Red Hills - 32.

Autor: Akame Sora
Překlad: Nade
Dneska mám trochu zpoždění, takže jen krátce poděkuji všem, kteří komentovali a doufám, že i tahle kapitola se vám bude líbit.
Užijte si to... :-D

32. kapitola

„Takže Michael byl tvůj přítel.“ Ron stál v rohu místnosti hned vedle Harryho a držel sklenici punče.

„Ano,“ přikývl černovlasý mladík neochotně a díval se na rozesmátého blonďáka, který se ve Fabienově společnosti zřejmě dobře bavil.

„Když si pomyslím, že jsem na něho žárlil,“ ušklíbl se Weasley a zvedl skleničku ke rtům. „Nevím, jestli z toho mám teď dobrý pocit.“

„Jak to, žárlil?“ vyhrkl Harry překvapeně. „Neříkej, že...“

„Nech toho, ani na to nepomysli,“ mával Ron rukama, až si málem rozlil punč. „Prostě jste se dlouhou a často scházeli, a asi jsem se cítil odstavený na vedlejší kolej. Myslel jsem, že zaujal moje místo.“

„To...,“ začal trochu rozpačitě Harry. „Omlouvám se, nenapadlo mě, že to vypadá takhle.“

„Proč jsi mi vlastně o své orientaci nikdy neřekl? Myslel sis, že tě zavrhnu, nebo co?“ V očích zrzka byla vidět zvědavost.

„Sám nevím,“ pokrčil Harry rameny. „Bydleli jsme spolu. Myslím, že jsem se bál, že se budeš cítit trapně nebo tě napadne se odstěhovat. Nechtěl jsem být sám.“

„Chápu,“ přikývl Ron. „Není vyloučeno, že jsi měl pravdu. Ze začátku bych na tebe asi podezíravě koukal a po domě bych chodil oblečený v pěti vrstvách.“

„Nejsem úchyl!“ Harry byl viditelně otřesen vizí, kterou mu jeho představivost přinesla. „Navíc nejsi můj typ, beru tě jako bratra.“

„Bratra... To mě uspokojuje, jinak bych se cítil uražený,“ usmál se Weasley vesele. „Víš, ty moje oči, rudé vlasy a šarm... Je těžké mi odolat. Aspoň si to rád namlouvám, když stojím před zrcadlem.“

„Souhlasí?“, mrknul na něho Harry pobaveně.

„Ne, jedno perverzní zrcadlo stačí. To moje je naprosto normální.“ Na chvíli se odmlčel, rozhlížel se po místnosti a pozoroval bavící se společnost. „Řekni mi...“ Ron nakonec zabodl pohled do stropu a soustředěně si ho prohlížel. „Před Michaelem byl .. Kevin?“

„Ano,“ Harry neochotně přikývl.

„Raul?“

„Taky...“

„Hmm...“,  Weasley konečně odtrhl pohled od klenby. „Nevidíš jistou podobnost?“

„Opravdu?“ podíval se na něho Harry zaskočeně.

„Měl jsi ještě někoho?“ Ron si hrazd dolní ret a o něčem přemýšlel.

„David, ale nikdy mezi námi k ničemu nedošlo. Táhli jsme to spolu dva týdny, ale... Pravděpodobně byl pro mě příliš klidný. Vlastně kromě Michaela jsem…“

„Ten z oddělení záhad?“ přerušil ho zvědavě.

„Přesně ten.“ Potter vzal z tácu, který nesl skřítek, dvě sklenice šampaňského a jednu podal příteli. „Nechápu, kam tím míříš.“

„David je Havraspár.“

„A co to s tím má co dělat?“ Harry kývl na procházejícího Alberta Murraye, který byl jedním z investorů. Muž mu gesto oplatil a pevněji objal ženu, která ho provázela.

„Nic, kromě toho, že Havraspáři obvykle jsou klidní. Každopádně, pojďme to shrnout. Michael, blonďatý Zmijozel. Raul... Hermiona mu říkala "sladký dareba", navíc vypadal jako odbarvený.

„O tom bych věděl. Měl přírodní barvu,“ zasmál se tiše Potter.

„No dobře, Kevin, dlouhé pačesy... no ne! Blonďák jak vyšitý!“ Ron se na něho ironicky podíval. „Harry, jaký nedostatek kreativity,“ odfrkl si hlasitě. „A nakonec Malfoy...“

„Hej, moc dobře víš, že jsem si ho sám nevybral!“ Harry se mírně začervenal. „Byla to smůla, shoda okolností, zatracená náhoda!“

„No, bez nadsázky,“ opřel se Ron o zeď a zeširoka se usmíval. „Ne, že bych se Dracovi díval do kalhot, ale ve vašem případě o nějaké náhodě nemůže být ani řeč. Prostě jde o to, že si vybíráš samé blonďáky.“

„Mám rád blonďáky.“ Potter dopil poslední doušek šampaňského. „Kvůli kontrastu.“

„Taky máš rád Draca.“

„To je to tak vidět?“ pohlédl na něj ostražitě.

