Red Hills - 21.

Autor: Akame Sora
Překlad: Nade

Tak jsem tu s další kapitolkou. Charli, Lafix, Saskya, Jutaki AiShine, bacil, Bobo, Káťa, Achája, mariaa, kali, Zuzana a jeden anonymek - zlatíčka, děkuji za podporu. :-D

21. kapitola

„... a potom jí táta zařídil tu práci. Já se samozřejmě všechno dovídám jako poslední, protože je to už asi měsíc, co se odstěhovala“, dokončil Ron svůj příběh a s očekáváním hleděl na Harryho.

„Vážně myslíš, že jí tohle bude vyhovovat? Spíš bych Ginny viděl jako bystrozora, než obyčejného úředníka“, prohlásil Potter skepticky.

„Já nevím“, pokrčil Weasley rameny. „Ten Asmo je tam účetní, takže budou spolu.“

„Stejně je mi to divné.“ Harry zvedl džbánek ke rtům a pořádně se napil. Už dvě hodiny seděl u Rona v pokoji a právě dopíjeli třetí pivo. „V září byla ještě sama a teď bydlí s neznámo kým. Nelíbí se mi to.“

„Mámě taky ne. Když se to tak vezme, Gin byla vždycky tak opatrná a najednou ...“, podrbal se na hlavě a posunul sklenici doleva, aby ji hned prstem zatlačil zpět na původní místo. „Nevím, o co jí jde. Potkala kluka a o týden později se k němu přestěhovala. To jí vůbec není podobné.“

„Imperius ?“

„Ne, táta už to prověřil“, zavrtěl Ron odmítavě hlavou. „Ten bastard nic nepoužil, šla za ním sama.“

„Třeba se zamilovala.“ Harry se opřel v křesle a sáhl po cigaretě. „Ženy jsou nevyzpytatelné.“

„Vždycky jsem si myslel, že jednou bude právě s tebou.“ Ron fouknul do prázdného džbánku a s jedním okem přimhouřeným se na svého přítele zespoda podíval.

„Věř mi, já ji miluju jako sestru, nebyla by se mnou šťastná“, zašklebil se černovlasý mladík a vyplázl jazyk.

„Možná, ale zato bych měl bezva švagra.“ Weasley odložil sklenici a hodil po Harrym pohled plný výčitek.

„Hej, vůbec ti nejde o Ginny, ale o to, abys mě měl konečně v rodině“, mlasknul Harry a předstíral, že je znechucený. „Kromě toho, jsem gay.“

„Fred je taky.“

„Mám manžela.“

„Kruci, vždycky musíš všechno zkazit“, obrátil Ron oči v sloup. „Pořiď si dcerku a já se s ní pak ožením. Budu mít mladou ženu a ...“

„Mě a Malfoye jako tchány“, dokončil klidně Harry a vesele se usmál.

„Propána, chlape, tohle jsi mi říkat nemusel. Můj sen právě lehl v troskách, roztřískaný Chlapcem, Který Vždycky Musí Všechno Zpackat.“

„Díky, Rone, taky tě miluju.“ Zelené oči Vyvoleného pobaveně jiskřily. Vážně už postrádal ty klidné, ale i ty bláznivé rozhovory s přítelem.

„Jo, jo, ale vybral sis Malfoye. No, přežiju to, vždyť někdo musí být muž, v tomhle našem nekonzumovaném svazku“, rozhodil Ron bezradně rukama.

„Jsi si jistý, že se někde neskrývá nějaký zákon o možnosti mít dva manžely?“ zahihňal se Harry, dopil pivo a potom džbánek odložil.

„O tom jsem nic neslyšel, ale co není, dá se vždycky vytvořit. Ale musíš mi odpustit, neožením se s tebou. Moje láska není tak velká, abych se v tom našem domku se zahrádkou potýkal s Fretkou.“

„Takhle ti zůstane Hermiona“, zasmál se už Harry nahlas.

