Red Hills - 12.

Autor: Akame Sora
Překlad: Nade

Děkuji všem, kteří komentovali a tím vlili trochu elánu do jedné uštvané překladatelky. Díky těmto všem: Saskya, Charli, YKV, tamias, Bobo, Jutaki Aishine, Káťa, Černá Kočka, bacil, nějaký anonymek (kdo se v tom pozná?), kali, Lily, Rejsek009, Lafix, Zuzana, Jája a Kiki. Uctivá úklona... služebníček. :D

12. kapitola

Ministerská hala byla přeplněná fotografy a přáteli Harryho a Draca. Objevila se Luna, Neville, Seamus a přišel i Oliver, kterého pro tu příležitosti uvolnil jeho famfrpálový trenér. V jednom rohu stála rodina Weasleyových, všichni byli oblečeni ve svých nejlepších šatech a rozpačitě Harrymu mávali. Na lavičce u zrekonstruované fontány seděla Ginny a velkýma, ohromenýma očima, pozorovala pár mířící do svatební komnaty. Lupin, který právě rozmlouval s nějakým bystrozorem, se na mladíka usmál a zvedl palec.

Měli ještě asi deset minut do příchodu kouzelníka, který je měl oddat. Draco se pozdravil se svými přáteli, nedával na sobě znát rozrušení ani úzkost z blížícího se manželství. S klidem a cynickým úsměvem na tváři, přijímal nejisté gratulace Zabiniho, Goyla, Pansy a některých dalších Zmijozelů. Pro Zlatého chlapce to všechno vypadalo vyumělkovaně a okázale. Falešné pozlátko pro falešný vztah.

„Harry!“ Dobře známý hlas prořízl hučení davu a najednou se mladý muž ocitl v sevření silných pažích. Ucítil známou vůni a instinktivně se poddal objetí, ve kterém chvíli setrval.

„Michaeli, jsem rád, že jsi tady“, zašeptal s tváří ukrytou v prohlubni krku svého bývalého přítele.

„Kde jinde bych měl být?“ Muž odhrnul pramen vlasů z jeho obličeje a pozorně si ho prohlížel. „Co se tu děje?“

„Hádej...“, zavrtěl Harry hlavou, ale statečně se usmíval, protože kolem se tu a tam zableskla světla fotoaparátů.

„Netuším, co tě k tomu vede, ale to, co děláš, je špatné“, zašeptal mu Michael do ucha po tom, co se k němu lehce sklonil. Hned za ním stál Dennis Creevey a žárlivě se na ně díval.

„Nevěříš v lásku na první pohled?“ vycenil Harry zuby v napodobenině úsměvu.

„Nevěřím v lásku na druhý úder“, odfrknul blonďák. „Kromě toho, těch pohledů jste měli tisíce. Je skutečný zázrak, že vás dosud nezabily.“

„Víš, tohle by měl být radostný den. Vezmi si příklad ze mě a usmívej se na publikum.“ Harry podvědomě naklonil hlavu, když mu prsty mladíka přejely po citlivém krku.

„Neplatí mě za herecký výkon a tebe taky ne“, díval se na něho Michael zachmuřeně. “Musíš mi vysvětlit, co je to za maškarádu.“

„Prostě jsem našel svůj osud...“

„V mé osobě.“ Černovlasý mladík sebou trhnul, když se po jeho boku náhle zhmotnil Draco, který významně zabodnul svůj pohled do rukou muže. „Prostě Harry společně s tím, že se zbavit brýlí, taky konečně prohlédl a uviděl, co je pro něho nejlepší.“

„Draco...“ Michael odstoupil a vzal kolem ramen Dennise, který okamžitě přilnul k jeho boku. „Rád tě vidím.“

„Jestli se ještě zeptáš, co tady dělám, budu si myslet, že tě trefil potlouk jedenkrát víc, než je zdrávo“, odfrkl Malfoy a přivřenýma očima pozoroval svého bývalého spolužáka. Dlouhou dobu žili ve stejné koleji, ale nikdy nebyli přátelé.

