Red Hills - 41.

Autor: Akame Sora
Překlad: Nade

Díky všem, kteří jste mi zanechali komentář. Ani nevíte, jak se tu tetelím blahem. :-D
Charli, Jenny, Saskya, Káťa, Bobo, Lafix, Zuzana, Achája, gesi, Nixal, Mononoke,bacil, Lily, Jutaki AiShine, Anna a Kali, moc jste mě potěšili.
A nyní.... Čtěte!

41. kapitola

Harry miloval zahrady, které obklopovaly hrad. Mnohokrát se procházel po klikatých stezkách, které se vinuly mezi keři divokých růží, kapradím nebo zbytky sloupů, malebně porostlými svlačcem, které kdysi bývaly altánky v římské stylu. Častokrát v noci, když spánek nepřicházel, vycházel ven nadýchat se čerstvého vzduchu a nechával v nepřetržitém proudu plynout své myšlenky, které se proplétaly mezi minulostí, současností a sněním, v němž se všechny plány a cíle plnily, škola byla dávána za vzor, studenti byli šťastní a přátelé vždy stáli po jeho boku. Draco mu někdy při těch nočních toulkách dělal společnost. Malfoy měl rád, když se mohl ponořit mezi vysoké zdi labyrintu a s perfektní přesností vždy trefil do jeho srdce. V altánu porostlém břečťanem, který se tam nacházel, dokázal sedět celé hodiny a nevidoucíma očima zíral na nebe, jehož kousek byl vidět malým světlíkem umístěným nad jejich hlavami. Harry si v takových chvílích dovolil naprosté uvolnění, zavřel oči a vdechoval vůni pozdního jara, dokud ho dotek na rameni nevytrhnul z říše fantazie a nevrátil zpět do reality, v níž byla jen noc, on a Draco. Společně se pak vraceli do hradu.

Ano, Harry ty zahrady opravdu miloval.

„Sakra, nesnáším tyhle popínavky,“ zavrčel Potter, když zase klopýtnul přes vyčnívající kořen. „Přísahám, že to tu před chvílí nebylo. Měl bych přikázat, aby celý terén vypleli a zasadili neškodnou trávu, která nebude představovat žádné nebezpečí v podobě zlomených končetin.“

„Samozřejmě,“ pokrčil Draco rameny. Víc si přisvítil hůlkou a s překvapující lehkostí se vyhýbal všem nerovnostem terénu. Zamířil k fontáně, u které byl naposledy viděn Samuel.

„Taky nechám vysekat keře, protože brání ve výhledu. Vůbec nechápu, proč jsem tomu nevěnovala pozornost už dřív. Vždyť to vytváří ideální místo pro úkryt a...“

„Harry.“ Malfoy zastavil a podrážděně pohlédl na muže, který ho doprovázel. „Sklapni. Vážně začínám uvažovat nad tím, jakým zázrakem jsi jako bystrozor přežil.“

„Co to s tím má společného?“ oponoval mu pobouřeně Harry.

„Jestli jsi na každé misi takhle nesmyslně brblal, měli tě tví kolegové už dávno zamordovat. Začínám obdivovat jejich trpělivost.“ Přešel k fontáně a rozhlédl se. „Řekneš mi konečně, co hledáme? Pokud si vzpomínám, tohle místo jsme důkladně pročesali, prověřili jsme každý možný úkryt a zatím jsme nic nenašli.“

„Hledáme míč.“ Harry se namířil hůlku na trávu a hledal ztracenou hračku.

„Míč...“ Draco na něho nevěřícně zíral. “Na co je nám, sakra, míč?“

„Protože je na něm vyhledávací kouzlo.“ Potter si zápěstím promnul oko, do kterého mu spadlo smítko prachu. „Jestli ho Samuel držel v rukách...“

„Harry... proč by ho někdo unášel společně s hračkou?“

„K přenesení stačí dotek. Předpokládejme, že Sam držel míč a někdo k němu přišel zezadu...“ Zamrkal, aby se ujistil, že to nepříjemné pálení přestalo a spokojeně zaznamenal, že jeho pohled opět získal svou ostrost.

