Red Hills - 11.

Autor: Akame Sora
Překlad: Nade

Opět velké díky všem, kteří se potěšili společně se mnou a hlavně těm, kteří zanechali komentář. Díky všem, kteří mě podporujete: Saskya, tamias, Jutaki Aishine, bacil, Zuzana, Lafix, eliss, Káťa, Achája, mariaa, Bobo, kali, Lily, Jája, Weronika :-) a Rejsek009. Jste skvělí!

11. kapitola

Tmavý koridor osvětlovaly magické pochodně. Po vyčerpávající hře s Ronem se Harry pomalým, šouravým krokem vracel do svých komnat. Po rozhovoru s Hermionou se musel nějak odreagovat ze stresu a famfrpál ho v tomto směru ještě nikdy neklamal. Mokré vlasy si po sprše sčesal dozadu, aby ho příjemně chladily na rozpáleném krku. Jediná věc, na kterou měl právě chuť, bylo hodit sebou do postele a nechat sladké sny, aby ho odnesly daleko od reality. Bohužel, pohled na vysokou postavu, opřenou o zeď přímo vedle vchodu do jeho pokojů, efektivně rozptýlil naděje na odpočinek.

„Nemůžeš spát, Malfoyi?“ zastavil se a podezřívavě hleděl na mladíka.

„V šest hodin? Promiň, Pottere, ale někteří z nás dospěli natolik, že nemusí jít spát hned po večeři. Teda pokud k tomu není konkrétní důvod.“ Draco se odtáhl od zdi a zkoumavě se na něho díval. „Musíme si promluvit.“

„Co ty musíš a co já chci, to jsou rozhodně dvě různé věci.“ Harry zasyčel heslo a obraz se nehlučně posunul. „Hele, jsem unavený. V příštím roce na sebe budeme odkázaní, tak mi dej poslední večer pokoj. Bylo by hezké snít o tom, že to nebude tvůj obličej, co zničí moji svatební fotografii.“

„Nebuď idiot, Potty. Přebývání ve tvé společnosti déle, než je nezbytně nutné, není něco, o čem bych snil a nejradši bych to omezil na minimum. Ale je to velmi důležité.“

Něco ve  výrazu Dracovy tváře a v držení těla, přinutilo černovlasého mladíka zastavit. Muselo jít o něco vážného. Proti své vůli cítil zaujetí.

„Pojď dovnitř a buď stručný.“

„Věř mi, chtěl bych.“ Malfoy proklouznul kolem něho a pomalu vešel do obývacího pokoje. „Máš něco silnějšího? Budeme to potřebovat.“

„Chceš mě opít? Ještě před svatební nocí?“ vysmíval se Zlatý chlapec.

„Jistě, netoužím po ničem jiném, než se dostat do tvého zadku. Nakonec, kdo by nechtěl přefiknout Vyvoleného“, ušklíbl se Zmijozel a Harry se v duchu proklínal, že ho provokoval.

Ze skříňky vyndal dvě objemné sklenky a nalil do nich silnou porci koňaku.

„O co jde?“ zeptal se, posadil se na pohovku s pitím v ruce.

Draco zvedl sklenici a hned si upil velký doušek, současně se ponořil do křesla naproti.

„Chtěl bych ti povyprávět jeden příběh.“

„Jsem jedno ucho.“ Harryho zvědavost rostla. Malfoy s ním ještě nikdy nesdílel žádné historky, a soudě podle výrazu v jeho tváři, půjde o něco extra.

„Než začnu, chci, abys mi slíbil, že nic z toho, co ti řeknu, neopustí tuto místnost.“

„Jasně.“

„Myslím to vážně, Pottere.“ Draco se naklonil dopředu a zabodl do něho pronikavý pohled. „Přísahej. Nechci, aby se o tom Weasley nebo Grangerová dověděli. Buď si jistý, že kdyby nenastaly jisté okolnosti, k tomuto rozhovoru by nikdy nedošlo.“

„Ron a Hermiona jsou moji přátelé, nemám před nimi žádné tajnosti“, odfrknul si tmavovlasý muž.