„No jo ...“, zvážněl Ron a mávl rukou, aby odehnal kouř z Harryho cigarety. „Asi se něco pohnojilo v tom jejím vztahu s Justinem.“

„Jak to víš? Zdáli se docela šťastní.“

„Nic neříkala, ale ... Sám ti nevím, ale poslední dobou mám takový pocit, že se už nescházejí tak často, jako na začátku.“

„Ale dej pokoj, chodí spolu dva měsíce. Možná mají jen krizi. On je v pohodě.“ Potter mávl hůlkou a přeměnil prázdnou pivní láhev na skleněnou kouli, který se kutálela přes nerovný stůl. Nikdy v proměňování nebyl moc dobrý, ale k jeho nekonečnému překvapení mu to od jisté doby přestalo dělat problémy.

„Možná ...“ Ron si tak jistý nebyl. Úsměv na tváři kamarádky se mu už nějakou dobu zdál nucený a ona sama naštvaná. „No nic, promluvím si s ní později. Doufám, že se dozvím něco konkrétního.“

„Jasně“, zamumlal Harry.

„Hele, změníme téma ...“ Ron si přitáhl židli ke stolu a zkoumavě se na něho zahleděl. „Co je s tebou a Fretkou?“

„A co má být?“ Harry zamáčkl cigaretu do popelníku, narychlo přeměněného ze skleněné koule. Vstal a zavřel okno, protože déšť začal bubnovat na parapet. Byl pozdní listopad a do pokoje začal pronikat studený vzduch od moře.

„Já nevím, chováte se k sobě navzájem velmi zdvořile.“

„To je špatné?“ zeptal se překvapeně.

„Ne. Já jen, že jste se před tím pořád kvůli něčemu hádali. Dokonce i po svatbě bylo docela normální, že jste spolu takhle komunikovali a vzájemně se častovali jedovatostmi, ale teď ... Teď se na chodbě klaníte, zdvořile se zdravíte a vyměňujete si zdvořilosti. Víš, viděl jsem dost manželství, ale to vaše je jako nějaké jiná realita.“

„To se ti jen zdá.“ Harry šťoural prstem v popelníku, aby se vyhnul Ronově pohledu.

Bohužel, Weasley měl pravdu. Od té památné noci se Draco choval podivně. Harry měl dojem, že se mladík vyhýbá kontaktu s ním a přemýšlel, co udělal špatně. Ano, Malfoy se choval dokonale, slušně a dokonce zdvořile, ale to jen prohlubovalo Harryho podezření. Zmijozel kolem sebe vytvořil bariéru, přes kterou Harry nedokázal prorazit. Nereagoval na posměšky, neodpovídal na provokace, vyhýbal se rozhovorům. Volná odpoledne trávil se svým synem a svého manžela sebou ani jednou nevzal.

Potter měl chuť zaskřípat zuby a zatřást s tím chladným bastardem, aby zjistil, co se opravdu děje.

Noci byly nejhorší. Za poslední měsíc u něho byl Draco pouze dvakrát a pokaždé odešel hned poté, co dokončili milování. Každopádně... Harry by to nejradši nazýval obyčejným šukáním. Málem puknul vzteky, když Malfoy podruhé přišel už navlhčený a celá akce trvala pět minut, po kterých Zmijozel jen zamumlal dobrou noc a rychle opustil místnost. Následující den Harry nevydržel a řekl blonďákovi pár ostrých slov. Od té chvíle trávili noci o samotě.

Harry se snažil najít vysvětlení této situace. Lucius Malfoy stále pobýval v nemocnici. Ačkoli byly výslechy svědků již ukončeny, zdravotní stav muže neumožňoval, aby byl přesunut do Azkabanu. Proces byl již dvakrát odložen, k všeobecné nespokojenosti jak bystrozorů, tak samotných členů Starostolce. Bohužel, pravidla, která sami jednou stvořili, se nadala obejít a dokud Lucius nebyl sám schopen stanout před soudem, nebylo možno celou záležitost považovat za uzavřenou. Druhým problémem byla paralýza poloviny těla, které dosud neustoupila. Malfoy senior ležel v posteli a byl pod neustálým lékařským dohledem. Vězeňské podmínky neprospívaly zejména osobám s takovými zraněními.

