Vábení moci - 42.

kapitola 42. Vždyť je to Malfoy! (autor Nade)
Zase mám zpoždění? Sakra! Jarní prázdniny mi trochu zamíchaly s časem. Myslela jsem, že budu psát jako divá, ale rodina mi udělala čáru přes rozpočet. A rodinné aktivity se nedají ošidit. :-)
Jako vždy děkuji všem, kteří se mi tu upsali krví a potěšili mou dušičku: tess, Káťa, terkic, Kitti, Zuzana, bacil, můj věrný anonymek, Yoku, Yuddle, Jutaki, Majduš, Lucka, Saskya, Yonade, Lafix, Gaby, Weronika, anneanne, Katie11 a Lily. Velké díky vám všem.

42. kapitola – Vždyť je to Malfoy!

Druhý den se Harry probudil až kolem druhé hodiny odpolední. Po noční spal jako zabitý a teď se cítil dostatečně odpočinutý na to, aby v pohodě zvládnul druhou noční. Luciusovo přání sladkých snů asi splnilo svůj účel. Jason pravděpodobně tak příjemné sny neměl. Harry se té myšlence pobaveně ušklíbnul a vyhrabal se z postele. Dal si důkladnou sprchu a pustil se do přípravy oběda. Zatímco se pod poskakující pokličkou vařily brambory a z pánve zavoněl steak s dušenou zeleninou, vzpomněl si Harry na drobnou knížku, kterou mu včera večer dala Mia. To rozhodlo o způsobu trávení dnešního odpoledne.

Po obědě, který si musel sám sobě pochválit, si uvařil pořádný kotlík silné kávy, usadil se u krbu a pustil se do čtení.

Kniha Magická propojení a jejich praktické využití byla zaměřená především na ochranná a výstražná kouzla, používaná při ochraně dětí jejich rodiči. Protože však Harry znal neuvěřitelnou schopnost své kamarádky, vytěžit důležité poznatky i z těch nejneočekávanějších zdrojů, nenechal se odradit a velmi pozorně četl vše, co kniha nabízela. Měl na paměti Mioninu připomínku, aby četl mezi řádky. Byl pevně odhodlán nenechat se zahanbit, aby ji pak nemusel se sklopenýma ušima prosit o vysvětlení, co vlastně měla na mysli. Naštěstí to bylo docela zajímavé čtení. Harryho po těch letech ještě pořád překvapovaly možnosti, které magie nabízí. Drobné maličkosti, které neuvěřitelně usnadňovaly spoustu věcí a situací.

Bylo tady i několik kouzel, které měly účinky velmi podobné rituálu MEUS. Rodiče byli schopni vycítit, že je jejich dítě v nebezpečí a přemístit se za ním. Nejednalo se však o černou magii, takže se to obešlo bez rituálu krve. Šlo o běžná kouzla bílé magie, jejich nevýhodou však bylo, že neměla dlouhého trvání a musela se časem obnovovat. Na druhou stranu, žádné dítě by asi nechtělo být s rodiči nadosmrti spojeno tímto způsobem. Takže to vlastně bylo v pořádku.

Významné bylo doporučení, že než se přemnisťovat za dítětem do neznámého nebezpečí a ohrozit tak i životy a zdraví rodičů, je mnohem vhodnější některou součást jeho oblečení přeměnit na přenášedlo směrované k amuletu, který u sebe měl otec nebo matka. V případě ohrožení bylo mnohem efektivnější na dálku aktivovat přenášedlo a jednoduše dostat dítě ze života ohrožující situace pryč. To Harrymu připomnělo okamžik, kdy Lucius díky mileneckému volání uniknul ze spárů Morcerfa. Jenže načasování bylo v tomhle konkrétním případě bohužel pouhá šťastná náhoda. Harry vůbec nemohl tušit, kdy je Lucius v průšvihu a i jeho pověstné instinkty tu byly k ničemu. Tuhle myšlenku si uložil do svého podvědomí s tím, že se k ní ještě vrátí, protože je vhodná k hlubšímu zamyšlení.

