Vábení moci - 13.

kapitola 13. Útok ze tmy (autor Nade)

Vřelé díky všem, kteří mě podpořili: Salazaret, Katie11, Lucka, Jutaki, bibi, Nemesis, Ni-chan, Hajmi, Samba a dva anonymky (Věřím, že terkic je mezi nimi. Zdravím!)

13. kapitola – Útok ze tmy

Harry, místo očekávané něžnosti, prudce odstrčil Mathiase stranou a ochranitelsky se postavil před něj.

Hůlka mu snad sama vklouzla do ruky. Zaslechl tichý hlas pronášející inkantaci a okamžitě zareagoval tím, že vykouzlil neverbální Protego. Místo útoku však ucítil pouze vlnu magie, která je obklopila a zůstala na svém místě. Protipřemisťovací kouzlo! Harry v duchu zaklel jak pohan. Měl se, místo přípravy k boji, raději hned s Mathiasem přemístit! Teď mu nezbývá, než zůstat a čelit neznámému nebezpečí s civilistou za zády. Debil! Debil! Debil!

„Harry?“ Mathiasův hlas zněl překvapeně a mírně vyděšeně. Samozřejmě už postřehl, že se děje něco divného.

„Kryj se!“ sykl na něj v rychlosti, protože nebyl čas se vybavovat.

Mathias ustoupil víc ke zdi a snažil se s ní splynout. Trochu neúspěšně, ale Harry byl rád, že mu tím poskytl trochu větší manévrovací prostor. Nejhorší byli ti, kteří se ochránci hystericky pověsili na záda a bránili mu tím ve volném pohybu. Pak bylo nejlepší postupovat, jako když zachraňujete topícího se člověka. Omráčit ho, aby nedělal potíže.

Zaregistroval, že hned z několika stran je obklopují temné postavy. Samozřejmě, že temné, vždyť je tma jako v pytli! Ale ani slabé světlo pouličních lamp neodhalilo jejich obličeje. Harrymu okamžitě došlo, o co jde. Lokální maskovací kouzlo. Podobné používali i bystrozoři při zásahu proti nebezpečnému zločinci. Byly pro to hned dva důvody. Za prvé ochránit soukromí bystrozorů a tím i jejich rodiny. Za druhé, nevidět do tváře nepřítele je tak působivě děsivé. A navíc to zvedá sebejistotu. Stejné důvody měli i tito muži. Vyděsit a přitom zůstat nepoznaní.

Harry se rychle rozhlédl, jestli někde nezůstala úniková cesta, kudy by mohl dostat Mathiase do bezpečí. Nic. Kruci! O sebe se nebál, byl zvyklý, ale jeho přítel nebyl na něco takového připravený. Byl ve střehu a kruh postav se kolem nich pomalu zužoval. Zatím nikdo nepromluvit.

Harry neměl ponětí, jestli jde o náhodné přepadení, ale spíš tušil, že je to cílený útok. Hlavou mu proběhl seznam lidí, kteří věděli o tom, že se dnes večer nachází právě zde.

Vůbec nepochyboval o tom, že útok byl namířený na něj. Takže co teď? První pravidlo při ochraně civilistů: oddálit útok.

„Kdo jste a co chcete?!“ zvolal proti zástupu. Teď už bylo zcela zřetelné, že je jich sedm, jako smrtelných hříchů.

Byli jasně v početní výhodě a byli si toho vědomi podle toho, jak ledabyle drželi své hůlky. Trochu hloupě se spoléhali na svou přesilu a zdálo se, že nečekali vážnější potíže. Ale pokud věděli, proti komu půjdou, měli být víc opatrní. Harry nebyl zvyklý dávat svou kůži zadarmo. I kdyby měl vypustit duši, hodlal ochránit Mathiase a vzít jich sebou co nejvíc.

„Není podstatné, kdo jsme, ale naším přáním je, abyste šel s námi, pane Pottere,“ pravil vyrovnaným hlasem jeden z mužů. Zřejmě vůdce téhle sebranky.

Harry zbystřil. Ten muž byl velmi zdvořilý, což znamenalo, že se nejedná o bandu ztroskotanců, ale o někoho s jasným záměrem.

„Proč bych to měl udělat?“ protahoval rozhovor a snažil se odhadnout své možnosti. Zatím se však neměl čeho chytit, kromě toho, že ho chtěli živého. Malý bonus.

