Vábení moci - 36.

kapitola 36. - Zrádce (autor Nade)
Uff, tak jsem to stihla, ještě pořád je neděle. :-)

Opět děkuji všem komentujícím za jejich nehynoucí podporu: Katie11, Lily, tess, Jutaki, bacil, Zuzana, Kitti, Yoku, Káťa, Lucka, terkic, minimar, jeden tichý anonymek a jeden, který se k tomu hrdě hlásí :D ...a taky Ilay - můžeš.

36. kapitola – Zrádce

„Překvapený?“ zeptal se posměšně Sanders a Harry měl tisíc chutí mu ten křivý úsměv sundat z obličeje pohrabáčem. Pocit zrady a bezmocného vzteku ho trhal zevnitř.

„Kryso! Kolik ti za to dali?“ procedil Harry mezi zuby. „Kam se poděla tvoje bystrozorská čest?“

„Na to ti kašlu. Už jsem mezi vás přišel s jasným úkolem. Získat si důvěru, zapojit se do vyšetřování a získat potřebné informace. Bradáč mi to ohromně usnadnil, když mě přidělil do vašeho týmu,“ mlel spokojeně.

„Dostaneš pochvalu jako hodný chlapeček?“ rýpnul si Harry. „Je ti jasné, že na ministerstvo se už vrátit nemůžeš? To, že tam v tuhle chvíli nejsi, je trkne.“

„S tím se počítalo. Po téhle akci už to nebude nutné,“ mávnul rukou lhostejně Sanders a natočil se tak, aby měl rozhled na celou místnost. To znamená jak na zajatce, tak na okna i dveře. Někoho očekával, ale Harry si nebyl jistý, jestli přítele nebo nepřítele. Mají takoví lidé vůbec přátele?

„Pro koho pracuješ?“ snažil se získat nějaké informace. Samozřejmě přemýšlel, jestli je ten mizera zapojený do uskupení Potentia Sincerus nebo jde o něco úplně jiného.

„Proč myslíš, že pro někoho pracuju?“ odpověděl mu otázkou posměšně Sanders. „Třeba je to celé moje práce.“ Přitom vytáhl z kapsy hábitu zdobené kapesní hodinky a s nepatrným zamračením si zkontroloval čas.

„Nechci snižovat tvou zásluhu,“ vrátil mu úsměšek Harry, „ale tohle je práce skupiny lidí. A těm někdo velí. A ty nemáš na to být mozkem. Kam se vůbec poděl ten druhý otrapa?“

Sanders po něm švihnul rozhořčeným pohledem, ale hned se uklidnil a opět se pohodlně usadil na své židli. Harry měl za to, že trocha provokace neuškodí. Třeba se nakrkne a něco pustí. Teď už bylo jisté, že na něco čeká. Buď na další pokyny, nebo nějakého komplice, ale jedno bylo jisté, Sanders tomu nevelel.

„Je divné, že jsme pořád tady,“ nadhodil Harry a vyslovil tak nahlas otázku, která ho už chvíli zaměstnávala. „Celé oddělení mi bude za chvíli v patách.“

„Neboj se, během chvilky tady budou, aby si tě vyzvedli,“ ujistil ho Sanders a okázale přešel jeho narážky. „Podrobnosti tě nemusí zajímat, protože tvoje role v příběhu za chvíli skončí. Za chvíli budeš přepraven na místo, kde už pro tebe chystají přivítání, jak se patří,“ usmál se spokojeně. „Mistrova magie je teď velmi silná, nemáš šanci.“ Z jeho hlasu byla patrná hrdost na svého vůdce.

„Jsi si jistý? Jonathan Smith nebyl až tak nadprůměrný,“ upozornil Harry ve snaze trochu ho znejistit.

„Nebyl jediný, víš?“ přiznal Sanders.

„Nezaznamenali jsme žádný další výboj černé magie,“ pochyboval Harry.

„V Británii samozřejmě ne. Ale kouzelníci přece žijí všude na světě,“ upozornil zrádný bystrozor na zcela zjevné. Byla to bolest už z předchozích let, kdy kouzelnické vlády různých zemí spolupracovaly jen sporadicky a neochotně. „Mistr je už teď mnohem silnější než ty,“ holedbal se.

Harrymu to mimoděk připomnělo směšné dětské rozepře typu můj brácha je větší a silnější než tvůj.