K dětským přenášedlům zde byla užitečná rada, aby k těmto účelům nebyly používány takové části oděvů, jako jsou čepice, šály, rukavice, či jiné svršky. Prostě věci, které děti můžou snadno odložit, nebo ztratil. Harry se s chutí zachechtal při pomyšlení, že ratolesti jeho přátel budou mít všechny ponožky, nebo hůř, spoďárky, opatřené přenášecím kouzlem. Ta myšlenka ho tak pobavila, že se chvíli nemohl soustředit na další čtení. Harry si usmyslel, že si schválně počká, jak s tím Hermiona naloží. Nepochyboval, že jeho vynalézavá kamarádka to vyžene k dokonalosti. Bude jako dračice hájící svá mláďata a Harry do budoucna počítal s tím, že na ni s Ronem budou muset naléhat, aby svým ratolestem dala aspoň trochu volnosti. Protože ať je to jak chce, ani Mia není dokonalá. Občas to dost přeháněla a uměla být opravdu nesnesitelná ve svém přesvědčení, že má pravdu. Měl ji moc rád, ale občas byly situace, kdy Ronovi opravdu nezáviděl. Jeho kamarád však byl dostatečně splachovací, aby její drobné posedlosti ustál. A když ne, tak běžel k Harrymu pro pomoc. Některé věci se prostě nikdy nezmění.

Harry si za odpoledně přečetl knížku celou a dokonce se k některým zajímavým pasážím vrátil. V hlavě se mu totiž urodila myšlenka. Nápad, který musel ještě pořádně promyslet a probrat si ho ze všech stran. Nelenil a otevřel skrytou místnost, kde byly uloženy a dobře zabezpečeny, knihy z dědictví Blacků, které nebyly přímo nebezpečné, ale jejich obsah byl na hranici zákona. Těch, které mohly svým čitatelům ublížit, se už dávno zbavil.

Po chvíli hledání našel několik výtisků, které pro jeho potřebu vypadaly slibně. Uložil si je na stolek ke svému oblíbenému křeslu a než se pustil do jejich studování, zabezpečil krb proti vstupu. Nechtěl, aby kdokoli, včetně  jeho přátel, věděl, nad čím uvažuje, dokud sám nebude mít konkrétní představu.

Přivolal si pergamen a brk, aby si mohl dělat poznámky a pustil se do práce. Netrvalo dlouho a vypadal jako Hermiona v jejím největším učebním náporu před zkouškami v Bradavicích. Měl kolem sebe několik rozevřených knih, ve kterých na přeskáčku listoval a vypisoval si zajímavé informace, které se hodily k jeho účelu. Blížil se večer, čas nástupu na další noční směnu, a Harry pomalu dospěl k pevnému rozhodnutí. Odložil brk a znovu si několikrát pozorně přečetl všechno, co zjistil. Teď už jenom vymyslet, jak to uskutečnit.

Rychle uklidil všechny knihy zpět do zabezpečené místnosti, pro jistotu tam uložil i svůj pergamen a šel se připravit do práce. Dal si lehkou večeři, pro jistotu si připravil i svačinu, hodil na sebe hábit, zabezpečil dům a vydal se do práce. Všechno to dělal zcela automaticky, protože hlavu měl plnou myšlenek na svůj lehce kacířský plán, který dostával stále jasnější podobu.

V kanceláři už ho čekali jeho dva kolegové. Právě když vstoupil do dveří, slyšel Jasona, jak si stěžuje, jakou na něho Lucius včera spustil hrůzu. Sean se upřímně bavil jeho žalujícím vyprávěním a se smíchem se otočil na Harryho.

„Takže, jste vy dva už oficiálně pár?“ zeptal se.

