Red Hills - 24.

Autor: Akame Sora
Překlad: Nade

Tak, miláčkové, tady je ta zpožďěná kapitolka. Doufám, že jste to tech pár hodin ve zdraví přežili.
Bavte se!

24. kapitola

Dveře do kanceláře ministra se za odchozí ženou tiše zavřely. Jen malý okamžik bylo na její tvář vidět rozrušení, leč trvalo jen zlomek vteřiny a opět nasadila obvyklou masku chladu a lhostejnosti. Spěšným krokem zamířila k východu, ztracená v myšlenkách nevnímala okolí a lidi, které míjela. Silný náraz způsobil, že jí unikl výkřik překvapení. Lehce se zapotácela a opřela se rukou o zeď, aby udržela rovnováhu. S výrazem nejvyššího rozhořčení shlédla na zrzavou dívku sedící na zemi, která si se zasyčením masírovala bolavý loket. Kolem ní se válely papíry, které se při pádu rozsypaly.

„Weasleyová“, zavrčela tiše. „Omlouvám se – to je obvyklý výraz v takových situacích.“

„Když si někdo nevidí dál než na špičku vlastního nosu, tak by neměl očekávat omluvy“, odsekla dívka, poklekla a pustila se do sbírání rozházených dokumentů.“

„Tvůj otec si měl dvakrát rozmyslet, než ti tady sehnal práci. Od osob zaměstnaných na ministerstvu se vyžaduje alespoň základní znalost dobrých mravů.“ Žena si nacvičeně půvabným gestem upravila pramen vlasů, který jí vyklouznul z dokonalého účesu.

„Pokud máte nějaké stížnosti, obraťte se na mého zaměstnavatele.“ Ginny se zvedla, poslední list založila do složky a uhladila ohnutý růžek. Už měla zpoždění, a ranní hádka přes krb s matkou, jí před prací taky na dobré náladě nepřidala. Paní Weasleyová se jí, jako obvykle, snažila přesvědčit, že je naprosté nevhodné bydlet s mladým mužem, aniž by byli oddáni. Nedokázala pochopit, že ona ve vztahu s Asmem konečně našla rovnováhu a vnitřní uspokojení, které tak potřebovala. Po bouři protichůdných pocitů, které v ní Harry probudil, vnímala tento vztah jako oázu klidu. Ponížení, jaké poznala v noci po Potterově svatbě, ji po dlouhou dobu nesnesitelně mučilo. Byla si dokonale vědoma toho, že její chování bylo špatné a v rozporu s veškerými morálními zásadami. Sama před sebou se mohla ospravedlnit pouze tím, že konala pod vlivem extrémních emocí a střízlivé myšlení v ten čas odešlo někam do zapomnění.

Mnoholičný lektvar se zdál být ideálním řešením a Fred s Georgem ho měli ve svých zásobách dostatek. Získání Malfoyova vlasu taky nebyl žádný problém, během zmatku při projevech blahopřání mladému páru, nebylo tiché Accio žádnou výzvou. Po uskutečnění zůstala hanba a hořké výčitky svědomí. Za prožité ponížení mohla vinit pouze sama sebe.

„Rozhodně bych to měla udělat, napadání lidí v ministerských chodbách by nemělo projít bez trestu. Bojím se pomyslet, že by si z tebe ostatní mohli vzít příklad.“ Žena si ladným pohybem upravila záhyby černé saténové sukně.

„Tak to radši ze mě, než z vás, ne?“ Ginny byla stále víc naštvaná.

„Co má tohle znamenat?“ Světlé, téměř křišťálové oči se nebezpečně zúžily.

„Možná to, že za mnou se netáhne dlouhý, temný stín minulosti?“

„Ty hnusná, malá...“ zhluboka se nadechla, na tvář se jí vrátila maska klidu. „Ale co jiného bych mohla čekat od Weasleyho bastarda. Množíte se jako králíci a nelze předpokládat, že ve vší té bídě a stísněných podmínkách, vám bude vaše matka schopna zajistit někoho, kdo by vás naučil dobrému chování.“

„Neopovažujte se mi nadávat do bastardů!“ Rudovlasá dívka k ní přiskočila, pěsti sevřené kolem křehkých listů papíru. „V naší rodině všichni vzešli z manželského lože. To je právě něco, čím se ta vaše pochlubit nemůže.“

„Jaká drzost!“ Bledé tváře ženy se zabarvily delikátní červení. „Troufáš si tvrdit, že jsem někdy zradila...“

„Nemluvím o vás“, zavrtěla Ginny hlavou. „Ale možná byste si měla promluvit se synem, nakonec, to on se stará o vedlejší produkt odskočení vašeho smrtijedského manžela“, odfrkla.