„Takže jde o získání mojí magie,“ konstatoval klidně. „Ale pokud je ta jeho tak silná, tak už ji nepotřebuje, ne? A navíc, právě teď nějak nefunguje,“ nadhodil Harry s pokrčením ramen. Však ty mi prozradíš víc.

„Ale funguje, jenom ji prostě nemůžeš použít,“ ujistil ho Sanders. „Kolem hlavy máš pevně utažený pás z magické slitiny, který brání magii proniknout ven,“ pokračoval muž v monologu. „Potřebujeme tvoji magii celou a neporušenou, a kov, z něhož jsou vyrobená pouta v soudní síni Starostolce, byl ideální. Geniální nápad, nemyslíš? Ale bylo třeba tě zaskočit, aby se předešlo zbytečnému vyčerpávajícímu boji a to se povedlo. Teď je velký Harry Potter úplně bezmocný a přitom je tvá magie připravená k přenosu.“ Muž se zlomyslně zasmál a ten zvuk byl Harrymu tak odporný, že se skoro otřásl. „Navíc je třeba tě odstranit z cesty, pořád jsi příliš nebezpečný už tím, že existuješ. Tvá pověst tě dělá mocnějším, než ve skutečnosti jsi.“

Harry nehodlal na mužův slovní průjem nijak reagovat, k jeho zjevné nelibosti. Co může Sanders vědět o jeho magii? Nikdy se nepovažoval za Supermana, hrdinu mudlovských komiksů, ale ironií bylo, že zřejmě právě narazil na svůj Kryptonit. Přesto neztrácel hlavu. Před rituálem mu budou muset ten pás sundat a pak se uvidí, kdo z koho. Pokud pan-zatracený-francouz chtěl poměřit jejich síly, dobře, byl připravený se utkat a nakopat mu zadek, i kdyby ho měl vlastnoručně uškrtit už jenom za to, že ohrožují jeho rodinu.

Z bojových myšlenek ho však vytrhnul důvěrně známý pocit. Velmi jemné zachvění magie, které provázelo přemístění pod vlivem rituálu MEUS. Nebylo pochyb, Lucius byl někde velmi blízko. Harry nejdřív čekal, že se rozrazí dveře a pomoc přijde rychle. Pak mu ale došlo, že nemá dočinění s žádným nerozvážným nebelvírem hr-na-ně. Harry se skoro sám sobě zasmál. Kdepak, to nebyl styl Luciuse Malfoye. Pravděpodobně právě teď zhodnocuje situaci a zvažuje, kdy bude nejlepší okamžik k útoku, aby došlo k co nejmenším škodám.

A Harry, jako zkušený bojový veterán, musel nějak spolupracovat. A nejlepší způsob, jak může bezbranný člověk přispět, je rozptýlení nepřítele. Vedlejší efekt této strategie je ten, že zachránce bezpečně pozná, že je stále koho zachraňovat. Tak do toho, Harry.

 „Proč jsi zvolil zrovna jeho vzhled, jestli to můžu vědět?“ zeptal se úmyslně naštvaně, aby mohl trochu zvýšit hlas, aniž by to bylo nápadné.

„Původně jsme měli v plánu Malfoye zdiskreditovat, aby měl problémy se k tobě dostat. Magický pás jsme však získali dřív, než jsme čekali, což Mistra samozřejmě potěšilo a všechno šlo rychleji dopředu. Navíc, když jsme zjistili, že Malfoy už získal tvou důvěru, rozhodli jsme se toho využít. Věřil jsi mi, že?“ posmíval se Sanders.

„Kde jsi sebral jeho vlas?“

„Při výslechu přece. Ten náfuka si ani nevšimnul, že jsem mu vzal vlas z hábitu.“ Zrádný bystrozor byl sám se sebou dost spokojený a dával to zřetelně najevo. Harry si pomyslel, že je škoda, že Lucius nemá kočku nebo psa, protože se mu vybavila příhoda ze školy, kdy měla Mia problém s kočičím chlupem. To by ti patřilo, zmetku, pomyslel si škodolibě.

„Stejně mě překvapuje, že můžeš důvěřovat někomu, jako je Lucius Malfoy. Nepatřil náhodou k tvým úhlavním nepřátelům?“ Sanders měl zřejmě také pár nezodpovězených otázek.