„Soudě podle tvého oděvu, přišel jsi jako Harryho partner. Řekni mi, je ta svatba pojistkou peněz, které jsi vložil do školy?“

Draco zaťal pěsti a vší silou se držel, aby neudělal něco, čeho by později mohl litovat. Naklonil se směrem k protivníkovi, ztišil hlas a zašeptal mu přímo do ucha.

„Ne. Víš, Mickey, řeknu ti tajemství. Zjistil jsem, že Potter je zatraceně žhavý milenec a já jsem došel k závěru, že by byla škoda plýtvat tak šikovnými ústy pro jiné.“

„Ty...“

„Přestaňte!“ Harry sice neslyšel poslední větu, kterou Draco pronesl, ale viděl Michaelovu tvář pobledlou hněvem a rozhodl se zasáhnout. „Opravdu si cením toho, že jsi přišel a doufám, že se spolu s Dennisem objevíte na hostině.“

„Samozřejmě, takovou příležitost bychom si nenechali ujít.“ Michael pohlédl zlověstně na Draca. „Promluvíme si později.“

„Pochybuji, Harry je jako ředitel školy velmi zaneprázdněn, a kromě toho...“ tady se posměšně usmál, „bude mít spoustu velmi pohlcujících starostí“, protáhnul a s uspokojením zaznamenal, že Potterovy tváře se pokryty červení.

„Naznačuješ, že...“

„Budeme se brát, Michaeli. Když pochopíš tohle, pomůže ti to, aby sis urovnal některé věci. Kromě toho, tvůj milenec vypadá znepokojeně, měl by si se o něho postarat.“

„Malfoyi, to už přeháníš“, sykl Harry a zároveň vyslal široký úsměv na jednoho reportéra, kterému se podařilo protáhnout davem.

„Draco“, zdůraznil Zmijozel své jméno a vrhnul na něho iritovaný pohled. „Myslím, že bychom měli jít. Právě otevřeli komnatu.“

Harry si povzdechl a kývnutím se rozloučil se svým bývalým partnerem. Nadešla chvíle, které  se bál nejvíc. Opravdu si včera myslel, že se Malfoy změnil? Merline, jak mohl být tak naivní?

Překročili práh místnosti a ponořili se oceánu vůní. Komnata byla plná květin. Uprostřed stálo několik laviček, na kterých budou sedět svědci a nejbližší hosté snoubenců. Nebelvír se bezmocně rozhlížel po Hermioně, která mu slíbila uklidňující lektvar, ale dívka nebyla nikde poblíž. Muž stojící na stupínku jim dal znamení, aby k němu přistoupili.

Byl oblečený do vínově červeného hábitu, široce se usmíval a ukazovat tak svému okolí svůj bezchybný chrup. Svým způsobem připomínal Zlatoslava Lockharta. Harrymu přeběhl mráz po zádech.

Pomalu k němu dokráčeli a pak vystoupili na zaoblené pódium, potažené červeným kobercem.

„Postavte se proti sobě“, zahřměl kouzelník dunivým hlasem.

Harry se otočil k Dracovi a koutkem oka pozoroval lidi shromážděné v sále.

Vepředu seděla Narcissa Malfoyová a pozorovala je chladným, znechuceným pohledem. Hned vedle ní zaujal místo Severus. Vzadu se tlačili Pansy, Zabini a Goyle.

Také v první řadě, ale na druhé straně, seděla Hermiona, Ron a Remus. Další lavici zabrali zrzaví Weasleyové, s výrazy vhodnými spíš na pohřeb než na svatbu.

Mohutný hlas muže, který stál před nimi, odvrátil jeho pozornost od hostů.

„Mí drazí. Přišli jste sem, abyste tento důležitý a šťastný okamžik sdíleli s těmito dvěma úžasnými muži. V dnešní liberální době, kdy se tak málo lidí rozhodne pro formální vztah, zatoužili tito mladí lidé pěstovat krásnou tradici čistokrevných rodin, ze kterých pocházejí.“

Draco si tiše povzdechl. Úplně viděl, jak jeho kmotr obrací oči při poslechu toho pompézního monologu.

