Red Hills - 20.

Autor: Akame Sora
Překlad: Nade

A máme tu další kousek. Rozhovor Draca se Severusem na konci kapitoly se vám možná bude zdát trochu zmatečný, ale věřte, že v budoucnosti se všechno vyjasní.
Opět děkuji svým podporovatelům, popoháněčům a ujišťovatelům, že odvádím dobrou práci. Je to pro vás, miláčkové. A to jsou oni - tradá : Gleti, Jutaki AiShine, Lafix, Bobo, Jája, Káťa, Saskya, Charli, mariaa, Zuzana, Hajmi, Rejsek009, Černá Kočka, Achája, kali a Anna. Velké díky. :-D

20. kapitola

ooOoo

Na dně černého, hlubokého kotlíku se leskla perlově šedá kapalina. Vysoký muž ji opatrně míchal proti směru hodinových ručiček.

„Udělal jsi to?“ Hlas lektvaristy byl podivně tichý a napjatý.

„Ano.“

„Přistup, už je čas ...“

S rukama ukrytýma v záhybech tmavě zeleného hábitu se pohnul směrem ke kotli. Okamžik stál a zíral na lesknoucí se lektvar. Cítil strach. Obrovskou hrůzu z toho, co se mělo stát. Když zvedl ruku, ve kterém držel lahvičku tmavě červené tekutiny, měla jeho bledá tvář popelavý nádech.

„Jedna kapka. Pouze jedna.“

„Já vím.“

Několikrát sevřel dlaň druhé ruky v pěst. Snažil se uvolnit a uklidnit chvějící se tělo.

„Jsi si tím jistý?“

„Tohle je jediný způsob, ale ještě stále z toho můžeš vycouvat“, podíval se na něho vážně muž.

„Ne. Je příliš pozdě.“ Ovládl se, pomalu odzátkoval láhev a odlil do nádoby jedinou kapku. Lektvar v kotli změnil barvu na stříbrnou.

„Teď je řada na tobě, nezapomeň na nůž.“

Zašklebil se a ze záhybů hábitu vytáhl malou stříbrnou dýku. Její čepel dosud pokrývaly rezavé skvrny. Opatrně si s ní naříznul prsteníček a do kotle vymáčknul kapku své krve. Substance zuřivě zavířila a na jejím povrchu se vytvořila krvavá bublající pěna.

„Promíchej to. Jednou vpravo a jednou vlevo, zevnitř po obvodu.“

Popadl naběračku a vyplnil pokyny. Lektvar se zklidnil a nabral intenzivní zelenou barvu s perleťovým leskem. Ironicky se usmál. Jak výmluvné.

Muž přistoupil a hustou suspenzi opatrně přelil do malé křišťálové lahvičky. Potom do toho, co zbylo v kotli, nalil půl láhve nějaké bílé látky. Mávl hůlkou a kotel se vyprázdnil.

„Opatrnosti není nikdy dost“, zavrčel a ukončil neutralizační proces. Pak přikývl a rychlým krokem opustil místnost.

Díval se za ním, dokud nezmizel za dveřmi. Pak jeho pohled padl na dýku, kterou stále držel v ruce. S odporem ji odhodil. S řinčením se kutálela po kamenné podlaze. Magické hodiny ukazovaly sedmnáct hodin. Sevřel dlaně, až se mu nehty zaryly do jemné kůže.

Čekal.

O pár minut později jeho tělem otřásla ohromná bolest. Nejtemnější forma magie se právě aktivovala. S hlasitým výkřikem se zhroutil na podlahu a snažil se stočit do klubíčka, ale jeho končetiny ho neposlouchaly a kroutily se v podivných úhlech. Měl pocit, jako kdyby se z něho něco vyrvalo a trhalo ho zaživa. Pocit na zvracení otřásal jeho tělem. Skučel bolestí, všechny mocnosti prosil o smrt.

ooOoo

Hlasitý nářek vyburcoval Harryho ze spánku. V mžiku se posadil a obrátil pozornost na Draca, který se zmítal v nočních můrách. Opatrně se dotkl jeho paže.

„Vzbuď se“, zašeptal a naklonil se nad ním.

Mladík stále křičel. Jeho tělo bylo ohnuté, jako kdyby měl velké bolesti. Najednou se kousl do rtu. Vypadalo to jako vnitřní boj, snaha o ovládnutí sebe sama. Krev stékala po jeho bradě a tmavým proužkem označila světlou pleť. Z jeho úst uniklo další zasténání.