„Přísahej na čest Nebelvíra, nebo jednoduše zapomeň, že jsem tu byl.“ Šedé oči se mírně zúžily. „Nevěřím ti a ty nevěříš mně, o tom nemůže být pochyb. Navzdory tomu chci věřit, že dělám správnou věc, když ti to teď odhalím. Nicméně, ti zbývající...“, zakroužil sklenkou a  přilepil pohled na medovou tekutinu. „Lasička má moc dlouhý jazyk, občas se neovládne, a Grangerová je příliš zvědavá. Nechci, aby se někdo šťoural v mém soukromém životě.“

Harry zvážněl a napřímil se na gauči.

„Jakého kostlivce schováváš ve skříni, Malfoyi?“

„Takového, o kterém se nemluví nahlas.“ Draco se znovu napil koňaku.

„Otázka zní: proč mi chceš odhalit své temné skutky?“ Harry vstal a dolil alkohol do Malfoyovy sklenky, pak se vrátil na své místo.

„Smůla tomu chtěla, že budeme manželé“, usmál se smutně Zmijozel. „Severus mě přesvědčil, že bych měl...“

„Takže tě za mnou poslal Snape?“ podíval se na něj nevěřícně.

„Řekněme, že mě náležitě nasměroval“, pokrčil blonďák rameny.

„No...“, Harry cítil stále větší zvědavost. Nikdy neprošel lhostejně kolem žádného tajemství, a tajemství Malfoye, to už je opravdu něco. „Přísahám na čest Nebelvíra, na Zlatého chlapce, nebo na cokoli chceš.“.

Draco se na něj zlostně podíval.

„Nevtipkuj! Pokud nedokážeš respektovat můj požadavek, bude nejlepší, když hned půjdu“, udělal pohyb, jako by chtěl vstát z křesla.

„Slibuji na svou čest, že cokoli řekneš, neopustí tuto místnost“, zvážněl na chvíli Harry. Opět vstal, doplnil svou sklenku a pak vrhnul na místnost Muflliato. „Jsi spokojený?“

„Ano“, přikývnul Draco. „Víš, Pottere, ty jsi poslední člověk, kterému bych chtěl to tajemství odhalit. Ale jsi také, jaká ironie, můj budoucí manžel a bývalý bystrozor, čmuchání máš v krvi, takže dříve nebo později bys to zjistil sám“, krátce se zamyslel. „Vlastně se domnívám, že by to bylo asi dříve, než bych chtěl. Kromě toho, je tu ještě jedna věc, která mě vede k odhalení. Někdo se s tebou chce na setkat.“

„Kdo?“ V Harrym se probudila ostražitost.

„Sám si to domyslíš, až dokončím příběh.“ Draco vstal a přešel k oknu, postavil se zády k Nebelvírovi. Na chvíli mlčel, jako by nevěděl, kde začít, a pak začal nízkým, tlumený hlasem vyprávět.

„Příběh starý jako sám svět. Bohatý aristokrat podvádí svou manželku. Nic nového, že? Ale tentokrát se stane něco, co neměl nikdy dopustit. Žena otěhotní. Možná si pomyslíš, že to zdaleka není tak velký šok, že se to stává. Nicméně, tento příběh má i svou druhou stránku. Muž a žena patří k temné organizaci, která slouží velmi silnému a krutému pánovi. Víš, Pottere, těhotenství je u Smrtijedky vysoce nežádoucí věc. Na dlouhou dobu ženu omezuje, a služba Temnému pánovi přece znamená řadu povinností. Většina z nich by se pravděpodobně nežádoucí zátěže zbavila, ale tahle se rozhodla porodit dítě. Neřídila se žádnými emocionálními motivy, zdaleka ne, nikdy se necítila být matkou. Nicméně, v její choré mysli se zrodila docela neuvěřitelná myšlenka. Dítě horlivých Smrtijedů, potomek čisté krve, ideální geny pro stejně ideálního budoucího služebníka. Kdyby mu bylo poskytnuto odpovídající vzdělání, aby neměl žádné zábrany, vyrostl by z něho někdo, koho by Temný pán jistě ocenil.“

Draco se na chvíli odmlčel a Harry si uvědomil, že celou tu dobu seděl s pusou mírně otevřenou a rukama pevně svíral sklenku. Na chvilku se mu v hlavě zableskla myšlenka, že Malfoy mluví o sobě, ale okamžitě to odmítl jako absurdní. Draco byl Luciusův právoplatný potomek, nebyl zplozen mimo manželství. Takže o kom to, k čertu, mluvil?