„Tváří v tvář jejich velké lásky...“

Harry rezignovaně sklopil oči a jeho pohled padl na Malfoyovu ruku, jejíž prsty si právě na jeho stehně vyklepávaly rytmus, který znal jenom on sám. Naklonil hlavu a začal si mladíka pečlivě prohlížet.

„... zářící v jejich mladých obličejích, se srdce každého z nás naplňuje štěstím a očekáváním.“

Dracova oční víčka viditelně zaškubala a Harry najednou cítil, že za okamžik prostě vybuchne smíchy. Kousl se do tváře, sevřel ústa, a v tom momentu se jejich pohledy střetly.

„Očekáváním toho nádherného okamžiku, který konečně spojí jejich horoucí srdce a umožní jim plně se radovat ze své blízkosti, když vstoupí na cestu plné naděje...“

Malfoy zvedl obočí a mírně se zašklebil koutkem úst. Harry zatínal pěsti, když se jeho ramena začala náhle otřásat marně potlačovaným smíchem.

„... slávy a nádherné písně úsvitu, která symbolizuje jejich nově započatý život. Copak není úžasný fakt, že tak obrovské množství citu jednou, možná už v blízké budoucnosti, povede k vzniku nového života, počatého v tomto svazku ...

„Merline“, zasténal Draco a Harry v té chvíli nevydržel a vyprsknul smíchy.

Pompézní kouzelník se tím zřejmě probral a vzpomněl si, že před ním stojí dva mladí muži, silně přitom zrudnul. Ale během sekundy jeho oči znovu získaly ten trochu nepřítomný skelný pohled. Pokračoval dunivým hlasem.

„Splňme jim tedy jejich přání a přísahy nechť ty dva spojí na věčnost.“ Muž se otočil k Dracovi a upřel na něho vážný pohled. „Opakujte po mně. Můj dům bude tvým domem.“

„Můj dům bude tvým domem“, řekl mladík a mimovolně stále hleděl na Harryho, kterého náhle přešla chuť k smíchu.

„Můj chléb bude tvým chlebem.“

„Můj chléb bude tvým chlebem“, pronášel dál blonďák s klidem, který Nebelvíra velmi překvapoval.

„Mé tělo bude tvým tělem.“

„Mé tělo bude tvým tělem.“ Harryho myšlenky pádily směrem k ložnici a cítil, jak mu samovolně tuhnou svaly.

„Má magie bude tvou magií.“ Sálem se rozšířil kolektivní nádech.

Severus zadržel dech a jeho ústa se nevěřícně pootevřela. Co je to za formuli? Nikdo se ji nikdy neodvážil vyslovit při dohodnutých sňatcích. Sdílená magie byla intimnější než sex. Dotýkala se magického jádra kouzelníků, spojila je navždy a od té chvíle jim umožnila magicky spolupracovat. Takové přísahy skládali pouze kouzelníci, kteří si byli jisti svými pocity a předurčením, jinak je kouzlo s velkou silou odmítlo, což často vedlo k trvalému poškození jejich zdrojů energie. Někteří zůstali motáky navždy. Draco přísahu nemůže vyslovit, zná přece důsledky! On a Potter si nebyli předurčeni, spojila je pouze fatální souhra okolností. Pravděpodobně nejen on si uvědomoval, co se děje. Mezi Weasleyovými zavládl velký rozruch a Ronald něco nervózně šeptal vedle stojící Grangerové.

„Má magie bude tvou magií“, zašeptal náhle Draco s bledým obličejem a hlas se mu mimovolně zatřásl, což neuniklo Harryho pozornosti.

„Můj život bude tvým životem. Slibuji na svou čest a tak se stane“, dokončil oddávající kouzelník a Malfoy po něm tiše opakoval. Muž přikývl a otočil se k Harrymu, aby zopakoval už nyní známé formulky.

„Ať někdo Pottera zastaví“, zasyčel Snape. „Nesmí dokončit svou přísahu!“

„Mlč, Severusi.“ Narcissa sedící vedle něho vypadala velmi klidně. “Obřad se nesmí přerušovat.“

Mistr lektvarů se na ni nevěřícně podíval.

