Red Hills - 23.

Autor: Akame Sora
Překlad: Nade

Díky všem, kteří chodí na tyto stránky a čtou a čtou a... No, ale nejvíc radosti nám dělají ti, kteří zanechají komentář. Minule to byli: Achája, Zuzana, Saskya, Lafix, Jutaki AiShine, Káťa, mariaa, Bobo, bacil, kali, Rejsek009, Charli a jeden anonymek. :-D  Díky vám všem.

23. kapitola

Pohnul se a instinktivně přesunul ruku po prostěradle, jak hledal teplo druhého těla. Když ho nenašel, podrážděně něco zamumlal a přitiskl tvář k polštáři, který majetnicky sevřel v objetí. Světlé vlasy mu neukázněně spadly na tvář zrůžovělou spánkem a lechtaly ho na nose, který se legračně pokrčil.

Potter, který seděl na parapetu, si ho se zájmem prohlížel. Ve spánku vypadal Draco tak nevinně. Z jeho tváře zmizel arogantní a cynický výraz, našpulené rty se měkce rozevíraly a dodávaly mu vzhled rozkošného dítěte. Dlouhá, štíhlá noha spočívala na přikrývce a svou bílou kůží kontrastovala na tmavě zeleném povlečení.

Harry si povzdechl, zapálil si další cigaretu a lehce pootevřel okno. Včerejší večer, a celá noc, patřily k těm, které by popsal jako nezapomenutelné. Malfoy byl jako milenec úžasný. Majetnický, náročný, ale současně se staral o potřeby partnera. Dával i bral rovným dílem. Během sexu mizely rozpory, které je dělily, ztráceli se ve svých objetích a na vše zapomínali. Ale den nelítostně projasnil všechny kouty, do kterých se starosti na těch pár hodin namačkaly, a bez milosti je vyhnal ven.

Potter se naklonil a mezerou v okně vyfouknul namodralý proužek kouře. Netajil se radostí, že se Draco vrátil do jeho postele. Byl mladý, měl své potřeby a blonďák je uspokojoval na sto procent. Musel se postavit svým vlastním pocitům a přiznat, že mu Malfoyova přítomnost chyběla. Zvykl si na něho a k jeho vlastnímu překvapení, mu začalo na hubatém Zmijozelovi záležet. Po důkladném zkoumání svých pocitů si uvědomil, že mu chyběl nejen proto, aby ho mohl mít v posteli, ale i kvůli těm obvyklým zlomyslnostem, kterými ho Draco častoval každý večer. Kvůli rozhovorům, dlouhým debatám a hádkám pro nějaké úplné nesmysly, na jejichž důvod později zcela zapomněli. Měl rád, když večer seděli v posteli, uvolnění, zklidnění a uzavření před vnějším světem.

Dnes ráno si položil otázku, jestli má rád i samotného Malfoye, a upřímný sám k sobě musel uznat, že ano. Draco při bližším poznání mnoho získával. Byl inteligentní, pohotový, měl smysl pro humor a jako nikdo jiný dokázal, že Harry v mnoha ohledech změnil své názory, pod náporem argumentů, které mu záležitosti ukazovaly v novém světle. Draco byl také tajemný, nikdy s ním nesdílel svůj život a vyhýbal se hovorům o rodině, což bylo pro Pottera z mnoha důvodů pochopitelné. Nicméně, stále zůstávalo mnoho otázek nevyřešených a Harry nerad žil v nevědomosti.

„Nad čím tak přemýšlíš, Pottere?“ Zvedl hlavu a podíval se směrem k posteli. Malfoy ležel na boku, opíral si hlavu o ruku a zkoumavě ho pozoroval.

„Musíme si promluvit.“ Všiml si, jak sebou blonďák trhnul a mírně se zašklebil.

„Opravdu musíme?“ povzdechl si, obrátil se na záda a zadíval se na nebesa.