„Harry, jsem tvůj nejlepší přítel a přiznávám, že na začátku jsem měl smíšené pocity.“ Ron zvážněl a obrátil pohled na Malfoye, který právě mluvil s nějakým dítětem, pravděpodobně ho napomínal. „V den svatby jsem byl vyděšený, ale přijal jsem to jako osud. Svazek a tak. Ale pak jsem měl dost času na přemýšlení a strach se změnil na vztek, že jsi skončil právě s Fretkou. Teď.. no, teď se mi zdá, že se k sobě hodíte.“

„Rone, jsi si jistý, že ten punč nebyl něčím říznutý?“ Potter zvedl prázdnou sklenici a opatrně k ní přičichl. „Přece bys nezačal blábolit po jedné sklence šampaňského?“

„Myslím to vážně. Přemýšlej o tom. Od té doby, co jste spolu, hádali jste se? Tak doopravdy? Byl jsi na něho naštvaný? Zklamal tě? Nebo naopak? Protože já mám dojem, že ti na něm zatraceně záleží a ne, neříkej mi, že se mýlím. Byl jsi pro něho ochotný riskovat vlastní život, přestože kdyby zemřel, byl bys volný.“

„Na to jsem tenkrát nemyslel.“

„No právě. Na co jsi tehdy myslel, Harry?“ díval se na něho klidně Ron.

„Chtěl jsem ho chránit…“

„Přesně tak! Právě jsi vyhrál balíček čokoládových žabek s unikátní kartičkou Vyvoleného uvnitř!“ zazubil se Weasley vesele.

„A proč jsi tak nadšený? Vždyť ho nemáš rád.“ Harry soustředěně studoval špičky svých bot.

„Já nevím, chlape,“ váhal chvíli Ron. „Hermiona měla pravdu, on se změnil. My jsme se změnili.“

„Takže co? Najednou jsi k němu zahořel sympatiemi? Haló, je to Malfoy. Fretka, kolem které nemůže jistý zrzavý učitel projít, aniž by neprohodil nějakou kousavou poznámku!“

„Malfoy-Potter, jen tak pro pořádek.“ Ron se spokojeně usmál při pohledu na Harryho výraz. „Nemůžu věčně vést válku proti vlastnímu švagrovi.“

„Cože?“ Harry málem upustil sklenici, kterou držel v ruce.

„Sám jsi řekl, že jsem skoro tvůj bratr.“

„Jsi cvok...“ Harry obrátil oči v sloup.

„Vrána k vráně… a tak dále,“ poplácal ho Weasley po rameni. „Ale když ti na něm záleží... Navíc se ujal Samuela, nemůže být tak špatný. Mimochodem, kdo je ten švihák, kterého Draco představil Hermioně? Celý večer se motá jen kolem ní a Michaela.“

„Fabien, jeho kamarád z Francie.“ Harry následoval Ronův pohled.

„Kamarád, nekamarád, je nějaký divný.“ Ron muže pozoroval s nedůvěřivým výrazem ve tváři. „Dívej, táhne ji na parket.“

„Netáhne, jde s ním sama.“

„Ech. Víš, co mám na mysli, sotva se poznali a už je to poněkolikáté za sebou. No podívej se na ni, zubí se na něho, jako kdyby byl pocukrovaná kobliha na jejím talíři.“

„Rone, Fabien chce být jedním z investorů, a kromě toho, Hermiona je milá na každého,“ pokrčil Harry rameny.

„No nevím, člověče, na nás dnes milá nebyla. Málem mi ukousla hlavu, musel jsem se jí za tu hádku na chodbě omluvit. Co myslíš, o čem si povídají?“ Udělal krok vpřed, jako by se snažil na tu vzdálenost odposlouchávat.

„Kruci... jak to mám vědět? Draco říkal, že Fabien byl nejlepší student z jejich ročníku.“

„Nejlepší...“ Weasley si nervózně trhal nehet na prstě. „Takže asi nebude nevyhovující... A kde má sakra ty ruce?“

„Nevyhovující?“ zíral na něho překvapeně Harry. „Jako v čem? Co je špatného s jeho rukama?“

„Ona si myslí, že je pro chlapy příliš inteligentní a to je důvod, proč si nemůže nikoho najít. Pokud je tak chytrý...“, náhle se napřímil, upravil si kabát a nečekaně vyrazil kupředu. „Jdu! Může být klidně super inteligent, ale nebude ji ochmatávat!“

„Ale, Rone, on ji neochmatává! Je to...“ Harry se natáhl a snažil se chytit přítele rukáv, ale ten už zmizel v davu tanečníků. „... gay,“ zamumlal si už jen pro sebe a s hrůzou sledoval, jak se zrzek blíží k tančícímu páru. Vydechl úlevou, když mladík Fabienovi pouze přebral partnerku.

Poprvé toho večera byl sám. Od okamžiku, kdy ples začal, musel každou chvíli s někým konverzovat. Každý měl spoustu otázek, které se týkaly školy, financí, studentů a jejich pokrocích ve výuce, společenských rozdílech, třídních rozdílech... V jednu chvíli začal Harry vážně uvažovat, jestli slavnost není jenom další zasedání, pouze s větší účastí.

S úlevou klesl do křesla a konečně se rozhlédl po sále. Děvčata se svého úkolu jako obvykle zhostila se ctí a místnost vypadala opravdu pohádkově. Sloupy připomínaly ledové rampouchy a ze stropu padal magický sníh, který mizel těsně nad hlavami hostů. U vánočních stromků stáli křišťáloví elfové v životní velikosti, jejich průzračná křidélka se podobala duhovému závoji a třepotala se, kdykoli někdo kolem nich prošel. Stoly rozestavěné kolem zdí byly pokryté sněhobílými ubrusy. Osvětlení poskytovaly vysoké a stylové, černé lucerny. Jednou takové viděl na kresbách, krásně zdobené, s mírně zašlým sklem, za kterým plápolala malá petrolejová lampička. Okna zbavená záclon byla ozdobená kouzlem, které připomínalo ledové květiny malované mrazem.