„Třeba proto, aby tady váš přítel vyvázl bez úhony?“ odpověděl mu otázkou muž, v hlase žádné emoce.

Harry se však nehodlal vzdát tak snadno. To, co ten chlap zkoušel, bylo jasné blafování. Hra strachu. Dokud však Mathiasovi nedrželi hůlku přímo u hlavy, byl v bezpečí. Relativně.

„Opravdu si myslíte, že to budete mít tak snadné?“ zeptal se naprosto klidně.

„To jsou poměrně jednoduché počty,“ odpověděl muž. „Je nás sedm a vy jste sám. S pomocí toho za vámi se moc počítat nedá, že?“ Muž se krátce zasmál. Zřejmě si myslel, že je vtipný.

To jen potvrzovalo Harryho teorii o tom, jak jsou si nesmírně jistí. Na zlomek vteřiny mrknul po Mathiasovi. I on držel svou hůlku, připravený se bránit. Snažil se nedat najevo strach. Pašák!

„Jste si tím jistý?“ Harry se snažil udržet pokerový výraz. Trocha nejistoty v řadách nepřítele nemůže škodit. Já umím taky blafovat, hoši.

Adrenalin stoupal a on se snažil udržet si klidný dech.  Magie uvnitř něho se vzedmula, silně, vibrovala mu v útrobách, pod kůží, tak silná, tak opojná. Držel ji pod kontrolou jako dravou šelmu, která je připravena kdykoliv zasadit smrtící úder. Kdyby v tom byl sám, docela by si to užíval.

„Vaše poslední slovo, pane Pottere?“ zeptal se jejich mluvčí, jakoby ještě dával Harrymu nějakou možnost volby. Ostatní muži stáli jako mlčenlivá hradba. Zřejmě čekali na pokyn, což znamenalo, že musí ostražitě sledovat každý pohyb jejich vůdce. Byla to šance reagovat rychleji a účinně se bránit. Proto musel vyčkávat, místo aby zaútočil jako první.

„Já jsem zdaleka ještě neřekl své poslední slovo,“ procedil mezi zuby a pevněji sevřel hůlku. „Myslím, že zdvořilostí už bylo dost!“ Teď už nemělo cenu zdržovat. Bylo rozhodnuto.

Netrvalo ani zlomek sekundy a muž ještě víc natáhl ruku s hůlkou směrem k Harrymu. Byl to zřejmě signál k útoku, protože v tu chvíli se na ně snesly nejméně tři kletby.

Harry zareagoval okamžitě a vykouzlil ochranný štít, od kterého se klatby bez účinku odrazily. Útočníky to trochu překvapilo a tak začali útočit jeden přes druhého, ale Protego bylo jako skála, a to i když vysílal ochranné kouzlo i na svého přítele.

Hned zpočátku si všiml, že ty nebezpečnější kletby míří na Mathiase. Byla to taktika, jak Harryho rozhodit tím, že zraní jeho přítele. To nehodlal dopustit a tak do toho dal veškerou svou rychlost, aby stihnul vykrýt nebo odrazit každé kouzlo. Bylo to vyčerpávající spíš fyzicky, než magicky. Chtěli ho oslabit, dostat živého, a podle vysílaných kleteb, i pokud možno bez vážného zranění.

Nebyl čas přemýšlet nad tím, proč se to všechno děje, ale jejich hyení strategie Harryho trochu rozčilovala. Nemohl si však dovolit dát průchod svým emocím, to by ho oslabilo. Musel zůstat klidný a soustředěný na obranná kouzla. Ve svém postavení nemohl útočit a tak musel vydržet co nejdéle. To by neměl být velký problém s jeho magickou silou a doufal, že ho jeho tělesná kondice nezklame. Stačilo už jen doufat, že to útočníky přestane bavit, když zjistí, že to nikam nevede. V duchu se však modlil k Merlinovi, aby je nenapadlo použít Avadu. Na tu by jeho Protego nestačilo a cílem by nepochybně nebyl Harry. Vzal to ďas!

Ale ani Mathias nezahálel. Opravdu se snažil útočit, zatímco je Harry mohutně chránil. Jeho kouzla však nadělala jen málo škody. Přeci jen byl především skvělý lektvarista a na bitvy nebyl stavěný. Svatý Severus, pomyslel si v duchu Harry, když si vzpomněl na nejvšestrannějšího kouzelníka, jakého kdy znal. Neubránil se úšklebku při pomyšlení, jak by na tenhle titul Snape reagoval.

