Red Hills - 33.

Autor: Akame Sora
Překlad: Nade

Tak tady máme další pokračování. A opět Vám tady vyjmenuji zlatíčka, která mě neustále podporují v mém snažení: Charli, Lafix, Káťa, mathe, Bobo, Zuzana, Achája, bacil, Jutaki AiShine, kali, Saskya, Jenny a jeden anonymek, který přiznal, že je to jeho PRVNÍ slash na ff HP. Jsem moc ráda, že se líbí.
:-DDDD
Takže pokud někdo máte chuť, můžete našemu anonymkovi v komentářích doporučit ty nejkrásnější povídky z našeho světa. :-D Jsem zvědavá, jestli tam narazím na nějakou, kterou ještě neznám. Já osobně doporučuji 'Zachraňte Draca Malfoye' na http://hp.kizi.sk (je v češtině a já ji miluju).
Krásně se bavte!

33. Kapitola

„Nechápu, proč ji stále odmítáš.“ Hermiona si pohrávala  s ubrouskem, co ležel na stole. „Nemůžeš žít navždy v minulosti, Remusi.“

„V mém věku...“

„Přestaň,“ odfrkla. „Je ti čtyřicet dva let a jsi kouzelník, to pro vás není žádný věk.“

„Pro nás,“ opravil ji jemně.

„Jsem dítě mudlů,“ připomněla mu tiše. „Nemyslím, že budu si budu užívat světa ještě s dvěma sty roky na krku, ale o tom tady nemluvíme. Jsi mladý a odpíráš si veškerá potěšení. Válka skončila, měl bys začít žít pro sebe a ne jen pro jiné.“

„Skončila,“ pokýval hlavou. „Ale vzala si příliš mnoho.“

„Nech ji odejít,“ uchopila ​​ho za ruku a prosebně mu pohlédla do teplých jantarových očí. „Tonksová tě milovala, nechtěla by, abys zbytek svého života strávil sám. Čtyři roky jsou na truchlení dostatečně dlouho.“

„Nechápeš to. Oni všichni... James, Lily, Sirius, Tonksová... Každý, komu jsem věnoval své city...,“ upil si lok a potřásl hlavou. „Jsem špatný společník. Ples ještě neskončil, máš se bavit a ne tady sedět se svým starým profesorem.“

„Ale, prosím tě,“ stiskla jeho ruku pevněji. „Dám ti pokoj, když budeš souhlasit, abych se s ní seznámila. Z toho, co vyprávíš, je to velmi milá žena. Mám volný příští víkend...“

„Za úplňku,“ rozesmál se smutně. „To by mohlo být trochu obtížné, jak pro ni, tak i pro mě.“

„Oh, omlouvám se,“ začervenala se mírně. „Úplně jsem zapomněla. Vaří ti profesor Snape ještě pořád Vlkodlačí lektvar?“

„Díky Merlinovi, ano. Dokonce jsme se dohodli i na množství a teď si jeho dobrodiní užívá i Kaelyn.“

„Zajímalo by mě, proč to nevyrábí v masovém měřítku.“

„Znáš Snapa, je tvrdohlavý,“ povzdechl si a rozhlédl se po místnosti. „Nevidím Harryho. Jak se má? Jak se mu v tom nešťastném manželství daří?“ zeptal se, aby změnit téma, které mu bylo nepříjemné.

„Lépe, než jsme si dokázali představit,“ pousmála se jemně Hermiona. „Myslím, že Malfoye  akceptoval.“

„Opravdu?“ podíval se na ni překvapeně. „Přiznávám, že ten svazek pro mě byl velké překvapení. Nikdy by mě nenapadlo, že ty dva spojí osud.“

„V šoku byli zřejmě všichni,“ pokrčila rameny. „Zpočátku jsme hledali možnost rozvázání, ale to spojení nemá žádnou skulinku, nemohli jsme nic dělat. Podívala jsem se snad do každé knihy. Ale teď... No, přestala jsem se v tom šťourat. Malfoy se změnil, Harry na něho má dobrý vliv.“

„A co Ron? Jak to snáší on?“

„No, spřátelili se, nedávno dokonce dostal pozvání na pivo.“ V jejím hlase byl cítil sarkasmus.