„Pokud přísahu dokončí, může být Draco moták nebo zemřít! Nemůžeme dopustit, aby se to stalo.“

„Nic se mu nestane, Malfoyové jsou dost silní“, podívala se na něho žena zlostně. „Ten sňatek je fraška! Bude lepší, když se to teď ukončí takhle, než aby můj syn uzavřel nerovný sňatek.“

Severus se na ni podíval s hrůzou. Narcissa byla blázen. Věřila, že se Draco bude moci ubránit starověké magii. Ještě byl čas, mohl to zastavit, mohl...

„Můj život bude tvým životem. Slibuji na svou čest a tak se stane.“ Hlas Nebelvíra přerušil jeho myšlenky. Podíval se na pódium. Pravděpodobně se nikdy v životě tak nebál.

Bylo příliš pozdě.

Vzduch okolo nich se zřetelně rozčeřil. Atmosféra zhoustla a komnatou se rozšířila zvláštní, sladká vůně. Siluety mládenců znatelně ztratily své obrysy, jako kdyby byli odděleni od reálného světa nějakou nehmotnou bariérou. Muž stojící před nimi spojil jejich levé ruce a zvedl hůlku.

„Ať se stane!“ Bílé světlo na chvíli oslepilo všechny, kteří seděli v místnosti. Když světelná vlna pominula, mohli všichni poprvé spatřit prvotní podobu magie. Kroužila kolem spojených rukou mladíků. Dracova magie měla stříbrný odstín a obklopovala ho jako živá hmota. Potter stál zahalený v jasném světle, tu a tam zářícím smaragdovými záblesky. Záře se pomalu prolínaly a vytvářely celek, kterým pronikaly zlaté paprsky.

Magie byla jejich těly pozvolna absorbována, pak se rozplynula a před zraky užaslých lidí zmizela. Po chvíli se všechno vrátilo do normálu, jen Dracovy a Harryho vlasy stále vlály, jako pod vlivem neviditelného větru.

..........

Harry stál uprostřed velkého sálu, který byl pro tento den uzpůsoben pro potřeby svatební hostiny a s úsměvem přilepeným na tváři přijímal blahopřání přicházejících hostů. Na hrad byli puštěni pouze tři novinářům, z "Denního věštce", z "Magazínu kouzelnického Faktu" a z "Jinotaje". Poslední dostal propustku spíše kvůli Lence, než kvůli reportáži. Všichni byli velmi vzrušení a Potter vůbec netušil, proč jsou lidé tou svatbou tak velmi nadšeni. Některá blahopřání jím skutečně otřásla.

„Kámo, opravdu jsem si nemyslel, že to někdy řeknu, ale budete mít mou plnou podporu. Víš, stále je to Fretka a Malfoy, ale když jste si předurčeni... S tím se nedá válčit“, poplácal ho Ron rozpačitě po rameni. „Vím, že to pro tebe bude těžké a vůbec… vždyť je to chlap… a ty...“, jeho tvář byla rudá jako jeho vlasy. „No, ale magie ví, co dělá, ne?“

Potter na něho zíral, jako by byl blázen.

„Harry...“ Ginniny prsty se mu o chvíli později zaryly do paže jako drápy. „To jsem opravdu netušila a mám radost z tvého štěstí.“ Dívka hlasitě popotáhla nosem, pak se otočila a utekla. Zanechala zmateného mladíka s jeho stále více smíšenými pocity.

„No, drahý chlapče, je to velký dar a skutečná rarita. Merlin ví nejlíp, že si zasloužíš trochu toho štěstí“, rozcuchal mu Lupin žoviálně vlasy, jako by měl před sebou pořád ještě dítě.

Harryho tvář byla živý obraz nevíry a zmatku.

Jeho pohled spočinul na Michaelovi, který ho pozoroval s nečitelným výrazem ve tváři a když si všimnul, že se na něho dívá, usmál se a svižným krokem přistoupil.