Při pohledu na podlahu se Harry pousmál. Vypadala jako zamrzlé jezero, průzračná a ledová. Když sem přišel společně s Fabienem a Dracem, byl si jistý, že brzy uklouzne a přede všemi se ztrapní. Ale pod podrážkami bot cítil jen obyčejné kamenné desky, které každodenně tvořily podlahu velkého sálu. Iluze. Velmi detailní a neobyčejně realistická. Cítil v tom hůlku Hermiony.

V rozporu s tím, co prohlásil Ron, tady pro žádné stuhy, girlandy a konfety nebylo místo. Místnost připomínala obrovskou ledovou plochu a tančící páry uprostřed by na nohách stejně dobře mohly mít brusle. Harrymu se v hlavě vybavil obrázek - ženy oblečené v dlouhých, širokých sukních, zabalené do teplých, v pase velmi úzkých kabátků a s rukama schovanýma do kožešinových rukávníků. Vedle nich gentlemani v černých fracích, pláštích se sametovou podšívkou, s cylindry na hlavách a vycházkovými hůlkami. Kolem padal sníh, vánoční stromky zářily v oknech a ulice osvětlovaly pouliční lampy.

Zhluboka se nadechl a zíral na lesknoucí se povrch podlahy. Pohádkové, fantastické, ale ani trochu přeslazené nebo kýčovité. Podle Harryho by jídelna mohla takhle vypadat napořád. Orchestr, ukrytý na speciálním stupínku, na chvíli utichl a pak místnost zaplnily tóny valčíku. Zaposlouchaný do prvních taktů vstal a rozhlédl se po sále.

„Hledáš mě?“ Tichý hlas za zády způsobil, že mu po krku a zádech přeběhlo chvění. Zavřel oči potěšením, které se v teplé vlně rozšířilo po jeho kůži. „Vzpomínáš?“

Přikývl a s obtížemi polkl. Hudba, vířící páry, padající sníh... byla to scéna z obrázku. Cítil magii, která ho obklopovala. Jemně se ho dotýkala, elfími prsty ho hladila po tváři, krku, ramenou. V bublajících kaskádách stékala po jeho zádech. Rozlévala se pod kůží jako žhavá láva, pronikala do žil a nepřetržitým proudem mířila přímo do jeho srdce. Byla stříbrná, zářivá, jiskřivá jako sníh. Byla smaragdová, intenzivní a třpytila se jako zamrzlé jezero. Byla ohnivá, vášnivá, ovíjela ho jako hudba, pronikala do uší, oslňovala modří očí... Stejný valčík, stejná melodie... jiná realita.

Vznášel se.

„Je skvělý, že?“

„Úžasný,“ zamumlal a nechal se vést. Tanec ještě nikdy nebyl tak plynulý, tak opojný.

„Dimitrij byl skvělý kouzelník. Bohužel se narodil ve špatnou dobu na špatném místě.“

„Kdo?“ zamrkal, jak pomalu přicházel k sobě.

„Mluvím o Šostakovičovi. Harry, vypadáš jako bys byl lehce mimo.“ Draco se ho prohlížel zpod mírně přivřených víček. „Skladatel,“ ujasnil. „Je to stejný valčík, který...“

„Vzpomínám si,“ přikývl a pak na Malfoye upřel vážný pohled. „Je to jiné.“

„Jiné? V jakém smyslu?“ Malfoy zvedl lehce obočí. „Když samozřejmě pomineme fakt, že na naší svatbě byl tuhý jak pod petrificem, zatímco teď...“

„Je to jiné,“ přejel Harry prstem po jeho rameni. „Tenkrát jsme to nechtěli.“

„Oh...“ Draco se v zamyšlení lehce kousl do rtu. Harry byl v pokušení vtlačit jazyk mezi jeho ret a zuby, a zkontrolovat, jestli je stále tak měkký a jemný jako vždy. „A teď to chceme?“ zeptal se váhavě.

„A cítil jsi se přinucený?“ Potterovy oči se podezíravě přimhouřily.

„Neřekl bych, Harry. Neřekl bych.“

....

Draco pohladil Samuelovy jemné vlásky a vstal z postele.

„Usnul,“ zašeptal, a spolu s Harrym tiše opustili chlapcovu ložnici.

„Byl rád, že jsi si vzpomněl, abys mu dal dobrou noc. Myslím, že čekal jenom na to,“ pousmál se Harry.

„Pravda. Napůl spal, když jsme přišli.“ Malfoy se podíval na hodiny, které ukazovaly půl desáté. „Touto dobou už obvykle spí.“

„Prvňáci a druháci se už taky vrátili do svých kolejí, zůstala jen banda třeťáků a houf pozvaných hostů.“

„Kteří neodejdou před půlnocí, nebo ještě později.“ Draco vyšel na chodbu, opřel se o zeď a uvolnil si límec. „Mám dost rozhovorů se všemi těmi nadutými panáky.“

„Sám jsi je pozval.“ Harry fascinovaně zíral na světlou pokožku, která prosvítala rozepnutou bílou košilí. Ve světle pochodní vypadala tak jemná, připomínala mu sněhové sochy dole v sále. Přistoupil blíž, vedený nepřekonatelnou touhou.