„Lžeš! Za takové pomluvy...“

„Mě můžete obvinit ze lži, ale rodný list vždy říká pravdu.“

„Nestydatý podvod!“

„Magické dokumenty nelze zfalšovat“, zírala na ni zrzka nevěřícně. „Chcete říct, že jste to nevěděla?“ Okamžité zblednutí tváře ženy mluvilo samo za sebe. „Och...“, Ginny zamrkala a nervózně se kousla do rtu. Zírala na blondýnu stojící proti ní a znepokojeně sledovala, jak se výraz její tváře pomalu stává vzdálený a opět připomíná dokonalé rysy sochy. Jeden by byl i v pokušení prohlásit, že právě vyslechnutá odhalení se jí téměř nedotkla, nebýt jejích očí.

Bledé duhovky byly s každou vteřinou stále temnější a zachmuřenější. Dívka o krok ustoupila a se strachem sledovala, jak se barvou začínají podobat obloze těsně před bouří. V těch očích se projevilo pohrdání, hněv a pronikavý chlad, ale to nebylo to nejhorší. Nad tím vším převládala stále větší a větší nenávist. Nenávist tak velká, že hraničila se šílenstvím. Žena bez slova minula oněmělou Ginny a napnutá jako struna vyrazila směrem k východu.

Dívka za ní ještě chvíli hleděla a po těle jí hrůzou naskakovala husí kůže.

„Merline“, zašeptala a cítila, jak ji zaplavuje panika. Jak se mohla takhle zapomenout?! Dokumenty, na které náhodně narazila při třídění archivu, pro ni byly překvapením. Dokonce ji napadlo, jestli Harry o Malfoyově adoptivním synovi ví, ale rozhodla se, že bude mlčet. Ona sama už způsobila rozruchu dost. Ale teď... teď podvědomě věděla, že neúmyslně rozpoutala bouři. Bouři, která by mohla přinést obrovskou destrukci. Chtěla být jen kousavá. Malfoyové ji vždycky ponižovali. Kvůli Luciusovi málem umřela už jako dítě, Draco jí vzal, co milovala, a Narcissa... Narcissa svými urážkami dosáhla toho, že malou chvíli toužila ji udeřit, zranit, prostě za všechno se pomstít. Objala si ramena a třela si je dlaněmi, aby zahnala neuvěřitelný chlad, který jí pronikal tělem. Věděla, že udělala něco velmi špatného, ​​a dříve nebo později bude někdo trpět následky.

..........

„Draco, vylez z té koupelny, kvůli tobě přijdu pozdě na hodinu!“ Harry vztekle kopl do dveří a zašklebil se, když si narazil palec u nohy. „Co tam děláš? Dáváš si pleťovou masku? Jsi horší než ženská“, mírně mrzutý se opřel o zeď.

„Promiň, Pottere, ale být nejhezčí učitel na škole, to k něčemu zavazuje.“ Bezvadně oblečený blonďák se konečně vynořil z páry proudící z místnosti a s lehkým úsměškem se podíval na svého manžela.

„Klidně si to tím zdůvodňuj, pokud ti to zajistí lepší sebevědomí“, natáhl ruku a snažil se pocuchal Malfoyovy perfektně uspořádané vlasy. Ten však, s výrazem pobouření ve tváři, před jeho pokusem uhnul.

„Jsi netvor, vždycky jsem věděl, že máš nekalé úmysly s mým ideálním účesem. Ne, že bych ti to měl za zlé. Vždyť musíš prožívat nekonečný stres, když každodenně pohlížíš na to hnízdo šíleného ptáka, které máš na hlavě.“

„Já tomu radši říkám umělecký chaos“, usmál se Harry a vešel do koupelny, aniž by za sebou zavřel dveře.