„A ty? Jak jsi na tom ty?“ díval se na ni pozorně.

„Mám hodně práce,“ odpověděla vyhýbavě. „Děti zabírají spoustu času.“

„Hermiono...“

„No, já jen... Víš, jak to je, kluci a jejich chlapské rozhovory,“ sáhla po sklenici punče, upila a pak si ji s podezřelým zaujetím prohlížela. „Pro ženy nepříliš zajímavé.“

„Od kdy s tím máš problém? Vy tři jste byli nerozluční.“

„Byli.“ Nápoj byl vychlazený a měl nakyslou příchuť třešní. Vypila všechno a natáhla se pro džbán, který stál na stole, aby si nalila další. „Dospěli jsme. Ne, že bych si stěžovala,“ zavrtěla hlavou. „Každý z nás má prostě své vlastní problémy. Harry má na hrbu celou školu společně s investory a financemi. Ron se stará o famfrpál a tréninky mu zabírají mnoho času, a já... No, já jsem vedoucí koleje,“ odmlčela se, aby se získala čas a vyprázdnila další sklenku. „To je vše,“ usmála se široce. „Zatančíš si s bývalou studentkou?“ naklonila hlavu a věnovala mu veselý pohled.

„S největší radostí.“

....

„Takže... ty říkáš, že Malfoy není tak špatný?“ Fred se opíral o zeď a s rukama založenýma na prsou zíral na svého bratra, jako by mu najednou narostla druhá hlava.

„A pili jste spolu pivo...“ George si klepal prstem na bradě a pozorně ho sledoval. „Ověřil sis, co v něm bylo?“

„Nechte toho, dal mi ho Harry. Vymýšlíte si morbidnosti,“ obrátil Ron oči v sloup a při tom stále pozoroval Fabiena, který tančil s Michaelem. „Harry je s ním šťastný, to mi stačí.“

„Dospěl,“ pohlédl Fred vědoucně na dvojče.

„Náš maličký bratříček.“  George natáhl ruku a pocuchal zrzavou hřívu mladší ratolesti Weasleyů. „Stal se dospělým, jak vzrušující.“

„Přestaňte!“ Ron ustoupil z dosahu rukou svého bratra. „Jsem vyšší než vy.“

„Výška není důkazem rozumu, ale jestli jsi uznal Malfoye...“ Fred následoval Ronův pohled a uznale hvízdl. „Ronalde, že by se tvůj vkus konečně pozvedl na úroveň? Nebo je to vliv ušlechtilé aristokracie, v jejíž společnosti se teď pohybuješ?“

„O čem to...,“ pohlédl na něho udiveně Ron.

„Po celou dobu, co se bavíme, nespouštíš oči z toho velmi sexy bruneta. Opravdu výjimečný zadek, že by měl jeden chuť...“

„Zbláznil jsi se?“ Mladší Weasley zuřivě zaťal pěsti. „Ten... ten... Frantík,“ vyplivl poslední slovo, „se celý večer točí kolem Hermiony a Michaela. Je divný, jenom na něj dohlížím.“

„Ale, Rone, jen se neostýchej, nám to můžeš říct. Víš, co se říká... Aby měl život šťávu, tak je fuk, jestli jednou holka, jednou kluk,“ zachechtal se vesele George.

„Nekopl tě v dětství do hlavy Troll? Já nejsem gay!“ zařval, až se k němu několik lidí zvědavě otočilo, díky čemuž krvavě zrudnul. „Nemám rád chlapy tímhle způsobem,“ zamumlal tišeji.