„Ty taky. Víš, že je to pro dobro školy. Správná propagace by je měla povzbudit, aby odlehčili své dost těžké měšce.“ Draco se konečně podíval na Harryho a zarazil se, zhluboka se nadechl. „Harry...“

„Chci tě.“

„Dole stále probíhá ples.“ Malfoyův hlas byl tichý a chraptivý.

„To je pro tebe problém?“ Harry se natáhl, prstem přejel po jeho šíji a opájel se hladkostí teplé kůže.

„Jsme...,“ povzdechl si, když Harryho ruka vklouzla za ucho a prsty polaskaly citlivou pokožku. „Jsme hostitelé. Měli bychom...“

„Stále hraje hudba, Draco.“ Harry se přistoupil ještě blíž, přitiskl se k němu a lehce se o něho otřel. Tělo černovlasého mladíka bylo horké, cítil to i přes několik vrstev oblečení. Slyšel tlukot srdce, které běsnilo ve stejně zrychleném tempu, jako jeho vlastní.

„Velký Zmijozele, Harry...“ zasténal, když ho ostré zuby mírně kously do krku. Naklonil hlavu, otočil ji a vyhledal Potterova ústa. Byla tam a čekala na něj, hladová a vášnivá, sladce chutnající šampaňským a Nebelvírem. Přejel jazykem po rtech, které se okamžitě pootevřely, aby ho pustily dovnitř. Koutkem oka spatřil draka na svém obraze, jak zamával křídly a zmizel, pravděpodobně se radši přesunul někam jinam. Taky dobře, alespoň teď nikdo nebude moci vyjít ven na chodbu. Zavřel oči a oddal se kouzlu okamžiku. Harryho rty byly měkké a plné. Miloval, když je olizoval, sál spodní ret a vychutnával jejich strukturu a chuť. Někdy dokázaly být jemné, jakoby ospalé, mírně zdrženlivé a pokoušely svou nevinností. Jindy byly zvoucí a jazyk po nich klouzal jako had, který lákal do Rajské zahrady. Tentokrát v tom nebyla nevinnost, však o to více pokušení. Tyto rty byly rozhodné, braly si to, co si toužily vzít a nezanechávaly žádné pochybnosti. Jazyk přejel po jeho zubech a bez zábran zkoumal jejich tvar. Spojil se s jeho vlastním, soupeřil, ovládal ho a provokoval k souboji. Draco objal Pottera kolem krku, zapletl mu prsty do hustých, černých vlasů a přitáhl si ho ještě blíž.

Merline, přesně tak. Ať ho líbá, ať spojí jejich ústa tak silně, až budou jejich zuby o sebe narážet, aby ho cítil celým svým já, aby ho pálilo na patře a jeho mužství pulzovalo očekáváním a naléhavě se třelo o milencova stehna. Zasténal, když Harry, aniž by přerušil polibek, sklouzl svými dlaněmi dolů po jeho šatech, rozevřel je a rychlými pohyby rozepnul knoflíky na jeho poklopci.

Ano! Ó ano, přesně tam! Dotek studených prstů popálil jeho horkou kůži. Zapříčinil, že chtěl ještě víc. Byl zázrak, že ještě stál na nohou, když ho Harry líbal jako posedlý, zatímco laskal jeho naběhlý úd a hladil ztvrdlá varlata. Mohl by se udělat tady a teď, bez ohledu na to, že si potřísní oblečení, nebo že to je nedůstojné Malfoye. Potter byl kouzelník a měl kouzelné ruce, takže ‚srát na to‘, co je vhodné a co je pod jeho důstojnost.

S hlasitým zasténáním zaprotestoval, když se Harry nakonec odtáhl od jeho rtů. Cítil sladkou příchuť krve na jazyku, možná ho Harry zachytil v zubech. Či snad on sám ho kousl do rtu? Nevnímal bolest a v tuhle chvíli ho to ani nezajímalo. Prudce se nadechl, když ucítil, jak se jeho penis ponořil hluboko do těch sladkých, talentovaných úst. Potter se nezdržoval jemností, rovnou ho začal silně sát, pohyboval hlavou dopředu a zpět, a hltal ho tak hluboce, že Dracův penis v něm téměř celý mizel, aby se vždy o chvíli později objevil lesklý od slin milence.

Silněji sevřel v prstech Harryho vlasy, vlastní hlavou udeřil o zeď. Dost na to, aby se aspoň trochu vrátil do reality, a současně dostatečně jemně, aby se nezranil.

Miloval, když mu to Potter dělal. Byla v tom vášeň, zanícení. Cítil, že právě teď ho chce stejně, jako on jeho. Nikdo mu nikdy nedával sebe samého, nebyl tak posedlý jeho chutí a vůní. Nebylo důležité, jestli v tom byla magie, svazek nebo cokoliv jiného. Při milování cítil, že Harry by to dělal stejně, i kdyby spojeni nebyli.

Zavrčel, když ústa nahradila ruka. Jeho varlata byla téměř vsána a mrštný jazyk je rychlými pohyby omýval.