Ale lepší Mathias, nežli nic. Aspoň to útočníky zpomalovalo a rozptylovalo. Harry byl za jeho aktivitu opravdu rád a doufal, že z toho vyváznou v pořádku.

Hrál o čas. Tohle tempo nemohl vydržet do doby, kdy ulicemi začnou chodit první ranní ptáčata. Přemýšlel, jestli postřehl, že by použili nějaké tlumící kouzlo, protože zvuk bitvy už by musel někoho upozornit, že se děje něco nekalého.

Náhle vzadu zahlédl mihnout se bystrozorský plášť a dva z útočníků během chvilky jeden po druhém padli k zemi. Útok ze zadu je zaskočil a Harrymu se strašně ulevilo. Sean! Merlin ti žehnej!

Harry vmžiku srazil kletbou dalšího muže a síla jeho kouzla odmrštila bezvládné tělo na druhou stranu ulice. Magie uvnitř něho křičela po uvolnění.

Okamžitě opět vztyčil ochranné kouzlo. Teď už byla bilance mnohem příznivější. Útočníci byli čtyři a oni dva … a Mathias.

Maskovaní muži teď byli v nevýhodné pozici. Museli se stáhnout stranou, aby Seana neměli v zádech. Ten neváhal a zaútočil na dalšího muže zmrazovacím kouzlem. Byl úspěšný jen částečně a zraněný muž se snažil zdravou rukou a nohou odstrkat do bezpečí. Sean bleskurychle vykryl kletby, které ho za to stihly. Zbývali tři. Harryho se, i když se tomu profesionálně bránil, zmocňovala euforie. Jo! Zvládnou to!

Rychle si se Seanem vyměnili smluvené signály, aby sjednotili další postup. Bylo výhodou, že byli kolegové tak dlouho. Zkontroloval pohledem Mathiase a kývnul na něj.

„Jsi v pohodě?“ houknul směrem k němu. „Až řeknu teď, vrhni Mdloby na toho úplně vpravo.“

„Rozumím,“ šeptl a stoupl si těsně vedle Harryho a zhluboka vydechl. „Můžeme začít.“ Harry se na něho krátce povzbudivě usmál.

Museli zaútočit všichni tři najednou, protože Harry v tu chvíli musel spustit své ochranné kouzlo. Na okamžik zůstanou nechráněni a je třeba rychle všechny zneškodnit. Oni se samozřejmě budou bránit, nebude to jednoduché, ale to si Harry nechal radši pro sebe.

„Připrav se …“ Harry spustil štít a současně se chystal celou záležitost odstartovat. Zlomek vteřiny. Vteřiny, která může někdy rozhodnout o osudu světa.

A tam, z koutu za popelnicemi, náhle vylétlo kouzlo a plnou silou zasáhlo Mathiase. Jejich slabé místo. Harry jako ve zpomaleném filmu viděl, jak se tělo přítele zvedlo do vzduchu a letělo proti zdi.

„To ne!“ jeho výkřik byl jen šepotem, když v hrůze sledoval zhroucené tělo, sunoucí se po zdi k zemi.

Zapomněl na toho zraněného muže! Jak trestuhodná chyba! Všechna ta bezmoc a vztek, které v tu chvíli tak intenzivně cítil, v něm vyvolali bouři. MATHIASI! Magie se vzepřela svým poutům a v tu chvíli ji emocionálně oslabený Harry ani nechtěl zastavit. Vytryskla ze všech jeho pórů a jeho plášť i vlasy mu zavlály kolem těla, jako zachvácené poryvem větru.

Rozpřáhl ruce do stran, zaklonil hlavu ve výkřiku plném vzteku a frustrace. Byl opravdu naštvaný na ty cizí muže, kteří ohrožovali jeho blízkého člověka, ale i na sebe, že udělal tak školáckou chybu. Zuřil. Jeho magie doslova explodovala. Šířila se kolem v masívní vlně, která sebou nemilosrdně brala všechno, na co narazila. Kromě Harryho byli v tu chvíli všichni přítomní sraženi k zemi a doslova bojovali se silou hurikánu. Harryho výkřik ztichnul, ruce klesly k tělu a jeho pohled vyhledal svůj cíl. Poryvy magie se uklidnily natolik, že muži byli schopni se sebrat ze země, aby opět mobilizovali své síly, značně otřeseni tím, co právě zažili.