„Umělecký chaos je popis, který bych použil při pohledu na tebe, v posteli po dobrém sexu“, zamumlal Draco.

„Co?“ vyklonil se Harry s kartáčkem v ústech.

„Nepodstatné, Potty, nepodstatné“, mávnul blonďák odmítavě rukou a přerovnával papíry na stole. „Kde jsou eseje, na kterých jsem včera pracoval?“

„Pravděpodobně zůstaly tam, kde si je včera položil, nebo-li v obývacím pokoji.“ Harry ponořil ruce do vody, pak vlhkými dlaněmi přejel přes vlasy a snažil se je aspoň trochu uhladit.

Předešlý den večer přišel Malfoy s aktovkou písemek, kterými zasypal konferenční stolek, po čemž mu nařídil mu, aby mu nepřekážel a zabral se do jejich opravování. Harry po vstřebání počátečního překvapení s potěšením zjistil, že mu přítomnost Zmijozela v žádném případě nevadí, a dokonce do jejich vztahu přináší příchuť normálnosti. Několik desítek minut jim uplynulo v tichosti a přerušované byly pouze zlostnými komentáři, které Draco prskal nad stránkami prací. V osm hodin Potter objednal večeři, kterou snědli při zanícené diskuzi o metodách výuky, kdy Malfoy kladl důraz na přísnost a dodržování pravidel, a Harry na lehkou shovívavost a... dodržování pravidel. S překvapením zjistil, že čím déle učil, tím vážněji k té profesi přistupoval a začíná chápat postupy některých profesorů. Byl jenom člověk a občas byla dokonce i jeho trpělivost, u více nepoddajných studentů, vystavena zkoušce. Tímto způsobem jim uplynuly další tři hodiny. Uprostřed noci se Harry probudil a s ohromením hleděl na blonďáka spícího vedle, a pak usnul s neurčitým pocitem, že svazek se Zmijozelem přece jenom není osud horší než smrt.

„Budeš obědvat v hlavní hale, nebo přijdeš dom... sem?“ zeptal se trochu rozpačitě.

Draco zvedl hlavu a podíval se na něj s pobavením smíšeným se zvědavostí. Pomalu poskládal rozložené papíry, umístil je v černém kufříku a seslal na něj kouzlo důvěrnosti.

„Pottere, pokud mě tím děsivě nešikovný způsobem zveš na společný oběd, pak ano.“

„Ano?“ zamrkal Harry nejistě.

„Ano, budu jíst s tebou, tady.“

„Jo, super. To znamená, skvěle, takže jsme domluveni.“

Malfoy přikývl a navlékl si tmavé učitelské roucho, pečlivě zapnul knoflíky a rukou si uhladil přední stranu. Vzal práce a vyrazil směrem k východu. Těsně přede dveřmi se zastavil, otočil se a vrhnul na Pottera pobavený pohled.

„Harry.“

„Ano?“ Černovlasý mladík vzhlédl a rychle vrhnul čistící kouzlo na jakousi skvrnu, která se nacházela na jeho plášti.

„Tohle je škola, ne domov, ale... Pokud tě nazývání těchto pokojů tímto způsobem dělá spokojenějšího, tak směle do toho.“ Zvedl obočí, když viděl Potterův šokovaný výraz. „Taky se snažím, Potty“, pronesl a rychle opustil místnost, a zanechal mladíka ve stavu trvalé strnulosti.

..........

Ulice městečka, které se nacházelo v údolí Sanqua, byly přeplněné. Kouzelníci se proplétali mezi obchody, bazary a expozicemi, a utráceli své drahocenné galeony na někdy zcela nepotřebné, ale lákavé věci.

Ron vyšel z obchodu s novou sadou na údržbu košťat a s objednávkou na několik dalších, které majitel zrovna neměl na skladě. Famfrpálový tým měl své potřeby, a kvalitní, dobře udržované vybavení bylo základem bezpečnosti.