„Vyhýbal ses mi měsíc. Opravdu si myslíš, že po jednom píchání přejdu na běžný denní režim?“

„Abych byl přesný, tak po třech.“ S uspokojením zaregistroval, jak se Nebelvír nepokojně zavrtěl. „K čemu to potřebuješ?“

„Ke štěstí“, odsekl, pak se otočil k oknu a zamáčkl cigaretu v popelníku postaveném vedle. „Chci odpovědi. Zdálo se mi, že je to mezi námi dobré. Neříkám, že jsme se najednou stali přáteli, sex byl dobrý“, upřesnil. „Když jsi přicházel každý večer, dospěl jsem k závěru, že máš v tomhle směru podobný názor.“

„Potty, sex není všechno, i když připouštím, že je... uspokojivý.“

„Uspokojivý... Malfoyi, je to ďábelsky dobré šukání, takže mi nevnucuj tyhle sračky. To, že už nenosím brýle, neznamená, že jsem slepý. Chci vědět, co se stalo, že ses mi začal tak najednou vyhýbat.“

„Nedokážeš přijmout, že se svět netočí jenom kolem tebe a všechno není tak, jak ty chceš? Být Vyvoleným neznamená, že ti odpovědi přinesou na stříbrném podnose.“

„Oni? Ne. Ty? Rozhodně. Protože jinak z toho nic nebude, Draco.“ Zamaskoval úsměv, když viděl, jak se mladíkovy oči rozšířily překvapením. Je pravda, že už ho oslovoval jménem, ale to se mu stávalo pouze během vášnivého sexu. „Myslím, že si oba zasloužíme upřímnost, alespoň vůči sobě. Když jsi mi řekl o Samuelovi, věřil jsi mi. Proč ne teď?“

„Pottere, jsou věci...“

„V souvislosti s tvým otcem? Bojíš se o něm mluvit? Opravdu se to snažím pochopit. Byl jsem tam, pamatuješ?“ skočil mu do řeči.

„No právě, byl.“ Malfoy se posadil a nechal deku sklouznout z jeho trupu, takže zakrývala pouze boky. Posunul se dozadu a opřel se do polštářů. „To neznamená, že si necením, co jsi udělal. Jsem... vděčný, i když ten pocit se mi nelíbí. Situace se však trochu změnila, nemyslíš?“

„Ach ano, tvůj otec se ráčil probudit. To je poněkud nešťastná událost, ale nevidím spojení mezi ním, naším manželstvím a tvým chováním.“

„Pottere!“ podíval se na něho ostře. „Jakkoli to tak nevypadá, jsem jeho syn. Nemáš ho rád... promiň, to je eufemismus. Nenávidíš Luciuse, nejradši bys ho viděl mrtvého, nebo v náručí mozkomora.“ Povzdechl si, když viděl rozrušení na tváři černovlasého mladíka. „Nelze to popřít. Urazil bys mě, kdybys tvrdil, že je to jinak. Nejsem blázen.“

„Nenávidím ho“, v Harryho hlase zazvonila ocel. „Nenávidím ho od chvíle, kdy kvůli němu málem zemřela Ginny. Nenávidím to, že byl Smrtijed. Nepřímo přispěl k smrti jediné rodiny, kterou jsem měl. Je zlý, zákeřný a v mých očích se od Voldemorta příliš neliší. Temný pán byl absolutní zlo, měl pokřivenou mysl a tvůj otec ho podporoval. Mučil, vraždil a šel přes mrtvoly, protože jeho jediným cílem byla moc. Neexistuje pro to žádná omluva a nic nesmaže jeho viny.“ Seskočil z parapetu, přešel k posteli a posadil se vedle Malfoye. „Máš pravdu, nejradši bych ho viděl mrtvého.“

„Přesně tak, Pottere. A já jsem jeho syn.“

„Jsi“, připustil. „Ale nejsi on. Nemyslím si, že hříchy otců přecházejí na děti. Pak...“, na chvíli zaváhal. „Pak bych musel věřit, že to, jak se mnou zacházel Snape, bylo oprávněné, a to nebylo.“

Malfoy se na něho překvapeně podíval.

„Tvůj otec...“

„Chci věřit, že to byl dobrý člověk, ale nebyl bez chyb. Když chtěl, uměl být pěkný bastard“, usmál se Harry.

„Co Severusovi udělal?“ Draco byl opravdu zvědavý.

