Vábení moci - 40.

kapitola 40. - Ty máš všechno (autor Nade)


Dnes tu máme jubilejní kapitolu. Když jsem tuhle povídku začala psát, myslela jsem si, že nebude mít ani 20 kapitol. Zvlášť, když má předchozí a jediná kapitolovka měla jen 10 dílů. Taky jsem zjistila, že ačkoliv jsem si dala limit minimálně 3 stránky na kapitolu, kapitoly jsou delší a delší. Asi se mi to trochu vymklo z ruky, že? :D
Takže 40 na krku, slavte se mnou. Díky všem mým podporám, bez kterých by to nešlo - tess, Jutaki, terkic,  bacil, Majduš, Lafix, Saskya, Kitti, Zuzana, Lucka, Lily, Gaby, minimar, Káťa, Sirina, hrdě hlásící se anonymek, Clowers, evica a jeden neznámý. Všem velký dík.

40. kapitola – Ty máš všechno

Harry se pozvolna probíral ze sna a velmi zřetelně vnímal ruku, která ho pevně objímala kolem těla. Spokojeně se zavrtěl, ale opatrně, aby Luciuse nevzbudil. Mají ještě spoustu času a tohle bylo tak… Klidně by takhle vydržel ještě hodně dlouho. Spokojeně si povzdechl a nechal se ještě unášet sladkým polospánkem.

„Příjemné,“ zamručel za ním po chvíli spokojený hlas. „Jen máš na sobě trochu moc oblečení.“ Luciusova ruka šikovně našla cestu pod košili a pozvolna mapovala kůži na Harryho břiše.

„No jo,“ zasmál se tiše Harry a ponořil se do příjemnosti dotyku. „Ráno jsem sebou praštil vedle tebe do postele tak, jak jsem byl. Jak se cítíš?“

„Hmm,“ zamručel muž místo odpovědi. „Byl jsi velmi… pozorný.“ Přitáhnul si Harryho blíž a políbil ho na krk.

„Vlastně jsem ti chtěl zcela regulérně vynadat,“ brblal Harry, ale ve skutečnosti si to užíval. 

„Měl jsi o mně strach?“ zapředl mu do ucha a Harry se zavrtěl.

„Bude divné, když řeknu, že jo?“ vyprsknul trochu podrážděně.

„Nepopírám, že mě to těší,“ přiznal Lucius.

„Počítal jsem, že právě ty budeš opatrnější,“ vyslovil Harry jemnou výčitku a v duchu dodal než já.

„Normálně to tak je, ale udělal jsem chybu,“ přiznal muž trochu neochotně. „Měl jsem od Sanderse dostatek informací a byl jsem si jistý svou věcí. Bohužel ani on zřejmě nevěděl, že Morcerf proniknul do mé vlastní sítě. Byla to ale cenná zkušenost.“ Na chvíli se odmlčel. „Mrzí mě však, že zemřel muž, který se mnou úzce spolupracoval.“

„Ten Francouz ho zabil?“ staral se Harry. Otočil se tak, aby Luciusovi viděl do obličeje. Jejich pohledy se setkaly.

„Ne on, to já,“ povzdechl si Lucius. „Byl pod Imperiem a dostal rozkaz mě napadnout. Nechtěl jsem ho zabít, ale bohužel stalo se. Musím něco udělat pro jeho rodinu,“ zamrmlal si pro sebe.

„Co se vlastně přesně stalo, jestli se můžu zeptat?“ Podložil si svou střapatou hlavu dlaní a opřel se o loket. Čekal, jestli se mu svěří.

Lucius trochu nevrle zavrčel. Posadil se a posunul víc k čelu postele, kde si upravil polštář, do kterého se opřel. Harryho si přitáhnul k sobě. Ten se přizpůsobil situaci a uvelebil se vedle něho, špičkami prstů laskal kůži na hrudi svého milence.

„Čekal na mě,“ začal Lucius. „Překvapuje mě, jak věděl, že se tam objevím právě dnes. Nikdy jsme se nesetkávali pravidelně.“

„Třeba jeho lidé sledovali Draca. Pokud věděl, že ti v noci předal informace, mohl předpokládat, že něco podnikneš,“ navrhnul mu řešení Harry.

„Ano, to je možné,“ připustil s kývnutím.