„Co se stalo s tím dítětem?“ zeptal se tiše.

„Oh... Samozřejmě“, blonďatý muž se vytrhnul ze zamyšlení, stále však zíral z okna. „Narodil se chlapec. Zatím byl však příliš malý, aby se s ním dalo cokoli provádět. Jeho matka ho dala na vychování ke svým rodičům. Nepotřebovala ho mít u sebe, vždyť k němu nic necítila. Otec si také nedovedl představit, že by se o něho mohl postarat. Byl šlechtic, měl ženu a vlastní dítě, byla by to skvrna na jeho počestnosti. Takže batole žilo tři roky s chladnými a vyschlými prarodiči, kteří si najali chůvu a umyli si nad tím ruce, opravdu s tím nechtěli mít nic společného. Možná by se záměry jeho matky naplnily, ale něco tomu zabránilo. Temný Pán zhynul rukou Vyvoleného, ​​a tak dítě ztratilo jakoukoli hodnotu. Jeho matka šla před soud a byla odsouzena na doživotí do Azkabanu. Otec... otec pravděpodobně zapomněl, že existovalo, nikdy ho neviděl, protože nechtěl. Dítě se dostalo do sirotčince, protože prarodiče už ho déle nechtěli. O rok později bystrozorové pochytali nějaké důležité Smrtijedy a žena byla předvedena ke svědecké výpovědi. Tak se stalo, že její doznání bylo podrobeno konfrontaci a ve sklepeních ministerstva se objevil zcela nečekaný host. Syn jejího bývalého milence.

Lze směle předpokládat, že chlapcova matka zešílela. V aktu pomsty mladému muži s hlasitým smíchem vyprávěla o nevěře jeho otce. Pravděpodobně mu chtěla ublížit, ponížit ho. A byla úspěšná.“ Draco dopil koňak a sklenici postavil na parapet. „Teenager byl šokován. Ukázalo se, že měl bratra, o kterém dosud nevěděl. Nemysli si, že k němu rázem zaplál velkou náklonností. Nic nemůže být dále od pravdy, protože ve skutečnosti cítil obrovské zklamání. V jeho očích otec klesl až na dno. Touhle kapkou přetekl kalich hořkosti. Předtím k němu cítil lítost, odpor, ale teď ho nenáviděl. Nicméně, mladík byl aristokrat a měl svou hrdost. Dítě, i když to byl bastard, mělo jeho krev. Proto se rozhodl ho najít a odvést z dětského domova, a pak ho dát někomu na vychování, samozřejmě za příslušnou částku. To by mu přineslo pocit dobře splněného závazku a nějak by tím napravil otcovy chyby. Po měsících hledání se ocitnul v jednom z nejhorších kouzelnických útulků. Na chodbě se v té chvíli nacházely desítky dětí, všechny stejně špinavé a zanedbané. Ale stačil jeden pohled a v davu šedých postaviček rozeznal tu jednu jedinou. Opravdu nebylo možné ji přehlédnout, bylo to jako pohled od zrcadla. Ten kluk asi získal stejný dojem, protože se při pohledu na mladého muže napřímil a položil jednu otázku: Jsi můj táta?“

Harry zadržoval dech. Ten příběh překročil jeho nejdivočejší očekávání. Netušil, co by měl očekávat. Zločiny? Krev? Něco ostudného? Zřejmě od každého kousek, ale určitě ne tohle. Byl zcela vyvedený z rovnováhy a v hlavě mu kroužilo na tisíc otázek, ale neodvážil se promluvit. Bál se Malfoye přerušit, aby se náhodou nezastavil a nenechal to nedokončené. Naštěstí Draco, po chvíli mlčení, navázal na přerušenou nit.