„Nevěřím... Já prostě nevěřím, že jsi na to nepomyslel dřív,“ vrhnul na něho Draco vzteklý pohled. „Věděl jsi něco tak důležitého a dovolil jsi, abychom promarnili tolik času?“

„Zapomněl jsem!“ potřásl Harry hlavou. „Vím, že je to moje chyba, já jen... sakra...“

„Kouzlo.“ Malfoy netrpělivě zabubnoval prsty na okraj fontány a potlačoval hněv.

„Co?“

„Jak zní to kouzlo, které aktivuje vyhledávání míče? Na co myslíš, že se ptám?“ Navzdory tomu, že se snažil být klidný, jeho nervy začínaly pomalu povolovat. A nebylo to tím, že by byl naštvaný na Pottera, i když by chtěl. Strach nad ním prostě stále víc přebíral kontrolu a takové rozptylování si nemohl dovolit.

„Recupero.“

„Recupero!“ Draco silněji sevřel hůlku, když ucítil, že se mu zachvěla v ruce, jako by se mu snažil vytrhnout. „Tamtudy.“ Jeho zvolání zaznělo spíš jako zaskřípání, když mu nově nalezený pocit naděje sevřel hrdlo.

Proběhli kolem fontány, přeskočili několik roztroušených kamenů a zamířili směrem, kterým ukazovala hůlka. Draca na krku polechtal dech Pottera, který mu, stejně jako on zaujatý a plný víry, téměř šlapal na paty.

„Proč jsi zastavil?“ Harry se tázavě podíval na Malfoye.

„Protože stojíme před východem!“ odpověděl mu Draco. „Ať je Samuel kdekoli, teď už víme, že není na pozemcích školy.“

„To už jsme věděli předtím. Pobertův plánek...“

„Řekněme, že jsem tomu kousku pergamenu tak úplně nedůvěřoval,“ povzdechl si Malfoy a přešel k bráně. Potter vykročil za ním a když opouštěli bezpečný prostor školy, cítil, jak ochranné kouzlo jemně hladí jeho kůži.

„Draco... víš, že do areálu hradu nemohl nikdo vstoupit,“ Harry se jemně dotkl Malfoyovy paže. „Samuel musel sám opustit zahradu.“

„To je poměrně jasné a až ho dostanu do ruky...“

„Ujistíš se, že je celý a zdravý a poděkuješ všem bohům a mocnostem, že se ti ho podařilo získat zpět.“ Potter za bránou pozvedl hůlku a vrhnul Recupero. Tentokrát ucítil teplo a před jeho očima se na okamžik objevil obraz zarostlého a zanedbaného sídla. Vize zmizela stejně rychle, jako se objevila. „Kde jsem to...“ Harry svraštil čelo a snažil se vzpomenout, odkud zná usedlost, kterou mu kouzlo právě ukázalo.

„Rowle Manor.“ Draco udělal pohyb, jako by se chtěl okamžitě přemístit, ale Harry popadl Malfoye za ruku, ve které držel hůlku.

„Uklidni se, nemůžeš se tam jen tak objevit, úplně sám. Čekají jenom na to.“ Potter odtáhl vzpírajícího muže zpět za bránu do zahrady.

„Sakra, Harry, můžeme ho...“ Draco drtil mezi zuby další zaklení. „Pusť mě, ty idiote!“

„Ne!“ Harry pevněji sevřel jeho ruce a než Draco stačil protestovat, přemístil je rovnou do pokojů Mistra lektvarů.

„Co to vyvádíš!“ Draco byl skutečně naštvaný. „Každá minuta se počítá! Promarnili jsme už spoustu času! Měli bychom okamžitě vyrazit!“

„Uklidni se,“ zatlačil ho Harry tvrdě do křesla a obrátil se k Snapovi, který ten zmatek sledoval se zvednutým obočím. „Samuel se zřejmě nachází na Rowle Manoru.“

„Jak to víte?“ Snape opatrně vložil do torby dvě tmavě červené lahvičky, v nichž Harry poznal protikrvácivé lektvary.

„V době únosu držel míč. Hračka má na sobě vyhledávací kouzlo.“

„A víte o tom, protože...?“ Severus našpulil rty a intenzivně na Pottera zíral.