„To nemůžu říct. Zeptej se svého kmotra, pokud musíš. Slíbil jsem mu, že se o tom nikdy nikdo nedozví. Nenuť mě porušovat sliby.“

„Chápu.“

„Kromě toho, měl jsi mi říct dřív, že se Lucius probudil.“

„Jistě, Pottere. První věc, která mě napadla, když ke mně ty vzrušující novinky dorazily, bylo informovat tě“, odfrkl naštvaně. „Ale předtím, než jsem se přerazil na schodech při spěchu s radostnou novinou, jsem si vzpomněl, jakou náklonnost máš k mému otci a tak jsem se rozhodl nezapalovat další svíčku na dortu tvého štěstí“, zavrtěl lítostivě hlavou. „U Merlina, Pottere, opravdu ji čekal, že bych u tebe hledal podporu? Z čeho tak soudíš? Po těch krásných letech přátelství ze školních lavic? Nebo jsem měl spoléhat na šlechetnost Nebelvíra, který se samozřejmě zhostí svého úkolu a přivine mě na svou útěšnou hruď?“

„Sakra, Draco, bylo to důležité. Věděl jsi, že budeš muset vypovídat a byla spousta příležitostí, abys mi to řekl.“

„Kdy? Po další noci plné vášnivých vzdechů? Možná něco jako: Víš, Pottere, to bylo zatraceně dobrý šoustání, a mimochodem, tvůj tchán se probudil“, Malfoy podrážděně protočil oči.

„Nevysmívej se.“ Harry potlačil hněv, který v něm narůstal. Pokud chtěl ten rozhovor dovést až do konce, nemohl se poddat nežádoucím pocitům. „Takže ses mi vyhýbal jenom kvůli tvému otci?“

„Ano.“

Harry se opřel o sloupek postele a sledoval Zmijozela, který seděl před ním. Ten na něho vzdorovitě zíral a jeho oči připomínaly bouřkové mraky. Ne, to nemohlo být všechno. Znal Malfoye příliš dobře, aby tomu uvěřil.

„Jak dlouho jsi věděl, že se Lucius probudil z kómatu?“ zeptal se nečekaně.

„Severus mi to řekl asi týden před výslechem.“

„Lžeš.“

„Cože?“ věnoval mu Draco překvapený pohled. „Určitě nejlíp vím, kdy...“

„Lžeš, že šlo jen o otce. Věděl jsi to týden, a přesto jsi přicházel každý večer. Kdyby na tvé chování mělo vliv to zázračné probuzení, začal by ses mi vyhýbat už tehdy.“ Potter na něho hleděl se zvědavostí a klidem.

„Ty...“

„Co se ti té noci zdálo?“ Otázka překvapila Malfoye do té míry, že sebou nervózně trhl.

„Nechci o tom mluvit“, zavrčel.

„Samozřejmě, že nechceš. Nikdo rád nemluví o svých snech. Dovol, abych ti něco připomenul. Válka zanechala stopy na každém z nás. Taky mám noční můry. Budím se s křikem, protože vídám mrtvé, zkrvavené tváře přátel. Nepřirozeně zkroucená těla lidí, kteří bojovali po mém boku. Voldemortův ksicht, posměšně zkřivený, když zabíjí další oběti.“ Draco mlčel a díval se na něj s našpulenými rty. „Víš, o čem se mi ještě zdá?“

Malfoy nevěděl a začal uvažovat nad tím, jestli to vůbec chce vědět. Potterovy oči byly tak chladné a vzdálené, děsivé.

„Mučení. Stovky nejpromyšlenějších způsobů mučení, které může vymyslet jenom sadista s dokonale pokřivenou myslí. V noci, když jsem sám, se mi vrací vize ve formě snů. Vidím kouzelníky zlomené po další dávce Cruciatu. Incarcerous tak silný, že pouta oběť přepůlily téměř vedví. Relashio, které z bezbranného člověka pomalu dělá živoucí pochodeň. Zložár, který ničí vše, co mu stojí v cestě. Cutler, který tne tak hluboko, že z kostní odpadává maso. Krutá znásilnění, doprovázená smíchem a povzbuzováním černě oděných postav...“, odmlčel se a pohlédl se na pobledlého Malfoye. „A víš, co mě těší?“ Blonďák zavrtěl hlavou. „To, že měli masky... zkurvené Smrtijedské masky, díky kterým se teď může na tebe a Snapa podívat. Protože víš, Draco... je rozdíl mezi tím, vědět, že jste tam někde mezi těmi monstry stáli, a viděl vás tam na vlastní oči.“