„Co se dělo dál? Předpokládám, že tě chtěl zabít.“

„Naopak,“ zasmál se trpce Lucius. „Chtěl obchodovat. Zajistil, abych nemohl odejít a vyslechnul jeho návrh. Ne, že by mi dával příliš na výběr.“

„Zase chtěl, aby ses přidal k němu?“ Harry věděl, že už při akci v lázních dostal Lucius tuhle nabídku. Tenkrát ji odmítnul a zdá se, že tentokrát taky a mnohem razantněji.

„Mimo jiné,“ odtušil bezbarvě muž. „Hlavně se chtěl dostat k tobě. Zdá se, že mu nestačí nasbírat moc od jiných. Zřejmě, z prestižních důvodů, stojí nejvíc právě o tvou sílu.“

Harry se nespokojeně ošil. „Ale já to úplně chápu,“ prohlásil kysele. „Od samého počátku je skalp chlapce-který-přežil velmi ceněný. A to v mnoha ohledech. Je neuvěřitelné, kolik existuje lidí, kteří se mě chtějí třeba jen dotknout. A taky je dost těch, kteří se na mně chtějí přiživit. Je to otrava,“ povzdechnul si rezignovaně.

„Sláva je ošidná, ale vysoce ceněná. Tak to prostě je,“ pokrčil rameny Lucius.

„Já si nejvíc cením opravdových přátel,“ přiznal Harry.

„Jak poznáš opravdového přítele? Každý z kouzelnického světa o tobě slyšel ještě dřív, než tě potkal. Jak můžeš vědět, že jejich zájem není účelový?“ Lucius z pohledu nesmírně bohatého a politicky mocného kouzelníka moc dobře věděl, o čem mluví.

„U některých to poznáš hned. Opravdu špatní herci,“ zasmál se Harry. „U některých později. Ale pak jsou i lidé, kteří se dokážou překlenout přes předem vytvořenou iluzi a poznají skutečného Harryho Pottera, bez příkras, bez nadsázky, bez přetvářky. Jako třeba Jason a Sean.“ Harry se spokojeně usmál.

„To je snadné, jsi velmi přímočarý,“ zašeptal mu Lucius do vlasů.

„Ale mnozí to nevidí, nebo spíš nechtějí vidět. Naštěstí mám kolem sebe takové lidi, jako je Neville a Lenka. A samozřejmě Weasleyovi,“ Harry se rozpustile rozesmál. „Vlastně je legrační, že mám spoustu přátel, které můžu shrnout do toho jednoho slova, a to včetně Hermoiny.“ Lucius nad Weasleyovými jenom protočil oči, ale zdržel se poznámek.

„Ale ti jsou jako moje rodina, prošli se mnou peklem,“ dodal Harry trochu smutně.

„Ano. Zkouška ohněm je spolehlivý způsob,“ souhlasil Lucius a sklonil se, aby jemně políbil jeho tvář a pak i ústa. Harry mu vyšel ochotně vstříc, ale po chvilce ho rukou odtlačil. V čích mu hráli čertíci.

„Neodbočuj, ano?“ pokáral ho s úsměvem. „Co ti Morcerf nabízel výměnou?“

„Jako obvykle,“ zabručel muž, mírně zklamaný, že mu jeho úhybný manévr nevyšel. „Peníze, moc…“ na chvíli se odmlčel, „… a sebe.“ Ironicky si odfrknul.

„Cože? No tak to mě definitivně probralo.“ Harry se vymanil z objetí a posadil se na kraj postele. „Takže mám vážnou konkurenci?“ Sice vtipkoval, ale moc dobře mu po těle nebylo.

Lucius si přejel dlaněmi přes obličej. „Konkurence není to správné slovo. Bylo to jako má nejhorší noční můra.“

„Co tím myslíš?“ zeptal se mladík trochu rozpačitě a Lucius na něj upřel svůj vážný pohled.

„Určitě si vzpomínáš, jak vypadal Temný pán.“

„Jo,“ odpověděl Harry pevně. „Voldemort byl hnusná zrůda s hadím ksichtem.“

„To s kouzelníkem dělá nadměrné užívání té nejtemnější magie. Vybírá si svou daň,“ vysvětlil Lucius.

„Takže ten Frantík…,“ nakousnul Harry.