„Nerozčiluj se, vylítne ti tlak a ještě sebou sekneš.“

„A pak bychom museli toho sexy klučinu požádat, aby nám tě pomohl odnést do ložnice a přivést zpátky k životu,“ zachichotal se Fred, potěšený stále vzrůstajícím bratrovým rozčilením, a vtiskl mu do ruky sklenici punče. „Napij se a uklidni. Jak chceš, zůstaneme tvými hrdiny a ochráníme tvůj panický zadek.“

„I předek,“ mrknul vesele Fred.

„Rodina, to je čisté zlo,“ Ron upil z nápoje a uznale mlasknul. Úsměv dvojčat se automaticky rozšířil.

„Zraňuješ naše city, jen o tebe máme starost.“

„Víš, leštit si sám koště je sice obohacující, ale vždycky je lepší, když to někdo udělá za tebe. Ahoj, Harry!“ Fred zamával na Pottera, který právě společně s Dracem vstoupil do místnosti. „Malfoyi, zdravíme i tebe. Změnili jste si ohozy?“

„A účesy...“

„Před tím měl Malfoy vlasy sčesané dozadu.“

„A teď má patku.“

„A Harry...“

„Harry je jako obvykle.“

„Díky,“ zastavil se před nimi Potter. „Nešlo by to hlasitěji? Hosté na druhé straně sálu vás pravděpodobně neslyšeli,“ zasyčel a bouchnul do zad Rona, který se už nějakou chvíli dusil punčem. „Jsi v pořádku?“

„Díky, chlape,“ zaskřehotal a utřel si zaslzené oči.

„Tak co? Řeknete nám, kdeže jste to byli, když jste nebyli tady?“ hleděl na ně Fred se zájmem a ignoroval mladšího bratra, který chrčel v agónii.

„Intenzivně jsme relaxovali,“ odpověděl ironicky Draco.

„Nějaké podrobnosti?“ projevil George výrazné zaujetí. „Harry, byl jsi kapitán nebo odrážeč?“

„Nalej mi,“ podal Ron, s hysterií v oku, svou sklenku rozesmátému Harrymu.

„Záleží na tom?“ podal Potter příteli punč. „Když chceš rozehrát zápas, potřebuješ dobrý tým.“

„Merline, famfrpál už nikdy nebude stejný.“ Ron se začervenal ještě víc a s obtížemi polknul třešňový nápoj.

„Nefňukej, je nejvyšší čas, aby ti někdo vyjasnil, že ruka není tvůj jediný přítel,“ poklepal Fred bratra po rameni. „Mimochodem, vždycky jsem si myslel, že manželství je jako odvykací kůra na všechny touhy.“

„Řekl Weasley,“ vrhl na něho Draco lítostivý pohled.

„To byla rána pod pás,“ ušklíbnul se George.

„Jdu za Hermionou!“ Ron pevně sevřel sklenici v prstech a zamířil směrem ke Grangerové, která právě ukončila tanec.

„Neměli jsme mu naznačit, aby s tím punčem přibrzdil?“ Fred zamyšleným pohledem provázel bratrův mírně nejistý krok.

„Proč? Ať se uvolní. Pokud jde o ‚ty věci‘, stále se chová jako dospívající panna, navíc vychovaná v zamčené věži,“ pokrčil rameny George.

„Pil jsem ten punč, je nealkoholický.“ Harry se podíval na džbánek stojící na stole. „Nebo ne?“ vrhnul podezřívavý pohled na dvojčata.

„To je ale odporné, Harry, jako bys nám vůbec nevěřil,“ udělal Fred obličej zraněné nevinnosti.

„Upravili jste ho! Godriku...“ Potter s hrůzou rozhlédl po místnosti a hledal nějaké podivné nepředvídatelné známky aktivity dvojky, ale žádné kanáří peří, prodloužené uši nebo jiné nežádoucí atrakce v dosahu svého pohledu nezaznamenal.

„Myslím, že se dobře baví.“ Dracovi se mírně zvedl koutek úst, když přešel ke stolu a nalil dvě sklenice podezřelého nápoje. Jeden z nich dal Harrymu a k druhému opatrně přičichl. „Co je v tom?“

„Trpasličí sen?“ odkašlal si Fred a uhnul pohledem. „Devětkrát zředěný!“ dodal obranně.