„Byli jsme...“

„Špehové, vím to. Taky dobře vím, že jste nemohli nic udělat a zatraceně vás za to obdivuji.“ V očích Nebelvíra planul žár. „Protože netuším, jestli bych byl dost silný, aby tam stál, díval se a věděl, že jediný pohyb by mohl zničit mnohem víc než tohle.“ Vstal, přešel k oknu a otevřel ho dokořán, jakoby se mu náhle nedostávalo vzduchu. Do pokoje vklouzl chladný listopadový vánek. Po chvíli se otočil a tiše dodal: „Vím o tom všem, Draco. Přesto jsem zatraceně rád, že jsem vás tam nikdy doopravdy neviděl.“

„Po... Harry...“

„Proto mi to můžeš říct, můžeš se se mnou podělit o každou svou noční můru, protože já jsem tam byl a chápu to. Nemusíš před tím utíkat.“

Malfoy zíral na zelené povlečení a snažil se najít ta správná slova, ale k jeho překvapení mu nic nepřicházelo na mysl.

„Občas...“, začal opatrně, ale pak se zarazil, jako kdyby přemýšlel, kde začít. „Někdy nás válka nás nutí dělat věci, na které nejsme hrdí. Věci tak hrozné, že o tom nechceme nikomu říct.“

„Mně to můžeš říct, pochopím to.“

„Ne, obávám se, že bys to nepochopil.“

„Zkus mi věřit, jsem tvůj manžel, já jsem... Sakra, opravdu se snažím, Draco.“

„Já vím, možná jednou... v budoucnosti“, zabručel váhavě. „Některé věci je prostě lepší nechat na pokoji, pohřbené.“

„Co takové jsi mohl udělat... Někoho jsi zabil?“ zasmál se dutě. „Merlin je mi svědkem, že já mám na svědomí smrt mnoha lidí.“

„Ne tímto způsobem... Nechci o tom mluvit.“

„Dobrá“, kapituloval Harry. V Dracových očích postřehl něco, co mu pro tuto chvíli kázalo přestat a nenaléhat. Pro tentokrát. „Kdy uvidím Samuela?“ změnil téma a Malfoy se na něj překvapeně podíval.

„Samuela?“

„Ano, neviděl jsem ho týdny. Rád bych ho navštívil. Nemusíš mi věřit, ale mám tvého bratra rád.“

„Proč? Nechápu to. Je to jen kluk, jeden z mnoha. Je ti ho líto?“

„Připomíná mi mě samotného“, usmál se hořce Harry. „Zrovna tak sirotek, vychovaný lidmi, kteří ho nenáviděli. Dítě, se kterým bylo zacházeno jako s věcí sloužící k danému účelu. Kdyby nebylo přísahy, kterou má teta složila, taky bych skončil v sirotčinci. Proto si cením jeho síly. Vychováváš ho skvěle“, podíval se vřele na Zmijozela. „Je tak živý, veselý, inteligentní. Nikdy jsem o dětech neuvažoval, vždycky se mi zdály příliš vzdálené. Jsem Harry Potter, Spasitel, kterému bylo shůry dáno, že nedokáže nikoho obdařit city. Po válce jsem si myslel, že jsem emočně prázdný a že s nikým nedokážu koexistovat, protože nikdo nechápe...“, naklonil hlavu a zadíval se na Malfoye. „Možná jsem se mýlil.“

„Pottere, ještě chvíli a vzruším se.“ Draco se odvrátil a upravil si přikrývku. „Mám to brát jako návrh... Hmm, nechceš mi něco říct, Harry? Pokusím se být otevřený návrhům, ačkoli mi to půjde opravdu těžko, to tvoje nebelvírství...“

„Jen se posmívej.“ Harry si založil ruce a opřel se o zeď. Cokoli Draco skrýval, probouzelo to jeho zvědavost. Vždyť nemůže být nic tak strašné, jako to, co sám zažil. Pokud se chtěl něco dovědět, nemohl připustit, aby se od něho Draco zase odtáhl. Navíc... ani to nechtěl. Polkl, zhluboka se nadechl a pronesl: „Chci to risknout.“

„Cože?“ užasnul Malfoy.