„Byl jedním slovem… odporný,“ prohlásil muž náležitě zhnuseně. Když viděl tázavý výraz v mladíkově obličeji, pokračoval: „Vypadal jako seschlá mumie s pařáty, které bolestně postrádaly manikúru, a černé démonské oči.“ Znechucení z něho přímo odkapávalo.

„Tak tohle vysvětluje tvou ranní zmínku o mé kráse,“ zabublal smíchy Harry.

„Něco takového jsem vypustil?“ podivil se Lucius.

„Zcela nedopatřením,“ smál se Harry a upravil si oblečení. Kouzlem vyrovnal zmačkanou košili.

„Samozřejmě,“ ušklíbnul se Lucius ironicky. „Vidím, že mi nezbývá než stávat,“ prohlásil a začal se vymotávat z pokrývky.

„Víš,“ začal Harry, když pozoroval hru svalů na Luciusových zádech, „nedivím se, že tě chtěl…“ Rozpačitě si odkašlal, když po něm Lucius šlehnul pohledem. „Ale když vypadá, jak jsi ho popisoval, proč si mohl myslet, že budeš chtít ty jeho?“

Malfoy se na něho zamyšleně zadíval. „Tvá otázka mne překvapuje. Sám sis před chvílí stěžoval na slávu, která tě činí středem zájmu. Myslíš, že kdybys byl znetvořený, nebyl by o tebe zájem?“

„Možná trochu,“ připustil Harry.

„Možná. Sláva, moc a peníze mají svou vlastní přitažlivost. Záleží jen na prioritách každého člověka.“

„Ale tys ho nechtěl,“ řekl s úlevným úsměvem Harry.

„Nechtěl,“ ušklíbnul se Lucius. „Jsem možná trochu povrchní, ale u mě hraje zevnějšek dost podstatnou roli.“

„Takže jsem vyhrál ten pomyslný souboj jen díky tomu, že nejsem zrůda jako on?“ zeptal se Harry trochu kysele.

„Nejen to,“ odpověděl muž vážně. „Ty máš všechno, co on nemá. Kromě bohatství, politické moci a slávy, což jsou veličiny, které se dají změnit k lepšímu i horšímu, je tu ještě magická síla. Ta jeho je po užití černých rituálů možná dost velká, ale ty ses silný už narodil. Tvá magie je tvou přirozenou součástí, o té jeho se dá s úspěchem pohybovat. Myslím, že ho to časem samo zničí,“ usmál se spokojen svým soudem. „Na rozdíl od něho máš i líbivý zevnějšek, a kupodivu i příjemnou povahu, což je pro Morcerfa naprosto nedosažitelné. Jdu do koupelny, přidáš se?“ uzavřel svůj monolog naprosto absurdním slovním přemetem, svůdně mrknul na Harryho a vstal z postele.

Ten stál jako zkoprnělý a zíral s očima navrch hlavy. Právě mu byla mezi řečí složena naprosto nečekaná poklona a navíc mu vrtala hlavou zmínka o zničení Morcerfa jeho vlastní magií. Jak to myslel? Potřeboval si to srovnat v hlavě, což mu pohled na Luciusovo nahé tělo příliš neusnadňoval. Ten se jeho vykolejenému stavu spokojeně zasmál, hodil na sebe župan a s grácií sobě vlastní odkráčel do vedlejší místnosti.

Harry si najednou uvědomil, že zapomněl i dýchat, tak to rychle napravil. Přešel ke křeslu a zcela automaticky si natáhl ponožky, které mu tam ráno připravili domácí skřítkové. Tááák, ještě boty. Harry, vzpamatuj se! Potřásl hlavou, aby si trochu rozjasnil myšlenky.

„Koupelna je volná.“ Luciusovo oznámení ho probralo z letargie. Rychle tam vklouznul, aby vykonal vše potřebné, a když vešel zpět do ložnice, byl už Lucius téměř připraven.

Právě si upravil manžetové knoflíčky a sáhl po krátkém kabátci. Při pohledu na Harryho se usmál. „Je docela milé, jak snadno se necháš rozhodit.“

Harry pomstychtivě zavrčel, přistoupil až k němu a vášnivě ho políbil. Když se po chvilce odtáhnul, potěšilo ho překvapení v Luciusových očích.