Potřásl hlavou a přehodil si přes ni kapuci zimního kabátu. Do Vánoc zbýval týden a už několik dní zem pokrýval sníh v silných vrstvách. Mrazivý vzduch způsobil, že z jeho úst při každém výdechu vycházely obláčky páry. S povzdechem pomyslel na vánoční stromky, které měl spolu s Nevillem přivézt na Boží hod. S láskou zavzpomínal na Hagrida. Starý poloobr stále pracoval v Bradavicích a měl na starosti právě tyhle věci. Jenže jejich škola nezaměstnávala vlastního hajného a takové přízemní věci, jako stromky v čase Vánoc, spadaly na hlavy méně vytížených učitelů. Harry samozřejmě nabídl svou pomoc, ale Ron velkomyslně odmítl.

Ačkoli to tak nevypadá, práce na pozici ředitele nebyla vůbec snadná. Potter učil a staral se o školu. Ron musel neochotně uznat, že Malfoy se dokonale zhostil svého úkolu a opravdu mu ve všem pomáhal. Snad ještě žádné zasedání Rady a sponzorů se nekonalo bez něho. Weasley už dávno přestal být naivním, vztekem zaslepeným smrkáčem a připouštěl, že jen díky Zmijozelovi škola prosperuje na tak vysoké úrovni. Harry byl ikona, hrdina, který byl základem bezpečnosti. Rodiče toužili vidět své děti na Emeraldfogu a již začaly proudit žádosti o přijetí do dalšího ročníku. Nicméně, třebaže byl jeho přítel úžasná osoba, hlavu pro podnikání neměl. Malfoy se dokonale osvědčil v roli vyjednavače, a taky svou Zmijozelskou mazaností a kluzkými řečmi dokázal přesvědčit i nejodolnější investory k dalším výdajům na školu.

V rozporu s Ronovým očekáváním, se Harryho manželství neukázalo jako úplná katastrofa. Uplynuly už skoro čtyři měsíce, a oba pánové byli ještě celí. Weasley nezaznamenal ani žádné poškození Potterova duševního zdraví, o čemž ho neváhal poinformovat. No, pravda byla taková, že on by se zbláznil s Fretčákem po svém boku, svázaný s ním až do hrobu. V jeho případě by smrt byla pravděpodobně spásou. Harry se naopak zdál být jakýmsi pokrouceným způsobem šťastný. Občas ho přistihl při tom, že pozoroval Malfoye s výrazem pobavení, nebo jak by to popsal, tekl jako máslo. Samozřejmě, když se o svůj postřeh podělil s tmavovlasým mladíkem, ten ho praštil zápisníkem, který právě držel v ruce, po čemž Nebelvír tvrdil, tak důrazně, jak jen mohl, že sleduje Malfoye, protože... protože Fretku je třeba mít na očích, a nemá to nic společného se žádným máslem, do prdele!

Odfrkl si pod nosem a zamířil k nejbližší kavárně. Byla mu zima a měl ještě v plánu nakoupit vánoční dárky. Šálek horkého čaje bylo to, co v tuto chvíli potřeboval nejvíc. Musel přestat přemýšlet nad fenoménem svazku Potter-Malfoy a že z toho nic dobrého nevzejde. Existoval navzdory tomu, že by neměl, překračoval hranice absurdity a byl tak nepochopitelný, jak jen bylo možné. Ale protože ani Harry, ani Fretka, už v tom neviděli nic špatného, kdo byl on, aby jim otvíral oči? Přijal tedy fakt, že gayové jsou prostě odlišný druh, takže se rozhodl žít dál a zasahovat pouze v případě ohrožení. Samozřejmě, ve prospěch Harryho, Malfoye by klidně mohlo trefit a nejspíš by nehnul prstem. I když, z praktického hlediska... a čerta starýho!

Otevřel dveře a vešel do kavárny. Okamžitě do něho udeřil závan teplého vzduchu. Rozepnul si těžký zimní kabát a předal ho skřítkovi, který měl službu u dveří. Minul několik plných stolků, zašel hlouběji do místnosti a hledal volné místo. Jeho pozornost upoutal malý výklenek, umístěný přímo za velkým sloupem.

Bouře tmavě hnědých kadeří se nedala nepoznat. S veselým úsměvem přistoupil k Hermioně, která seděla zády k němu, a lehce jí poklepal na záda.