Harry měl podezření, že Draca ta situace ničí a v poslední době z toho vyplývá i jeho chování.

„Nezdá se mi to, Harry. Já nejsem slepý a vidím, že se něco děje“, hlas Rony ho vytrhnul z jeho snění. „Když o tom nechceš mluvit, tak nemluv, ale víš, že se mnou si můžeš vždycky promluvit.“

„Je to všechno tak divné, Rone. Nejdřív si to musím srovnat …“, povzdech si Harry a založil si dlouhý pramen vlasů za ucho. „Někdy ho prostě nechápu.“

„Nikdo nechápe Malfoye“, odfrkl si Weasley. „Vážně tě obdivuji, já bych s ním nevydržel ani jeden den.“

„Není tak špatný“, protestoval Harry. „Má své dobré stránky.“

„Jaké?“ Ron obrátil oči v sloup. „Je dobrý v posteli?“

„Mimo jiné.“

„OK, nechci to slyšet, byla to jen řečnická otázka.“ Ron mával rukama, jako by se bránil proti neviditelnému nepříteli.

„Nebo alespoň byl“, zašklebil se mírně Nebelvír.

„Tydle vidle“, hvízdl tiše Weasley a Harry si uvědomil, že poslední větu vyslovil nahlas.

„Vážně, Rone, nechci o tom mluvit. Pojďme si radši zahrát Řachavého Petra.“

„Jasně“, souhlasil přítel ochotně s nápadem, nicméně se rozhodl, že bude vztah mezi Potterem a otravnou Fretkou velmi pozorně sledovat.

..........

„Nechce se mi.“

„Same, opravdu, poslední dobou jsi nesnesitelný“, podíval se Draco vyčítavě na svého bratra. „Já ve tvém věku...“

„Nechce se mi a hotovo“, opakoval chlapec umíněně a kriticky zíral na Příručku mladého lektvaristy. „To je hloupé!“

„Lektvary nejsou hloupé. Jsou jemné a náročné. Bez nich by například tvoje noha nesrostla tak rychle“, vysvětloval trpělivě Malfoy.

„Hloupé, hloupé, hloupé“, dupnul si Samuel vzdorovitě. „Chci, aby přišel Harry.“

„Po... Harry nemá čas.“ Zmijozel s povzdechem zavřel knihu a opřel se v křesle.

Už dva týdny se Sam netrpělivě dožadoval Potterovy návštěvy a pro něho bylo stále složitější vymýšlet výmluvy. Věděl, že kdyby Nebelvíra požádal o návštěvu u dítěte, ochotně by souhlasil, ale neměl sílu přebývat v přítomnosti svého manžela.

Už při pohledu na něj se uvnitř napružil a nedokázal s tím nic udělat. Tamta noc v něm zanechala víc, než byl ochoten přiznat. Přivolala všechny ty nejhorší okamžiky, rozhodnutí, která již nebylo možné vrátit zpět, a každé setkání s Harrym mu je připomínalo.

Nevinil ho za to, protože nelze vinit někoho, kdo si sám není vědom toho, co se stalo, ale... Bál se. Bál se usnout po jeho boku, protože existovala možnost, že se sen znovu vrátí a on se nějakým způsobem prozradí. Bál se na sebe seslat tlumící kouzlo, protože Potter by to zjistil a znovu by začal klást otázky. Bál se těch zelených očí, které se na něho tázavě dívaly.

Chyběl mu.

Postrádal společné večery a noci.

Nikdy by to nikomu nepřiznal, ale zvykl si na ně. První měsíc jejich manželství byl, v rozporu se všemi předpoklady, opravdu úspěšný. Fantastický sex a rozhovory... Skutečně to měl rád.