„Do Trollí prdele, nehráblo vám úplně? To je zatraceně silné!“ Potterovy oči se rozšířily šokem.

„Dali jsme tam jen lahvičku.“

„Možná jednu a půl...“

„Zabijte mě...“

„Není to špatné.“ Harry nevěřícně zíral na Draca, který právě dopil svůj punč. „Alkohol není cítit, ale je to jen mylný dojem. Dokonale vyvážené.“

„Děláš si srandu?“ Potter nemohl uvěřit, že Zmijozel tak snadno přistoupí k pití alkoholu na večírku, na kterém se nakonec sešla poměrně velká skupina důležitých lidí. Pohlédl na dvojčata, která v tu chvíli vypadala, jako by se právě jako o závod začala nadouvat hrdostí.

„Uklidni se, Harry. Podívej se na ně,“ rozmáchl se rukou po místnosti. „Jsou ztuhlí, jako by jim někdo strčil hůlku do zadku, trochu uvolnění nikomu neublíží.“

„Říká to dobře,“ blýskl George zuby. „Očividně jako Malfoy, a člověk.“

„Děkuji za ujištění, že patřím k masám. Až do teď jsem si myslel, že jsem nad nimi,“ zvedl Draco obočí v ironickém gestu.

„Můžeš se spolehnout, že tě vždycky stáhneme z oblak.“

„Nepochybuji, že se o to znovu pokusíte. Teď mě omluvte, povinnost volá.“ Podíval se na Harryho, který ještě pořád nepřátelským pohledem propaloval punč, který držel v ruce. „Dopij to a přijď za mnou. Rosbery dostihl Severuse, někdo ho musí zachránit a současně mu zabránit proklít jednoho z hlavních investorů.“

„Rosbery? Ten od užitkového přeměňování?“ provázel Fred Malfoye pohledem. „Prý je neuvěřitelně bohatý, pochází z Itálie a s hůlkou dokáže dělat úplné zázraky.“

„Dokonce i z Doupěte by asi dokázal udělat Weasley Manor,“ povzdechl si teatrálně George. „Ginny by byla konečně šťastná, kdyby se mohla předvádět v salónu.“

„Hmm...“ Harry nepřítomně přikývl. „Může být třeba divotvorce, ale člověka dokáže ukecat k smrti. No jo vlastně, nikde jsem neviděl Ginny.“

„Prý je nemocná,“ pokrčil Fred rameny. „Nebo tak to aspoň tvrdí ten její chlápek. Bez urážky, Harry, ale podle mě tady dnes prostě být nechtěla.“

„Chápu,“ přikývl Harry. Pochyboval, že by po tom, co se stalo o jeho svatební noci, chtěla Ginevra školu jakkoli navštívit. Pravděpodobně by se v jeho a Dracově přítomnosti cítila trapně. Občas opravdu litoval, že se to tak zvrtlo. Možná k ní nedržel žádné romantické city, ale měl ji opravdu rád a už dávno jí ten politováníhodný incident odpustil. „Tak ji ode mě pozdravujte.“

„Jasně, bude mít radost.“

„Ano.“ Harry o tom jaksi pochyboval. Chvíli sledoval, jak Draco představuje Rosberyho ministrovi školství, aby po pár minutách zanechal oba muže o samotě a i s Mistrem lektvarů se vzdálil.

Draco... Ve vzpomínkách se vrátil do okamžiku, kdy se milovali ve věži. I když působil uvolněně a šťastně, celou dobu myslel jen na to, co v tom jednom okamžiku, těsně před vyvrcholením, uviděl v Malfoyových očích. Jistě, nemohl popřít, že se za ty měsíce vzájemně sblížili, a společný boj za Samuela měl taky svou váhu, ale... Nikdy si nemyslel, že by mohl... Tak najednou... Vlastně se cítil trochu omráčený. Ne, to prostě není možné, byla to jen síla okamžiku, blikající pochodně, nálada, hudba. Jedno se spojilo s druhým a tak se mu zdálo, že něco cítí a... Draco taky.