„Vzbuď se!“ opakoval hlasitěji a silněji sevřel jeho ruku. „Draco!“

Malfoy se zasyčením vtáhnul vzduch, prudce se k němu otočil a obličej zabořil do měkké kůže na jeho břiše. Chvíli jen chraptivě dýchal a snažil se uklidnit.

Harry váhavě zvedl ruku, která pak zůstala chvíli nehybně viset nad světlou hlavou, ale potom jakoby se poddal, spustil ji dolů a zapletl své prsty do světlých pramenů.

„Už je to dobré, je to jenom zlý sen“, zamumlal tiše a probíral se platinovou hřívou. Líbilo se mu dotýkat se Malfoyových vlasů. Byly jemné a měkké. Jako příze nejvyšší jakosti… stejně jako jejich majitel.

Draco něco zamumlal jako odpověď, pak přejel nosem přes jeho žebra, přehodil přes něho paži a majetnicky ji ovinul kolem boků. Po chvíli se jeho dýchací vyrovnalo a Potter s překvapením zjistil, že blonďák znovu usnul.

Lehl si a umožnil, aby jeho břicho tomu muži nadále sloužilo jako polštář. Jeho pohyb způsobil, že se Zmijozel silněji přimknul k jeho boku a něco si mumlal pod vousy. Harry se pousmál a přitáhl přikrývku přes nahá světlá ramena. V tichosti ležel a svými prsty neustále projížděl jemnými prameny.

Najednou znehybněl a zíral na vzor baldachýnu, v měsíčním světle sotva viditelný. Neměl noční můry ... Bylo s podivem, že si to uvědomil teprve dnes. Choré, pokroucené snové vize ho pronásledovaly nejméně dva až třikrát týdně, ale od chvíle, kdy trávil noci po Dracově boku, se jeho sny staly mnohem klidnější.

Malfoy zamumlal něco, co znělo jako slabý protest a jemně svou rukou sevřel jeho stehno. Harry shlédl dolů na světlou čupřinu a obnovil uklidňující pohyb prstů a jemně hladil pokožku na mužově hlavě. Draco uvolnil sevření, jako by se uklidnil.

Zavřel oči a přemýšlel, co to bylo za sen, který tuto noc Zmijozela trápil. Jeho křik zněl, jako by byl v agónii a na tváři měl výraz utrpení.

Tiše si povzdechl, když na své kůži cítil mladíkův horký dech. Dnes toho měl za sebou opravdu mnoho. Většina lidí by se zhroutila a nedokázala by takové výzvě čelit. Svědčit proti svému vlastnímu otci, to je opravdu velký stres a vůbec se nedivil, že to Draco tak prožívá. Zanedlouho bude vyhlášen rozsudek. Soudní přelíčení ... Pravděpodobně budou vyžadoval, aby se ho Malfoy zúčastnil. Lehce se zamračil. Neměl by o tom s někým promluvit? Lidé mu naslouchali, měl přístup na mnohá místa.

Druhou rukou si promnul unavené oči. Měl pocit, jako by mu do nich někdo nasypal písek. Ano, Zmijozel by se závěrečného slyšení rozhodně účastnit neměl. Vynesení rozsudku mu přinese jen utrpení, a pohled na jeho otce ... to by ho mohlo zlomit. Navíc se tam určitě objeví Narcissa. Prozatím byla ta žena v klidu, ale Harry by dal přednost tomu, aby se s ní Draco vídal co nejméně, a už vůbec ne za takových okolností.

Malfoy ... Měl pocit, že se mezi nimi něco změnilo. Něco v něm samotném. Jistě, stále se zarputile hádali, stále ho dráždila jeho arogance a nadměrné sebevědomí. Ale určitě už to nevyvolávalo ten starý, dobře známý hněv.

Znovu si povzdychl, mírně otrávený tím, jakým směrem se ubíraly jeho myšlenky.

„Mohl bys přestat vzdychat? Začínám se cítit jako na nestabilním koštěti.“ Dracův hlas způsobil, že sebou překvapeně trhl.

„Myslel jsem, že spíš.“.

„Mořská nemoc by probudila i Inferiuse“, odfrkl.

„Inferiové jsou mrtví, nemohou se probudit.“ Harry si kolem prstu omotal jeden pramen a pozoroval, jak se stříbrná příze přelévá přes jeho kůži.

