Red Hills - 5.

Autor: Akame Sora
Překladatel: Nade

Tak a máme tu další kousek. Jsem moc ráda, že se vám povídka líbí a doufám, že ani do budoucna nezklame. :-)
Opět děkuji všem komentujícím a mrkněte na minulé komentáře, nechala jsem vám tam hlášky. :-D Hezky se bavte.

5. kapitola

Harryho oblíbená hospoda byla ten večer velmi tichá a klidná, což muži sedícímu u stolu velmi vyhovovalo. Pomalu upíjel pivo a myšlenky nechal volně plynout.

Ron ho hrdě informoval, že famfrpálové hřiště bylo dokončeno. Tým Weasley a Weasley se osvědčil taky skvěle. Fred a George byli pověřeni zřizováním prostor určených k vedení lektvarové výuky. Zpočátku Harry protestoval proti jejich umístění ve sklepení, protože s ním měl spojeno příliš mnoho nepříjemných vzpomínek, ale přátelé ho unisono informovali o nebezpečích, které sebou nesly nestabilní přísady.

„Harry, víš, co by se stalo v případě výbuchu?“ obrátil Fred oči v sloup, jako kdyby nemohl uvěřit, že by Potter mohl být až tak hloupý. „Základy ochrání celý hrad, tlusté zdi vydrží opravdu hodně a kromě toho minimalizují následky požáru, protože kámen je účinná překážka.“

No, v téhle záležitosti se bystrozor přít nehodlal. Na rozdíl od dvojčat nebyl nikdy machr v lektvarech. Co si pamatoval, vždycky s nimi experimentovali a vyráběli stále nové věci do svého obchůdku.

Takhle byly, podle Harryho mínění, budoucí laboratoře a třídy na výuku tohoto velmi složitého oboru svěřeny do opravdu dobrých rukou, a mohl si být jistý, ať jeden nebo druhý, ale Weasleyovi nic nepřehlédnou.

Ale peníze byly stále problém. Vybavit školu tak, aby mohla přijmout studenty, to byla bezedná finanční jáma. Harry si byl dobře vědom, že prázdné prostory jsou k ničemu. Musí být naplněny příslušným vybavením, je třeba najmout učitele, zajistit platy... A to ho znovu přivádělo k nabídce Draca Malfoye.

Ale po jejich posledním rozhovoru, vlastně jediném rozhovoru, pochyboval, že by se s ním chtěl Fretčák ještě setkat. Než toho večera stihnul doběhnout ke dveřím, stačil se blonďák přemístit, protože to udělal přímo za jeho prahem. Harry nevěděl, jestli si má oddechnout úlevou, nebo se proklít kvůli své vlastní hlouposti. Nakonec se ještě dostal do křížové palby mezi Ronem a Hermionou. Kamarád samozřejmě vyjádřil své uspokojení, že ten slizký kretén zmizel z jejich života dřív, než se v něm vůbec objevil. Hermiona na to však měla zcela jiný názor. Podle jejího vyjádření bylo Harryho chování nezralé a svědčilo o nedostatku perspektivního myšlení. Měl by dát stranou všechno nepřátelství a přijmout Malfoyovu nabídku, alespoň dokud se škola nestane finančně nezávislou. Pak by mohl nežádoucího partnera vyplatit, a tím se ho zbavit jednou provždy.

Rozpoutala se hádka, která samozřejmě skončila naštváním jak Rona, tak i Hermiony. V tomto stavu přetrvali celé dva dny, ale potom se Weasley Grangerové, jako obvykle, zkroušeně omluvil. Spolknul svou hrdost a požádal Harryho, aby ještě jednou zvážil Malfoyův návrh, protože i když je špatný a všeobecně zkažený, tak Fretčák s penězi, navzdory tomu, že je stále špatný, nejspíš prošel karanténou.

Nakvašený Potter ovšem kamarádku ubezpečil, že pokud někdy podepíšou smlouvu se Zmijozelem, neměli by počítat s jejím zrušením, protože jakmile začne škola vydělávat, blonďáka od zisků nic neodtrhne.

Po všech těch zmatcích si Harry musel trochu odpočinout od svých, někdy až příliš hlasitých přátel, a tak skončil v hospodě "Pod Dračím zubem" a zíral do pěnivého zlatého nápoje.