„Co se škádlívá, rádo se mívá,“ použil Harry staré mudlovské úsloví. „A navíc je sexy,“ prohlásil s mnohoznačným úšklebkem.

„Nepopírám,“ zašklebil se Sanders zpátky. „A tady se nabízí otázka, co vidí on na tobě. Je o něm známo, že je… řekněme vybíravý.“

„Oh, máš snad zájem? Stačilo se zeptat!“ dráždil ho Harry.

„Já o něho nemám zájem!“ rozčílil se.

„Fajn,“ kapituloval Harry na tohle téma. „Jenom mi slib, že malého vrátíš jeho babičce. Klidně mu můžeš upravit paměť, neohrozí vás.“ Zmínka o chlapci, jakoby nastartovala další běh událostí.

„Já mám moji hůlku,“ zašeptal mu do ucha jeho kmotřenec, který se dosud k němu tiše tisknul. Rádoby nenápadně ji vytáhl a Harry ho s úsměvem pohladil. Neměl sílu mu říct, že je to k ničemu.

Sanders Teddyho slyšel a začal se smát. „Jo, opravdu účinná hůlka. Byl dost otravný tím, jak mi pořád prskal do očí ty jiskry, když jsem tě svazoval. Navíc mě kousnul, spratek!“ postěžoval si, jakoby čekal, že ho snad Harry polituje. Ten si teprve teď všimnul kusu látky omotaného kolem Sandersova zápěstí. Určitě ti budu vykládat o vlkodlačím dědictví, hajzle.

„Nevěřil bych, že tak malý kluk může mít takovou sílu stisku. Ale musím uznat, že má odvahu. Bylo ho však třeba trochu zklidnit,“ dodal lhostejně muž.

Harryho pohled zasršel potlačovaným vztekem. Už měl jistotu, kdo Teddymu způsobil tu modřinu. Za tohle chcípneš! zavrčel v duchu.

V ten okamžik ho něco napadlo, když zaměstnat únosce, tak pořádně. Snažil se podržet předchozí podrážděný výraz a v hlavě mu to šrotovalo. Švihácký Sanders měl kolem krku sametovou vázanku, teď ležérně rozvázanou a horní knoflíky košile rozepnuté.

Když tu trochu své bezhůlkové magie, kterou můžu uvolnit, spojím s jediným skutečným kouzlem dětské hůlky….

„Hlavně, že se bavíš, zmetku! Je to jen malé dítě!“ prsknul Harry a pak sklonil hlavu k Teddymu a uklidňujícím tónem na něho promluvil. „Všechno bude v pořádku, neboj se. Víš co, chlape?“ mrknul na chlapce. „Něco ti ukážu.“ Spoléhal na to, že si bude jeho věznitel myslet, že se jenom snaží zabavit kluka. Uchopil chlapcovu ruku, svírající hůlku, do svých dlaní a společně se natáhli dopředu.

„Když se společně pořádně soustředíme, určitě se nám podaří něco úžasného,“ povzbuzoval svého malého kmotřence.

Sanders se otočil k nim a zvědavostí naklonil blíž. „No, to jsem sám zvědav,“ posmíval se, aniž by si uvědomil, že ztratil přehled o tom, co se děje za ním.

Harry jenom čekal na to, až bude dostatečně blízko, zvedl hůlku směrem k Sandersově krku a použil veškerou svou dostupnou magii. A hůlka neselhala. Vázanka se mu utáhla kolem krku s takovou razancí, že jenom vykulil oči a než pochopil, že se něco děje, kouzlo už mu uvazovalo u krku předpisové kličky, jako na polobotce. Ovšem s tím rozdílem, že noha v botě není krk v límci. Teď Harry v duchu chvalořečil za svou děravou paměť. Zapomněl totiž Georgovi říct, že kouzlo hůlky tkaničky příliš utahuje.

Jak se Sanders snažil nadechnout, začal zmatkovat, rukama šmátral po krku. Toho Harry využil, pustil Teddyho ručku a vrhnul se po Sandersově hůlce. Nebyl tak rychlý, jak byl zvyklý. Vydal skoro všechnu svou dostupnou magii, a se svázanýma rukama, nohama a s chlapcem na klíně, byl dost nepohyblivý. Přesto se mu podařilo vytrhnout muži hůlku z prstů a odhodit ji stranou.