„Protože jsem ho koupil.“

„A informujete nás o tom teprve teď?“ Příchozímu Ronovi vytrhnul z rukou další lektvary a navzdory hněvu je pečlivě vložil do tašky.  „Jste chodící...“

„Severusi, přestaň.“ Dracův hlas byl tichý, ale Mistra lektvarů účinně umlčel. „Díky té hračce známe místo Samuelova pobytu.“

„To nevysvětluj ...“

„Teď není čas se dohadovat. Budete mít možnost se popasovat, až se vrátíme.“ Vstal z křesla a zamířil k východu.

„Počkej!“ Harry ho znovu popadl za rukáv kabátu. „Nemůžeš se tam takhle přemístit. Nevíš, kolik jich tam je, nevíš, jestli to není past. Když tě chytí, Samuela nezachráníš.“

„A co teda? Mám tady sedět a čekat, když on je tam a nevíme, co prožívá? Merline, musí být vystrašený, zmatený a... Když si pomyslím, že je sám mezi tou pakáží...,“ zaťal pěsti, ale přestal se pokoušet opustit místnost. „Jaký je tvůj plán?“

„Za prvé: musíme to oznámit bystrozorům.“  Zvedl ruku, když viděl, že ho chce Draco přerušit. „Osobně s nimi promluvím, objeví se až ve chvíli, kdy se dostaneme dovnitř. Tiše a bez problémů. Draco, já vím, že ministerstvu nevěříš, ale já jsem s nimi pracoval. Jsou to vycvičení lidé, neposerou to.“

„Zaručíš mi to?“

„Požádám o lidi, které sám vyberu. Souhlasíš?“

„Může být, ale zůstanou venku.“ Malfoy rozčileně obešel místnost a pak zastavil vedle Severuse. „Dům je určitě chráněný protipřemisťovacím kouzlem, jak se s tím vypořádáme?“

„Myslím, že to je moje práce.“ Ron se odvážil ozvat poprvé od chvíle, kdy vstoupil.

„Jsi Odeklínač?“ zeptal se ho překvapeně Draco.

„Bill mě hodně naučil, ještě než jsem vstoupil do řad bystrozorů. Pak už bylo snadné vybrat si obor, ve kterém jsem se chtěl školit,“ pokrčil Weasley rameny.

„Rozumím,“ podíval se na něho Malfoy s takovým uznáním, až Ron zrudl a vypnul své už tak působivě vysoké tělo. „Nějaké návrhy?“

„Peruánský Instantní Zatmívací Prášek. Fred a George by ho měli mít. Draco, máš ještě ten artefakt...“

„Ruku slávy? Ano, mám ji,“ ušklíbnul se nepatrně Draco. Prášek i ruku už kdysi použil a nebyla to příjemná vzpomínka.

„Dobře, to nám dá výhodu překvapení,“ přikývnul Harry. „Vezmu si neviditelný plášť a Severus se postará o lektvary.“

Snape se otřásl, když slyšel své jméno, vycházející z úst Nebelvíra. Dokázal snést, když ho ten člověk oslovoval příjmením, ale použití křestního jména považoval za nepřiměřenou důvěrnost.

„Nejsem váš poddaný, pane Pottere, a nedomnívám se, že vy jste ten správný člověk k rozdávání rozkazů.“

„No prosím,“ pohlédl na něho Harry s neskrývaným hněvem. „Máte lepší nápad? Jsem otevřený jakémukoli návrhu.“

„Samozřejmě.“ Snape jedním pohybem ruky s hůlkou zmenšil brašnu a zasunul ji do kapsy hábitu. „Budete informovat bystrozory. Až pan Weasley prolomí bariéry, budeme moci vstoupit dovnitř. Narušení štítů samozřejmě upozorní obyvatele. Bohužel, je to nevyhnutelné. Uvnitř nebude čas na diskusi. Předpokládám správně, že jako bývalý bystrozor jste už na Rowle Manoru byl?“

„Byl jsem tam jednou po zatčení Thorfinna Rowla. Prohledávali jsme usedlost, abychom zabavili černé magické artefakty.“

„Velmi dobře.“ Oblékl si plášť a hůlku zasunul do širokého rukávu. „Hned za vchodem se chodba rozděluje na tři části. Vy a pan Weasley se pod neviditelným pláštěm vydáte vlevo. Já si vezmu prostředek a Draco se s práškem a Rukou slávy vydá doprava. Bystrozorové vstoupí deset minut po nás a opět umístí protipřemísťovací kouzlo. Tím se zabrání úniku osob, které jsou uvnitř.“

„To je nelogické. Proč já a Ron, vyškolení Bystrozorové, půjdeme spolu, zatímco Draco bude sám?“ protestoval Harry.