„Čekáš na mě, sluníčko?“ zažertoval, ale jeho tvář zvážněla, když k němu dívka zvedla oči, mírně oteklé oči od pláče, a rychle si je otřela kapesníčkem, který držela v ruce. „Co se stalo?“ přisedl si a pozorně se na ni zadíval.

„Eh, Rone... Co tady děláš?“ zašeptala a upila došek horkého čaje, dlaně si přitom ohřívala o stěny šálku.

„Nakupoval jsem. Dětem došly potřeby na údržbu košťat a…. Mionko, co se děje?“

„Nic, byla jsem v knihkupectví a řekla jsem si, že horký čaj mi udělá dobře“, pokrčila rameny.

„Jo, a pak se ukázalo, že ho spařili s cibulovou šťávou a odtud ten obličej.“ Ron se naklonil a prstem jí zvedl bradu. „Něco s rodiči?“

„Ne“, zavrtěla hlavou.

„Některý ze studentů dělá potíže?“

„Všechno je v pořádku, opravdu, Rone“, odstrčila jeho ruku a schovala nos do šálku, ze kterého upíjela malými doušky.

„Nejde o rodiče a nejde o studenty, takže... Co ti, sakra, Justin udělal?“ Na Weasleyho tváři se objevil umíněný výraz a bylo jasné, že z toho kamarádce nedovolí vyklouznout.

S povzdechem odložila čaj a zadívala se na desku stolu. Málokdy se rozsypala, snažila se být silnou osobností, stojící pevně nohama na zemi. Nepřišla sem ronit slzy, ale opravdu se něčeho napít a uklidnit pocuchané nervy. Ale útulno, a páry sedící u stolků, jí náhle přinesly pocit, že je někdo úplně odcizený, kdo se odchyluje od zaběhlých standardů.

„To není jeho vina, Rone.“

„Co není jeho chyba? Nech mě, ať to posoudím sám“, popadl ji za ruku, která mačkala kapesník a sklonil hlavu v gestu očekávání.

„Já se prostě nehodím pro vztahy“, pokrčila rameny. „Nejsem romantický typ člověka a jen zřídka říkám věci, které muži chtějí slyšet, a všechno ničím.“

„O čem to mluvíš? Jsi nejlepší člověk, jakého znám“, zrzek silněji stisknul její dlaň.

„Nejlepší kamarádka, ale ne holka“, usmála se smutně.

„Nemluv nesmysly. Vždycky se na tebe dá spolehnout, ještě nikdy jsi nezklamala. Pamatuješ, když jsme byli ve škole? Nikdy si nikomu neodmítla pomoc, naše trojka byla nerozlučná. Jsi upřímná, loajální a inteligentní. Nevím, jak bych si poradil bez tebe a tvých vědomostí.“

„Jedním slovem, jsem skvělý kámoš“, potvrdila se slabým úsměvem.

„Ne, no vážně, ty jsi skvělá holka. Chytrá, schopná, inteligentní...“

„Hezká? Romantická? Sexy? Pozval bys mě na kávu a strávil se mnou celý večer tím, že bys mi hleděl hluboko do očí a zasypával mě komplimenty?“

„Emm... no, celkem...“

„No právě“, zasténala a zabořila tvář do dlaní. „Jsem přemoudřelá Slečna Všechno Vím, a to je všechno.“

„Ale jdi ty, omlouvám se za tu přezdívku. Snad se nebudeš trápit tím, co bylo ve škole...“ Weasley se skutečně znepokojil.

„Ne, muži prostě nechtějí být s někým, kdo ví všechno lépe než oni, a nemůže se ubránit tomu, aby je neopravoval. Rone, opravdu jsem se snažila, ale... je to silnější než já. Občas, dřív než na to pomyslím, začnou moje ústa sama vypouštět informace a pak se na mě lidé dívají divně. Justin je opravdu skvělý chlap, ale od jisté doby se začal odtahovat.“ Odhrnula si loknu, která ji spadla do tváře a opřela si bradu do dlaně. „Nakonec jsem se ho zeptala, co se děje. Mám ráda ve všem jasno a... Víš, říkal, že se mu opravdu líbím a že jsem skvělý člověk, ale... Jsem pro něho příliš chytrá.“

„Pro každého jsi příliš chytrá“, mávl Weasley podrážděně rukou.