Malfoy... Proč vždycky, když přišly potíže, musel do toho být zapojený ten světlovlasý kretén? Celých sedm let se nenáviděli a Harry si kvůli tomu vůbec nestěžoval. Spory s Fretkou srostly s jeho školním obdobím a byly stejně normální a potřebné, jako vzduch k dýchání. Už před časem prohlásil, že kdyby nebylo těch věčných hádek, rvaček a utkání, život by byl mnohem nudnější.

Bazilišek, Quirrell, Turnaj tří kouzelníků, Cedrikova smrt, hledání viteálů, Smrtijedi, to všechno v průběhu celé školní docházky směřovalo k jednomu – k Voldemortovi. Harry se stále podvědomě cítil ohrožený a napjatý, jakoby v očekávání úderu. Malfoy byl paradoxně bezpečným nepřítelem, který představoval výzvu, současně však neznamenal skutečné nebezpečí. Čím bylo pár prokletí, zlomený nos a s gustem házené urážky, proti červenookému hadovi, který rozdělil svou duši jako klonovanou ovci? Příprava na něco většího. Harry si cenil Malfoye a Malfoy si svým pokrouceným způsobem cenil Harryho, a Zlatý chlapec to dobře věděl. Už dávno došel k závěru, že když se na to podívá zpětně, tak on i Fretka měli jakési zvrácené potěšení v tom, že na sebe prostě štěkali jako psi.

Ale i když uznával roli Zmijozela ve svém životě, neznamenalo to, že by ho měl rád. Naopak, štvaly ho ty jeho ulízané vlasy, které byly vždy uspořádány dle přání majitele a dokonce i po boji se jevily spíš jako malebný nesoulad, než jako obyčejně rozcuchané. A navíc, ty jeho zatracené oči. Jak může mít normální člověk oči v různých barvách? Měly by být hnědé, modré, šedé, zelené nebo černé. Každý měl jen jednu barvu očí a na tom zůstávalo, ale Malfoy ne! To ne, na něj by to bylo příliš obyčejné! Oči toho zmetka se měnily podle jeho nálady. Harry si někdy v šesté třídě mimoděk všiml téhle podivné skutečnosti a s obsedantní zvědavostí to analyzoval coby zajímavý objekt zkoumání. Spokojený Zmijozel, obklopený svými přáteli, měl oči modré, ale když se něčeho obával, přešly do odstínu šedé. V zármutku potemněly a objevil se na nich grafitové skvrnky.

Odstín rozběsněného moře dostávaly, když se díval na Harryho. Ó ano, to pak byla skutečná bouře, ve které jste mohli vidět vztek, nenávist a touhu působit bolest. Někdy Harry přemýšlel, jestli to jsou už všechny barvy, které mohou Malfoyovy oči získat, ale nějak si nedokázal představit, jaké další extrémní pocity by to mohly způsobit.

Povzdechl si a napil se piva. Z kapsy vytáhl cigarety a jednu si zapálil, s blažeností vdechnul kouř. Dokonce i zlozvyk ho spojoval se zasraným Zmijozelem. Začala kouřit po událostech na astronomické věži, když pod Petrificem sledoval bastarda, který ohrožoval Brumbála. Pak se objevil Snape a on mohl jen přihlížet, jak ředitele málem zabila Avada. Co na tom, že se později ukázalo, že to všechno bylo jen zrežírované? Zažil tehdy takový stres, že následující den poslal Hedviku do Prasinek a pak se ukryl na cimbuří, aby se poprvé ve svém životě opil Ohnivou a zapálil si.

Nakonec se Malfoy ukázal jako celkem chytrý špión, který časem překonal svého mistra a kmotra.  Jako syn známého Smrtijeda, měl přístup k nejtajnějším plánům Voldemorta a jen díky tomu vzrostla síla Řádu a útoky stoupenců temné magie byly omezené.

Bylo možné Fretku ještě nenávidět? Kdyby se Harry dost nesnažil, jeho nenávist by se scvrkla na velikost oříšku. Ve skutečnosti, teď už Zmijozela jen neměl rád, nebyl z něho odvařený, pořád ho považoval za prohnaného velekreténa, ale bohužel věta "Nenávidím tě, Malfoyi," musela být odstraněna z jeho slovníku.