Potter se ukázal jako inteligentní muž, který mu nikdy neumožnil pocit, že může vládnout. To mu dávalo křídla. Cítil, že se musí prezentovat, vznést se na novou úroveň vlastní ironie, výsměchu a výmluvnosti, aby ho nezklamal. Aby se pak po další hádce, ochucené přátelskou zlobou, mohl opět ponořit do jeho chutě a vůně. Uchvácený tak, jako nikdy předtím.

Nebelvír na každém kroku dokazoval, že už není ten samý chlapec, kterého znal ze školy. Opravdu ho překvapil, když se objevil na ministerstvu a ztropil scénu, aby bránil jeho čest a ušetřil ho bolesti. Kdyby nebylo jeho... prozradil by příliš. Merline, kdyby nebylo Pottera, v tomto okamžiku už by mohl, společně se Severusem, hnít v Azkabanu. Jedna neopatrná otázka a... Při té myšlence se otřásl.

Opravdu se snažil, byl milý, zdvořilý a chladný. Věděl, že odstup mezi nimi je jeho vina, ale nemohl jinak. Ukázalo se, že je zbabělec, ale Po... Harry by to nepochopil. Odsoudil by ho, znovu by ho nenáviděl a on si to nedokázal představit. Teď už ne.

Nemiloval ho, vlastně nikdy nikoho nemiloval, ne takovou láskou. Cítil k němu respekt, vazbu, která se objevila v rozporu s vší logikou. Pokud sex sbližuje, tak on se cítil přikovaný k Vyvolenému. Málem se usmál nad nesmyslností svých myšlenek.

Odstup byl bezpečí.

Odstup byl nutný.

Nesměl se odhalit. Nepřítel porazíš, když znáš jeho slabosti… Ano, on jich měl příliš mnoho.

„Tatííííí!“ Samuelův křik způsobil, že poskočil na křesle.

„Zvyšování hlasu opravdu není nutné.“

„Neposloucháš mě! Chci si zahrát famfrpál.“

„O víkendu, Same. Na dvoře je už tma a chladno.“

„To říkáš vždycky“, nafouklo se dítě. „Nemůžeme si spolu vyjít, Same, je to nebezpečné. Nezahrajeme si, Same, je příliš chladno. Nepozveme nikoho, Same...“

„Same...“, přejel si Draco rukou po tváři, jako by chtěl odehnat únavu. „Slibuji, že zítra přijdu dřív a zahrajeme si.“

Cítil se provinile, když chlapci všechno odpíral. Věděl, že život, který mu nabídl, není normální. Dítě vyžadovalo pozornost, péči. Normální otec by ho vzal na výlet, ukázal mu obchody, koupil zmrzlinu. Nemohl si však dovolit, aby je spolu viděli. Bylo to příliš riskantní. Jeho bratr rostl a kladl stále víc otázek, už postřehl rozdíly mezi jejich rodinou a rodinami sousedů. Bouřil se. „V neděli ...“

„A přijdeš s Harrym?“ Modré oči se na něho zkoumavě upíraly.

„Pokud Harry bude mít čas.“

„On už mě nemá rád?“ V očích malého chlapce se objevilo podezření.

„Samozřejmě, že tě má rád“, ujistil ho rychle.

„Od narozenin za mnou nepřišel. Ani o víkendu.“

„Harry je ředitel školy, má spoustu povinností. Studenty, kterými se musí zabývat“, pokusil se klidně vysvětlit.

„Dává jim přednost přede mnou?“ Dítě před ním stálo a v malých rukách ždímalo kousek oděvu.

„Samozřejmě, že ne!“ Sakra, nakonec budete muset Pottera přivést. Samuela zaplavily pochybnosti, klučina trpěl, a to nemohl dopustit. „Dobře, brzy ho přivedu“, kapituloval.