Další záležitosti už nebyly v jeho režii. Když zvedl hlavu, s úlevou zjistil, že Lucius už stojí nad nimi a vztekle zírá na přidušeného svíjejícího se Sanderse, který se snažil uvolnit dobře utaženou smyčku. Švihnutím hůlky mu svázal ruce a nohy a s velice škodolibým úsměvem nechal muže lapat po dechu.

„Ani netušíš, jak rád tě vidím,“ řekl Harry s úsměvem.

„O tom nepochybuji. My Malfoyové jsme na obdiv zvyklí,“ usmál se trochu křivě a mávnutím hůlky pro změnu pouta uvolnil. Harry se hned natáhnul pro svého malého kmotřence, který díky předchozí akci skončil na podlaze.

„Už bys mohl pochopit, že nemusíš svět zachraňovat sám,“ vytknul mu ledově. Jeho tvář vyjadřovala jasný nesouhlas s Harryho zbrklým jednáním. Byl ve svém spravedlivém hněvu naprosto úchvatný.

„Asi jsem si zvyknul, že mě z průšvihu vždycky někdo dostane,“ prohlásil unaveně Harry a vysloužil si tím mužovo posměšné odfrknutí.

„Jistě. Nebelvíři a jejich horké hlavy. Trochu chladné kalkulace by neuškodilo,“ prohlásil.

„Od toho máme přece zmijozely,“ zavtipkoval a rukou se snažil uvolnit kovový pásek, utažený kolem jeho hlavy.

„Vtipné,“ utrousil Malfoy a elegantně si přidřepl k muži na podlaze. Špičku hůlky mu zapíchnul pod bradu tak razantně, že Sanders byl nucen zaklonit hlavu, aby zmírnil její tlak na podbradek.

„Takže tenhle nicotný kus lejna si dovolil hrát na Luciuse Malfoye?“ Tón jeho hlasu byl výhružný a posměšný zároveň. „To nemám rád, opravdu nemám rád,“ cedil mezi zuby, zatímco šacoval jeho oblečení. Pár věcí si po zběžné prohlídce vložil do kapsy. Když objevil hůlku, beze slova ji podal Harrymu.

Tomu se nemírně ulevilo. Ani si netroufal doufat, že svou hůlku ještě uvidí, ale nechtěl o ni přijít. I když byl schopen čarovat bez ní, byla prostě jeho součástí.

„Neuniknete,“ zasípal Sanders. „Už jsou tady.“

„Jistě nemyslíte tu skupinu nesmírně odvážných mužů, kteří vzali do zaječích, jakmile se jim v zádech objevila horda rozdrážděných Bystrozorů?“ zeptal s hranou nevinností Malfoy.

Harry už taky zaregistroval kouzla, která úspěšně narušovala ochrany domu. Každou chvíli tady budou.

„Měl bys raději jít,“ pobízel Luciuse. „Nebylo by dobré, kdyby tě tu našli. Vyvolalo by to spoustu otázek.“

„Samozřejmě, uvidíme se později,“ přitakal Lucius a přivolal si Sandersovu hůlku. „Ale tenhle odpad si beru sebou.“

Muž ležící na podlaze nedokázal potlačit hrůzu, která se mu zračila v očích. „Harry! To nemůže…“ snažil se, když si uvědomil, jak se pro něho situace vyvíjí.

Harry na něho jen chladně pohlédl. I kdyby chtěl, v tuhle chvíli nebyl ve stavu Luciusovi v čemkoli zabránit. Pro tentokrát však měl pocit, že to jeho svědomí ustojí. Lhostejně pokrčil rameny.

Harry neměl čas přemýšlet nad tím, co se asi se Sandersem stane, protože dům se rozduněl rychlými kroky Bystrozorů, kterým se právě před chvílí podařilo prorazit ochrannými kouzly. Jisté však bylo, že ho už nikdo nikdy neuvidí.

„Slušivá čelenka,“ prohlásil Lucius s poťouchlým úsměvem, popadl svázané tělo a v mžiku byl i se zrádcem pryč.

„Harry!“ Do místnosti vpadnul Ron s napřaženou hůlkou. Jeho obličejem projel pocit úlevy, když viděl, že oba dva jsou živí a relativně v pořádku. Za ním se přivalila další skupinka kolegů v čele s Bradáčem.