Naprostá paranoia! Kdyby nebyl totálně zmatený, sám sobě by se vysmál.

Obrátil se k dvojčatům, ale ti už stihli někam odejít. Rezignovaně zvedl sklenici k ústům a vypil svůj punč. Ano, něco silnějšího mu určitě přijde vhod.

„Harry.“

„Fabiene,“ usmál se při pohledu na Francouze. „Jak se bavíš?“

„Skvěle. Michael je úžasný společník a Hermiona... inteligentní, vtipná, takovou kamarádku ti opravdu závidím.“

„To jsem rád. Draco předpovídal, že se s Herminou dokonale shodnete.“ Harry byl opravdu potěšený tím, že Francouz chválil jeho přátele.

„Ty a Draco vypadáte jako velmi šťastný pár.“ Fabien ho za ruku odtáhl směrem ke stolku ukrytému za posledním sloupem. „Musíte se cítit úžasně, myslím, že vaše magie tomu pomáhá.“

„Eh... ne tak docela.“ Harry zíral do sklenice. „Je to spíš... obchod.“

„Obchod?“ Fabien přimhouřil oči a intenzivně na Harryho zíral. „To si nemyslím, Harry. Víš, Draco je můj dobrý přítel a já jsem vás dnes večer pozoroval. Můžu být, jak vy říkáte, naprostý buzík, ale nejsem slepý.“

„Fabiene! Nikdy bych tě nenazval, jak si to vůbec můžeš myslet?“  zíral na něho překvapeně Harry.

„Ale já neříkám, že ty, Harry,“ mávnul Francouz ledabyle rukou. „Já prostě nejsem dominantní typ, mám rád silné muže a považuji se za velmi citlivého člověka,“ mrknul pobaveně na Harryho. „Dá se říct, že v sobě mám více z jemnosti žen. Ale... Nejsem hloupý, jak už víš. Mám oči a vidím, jak se celý večer stíháte pohledy. Je v tom touha... touha a majetnictví.“

„Fabiene, víš, že ten punč je okořeněný alkoholem?“ Harry poklepal nehtem na sklenici.

„Samozřejmě, okamžitě jsem to vycítil, jak jsem řekl, jsem velmi citlivý, i pokud jde o chuť,“ usmál se a odhodil si vlasy na záda. „Znám Draca,“ zvážněl. „Vím, čím si prošel, a vím, kolik obětoval. Vždycky hledal... sounáležitost. Nevím, jestli jsem použil dobrý výraz. Vřelost, to je lepší, hledá vřelost, protože ji nikdy neměl. Znáš jeho rodiče?“ Harry zmateně pokýval hlavou. „Lucius a Narcissa nejsou vřelí lidé.“

„Ale jsou to jeho rodiče, v té rodině vyrůstal.“ Harry, stále víc zaujatý rozhovorem, si přitáhl židli blíž. „Vychovali ho.“

„Vychovali... Myslím, že ho spíš cvičili, školili. Draco se jim nikdy nesměl protivit. Byl velmi hrdý na jméno Malfoy, protože mu otec vždy tvrdil, že jsou lepší, důležitější. Moje rodina byla vhodná, protože jsme čistokrevní, ale... Draco žádné přátele neměl, musel se nad to povznést. Přítel znamená slabost a Malfoy nemůže být slabý.“

„To je šílené.“ Harry věděl, že Lucius a Narcisa byli chladní lidé, ale vždycky si představoval, že Zmijozel vychovaný v bohatství měl všechno a žil skutečně šťastný život. Nejednou si položil otázku, proč se vlastně přidal na stranu světla, ale nikdy na ni nedostal odpověď.