„Super!“ Samovy oči se rozzářily. „Protože, víš, on je teď taky můj táta.“

„Ano... Je.“ Všechno se komplikovalo.

..........

Sobotní večer Harry trávil ve svých pokojích ve společnosti Michaela. Muž ho před několika hodinami nečekaně kontaktoval přes letaxovou síť a Potter se setkáním s radostí souhlasil. Neviděli se už několik měsíců a Nebelvír si uvědomil, že se mu po bývalém milenci opravdu stýskalo.

„Já tomu nerozumím. Cože Dennis udělal?“ Harry odložil šálek čaje a překvapeně na mladíka zíral.

„Vzal si čas na rozmyšlení své budoucnosti.“ Michal si nervózně pohrával se lžičkou.

„To je nějaká blbost, ten návrh nemohl myslet vážně“, zamrkal Harry zmateně.

„Já nevím, Harry. Je velmi závislý na své matce. Pokud ona řekne, že chce mít vnoučata, tak on ...“ blonďák si rozpačitě kousal spodní ret. „Nejhorší je, že opravdu uvažuje nad tím, že se s tou ženou ožení a současně zůstane můj milenec.“

„To je nemorální“, vyprskl Nebelvír rozhořčeně. „Jak si to jako představuje?!“

„Mnoho kouzelnických rodin tak žije“, pokrčil  Michael rameny. „Rodina na papíře, románek bokem. U homosexuálů, kteří chtějí mít děti, to není nic neobvyklého.“

„Jak o tom můžeš mluvit tak klidně?!“ Harry byl opravdu znechucený. Nedokázal si představit, že by sám mohl tímto způsobem existovat. „To je šílené.“

„Dennis tvrdí, že bych ho měl chápat.“

„A ty?“

„Miluju ho.“ Zmijozel odhodil lžičku na stůl, až hlasitě zazvonila.

„Pokud ho miluješ, nemůžeš s takovým uspořádáním souhlasit. Zamysli se nad tím, kým bys v téhle situaci byl! Donášková služba? Nebo možná by se u tebe objevoval ve svém volném čase... Po sexu s manželkou, nebo když má ona menzes?“

„Přestaň...“

„Ne, nepřestanu! Michael, to není normální! Nemůžeš s tím souhlasit, je to ponižující!“ Potter byl stále více a více naštvaný.

„Taky jsem nesouhlasil, a on odešel. Topím se v tom, Harry. Vážně začínám uvažovat nad tím, jestli ho dokážu ztratit, jestli nemám souhlasit s jeho podmínkami.“

„Ale co ty? Budeš trpět, Miku.“

„Ale bude se mnou.“

„Na jak dlouho? Nejdřív žena, pak děti, práce. Bude přicházet unavený, jedna rychlovka a zase příště? Budeš sedět doma sám a čekal, až se objeví v krbu? Zahořklý a žárlivý? Michaeli! To nejsi ty, sakra, prober se! Postav se mu. Jeho matka mu nemůže rozhodovat život. Ona nebude ten, kdo uvízne v téhle parodii na manželství.“

„Tak co mám dělat?“ díval se na něho v zoufalství.

Harry ho zamyšleně pozoroval. Sakra, tohle není Michael, kterého znal. Silný muž se silnými názory a skvělým charakterem. Ironický, cynický a sebejistý. Nejednou zchladil jeho spády ostrým komentářem. Pevnými argumenty napadal jeho špatná rozhodnutí. A teď... Teď před ním sedí zmatený mladík, nejistý sám sebou. Potter v duchu proklínal Dennise za změny, které díky jeho závislosti na matce způsobil Michaelovi.

„Dej mu čas“, řekl pevně. „Postav ho před rozhodnutí, buď ty a nebo manželka. Nedovol mu s tebou zametat.“

„A co když odejde?“

„Pak budeš vědět, že tě nebyl hoden.“

Michael si povzdechl a pokýval hlavou. Chvíli jen tak mlčky seděli a přemýšleli nad nastalou situací. Nakonec muž prolomil mlčení.