„Díky, Rone“, ušklíbla se.

„Emm... To není to, co jsem měl na mysli“, začervenal se prudce. „No, protože to jsi prostě ty, všichni víme, že jsi z nás nejchytřejší.“

„A co? Mám čekat, až se najde někdo, kdo se mi chytrostí vyrovná? V tom případě lituju, že je Malfoy gay a ženatý s Harrym. Možná má bratra, o kterém nevíme? Myslíš, že bych měla šanci?“

„Přestaň“, otřásl se při tom pomyšlení Ron. „To by bylo příliš děsivé.“

„Kdybych si vzal Malfoye, nebo kdyby se ukázalo, že je jich víc?“

„Jedno i druhé. Svět má rozhodně jen jeden pupek a Malfoy k tomu slouží dokonale.“

„Rone...“

„No?“

„Jsem hezká?“ zeptala se náhle.

„Jasně, máš opravdu super vlasy“, pokýval horlivě hlavou.

„Ech…“, zabubnovala prsty o stůl. „Možná bych si měla najít kadeřníka.“

„Sakra, no... jsi hezká“, Weasley nějak netušil, jak se zachovat. Nikdy neměl tyhle situace rád a nedokázal se v nich orientovat. Pozorně se na dívku zadíval a shromáždil všechny své síly, aby řekl něco, co by ji potěšilo a pozvedlo náladu. „Opravdu, máš krásné oči, takové velké a inte... jiskřivé, dlouhé řasy, štíhlý nos a krásné rty, tak červené a plné. Kromě toho, postavu by ti nejedna holka mohla závidět, a máš fantastické nohy. V létě, když jsi chodila v těch mudlovských sukních, bylo těžké od nich odtrhnout oči.“ Současně s dalšími slovy zastíral jeho tvář stále zasněnější úsměv. Postupně vyjmenoval řadu jejích pozitivních vlastností. Nakonec se podíval na Hermionu, a při pohledu na její tvář vyjadřující šok rozpačitě dokončil: „Ruce máš taky pěkné a uši ti neodstávají... No, vidíš, jsi prostě super.“

„Ach...“

„Ach? No díky, já vím, že nejsem romantik. Harry by byl určitě schopen říct mnohem víc“, řekl trochu rozmrzele.

„O to nejde“, poplácala ho jemně na ruce, ve které stále držel její dlaň. „Na chvíli jsem byla schopná opravdu uvěřit, že se ti líbím jako žena. Děkuju.“

„Hej, ale ty se mi opravdu líbíš, nejsem slepý!“ začervenal se ještě víc. Sakra, tahle konverzace byla stále divnější.

„Myslíš, že se mi podaří najít toho správného chlapa?“

„Mionko, myslím, že každý muž by byl šťastný, kdybys byla jeho holka. Hezká a chytrá. Co chtít víc? Prostě ideální“, stiskl jí silněji ruku. „Tak se netrap Justinem, už jednou jsem ti říkal, že je to Mrzimor. Oni nedokážou ocenit skutečný poklad. Kromě toho mu řídnou vlasy a brzo začne plešatět. Pak by žárlil na ty tvoje a nutil by tě si je oholit, aby měl lepší pocit.“

Dívka se poprvé ten večer zasmála. Dopila vychladlý čaj a podívala se na svého přítele. Vysoký, jeho vzhled byl specifický pro rudovlasé, ale jeho tvář byla ozdobena jen několika pihami. Hnědé řasy byly krátké a lehce zatočené, ústa příliš široká, ale ochotná k úsměvu rozzářeného bílými, silnými zuby. Pod košilí se mu rýsovaly svaly, které získal nejen jako bystrozor, ale i jako vášnivý hráč v famfrpálu.

„Co je?“ zaregistroval její pohled a lehce se vyplašil.