„Blahopřeji ti k duševní čilosti ve tři ráno“, zívnul Draco a pohodlněji se uvelebil na Potterově břiše.

„O čem se ti zdálo?“

„Cože?“ Draco se přestal vrtět.

„Křičel jsi.“

„To není tvoje věc.“ Dracův hlas se stal chladný a vzdálený.

„Víš ... Taky občas mívám noční můry ... Teda, od jisté doby méně často, ale znám ten pocit. Kdyby sis o tom chtěl promluvit ...“

„Nech toho, Pottere. Nechci o tom mluvit.“ Od Harryho kůže se odlepila horká tvář, když se blonďák vrátil zpět na polštář a otočil se k němu zády.

„Na každém z nás válka zanechala svou stopu, opravdu to chápu ...“

„Zmlkni!“  Draco zvedl hlavu a podíval se na něj přes rameno. Jeho oči byly jako kroupová mračna, chladné a nepřístupné. „Neříkej, že chápeš, když toho nejsi schopen.“

„Byl jsem tam, na to nezapomínej.“ Potter mu jemně položil ruku na rameno.

„Ne, tys tam nebyl“, setřásl Malfoy jeho dlaň. „Tam jsem sám, jenom já a ...“

„A?“

„Říkal jsem ti, nechci o tom mluvit“, vyštěkl, stočil se do klubíčka a těsněji se ovinul dekou.

„Draco ...“

Tělo mladíka se křečovitě zachvělo. Harry se nadzvedl a opřelo loket, aby se podíval na muže stočeného do klubíčka. Z Malfoyových úst uniklo tiché zasténání. Ruka křečovitě sevřela prostěradlo.

„Draco, co je ti? Bolí tě něco?“ Potter se posadil a snažil se ho obrátit. Odpovědí mu bylo jen hlasitější sténání a další křeče. „Mluv! Když mi nic neřekneš, nebudu vědět, jak ti pomoct!“ Přejel dlaní po napnuté kůži s hrůzou zjistil, že je horká a vlhká potem. „U Merlina, Malfoyi, co se děje?“ Opravdu vystrašený vyskočil z postele, obešel ji okolo, klekl si na zem a sklonil svou tvář nad mladíkem.

Oči blonďáka byly široce otevřené a jeho ústa lačně lapala po vzduchu. Pod lehkou pokrývkou bylo vidět, jak pohybuje nohama ve snaze uniknou pohlcující bolesti. Potterovi se chvilku zdálo, že mladík hledí přímo na něho, jako by v jeho očích něco hledal. Nějakou nit, která by mu pomohla vrátit zpět, ale ten okamžik byl tak prchavý, že by mohl být považován za iluzi.

Harry bezmocně zavrtěl hlavou a na všech čtyřech přelez ke krbu.

„Pokoje Mistra lektvarů“, řekl, když vhodil hrst prášku. Opatrně strčil hlavu do zelených plamenů a rozhlédl se kolem.

Uvnitř byla tma, kterou prosvětlovalo pouze bledé, prchavé měsíční světlo, přicházející skrze malé okénko umístěné pod stropem.

„Snape!“ zakřičel na dveře vedoucí do ložnice. Chvíli se nic nedělo. „Snape!“ zařval podruhé, trochu hlasitěji.

„Mohu vás ujistit, pane Pottere, že můj sluch je stále vynikající. Proto bych se chtěl zeptat, proč ve tři ráno křičí vaše hlava v mém obývacím pokoji?“ Z ložnice se jako duch vynořil muž oblečený ve svém obvyklém černém úboru. Kdyby na to byl vhodný okamžik, Harry by jistě popřemýšlel nad tím, jestli ten muž vůbec spí, ale ta myšlenka zmizela stejně rychle, jako se objevila.

„Potřebuju pro Draca lektvar proti bolesti, něco se mu stalo ...“

„Nech ten krb otevřený.“ Snape ho ani nenechal dokončit větu, otočil se a rychle vešel do bočních dveří, kde byla jeho laboratoř.

Harry se vynořil z krbu a roztřesený se vrátil k posteli. Sedl si na polštář a zvedl Dracovi hlavu a položil si ji do klína.

„Klid, za chvíli bude po všem“, zašeptal a obejmul třesoucí se ramena svého manžela. „Už je to dobré, jsem tady, nedovolím, aby se ti něco stalo… Věř mi ...“, zamumlal tiše a pohladil vlhkou kůži jeho zad.