„Ty taky,“ řekl a zlomyslně se zasmál lehce pobouřenému výrazu, který následoval.

„Přesto si myslím, že mám určitý náskok,“ prohlásil samolibě Malfoy a lehkým pokynem ruky naznačil směr dveře. „Půjdeme? Předpokládám, že Draco nás čeká s obědem.“

„No jo, a taky se snídaní,“ zasmál se Harry a vykročil na chodbu. Po pár společných krocích se Lucius zastavil u dveří své pracovny a rukou na klice se otočil k Harrymu. „Jdi prosím napřed, jen si tu něco vezmu a hned za vámi přijdu.“

Ten se jen pousmál, kývnul hlavou a vydal se známou cestou k jídelně. Vstoupil dovnitř a očima se zastavil na Dracovi, který seděl v křesle stranou od jídelního stolu a četl si noviny.

„Ahoj, snídani jsme asi trochu prošvihli,“ zazubil se omluvně.

„Všimnul jsem si,“ odtušil Draco nevzrušeně, „aspoň zbylo víc na mě. Hlavně mě ušetři detailů,“ dodal rychle.

„Jsem rád, že to vidíš tak pozitivně.“

Draco konečně odložil noviny a zvedl zrak k příchozímu. „Co vidím pozitivně, je především skutečnost, že tentokrát máš boty.“

„Snažil jsem se. Nechtěl jsem poranit tvůj křehký jemnocit,“ zapitvořil se Harry a s mírně rozpaženýma rukama se otočil kolem své osy, aby si ho mohl lépe prohlédnout.

„Nejsi nic než komediant,“ odbyl ho Draco. „Myslím, že mě tvůj excentrický vzhled už nemůže nijak překvapit.“

„Jsem tak zklamaný,“ povzdechl si žertovně Harry a usadil se ke stolu, kde se opřel lokty a bradu spokojeně položil do dlaní.

„Díky, Merline, za drobné radosti,“ ušklíbnul se blonďák a také se přesunul ke stolu. Na rozdíl od Harryho si však sedl velmi způsobně a ubrousek si předpisově rozprostřel na klíně.

„Co mne však překvapuje,“ pokračoval, „že si někdo jako můj otec,“ čímž chtěl zřejmě zdůraznit jeho dokonalost, „k sobě vybere někoho tak sebedestruktivního a…,“ na chvíli se zamyslel. „Neuhlazeného. Ano, to je to slovo, které dokonale vystihuje jak tvé chování, tak vzhled.“ K vlastnímu znechucení nedokázal zabránit tomu, aby jeho pohled nezavadil o černou neuspořádanou kštici.

Potter se však podle očekávání neurazil, ale pouze se krátce zasmál. „Tak to si budeš muset stoupnout do fronty.“

„Co?“ hlesnul udiveně a upřel na něho svůj modrý pohled.

„Do fronty překvapených,“ vysvětlil Harry a pohodlně se opřel, ruce složil na prsou a nohy si natáhnul pod stůl. „Po tom, co se o tom zmínili v novinách, existuje celá armáda lidí, kteří nevychází z údivu.“

„Ach, jistě,“ pochopil Draco. „Nechci nic naznačovat,“ načal z jiného soudku, „ale tvé způsoby u stolu volají po drobném vylepšení.“ Harry pobaveně zvedl obočí.

„Drobné rýpnutí před obědem vylepší chuť k jídlu,“ vysvětlil spokojeně mladý Malfoy.

„Radši bych sežral svoje koště, než bych se nechal vychovávat od tebe,“ prohlásil Harry se sladkým úsměvem. „Ačkoli,“ naklonil hlavu na stranu, „jste si s otcem dost podobní. Možná bych se mohl splést.“ Ohromně se bavil pohledem na povážlivě bobtnajícího vrstevníka.

Ne, že by někdy v budoucnu plánoval nechat se Luciusem vychovávat, ale nemohl odolat, aby svého školního rivala nepoškádlil. Očekávaný výbuch mladého aristokrata se však nekonal, protože do jídelny vstoupil Malfoy starší. Svazek pergamenů, který přinesl z pracovny, odložil na příborník a usadil se ke stolu. Harry si sedl, jak se sluší a patří.