„Já to zvládnu.“ Draco se svým kmotrem zřejmě souhlasil.

„Nevíme, kolik jich tam je. Je to zbytečné riziko!“

„Pane Pottere, uvědomte si, že Draco je opravdu velmi rozčilený. Neřku-li rozzuřený.“ Snape se zdál být svou pravdou přesvědčený.

„No jasně, Draco je rozzuřený. To rozhodně vyrovnává šance,“ vyprskl Harry.

„Bojoval jsem už s mnoha nepřáteli. Navíc, s práškem a Rukou slávy mám převahu zajištěnou,“ uklidňoval ho Malfoy.

„Jak se dovíme, že někdo z nás našel Samuela?“

„Použijeme hmotného Patrona. Objeví se před osobou, ke které byl vyslán.“ Snape měl odpověď i na tohle.

„To je všechno moc pěkné. Ron a já budeme mít plášť, Draco prášek, a ty?“ zabodl Harry pohled do Snapa.

„Bojíte se o mně, pane Pottere?“ Snape pozvedl obočí v ironickém úšklebku.

„Já jenom, že pak nemusíme mít čas, abychom se pro tebe vrátili. Budeš odkázaný jenom sám na sebe.“ Nebelvír přejel chladným pohledem jeho siluetu. „Pochybuji, že by se Draco s tvojí ztrátou vyrovnal.“

„Naštěstí jsou někteří z nás obeznámeni s kouzlem Chameleon. Opravdu si myslíte, že jsem zapomněl, jaké je to být špion?“ odfrknul si znechuceně Snape.

„Dobře.“ Harry, ne zcela přesvědčený, kývl hlavou. „Draco, dojdi si pro Ruku slávy. Pochopil jsem dobře, že se nachází v našich pokojích? Ačkoli jako černý artefakt...,“ významně se odmlčel a povzdechl si, když Malfoy přikývl. „Promluvím s bystrozory a předám jim pokyny. Rone, tvým úkolem je získat zatmívací prášek od tvých bratrů a ne, oni s námi nepůjdou. Kategoricky jim přikážeš, aby zůstali na hradě a čekali na náš návrat. Ať kontaktují školního lékaře a sestru a přivedou je zpátky na hrad. Setkáme se za patnáct minut u brány.“ Přelétl všechny pohledem a očima se zastavil na Mistrovi lektvarů. „Jako zkušený Nitrozpytec dobře víš, jak funguje mysl na hranici podvědomí a paměti. Obliviate by neměl být problém, ne?“

Snape stiskl rty, ale pak s povzdechem zavrtěl hlavou.

„Přesně tak. Ale pouze v případě nejvyšší potřeby.“

„Souhlasím.“ Podíval se na Dracův pobledlý obličej a naplněný znepokojivými předtuchami se přemístil do svých komnat.

.....

Panství vypadalo opuštěně. Okolní zeď byla na mnoha místech poškozená, jako kdyby na ni někdo zvěnčí zaútočil kameny. I přes časné léto byly rostliny, které se pnuly přes brány, na některých místech uschlé, protože stonky břečťanu před časem ztratily kontakt se zemí. Vytlučená okna děsila jako prázdné oční důlky a cáry špinavých, potrhaných závěsů z dálky vypadaly jako nehmotní tvorové, kteří čas od času vyhlíželi ven. Kdysi krásná a prostorná zahrada se proměnila v semeniště plevele a neuspořádaných, planě rostoucích rostlin. Altán stojící po levé straně, neporušený zubem času, se pyšnil spletí popínavých růží, ale potencionální návštěvníky odradila záplava vysokých kopřiv. Tohle rozhodně nebyla zahrada, ve které by se někdo chtěl posadit a odpočívat. Byly skoro tři hodiny ráno, měsíc osvětloval dvůr a okolí, a svým bledým světlem navozoval pocit neskutečnosti a hrůzy.