„Miluješ ho?“

„Eee... Nevím, co ti Draco řekl vám o naší svatbě.“

„Myslím, že se v tom docela dobře orientuju, poslal mi sovou spoustu dopisů. Chápu, že jste svatbu neplánovali.“

„Pak taky chápeš, že to nebyl svazek z lásky.“ Harry se usmál na otce jednoho ze studentů, který procházel okolo. Pan Caleb se se školou svázal nejen jako investor, ale také do ní poslal svého syna. Když je míjel, Harry instinktivně použil kouzlo soukromí, protože nechtěl, aby někdo náhodně vyslechl jejich rozhovor. Mezi hudbou a shonem to možná bylo zbytečné, ale bystrozorský výcvik ho naučil ostražitosti.

„Tehdy ne, já vím,“ pokýval Fabien hlavou. „Ptám se na teď.“

„Nemyslíš, že je to soukromá záležitost?“ Harry si dolil punč, protože cítil, jak mu vysychá v krku.

„Nikoli soukromá, pokud jde o Draca. Považuji ho za bratra, hodně pro mě znamená.“

„Je to složité.“

„Láska nikdy není prostá.“ Fabien se opřel na židli a zkřížil nohy. „Neublížíš mu, že ne?“

„Proč bych mu měl k čertu ubližovat? Mám ho rád, jsme...,“ zarazil se v rozpacích. Čím vlastně byli on a Draco? Úředně byli, samozřejmě, manželé a také byli milenci. Ale jaké city je ve skutečnosti pojily? Byli kolegové? Přátelé? „Jsme spolu,“ dokončil rozpačitě, když si vzpomněl na své vlastní emoce před pár minutami.

„Spolu...“

„Partneři, víš... manželství a společný zájem.“

„Takže mezi vámi není náklonnost?“ naklonil se k Harrymu se zajiskřením v očích.

„Ne, absolutně nic takového,“ zavrtěl Harry hlavou, stále zmatenější a s pocitem, že se to nějak neshoduje s pravdou.

„Oh...“ usmál se provokativně Fabien. „Vlastně je to dobře.“ Zvedl ruku a na prst si navíjel jeden z pramenů svých dlouhých vlasů. „Řekni mi...,“ zašeptal, když přiblížil svou tvář k jeho. „Jak silný je ten svazek? Opravdu nemůžete s nikým jiným?“

„No... Obávám se, že ne...“

„A zkoušel jsi to, Harry?“ Francouz spustil pramen, který mu jemně spadl na rameno, ale stále na něho významně hleděl s mírně nakloněnou hlavou.

„Já... Nechci to zkoušet.“

„Opravdu?“

„Ano, já...“ Merline, ten chlap byl tak zatraceně pohledný a jeho hlas byl právě teď tak nádherně chraplavý. Ale i když Harry oceňoval jeho přednosti, ke svému vlastnímu překvapení cítil jen rozpaky a budící se rozmrzelost.

„Myslíš, že by žárlil?“ Fabien téměř předl.

„Jak mám...“

„Finite Incantatem!“ Někdo náhle zrušil diskrétní kouzlo. Harry, stále zaskočený obratem situace, trhl hlavou, aby pohlédl přímo do Dracových bouřkových očí. „Vidím, že se beze mě dobře bavíte,“ řekl tiše a klidně.

„Seznamuji se s tvým manželem, Draco. Je to velmi podnětný společník,“ podíval se Fabien se širokým úsměvem na svého přítele a napřímil se na židli.

„O tom nemám žádné pochybnosti.“ Malfoyův úsměv byl tak dokonale veselý, tak přívětivý a... nedosáhl k očím. „Harry, nemáš nic proti tomu, když ti ukradnu Fabiena na tanec?“

„Ne, samozřejmě.“ Harry se cítil velmi hloupě. Doufal, že si Draco nepomyslel nic špatného. Vždyť přece nic nedělali, no ne? A Fabien... žertoval.

„V tomto případě, smím prosit?“ Malfoy se otočil a vyrazil směrem k tančícím párům. Francouz vstal a urovnal si oblečení.