„Dobré poledně přeji,“ prohlásil Lucius formálně a dal pokyn skřítkům, aby začali servírovat. Oba mladí muži mu tiše odpověděli a čekali, až je skřítci obslouží.

Harry uchopil příbory do rukou, popřál si s oběma dobrou chuť a chystal se pustit do jídla. Lucius ho však nečekaně uchopil rukou za bradu, otočil k sobě a krátce, ale dost tvrdě, políbil. Když ho pustil, ještě chvíli mu pevně hleděl do očí.

„To bylo za co?“ otázal se Harry udiveně a provokativně si oblíznul polibkem brnící rty.

„Rozhodně bych ti nedoporučoval, aby ses pletl,“ zavrčel Lucius, odvrátil pohled do svého talíře a začal se věnovat jídlu.

Harry začal krájet maso na talíři a přemýšlel, kolik z jejich předchozího rozhovoru Lucius vyslechl. Koutkem oka mrknul po Dracovi a jejich pohledy se protnuly v nečekaně spokojeném souznění. Harry se tetelil blahem, jako vždycky, když dal Lucius najevo žárlivost nebo majetnictví. Nahlas by to ale nepřiznal ani pod Cruciatem.

A Draco byl potěšený tím, že ho jeho otec může považovat za možného soka. Nic vám tak nenamasíruje sebevědomí, jako uznání náročného otce, i když pouze naznačené.

„Nevím, co všechno jsi zaslechl, ale byl to jenom žertík,“ začal Harry uvádět věc na pravou míru, ale byl přerušen druhým mladíkem.

„Má pravdu, otče. Je to jenom taková naše hra,“ doplnil a Harry se tomu označení uchechtnul.

„Hra na co?“ zeptal se Lucius zaujatě.

„Na Pottera a Malfoye,“ Harry už nevydržel a vybuchnul smíchy.

„Abych to upřesnil,“ ušklíbnul se Draco na rozesmátého Pottera, „on bude prostě otravný Potter a já odpovídajícím způsobem protivný Malfoy. Nic nového,“ pokrčil rameny, „ale tentokrát se to snad obejde bez krveprolití.“ Teď už opět vážný Harry na to pokýval. Tím krveprolitím se svým způsobem provinili oba.

„V žádném případě nemám o Draca tento druh zájmu,“ zašklebil se Harry na zmíněného.

„V každém případě nemám o Pottera žádný zájem,“ vrátil mu ten jedovatě.

„S takovým stavem věci se dokážu vyrovnat,“ prohlásil Lucius a pohledem šlehnul ke svému milenci. „Jinak bych byl nucen učinit jistá opatření,“ dodal trochu zlověstně.

Vidlička, která mířila do Harryho úst, se zastavila na půl cesty. „Máš na mysli pás cudnosti nebo něco v tom smyslu?“ zeptal se provokativně a jeho pohled říkal: Neexistuje možnost, že bych to dovolil.

„Taky varianta, ale je to příliš barbarské,“ připustil Lucius lehce znechuceně. „Znám mnohem zajímavější způsoby, jak tě přesvědčit…“ Jeho hlas klesnul do svůdných hloubek a Draco se začal dusit svým soustem.

„Myslím, že to prodiskutujeme jinde a jindy,“ pravil Lucius opět tím kultivovaným tónem, jakoby se nic nestalo a pokračoval v jídle.

Draco s hlasitým klepnutím odložil sklenici, kterou právě převrátil do sebe, aby zachránil holý život. „Děkuji,“ vydechl úlevně a hodil podezíravý pohled na své dva spolustolující. „Můžu teď bezpečně pokračovat v konzumaci jídla?“

„Samozřejmě“, odtušil Lucius a Harry se moudře zdržel komentáře a radši se soustředěně věnoval svému talíři. Měl úplně jiný problém než Draco. Potřeboval mírně zchladit.

Zbytek oběda proběhl bez dalších karambolů v duchu všeobecného klábosení o všem a o ničem. I když Harry si byl jistý, že Malfoyové zcela určitě neklábosí, ale zasvěceně hovoří. Jediný okamžik, kdy byl Lucius mírně nevrlý, nastal, když se ho jeho milovaný syn vyptával na zdravotní stav. Tím mu samozřejmě připomněl jeho ranní indispozici.