„Můžu si přisednout?“ přerušil jeho myšlenky dobře známý hlas. Opatrně odklepl popel do samočistícího popelníku a s úsměvem se obrátil k chlapci za ním.

„Ahoj, Michaeli. Nemusíš se ani ptát“, vstal a objal blondýna, který mu s pobavením pocuchal vlasy. „Pivo?“

„Rád“, posadil se mladík a pokynul servírce. „Jak se máš? Slyšel jsem, že slavný bystrozor odchází na odpočinek.“

„Řekněme“, přikývnul a podíval se na svého společníka. „Dal sis ostříhat vlasy.“

„No...“ Mladý muž si přejel rukou přes jeho krátký, asi deseticentimetrový sestřih. „Z ohonu jsem už asi vyrostl.“

„Měl jsem ho rád“, mrknul Harry a kývl na servírku.

„Já vím, zvlášť v jisté situaci“, odfrknul si blonďák pobaveně. „Ale přišlo mi, že je čas na změnu a kromě toho... Dennis nemá rád dlouhé vlasy.“

„Dennis? Dennis Creevey?“ usmál se Harry. „Jak jsi to dokázal?“

„Jsem velmi přesvědčivý“, ochutnal pivo a s uspokojením si povzdychnul. „Je to opravdu skvělý chlapík.“

„Já vím a doufám, že jste šťastní“, poplácal ho Harry po ruce. „Zasloužíte si to.“

„Jo“, řekl Michael. „Jsme. Víš, co je zajímavé? Zbožňuje čokoládu hned po...“, podíval se s pobavením na Harryho.

„Oh...“, začervenal se lehce Zlatý chlapec. „Vždycky jsem tvrdil, že jsi vyčerpávající bastard a je vidět, že on to pochopil taky.“

„Zřejmě“, zasmál se muž tiše. „A co Ginny?“ zeptal se, čímž změnil téma.

„Nevyšlo to“, řekl chlapec s kyselým výrazem ve tváři. „Asi to bylo od začátku odsouzeno k nezdaru. Na chvíli jsem si myslel, že bych se ní mohl...“

„Vysoká, štíhlá, malá prsa, útlé boky“, škádlil ho blonďák.

„Nedělej ze mě zvrhlíka“, plácnul ho Harry lehce přes rameno. „Jen se mi zdálo, že jsme na stejné vlnové délce. Znali jsme se tak dlouho, ale zřejmě to nestačilo.“

„Padl ti do oka někdo nový?“

„Ne, jen jsem se rozhodl, že nebudu nikomu ničit život.“

„Přestaň! Zase ten blábol o minulosti, že nedokážeš milovat, že válka zničila něco v tobě. Nesmysl, prostě se vyhýbáš bližšímu kontaktu s lidmi. Bojíš se, aby je nevyděsily tvoje noční můry, nebo že nepochopí, že někdy jsi prostě jenom ztracený. Tisíckrát jsem ti říkal, že nejsi sám, kdo přežil válku, nejsi jediný, kdo ztratil milovaného člověka. Jediná odlišnost od nás ostatních je skutečnost, že díky tobě můžeme žít v míru.“

„Díky, vážím si toho, co říkáš, ale vůbec to nepomáhá. Pořád si nemůžu najít druhou polovičku.“ Harry dopil pivo a odsunul džbánek.

„Možná protože hledáš na špatných místech?“ přitáhnul si Michael židli a lehce objal Harryho kolem ramen. „Přehodnotíme to. Pamatuješ si svůj první polibek? Samozřejmě, že ano! Jak jsi ho popsal? Mokrý! Ne vášnivý, ne rozkošný, ne úžasný, jen mokrý. Pak jsi to zkusil s Ginny a potom jsi znechuceně bručel něco o bratrských citech.“

„Co z toho plyne?“

„A z toho plyne, můj milý, že když dokážeš tak hlasitě sténat v určitých chvílích, tak...“, odmlčel se. „Ty zbožňuješ líbání!“

„No víš, zlato, máš prostě talent“, zavrtěl Harry pobaveně hlavou, zároveň však cítil, jak mu tváře zalévá horký ruměnec.