„Ze všech lidí právě Malfoy? Harry, drahý, netvrdím, že nejsem zaskočený. Jste jako oheň a voda.“ Tentokrát ho neobjal, ale jen mu potřásl rukou a zachoval si odstup. „Vždycky jsi dokázal spadnout na všechny čtyři. A pokud znám někoho, kdo si především zaslouží lásku, jsi to ty.“

Zlatý chlapec otevřel pusu, aby něco řekl, ale obklopil ho dav a byl odtažen ke stolu novomanželů. V jeho hlavě zavládl chaos. Něco bylo úplně špatně! Proč i nejbližší mu gratulují, jakoby dosáhl plného štěstí? Přátelé přece věděli, že ta svatba byla fraška. O co tady sakra jde?

Draco se mu vyhýbal od chvíle, kdy opustili ministerstvo. Dovedně se proplétal mezi hosty, ale ani jednou se nepřiblížil ke svému novomanželovi. Harry ho nenápadně pozoroval a nemohl se zbavit dojmu, že je Malfoy něčím vyděšený, i když s úsměvem hrál svou roli.

„Pane Pottere...“ Mladý muž, kterého dnes viděl mezi bystrozory, stál před ním a podával mu nějakou složku. „To jsou kopie dokumentů potvrzujících manželství. Měli jsme vám je odevzdat už na místě, ale příliš rychle jste opustili ministerstvo.“

„Děkuji vám.“ Harry jemně převzal složku a vydal se směrem k východu z místnosti. To byla ideální chvíle, aby se konečně něco dověděl. „Rone!“ zavolal, když viděl přítele. „Projdeš se se mnou? Musím odnést ty papíry.“

„Jasně“, Weasley odložil na stůl svůj talíř s nedojedeným dortem a následoval ho.

Hned jak jim za zády utichnul hluk doléhající z jídelny, Harry se, aniž by zpomalil krok,  podíval na svého přítele a řekl: „Co se to, k čertu, děje?“

„Jako co?“ Ron vstoupil za Potterem na schodiště vedoucí do jeho komnat.

„Proč jsou všichni najednou jak u vytržení? Ty gratulace a vůbec, jako bych se s ním spojil na věčnost. Chápu, že musíme hrát své role, ale mezi sebou přece můžeme být upřímní.“

Ron se na něj divně podíval a zastavil se u obrazu hada, který se při zvuku Harryho hlasu odtáhnul a nechala je vstoupit dovnitř.

„Harry, ty víš, co se dnes stalo, že jo?“ začal opatrně.

„Oženil jsem se s Malfoyem a tím jsem vystřihnul rok ze svého životopisu?“ Harry se opřel o zeď a v ruce obracel složku s dokumenty.

„Nevíš...“ Ron se posadil na pohovku a nervózně si mnul spánky.

„Můžeš jasněji? Začínám být nervózní.“

„Snad by si se měl posadit, ne?“ povzdech si Weasley odevzdaně. „Netuším, kde začít.“

„Co od začátku?“ navrhnul Potter, sesul se po zdi dolů a posadil se na měkký koberec.

„Zatraceně... Víš, existují dva typy manželských slibů. Obvykle si lidé přísahají, že budou sdílet dům, život, vzájemně si pomáhat, poskytovat si péči v nouzi.“

„Nevidím rozdíl v tom, co jsme si slíbili s Malfoyem.“

„No všechno je stejné, ale ve vašem slibu se objevilo prohlášení, že se budete dělit o magii. Harry, je to zvláštnost, starověká formule, pro kterou se skoro nikdo nerozhodne. Vaše magie je teď spojená, můžete spolupracovat!“

„Co?“ vytřeštil Vyvolený oči v šoku.

„Podělil jsi se s ním o moc. Dalo by se říct, že vaše magie je teď kompatibilní, doplnila se. Je to velmi nebezpečná přísaha. Kdyby se něco pokazilo, mohli jste zemřít nebo se stát motáky. Jestli se teď chystáš Fretku zabít, tak na to klidně zapomeň. Byl vyděšený. Hned bylo viděl, že nic nevěděl a byl před to postaven zcela nevědomě.“

„Co rozvod?“ Pottera zaplavila zlá předtucha.