„Nic, ty jsi taky pohledný“, obrátila oči v sloup, když viděla jeho potěšený obličej. Zvedla se a instinktivně pocuchala jeho rudé, mírně vlnité vlasy. Byly měkké a jemné. „Pojďme, než propadneš sebeobdivu. Nemám u sebe špendlík, abych mohla  propíchnout tvoje nafouklé ego.“

„Brutální ženo, takhle mě vytrhnout z hlubin snů“, zavrčel, ale poslušně vstal ze židle. „Brzy budou Vánoce a Silvestr, a mnoho studentů v tu dobu zůstává ve škole“, změnil téma. „Více než polovina školy.“

„Ano, chudáčci, raději chtějí trávit ten čas s přáteli, než se vrátit do chudoby a dětských domovů“, vzdychla soucitně. Oblékla si plášť a kolem krku si obalila širokou červenou šálu.

„Já asi taky zůstanu. Harry by je sám nezvládnul, i když Malfoy se taky nikam nechystá“, Ron si zvedl límec kabátu a vyšel za ní do mrazu.

„Jo, taky jsme na to myslela.“ Pomalu zamířili k uličce, která vedla dolů do vesnice.

„Neměli bychom něco udělat?“

„Nějak jim to vykompenzovat“, přikývla dychtivě. Nedávný smutek zmizel a Ron si s pobavením všiml, že už začala intenzivně plánovat svátky. Vydechl s uspokojením. Neměl rád, když byla smutná.

..........

Mistr lektvarů odložil na polici dočista vycíděný kotlík a obrátil se ke stolu. Do truhličky vyložené sametem přendal několik lahviček povzbuzujícího lektvaru, které připravil už dříve. V zimě mívali spratci nepříjemný zvyk onemocnět a tak se postaral, aby bylo nemocniční křídlo dostatečně vybavené. Nerad nechával všechno na poslední chvíli.

Dveře pracovny tiše zaskřípaly a dovnitř vešel vysoký, světlovlasý muž.

„Copak se nikdy nenaučíš klepat?“ ušklíbnul se mírně Snape a zaklapl víko truhličky.

„Dobrý den, Severusi. Jaký byl tvůj den?“ Draco si nic nedělal z remcání svého kmotra a posadil se na jednu z laviček.

„Jako obvykle, hrozný. Naučit Vodní lid mluvit s lidským hlasem by bylo jednodušší, než vtlouct těm ignorantům do hlavy nějaké znalosti.“

„Vodní lidé nemají lidské hlasivky.“ Malfoy zvedl jeden z lektvarů a prohlédl si ho proti světlu. Tekutina byla šarlatově rudá a uvnitř probleskovaly černé částice.

„A hlupáci zase ani trochu šťávy ve svých prázdných hlavách. Takže jedno i druhé je předem určeno k nezdaru.“

„Jsem rád, že jsem byl jedním z těch, kteří si z tvých hodin něco odnesli.“ Draco odložil lektvar a podíval se s úsměvem na muže.

„Výjimka potvrzuje pravidlo“, pokrčil Snape rameny. „Poslední dobou tě vídám zřídka, že by tě učitelské povolání až tolik zaměstnávalo?“

„Víc, než bych byl ochoten připustit, ale nestěžuju si. Vědomí, že díky mě se někteří z těch - jak jim říkáš - dutohlavých spratků stanou trochu víc připravení na život ve společnosti, na mě působí velmi povzbudivě.“

„Tvůj idealismus je opravdu vzrušující“, odfrknul si muž sarkasticky. „Nicméně, až budeš v mém věku, tak pochopíš, že naše práce bohužel patří k těm Sisyfovským.“

„Opravdu, žádný student nevzbudil tvůj zájem?“ Draco posunul další lahvičku a vyrovnal je do půlkruhu.

„Možná pár“, připustil Snape vlídně. „Pár z mnoha desítek, to je opravdu žalostné.“

„Aha, takže budoucnost pro kouzelnický svět ještě existuje.“ Malfoy položil ruku na srdce v gestu nekonečné úlevy.

„Posmívej se, posmívej dokud můžeš, nevděčný spratku.“

„Jak milé, že mě počítáš do své nedělní školy“, opřel se Draco o pult a sledoval kmotra, který přecházel po místnosti.

„Dáš si tu se mnou oběd, že ano? Nechce se mi do jídelny. Křik a hluk, který produkuje všechna ta cháska, mě účinně obírá o chuť k jídlu.“

Draco se nepokojně zavrtěl a ušklíbl se.

