegy, postával u Krucánků a Kaňourů, kde se konala autogramiáda mladého nadějného spisovatele. Seběhly se tam především nadšené fanynky a Harrymu to mimoděk připomnělo Zlatoslava Lockharta, jehož autogramiáda zahájila jeho vstup do druhého ročníku v Bradavicích. Měl pocit, že od té doby už uplynuly věky. Harry tam své kolegy chvíli nechal, když viděl do obchodu Madam Malkinové vstupovat Hermionu. Mávnul na Seana a naznačil mu, kam jde. Svou kamarádku našel u stojanu s hábity v různých barvách.

„Ahoj,“ zaševelil jí do ucha, když k ní zezadu přistoupil a objal ji rukama kolem rostoucího bříška. „Čím to, že nejsi na autogramiádě?“

„Harry,“ řekla potěšeně a otočila se k němu čelem. „Ten povrchní pisálek sladkých románků mi nestojí za to, abych se kvůli němu nechala umačkat,“ projevila ostře svůj názor na moderní kouzelnickou literaturu.

Harry trochu poodstoupil, aby si ji prohlédnul. „Zdá se mi to, nebo jsi pořád krásnější?“

Hermiona se zasmála. „Ty lichotníku,“ plácla ho přes ruku. „Za chvíli budu spíš jako vzducholoď.“

„Zajímavé, že všechny šťastné nastávající matky říkají totéž,“ smál se s ní.

„To je takový náš starodávný rituál, aby všechno dobře dopadlo,“ zašeptala spiklenecky. „Ale to nic nemění na tom, že potřebuji nový hábit, protože se už skoro do žádného nevejdu,“ dodala trochu rozhořčeně.

„Myslel jsem, že je můžeš magicky rozšířit,“ divil se a hned ho stihnul kamarádčin nesouhlasný pohled.

„Asi ti uniklo, že těhotné ženy si musí na magii kolem sebe dávat pozor,“ poučila ho.

„Kdo jsem já, abych pochyboval o tvých slovech, ó velká,“ pitvořil se Harry.

„Nech těch pitomostí,“ odbyla ho s úsměvem. „Radši mi řekni, jak ti prospívá vztah s Malfoyem. Slyšela jsem, že jste se už párkrát ukázali na veřejnosti.“

Harry se uvolněně opřel o pult. „Není to na mně vidět?“ zeptal se rozverně a nahodil frajerský kukuč.

„Moc ti to přeju,“ usmála se jemně.

„Ale…?“ nadloubnul ji v očekávání, že za tím ještě něco bude.

„Žádné ale,“ čertila se. „Já jenom… S tím, co se kolem děje, buď opatrný, ano?“ koukla na Harryho starostlivým pohledem.

„Slibuju, že se vynasnažím,“ dušoval se. „V rámci možností.“

„Myslím, že mi to bude muset stačit,“ povzdechla si. „Zastav se u nás někdy. Myslím, že Ron se ze mě brzo zblázní. Potřebuje morální podporu.“

„Omlouvám se, že jsem si na vás neudělal čas,“ kál se trochu provinile, protože skoro všechen svůj volný čas trávil s Luciusem. „A navíc ti musím vrátit tu knížku,“ vzpomněl si.

„Byla ti k něčemu dobrá?“ propálila ho zvědavým pohledem.

„Budeš se divit, ale přivedlo mě to na nějaké nápady, ale zatím si musím srovnat, co s tím.“ Ve skutečnosti neplánoval Miu informovat o svých plánech, pokud to nebude nezbytně nutné. Stačilo, že Lucius se kvůli tomu ze začátku vztekal jako ďas. Mladá paní Weasleyová by ho s jistotou seřvala rovnou tady, lidi nelidi.

„Fajn,“ odtušila, „ale než se do něčeho pustíš, tak si o tom nejdřív promluvíme, jo?“

„Jasně, mami!“ Harry skoro zasalutoval.

Ještě chvíli strávili příjemným rozhovorem, zatímco se Mia probírala nabídkou v obchodě. Když vyšel z obchůdku s oděvy, naskytnul se mu pohled za všechny peníze. Jenom litoval, že nevlastní fotoaparát. Kousek od davu fanoušků stál Draco, ležérně opřený o vyřezávaný dřevěný sloupek sousedního obchodu a pokoušel se zachovat naprosto neutrální, lehce unuděný výraz. Důvodem jeho snažení byl Jason, který mu tam dělal společnost a zcela nepokrytě s ním flirtoval. Harry byl náhle v pokušení někam se schovat a sledovat, co se bude dít dál. Jedině tohle veřejné místo zřejmě chránilo jeho kolegu, aby mu Malfoy nepřičaroval místo hlavy tykev. Draco ho však odhalil dřív, než stačil uhnout z jeho zorného pole a bleskově zareagoval.