„Ne, Harry, já jsem prostě chlap.“

„Oh...“,  mladík přimhouřil oči v zamyšlení. „Řekněme, že jsem pochopil.“

„Úžasné, Vyvolený ve věku dvaadvaceti let pochopil“, zasmál se Michael. „Kdybych nebyl tvůj přítel, právě teď bych se ti nemilosrdně vysmíval.“

„Právě to děláš“, šklebil se na něho Harry kysele. „Stejně bylo lepší si o sobě myslet, že jsem bisexuál.“

„Mudlovské stereotypy, už jsi z nich měl dávno vyrůst“, poplácal ho muž po zádech a několika doušky vyprázdnil svůj džbánek. „Teď, když byly tvoje existenciální problémy vyřešeny mistrem dedukce...“

„Zmijozele!“

„Milé, že si to pamatuješ. Můžeme přejít k další části rozhovoru?“ zkřížil Michael ruce na prsou a zvážněl. „Slyšel jsem, že otvíráš školu.“

„Jo“, povzdechl si Harry a přejel prstem po čistém dřevěném stole. „Sám nevím, jestli je to dobrý nápad.“

„Já myslím, že skvělý. Půjdeš v Brumbálových stopách a budeš jenom řídit, nebo budeš vyučovat obranu?“

„Hmm, to mám v úmyslu.“

„Bezva, konečně dobře vyškolení kouzelníci. Říkám to nerad, ale když přijde na Obranu proti černé magii, jsou na tom Bradavice dost špatně. Byl jsi zřetelná výjimka.“

„Není to tak jednoduché“, zavrtěl Harry hlavou. „Ukázalo se, že můj vznosný vzdělávací plán byl tvrdě sražen k zemi díky finančním otázkám.“

„Ministerstvo?“

„Jsou nadšeni, ale... - Můj drahý Harry, nádherný, prostě úžasný nápad! Jsme nesmírně vděční za tak nesobecké gesto... Ale sám chápeš, naše fondy jsou po válce velmi omezené.“ Šklebil se Harry, když  citoval ministra.

„Chápu…“, zamyslel se Michael. „Škola je v těchto časech celkem dobrý byznys. Když to dobře zavedeš, mohl by to být výnosný obchod.“

„Jo, mysleli jsme na to. Především pěstování vzácných rostlin. Spousta lékáren je potřebuje. Potom lektvary. To je taky zboží, na kterém se dá vydělat.“

„Tak v čem je problém?“ zvedl Michael hlavu a upřeně ho pozoroval.

„Problém je, že než na to dojde, potrvá to několik let. Získání známky vysoké kvality pro lektvary je možné až tehdy, kdy je bude vařit mládež na úrovni OVCE. U rostlin je to stejné, jejich pěstování, roubování... To taky trvá déle než rok či dva. To platí i pro ostatní oblasti. Mohli bychom vytvořit specializované skupiny studentů, kteří by v rámci cvičení a výuky mohli provádět renovační práce při zlepšování svých dovedností v přeměňování, nebo vyhledávání a zpracování magiabsorbentů vhodných pro nemocnice. Mládež by se cvičila v různých oblastech, získávala solidní vzdělání a škola by díky tomu měla příjmy. Ideální řešení, ale na to je potřeba minimálně pět let. Ty děti se toho musí hodně naučit, než budou moci cokoli z toho dělat.“

„Vidím, že jsi to důkladně promýšlel. Nemluvíš o sponzorech. Uvažoval jsi o tom?“

„Heh...“ zasmál se hořce Harry. „Samozřejmě, máme dva. Dva, chápeš? To je tak trapné.“

„A nikdo dalšího? Možná bys měl ulovit nějakou velkou rybu, to přitáhne ostatní.“

„Malfoy.“

„Ideální“, rozzářil se a podíval se na Harryho s uznáním.

„Prosím tě, aspoň ty bys mohl pochopit můj odpor k tomu bastardovi“, svěsil Potter rozčarovaně hlavu.