„Nevím, Harry. Je to magie, jak je jednou spojená... Ve staromagických svazcích nikdy k rozvodu nedošlo. Já ani nevím, jestli může být vaše moc rozdělena, a pokud ano, jaký to na vás bude mít vliv. Je to porušení jádra, a s tím by se nemělo žertovat.“

„Do prdele...“ Černovlasý mladík zblednul a vztekle pohlédl na složku, kterou držel v ruce. „Proč to muselo potrefit zrovna mě?“ Vytáhl papíry a nervózně po nich přeběhl pohledem. „Teď na to nechci myslet. Promluvím si s Hermionou, ona určitě východisko najde.“

„Sakra, koukej, neuraz se nebo tak...“ Ron si hrál s rukama, nervózně kroutil prsty. „Co když je to osud? Nevztekej se, jenom si to promysli.“

„Rone!“ zíral na něho Harry v hrůze. „Vždyť je to Malfoy! Fretka! Hnusný Zmijozel! Nemáme ho rádi, nesnášíme jeho osobu, pamatuješ?“

„Já vím, ale zatraceně... Taková věc se stává velmi zřídka a všichni věří, že je to jako najít druhou polovinu, nebo něco takového. Říkej tomu, jak chceš.“

„Já tě nepoznávám!“ zavrtěl hlavou Harry. „Každopádně...“, podíval se na papíry. „Možná se to dá nějak zvrátit. Zřejmě bylo něco v nepořádku s brkem, protože nevidím naše podpisy.“

Ron zabořil prsty do svých rudý vlasů a zasténal něco nesrozumitelného.

„Co zase?“ podíval se na něho Harry úzkostlivě.

„S brkem nic nebylo“, zamumlal přítel. „Víš, ty podpisy, no... Objeví se.“

„Kdy?“ polkl Harry, dotčený předtuchou.

„No, sakra Harry, víš...“

„Problém je právě v tom, že nevím!“ Harry svými prsty silněji sevřel dokumenty.

„Objeví se, až... No zatraceně, musíš se s ním vyspat“, zasípal Ron a odvrátil tvář k oknu, aby unikl pohledu Zlatého chlapce.

„Jak to vy... vyspat?“ zbledl mírně Vyvolený.

„Já se na to vyprdnu... Normálně, konzumovat manželství. Takový je zákon.“

„Takže co? Svatební noc?“ Harry cítil, jak se mu  dělá slabo. Je to snad paranoia nebo jen zlý sen?

„Víš, manželé spolu obvykle spí“, zamumlal Ron.

„Ale my nejsme normální manželé!“ vykřikl mladík. „Neříkej mi, že jste o tom věděli od samého začátku. Že to věděl Malfoy!“

„Myslel jsem, že o tom víš“, odporoval přítel. „Vždycky to tak bylo!“

„Představ si, že jsem se ještě nikdy neženil! Odkud jsem, k čertu, měl znát takové detaily? V mudlovských manželstvích žádné takové věci nejsou, nikdo se nikomu do ložnice nedívá!“

„Neřvi na mě! Není to moje chyba, já jsem si to nevymyslel! Dříve se kontrolovalo prostěradlo, nebo se takové věci zjišťovaly magicky, ale bylo s tím příliš mnoho starostí, a tak byly dokumenty očarovány tak, aby se podpisy objevily, když se svazek naplní.“

„Rone, ale u Merlina, já a Malfoy... Spolu?“ zasténal Harry.

„No vím, sakra, ty ani nejsi gay. Chápu, jak to musí být obtížné“, povzdechl si Weasley.

„Řekněme.“ Harry se zvedl na nohy a potácel se do ložnice, kde hodil papíry na dno šuplíku. Otočil se a jeho zrak padl na postel. Kurva, tohle bude těžká noc, zasténal v duchu.

..........