„Nečetl jsi noviny?“ ušklíbnul se Harry a odhodil hábit na věšák. „Tam to přece píšou, ne?“

„Nejsem dnešní, abych věřil všemu, co se v novinách píše. A navíc to nelze vyvodit ani z chování pana Malfoye, protože on se k tobě chová majetnicky od samého začátku,“ ubezpečil ho Sean. „Je to na tobě, Harry. Tak ano nebo ne?“ Nasadil výraz důvěryhodné vrby, čímž Harryho pobavil, protože Sean by byl skutečně vrba, pokud by ovšem vedle něho nestál Jason.

„No dobře. Odpověď je ano,“ přiznal trochu neochotně a čekal, jakou odezvu to vyvolá.

Sean se pousmál na znamení, že to věděl, pouze čekal na oficiální potvrzení z úst přítele. Jason však zareagoval trochu pochybovačně.

„Jsi si jistý, Harry?“ zeptal se naléhavě. „Po tom, co jsem včera viděl…,“ lehce se otřásl. „Vždyť je to Malfoy!“ Poslední slovo vyslovil pomalu a zřetelně, jakoby očekával, že tímhle způsobem ještě dokáže otevřít Harrymu oči.

„No ano, je to Malfoy,“ připustil Harry s pokrčením ramen. „Nevyzpytatelný, tajemný a s temnou minulostí. Ale je tady něco…“ Harry nevěděl, jak to přesně vyjádřit. „To bys prostě musel být v mojí kůži. Nedokážu to racionálně vysvětlit.“

„To stačí, pánové,“ přerušil ten nikam nevedoucí rozhovor Sean. „Ten hábit si klidně zase natáhni,“ řekl směrem k Harrymu, „protože dnes jdeme ven hned. Máme službu v Příčné ulici v rámci bezpečnostních opatření.“

„Ministr je nervózní?“ zeptal se ho Harry, zatímco si opět oblékal hábit.

„Tlačí na něho tisk, že dělá málo pro ochranu veřejnosti a tak se rozhodl, že neuškodí, aby byli Bystrozoři trochu víc vidět,“ informoval Sean.

Na to se Jason zachechtal. „Na ukázkovou akci není nikdo lepší, než všemi opěvovaný, vyvolený, nesmrtelný Harry Potter,“ zadeklamoval okázale a vysloužil si tím přátelský pohlavek hned ze dvou stran.

„To není fér,“ protestoval hned ublíženě. „Vy jste se proti mně spolčili!“

„Nemel pořád,“ šťouchnul do něho Harry ramenem a společně se vydali do Příčné ulice.

I když byl nedělní večer, v Příčné ulici bylo stále živo. Harry neměl službu na takových místech příliš rád, protože někteří lidé si stále ještě nemohli odpustit, aby mu nevěnovali svou přehnanou pozornost. S naučeným zdvořilým úsměvem odpovídal na pozdravy známých i zcela neznámých lidí. Naštěstí hysterie, která ho obklopovala v období těsně po válce, už opadla a tak služba probíhala celkem v klidu. Pomalu přecházeli ulicí ozářenou umělým osvětlením a pozorně sledovali dění kolem sebe. Nejznámější kouzelnická ulička měla v každou denní dobu své kouzlo. Přestože mnohé krámky už byly zavřené a některé se k tomu chystaly, spousta potencionálních zákazníků tudy stále ještě bloumala a nahlížela do výkladů. Ulice se pomalu vyprazdňovala, protože většina kouzelníků šla v pondělí do práce a se žhavým nočním životem se dnes nepočítalo. Přesto některé restaurace a mnohé nálevny zavíraly dost pozdě, takže přítomnost Bystrozorů byla vítaná.

Už bylo po desáté hodině, když se přímo před Harrym z boční uličky vynořil Draco Malfoy.