„Jako z noční můry,“ oklepal se Ron, který stál vedle Harryho a z nevelké vyvýšeniny pozoroval usedlost.

„Léta tu nikdo nežil.“ Draco držel v ruce míč, který našli na místě, kam se přemístili. Chlapec ho zřejmě upustil ve chvíli, kdy se v mlází jeho nohy dotkly země. Přítomnost hračky jednoznačně potvrdila, že dítě je v opuštěné usedlosti.

„Vypadá to, jako by tam nikdo nebyl.“ Harry přimhouřenýma očima intenzivně zíral na Rowle Manor.

„Snad jste nečekal fanfáry na uvítanou?“ Snape otevřel tašku a vyndal lektvary. „Protikrvácivý a Povzbuzující,“ podal po dvou lahvičkách Harrymu a Dracovi.

„Povzbuzující?“ Ron pod pihami mírně zbledl. „Myslíte, že bude třeba?“

„Nemyslím si nic.“ Snape tiše zavřel tašku, opět ji zmenšil a strčil do kapsy. Do druhé zasunul další ampulky, aby je měl po ruce. „V případě těžkého prokletí někdy nastupuje ztráta vědomí, Povzbuzující lektvar tomu zabrání.“

„Já vím, k čemu slouží,“ povzdechl si smutně Weasley. „Jenže když ho mám v kapse, cítím se, jak bych šel do války.“

„Tohle je válka.“ Harry roztáhl plášť, který mu visel na rameni. „Chtěl bych, aby sis ho vzal,“ podíval se na Draca, který právě rozevřel pytlík s Peruánským práškem a opatrně ho strčil do kapsy. Teď jen stačilo zasunout do ní ruku a hodit hrst před sebe.

„Nebuď hloupý, tohle funguje stejně dobře. Díky ní,“ sevřel Ruku slávy,  „budu všechno vidět a zatímco mí soupeři se propadnou do naprosté tmy.“

„Ale to neznamená, že nezačnou naslepo vrhat kletby.“

„Stejně dobře můžou tímhle způsobem trefit i tebe,“ potvrdil Draco pokrčením ramen. „Nejdůležitější teď je, dorazit co nejrychleji k Samuelovi a dostat ho ven.“

„Pojďme,“ pohlédl na ně netrpělivě Snape.

„Ano, je čas.“ Ron se obrátil na tucet bystrozorů, kteří se v černých šatech utápěli v temnotě noci. „Dejte mi tři minuty na zničení ochran. Jakmile zmizíme za bránou, vyrazte deset minut po nás a okamžitě vytvořte protipřemisťovací kouzlo.

„To uděláme, bez obav.“ Z pod jedné z kapucí, hluboce naražených do tváří, se na chvíli vynořil obličej Marcuse Belbyho. „Nenechte se chytit, dokud nevstoupíme.“

„Jasně.“ Weasley si přes zrzavou hlavu také přetáhl kápi a nehlučně následoval trojici, která už v tichosti mířila k usedlosti. Jejich černé pláště jim umožnily, že z oken panství nebyli vidět. Ale Ronovi bylo dokonale jasné, že až strhne štíty, sídlem se rozlehne alarm a v tu chvíli budou odkázáni jen sami na sebe.

.....

Bariéry tiše padly. Ron vydechl úlevou a pohlédl na své společníky.

„Můžeme vstoupit, ale...,“ chytil Harryho za ruku. „Ty a Draco dokážete spolupracovat, možná byste měli...“

„Ne!“ Vrhnul na něho Snape zlostný pohled. „To je důvod, proč by neměli jít společně.  Oba jsou magicky silní, nemůžeme naklonit váhy jenom jedním směrem.“

„Ale...“

Snape zaklel a za chvíli jim zmizel z očí. Kouzlo Chameleon fungovalo perfektně. Ron stiskl rty a vklouzl pod Harryho plášť.

„Dávej na sebe pozor,“ podíval se Potter naposledy na Draca.