Zvedl hlavu, když zaregistroval záblesk plamenů a krbem procházejícího Snapa.

„Jak dlouho to trvá?“ Jeden pohled stačil, aby Severus zhodnotil situaci a vybral příslušný lektvar z těch, které držel v ruce.

„Asi deset minut. Probudil se s křikem, zřejmě měl noční můry, a pak ... Pak se najednou začal třást a sténat.“

„Podrž mu hlavu a jemně masíruj krk na úrovni jícnu, musí to vypít.“ Muž odzátkoval láhev a opatrně ji přiložil k blonďákovým rtům. „Pij, Draco.“ Zachytil ruku, kterou Zmijozel máchnul v obranném gestu. „Nebraň se tomu. Vím, že mě slyšíš.“

Harry se díval jak průzračná substance pomalu mizí v ústech milence. Jemně hladil jeho hrdlo, aby mu pomohl polknout. Zadržovaný Harryho silnými pažemi, se Malfoy chvíli bezmocně zmítal, pak se s tichým zasténáním zklidnil a ochabl s hlavou položenou v jeho klíně. Klidný dech svědčil o tom, že tentokrát se ponořil do klidného, relaxačního spánku.

„Spí“, vydechl Harry úlevou. Natáhl si nohu a pohodlně se opřel do polštářů, ale nepřestával hladit, teď už uvolněné svaly na Dracových zádech.

„Ovšem“, souhlasil Snape a ukryl zbytek lektvarů do kapsy.

„Co to bylo?“ pohlédl na něho vážně Harry. „Nebyla to jen noční můra. Vypadalo to, jako by mu něco působilo strašnou bolest. Měl jsem pocit, že se najednou udusí.“

„To není vaše věc.“ Mistr lektvarů se zastavil vedle krbu a zadíval se na Pottera mírně přivřenýma očima, ve kterých číhala dobře ukrytá zvědavost.

„Jistě, že je. Draco je můj manžel. Proto chci vědět, co se děje a jak mu pomoci, kdyby se to opakovalo.“

„Od kdy se staráte o zdravotní stav Malfoye?“ Černé oči ho provrtávaly neproniknutelným pohledem.

„Přestaň, ty chápeš, co se stalo, že jo? Věděl jsi přesně, jaký lektvar mu podat“, hleděl na něho ostražitě Harry. „Nejsme už ve škole a já nejsem naivní Nebelvír, kterého můžeš jen tak lehce odbít.“

„Víte, co je to fantomový syndrom?“

„Samozřejmě, setkal jsem se s tím u Sv. Munga, po válce. Někteří pacienti si stěžovali na bolesti v končetinách, které jim byly odebrány kvůli prokletí, nebo je ztratili v průběhu boje. Co to má co dělat s Dracem?“ zíral na něho překvapeně.

„Pan Malfoy taky něco ztratil ...“, odmlčel se a nad něčím se zamyslel, ale potom neochotně navázal na přerušenou řeč. „Není to něco fyzického ... Jinými slovy, tělo zůstalo nepoškozené. Nazval bych to ranou na duši.“

„Oh, to ta zrada, nemám pravdu?“ Harry sklonil hlavu a sklouzl pohledem na spícího Zmijozela. „Dnešní den volal vzpomínky. Veritasérum způsobilo, že se mu paměť po dobu několika hodin vyostřila. A výslech jen rozedral staré rány... On se cítí vinen. Nikomu to neřekne, ale bere na sebe odpovědnost za svou rodinu. Za to, co udělal a na jaké straně stál.“

„Pan Pottere ... Navrhoval bych, abyste si o tom promluvil se svým manželem. Necítím se kvalifikovaný odpovídat jeho jménem.“ Obrátil se ke krbu, sáhl do mísy stojící na římse, ale pak zaváhal. „Výslech... Nestalo se tam něco…“

„Chceš vědět, jestli Draco neprozradil něco, co by neměl?“ Harry nepřítomně přejížděl prsty po Malfoyově čelisti a hladil jemnou pokožku. „Ne. Nic, co by ho mohlo poškodit.“

„Mám to chápat tak, že otázky se týkaly pouze jeho otce.“

„V převážné většině.“

„Ve většině.“ Harry by přísahal, že Snape tiše zaklel. „Trpěl?“

Potter vzhlédl od tváře Zmijozela a zadíval se na záda Mistra lektvarů.