„Pokud jde o podnikání, měl bys osobní nepřátelství odložit do spodní zásuvky“, pokáral ho blonďák. „Jméno Malfoy se počítá. Draco ho svou službou pro blaho veřejnosti prakticky očistil od veškerého bahna. Navíc je jedním z nejbohatších kouzelníků v Anglii a když získáš někoho takového, ostatní okamžitě zavětří dobrý kšeft, protože do něho vstupuje Malfoy...“, podíval se na něj významně.

„Jsi jako Hermiona.“

„Vždycky jsem tušil, že je to velmi inteligentní žena“, usmál se Michael povýšeně.

„Je to zatracená Fretka! A navíc Zmijozel!“

„Teď se cítím osobně uražen“, zkřížil muž ruce na prsou.

„U tebe je to něco jiného“, podíval se něho Harry omluvně.

„Promiň, kocourku, ale Zmijozel zůstává po celý život Zmijozelem, z mého záznamu to nevymažeš.“

„Takže si myslíš, že bych měl souhlasit s jeho návrhem?“

„Už ti dal nabídku? A ty jsi ji odmítl? Víš, Harry, občas mě tvoje blbost udivuje“, zavrtěl Michael nevěřícně hlavou. „Neříkám, že ho máš okamžitě obejmout a nazvat nejlepším přítelem a spasitelem. Ale když ti někdo dává peníze, čisté peníze, nedívej se na iniciály na peněžence, ale ber, než si to rozmyslí.“

„Typicky Zmijozelský přístup.“

„A jak praktický!“

„Dobře, řekněme, že jsem byl přesvědčen. A co mám teď dělat? Fretka už na mě pravděpodobně poštve psy, potom co téměř vyletěl z mého domu uražený na celý svět jen proto, že jsem si ho dovolil pošpinit svou existencí“, zabubnoval Harry nervózně prsty o stůl.

„Musíš s ním promluvit. Je to Malfoy, i kdyby se cítil sebevíc uražený, nikdy odmítne něco, co voní jako prachy. Samozřejmě nejdřív pronese svůj slavný monolog, ohodí tě blátem a udělá z tebe ubožáka, kterého jenom on a zase on může milostivě zachránit, ale nakonec bude souhlasit.“

„To zní optimisticky“, zavrčel Harry. „Už se nemůžu dočkat.“

..........

Michaelova předpověď se potvrdila na sto procent. Harry bezmocně zatínal pěsti, když seděl v pohodlném křesle a díval se do potěšené tváře Malfoye, který se za mohutným stolem vykrucoval ve svém otočném křesle.

„Pottere, potom jak jsi se ke mně choval, jsem opravdu neuvěřitelně šokován, že sis dovolil požádat o audienci.“

Harry silněji stisknul zuby, aby nevstal a tu stupidní Fretku nerozdrtil. Audience! Jenom on to mohl nazvat takhle! Bylo to, jako kdyby byl korunovaná hlava a ubohý Potter k němu právě přilezl škemrat. Situaci příliš nepomohl fakt, že Zlatý chlapec se tak opravdu cítil.

„Z tvojí strany je to drzost, ale chápu, že některým z nás se nedostalo důkladného vzdělání a nedokážou zvládnout svůj nedostatek dobrých mravů“, pokýval  Malfoy hlavou s hraným smutkem. Harry si všimnul, že jeho oči měly barvu nejjasnější ranní oblohy. To znamenalo, že Zmijozel se opájí radostí z toho, že má před sebou Vyvoleného, který k němu sám přišel se žádostí, kterou mimochodem odmítnul ani ne před týdnem.

„Jo“, povzdechl si táhle. „Peníze. Vážně se musím zamyslet, jestli jsem posledně nejednal unáhleně, když jsem ti je nabídnul. Víš, můj drahý... Můžu ti tak říkat, že jo?“, zeptal se Malfoy, jakoby vůbec nebral v úvahu jeho názor. „Učitelské povolání, jak jsi sám uvedl, je opravdu velmi nevděčná práce. Studenti nikdy nedocení úsilí, který je vkládáno do jejich vzdělávání. Sám nevím...“

„Máš pravdu, Malfoyi...“, Harry jen s úsilím rozevřel čelisti, aby mohl mluvit. „Proto si myslím, že bys mohl být spokojený s vysokou pozicí ve správní radě školy. Zaměstnání učitele není to, co bys chtěl; mohlo by zničit tvé křehké zdraví.“