„Nebuď směšný, samozřejmě, že budu. Připomenu ti ten vyděšený obličej ráno při snídani.“ Draco se odtáhl a zřejmě použil stejné kouzlo jako Snapa, protože jim ve zlomku vteřiny zmizel z očí.

„Jdeme.“ Harry se přitiskl k Ronově boku a vstoupili do zanedbané zahrady.

„Sakra, mám špatný pocit.“ Weasley opatrně obešel jakýsi trnitý keř a zastavil těsně před schody. „Proč nereagujou? Štíty spadly, takže by se to tu mělo rojit Smrtijedy.“

„Možná čekají, až budeme uvnitř,“ zazněl mu blízko ucha Harryho tichý hlas.

„To mě optimismem rozhodně nenaplňuje.“

Dveře do hlavního sálu byly pootevřené a vklouznout dovnitř jim nedělalo větší problémy. Harry přemýšlel, jestli byly otevřené už předtím nebo jestli to udělal Snape či Draco. Při myšlence na Malfoye se mírně napjal. Rozhlížel se kolem a hledal mužův stín, ale uvnitř to zelo naprostou prázdnotou a kdyby nebylo jediné pochodně, umístěné těsně nad hlavním schodištěm, mohl by si myslet, že tu věky nikdo nebyl.

Opatrně se přesouvali podél špinavé stěny, pokryté vybledlou tapetou. V místech, kde kdysi visely obrazy, zely černé díry po vytažených skobách. Někdo je po zatčení Thorfinna Rowla musel odnést. Rodina nebo zloději. Když tady Harry byl po výslechu majitele, spolu s kolegy bystrozory zrušili ochranná kouzla a zřetelně si pamatoval, že pak už nebyly obnoveny. To také potvrzovalo teorii, že na panství pobývají kouzelníci. Klenuté stropy byly pokryté roztrhanými pavučinami, na které Ron občas vrhal znepokojené pohledy. Za jiných okolností by to bylo docela legrační. Tenhle odvážný a nadaný bývalý bystrozor, který se už postavil skutečně významným soupeřům, se jako ohně bál malých chlupatých osminožců. Harry se pocity kamaráda snažil pochopit, vždyť ho nakonec jako dítě doprovázel do Zapovězeného lesa, kde si z nich skupina pavouků málem udělala hlavní chod. Ale i přes tuto traumatickou zkušenost při pohledu na tyhle chlupáče nikdy nepocítil žádnou větší hrůzu, kromě zjevného znechucení.

Odbočili do další chodby a stále nikoho nepotkali, což bylo podivné a znepokojivé. V celém domě bylo hrobové ticho, neporušené ani sebemenším šramotem.

„Zatracené mauzoleum,“ vyjádřil Ron šeptem přesně to, co cítil i Harry. Všechno tady mu skutečně připomínalo starou zchátralou hrobku, páchnoucí zatuchlinou a špínou bez ohledu na to, že  rozbitá okna v hlavní hale vpouštěla dovnitř čerstvý vzduch.

„Co teď?“ Nikým nezadrženi došli až na konec chodby. Další dveře, vytržené z jednoho z pantů, smutně visely a odhalovaly zničenou  prázdnou ložnici.

„Vrátíme se a zkontrolujeme další chodbu.“ Harry se obrátil doleva a zamířil směrem ke středu domu. Ani tady nikoho nepotkali. Tak tohle bylo už rozhodně divné a zneklidňující. „Bystrozorové vešli dovnitř,“ zamumlal Harry, když mu jemné lechtání magie prozradilo, že antipřemisťovací kouzlo bylo umístěno.

„Jak to víš?“ zeptal se překvapeně Ron, zatímco se krčil pod pláštěm.

„Magie.“

„Aha.“ Weasley pochopením zvedl obočí. Už dávno, ještě jako zaměstnanec bezpečnostní složky, si uvědomil, jak je jeho kamarád velmi citlivý na jakékoli vibrace magie, takže mu bez zbytečných otázek věřil.