„A co ty a Draco? Jak vám to jde?“

Harry zíral dolů na stůl a přemýšlel, jestli říct pravdu, nebo se zbavit přítele slovy "Všechno je v pořádku, jsem tak šťastný." Po zralé úvaze došel k závěru, že si zaslouží upřímnost.

„Já nevím, Miku. Náš vztah byl omyl“, řekl neurčitě.

„Nerozumím“, zíral na něho Zmijozel překvapeně. „Uzavřeli jste magické manželství, mělo by být ideální.“

„Ideální“, vyprsknul Harry smíchy. „K manželství jsme byli donuceni  a pak... Pak už nebylo cesty zpět.“

„Magie nepracuje náhodně. Nespojí první náhodné osoby.“

„Vím, každý to říká a proto je to ještě podivnější.“

„To je to tak špatné?“

„Oh, v posteli je to úžasné. Malfoy je fantastický milenec. Když jsem s ním, zapomenu na všechno. Cítím jeho dotek, chuť, vůni a jsem úplně uchvácený. Opravdu, nikdy jsem nepomyslel, že to může být tak dobré“, zvedl hlavu a zarazil se, když uviděl na tváři přítele podivný výraz. „Ale to není tak, že by to s tebou bylo špatné. Jsi skvělý partner a prožili jsme nejednu extázi. Omlouvám se, nechtěl jsem, aby to vyznělo, že znevažuji všechno, co mezi námi bylo.“

„Harry, jsi v magickém manželství. Každý ví, že sloučení magií funguje i v intimní sféře“, usmál se Michael s pochopením. „Byli jsme šťastní, ale mnohem lépe spolu vycházíme jako přátelé. Postel není všechno a můžeme být hrdí, že jsme byli dostatečně zralí na to, abychom si to včas uvědomili.“

„Díky, tvoje přátelství pro mě hodně znamená“, pousmál se Harry.

„Takže? Když vám to tak dobře funguje v ložnici, co je špatně?“ Mladík budil dojem, že je skutečně zvědavý.

„Je to Malfoy. Prohlášení, že jsme ze sebe nebyli nadšení, by bylo eufemismus. Ve skutečnosti jsme se nenáviděli. Ale...“, Harry zaváhal a snažil se najít správná slova, „byly chvíle, kdy jsem si myslel, že k něčemu směřujeme, že já k něčemu směřuju. Bylo to, jako bych ho znovu poznával. Měl jsem pocit, že mi začíná záležet...“

„To je snad dobře, ne?“

„Ne tak docela. Ukázalo se to velmi jednostranné. Draco manželství nezajímá. Odtahuje se stále víc“, povzdechl si. Vytáhl z krabičky další cigaretu a zapálil i koncem hůlky. Zhluboka potáhnul a zadíval se do okna. „Dokonce už spolu nespíme.“

„Sakra, myslel jsem, že aspoň ty jsi šťastný!“ podíval se na něho Michael se spoluúčastí. „Malfoy je debil. Ani netuší, že vyhrál, když tě má za manžela.“

„Nemiluju ho.“ Harry skrz cigaretový dým zíral na měsíc, který nahlížel oknem. „Nikoho nemůžeš donutit k lásce. Ale začal jsem ho respektovat, vážit si ho. Zvykl jsem si, že přichází každý večer, dívá se na mě nad sklenkou whisky a říká ty svoje zlomyslnosti. Podvědomě jsem na to čekal. Nebyly to přátelské rozhovory, štěkali jsme se a vytýkali si chyby. Ale jeho oči se smály, díval se na mě jako na někoho, koho by právě v tu chvíli chtěl mít po svém boku a vypadal spokojeně. Bylo to šílené. Čím víc jsme se snažili dokázat, kdo má navrch, tím víc jsme se k sobě přibližovali... a pak... Pak jsem přistáli v posteli, kde jsme se stále snažili vzájemně ovládnout a, i když to tak nevypadá, nebylo to špatné. Dodávalo to tomu všemu příchuť něčeho perverzního, zakázaného. Merline, sex s Malfoyem byl jako droga.“

„Opravdu byl?“ Michael s široce otevřenýma očima poslouchal přítelovo vyznání. Měl dojem, že Potter zapomněl, že je v místnosti ještě někdo jiný a mluví sám k sobě. Při zvuku jeho hlasu sebou mladík trhnul, což jen potvrdilo jeho podezření.