„Miluju tvoji vůni,“ zabořil Potter nos do jeho rozkroku a zhluboka se nadechl. „Dokázal bych se udělat jenom kvůli ní.“

„Tak málo...“

„Taky mám rád tvůj penis, je stejně dokonalý, jako zbytek tvého těla. Tak hladký...,“ olíznul ho po celé délce a zastavil se přímo na hlavičce. „Žhavý...“  Další líznutí, jazyk sklouzl pod žalud a jemně ho obkroužil. „Dokonalý,“  opil se kapkou, která se objevila na vrcholu. „Má lahodnou chuť.“

„Nepřestávej.“ Draco věděl, že sténá, ale nemohl si pomoci. Chtěl víc, mnohem víc.

„Nepřestal bych, ani kdyby se hosté rozhodli přestěhovat večírek sem.“ Silné ruce sevřely jeho boky a otočily ho ke zdi. Draco instinktivně opřel ruce o chladný, hladký kámen. „Už jsem ti říkal, že máš neobyčejně jemnou kůži?“ Prsty stiskly jeho hýždě, aby je mírně rozevřely.

„Právě to říkáš,“ zachroptěl, když ucítil, jak si ten zatracený jazyk dobývá cestu do jeho vstupu. Kurva! Tak tohle je on, Draco Malfoy, který sténá a prosí o víc.

„To je dobře, měl bys tohle všechno vědět.“ Harry přejel rty podél drážky a bez varování se do ní ponořil, vstupoval znovu a znovu.

Vím! Už to dávno vím! pomyslel si, ale přes rty mu uniklo jen slabé zavrčení. Sladký Merline, za chvíli se znemožní tím, že jednoduše upadne na podlahu. Harry Potter, Spasitel světa, Vyvolený, Zlatý chlapec... Jeho manžel si ho právě přivlastňoval a on měl pocit, že se udělá jen díky tomu  jazyku. Roztahoval ho, zvlhčoval a připravoval na víc... mnohem víc.

„Harry... Sakra, Harry...,“ zalapal hlasitě po dechu.

Potterova ústa se od něho odpojila, takže se mohl otočit a opřít zády o zeď. Harry vzal znovu do úst jeho vydatně ronící penis a olízl ho, pak vzhlédl a mírně se na něho usmál. Jejich oči se setkaly a Draco neměl sílu odvrátit pohled. Měl pocit, že zeleně lemované zorničky jím pronikají skrz na skrz, odhalují všechna jeho tajemství, dokonce i ta nejtemnější, a společně s nimi ho přijímají.

Skoro vykřikl, když se Harry zvedl z podlahy a postavil se mu z očí do očí. Znovu na rtech ucítil jeho hladová ústa a spolu s nimi své vlastních příchutě. Potter si rozepnul kalhoty a s tichým výdechem úlevy vyprostil svůj očekáváním vlhký penis.

Draco zalapal po dechu, když ucítil, jak ho Harryho ruce uchopily za hýždě a zvedly nahoru. Instinktivně shodil kalhoty a ovinul nohy kolem jeho pasu, rukama ho pevně chytil kolem krku. Chtěl něco říct, popsat po čem touží. Ale než se stihl jakkoliv vymáčknout, ucítil, jak se do něho Harry něžně tlačí a jediná věc, kterou mohl v tu chvíli udělat, bylo silně zatnout zuby do jeho ruky, aby nekřičel.

Sakra! Bolelo to, bolelo to jako čert, bolelo to jako vždycky. Mohli se milovat každý den, ale začátek byl vždycky bolestivý. Zhluboka se nadechl, aby se trochu uvolnil.

„Snaž se ho vytlačit.“ Harryho dech ho pošimral na uchu.

„Já vím,“ zavrčel, zatnul svaly a snažit se jeho penis vypudit ze svých útrob. Výsledek byl jako obvykle zcela opačný, uvnitř se uvolnil, čímž milence přijal v plné délce a bolest přešla ve slabé pulzování. To už bylo snesitelné. „Už...,“ zašeptal a zvedl hlavu. Cítil, jak byla jeho ústa znovu drcena v polibku a současně s tím se Harry začal pohybovat... a… U Salazara, bylo to přesně to, co chtěl od chvíle, kdy se ho dnes večer Potter poprvé dotknul. Od chvíle, kdy tančili, když ho tam v sále našel zamyšleného, ztraceného kdesi ve snách, daleko od šumu a rámusu, daleko od všech těch lidí. Milování na chodbě způsobilo, že mu adrenalin unikal kůží společně s potem. Obava, že by někdo mohl přijít a nachytat jeho - Malfoye - v takové kompromitující pozici, opřeného o zeď, s nohama omotanýma kolem Pottera, v roli dobývaného, a nikoli agresora... To ho vzrušovalo, jeho krev vřela a žíly ji pumpovaly do srdce jako rozbouřené vlny během vichřice.

Přitiskl se k Harrymu silněji, skoro se zakousl do jeho úst a pronikal do nich jazykem. Cítil, jak mladíkův úd naráží přímo do uzlíku jeho citlivých nervů a vydobývá tím z jeho rtů nekontrolovatelné sténání. Téměř ztratil dech, když na svém penisu ucítil ruku milence, která ho dráždila v rytmu přírazů. Zády narážel na tvrdý kámen a jemná látka oblečení se otírala o kůži zvlhlou potem. Světlé vlasy se mu přilepily k tváři a zakryly mu oči. Jedním pohybem je odhodil a opět objal Nebelvíra kolem krku.