„Obávám se, že stýkání se s lidmi tohoto druhu nesvědčí mé reputaci a mým představám o mně samém,“ uzavřel Lucius toto téma.

Po obědě se přesunuli do salónu, kde se podávala káva, na kterou se mimochodem Harry těšil jako malý kluk. Jeho kofeinový deficit už byl na pováženou a večer ho čekala noční služba. Zatímco si v křesle spokojeně vychutnával svou drogu, Lucius svému synovi vylíčil události dnešní noci. Většinu z toho už slyšel, tak si dovolil trochu nerušeného požitku.

ooOoo

„Dnes v noci bohužel zemřel v mých službách Barnaby Campbel. Je nutné odškodnit rodinu, a to bude práce pro tebe, synu,“ řekl závěrem Malfoy starší s povzdechem a předal Dracovi část pergamenů. „Tady máš potřebné údaje.“

„Jak víš, že je neodbude almužnou?“ zeptal se opatrně Harry, který rozhovor dosud jenom sledoval. „Neber si to osobně,“ dodal omluvně na adresu Draca.

Ten mu odpověděl sám. „Už od raného mládí se učím ohodnotit, kolik která záležitost vyžaduje finančních prostředků. A to od úplatků, kterými si zavážeš vlivné osoby, až po odměny za prokázané služby. Každý případ je individuální podle postavení, důležitosti a náročnosti dané osoby. Je to hotová věda. Když nabídneš málo, urazíš, ale mnohem horší je, když je to příliš mnoho.“ Mladík byl se svým vysvětlením spokojený a arogantně se usmíval. „Prostuduji si údaje o finančním postavení rodiny a vdova dostane tolik, aby mohla zabezpečit děti do života, ale i sebe ve stáří. Nebudou strádat, o to se postarám.“

„Rozumím, a věřím ti,“ řekl Harry k Dracově údivu. „Jenom je to pro mě trochu neznámá půda,“ přiznal.

„Je to rozdílným přístupem k moci,“ dodal Lucius. „Ty, s tvým postavením a pověstí, si můžeš dovolit přímou cestu. Zájem veřejnosti stojí za tebou. Mladá paní Weaselyová by ti v případě potřeby zcela jistě poskytla bližší vysvětlení, jak to funguje.“

„Hermiona by určitě nikoho neuplácela,“ bránil odhodlaně svou kamarádku.

„To zřejmě ne,“ usmál se Malfoy, „ale určitě má dopodrobna nastudovaný celý mechanismus.“

„Jo, to asi jo,“ zakřenil se Harry. „To by jí bylo podobné.“

„Už máš představu, kdo nahradí Campbela?“ otázal se Malfoy mladší, zatímco nahlížel do pergamenů.

„Mám už určitý plán. Později to prodiskutujeme,“ zmínil Lucius. Bylo vidět, že svého syna bere jako rovnocenného partnera a Draco na to byl náležitě pyšný.

„Víš, kdo nás zradil?“ zeptal se mladík.

„Zatím ne,“ odpověděl Lucius a svým výrazem zcela zřetelně dal najevo svou nelibost s tímto mrzkým činem. Zradit Malfoye? Viník bude pykat.

„Pokud dovolíš, postarám se i tohle,“ prohlásil tvrdě Draco.

„Je to tvé,“ svolil jeho otec.

Oba se v tu chvíli tvářili tak, že z toho Harrymu přeběhl mráz po zádech.

„Nechte toho, děsíte mě,“ prohlásil a přeskakoval pohledem z jednoho na druhého.

Draco se pobaveně ušklíbnul. „Už chápu tvou volbu,“ řekl směrem k otci. „Je zábavný.“

Lucius se spokojeně usmál. Harry hodil po Dracovi znechucený škleb a ten se k jeho překvapení upřímně zasmál.

„Jak jsem řekl. Zábavný.“

Harry si něco nesrozumitelného zahučel do hrnku s kávou.

„Odmítnul jsi jeho nabídku, a proto došlo k boji, předpokládám,“ vrátil se Draco k původnímu tématu.

„Ano, ale ten boj jsem vyprovokoval já sám. Neměl jsem možnost se přemístit a přenášedlo mi bylo odňato. Naštěstí Harry použil MEUS a tím došlo k zlomení všech kouzel a magických bariér,“ vysvětlil Lucius.