„Byl“, zamručel  po chvíli. „Jak jsem řekl, od jistého času už nepřichází.“

„Proč?“

„Já nevím. Mám jisté podezření, ale jsou to jen spekulace a nechci o nich mluvit“, podíval se na něho Potter omluvně. Opravdu mu nemohl říct o Luciusovi a vzniklé situaci.

„Chápu. Takže to shrneme. Draco je skvělý milenec, rád si s ním povídáš, hádáte se, zraňujete se, a pak se skončíte v posteli. Něco jsem vynechal?“

„Ne! Nezraňujeme se. Víš, můžu mu říct, že je odporný, arogantní narcista. Nazpátek uslyším, že jsem zatracený chlapec, který přežil, aby ho přivedl k šílenství. Ale není v tom vztek, ani zlost. Dívám se na něho, vidím v jeho očích smích a vím, že právě teď je šťastný.“

„Rozumím“, pokýval mladík hlavou. Znal Malfoye natolik, aby skutečně věděl, o co Harrymu jde. „Takže co? Co se změnilo?“

„Začal si udržovat odstup. Přestal ke mně přicházet, nebere... už spolu nikam nechodíme. Nejhorší na tom je, že se chová tak zatraceně zdvořile. Není to Draco, kterého znám, je to nějaká imitace. Někdy, když se mi na chodbě ukloní, mám pocit, že jsem právě prošel kolem někoho, kdo se za něho jenom vydává, popíjí mnoholičný lektvar a směje se mi přímo do obličeje. Je tak zdvořilý, chladný, lhostejný, ale se zachováním všech těch šlechtických norem. Už mě ani neuráží, prostě se chová jako cizí učitel, který respektuje ředitele, ale ve skutečnosti je od sebe dělí světelné roky.“ Harry si opřel bradu o ruce a mírně se nahrbil. „Dívám se na něho a nevidím ho. Je to někdo cizí.“

„Zkoušel jsi s ním promluvit?“

„Několikrát, ale nic z toho nebylo. Účinně zabrání jakýmkoli rozhovorům. Vlastně, mám chuť to nechat plavat. Nebudu ho přesvědčovat násilím.“ Harry se zvedl ze židle a přešel ke krbu. Jedním pohybem ruky zapálil oheň. Chvíli tam zůstal stát a těšil se z tepla, které sálalo z hořících polínek. „Každopádně jsem od toho sňatku nikdy nic neočekával, takže bych neměl být zklamaný.“

„Ale jsi“, konstatoval Michael a zkoumavě se na něho díval.

„Možná trochu.“ Uhasil nedopalek a objal se rukama kolem ramen, jako by se mu, navzdory plápolajícímu ohýnku, náhle udělalo chladno. „Neměl bych.“

„Harry. Každý chce být šťastný, každý hledá dobré stránky, dokonce i v situacích, které se zdají být odsouzené k neúspěchu. Nemůžeš se obviňovat, že jsi někde uvnitř živil tichou naději.“ Muž vstal a přešel k němu, aby mu položil ruku na rameno.