„To Veritasérum“, řekl tiše.

„Chápu.“ Letaxový prášek přistál v krbu a zelené plameny obstoupily mužovu siluetu, když opouštěl ložnici.

..........

Když Harry ráno otevřel oči, Malfoy už v ložnici nebyl. Protáhnul se a dutě zasténal, když ucítil, jak mu vystřeluje bolest z krční páteře. Strávení poloviny noci v sedě, tělu rozhodně zasloužený odpočinek nepřináší. S obtížemi vstal, protřel si pálící ​​oči a zamířil do koupelny.

„U Merlina, vypadáš jako noční můra! Jednou budu požadovat kompenzaci za psychické trauma, které ponesu, kvůli tomu, že visím tady a koukám se na vaše ostatky.“ Kdyby zrcadlo mohlo, zkřivilo by se znechucením.

„O čem to mluvíš?“ Harry vstoupil do sprchy a pustil kohoutek.

„Nevím, co jsi udělal svému manželovi, ale ráno se sem vpotácel a s obdivuhodnou odborností navazoval přátelské kontakty se záchodovou mísou.“

„Sakra“, udeřil Harry rukou do dlaždic. Draco byl pryč dřív, než s ním mohl o nočních událostech promluvit. Zvracení bylo častým příznakem po požití Veritaséra, zvláště pokud přetížená mysl už dříve bojovala s přívalem vzpomínek. Měl to předvídat.

Rychle si umyl hlavu, neobtěžoval se s utíráním a rovnou na sebe vrhnul sušící kouzlo. Za chvilku byl připravený k odchodu.

„Hřeben, Harry!“ zakřičelo za ním zrcadlo. Ignoroval ho a rychlým krokem se vydal do své kanceláře, kde si vzal testy z poslední hodiny. Když kráčel chodbou, rychle si prohlížel své připomínky k bodům esejů. Většina studentů na zadané otázky reagovala dobře, ale někteří...

Vešel do třídy a hodil pergameny na stůl, popadl prvním z vrchu a ještě jednou ho přelétl očima. „Reducto způsobí, že se předměty zmenší a můžete je nosit sebou, například v kapse“, povzdechl si a popadl pero ležící vedle kalamáře. Gratuluji ke znalosti tématu. Mohu jen doufat, že jste to kouzlo nepoužila ke zmenšení něčeho konkrétního, například vašeho mozku, čímž by se mimochodem dala vysvětlit vaše nevědomost. S potěšením pohlédl na červenou poznámku, ostře kontrastující na pergamenu. No, už začínal chápat některé Snapovy přístupy, protože studenti by občas dokázali vyvést z míry i samotného Merlina.  Škodolibá poznámka mu svým způsobem přinesla uspokojení, ale to ho trochu probralo. Prohrábl si rukou vlasy, mávnutím  hůlky odstranil svůj komentář a pak znovu zvedl pero. Chyba, do následující hodiny mi, jako úkol navíc, napište rozdíly mezi kouzly Reducto a Reducio. Materiály na toto téma najdete v učebnicích Obrany proti černé magii a Magické formule. Mnohem méně uspokojující, ale alespoň studentku neurazil.

Překvapeně vzhlédl a údivem zjistil, že studenti již byli na svých místech. Vstal a po krátkém přivítání jim rozdal testy. No co, plány na dnešní lekci bylo třeba radikálně pozměnit. Rozhodně s nimi muset probrat některé z jejich odpovědí před tím, než - nedej Merlin – vrhne nějaký idiot kouzlo Reducto na něco opravdu cenného.

..........

Draco vyšel ze třídy, s úlevou ukončil poslední lekci. Nešel na jídlo, ale svižným krokem zamířil směrem do sklepení. Portrét se posunul a vpustil ho do soukromých komnat Mistra lektvarů.

„Severusi?“ Rozhlédl se po obývacím pokoji a hledal dotyčného, ale zřejmě nebyl nikdo doma. S rezignovaným povzdechem se posadil na pohovku a zvedl "Věštce", který ležel na stolku. Rychle otočil několik stránek, aby se ujistil, že dosud nic, co se týkalo jeho otce, neproniklo do tisku. Předpokládal, že k vystupňování dojde až po zasedání Starostolce a vyhlášení rozsudku v přítomnosti obviněného. Nedoufal, že to budou příliš odkládat a nejpozději příští týden bude i ten nejhorší plátek popisovat fascinující proces s pravou rukou Temného pána. Jméno Malfoy bude opět pošpiněno, vláčeno blátem a ocitne se na rtech poslední spodiny a motáků, kteří s potěšením mohou tvrdit, že jsou lepší. Že neklesli tak hluboko, aby sloužili nejhoršímu z nejhorších. Hanba a porážka. Kolik už ho stálo, aby mohl chodit se vztyčenou hlavou. A nyní znovu ...