„Co může člověk odpovědět na takovou otázku? Co může cítit při pohledu na zmenšeninu sebe sama? Je možné zůstat bez pohnutí, když se v pohledu dítěte zobrazuje tolik naděje? Chlapcův otec by se možná beze slova odvrátil, ale jeho bratr to nedokázal. Nedokázal ho nechat u někoho cizího a vzít mu to, co si opravdu zasloužil. Vždyť to nebyla vina toho kluka, který na něho hleděl, že se na světě objevil za takových okolností. Takže udělal jedinou věc, která mu přišla na mysl. Dítě odtamtud vzal, ukryl ho a najmul chůvu. Navštěvoval ho tak často, jak jen mohl, nikdy ho z toho omylu nevyvedl a dovolil mu nazývat ho otcem.“

„Proč to dítě nemohlo žít s ním?“ odvážil se zeptat Harry.

„Bohužel, to nebylo možné. Mladíkova matka by to nikdy neschválila. Klučina by byl ve velkém nebezpečí. Byl koneckonců vadou na cti rodiny, důkazem zrady. Něco zcela nežádoucího, tím pádem zbytečného. Mladík dobře věděl, protože svou matku znal, že by se chlapce zbavila při nejbližší příležitosti.“

Draco se otočil od okna. Vypadal unavený tím dlouhým vyprávěním. Světlá tvář byla bledá a oči úplně ztratily svůj lesk. Harry měl dojem, že poprvé viděl Malfoye poraženého.

„Kdo byli chlapcovi rodiče?“

„Alecto Carrowová a Lucius Malfoy.“

To bylo pro Nebelvíra příliš. Chvějící se rukou odložil sklenici na stůl a vstal z pohovky. Správně pochopil, proč mu Draco řekl ten příběh. Měli uzavřít manželství a bylo by obtížné skrýt existenci dítěte, zejména když, jak sám tvrdil, ho chtěl často navštěvovat. Ale když muž začal vyprávět, Harry očekával... Teď už ani sám nevěděl co.

„Chci se s ním setkat“, zvedl hlavu a podíval se na blonďáka.

„Jsi si jistý?“ podíval se na něho Draco podezíravě. „Nechci, abys mu ublížil. Není jeho chyba, kým byli jeho rodiče, je to jen nevědomé dítě“, řekl ostře a Harry poprvé cítil jakýsi obdiv, úctu a sympatii k muži, který stál před ním. Nikdy si nepředstavoval, že on by někdy bránil někoho, kdo… Koho vlastně? Svého bratra? Merlin, co je to za pokroucený příběh.

„Za koho mě považuješ? Myslíš, že bych hodnotil dítě podle toho, kdo byl jeho rodičem?“

„Mě jsi tak hodnotil“, nevypadal Draco přesvědčeně. „Stačilo několik Weasleyho slov a už jsi mě zařadil.“

„Ne“, přistoupil k němu Harry s pevným pohledem. „To není pravda. Ve skutečnosti s tím Ronův názor neměl nic společného. Způsobil jsi to ty sám, svými slovy.“

„Neřekl jsem nic špatného“, odporoval Malfoy. „Nabídnul jsem ti Vám přátelství!“

„Přátelství? Vzpomeň si na svá slova: Některé kouzelnické rodiny jsou mnohem lepší než ostatní. Vzpomínáš si? To mě odradilo, protože já se nikdy necítím lepší. Řekl jsi to chlapci, který vyrostl v přístěnku pod schody. Co myslíš, že jsem si mohl myslet?“

„Nešťastná souhra náhod“, ušklíbnul se Draco.

„Pravděpodobně. Vraťme se k tématu, stále se s ním chci setkat.“

„Jsi si tím jistý?“

„Právě teď jako ničím jiným.“

..........

Světlovlasý chlapec seděl na posteli a četl knihu. Při zvuku otvírání dveří zvedl hlavu, široce se usmál a seskočil z postele. Běžel k příchozímu muži a pevně ho obejmul kolem pasu.