„Je to naivní. Já a Malfoy, to je antagonismus v čisté formě.“ Obrátil se směrem k příteli a obdařil ho smutným úsměvem. „Ty jsi jediná osoba, které říkám věci, které bych nepřiznal ani sám sobě. Slova plynou dřív, než je stihnu zastavit a přefiltrovat.“

„Můj osobní šarm je nepopiratelný. Měl bych začít pracovat jako bystrozor. Lidé by nepotřebovali Veritasérum, aby začali o všem zpívat“, poplácal ho Michael po zádech a legračně mrkal okem. „Promiň, Harry, už je pozdě, měl bych už jít.“

„Jasně. Doufám, že zas brzy přijdeš.“ Potter zvedl ruku a snažil se uhasit oheň v krbu, ale mladík ho zastavil, když ho popadl za zápěstí.

„Ne, raději bych se prošel přes zahradu a přemístil se za bránou. Vyprovodíš mě?“

„Samozřejmě. Počkej, vezmu si jen plášť. Venku je chladno.“

..........

Draco se toho večera vydal na pláž. Studený vítr trhal jeho oblečením a rozevláté vlasy mu padaly do očí. Slíbil Samuelovi, že v neděli přivede Pottera, ale zatím se Nebelvíra neodvážil zeptat na jeho plány na zítřejší den. Dobře věděl, proč tomu tak je. Obával se, že se Harry začne vyptávat na jeho chování. Viděl tázavé pohledy, které po něm černovlasý mladík házel. Sám cítil stále větší frustraci. Chtěl prostě jen jít do jeho pokojů a znovu cítit to, co před několika týdny.

Zastavil se a zadíval se na oblohu. Sakra, nemůže uniknout minulosti. Když dokázal několik let žít s tím, co dělal, jeden sen by neměl celou tu noční můru vrátit zpět. Musí se na Pottera znovu dívat jako milence a pohledného muže, a ne jako na někoho, kým malou chvíli byl... Zavrtěl hlavou. Konec. Dnes k němu půjde a bude se chovat jako obvykle. Dokonce už i Severus na něho házel oči plné soucitu a to nemohl snést. Nikdo, dokonce ani Mistr lektvarů, ho nebude litovat.

Pevně ​​se zabalil do hábitu a zamířil směrem k cestičce, která vedla do hradu. Holé větve stromů se houpaly pod náporem větru.

Brzy bude padat sníh, pomyslel si, a za měsíc budou Vánoce. První, které strávím s Potterem. Křivě se pousmál na vlastními myšlenkami. Merline, kdo by pomyslel, že jednoho usedne u jednoho stolu se Zlatým chlapcem a možná mu dá dárek pod společný vánoční stromeček. Život občas tropí hlouposti.

Minul zatáčku a ocitl se v zahradě. Už zamířil směrem k fontáně, kdy koutkem oka zaregistroval pohyb u brány. Hůlka se mu automaticky objevila v ruce. Pomalu zamířil směrem k vetřelcům a přetáhnul si kapuci přes blond vlasy. Kdo se sakra v této pozdní hodině potloukal u vchodu do školy?

Zastavil se za stromem, napínal oči a pak znehybněl ohromením, když sledoval, jak se jeho manžel důvěřivě tulí v objetí širokých ramen svého bývalého milence. Hůlka v jeho ruce varovně zapraskala, když kolem vší silou sevřel prsty. Nikdo se nedotýká Malfoyova majetku bez jeho souhlasu. Nikdo na to nemá právo. Temná mlha mu zastřela oči a žaludek se mu zkroutil vzteky. Přimhouřenýma očima sledoval, jak Michael sklání obličej a jeho blonďaté vlasy na chvíli zakryly Potterovu tvář. Sevřel oči zlostí a zatnul zuby, aby nezavrčel. Tiché třesknutí přemístění ho přimělo znovu pohlédnout směrem k východu. Zmijozel byl pryč, ale jeho manžel stále stál u brány. S klením na celý boží svět a s ostrým zašustěním hábitu, se obrátil a rychlým krokem zamířil do hradu. Byl vzteky bez sebe. Potter byl jeho a on měl v plánu mu to důkladně vyjasnit.

ooOoo

Red Hills - 22.