„Tady máš svou odpověď,“ mrkl vesele, následoval svého přítele a zanechal ohromeného Pottera samotného.

Harry chvíli nehybně seděl, pak vstal a otřel si zpocené dlaně do svých šatů. Co to sakra bylo? Co se mu Fabien snažil naznačit? A proč se cítil tak zmanipulovaný? Úplně vyhozený z rovnováhy přistoupil ke stolu s nápoji.

„Jste spokojený, pane Pottere?“ Syčící hlas ho zastavil na místě. Otočil se a podíval se přímo do Snapových temných očí.

„Nerozumím.“

„Jistě, že rozumíte,“ odfrkl si. „Ve skutečnosti nejste úplný idiot.“

„Mám to považovat za kompliment?“ zkroutil Harry ironicky ústa.

„Můžete to považovat, za co chcete, Pottere.“ Snape ho drapnul za rukáv a odtáhl ho do rohu místnosti. „Nebudeme tu dělat představení, na rozdíl od vás nemám publikum rád.“

„Do prdele, o co ti zase jde? Začínám si myslet, že když nikoho neseřveš, považuješ den za úplně ztracený.“ Potter se zastavil a opřel se o sloup. Malý elf zatřepotal svými křídly a půvabně se uklonil.

„Řekni mi, Pottere, v kterou chvíli jsi zapomněl, že žiješ v manželství?“ Mistr lektvarů zjevně zuřil. Harry už si dávno všiml, že když Snape začne mluvit hedvábným, tichým hlasem, lze očekávat to nejhorší.

„Na to nikdy nezapomínám. Snad si nemyslíš, že bych mohl.“

„Mám to chápat tak, že Draca považuješ za...“

„Svazek mi to nedovolí,“ přerušil ho dřív, než muž rozvinul svůj proslov.

„Svazek.“ Z nějakého důvodu klesl hlas Mistra lektvarů o celou oktávu a Nebelvír přeběh po zádech záchvěv strachu. Najednou se cítil zpátky ve třídě lektvarů, Snape se skláněl nad jeho kotlíkem a bylo jasné, že je všechno špatně a nemůže počítat se žádným milosrdenstvím.

„A co jsi čekal? Merline, jsem s ním magicky spojený a nemůžu ho zradit, ačkoli se mi to snažíš podsunout.“

„Samozřejmě, že nemůžeš, i kdybys chtěl. To je jistě potěšující.“ Na tváři Severuse se objevila hořkost.

„Nekritizuj něco, o čem nemáš ani ponětí.“ Harry uvažoval, v jaké chvíli se skutečně příjemný večer proměnil v řadu dvojsmyslů a výčitek. „Nemáš na to právo.“

„Problém je v tom, Pottere, že já mám právo. Draco je můj kmotřenec a já nedovolím, abys mu ublížil. Nezraníš ho, a pokud ano, slibuji, že budeš litovat po zbytek svého mizerného života,“ přimhouřil oči a probodl Harryho intenzivním pohledem. „Ne nadarmo mi říkají Mistr lektvarů.“

Nebelvír oněměl. Neuvěřitelné, že během několika minut mu už druhá osoba předhazuje údajnou touhu Malfoyovi ublížit, ale tak jak Fabien pouze vyslovil prosbu, tak...

„Ty mi vyhrožuješ?“ protáhl a přeměřil si muže zlověstným pohledem.

„Varuji, pane Pottere, zatím se to k vyhrožování ani nepřiblížilo. Ujišťuji, že byste poznal, kdyby to tak bylo. A teď pohněte tím svým zadkem a běžte se rozloučit s odcházejícími hosty. To pravděpodobně náleží k vašim povinnostem.“ Otočil se a zmizel v postranní uličce, za ním vlál jeho neodmyslitelný černý plášť. Jak tak za ním Harry hleděl, mohl by přísahat, že ten chlap pod ní schovává  obrovská, blanitá křídla. Otřásl se a pohnul se směrem na chodbu, kde se první hosté připravovali na přenos.