„Přišel jsi dříve než obvykle, tati.“

„Vždyť jsem ti slíbil, že tě budu často navštěvovat.“ Draco chlapce rychle objal a pak ho od sebe jemně odsunul. „Chci, abys někoho poznal.“

Oči dítěte zajiskřily zvědavostí, ale protože nebyl zvyklý na návštěvy, instinktivně ustoupil a nejistě pohlédl ke dveřím.

„To je Harry Potter“, pokynul Malfoy rukou na černovlasého muže, který vstoupil do místnosti.

Stačil jeden pohled a Harry si byl jistý, že má před sebou opravdu Zmijozelova bratra. Dítě vypadalo jako zmenšenina Draca, nebo spíš jako tehdy, když ho spatřil poprvé. Jediný rozdíl byl, že chlapec byl mladší, vypadal tak na osm let a neměl ulízané vlasy. Naopak, měkce padaly na jeho ramena, což mu dodávalo výraz jemnosti a nevinnosti. Modré oči, obklopené záclonou tmavých řas, hleděly se zvědavostí a obavami. Že by se bál odmítnutí?

Harry si klekl na jedno koleno a natáhl ruku směrem k němu.

„Říkej mi Harry“, usmál se povzbudivě. Cítil na sobě bdělé oči Draca, který vypadal, že byl připraven ho vyhodit, pokud by dítěti jakkoli ublížil.

„Samuel... Samuel Gra...“, podíval se na Draca, a když ten přikývl, tiše dokončil, „Malfoy.“

„Rád tě konečně poznávám. Tvůj táta mi o tobě hodně vyprávěl.“ Černovlasý mladík chlapce podvědomě hodnotil. Bylo v něm něco, co bylo velmi odlišné od zbytku Malfoyových. Když pomineme nespornou podobu, zdálo se, že Sam postrádal tvrdost a aroganci. Vlastnosti, které se zdály, že k té rodině patří. „Máš krásné jméno, Samueli.“

„Dal mi ho táta“, usmálo se dítě, potěšené komplimentem. První ledy byly zřejmě prolomeny. Harry vytáhl z kapsy krabičku čokoládových žabek a podal je chlapci, který je přijal s radostným výsknutím. Jak teď bylo dobře, že sám miloval sladkosti a vždycky jich měl doma velkou zásobu.

„Neposadíme se? Po... Harrymu je jistě nepříjemné klečet na podlaze.“ Draco chlapce jemně postrčil do místnosti. „Poděkuj za dárek, Same“, připomněl mu mírně.

„Díky!“ rozzářilo se dítě v opětovném úsměvu a dychtivě se dobývalo do krabičky.

„Děkuji“, opravování chlapce bylo něco, co už Malfoy dělal automaticky.

„Vždyť jsem poděkoval!“ podíval se na něho Sam vyčítavě a nacpal si do úst žábu.

Harry vyprsknul smíchy, ale rychle to utnul, když na něj Draco vrhnul vražedný pohled.

„Žniš fe fmym fatou?“ podíval se Samuel tázavě na Harryho.

„Nemluv s plnou pusou“, nabádal ho opětovně blonďák. „Polkni a potom se ptej.“

Mrňous přikývl a rychle spolknul pamlsek.

„Ženíš se mým tátou?“

„Eee... ano, žením“, zamumlal Harry.

„Bezva, můj táta je dobrý“, přikývnul vážně. „Ty taky musíš být dobrý, jsi hrdina.“

„Snažím se, Same, ale jiní posoudí, jestli se mi to podařilo.“ Potter vzal ze stolu jeden papírový ubrousek a otřel chlapci koutek úst, umazaný od čokolády. „Děje se něco?“ podíval se tázavě na Draca, který se rozpačitě vrtěl v křesle.

„Nic“, odvrátil zrak Malfoy. Když viděl prokletého Zlatého chlapce, jak starostlivě pečuje o Samuela, o dítě, které poznal před chvílí, něco se v něm pohnulo.

„Budete bydlet spolu?“ naklonila mrňous hlavu na stranu a čekal na odpověď.