„Únosci?“ vyštěkl jednoduchou otázku.

„Byli tu dva,“ oznámil mu Harry, zatím co na něm a Teddym prováděl jeden z kolegů jednoduchá kontrolní zdravotní kouzla. „Jeden, kterého jsem nikdy předtím neviděl, odešel dřív, ten druhý byl Sanders.“ Nastala dramatická odmlka, Bradáč se zamyšleně mračil.

„Měl jsem už podezření, když jsme ho nemohli celé odpoledne sehnat,“ prohlásil nakvašeně. „Kde je?“

Harry ani na chvíli nezaváhal. „Čekal tu, než si nás vyzvednout jeho kumpáni. Něco se pohnojilo a nestihli to. Zřejmě to neměli tak dobře připravené, jak se zdálo. Zmizel, jakmile zjistil, že jsou ochrany domu narušené.“ V žádném případě neřekne, že Sanderse má Lucius. Jenom by mu tím nadělal problémy. A teď se stávám komplicem Luciuse Malfoye, pomyslel si posměšně na vlastní účet.

Z pokusu o sebelítost ho vytrhnul chlapec, který seděl na Harryho klíně a s úžasem hleděl na svoji hůlku. „To jsem zakouzlil já?“ divil se.

„Ano, s trochou mé pomoci,“ sevřel ho víc ve svém náručí. „Ale ne, aby tě napadlo, to zkoušet znova. A babičce to radši neřekneme, jo?“ zašeptal a spiklenecky se na sebe usmáli.

Bystrozor, který kontroloval jejich zdravotní stav, prohlásil, že jsou v pořádku. „Ale tu kovovou věc ti musíme co nejdřív sundat z hlavy. Nelíbí se mi, co to dělá s tvou magií,“ prohlásil starostlivě. Harry jim rychle vysvětlil, o co jde.

„Potřebuji někoho, aby mi to sundal, ostatní by měli radši jít ven z domu, do bezpečné vzdálenosti. Mám pocit, že každou chvíli vybouchnu. Nějaký dobrovolník?“ mrknul laškovně do davu.

„Postarej se prosím o Teddyho,“ zamítnul hned Rona, který se k němu už hrnul. „Počkejte na mě, půjdeme ke mně domů.“

„Seane?“ obrátil se na svého nejbližšího pracovního kolegu.

Ten pouze kývnul a stoupnul si vedle Harryho. Společně pak počkali, až se všichni vzdálí, včetně reptajícího Rona s Teddym v náručí. Chlapec, který slyšel strejdovo remcání, se mu chichotal do hábitu. Harry se tomu usmál. Když v domku osaměli, Sean se obrátil na Harryho s otázkou v očích.

„Byl tady Malfoy?“

„Byl,“ přisvědčil Harry, „a Sanderse vzal sebou.“

„Rozumím. Ale počítej s tím, že Bradáč se tě na to bude ptát taky,“ upozornil Sean a Harry jen přikývnul. „Tak jdeme na to, ne?“ Ukázal na Harryho hlavu.

Harry se postavil doprostřed místnosti a počkal, až si Sean kolem sebe vyčaroval ochrannou bublinu. Ten pak pozvedl hůlku k Harryho hlavě a použil uvolňovací kouzlo. Harry cítil obrovskou úlevu, když kov kolem jeho hlavy povolil. Jeho magie se vzedmula jako divoké zvíře a doslova se protáhla do všech stran. Spokojeně zavřel oči a svou magii opět stáhnul zpět. Byl to úžasný pocit, protože magie byla jako symbiotický tvor, žijící uvnitř něho. Když otevřel oči, viděl Seana, jak se zvedá ze země a kouzlem se očišťuje od zbytků omítky, která se sesypala ze stropu. Okna byla vysypaná a dveře vyražené z pantů.

„Ups,“ vyhrknul Harry a zasmál se.

„Děsná prdel,“ vrčel Sean. „Ale měli bychom padat, než nám to spadne na hlavu. A tohle bereme sebou,“ popadl kovový pás.