....

„Mluvil jsem s Fabienem.“ Draco vyšel z koupelny a zamířil k posteli, na které ležel Harry.

„A?“ Potterův hlas zněl i přes únavu jasně. Byly skoro čtyři ráno a teprve před chvílí se rozloučili s posledními hosty. Ron a Hermiona, k jeho překvapení, opustili večírek už dřív a vymlouvali se na únavu. Potter měl podivný pocit, že oba vypili příliš mnoho dvojčaty upraveného punče.

„Nevrací se hned do Francie,“ opřel se Draco o prádelník a upřeně ho pozoroval.

„Ano, zmínil se, že musí vyřídit nějaké záležitosti a popřemýšlet o investování do naší školy.“ Fabien to vlastně navrhl těsně před odchodem.

„Víš, kde se rozhodl zůstat?“ Malfoy od něho odtrhl pohled a nenuceně si prohlížel své nehty.

„Upřímně řečeno, nemám tušení,“ pokrčil Harry rameny. „Ale myslím, že Michael to vědět bude. Z toho, co říkal, se také hned nevrací domů. Ale jsem překvapený, že nejsi informovaný, vždyť jsi jeho přítel.“

„Michael?“ ignoroval Draco jeho rýpnutí.

„Hm...,“ pokýval hlavou. „Mám pocit, že si padli do noty,“ usmál se spokojeně.

„Nevadí ti to?“

Harry překvapeně zvedl hlavu. Zdálo se mu to, nebo v tónu, kterým se Malfoy zeptal, zaznělo podezření?

„Ne, a mělo by?“ zeptal se tiše.

„Zdálo se mi, že Michael a ty...,“ Draco si odkašlal, odhodil župan a vklouzl pod přikrývku. „Ale možná...,“ dodal opatrně, „jsem dělal ukvapené závěry.“

„Kdysi, jistě.“

„Oh...“

„Rozešli jsme se už před dlouhou dobou, teď jsme přátelé.“ Harry si upravil polštář a pohodlně si lehl na záda. „Michael se nedávno rozešel se svým přítelem. Myslím, že Fabien mu padl do oka, a navíc...,“ zaváhal, „myslím, že zájem je oboustranný.“

„A ty, věříš na lásku na první pohled a usilovně je podporuješ.“ Harrymu se zdálo, že Malfoyova ironie byla nucená.

„Nevěřím na pohádky, Draco,“ usmál se a otočil se k muži. „Ale přiznávám, byl bych rád, kdyby z toho něco vzešlo.“

„Chápu.“ Malfoy ho chvíli pozoroval a pak si zakryl rukou ústa, protože široce zívl. „Je chladno,“ postěžoval si náhle. „Proč musím spát u okna? Nejsem zvyklý na průvan. Posuň se,“ přisunul se k Harrymu a přitiskl záda k jeho hrudi. „Věděl jsem, že tvoje část postele je teplejší. To je tak nespravedlivé.“ Ještě několikrát se zavrtěl, jak se pro sebe snažil najít pohodlnou polohu.

Harry si povzdechl, s mírným úsměvem zabořil tvář do jeho jemných vlasů a s požitkem vdechoval vůni, kterou vydávaly.

„Na hrdinu jsi děsně křehký aristokrat.“

„Je chladno.“

„Ale jistě.“ Potter přehodil nohu přes jeho bok, přitiskl ho blíž k sobě a rukama ho objal kolem pasu. Chvíli tiše ležel a čekal na další Zmijozelovo fňukání. „Je ti tepleji?“ zeptal se na konec. Odpovědělo mu ticho a klidný Dracův dech. Povzdechl si, jemně přejel chodidlem po noze manžela a těšil se z tepla jeho těla. Pomalu ho začal naplňovat pocit uspokojení a něco, co vonělo mužem, vedle kterého ležel. „Nox“.

ooOoo

Red Hills - 34.