„Magie nás stejně nepropustí. Takže se spolu můžeme otravovat do konce života, nebo vsadit všechno na jednu kartu a pokusit se z toho stvořit něco dobrého.“

„Takže mi nabízíš vztah, Pottere?“ Blonďák skryl rozrušení pod maskou lhostejnosti.

„My už ve vztahu jsme.“  Tentokrát to byl Harry, kdo obrátil oči v sloup. „Můžeme spolu bojovat anebo se můžeme snažit alespoň vzájemně vycházet. Co tím můžeme zkazit?“

„Společné snídaně, obědy a večeře? Výlety a procházky při měsíčním světle? Nakupování květin na svatého Valentýna a oslavy výročí svatby s košem růží v pozadí?“ Dracovo obočí vylétlo nahoru a při tom pohledu Potter proti své vůli pocítil zrušení.

„Myslím, že kytičky a čokoládky si můžeme odpustit. Srdíčkové andílky taky. Pokud jde o romantické procházky v noci, blíží se zima, Malfoyi, nechtěl bych, aby tvůj aristokratický zadek zmrznul. Pak bys nadával a fňukal, že je to moje vina. Těchhle velkopanských nářků bych se rád ušetřil.“

„Děkuji ti, dobrý muži, právě jsi mi vrátil víru v lidi.“ Draco se na něho vrhnul lítostivý pohled.

Harry cítil, jak se mu vnitřní úsměv rozlévá po celém těle. Malfoy neměl ani podezření, jak bylo snadné ho dešifrovat. Potter si občas myslel, že rčení, že oči jsou zrcadlem duše, bylo vytvořeno speciálně pro Zmijozela. Předchozí šeď a bouře byly pryč, nahrazeny čistou modří.

„Řekněme, že rád experimentuju. Proto, po důkladném zvážení všech kladů a záporů, a věř mi, těch záporů bylo tisíckrát víc... Rozhodl jsem se, projevit ti tu laskavost a dát šanci tvému pochybnému nápadu.“

„Jak velkodušné“, odfrkl si Harry a sledoval, jak blonďák bez rozpaků vstává z postele a sahá po jeho vlastním županu.

„Nicméně, žádám o jednu věc.“

„O jakou?“ Nebelvír ho zkoumavě sledoval.

„Žádné noční schůzky pod hvězdami. Nerad se dělím, dokonce ani s bývalými spolužáky z koleje“, obdařil ho Malfoy úšklebkem.

„Cože?“ Harry na chvíli nevěděl, o čem to, k čertu, muž stojící před ním plácá. Po chvíli se mu oči rozšířily šokem. „Myslíš Michaela? Je to můj kamarád.“

„Radši ať jím i zůstane.“ Draco nedbalým pohybem odhrnul pramen, který mu padal do očí. „V zájmu vás obou.“

„Michael má kluka, spojuje nás pouze přátelství. Tvoje narážky jsou směšné.“

„Bez ohledu na to, konec objímání u brány. Něco za něco, Pottere“, otočil se a namířil do koupelny.

„Že bys žárlil, Malfoyi?“ Harry nedokázal potlačit široký úsměv.

„Sni dál, Nebelvírku“, otevřel dveře a vstoupil dovnitř. „Málem bych zapomněl“, zastavil se a přes rameno na něho vrhnul pohled. „Zorganizuj si volné odpoledne, čeká na nás Samuel.“

..........

„Famfrpál v průběhu věků!“ Široce otevřené oči dítěte hleděly s nadšením na knihu, kterou právě od Harryho dostalo. „To je super!“

„Ne super, ale děkuji.“ Draco převzal z rukou chůvy podnos s čajem a zákusky, a položil ho na stůl.

„Děkuji za skvělou knihu!“ Samuel potěšeně koukal na Harryho.

Harry se zasmál a Draco si trpitelsky povzdechl.

„Vůbec nechápu, kde se u něho vzala záliba v takové plebejské vyjadřování.“

„Nech ho být, naučí se to, a ta kniha je fakticky super“, zamrkal Harry směrem k chlapci.