„Draco?“ V bočních dveřích se objevil Snape a přerušil Zmijozelovy myšlenky.

„Kde jsi byl?“

„Někteří z nás jsou nuceni zůstat v učebně, dokud ji neopustí poslední student. Nemůžu ty idioty ponechat bez dozoru ve třídě plné nebezpečných ingrediencí.“ Přešel přes místnost, cestou si rozepnul knoflíky svého pláště a k Malfoyově překvapení ho pak ledabyle přehodil přes opěradlo svého křesla. „Už jsi obědval?“

„Ne, nemám hlad.“ Draco pozorně sledoval svého kmotra. Jen vzácně ho mohl vidět v uvolněném oblečení, skládajícího se z bílé plátěné košile a černých kalhot na míru. S mírným pobavením se díval na široké rukávy sepnuté úzkou manžetou. Snape rozhodně nebyl osobou, která bude následovat nejnovější módu. „Vypadáš jako jeden z gentlemanů z počátku století, chybí ti jen mušelínové fiží lemované krajkou.“

„Nesmysl, tenhle druh ozdob vyvolává dojem změkčilosti, žádné krajky a volány.“ Mávnutím hůlky přivolal dva šálky a konvici kouřícího černého čaje. „Vázanka... Můj otec ji nosil a ujišťuji tě, že v ní vypadal jako pravý muž. Samozřejmě, bílá, hedvábná a hladká, bez všech těch vyšívaných příkras, ve kterých si libovali někteří kouzelníci. Nicméně, já jsem nikdy nepreferoval tyto od mudlů převzaté manýry. Pravé mužství se vyznačuje jednoduchostí a dobrým vkusem.“

„Chceš snad naznačit, že nejsem mužný?“ upravil si Zmijozel rukávy svého lahvově zeleného hábitu, lemovaného černou, mírně třpytivou výšivkou.

„Opravdu, Draco, zcela určitě jsi sem nepřišel debatovat o módě.“

„Neměň téma a odpověz na otázku“, Malfoy sáhl po konvici a oběma jim nalil kouřící nápoj.

„Nemám nejmenší chuť pokračovat v této diskusi, to uráží mou důstojnost. Pokud tě fascinují debaty o nejnovějších kolekcích, navrhuji k nim přizvat Daphne.“

„Myslíš si to!“

„Jsi gay a ...“

„Ty ...“

„Zmlkni, než toho řekneš příliš“, věnoval mu Snape chladný pohled. „Toto téma považuji za ukončené. Jak se cítíš?“

Draco zaťal zuby a spolknul slova, která se mu drala na jazyk. Upil doušek z horkého nápoje a zhluboka se nadechl, aby se zvolna uklidnil.

„Děkuji, dobře.“

„Dobře, po tvých nočních symptomech jsem se obával, že bys mohl být trochu vykolejený.“ Severus odložil šálek, položil ruku na opěrku a dlouhými prsty hladil hladkou kůži křesla.

„Noční příznaky?“ zíral na něho překvapeně Malfoy.

„Ty si nepamatuješ? Tvoje výkřiky donutily Pottera, aby mě zavolal. Musím přiznat, že se tvým chováním zdál trochu vystrašený.“

„Řekl jsem něco?“ Draco mírně zbledl. Vzpomínal si na svůj sen, ale jinak nebyl schopen říci nic víc. Jako v mlze si vybavoval teplou náruč, uklidňující dotek a krátký rozhovor. Většinu dával za vinu snovému blouznění. Že by se spletl?

„Ne se mnou.“

„Měl jsem sen ...“

Snape zvedl obočí a hleděl na něho s očekáváním.