„No, asi ano...“ Harry opravdu nechtěl odpovídat na takové otázky. „Vždyť budeme mít svatbu.“

„Oh, budeš můj táta“, usmál se chlapec odzbrojujícím způsobem. „Škoda, že nebudu moci žít s vámi. Táta říká, že je to nebezpečné.“

„Táta má pravdu, ale můžu tě ujistit, že se vynasnažíme, aby to netrvalo dlouho, a zatím tě budeme často navštěvovat.“

„Opravdu?“

Harry pocuchal dětské vlasy a podíval se na Draca. Šedé oči jasně říkaly: Neslibuj něco, co nebudeš chtít dodržet. Vydržel jeho pohled a aniž odvrátil zrak, prohlásil. „Opravdu, bude mi potěšením. Musíme se přece lépe poznat, ne?“

Z neznámých důvodů měl Draco pocit, jakoby se odkazoval na vztah mezi nimi. Otočil hlavu a zíral do zdi. Harry byl trochu zmatený a tak přesunul svůj pohled na chlapce.

„Jak jsi se seznámil s tátou?“ díval se Samuel vyčkávavě na Vyvoleného, nevědomý napětí převládajícího mezi dospělými.

„Chodili jsme do stejné školy“, usmál se na dítě.

„A tam jste se zamilovali?“

„Eee...“, Harry s panikou vrhnul pohled zpět na Draca, který se začervenal a vypadal, že právě omdlí. Kurva práce, žádám novou sadu otázek!

„Same, lidé se nezamilovávají na povel“, Malfoyovi se vrátil hlas jako prvnímu. „Láska je spojena s důvěrou a musíš někoho velmi dobře znát, abys mu mohl věnovat tak silný cit.“

„No, ale určitě se dobře znáte...“ vypadal malý zmateně.

„To je pravda, známe“, podíval se Harry koutkem oka na Malfoye. „Víš, jak je to mezi chlapy, občas jsme se hádali...“ Ať žije podcenění!  „Ale obvykle jsme se spolu dohodli.“  Harry, ty jsi pokrytecký Zmijozel!  „Ale určitě budeme všichni skvělá rodina.“

„Tak proto ti táta říká kretén“, přikývl chápavě chlapec.

Harry se pobaveně podíval na Malfoye, který s předstíranou nenuceností pokrčil rameny. A co jsi čekal, Pottere, říkaly jeho oči. Chvalozpěvy?

„To je takové naše soukromé rčení, vůbec to neznamená, že bychom se neměli rádi.“

„Já neříkám o mých spolužácích, že jsou kreténi“, zamrkal Sam a široce zívl, pak se podíval na Draca a dodatečně si rukou přikryl pusu.

„A to je moc dobře. Neměl bys ve všem následovat dospělé, někdy musíš dělat vlastní rozhodnutí, pokud si myslíš, že jsou správná“, usmál se Harry a rozhlédl se po místnosti. „Myslím, že je nejvyšší čas jít do postele, my už bychom taky měli jít.“

„Ještě chvilku“, udělal chlapec psí oči a podíval se na svého otce.

„Nic takového, Same. Ty si ráno můžeš déle přispat, ale nás čeká velmi včasný budíček.“

„No jo, svatba...“ dítě seskočilo ze židle a přiběhlo k Dracovi. „Navštívíš mě brzy?“

„Samozřejmě“, sklonil se nad ním Malfoy a něžně pohladil jeho tvář. „Teď utíkej do koupelny a pak do postele, chůva ti už pravděpodobně připravila koupel.“

Chlapec přikývl a pohnul se směrem do koupelny. V polovině cesty se zastavil a váhavě se otočil.

„Ty přijdeš taky?“ podíval se nejistě na Harryho.

„Jenom pokud chceš.“

Oči dítěte se rozzářily a na tváři se mu objevil široký úsměv.

.........

O půl hodiny později vyšli z krbu dva muži a očistili se od popela. Chvíli bylo slyšet jen šustění látky a pak nastalo trapné ticho.

Draco vzhlédl a setkal se s pohledem Harryho, který ho pozoroval s nechápavým výrazem ve tváři.