„Ano, ano, vzpomínám si, jak si ji ve škole tahal všude sebou. Byla nedílnou součástí tebe a Weasleyho. Dokonce ani Grangerová proti ní neměla šanci.“

„No ne, pamatuješ si takové věci“, podíval se na něho Harry nevinně. „Je milé vědět, že jsem byl tak intenzivně sledovaný.“

„Poznej svého nepřítele“, ušklíbl se ironicky Draco.

„Táta říkal, že si dnes zahrajeme famfrpál“, podíval se na ně s nadějí Samuel.

„Vážně bych si s tebou s radostí zase zahrál, ale na dvorku je skutečná průtrž mračen. Takové podmínky jsou dost obtížné i pro profesionály“, odpověděl s lítostí Potter.

„Škoda“, posmutněl chlapec a znovu se ponořil do prohlížení obrázků známých hráčů.

„Příště bude určitě lepší počasí“, utěšoval ho Harry.

„Určitě“, souhlasil Sam. „Harry, a ty jsi na škole hrál?“

„ Ano, měl jsem famfrpál opravdu rád.“

„A jako co?“

„Chytač.“

„Táta hrál taky?“

„Hrál, a taky byl chytač.“ Draco nalil čaj do šálků a podíval se na svého bratra.

„Super! Hráli jste proti sobě?“ Chlapec vypadal vzrušený.

„Velmi často. Draco byl ve Zmijozelu a já v Nebelvíru, byli jsme zarytí soupeři“, zavzpomínal Harry s nostalgií na mezikolejní zápasy.

„Wow, tati, vyhrával jsi?“ zadíval se na Malfoye.

„Ehm, to byla hra na velmi vysoké úrovni“, zvedl obočí, když Harry vybuchl tichým smíchem. „Kromě toho, šlo o zábavu a ne o to, kdo zvítězí.“

„Takže vyhrával Harry“, projevilo dítě opět svůj pozoruhodný postřeh.

„Jen proto, že jsem ho nechal. Někdy je třeba slitovat se nad slabšími.“ Draco při tom vypadal velmi zaneprázdněný rozdělováním zákusků.

„Slabšími? Byli jste největší podvodníci, pokoušeli jste se nás zničit všemi možnými způsoby“, odfrkl si Harry.

„Říká se tomu motivace, díky nám jste získávali vůli k boji. Navíc nám bylo líto sebrat vám něco, kvůli čemu jste se radovali jako stádo Hrabáků v sudu s cetkami.“ Malfoy se usadil a zabořil zuby do svého dortu.

„A proto jsme to byli my, kdo vždycky vyhrál kolejní pohár, což dokonale ukazuje, kdo byl slabší“, zazubil se Harry.

„To ne“, polkl Draco a podíval se na něj vyčítavě. „Pohár jste prohrávali proto, že vám Brumbál otevřeně projevoval svou podporu. Vzpomínám si, jak nám ho v prvním ročníku odebral, i když jsme poctivě zvítězili.“

„Zmijozel a poctivost. Nebelvíre, kde je tvůj meč, braň čest své koleje! Dostali jsme body na poslední chvíli, a dobře víš za co. Patřil nám právem“, prohlásil pobouřeně Harry.

„Právem vám spíš náležel trest za neposlušnost a noční útěky pod neviditelným pláštěm! Protěžoval vás od samého začátku.“ Draco se napil čaje, zašklebil se a sáhl po cukru.

„Měli jste neviditelný plášť? Super!“ Samuelovy oči zářily vzrušením, a jeho hlava se v bláznivém tempu otáčela, jak sledoval rozhovor.

Muži zmlkli, jako by si teprve teď uvědomili, že chlapec je v místnosti a pozorně jim naslouchá.

„Absolutně nikdy by sis neměl brát příklad z tak nepromyšlených činů“, nakázal mu přísně Draco a tentokrát slůvko "super" přešel mlčením.

„Co ještě jste dělali ve škole?“ Sam byl očividně lačný po senzaci.

„Učili jsme se.“

„Nuda.“ Lesk v očích dítěte mírně pohasnul.

„Učení je velmi důležité, Samueli“, díval se na něho Harry vážně, jak se sám domníval, ale v jeho očích stále tančily jiskry pobavení.