„Oh, to je od tebe velmi velkorysé, že se o mě tak strachuješ“, posmíval se Draco. „Nicméně, vždycky jsem měl rád výzvy. Učit ta ubohá děcka, uvádět je do života, dávat jim směr, tvarovat jejich mladé myšlení. Nemyslíš, že je to velmi nesobecké? Ano, ano, tato práce je poslání, téměř misionářské!“, vystřelil Malfoy prstem do vzduchu a světlá kůže vynikla proti tmavě modrému hábitu. Harry si s hrůzou uvědomil, že Fretka vypadá, jako by měl právě vizi. Sakra, ten chlap byl strašidelný!

„Eee…“, zamumlal lehce vyděšeně. „Myslím ale, že se nad tím nemusíš až tak rozohňovat.“

„Právě naopak, Pottere, právě naopak!“ Blonďák vstal, začal přecházet po místnosti a povlávat svým veledrahým oděvem. „Myslím, že se k tomu skvěle hodím. Byl bych nesporně mistrem v uvádění těchto ztroskotanců do světa nejvyšší úrovně, jemnosti a mravů. Mám důvod se domnívat, že většina pravidel panujících v čistokrevných rodinách bohužel míří k úpadku. Proto jsem došel k závěru, že je mou povinností jako vlastence a kouzelníka, pozvednout tento svět z trosek. Samozřejmě natolik, nakolik je to možné.“

Harry zavřel oči a snažil se potlačit představu legie malých Árijců, podobných Zmijozelovi, jak pochodují vyrovnaným krokem a vykřikují Heil Malfoy! Děsivé! Už jen u té myšlenky pocítil nevolnost.

„Samozřejmě, moje nabídka se trochu změnila, pár věcí jsem si rozmyslel“, konstatoval blonďák. „Mohl bych pocítit jisté nepohodlí, když budu žít ve škole plné Nebelvírů.“ Poslední slovo téměř vyplivl. „Proto si také myslím, že jako hlavní investor a...“, odmlčel se, „zástupce ředitele, bych měl mít právo hlasovat při rozhodování ohledně zaměstnávání vhodně kvalifikovaného personálu.“

„Zástupce ředitele? Můj zástupce?“ Harryho ruka instinktivně zamířila k očím, aby poupravila brýle, ale nenašla je tam. Tenhle zvyk se projevoval ve chvílích obrovského zmatku nebo nejistoty a chlapec se ho nedokázal odnaučit.

„To se snad rozumí samo sebou, ne?“, podíval se na něho Draco jako na výjimečného tupého skvorejše. „Ty a já poneseme největší náklady; kromě toho budu mít, hned po tobě, největší vklad do otevření téhle školy. Moje postavení zástupce je tedy samozřejmost.“

„U Merlina! Malfoyi, nepředbíháš trochu? Samozřejmě chápu tvoji investici, ale ty chceš tu školu prakticky řídit!“ Harry začal velmi litovat, že sebou nevzal Hermionu nebo Michaela, který sice s projektem neměl nic společného, ale jako Zmijozel měl dost důvtipu a inteligence, aby se nenechal přechytračit tímhle velezmetkem.

„Myslíš, že ti tví přátelé budou mít za zlé, že jsi na to nenajal někoho z nich?“ Malfoy se zastavil a opřel se o zeď, založil si ruce na prsou a ironicky na něho zíral. „ Hele Potty, jakkoli nemohu popřít, že jsi porazil Temného pána, a opravdu jsi jako žádný jiný vhodný na výuku Obrany proti černé magii, tak na druhou stranu mám vážně mizerné mínění o tvojí inteligenci. Koho jsi chtěl dosadit do téhle funkce? Weasleyho? Rozum Lasičky se vejde na konec jeho hůlky, a dokonce i potom tam ještě zbude místo pro prach.“

„Neurážej Rona!“ vyskočil Harry z křesla. „Je loajální, věrný a vždy stál při mně!“

„Jistě, Pottere, jistě“, souhlasil laskavě Malfoy. „Ale jeho psí věrnost nezvyšuje úroveň jeho vědomostí. Řekni mi, má tam učit, že jo? Mohl bys mi laskavě osvětlit, co?“

„Bdetrnovatfamfrpál“, zamumlal Harry nezřetelně.