„Máš nějaký problém, Pottere?“

„Absolutně žádný“, Nebelvír z něho stále nespouštěl oči.

„No... Nezapomeň, přísahal jsi, že nikomu neřekneš o tom, co jsi se dnes dověděl“, upozornil, upravil si plášť a zamířil k východu.

„Nedělej ze mě hlupáka, Malfoyi. Nikdy bych dítě nevystavil nebezpečí.“

„Samozřejmě, ale udělal jsi něco stejně špatného.“

Harry na něho tázavě zíral.

„Příliš jsi mu nasliboval! Řekni mi, Pottere, na co jsi myslel, když jsi mu říkal, že se budeme snažit, aby mohl brzy bydlet s námi? Kdy? Teď určitě ne, takže možná po rozvodu?“

„Co jsem měl říct?“ Harry se opřel o krbovou římsu a zkřížil ruce na prsou. „Samuel je inteligentní kluk, pokládá jednoduché a trefné otázky. Pokud bych se začal vyhýbat odpovědi, považoval by mě za podvodníka.“

„Mohl jsi to nějak zaobalit. Nejdřív konáš a potom myslíš“, otočil se k němu Malfoy zády a pozoroval svíjejícího se hada na obraze. „Nechci, aby kvůli tomu jednou trpěl.“

„Já vím, omlouvám se. Opravdu jsem si ho oblíbil“, zíral Harry smutně na mužova záda.

„Ano...“ Draco se odmlčel, jak nad něčím uvažoval, potom se rozhodně napřímil. „Přesto všechno ti děkuji“, řekl, aniž se otočil.

Harry okamžitě pochopil, o co Malfoyovi jde.

„To je skvělý kluk, Malfoyi.“

„Já vím.“

„Nezkaz ho.“

„Neuč mě, jak ho mám vychovávat. Dělám to už čtyři roky, Pottere.“

„Samozřejmě, že děláš.“

Zdálo se mu snad, že Potterův hlas zněl překvapivě měkce? Tu myšlenku odsunul a opustil komnatu Zlatého chlapce.

..........

Vysoký, černovlasý muž stál mírně shrbený před zrcadlem a kriticky se na sebe díval. Bezesná noc ho rozhodně příznivě neovlivnila. Odhalení, kterými ho předchozí den poctil Malfoy, způsobila, že seděl dlouho v obývacím pokoji a přemýšlel o tom, co se stalo. Samuel obrátil o sto osmdesát stupňů všechno, co podle vlastního vnímání o Zmijozelovi věděl. Ten chlap byl nepředvídatelný, a ačkoli ho pořád neměl rád, jedním si byl jistý. S nudou se nepočítalo.

Povzdechl si a vrátil se do reality. Kriticky si prohlížel svůj svatební oděv.

„Vypadám jako debil.“

„Vypadáš skvěle“, obešla ho Hermiona dokola a poupravila mu plášť, zapnutý u krku.

„Proč mám bílé šaty? To se mi rozhodně spojuje s nevěstou“, zabručel mladý muž. „Malfoy se určitě předvede v něčem temném a stylovém.“

„Za prvé, není to bílá, ale krémová, a zadruhé, ta barva je v kouzelnickém světě tradiční. Ujišťuji tě, že Draco bude mít taky světlé oblečení.“

„A proč to vůbec musíme dělat na ministerstvu? Nemůžeme se jen tak vzít ve škole? Vždyť ten svazek je vtip.“

„Ale tom víš ty, já a několik dalších. Zbytek je přesvědčen, že je to svazek z lásky“, vysvětlila klidně dívka. „Pokud nechceš, aby se v novinách objevily nějaké fámy, musíš to udělat v souladu se zvyky. Svatební komnata nebyla vytvořena náhodou, ale slouží konkrétnímu účelu.“

„No jo, jasně.“ Vyšel z koupelny a zastavil se uprostřed místnosti. „Cítím se jak v přestrojení“, zasténal znovu.

„Pokud tě to potěší, tajně ti řeknu, že určitě vypadáš líp než Malfoy. Máš tmavou pleť a černé vlasy, to se k světlému oblečení úžasně hodí. Podle mě vypadáš fantasticky.“ Hermiona na svého kamaráda skutečně hleděla obdivnýma očima.