„Jako kdybys o tom něco věděl“, zabručel Malfoy dostatečně tiše, aby chlapec ho neslyšel.

„Měl jsem Vynikající z obrany“, odsekl Nebelvír.

„Ale to bylo taky všechno.“

„Biflování jsem přenechal nudným patronům.“ Potter měl chuť vypláznout na blonďáka jazyk.

„Ano, Grangerová byla vždycky mírně ujetá“, usmál se vítězoslavně Draco, když viděl, že Nebelvír poprvé během této diskuse neví, co na to říct.

„Harry...“ Černovlasý mladík otočil hlavu, když ucítil, jak ho dítě jemně tahá za rukáv a snaží se na sebe upoutat jeho pozornost.

„Copak?“

„Proč jsi mě tak dlouho nenavštívil?“

„No...“ Tahle otázka jednou musela padnout. Dříve nebo později, ale prostě musela.

Draco znepokojeně hleděl na Pottera a očekával jeho odpověď. Doufal, že to muž nevyužije proti němu a neřekne, že to právě Malfoy ho od Samuela prakticky odříznul.

„Same. Jsi inteligentní a chytrý chlapec, ne?“ Dítě spěšně pokývalo hlavou. „Víš, někdy nastanou takové situace, na které nemají vliv ani dospělí. Žiješ tady a víš, že jsou různé věci, které z nějakého důvodu musíš tolerovat. Nemůžeš vycházet nikam dál, nezveš k sobě přátele a užíváš jiné příjmení než tvůj táta. Určitě bys chtěl, aby to bylo jinak, ale víš, že tak je to správné.“ Chlapec znovu přikývl hlavičkou.

„Ano, protože kdyby zjistili, že tady bydlím, vzali by mě zpátky do sirotčince a táta by mě nemohl najít.“

Draco zamrznul na půl cesty s šálkem čaje, který si právě zvedal k ústům, a jeho ruka se viditelně třásla. Nevěděl, že si chlapec právě tímto způsobem vysvětlil neobvyklou situaci, ve které se nacházel. Nikdy nechtěl, aby Samuel žil ve strachu před návratem do útulku, ale tak to zřejmě bylo. Merline, měl mu to nějak vysvětlit, ale žádný rozumný důvod mu v tuto chvíli nepřicházel na mysl. Vzhlédl a zaregistroval, jak na něho Potter zkoumavě zírá. Nenáviděl, když byl bezmocný a právě v tenhle okamžik se tak cítil.

„Nemyslím si, že by ses tím měl trápit“, odtrhnul Harry pohled od Malfoye a podíval se na Sama. „Tvůj otec by tě našel kdekoli a já bych mu s tím pomohl.“

„Protože jsi chytač“, usmál se chabě chlapec.

„Nejmladší v tomto století“, mrkl na něj a přivolal úsměv na tvář. „Vraťme se k tématu. Opravdu jsem tě chtěl navštívit, ale na některé věci prostě nemám vliv a my se s tím musíme vyrovnat. Nikdy si však nesmíš myslet, že jsem na tebe zapomněl.“

„Myslím, že...“, Draco si odkašlal, nečekaně hrdý na to, jak chytře muž vybruslil z téhle trapné situace. „Myslím, že od teď tě bude Harry navštěvovat častěji.“ Pocítil podivné teplo, když se tváře chlapce i muže rozzářily úsměvem.

„Super“, vzdychnul šťastně Sam.

..........

Chodby Sv. Munga se pomalu vyprazdňovaly. Blížila se osmá hodina večerní a poslední návštěvníci se pomalu rozcházeli do svých domovů a své příbuzné a přátele zanechávali v péči kvalifikovaných čaromediků.

K izolaci, před níž stáli dva bystrozoři, mířil boční chodbou vysoký korpulentní muž, oblečený ve formální uniformě ministerstva. Při pohledu na něj muži vstali a zdvořile mu kývli na pozdrav.