Bylo to skvělé. Rád si ho on bral sám, rád ho ovládal, ale občas... Občas se mu nadšeně poddal a Harry přesně věděl, jak dosáhnout toho, aby se cítil nade vše chtěný a zapomněl na svou zásadu, že musí mít vždy navrch. S Potterem braly všechny jeho předpoklady za své, nebyla tu žádná dominantní ani submisivní strana. Sex byl nepředvídatelný, proměnlivý jako počasí a o to to bylo lepší. Merline, cítil se tak blízko, tak dokonale. Magie se kolem nich divoce vlnila, proplétala se a prolínala. V tomto okamžiku se cítil součástí Harryho a zabil by každého, kdo by se je odvážil přerušit.

Potter byl silný, byl mu roven. Nebo možná byl on rovný jemu? Nespoutaně pohybovat boky a tlačil ho na zeď. Stále rychleji, hlouběji, stále více chaoticky... Vnímal, jak Harryho ruka klouže po jeho mužství, jak se všechno to jiskření, pocity, dojmy, s každým nádechem stahují v jeho podbřišku, kumulují, naplňují ho a nutí bezostyšně sténat bez ohledu na to, že ho někdo může slyšet.

Otevřel oči a potlačil sténání, když před sebou uviděl ten zelený pohled. V Harryho očích bylo všechno to, co sám cítil. Potřeba vlastnit, chtíč, bitva o nadvládu a jakási primitivní touha, ale také něco naprosto odlišného... Radost, vášeň, péče, štěstí a ... Záblesk porozumění mu téměř vzal dech... měl to! Viděl to přímo před sebou! Viděl, jak se Potterovy zorničky rozšířily v tom samém pochopení a pak...

„Draco...,“ zasténal Harry a téměř ho rozdrtil, když tvrdě přirazil. Cítil, jak ho zaplavilo horké sperma, cítil prsty sevřené kolem jeho penisu. Tlumeně vykřikl přímo do úst černovlasého mladíka, když jeho tělem otřásla neuvěřitelná rozkoš. Štěstí hraničící s euforií. Měl pocit, že orgasmus nikdy neskončí. Cukal v jeho střevech, rozléval se ve slabinách, byl tak ohromující, téměř bolestivý.

„Do prdele,“ zalapal po dechu, položil hlavu na Nebelvírovo rameno a těžce oddechoval.

„I tak se to dá vyjádřit,“ Harry se pokusil zasmát, ale z jeho úst unikl pouze tichý povzdech. Pomalu spustil Draca na zem a jemně ho přidržoval, protože ten se třásl na svých stáje ještě změklých kolenou.

„Jak dlouho...“

„Patnáct minut,“ podíval se Harry na hodinky.

„Zabiju tě. Někdy jsi naprosto neotesaný. Víš, že nás tady mohl každý vidět?“ Malfoy zvedl kalhoty z podlahy a nejistě vešel do jejich společných prostor. „Teď si musím dát rychlou sprchu a převléknout se.“

„Nevzpíral jsi se.“ Harry se zastavil u zdi a opřel se o ni, jako by ho teprve teď dohnala únava.

„U všech čtyř zakladatelů, oblékni se!“ Draco odvrátil hlavu od Pottera. Rozhodl se raději nedívat na černé, jeho vlastníma rukama rozcuchané vlasy, zmačkanou košili s rozevlátou kravatou a stále rozepnutým poklopcem.

„Pomůžeš mi?“ usmál se provokativně Harry.

„Ne, Pottere, nepomůžu. Za chvíli musíme sejít dolů a jestli se k tobě přiblížím, skončíš s tváří přitisknutou ke zdi. Bez ohledu na to, že jsem další generaci Malfoyů před chvílí vypustil přímo na tvou košili.“

„Moji potomci taky nepadli na úrodnou půdu.“ Harry s perverzním výrazem na tváři zamířil do koupelny.

„Protože na to jdeš od zadku,“ převrátil Draco oči v sloup. To byla opravdu debilní konverzace.

„Promiň, Fretko,“ Harry se otočil a drze ho za kravatu táhl směrem ke sprše. „S tím, co máš v kalhotách, mám opravdu malý prostor k manévrování.“

....

Hermiona stála vedle stolu a v ruce držela talíř plný ovocného salátu. Nevěděla, jestli se má smát, nebo být na Rona naštvaná. Od chvíle, kdy k ní přišel a s vážnou tváří zakřičel Fabienovi do ucha "Dovolíte?!", neustále se jí na Francouze vyptával. Měla pocit, jakoby místo přítele stál vedle ní žárlivý milenec. Měla chuť mu říct, že De Parny je gay. Protože když se jí Fabien prvních patnáct minut vyptával na Michaela a ona se ho na to přímo zeptala, on jí to s okouzlujícím úsměvem potvrdil. Ale z nějakého zvráceného důvodu tu informaci zamlčela a nechala mladíka, aby se vztekal, co hrdlo ráčí. Právě ho sledovala, jak krouží kolem a zahání poslední liknavé studenty do kolejí. V sále zůstali pouze dospělí.

„Hermiono, proč tak krásná žena stojí o samotě? Život je příliš krátký, aby ho člověk strávil sám.“ Fabien se u ní zastavil se šampaňským v ruce a roztomile se usmál.