Světlá košile, zakončená límcem, byla ušitá z nejjemnějšího lnu, nadýchané rukávy končily manžetou, která byla zdobená zlatými knoflíčky ve tvaru vinného listu. Bledě zlatá atlasová vesta krásně podtrhovala pěkně tvarované tělo. Barevně sladěné kalhoty z předené vlny obepínaly mladíkovy štíhlé nohy a zvýrazňovaly úzké boky. Dlouhý plášť ve stejné barvě, byl zdobený zlatou lemovkou, u krku byl sepnut bohatě zdobenou sponou zakončenou řetízkem, a při každém pohybu jemně povlával. Jeho dolní okraj byl vyšitý jedinou lesklou nití ​​a výšivka znázorňovala pnoucí révu. Vysoké boty byly vyrobené z měkkého, lehkého semiše, a lichotivě doplňovaly celkový vzhled.

„Doufám, že toho, kdo navrhoval to oblečení, upálili na hranici. Nikdo normální by v tom chodit nechtěl.“

„Kluci“, vzdychla dívka a vystrčila mladíka ven z místnosti. „Pojďme už, je skoro pozdě.“

„Na smrt není nikdy pozdě“, zabručel a vydal se za ní s výrazem odsouzence.

..........

Cesta do hlavního sálu Harrymu utekla nečekaně rychle, sotva opustil svůj pokoj, už stál na místě. Rezignovaně se opřel o sloup a čekal na tradičně opožděného Malfoye.

Za chvíli se měl oženit a cítil se, jako kdyby ho někdo vedl na šibenici. Tohle rozhodně nebyl jeho den a nic mu nemohlo zlepšit náladu.

Od sklepení k němu dolehly tiché kroky. Otočil se v očekávání Mistra lektvarů, ale jeho oči se rozšířily v šoku, když vedle černě oblečeného Snapa uviděl svůj protějšek.

Malfoyův oděv se od jeho vlastního nelišil, s výjimkou stříbrného provedení. Nicméně to, jak se v něm prezentoval mladý muž, bylo něco úplně jiného. Ve čtvrtém ročníku, na famfrpálovém mistrovství světa, viděl Harry víly a dodnes si pamatoval, jak velký dojem na něj, jako chlapce, udělaly. Když se teď díval na Draca, cítil, jak se tato vzpomínka rozpadá na prach a její místo nahrazuje vysoký, štíhlý mladý muž. Světlé vlasy vypadaly ještě měkčí, než obvykle, a obklopovaly jemnou tvář. Zmijozel na ně z neznámých důvodů nepoužil gel, ale nechal je volně spadat v hedvábných pramenech. Stříbrné lemování odráželo světlo pochodní, což vlasům dodávalo lehce platinovou barvu a současně způsobilo, že mladíkovy oči dostaly intenzivnější ocelovou barvu. Vypasované kalhoty zdůrazňovaly štíhlá stehna. Draco zvedl hlavu a podíval se na Vyvoleného s nechutí, která o chvíli později ustoupila výrazu úplné bezbrannosti a na bledé tváře se vloudil zrádný ruměnec.

„Zatraceně“, vyhrknul Harry.

„Probuď se, máš nějaký nepřítomný výraz“, šťouchnul ho Ron do ramene tak, že měl pocit, jakoby při návratu do reality s žuchnutím dopadl na zem.

„Eee…“ podíval se na svého přítele zmateným pohledem. „Co jsi říkal?“

„Mionko, ten uklidňující lektvar jsi mu měla dát až po deportaci na ministerstvo“, zavrtěl Weasley odevzdaně hlavou.

„Představ si, ještě ho nevypil“, odfrkla roztržitě dívka. Před chvílí její pohled kmital mezi Harrym a Dracem, až se začala obávat, že dříve nebo později chytí silnou šilhavost. Ale stálo by to za to, protože cítila, že zachytila něco zvláštního. Rozhodně bude muset pár věcí přehodnotit.

ooOoo


Red Hills - 12.