„Co prosím?“

„Bude školit hráče famfrpálu. Chceme vytvořit juniorský tým.“

„Tak vidíš“, usmál se blonďák triumfálně. „Dokonce ani ty bys mu nesvěřil post učitele důležitého předmětu.“

„Tak to není!“ zapýřil se Zlatý chlapec. „Ví, že to tak bude! Miluje ten sport a bude ideálním učitelem.“

„Souhlasím, jako trenér se určitě osvědčí. Naopak, jsem ochoten připustit, že se na to dokonale hodí, protože znám jeho vášeň pro hru, ale na chvíli se zamysli. Odsuň stranou osobní city a řekni mi upřímně – kdybys mu měl dát jinou práci, na jaké pozici?“

Harry uvažoval a rukama si nervózně mnul krk. Ron jako učitel... Nauka o Mudlech? Ne, nic o tom nevěděl. Kouzelné formule? Hmm... nebyl v tom špatný, ale ani žádný machr. Numerologie padá, protože se ji ve škole vůbec neučil, a lektvary, to byl úplný průšvih. Snad péče o zvířata? O tom nemůže být řeč, protože Ron se panicky bál pavouků a některých magických stvoření. Sakra! Ačkoli svého přítele miloval a vážil si ho, ale pokud by mu nepřenechal Obranu proti černé magii, ve které byl Weasley jako bývalý bystrozor docela dobrý, tak zbýval bohužel jenom famfrpál nebo výuka létání na koštěti. Rezignovaně sklonil hlavu.

„Myslel jsem si to“, zavrtěl Draco hlavou v předstíraném smutku. „Zklamání, že?“

„Zůstává ještě Hermiona“, rozhodl se Potter, že se tak snadno nevzdá.

„Ano, to je velmi schopná a inteligentní čarodějnice“, souhlasil Malfoy k jeho překvapení. „Ale přemýšlej. Kdo by se lépe osvědčil v roli zástupce? Dívka rozumná a inteligentní, ale ne tak úplně zběhlá v jistých složitostech hýbajících kouzelnickým světem? Nebo snad muž, od dětství vychovávaný jako bohatý dědic, vzdělávaný v řízení a v investicích? Mladý, inteligentní, okouzlující a především s odpovídajícími známostmi, díky kterým může školu přivést k rozkvětu?“

„Dělá ti to radost?“, zapadl Harry bezmocně zpět do křesla.

„Cože?“ podíval se na něho blonďák překvapeně.

„Ptám se, jestli tě těší, že mě zbavuješ veškerých argumentů na jejich obranu“, vyštěkl Potter.

„Vůbec ne. Popsal jsem skutečnosti takové, jaké jsou a ty sám, jak sleduji, se mnou souhlasíš.“ Draco otevřel zásuvku a vytáhl nějaké dokumenty. „Tady jsou papíry, které připravil můj právník. Nepodepisuj nic, dokud se s tím důkladně neseznámíš, to je první pravidlo. Pečlivě si přečti každé slovo, abys pak nemohl tvrdit, že jsi něco nevěděl, nebo že jsi byl podveden. Netýká se to jenom mě. Budeš ředitelem velké instituce. Musíš se naučit, že nemůžeš nikomu věřit, a už vůbec ne osobě, která ti podstrkuje k podpisu jakési spisy.“

Harry přikývl a prohlížel si poněkud dlouhý text.

„Můžu si to vzít domů? Musím si to v klidu prostudovat a tvoje kancelář pro to není příliš vhodná.“

„Samozřejmě.“ Draco vstal a zamířil k východu; u dveří se ještě na chvíli otočil a podíval se upřeně na Harryho, který vykročil směrem ke krbu. „Pottere...“, zabručel. „Přes to všechno doufám, že naše spolupráce bude probíhat mírumilovně. Mysli na to pro dobro studentů.“

Zlatý chlapec vzhlédl překvapen jeho slovy a zíral přímo do lehce přimhouřených očí mladého muže. Měly barvu mírně zatažené oblohy. Nezbývalo mu nic jiného, než souhlasně kývnout hlavou.

ooOoo

Red Hills - 6.