„Přemýšlím na tím, jestli jsi byl nejlepším studentem pro svou nepopiratelnou inteligenci nebo snad proto, že jsi si všechny učitele omotal kolem prstu,“ podívala se na něho pobaveně a se snažila si upravit šál, který jí padal z ramenou.

„Jedno i druhé. Byl jsem opravdu rozkošné dítě,“ mrkl na ni a současně odsunul její ruku, aby jí sám upravil neposlušnou tkaninu.

„Děkuji ti,“ přikýval a cítila na sobě vzteklý pohled Weasleyho, který u vedlejšího stolu mluvil se svými bratry.

„Ten zrzek je tvůj přítel?“ Fabien mávnul rukou směrem k Ronovi, který předstíral, že si toho nevšiml, i když málem poskočil na místě.

„Ne, je to můj kamarád, ale je poněkud podezíravý k cizím lidem,“ pokrčila rameny. „Ale měl bys vědět, že je to opravdu skvělý člověk a já bych nechtěla, abys si na něho udělal špatný názor,“ bránila mladíka z důvodů, které jí samotné nebyly jasné.

„Jsi si úplně jistá, že je to jen kamarád?“ podíval se na ni úkosem. Místo odpovědi se mírně začervenala, odvrátila oči a setkala s Weasleyho káravým pohledem. „Kamarádi... No, Draco je také můj kamarád, považuji ho skoro za bratra, ale...,“ lehce se zamračil, „ne, ale určitě ne tímto způsobem.“

„Mýlíš se.“

„Když to říkáš….“ rozhlédl se po místnosti. „Omluvíš mě? Právě se vrátil můj objev a já bych ho raději neztrácel z očí,“ zamumlal a díval se na Michaela, který se k nim blížil.

„Samozřejmě,“ usmála se konejšivě. Je dobře, že se Zmijozel Francouzovi líbil. Ti dva tvořili opravdu pěkný pár a z toho, co viděla, byl blonďák právě sám a Fabien by mu mohl pomoci na ztrátu zapomenout. „Půjdu se osvěžit,“ kývla hlavou na Michaela a vyrazila směrem ke dveřím do chodby.

Tady to bylo rozhodně chladnější a tišší. Ve velkém sále ještě stále hrála hudba a hosté se dobře bavili. Vydechla úlevou. Byla unavená a vyčerpaná rozhovory a úsměvy na všechny strany. Kromě toho se poslední dobou cítila, jako by stála stranou a byla jen pasivním pozorovatelem. Ron a Harry měli nějaké tajemství. Navíc do toho byl zasvěcený i Malfoy, a ona... ona se cítila opomíjená.

Vždycky byli trojka. I v těch nejtěžších chvílích věděli, že si mohou důvěřovat, svěřit se. Nikdy je nezklamala, nebo alespoň v to doufala, tak proč teď... a proč jí to působilo takovou bolest?

„Hermiono?“  Zastavila se u sochy nějakého rytíře a pohlédla na Weasleyho, který stál před ní.

„Rone, opravdu nemám sílu poslouchat tvoje námitky,“ zasténala bezmocně.

„A já ti říkám, že si je vyslechneš. Snažil jsem se na to dívat z tvého pohledu.“ Mladík si založil ruce na prsou a hleděl na ni s divokým výrazem ve tváři. Znala ji jako svou vlastní a věděla, že ji čeká dlouhá přednáška. „Jsi chytrá a inteligentní a máš strach, že nenajdeš nikoho, kdo by se ti vyrovnal, ale... Zatraceně! Mionko! Neznáš ho, vidíš ho poprvé a necháš se od něj och... ochma... no kruci, dotýkal se tě!“

„Zešílel jsi. Naprosto zešílel,“ vykulila oči. „Jenom mi upravil šál!“

„Jako bys to nedokázala sama. Proč je tak ochotný?“

„Možná ti uniklo, že jsem v ruce držela talíř,“ zasyčela stále více naštvaná. „Kromě toho...,“ zvedla hrdě hlavu, „to není tvoje starost, nemíchej se do toho.“

„Něco přede mnou skrýváš?“ spustil ruce a udělal krok směrem k ní.

„Já? Skrývám? Slyšíš se vůbec?“ ztišila hlas, když si uvědomila, že začala křičet. Poslední, co si přála, bylo vyvolání aféry. Každou chvíli mohl někdo vejít do chodby a slyšet je, zvláště, když vedla rovnou k toaletám a také ke vstupu na balkon. „Ty, Harry a Malfoy. Odkdy držíte spolu? Odkdy ti Malfoy říká jménem, a ty se na oplátku usmíváš jako idiot? Domlouváte si pivní dýchánky v Harryho komnatách, bavíte se... A...,“ zakoktala se trochu, „a jakmile se přiblížím, zmlknete a děláte jakoby nic!“

„To se ti zdá,“ začervenal se mírně Weasley a sklonil hlavu.

„Znám tě, Rone! Znám tě už dlouho a vždycky poznám, když něco tajíš. Ty jsi ten nejhorší lhář na světě. Už jsem ti to říkala a znovu to zopakuju. Řekni mi, co skrýváš.“

„Nic, opravdu...,“ mírně se pootočil a rozhlédl se kolem. „Musíme o tom mluvit teď?“

„A proč ne? Proč, když se rozhovor rozvíjí pro tebe nepříjemným směrem, okamžitě je třeba ho změnit?“ odfrkla rozezleně. „Lžete mi. Ty i Harry. Dokonce se... dokonce nejlepší přátelé se ode mě odvracejí. Co jsem vám udělala, že už mi nevěříte? Vždycky jsem stála při vás, nikdy bych vás neopustila, a vy...,“ rychle zamrkala a snažila se zahnat slzy. Nebude plakat, podruhé už mu tuhle svou stránku neukáže. Byla dospělá, silná a nezávislá žena.