V další chodbě konečně narazili na něco, co nasvědčovalo, že v panství se skutečně nacházeli i další lidé. Na podlaze u zdi leželo schoulené tělo nějakého člověka. Jeho prázdný pohled, upřený do prázdna, prozrazoval, že ho někdo zasáhl smrtící kletbou. Harry si klekl a dlaní se dotkl mužovy tváře. Byla ještě teplá.

„Snape.“ Ron obešel mrtvolu a zamířil k dalším dveřím. Byli v centrálním sále panství, takže za předpokladu, že Draco je v sousedním křídle, tak jediný člověk, který mohl Avadu použít, byl Mistr lektvarů. Ani jeden z nich nepocítil lítost, ani si nepomyslel, že by možná stačilo znehybňující kouzlo. Už dávno minuly časy, kdy se jim každá smrt zdála být tragédií. Pět let ve speciálních službách je naučilo, že někdy je třeba být nemilosrdný a čím méně živých nepřátel, tím větší šance na úspěch mise.

Harry spokojeně konstatoval, že v panství stále panuje ticho. Bystrozoři, které vybral, s ním pracovali už dřív a ve své práci se dokonale vyznali. Nemusel se obávat, že nadělají zbytečný rozruch a prozradí své pozice. Vzpomněl si na Ronův úžas, když se spolu dívali na kriminální filmy, kde policie přijížděla k domům podezřelých s houkajícími sirénami, jako kdyby chtěla dát zločincům potřebný čas k útěku. Mezi bystrozory to bylo úplně jinak. Pracovali v tichosti, protože nejdůležitější byl prvek překvapení. A i když si byl nepřítel jejich přítomnosti vědom, nemusel nutně vědět, na kterém místě se přesně nacházejí.

Záblesk červeného světla proťal protilehlou chodbu a tlumený výkřik konečně prolomil ticho kolem. Vyrazili tím směrem jako na povel. Když vyběhli zpoza rohu, naskytl se jim pohled na bojujícího Snapa.

„Čtyři na jednoho?“ Ron bleskově namířil hůlku a vrhnul svazovací kouzlo na jednoho z mužů, který s hlasitým žuchnutím spadl na podlahu a hlavou se udeřil o zeď.

Harry tolik skrupulí neměl. Zelené světlo vystřelilo z jeho hůlky a zbavilo života zločince, oblečeného v tmavě modrém plášti, jenž právě mířil na záda Mistra lektvarů.

„Nečestné,“ zavrčel a s uznáním sledoval perfektně vržené Sectumsempra, které rozsekalo třetího z mužů. Ano, tohle bylo rozhodně jedno z nejlepších Snapových kouzel.

„Zruš to kouzlo.“ Severus přirazil ke zdi posledního z únosců a vrazil mu hůlku do měkké kůže na krku.

„Ne...,“ hlasité zděšené zasténání proniklo zpod kapuce, hluboce stažené do obličeje.

„Buď otevřeš ty zatracené dveře nebo to, co se stalo s tvým přítelem,“ ukázal Snape pohybem hlavy tělo ležící v krvi, „se ti bude zdát jako požehnání.“

„Na tvém místě bych se bál.“ Ron fascinovaně sledoval svého bývalého profesora. „Vždycky jsem věděl, že je nepředvídatelný.“

„Ale já je otevřít nedokážu!“ Po Weasleyových slovech se muž opřený o zeď roztřásl strachem.

„Tím hůř pro tebe.“ Snape tvrději zabodl konec hůlky do měkké kůže a jedním pohybem ruky strhl kápi ze zajatcovy hlavy. „Kurva, copak vás verbují přímo ze školy?“ zavrčel naštvaně, když z látky vyklouzla tvář asi šestnáctiletého kluka, který na něho zíral s pomatením v očích. „Weasley!“

„Ano?“ trhnul sebou Ron.

„Odstraň blokádu dveří, je to chráněné nějakým kouzlem.“

„Jasně.“ Zrzek se přiblížil k místnosti a roztažené dlaně přiložil na neviditelnou bariéru, která je dělila od dřevěných dveří do místnosti. Chvíli se nic nedělo, pak pod jeho prsty vytryskla fontána jisker a odhodila ho na protější stěnu.

„Není ti nic?“ přiskočil Harry k příteli a zvedl ho ze špinavé podlahy.