Severus procházel sálem a pozoroval lidi kolem sebe. Viděl, jak Potter zmizel s Weasleym a přemýšlel, kde můžou být tak dlouho. Sakra, reportéři se už po Vyvoleném sháněli. To se aspoň jednou nemohl řádně zhostit požadované prezentace? Celé odpoledne uvažoval, co se stalo na ministerstvu, a dospěl k závěru, že to nebylo dílem náhody. Obrátil kroky k Narcisse, která seděla u stolu a s nevraživou tváří upíjela víno.

„Jak jsi to udělala?“ zeptal se bez obalu, když se vedle ní posadil.

„Nevěříš v můj přesvědčovací dar?“ Žena ani nepředstírala, že neví, o co jde.

„Věřím v Imperius“, vyštěkl. „ Jak jsi to mohla udělat vlastnímu synovi?“

„Udělala jsem to pro něho!“ ušklíbla se rozzlobeně. „Ten chlap byl neochotný. Imperio a mírná úprava paměti nejsou nic špatného, když je to pro dobro věci.“

„Nic špatného?“ zasyčel naštvaně. Narcissa ho děsila. „Kvůli tobě odcitovali staré formule, Draco mohl zemřít!“

„Přeháníš, nic by se s ním nestalo. Jeho moc je dost velká a kromě toho...“, podívala se na něho netečně. “Někdy je smrt lepší, než hanba, kterou by rodině tím manželstvím přinesl.“

„Jsi šílená! Jde o Pottera! Víš, kolik lidí snilo o tom, že mu dají ruku své dcery? Lidé by to považovali za čest, a ty...“

„Ten člověk zničil mou rodinu, to kvůli němu teď Lucius leží v nemocnici. To on přivedl Draca na špatnou cestu“, odsekla a rychle od sebe odsunula sklenici.

„Nedělej ze svého syna loutku v rukou Pottera. Draco si sám vybral, co bylo v té situaci nejlepší.“

„O tom se s tebou bavit nebudu. Jsi stejný zrádce jako on a já musím dbát o čest rodiny. Zvlášť teď, kdy Lucius už nemůže.“ Odsunula židli, vstala a upravila si roucho. „Mám dost té frašky, vracím se k sobě.“

Díval se, jak proplouvala mezi lidmi s falešným úsměvem na tváři, potom se zastavila u krbu a hodila ho něho letaxový prášek. Musí si promluvit Dracem. Narcissa je nebezpečná a ochrany by ji neměly propouštět do hradu bez předchozího upozornění.

„Takže Imperius.“ Světlovlasý mladík se ztěžka posadil na židli, kterou právě opustila jeho matka.

„Takže jsi to slyšel.“

Draco pohybem hlavy ukázal na bílý mušelín, který zdobil stěnu vedle stolu a současně za sebou skrýval dveře.

„Byl jsem ve správný čas na správném místě“, pokrčil rameny. „Je šílená“, podíval se s hořkostí na svého kmotra.

„Já bych spíš řekl, že je velmi odhodlaná a nenávidí Pottera.“

„Mohla nás zabít“, zavrčel. “Mě mohla zabít! Položila své vlastní diktátorské ambice nad můj život. Už dlouho vím, že je posedlá zvukem svého jména, ale nemyslel jsem si, že až tak moc.“

„Mohl jsi to zastavit, nemusel jsi ta slova vyslovit“, vynadal mu Snape pohledem.

„Mohl, ale zničilo by to všechno, na čem, jsme pracovali. Tisk by nám pak nedal pokoj. Kromě toho, nejsem zbabělec.“

„Nejsi“, souhlasil Snape. „Co teď?“

„Svatební noc.“ Draco se opřel v křesle a zašklebil se, když spatřil Pottera, jak vstupuje do sálu. „Ale nejdřív dejme lidem to, co chtějí.“ Vstal a přešel k viditelně rozrušenému Harrymu.

„Představení musí pokračovat“, zamumlal, naklonil se nad ním, popadl ho za ruku a odtáhnul zmateného muže do středu místnosti. „Hrají naši píseň.“

ooOoo

Red Hills - 13.