„Zdravím,“ řekl Harry trochu překvapeně. „Tebe bych tu nečekal.“

„Á, strážci pořádku v akci,“ prohlásil trochu uštěpačně s polovičatým úsměvem.

„Taky tě zdravím,“ dodal. „Právě jsem se zabýval dobročinnými skutky u jedné osiřelé rodiny,“ prohlásil, aby Harrymu ozřejmil svou přítomnost zde a přitom neprozradil víc než je třeba. „Ještě mám jednu schůzku, která s tím souvisí, takže se možná dnes v noci ještě potkáme.“

„Tak fajn,“ protáhnul Harry. Bylo mu jasné, že Draco je právě na válečné stezce. Hledá zrádce, který je podrazil.

„Kdybys potřeboval nějak pomoc, tak volej,“ popíchnul ho, „poběžíme tě zachránit. Že jo, kluci?“ obrátil se na své kolegy. Přitom pobaveně zaregistroval, jak Jason s úžasem zírá na mladého Malfoye. No páni!

„Nic člověka tak nepovzbudí, jako bdělí strážci,“ prohlásil Draco kysele. „Ale obávám se, že vás potřebovat nebudu. Jaká škoda.“

„Co bychom pro tebe neudělali,“ zasmál se Harry jeho tónu, který rozhodně nevyjadřoval lítost.

„Já radši půjdu, než se mi tady samým nadšením roztečeš. Omluvte mne,“ pokynul hlavou směrem k Seanovi a Jasonovi. Pak důstojně s hlavou vztyčenou odkráčel, jakoby mu to tady všechno patřilo.

Harry se za ním pobaveně díval, typický Malfoy. Přesto byl rád, že mají službu poblíž. Mladý Malfoy zřejmě skutečně ví, co dělá, ale jeden nikdy neví. Nerad by jeho otci sděloval, že se mu něco stalo.

Nebyl však jediný, kdo upíral pohled na záda vzdalujícího se muže. Jasonovy oči zářily jako zlatokopovi, který právě našel zlatou žílu. Harry mu zamával rukou před očima, čímž ho vytrhnul ze soustředění. Mladík k němu obrátil svůj užaslý pohled.

„To byl…,“ začal.

„Draco Malfoy,“ doplnil ho Harry. „To opravdu není těžké uhodnout.“

Jason se k němu otočil, položil mu ruku na rameno a odhodlaně mu pohlédnul do očí.

„Harry, já vím, že budeš zklamaný, ale srdci se nedá poručit,“ prohlásil k všeobecnému pobavení. „Právě jsem se zamiloval a je to vážné.“ Svůj proslov doplnil výrazem lítosti nad tím, že musí svého Harryho tak zklamat.

Harry jeho výstup sledoval s užaslým úsměvem a Sean se doslova zkroutil potlačovaným smíchem.

„Chceš mi tím naznačit, že ses zamiloval do Draca Malfoye?“ zeptal se. Znal Jasona dost dlouho na to, aby věděl, jaký je to komediant. Většinou nic nemyslel vážně. Byl si jistý, že tohle je opět jen jeden z jeho žertíků.

„Připomínky se nepřijímají,“ odbyl ho rozšafně Jason.

„Vždyť je to Malfoy!“ vrátil mu Harry a dal si záležet, aby to znělo úplně stejně, jako Jasonova připomínka na začátku dnešní směny.

„Pravděpodobně není Malfoy jako Malfoy,“ ušklíbnul se Jason rozpačitě a Harry s ním v duchu souhlasil. „Jeho otec je opravdu děsivý, ale on je tak… sladký,“ dodal se zasněným úsměvem. To už se Harry smál nahlas.

„Neopovažuj se něco takového říct před ním, protože jinak to bude to poslední, co uděláš. Věř mi,“ varoval ho. Bodře ho poplácal po rameni a prošel kolem něho dál do ulice, aby pokračoval v pochůzce.