Bez dalších řečí vyběhli před dům. Harry se mávnutím ruky očistil a rozhlédl se kolem. Za chvíli se zřejmě seběhnou zvědavci z vesnice, takže bylo třeba co nejrychleji zmizet. Kousek dál, u lesa, na ně čekal Ron s Teddym a malá skupinka bystrozorů. Ti se dali hned do práce, protože měli za úkol odstranit škody, dřív než se odtud všichni beze stopy vytratí.

Zbývající čtyři se přemístili k Harrymu domů. Když se objevili v obývacím pokoji, běžela jim z kuchyně vstříc Mia.

„Teddy! Harry!“ zvolala a zahájila vlnu objímání. Sean je s úsměvem pozoroval z povzdálí. Ale ani on nebyl ušetřen. Mia objala i jeho, čímž ho uvedla lehce do rozpaků.

„Vidím, že budete v pořádku, tak já radši půjdu,“ vyhrknul a zmizel krbem. Harry a Ron se tomu zasmáli.

„Pojďte, připravila jsem vám jídlo,“ prohlásila Hermiona a vzala Teddyho za ruku, aby ho usadila u stolu.

„Já to přinesu,“ přihlásil se ochotně její manžílek a vyrazil do kuchyně.

Harry ztěžka dopadl na židli. „Aby na nás něco zbylo,“ zasmál se tiše.

„Já to slyšel!“ houknul z kuchyně kamarád. Za chvíli na stole přistálo pečené kuře s bramborami a zázvorovou omáčkou. Vonělo to náramně a Harrymu se seběhly sliny.

„Doteď jsem netušil, jaký mám hlad,“ zasténal.

„Jo! Máme hlady jako vlci,“ prohlásil s vážnou tváří Teddy a vysloužil si rozcuchání fialových vlasů.

„Je vidět, že už jsi v pohodě, chlape. Tak do toho!“ Společně se vrhli do mísy s bramborami a vidličkami bojovali o nejhezčí kousky. Mia brblala něco o způsobech u stolu a Ron se smál. Hotová rodinná idylka, jen kdyby tomu nepředcházely jisté události.

Když ukojili hlad, Hermiona se postarala o jejich drobná poranění a Teddyho zahnala do vany. Ron okamžitě využil chvilky klidu.

„Hele, byl tam Malfoy?“ Harry přikývnul.

„Hádám dobře, že Sanders nezdrhnul?“ Opět následovalo přikývnutí a povzdech.

„Mám z toho trochu smíšené pocity,“ přiznal Harry. Tušil, že toho muže čeká osud horší než smrt. Nějak se však nemohl donutit, aby ho litoval. Sám měl v úmyslu ho rozcupovat na malé kousky. Věděl, že je to pokrytecké, ale nemohl si pomoct.

„Zaslouží si to,“ uklidňoval ho přítel a popleskal ho po předloktí.

„Kdo z nich?“

„Asi oba,“ zavrčel zrzek. „I když Veritasérum by posloužilo stejně.“

„Mám tušení, že Lucius mu bude klást otázky, které by nás ani nenapadly,“ přemýšlel nahlas Harry. Znalosti podsvětí a černé magie byly Malfoyovy výhody. Nad prostředky, které muž Malfoyova ražení jistojistě použije, se radši nezamýšlel.

„No, to máš asi pravdu. Aspoň využije své schopnosti k něčemu užitečnému.“ Ron pravděpodobně myslel na to samé.

„Je otázka, jestli se něco z toho někdy dovíme,“ utrousil Harry a začal sklízet nádobí.

„Tobě snad něco řekne, ne?“

„Doufám, ale jistý si tím nejsem. Strašně rád si hraje na tajemného,“ povzdechl si.

„Proč se tomu nedivím?“ zasmál se zrzek a schytal přátelský pohlavek.

„Nerozrušuj. Jsem utahaný jako štěně.“ Harry se svalil do křesla. „Bolí mě i koukat.“

„Jen co vás uložíme do postýlky, odtáhneme domů. Můžete spát klidně až do oběda.

Zítra odpoledne pustí Andromedu z nemocnice, tak máte chvilku čas sami pro sebe,“ informoval ho.

„Měl bych jí říct, že jsme v pořádku,“ zauvažoval Harry unaveně.

„My se o to postaráme, Harry,“ prohlásila Mia, která vedla vymydleného a téměř spícího chlapce.