„Pottere! Okamžitě si ho zavolej,“ zasyčel se znechuceným výrazem. Jason se zatvářil trochu dotčeně, zřejmě překvapený, že jeho sváděcí taktika nezabírá, jak by měla. Přesto z objektu své touhy nespustil oči. Harry k nim došel volným krokem s vědoucím úsměvem na tváři.

„Neruším?“ zeptal se Draca provokativně.

Místo něho však nadšeně odpověděl nezničitelný Jason. „Dělal jsem tady mladému panu Malfoyovi společnost, než se objevíš. Ohromně jsme se bavili.“

„Děkuji ti, Jasone. Jsi poklad,“ odpověděl Harry a Malfoy ho propálil zuřivým pohledem. „Něco jsi mi chtěl?“ pronesl směrem k Dracovi. Ten ho chytil za loket a odtáhnul ho kousek dál z doslechu davů, ale i Jasona.

„Chtěl jsem ti jenom říct, že se něco děje. Události se zřejmě daly do pohybu, tak si hlídej záda,“ řekl naléhavě.

„Co se konkrétně děje?“ Veškerý humor ho právě přešel, jakoby dostal studenou sprchu.

„Najednou se většina těch, kteří jsou v podezření, vytratila z Londýna. Chystají se na přesun, ale on neodejde, dokud dostane to, pro co do Británie přišel,“ osvětlil mu Draco svou teorii.

„Lucius o tom ví, předpokládám.“

„Jistě. Určitě tě bude informovat podrobněji, ale já jsem na tebe natrefil dřív. Zcela náhodou,“ dodal. „Viděl jsem tady ten mumraj,“ mávnul rukou k davům u knihkupectví, „a napadlo mě, že tě tady najdu.“

„Díky, Draco,“ projevil svou vděčnost nad tím, že se mladý Malfoy vůbec namáhal.

„Nemáš zač,“ odtušil bývalý spolužák a měl se k odchodu. Pohledem ještě zavadil o Jasona, který stále postával opodál a mával mu na rozloučenou. Draco mu jenom kývnul a s výrazem - Merline, za co mě trestáš - se přemístil. Harry by se tím bavil, ale v tuhle chvíli měl úplně jiné starosti. Přivolal si k sobě oba kolegy a stručně jim oznámil, že musí jít na ministerstvo informovat Bradáče.

ooOoo

Bylo to asi půl hodiny potom, co je Harry opustil a Sean už málem šílel z toho, jak Jason stále opěvoval Malfoye mladšího. Aby mu nebrnělo v uších, poslal svého přítele, aby obhlédnul Příčnou ulici směrem k Děravému kotli, zatímco on to vezme na druhou stranu a za chvíli se sejdou zase u knihkupectví. Jason se obvyklým reptáním vydal určeným směrem, ale přesto důsledně nahlížel prosklenými výklady do všech krámků, jestli je všechno v pořádku. 

Jak pohledem přejížděl po okolí, zaregistroval podivný ruch u vstupu k Děravému kotli. Vypadalo to, jako nějaká strkanice, ale když si uvědomil, že jednou z osob je jeho kolegyně Weasleyová a sápe se po ní nějaký chlap, úplně v něm zatrnulo. Moc se nerozmýšlel a přemístil se z místa, kde stál, rovnou na dvorek Děravého kotle.

ooOoo

Sean už nějakou chvíli postával u Krucánků a Kaňourů a Jason pořád nikde. ‚Kde se ten zatracený zamilovaný pošuk toulá?‘ pomyslel si naštvaně a vydal se mu naproti. To mu už lidi kolem začali zděšeně naznačovat, že se něco stalo a ukazovali směrem, kudy šel Jason. Jejich zmateným výkřikům nevěnoval příliš pozornosti, protože se rozběhl ulicí a hledal Jasona, nebo stopy nějakých nepokojů.

Vtom ho něco zarazilo. Vstup do Děravého kotle se automaticky zavírá, když kouzelníci projdou, ale teď byl stále dokořán. V uzavření mu bránila ruka člověka, který ležel na dvorku za průchodem. Ani nemusel příliš přemýšlet, aby odhalil, čí je to paže. Vyndal hůlku a během okamžiku byl u přítele. Ke své hrůze ho našel ležet v tratolišti krve, která z něho nebezpečnou rychlostí unikala z několika ošklivě vyhlížejících ran. Rychle kouzly zacelil několik nejhorších zranění, aby zastavil to největší krvácení.

„Enervate,“ pronesl s hůlkou zamířenou na Jasonův obličej. Ten se zhluboka nadechl a upřel svůj lehce nepřítomný zrak na Seana, jakoby se snažil upamatovat, co se vlastně stalo. Pak natáhl svou zkrvavenou ruku a přitáhl si kolegu za plášť k sobě.

„Hermiona,“ zašeptal nehlasně. „Unesli…,“ vydechl z posledních sil, než jeho vědomí opět odplulo. Sean překotně hrábnul do kapsy a rychle aktivoval nouzové přenášedlo ke Svatému Mungovi. 

44. kapitola