Když se k němu jeho kolegové připojili, ještě pořád se pochechtával. Nesmírně ho pobavila představa chladného Draca Malfoye obletovaného mírně potrhlým Jasonem. S neustálým pošťuchováním jim služba utekla docela rychle a bez zvláštních komplikací, když nepočítáme skupinu značně podnapilých výtržníků, které bylo třeba trochu umravnit.

ooOoo

V pondělí odpoledne byl Harry skřítkem uveden do pánského salónku na Malfoy Manor, kde seděl Draco a probíral se poštou.

„Ahoj, Malfoyi,“ zahlaholil a rozhlédnul se kolem. „Lucius tu není?“

Mladík k němu zvednul hlavu a s pozvednutým obočím a blahosklonným úsměvem, který věnujeme dětem a jejich hloupým otázkám, na něho chvíli zíral. Harry mu věnoval jenom otrávený výraz a tak se po chvilce smiloval.

„Vítej, Pottere. Otec tu skutečně právě teď není, ale vrátí se během okamžiku. Vyskytla se jakási neodkladná záležitost, ale neměj obavy, nenechá tě tu se mnou příliš dlouho samotného. Určitě bude spěchat. Zatím se usaď a dej si kávu.“ Elegantním pohybem hůlky přivolal další šálek.

„Díky, to jsem potřeboval,“ pronesl Harry a plácnul sebou do pohodlného křesla, za což ho stihnul nesouhlasný pohled, který nemilosrdně ignoroval. „Má s tím Lucius nějaký problém?“ zeptal se a požitkářsky upil z nabízeného nápoje.

„Z nějakého, mně naprosto nepochopitelného důvodu,“ ušklíbnul se blonďák, „nabyl otec dojmu, že nechávat nás dva o samotě je nebezpečné. Rozumíš tomu?“ Nahodil tak udivený výraz, že se Harry rozesmál.

„Ne, nerozumím,“ přistoupil na jeho hru. „Vždyť já už se dávno nechystám zakroutit ti krkem, kdykoli tě uvidím.“

„Myslel jsem si to,“ pronesl spokojeně Draco. „Jen pro tvou informaci uvádím, že je to vzájemné.“

„Díky, to se mi fakt ulevilo,“ křenil se Harry.

„To se však může snadno změnit,“ pronesl jen tak mimochodem Malfoy.

„Nic jiného bych od tebe ani nečekal,“ pochechtával se spokojeně mladý Bystrozor.

„Tvůj nehynoucí optimismus mě ničí, Pottere“ zavrčel otráveně Draco a dál se věnoval své poště.

Harry si užíval své kafe a pozoroval spolužákovo počínání. Chvíli bylo ticho a ozývalo se jenom šustění pergamenů a papíru, v němž byl zabalený jeden z balíčků. Z papíru vyklouzla velká, okázale vyhlížející bonboniéra, nazdobená stříbrnými mašličkami, které se magicky třepotaly jako motýlí křídla. Harry to samozřejmě nevydržel.

„Nějaká milostná korespondence?“ zeptal se poťouchle.

„Samozřejmě,“ odbyl ho lhostejně. „Neustále dostávám nabídky k sňatku. Zdá se, že jméno Malfoy má stále ten správný zvuk.“

„Zvuk cinkajících galeonů,“ potvrdil Harry. „To nepochybuju. Svobodný Malfoy musí být pro vdavekchtivé dámy neskutečné dráždidlo.“

„Zapomínáš na důvtip a šarm, kterým my Malfoyové disponujeme v nepřeberné míře,“ prohlásil samolibě.

„No jo, málem bych zapomněl,“ špičkoval Harry.

„Nedělej se, Pottere. Jak jinak by se otci podařilo chytit takový úlovek, jako jsi ty,“ rýpnul si Draco. „Na prachy asi ne. Slyšel jsem, že se v nich doslova topíš.“

„Já nejsem žádný úlovek,“ prohlásil trochu dotčeně Harry a teď se pro změnu pochechtával mladý Malfoy.