„Díky,“ vydechl. „Ulož ho ke mně do postele. Myslím, že by dnes nerad spal sám,“ ukázal na malého a ztěžka se zvedl. „Umyju se a hned jsem u tebe,“ brouknul směrem k chlapci, který se pousmál.

„Tak pojď,“ pobídla ho jemně Mia a vyrazili směrem k Harryho ložnici.

Harry se vydal do koupelny, kde se rychle umyl a převlékl do pyžama. Vyšel z koupelny, minul Rona, který ho poklepal po rameni a se slovy „dobrou noc“ se vydal do postele.

V ložnici se mezi dveřmi minul s Miou, která mu naznačila, že malý už usnul. Políbila ho na tvář a tiše opustila pokoj.

Harry do postele doslova padnul, zavrtal se do peřin a přitáhl si do objetí drobné vláčné tělíčko. Oba potřebovali procítit tu blízkost a pocit bezpečí. Ještě než se ponořil do hlubokého spánku, zaslechl tiché zahučení letaxu, jak jeho přátelé opustili dům.

ooOoo

Probral se za zvuku hlasů, smysl slov mu však unikal. Prudce se posadil na posteli a zmateně se rozhlédl. Byl tu sám, ale včera večer přece… Zaměřil se na hlasy z vedlejší místnosti a hned mu bylo jasné, že jeden z hlasů je jeho kmotřenec Teddy. S někým si tam zcela nenuceně povídal. Že by se vrátila Hermiona, aby je zkontrolovala? To by jí bylo podobné. Druhý hlas ho však překvapil. Znal ho a Mia to rozhodně nebyla. Byl to Malfoy. Lucius Malfoy.

Opatrně vstal z postele a trochu vrávoravým krokem se vydal do vedlejší místnosti. Sotva se objevil ve dveřích, vyběhl mu vstříc jeho kmotřenec.

„Harry!“ zvolal a skočil mu do náručí. „Je pravda, že tenhle pán, je můj strýc?“

„Ahoj, chlape. Ty máš ale páru, málem jsi mě porazil,“ zahekal a udiveně vzhlédl směrem k Malfoyovi. Setkal se s blahosklonným úsměvem na pohledné tváři muže, který byl pohodlně usazený v jeho křesle, elegantně nohu přes nohu. Nasucho polkl. Jak se sem dostal?

„No, vlastně ano. Paní Malfoyová, byla příbuzná tvé babičky,“ připustil.

„Tak proč u nás nikdy nebyl na návštěvě?“ zeptal se naprosto logicky chlapec.

Harry zvedl obočí a němým posunkem Malfoye vyzval, ať to vysvětlí sám. Jenom doufal, že nepřijde na přetřes chlapcův prazvláštní původ.

„To proto,“ začal muž a Harry se začal modlit, „že když má žena zemřela, byl jsi nemluvně a já jsem odcestoval na dlouhou dobu do zahraničí.“

Harry vyslal vděčný pohled směrem k Luciusovi a ten se spokojeně usmál. Ve zmijozelské řeči to bylo „máš to u mě“ a „vyberu si to“.

„Jak ses sem dostal? Nevolal jsem tě. Nebo ano?“ zeptal se nejistě. Čert ví, jestli volání MEUS funguje i ve spánku, kdy člověk nekontroluje pohyby ani sny.

„Ne, nevolal,“ zasmál se muž jeho rozpakům. „Zkusil jsem letaxové spojení a narazil jsem na tvou přítelkyni. Po velmi vyčerpávajícím rozhovoru mě celkem ochotně vpustila dovnitř a pak se taktně vytratila.“

„To že udělala?“ divil se upřímně Harry.

„Jistě. Její pohled však jasně hovořil o krutých koncích, pokud by vše neprobíhalo dle bontonu. Vyděsila mě,“ prohlásil, ale Harry mu tu závěrečnou repliku samozřejmě neuvěřil.

„Haha,“ prohlásil duchaplně. Podle intenzivního pohledu, kterým ho Lucius sjížděl, si však uvědomil jednu skutečnost. Stojí tu v pyžamu, jehož kabátek je mírně rozepnutý a kalhoty se mu svezly na bocích nebezpečně hluboko.

„Omluv mě,“ zablekotal a s ruměncem ve tváři vycouval ze dveří, aby se běžel rychle převléknout. Poslední, co viděl, byl Malfoyův zářivý úsměv.

37. kapitola