„Co se děje? Neříkej mi, že musíš být přítomen při každém jídle. Tohle nejsou Bradavice.“

„O to vůbec nejde“, mladík si fascinovaně prohlížel švestkově modré vzory na manžetě svého kabátu.

„Tak co? Pouč mě, co je důležitější, než dělat společnost starému kmotrovi?“ Snape odložil poslední polstrované pouzdro a ostře na něho pohlédl.

„Nejsi starý.“

„Neuhýbej.“

„Slíbil jsem Harrymu, že dnes společně poobědváme v našich pokojích“, zvedl hlavu a vzdorovitě vystrčil bradu.

„Och...“, muž se zastavil v polovině pohybu a pohlédl na kmotřence, jako kdyby ho viděl poprvé. „Harry a vaše pokoje... No, chápu, že vaše manželství zažívá období rozkvětu. Je hezké vědět, že se z vás stává sehraná dvojka.“

„Tvůj sarkasmus mě nedostane“, přimhouřil Draco vyzývavě oči. „Ten sňatek nebyl můj nápad. Ani jeden z nás ho nechtěl, ale když už jsme v něm uvízli, bylo by absurdní pálit mosty přes řeku jenom proto, abychom se v ní utopili.

„Doufám, že po mně nechceš, abych se s ním přátelil“, odfrkl si Snape znechuceně. „Je to Potter.“

„S očima upřenýma na minulost, neuvidíš budoucnost, až tě zabije současnost“, řekl Zmijozel.

„Raději bych zemřel, než se nechat unášet na potterovské vlně.“  Z knihovničky, která stála stranou, vyndal Severus Grimoár vázaný v tenké kůži a nalistoval pár stránek. „Takže pan Harry Potter si získal tvou přízeň.“

„Řekněme, že není tak špatný, jak jsem si dosud myslel.“

„Ach, láska. Pokrm bohů a jim podobným. Buď aspoň jednou upřímný a přiznej, že se ti Vyvolený líbí.“

„Jestli se mi líbí? Značně podhodnocené, Severusi“, Malfoyův koutek se zvedl v ironickém úsměvu.

„Mám dojem, že magie a mladické hormony, ti poněkud zastínily střízlivé myšlení.“

„Chtěl jsi upřímnost“, pokrčil mladík rameny.

„Takže upřímně?“ Snape vzhlédl od rukopisu a věnoval mu upřený pohled.

„Je pohledný, atraktivní, mírně řečeno, fascinující. Při pohledu na něj nevím, jestli mám plakat nebo si rovnou vyhonit.

„Rozplač se“, povzdechl si Snape odevzdaně.

„Malfoyové nepláčou.“

„V tom případě nevidím žádný smysl, abys nad tím přemýšlel.“

„Udržuji konverzaci, drahý kmotře“, vstal Draco a upravil si hábit.

„Rozhovor je zajímavý pouze tehdy, pokud zúčastněné strany projevují stejný stupeň zájmu.“ Snape vrátil Grimoár na místo a natáhl se pro další.

„Myslím, že téma Potter je pro tebe velmi zajímavé, ale nechceš si to přiznat“, díval se na něho blonďák posměšně.

„Ano, zbožňuji pohádky o Spasiteli národů. Existuje snad ještě něco, ​​ co na to téma nebylo řečeno? To si nemyslím.“

„Nikdo neví, jaký je v posteli“, usmál se Draco ďábelsky.

„Ušetři mě podrobností, moje staré srdce by takové množství informací neuneslo“, zabručel a pohlédl na hodiny stojící v rohu místnosti. „Blíží se doba oběda, myslím, že bys už měl jít. Mesiáš by neměl čekat.“

„A přešel po vodě, protože mu Vodní lidé podpírali nohy“, zanotoval Draco zpěvavým hlasem a pak se obrátil k východu. „Zítra s tebou poobědvám.“

„Pochybuji“, pronesl muž. „A teď, kdybys byl tak laskav... Jsem zaneprázdněný muž“, pohybem ruky ukázal mladíkovi dveře.

Draco na chvíli vypadal, jako by se chtěl na něco zeptat, a pak s pokrčením ramen opustil místnost.

ooOoo

Red Hills - 25.