„Pokud si dobře vzpomínám, tak tebe taky uháněly davy,“ připomněl mu poválečnou hysterii fanynek. „Ale ty jsi na to šel opravdu chytře.“

„To zní podezřele jako kompliment, ale nejsem si jistý, co tím myslíš,“ prohlásil trochu zaraženě Harry.

„Nejdřív jsi největší vlnu ctitelek odbyl tím, že ses zasnoubil s Weasleyovou, a zbytek jsi dorazil, když se o tobě rozneslo, že jsi gay. Opravdu geniální taktika,“ rozesmál se Draco.

„Pitomče,“ zabručel s úsměvem Harry. „To nebyla žádná taktika, prostě se to stalo.“

„Očividně to zabralo. Takže teď zbývá spousta možností pro nás, Malfoye.“

„Pro nás?“ zarazil se Harry.

„Otec je teď taky volný, nezapomeň,“ připomněl mu Draco.

„Teď už ne,“ nasupil se Harry. „A myslím, že v novinách už náš vztah rozmázli dostatečně.“

„To nic neznamená,“ pousmál se zamračenému výrazu, který Harry nasadil. „Musíš si uvědomit, Pottere, že spousta nablblých ženských to bere jen jako jeho dočasnou kratochvíli. Myslí si, že jejich křehká krása a něžná péče ho obrátí zpět na tu správnou cestu.“

„Dočasná kratochvíle, nablblé ženské,“ brblal si pro sebe. „Skoro se bojím zeptat, jak na to reaguje.“

„Můžeš být v klidu. Zatímco já si občas vyberu některou z nabídek, která se mi zdá zajímavá a na tu odpovím, samozřejmě nezávazně,“ doplnil na vysvětlenou, „otec náš krb zásobuje poměrně dostatečně.“

„Neuvažoval někdy nad tím, že se znovu ožení?“ zeptal se Harry a zamaskoval pocit úlevy.

Draco zavrtěl hlavou. „První nabídka mu přišla asi dva týdny po pohřbu matky. Strašně se tenkrát rozzuřil a na dopis odpověděl velmi razantně. Obávám se, že použil i některé výrazy, které se tak úplně neslučují s decentním vystupováním Malfoye.“ Draco se škodolibě usmál. „Ta dáma si ten dopis na památku určitě neschovala.“

Harry se té představě zasmál. Věděl, jak dokáže být Lucius jedovatý, když chce někoho urazit, a při tom nepoužije jediný vulgární výraz. Ten dopis musel být excelentní.

„Nemusíš žárlit, Pottere,“ popichoval Malfoy, kterému neunikly důvody tohoto rozhovoru. „Myslím, že otec je s tvým nebelvírským zadkem docela spokojený,“ rýpnul si způsobem, který Harry tak dobře znal ze školy.

„Dík, právě se mi hrozně ulevilo,“ usmál se sladce, pevně rozhodnutý, že se nenechá vytočit, k Dracově nemalému zklamání.

„Už s tebou není žádná sranda,“ prohlásil otráveně a krabičku s motýlími mašličkami odlevitoval na hromádku už vybalených bonboniér.

„Doufám, že to nehodláš všechno sníst. Bude ti blbě,“ upozornil ho škodolibě Harry.

„Udržuji si štíhlou linii,“ ubezpečil ho blonďák a Harry se tomu prohlášení ušklíbnul. „Většina z nich půjde dál do světa,“ dodal na vysvětlenou a jeho grimasu záměrně přehlédnul. V tomto družném rozpoložení je zastihnul Lucius, který právě vstoupil do dveří salónku.