„Ráno... ráno se všechno dovíš a pak ti to vysvětlím.“ Weasleyho hlas se nakonec zlomil. Zvládnul mnohé, ale rozhodně nebyl imunní vůči ženským slzám. Znal Hermionu natolik, aby poznal, že je právě na pokraji slz. „Slibuji.“

„Proč, Rone? Proč ne teď? Proč ty tajnosti?“ dívala se na něho s bolestí v očích. V tu chvíli se cítila strašně osamělá.

„Protože nemůžu... Není to moje tajemství, nejde tu o mě,“ povzdechl si a prohrábl si rukou vlasy.

„Takže jsem měla pravdu...“ Musel přistoupit blíž, když se s povzdechem opřela o zeď a téměř zmizela za brněním. „Bolí to, Rone. Opravdu to bolí, když ti někdo, koho považuješ za rodinu, náhle přestane věřit.“

„Sakra! Musíš pochopit...,“ rezignovaně se k ní trochu naklonil, aby je nikdo neslyšel. „Nemůžeš nám prostě důvěřovat? Je to trochu komplikované.“

„Rone,“ popadla ho pevně za paži. „Do čeho jste se zase namočili?“ natočila hlavu a podívala se mu do očí.

„Do ničeho. Opravdu, sakra...,“ mírně zrudl. Nevěděl, jak z téhle situace vybruslit. „Harry a Draco zítra všechno vysvětlí. Nenaléhej a prostě počkej.“

„Počkám, samozřejmě, že počkám,“ vzdychla a opřela si hlavu o chladné zeď. „Mám o vás strach, to je vše. Najednou jste se stali tak tajemní. Možná si toho nikdo jiný nevšiml, ale já vás až moc dobře znám. Navíc Malfoy... Nikdy bych si nemyslela, že se spřátelíte. Neříkám, že je to špatné, byl nejvyšší čas zakopat válečnou sekeru, ale zaskočili jste mě. Chápu, že Harry... nakonec je to jeho manžel, ale ty? Nevěřím, že bys na Draca jen tak bez příčiny změnil svůj názor.“

„On není tak špatný, trochu jsme si povídali a… no... byl v pohodě.“ Ron zíral na obrázek, který visel nalevo od jeho hlavy. „Navíc, Harrymu na tom záleželo,“ zakončil rozpačitě.

„Dobře, nechme toho,“ obrátila oči v sloup. „Věřím vám, i když vůbec netuším proč. Poslední dobou mi k tomu nedáváte důvod. Ani ty, ani Harry.“

„Díky,“ vydechl úlevou a pousmál se. „Nemám rád, když se zlobíš.“

„Prostě si pamatuj, že kdyby cokoli selhalo, jsem vaše kamarádka.“

„No, já to přece vím,“ podíval se na ni a zaznamenal, že tenká látka opět sklouzla z jejích ramen. „Ale to s tím šálem bylo stejně přes čáru,“ zamumlal, přitáhl ho a měkkou tkaninou pevně zahalil její ramena.

„Ronalde Weasley, myslím, že žárlíš,“ odfrkla. Hněv byl pryč, a na jeho místo se plížilo pobavení.

„Ten chlap mě prostě rozčiluje. Jsi křehká žena, někdo se o tebe musí starat.“

„Merline! Po tolika letech ti došlo, že jsem žena. Nevím, jestli to mám brát jako lichotku, nebo se urazit,“ zafuněla, jak se snažila potlačit smích. Sehnula se, prošla mu pod rukou a zamířila k velké síni. „Pojď, vrátíme se. Někdo se musí postarat o hosty.“

„Jasně, jasně.“ Pohnul se za ní a zpod přivřených očí si prohlížel její tvary, silně zdůrazněné pod přiléhavými šaty. „Co je to vůbec za oblečení, více odhaluje než zakrývá.“

„Rone!“

„No, vždyť jsem nic neřekl,“ zasténal obranně a rozjímal nad jejími holými zády, které byly viditelné pod průhledným šálem. „Tolik hostů, polovinu ani neznám,“ zamumlal si pod vousy.

„Říkal jsi něco?“ zastavila se a naštvaně na něho pohlédla.

„Nic, jen přemýšlím nahlas.“ Popadl ji za ruku a přitáhl doprostřed místnosti. „Smím prosit?“

„Oh, Rone, možná později,“ podívala se směrem k Lupinovi, který na ni zamával. „Slíbila jsem Remusovi, že si s ním promluvím.“

„Dobře, žádný problém,“ podrbal se rozpačitě na hlavě. „Tak já...,“ s úlevou si všiml dvojčat, která stála u protější zdi, „půjdu za Fredem a Georgem.“

„Díky, Rone, najdu tě později,“ přikývla a šla k poslednímu z Pobertů.

„Jo, jasně, že najdeš. Nakonec tě někdo po tom všem musí doprovodit do tvého pokoje.“ Jeho oči vrhaly blesky, když cestou k bratrům prošel kolem Fabiena, který se bavil s Michaelem.

ooOoo

Red Hills - 33.