„Pokračuj.“

„Byla to tamta noc ... Noc před zabitím Voldemorta. Vzpomínám si na bolest a strach z toho, co mělo přijít. Okamžik roztržení.“

„Chápu“, Snape pomalu přikývl. „To by vysvětlovalo záchvaty a stav, ve kterém jsem tě našel. Veritasérum zřejmě přivolalo nejen vzpomínky, ale i schopnost cítit. Spánek uvolňuje a lektvar pravdy může způsobit nežádoucí noční můry. Velmi reálné noční můry. Mohu tě ujistit, že ten extrakt už v tvé krvi není. Funguje asi čtvrt hodiny, ale musí uplynout několik hodin, než se zcela neutralizuje.“

„Já vím.“ Malfoy chvíle setrval v tichu a pak se na svého kmotra zkoumavě zadíval. „Zamyslel jsi se někdy nad tím, proč mě a Pottera magie přijala?“

„Samozřejmě.“ Snape stiskl rty a zabodl do něho nečitelný pohled.

„Myslím, že to, co jsme tamté noci udělali, bylo hlavní příčinou bezproblémového spojení našich magických jader.“

„Draco ...“, Mistr lektvarů se naklonil mírně dopředu. Jeho prsty, pevně zatnuté do kůže křesla, lehce zbělely. „Bylo to nutné. Existovalo riziko ... Nemohli jsme si dovolit jakékoli zaváhání.“

„Brumbál by to neschválil.“ Malfoy mu neodporoval, jen prostě konstatoval fakt.

„Albus byl muž s velkou myslí, ale nikdy by přijal černou magii. Byl vizionář, ale někdy velmi krátkozraký. Viděl v Potterovi hrdinu a, jakkoli je pro mě ta myšlenka bolestná, možná měl pravdu. Ale vždycky si myslel, že stačí proroctví a vhodná příprava, aby Vyvolený prostě jen zvedl hůlku a zabil Temného pána. Snažil jsem se mu to vysvětlit. Potter byl, kým byl, a proto jsme museli vzít věci do svých vlastních rukou.“

„Do krásné vázy se nic nenalévá.“

„Přesně tak.“

„Ale ředitel říkal, že láska ... Já samozřejmě vím, že to zní šíleně, ale tehdy na Ministerstvu Voldemort...

„Draco, on zabil.“

„Promiň, myslím, že máš pravdu, jsem roztržitý“, povzdechl si a opřel hlavu o opěrku pohovky. „Víš, někdy se mi zdá, že se topím v krvi. Nejdřív poskvrní mé ruce, stéká z nich těžkými kapkami a je jí stále víc a víc ... Je hustá a páchnoucí, já se v ní brodím a je stále těžší se v ní pohybovat. Je tak lepkavá a hustá ...“

„Byla válka a ty jsi udělal, co jsi musel. Jakkoli to bylo temné, byla to nejvyšší oběť.“

„Nejčernější z černých.“

„Být na správné straně, neznamená, mít čisté ruce. Válka je špinavá, Draco. Je to jako nemoc. Co nevyléčí léky, vyřeší se nožem, a když nepomůže ani nůž, spálíme to železem.“

„A pokud ani to nezabere, měla by být nemoc považována za nevyléčitelnou.“

„Ale zabralo to, ne?“

„Věříš tomu?“ Malfoy zvedl oči, podíval se na Snapa a jeho oči byly tragicky prosebné. „Myslíš si, že to, co jsem udělal - co jsme udělali - bylo správné?“

„Věřím, a každé setkání s Potterem mě v tomto přesvědčení utvrzuje.“

„Je stále tím ušlechtilým a impulzivním Nebelvírem, že? Hrdina, který přichází na pomoc na poslední chvíli“, pousmál se Zmijozel.

„Hrdinou, který ...“, Snape několikrát zamrkal a pak jeho ústa zkroutil zlomyslný úšklebek. „Oh, jak krásné. Vidím, že vliv pana Pottera není zpochybňován.“

„Přestaň.“ Draco vstal a hodil ostrý pohled na kmotra. „Je to skoro amorální, podsouvat něco takového.“

„Amor pochází z amorální, nic nevzejde z morální“, posmíval se muž.

„Pche!“ vyprsknul Malfoy, vstal z křesla a rychle zamířil ke dveřím. „Už nejsem jedním z tvých studentů. Tvůj sarkasmus mě nebaví. Vrátím se, až tě to přejde.“ Obraz ustoupil a nechal mladíka odejít.

Snape se za ním díval s úsměvem, ale pak se jeho tvář stáhla do výrazu znepokojení a jeho oči zastřela lehká mlha lítosti. Ano, válka byla špinavá. Neodvážil by se licitovat, kdo v ní obětoval víc.

ooOoo

Red Hills - 21.