„Nemůže použít tvé přenášedlo, aby se dostal na manor?“ zeptal se znepokojeně Harry.

„V žádném případě,“ uklidnil jeho obavy Lucius. „V rukou každého, kdo není Malfoy, je přenášedlo pouze obyčejná tretka.“

„Naznačil jsi, že ho jeho magie sama zničí,“ připomněl Harry.

„Oh, všimnul sis?“ rýpnul si Lucius s provokativním úsměvem.

Harry se mírně začervenal. „Už zase uhýbáš,“ postěžoval si.

„Už jsem říkal, jaké účinky má užívání této magie. Ale všimnul jsem si ještě něčeho. Morcerf přede mnou kouzlil jenom jednou. To však stačilo, abych zaregistroval, jak je jeho magie silná, opravdu silná, ale stejně tak nestabilní. Jakoby ho požírala zevnitř. V tom jednom okamžiku jsem skoro očekával, že se jeho tělesná schránka rozpadne přímo přede mnou.“

„To by stálo za bližší prostudování,“ přemýšlel nahlas Draco.

„Skvělý nápad,“ prohlásil Harry. „Pokusím se navnadit Hermionu. Jak ji znám, neodolá možnosti prolézat knihovnu.“

„Taky se pokusím něco najít, ale neříkej jí to. Nechci z toho zase udělat mezikolejní soutěž,“ zabručel mladý Zmijozel.

Harry potlačil smích a obrátil se na Luciuse. „Říkal jsi, že mi předáš informace od Sanderse. Večer jdu do práce a Bradáč si na mě už určitě brousí zuby.“

„Samozřejmě, mám to tu pro tebe připravené,“ podal Harrymu zbytek pergamenů. „Podle všeho nemá Morcerf v Británii příliš mnoho příznivců. Podle Sanderse tak patnáct, a vzhledem k tomu, že jsem nejméně tři z nich zabil, ještě méně.“

„To je dobrá zpráva, ne?“ zamračil se Harry.

„Bohužel je nutno neustále počítal s pomocí jeho příznivců z Francie. Ne náhodou je jejich hlavní shromaždiště v hrabství Kent, zcela mimo kouzelnickou komunitu, a to přímo v přístavu Dover.“

„Pravda, to je do Francie jenom skok,“ připustil Harry.

„Do Calais je to přes kanál La Manche pouhých 34 kilometrů,“ doplnil Draco.

„To znamená, že musím přesvědčit Bradáče, že je třeba v přístavu posílit protipřemisťovací bariéru. Aspoň na čas, aby nedošlo k diplomatickým hádanicím,“ prohlásil pevně Harry. „Musíme ho odříznout.“

„To by dost pomohlo,“ souhlasil Lucius.

„Tak fajn, jsme domluveni,“ usmál se Harry s povzdechem. „Bylo mi tu s vámi dobře,“ ignoroval Dracovo odfrknutí, „ale už budu muset jít.“ Vstal a přivolal si hábit.

„Půjdu tě vyprovodit,“ nabídnul se Lucius a společně vyšli ze salónu. Dole u hlavních dveří ho zastavil.

„Nezapomněl jsi na něco?“ Nečekal na odpověď a přitáhnul si Harryho k polibku. Ten se nebránil, naopak. Polibek se prohloubil, nabral na intenzitě a najednou zanechal Harryho zcela bez dechu. Ten zvedl svůj lehce omámený zrak, aby spatřil Malfoyův zatraceně spokojený výraz.

„Pořád mám náskok,“ prohlásil samolibě a Harry se zasmál.

„Promiň, pořád nějak nemůžu uvěřit, že ty…“

„Prostě si zvykni,“ poradil mu Lucius blahosklonně, ještě mu ukradl jeden polibek a pak konečně svolil, aby se Harry vzdálil z Malfoy Manoru.

ooOoo

Právě otevíral dveře své kanceláře, když ho zastavil známý hlas.

„Harry,“ volala na něho Mia a vzhledem ke svému požehnanému stavu, se k němu přibližovala poměrně rychle.

„Děje se něco?“ vyjevil se.

„Něco jsem našla!“ prohlásila a nadšení v jejím hlase Harryho trochu uklidnilo.

Trochu.

41. kapitola