„Pane Dawlishi...“ vystoupil jeden z nich dopředu. „Promiňte, ale musíme se zeptat, v jaké záležitosti chcete navštívit obviněného, ​​a jestli máte propustku.“

„Samozřejmě.“ Muž vytáhl z kapsy dokument a podal ho bystrozorovi. „Je to oficiální ministerské povolení k návštěvě. Byl jsem vyslán, abych osobně doručil úřední papíry v záležitosti prvního stanoveného termínu přelíčení.“

„Doklady jsou v pořádku.“ Bystrozor mu vrátil propustku, která skončila kapse zaměstnance ministerstva. „Postup vyžaduje, abyste zde nechal hůlku. Kromě toho, musíme zkontrolovat, jestli nepřinášíte nějaké magické předměty, které by mohly představovat jakoukoli hrozbu.“

„Je opravdu působivé, že má bystrozorský úřad tak kvalifikovaný personál. Kdysi jsem i já byl jedním z vás. Ano, ano, dobře si na to pamatuji. Pánové, konejte svou povinnost“, zvedl ruce a umožnil jim seslat na sebe několik standardních kontrolních kouzel, které však nic neprokázaly.

„To je všechno, může projít. Ale nezavírejte dveře, prosím.“

„To je jasné“, usmál se muž a vešel dovnitř. Rychlým krokem zamířil k lůžku pacienta a zastavil se až po jeho boku.

„Dawlishi“, pohlédl Malfoy na příchozího a jeho tvář připomínala masku ​​z kamene. „Čemu vděčím za tu čest?“

„Jsem tu jménem ministerstva, abych vám doručil dokument obsahující oficiální obvinění a datum vašeho výslechu.“ Hlasitý úřednický tón bylo slyšet až na chodbě.

„Asi vás zklamu, ale jsem si dobře vědom toho, z čeho mě obviňujete“, zavrtěl Lucius hlavou a předstíral pobavení. „Že by čaromedici konečně podlehli nátlaku a vydali svolení k mé přepravě?“

„Z toho, co víme, jste schopen se samostatně pohybovat, což vám dokonale postačí tam, kam se vydáte. Navzdory tomu, co se o Azkabanu obvykle tvrdí, máme tam také příslušně kvalifikovanou skupinu čaromediků. Nejsme vy, netýráme vězně.“

„Samozřejmě, pouze je zamykáte v celách dvakrát dva metry a čekáte, až zešílí nebo umřou nudou“, odfrkl si Malfoy. „Prosím, dejte mi ten dopis a už mě neobtěžujte. Navzdory okolnostem, netrpím z důvodu nedostatku společnosti“, natáhl se po papíru zdravou rukou.

„Pokud na tom trváte.“ Dawlish vysunul ruku s dokumentem směrem k Luciusovi, o pár centimetrů minul jeho ruku a upustil obálku na podlahu. „No, jak vidím, reflexy selhaly, a to jste byl zřejmě jedním z nejrychlejších mágů v Anglii. Jak smutné“, řekl ironicky, sehnul se pro papíry a jemně se při tom opřel o matraci, přímo vedle polštáře. „Prosím“, zvedl se a hodil obálku na postel.

„Pokud je to všechno, rád bych byl sám“, obdařil ho Lucius ledovým pohledem.

„No, myslím, že to vám můžu poskytnout, dokonce na velmi dlouhou dobu.“ Muž se otočil a zamířil ke dveřím. „Dobře ho hlídejte“, prohlásil při odchodu směrem ke stráži. „I v tomto stavu může být nebezpečný.“

„Samozřejmě.“ Jeden z bystrozorů mu vrátil hůlku a zavřel dveře na izolaci, takže světlo z chodby do ní pronikalo pouze přes malé sklíčko, které sloužilo ke sledování. Po chvíli muži opět usedli na své židle a vrátili se k přerušenému rozhovoru.

..........

Později té noci vklouzly dlouhé bledé prsty opatrně pod polštář a vytáhly zpod něho malý lesklý předmět. Tvář muže rozjasnil chladný úsměv. Síla. Cítil ji přes kůži, její dotek mu přinášel dávno zapomenuté vibrace. Magie, tak dobře ukrytá, že by mohla projít jakoukoli prohlídkou, a dokonce i obvyklými kontrolními kouzly. Dokončil nezbytnou výměnu a s lítostí předmět zasunul mezi spáry matrace. Teď zbývalo jen čekat, až si pro něho přijdou.

ooOoo

Red Hills - 24.