„Nic.“ Ron si masíroval zátylek, kterým se udeřil do zdi. „Tohle nezvládnu,“ podíval se  omluvně na Snapa. „Je to magie krve. Jen ten, kdo blokádu nastavil nebo někdo pokrevně...“

„Vím, co je magie krve.“ Snape ještě důrazněji přitlačil dutě sténajícího chlapce. „Co je v té místnosti?“

„Vězeň,“ zakňoural tiše chlapec a s hrůzou zíral do černých očích útočníka.

„Kdo?“

„Chlapec,“ jeho hlas přešel do kňučení. „Není to moje vina, přikázali mi ho hlídat.“

„Vždycky nevinní, jak výhodné.“ Harry přistoupil k chlapci, který se při pohledu na něho ještě více schoulil. „Co mu udělali? V jakém je stavu?“

„Nic mu není, schytal ochromující kouzlo a pak dostal lektvar bezesného spánku.“ Teenagerovy oči se ještě víc rozšířily, když několik černě oděných postav vyšlo zpoza rohu chodby. „Nezabíjejte mě, já nechtěl...“

„Kde je zbytek?“ vrhnul na něho Snape chladný pohled. „Řekni všechno a možná tě ušetříme.“

„V prvním patře východního křídla.“

„Kolik jich je?“

„Pět stráží a Malfoyovi. Pustíte mě?“ Chlapcovy oči se zalily slzami.

„Máš na mysli Luciuse a Draca Malfoyovy?“ Harry nervózně svíral pěsti.

„Draco? Ne,“ pokroutil vězeň hlavou. „Ten tam nebyl, jenom starý Malfoy a jeho manželka.“

„Narcissa?“ zeptal se ho Snape.

„Jo.“ Chlapec horlivě pokyvoval hlavou. „Můžu jít? Řekl jsem vám všechno.“

„Sakra, nesnáším, když najímají usmrkance na špinavou práci.“ Odstoupil, drapnul chlapce za šaty a trhnutím ho poslal směrem k bystrozorům.  „Postarejte se o něho.“

„Půjdeme s vámi.“ Jeden z mužů použil svazovací kouzlo a posadil zajatce na podlahu. „Posaďte se tu a ani se nehni, nejsem tak milý jako oni.“

„Ne,“ zavrtěl Harry hlavou. „Za těmi dveřmi je Samuel. Musíte ho hlídat tak, aby se k němu nikdo nedostal. My půjdeme a postaráme se o zbytek.“

„Nebylo by lepší vzít chlapce do bezpečí a přesunout větší skupinu?“ zeptal se skepticky Belby.

„Zkus to,“ ukázal Harry na pokoj. „Magie krve.“

„Zatraceně,“ zamračil se Marcus a vyslal k sedícímu chlapci ironický pohled. “Nikdy se nepoučíte, co? K čemu ti to bylo, šmejde? Dobře, zůstaneme a budeme hlídat. Vy jděte do patra a ostatní prohledají zbytek místností. Tomu štěněti nevěřím.“

Pět bystrozorů se postavilo před místností a vstup dovnitř zabarikádovali vlastními těly, zbytek mlčky zmizel v hlubinách chodby. Harry, který se už nestaral o nasazení pláště, během vyrazil směrem ke schodišti, které vedlo do patra.

„Vyšleme Patrona?“ Ron ho dohonil a hned za jejich zády se tiše třepotal Snapův plášť.

„Ne. Jestli už na ně narazil, jenom by je to znervóznilo,“ zavrtěl Harry. „Radši nebudeme riskovat.“

„A když ne? Mohli bychom ho ještě zastavit.“ Ron v běhu zasouval do kapsy neviditelný plášť, na který Harry zapomněl.

„Zbytečné riziko, Potter má pravdu.“ Snape je dostihnul ve chvíli, kdy vbíhali na schody. „Dokud chlapec žije, je jim k užitku. Zpráva, že už víme, kde se nachází, by je jen rozzuřila.“

„Máš pravdu,“ střelil po něm rychlým pohledem. „Je jejich trumf.“

„Přesně, pane Pottere. Otázkou je: co chtějí výměnou?“

ooOoo

Red Hills - 42.