„Přeji dobré odpoledne,“ pozdravil způsobně. „Dům stojí a vy dva se tu neválíte v tratolišti krve. Vše je zřejmě v nejlepším pořádku. Omlouvám se za zpoždění,“ pronesl ještě směrem k Harrymu, který mu vyšel vstříc, aby ho na přivítanou políbil. Ruku ovinul kolem jeho pasu a pevně si ho k sobě přitisknul. Draco obrátil oči v sloup a shrnul dopisy na jednu hromádku.

„Ahoj,“ zašeptal Harry, když polibek ukončili a odstoupili od sebe. „Tvůj syn je vynikající společník. Už dlouho jsem nebyl tak vyděšený, jako dneska,“ zasmál se od ucha k uchu.

Lucius nasměroval tázavý pohled na Draca. Ten jenom pokrčil rameny.

„Pottera zřejmě na smrt děsí milostná korespondence. A proto vás já a mé milované dámy,“ pozvednul hromádku psaníček, „opustíme a odebereme se do mých komnat, abychom vás nerušili.“ Na to vstal a s lehce unuděným výrazem zamířil ke dveřím.

„A nezapomeňte na mě s večeří,“ dodal, ještě než opustil místnost.

„Tohle bylo o čem?“ dotázal se Lucius svého partnera.

„Draco mě jenom informoval, jak hodně jsou oba Malfoyové požadované zboží,“ prohlásil trochu kysele Harry.

„Samozřejmě, že jsou,“ prohlásil chladně. „Dal bych ti některé z těch slabomyslných výlevů klidně přečíst, ale zkazil bych ti chuť k jídlu. A navíc se nějakou shodou okolností všechny obrátily v prach.“ Pak probodl Harryho zkoumavým pohledem. „Žárlíš?“

„Tak normálně, možná malinko, nijak zvlášť,“ snažil se to bagatelizovat, ale Luciuse neoklamal.

„To zjištění je překvapivě potěšující,“ prohlásil a přitáhnul si ho k rychlému tvrdému polibku. Když Harryho pustil, ten si zmateně pomyslel, že spokojeně se usmívající Lucius vypadá občas dost děsivě.

Malfoy ho však nenechal dlouho rozjímat a za ruku ho odvedl na pohovku, kde si ho usadil vedle sebe. Jeho ruku však nepustil a Harry musel uznat, že sedět takhle vedle Luciuse je pro něho příjemné. Velmi příjemné. Chvíli si jen tak nezávazně povídali a Harry vyprávěl zábavné historky z práce. Lucius k tomu měl občas připomínky v tom smyslu, že pokud takto přistupují ke své zodpovědné práci, je s podivem, že svět ještě není vzhůru nohama. Ve skutečnosti se však příjemně bavil, i když zmínky o Jasonovi přecházel s kamenným výrazem. Což pro změnu bavilo Harryho.

„Včera jsem ve službě potkal Draca,“ navázal na události včerejšího dne. „Jestli jsem to dobře pochopil, tak vdova Campbelová má o živobytí postaráno.“

„Ano, Draco vše zařídil k všeobecné spokojenosti,“ prohlásil Lucius a neskrýval pýchu na svého potomka.

„A taky mám pocit, že se chystal pronásledovat toho vašeho zrádce. Mám pravdu?“ zeptal se trochu ostražitě. Chvíli bylo ticho, jak Lucius přemýšlel, jak či vůbec má odpovědět. Nakonec se rozhodnul.

„Už jsme zjistili, o koho se jedná, ale jak se dalo předpokládat, slehla se po něm zem. Ale je jenom otázka času, kdy vystrčí nos z úkrytu. Dokážu být velmi trpělivý,“ pronesl zlověstně.

„Asi ho nebudeš chtít vydat spravedlnosti, že?“ zeptal se Harry, i když už předem tušil odpověď.

„To by bylo pro mé zájmy příliš riskantní. Ale buď klidný, nemá šanci uniknout a nezůstane bez zaslouženého trestu,“ ujistil ho. Z jeho chladného hlasu přeběhl Harrymu mráz po zádech.