Jejich pozornost byla v tu chvíli zaměřena pouze na toho mladého muže, kterému oči plály smrtonosnou nenávistí. Děsivý! Nestačili nic. Harry se ani nepohnul, nepromluvil, pouze silou jeho chtění náhle explodovala všechna okna kolem. Tříštící se sklo a s ním všechno v okolí, co nebylo upevněno, letělo všechno jedním směrem, jakoby to vtahovala černá díra.

V pudu sebezáchovy zděšení muži, atakovaní troskami ze všech stran, aktivovali svá přenášedla. Budiž jim připsáno ke cti, že i přes právě utržená zranění, sebou vzali i své raněné. Nezbylo po nich ani stopy.

Najednou bylo po všem.

Harry, hlavu skloněnou až na prsa, ztěžka, zhluboka dýchal a jeho magická síla se pomalu vracela zpátky, tam kam patřila. Moc se jí nechtělo. Sotva si protáhla křídla, musí zpátky do klece.

„Mathias!“ prolétlo mu hlavou a okamžitě se vrhnul do míst, kde naposledy viděl jeho tělo. Našel ho. Seděl tam opřený o zeď a už byl při vědomí, i když krvácel z mnoha ran. To však Harryho tolik netrápilo. Uzdraví se. Co ho zarazilo, byl výraz naprostého zděšení, s jakým na Harryho hleděl.

„Budeš v pořádku,“ snažil se ho uklidnit a natáhl k němu ruku. Ale on jen zavrtěl hlavou, oči vytřeštěné, před dotykem ruky uhnul. Harry bezradně couvnul.

Co se stalo?

 „To bude dobré, je jen v šoku,“ klidný Seanův hlas, přátelská ruka na rameni. „Už jsem poslal zprávu k Mungovi. Za chvíli jsou tady.“

„Díky, Seane,“ hlesl Harry a nespouštěl oči ze zraněného a otřeseného přítele, jehož pohled se mu však teď vyhýbal.

„Á, už jsou tady!“ Zvolání ho upozornilo na dva lékouzelníky, kteří se tu objevili.

Pozoroval je, jak profesionálně zkontrolovali Mathiasův stav. Uložili ho na levitující nosítka a jeden z nich s ním okamžitě přemístil ke Svatému Mungovi. Druhý se na ně ještě obrátil s dotazem, jestli jsou v pořádku. Harry jen kývnul, a protože skutečně vypadal nezraněný, soustředil lékouzelník svou pozornost na Seana, který krvácel z několika řezných ran.

„Jsem v pořádku,“ uklidňoval ho Sean, „jenom jsem se pořezal o pár střepů. To dokážu vyřešit sám, díky,“ odbyl ho slušně.

„Merline, co se tu stalo?“ zeptal se lékouzelník udiveně, když se pořádně rozhlédl kolem.

„Jen malá nehoda, budeme v pořádku,“ vyprovodil Sean lékouzelníka a ten se bez dalších okolků přemístil.

„No nazdar,“ hlesl Harry, když si uvědomil ty škody, které napáchal. Naštěstí byla tma, za dne by byla ta pohroma mnohem zřetelnější.

„Pár šikovných kouzel to spraví. Do rána to nikdo ani nepozná,“ uklidnil ho Sean. Harry se k němu obrátil právě ve chvíli, kdy posílal svého patrona se vzkazem na ministerstvo.

„Jsi v pořádku?“ Harry si dělal starost o svého kolegu, když viděl jeho krvácející ranky. Namířil na něho hůlku a rychlými přesnými kouzly uzavíral drobná pořezání. Součást bystrozorského výcviku.

„To je dobrý,“ mávl rukou bystrozor, „trochu jsem se vyválel po zemi, no.“

Na chvíli se oba odmlčeli, když si prohlíželi tu spoušť kolem. Ještě nebyla ani půlnoc. Harry si pomyslel, že je čas jít na kutě, ale pravděpodobně bude muset nejdřív sepsat hlášení. Ale hned zítra ráno se zastaví v nemocnici za Mathiasem. Snad už bude v pořádku a promluví si spolu o tom, co spolu právě prožili. Všechno bude dobrý, říkal si, ale uvnitř hlodal červíček pochybnosti.

ooOoo

14. kapitola