„Víš, že mi tahle představa nedělá dobře. Braní spravedlnosti do vlastních rukou je nezákonné. Nechci stát proti tobě,“ nedokázal v hlase potlačit strach a jemnou výčitku.

„Věř mi, že to je to poslední, co bych si přál. Proto se nikdy nikdo, dokonce ani ty, nedoví žádné podrobnosti. Nejspornější záležitosti si zajišťuji sám a jsem v tom opravdu dobrý.“ Tvrdý pohled očí a pevně sevřené čelisti nevěstily nic dobrého. Žádný samolibě namyšlený úsměv, který Malfoy používal při své obvyklé sebechvále.

Harry zavřel oči a snažil se potlačit bolestné sevření žaludku. Nechtěl, aby Lucius někoho zavraždil, nebo nechal zavraždit. A nesejde na tom, jestli se jedná o někoho, kdo si to zaslouží. Pak ucítil teplý dech na své tváři.

„Pro tvůj klid, přísahám, že přežije,“ zašeptal mu Lucius do ucha. Když na něho Harry pohlédnul, opět uviděl ten jiskřivý pohled a mírný uklidňující úsměv. Moc dobře věděl, co Harrymu běží hlavou a rozhodl se jeho obavy rozptýlit. „Respektuji tvé mravní zásady. Nechci, aby mezi nás něco vstoupilo.“

„Věřím ti,“ vydechnul mladík. Uvěřím ti cokoli, protože chci uvěřit.

Lucius prsty jemně přejel po jeho tváři, sklouznul po hraně čelisti až na bradu, kterou lehce přizvedl, aby se lépe dostal k ústům. Jemnými polibky ho chlácholil i dráždil současně. Netrvalo dlouho, aby Harry sám sebe přesvědčil, že mu tohle nestačí a s nespokojeným zavrčením rozpoutal malou válku. Lucius se mu zasmál přímo do úst, zatímco mu rukou zajel do střapatých vlasů a za zátylek si ho pevně přidržel, aby jejich spojení bylo ještě intenzivnější. 

Tohle jejich malé vášnivé intermezzo však Harry jemně přerušil, protože potřeboval s Luciusem projednat ještě jednu důležitou věc. Tušil, že to nebude snadné a tak chtěl využít této chvilky, kdy byl jeho partner příjemně naladěn.

„Možná by tě zajímalo, že Hermiona našla nějaké zajímavé informace a že mě to přivedlo na jeden nápad,“ začal neohrabaně. Lucius zpozorněl a štěrbinkami svých přivřených očí se zaměřil na Harryho obličej.

„Proč mám takový neodbytný pocit, že se mi to nebude líbit,“ vyslovil řečnickou otázku.

Harry se zhluboka nadechl. „Myslím, že nebude,“ přiznal. „Ale všechno má svůj důvod.“

Lucius se odtáhnul, pohodlně se opřel a založil si ruce na prsou.

„Tak směle do toho. Nešetři mě,“ vyzval Harryho.

Ten dlouho neváhal, protože už to stejně nakousnul a za pokus nic nedáš. Prostě na Luciuse postupně vysypal celou svou myšlenku, která ho napadla po přečtení Miiny knížky. Dokonce sebou přinesl i pergamen, na který si psal poznámky a argumenty, aby ho mohl přesvědčit o správnosti své teorie.

Na ten však nedošlo, protože Lucius okamžitě vyletěl. „Zbláznil ses?! Na něco takového okamžitě zapomeň!“

„Ještě jsi ani neslyšel všechny argumenty,“ zkusil to Harry s psíma očima. Bezúspěšně.

„Jak tě vůbec mohlo napadnout, že bych na něco takového přistoupil!“ vyštěknul Lucius vztekle a s prásknutím dveří opustil místnost.

Harry si povzdechl a založil si ruce za hlavou. Tak tahle fáze neskončila nejlíp. Zkusíme variantu dvě.

43. kapitola