Vábení moci - 03.

kapitola 3. Třetí do počtu (autor Nade)

Děkuji všem co komentovali předešlý díl.

Ve čtvrtek dopoledne se Harry se svými dvěma kamarády a kolegy vydal prohlédnout bydliště pohřešovaného Caroluse Cvočka. Jeho sestra, Margot Fergusonová, už na ně čekala před domkem, ve kterém její bratr žil. Když se tři bystrozoři objevili před ní, na předzahrádce domu, trochu se lekla. S omluvným úsměvem je pak všechny přivítala.

„Půjdeme se rovnou podívat dovnitř, ne?,“ hrnul se do domu Jason, kterého kytičky a záhony tuřínu na zahradě viditelně nezajímaly.

„Pojďte s námi, paní Fergusonová. Za prvé potřebujeme svědka a za druhé byste nám mohl říct, co všechno z domu zmizelo. Pokud něco zmizelo.“ Harry dal ve dveřích ženě přednost a pak společně se Seanem vstoupili za ní.

Domek byl prostě zařízený, ale útulný. Harry si všiml, že zde měl spoustu pomocných magických předmětů, které pomáhaly v domácnosti. Právě si prohlížel docela pěknou samovarnou konvičku, když k němu přistoupila Cvočkova sestra.

„Poskytli jsme bratrovi všechno, co by mohl potřebovat, aby se mu žilo snadněji,“ řekla se smutným výrazem v očích, když konvičku vzala z jeho rukou. Než ji vrátila na své místo, lehce ji pohladila prsty.

„Hodně se trápil tím, že je moták?“ zeptal se opatrně.

„Teď už ne. Víte, ale on nebyl úplný moták. Dokázal vykonávat jednoduchá kouzla, jako 'Alohomora' nebo 'Wingardium' a tak. Ale nebyl dost magicky silný, aby nastoupil do školy.“

„Čím se živil?“

„Pracoval jako noční vrátný u Svatého Munga,“ vložil se do toho Sean. „Už jsme se tam na něho poptávali a byli s ním vždycky velmi spokojeni. Ani oni však nevědí, kam zmizel. Prostě jednou nenastoupil do služby.“

„Rozumím,“ zabručel si pro sebe Harry a položil konvici zpět na místo. „Mrkneme se do jeho ložnice a koupelny. Pokud si něco sbalil na cestu, poznáme to tam.“

Prošli obývacím pokojem, kde všechno vypadalo naprosto netknutě. Jeho pozornost upoutal hrnek nedopité kávy na stolku.

„Všechno jsme nechala tak, jak to bylo,“ ozvala se paní Fergusonová.

„To bylo velmi prozíravé,“ pochválil ji Sean, „ale už můžete hrnek uklidit, pokud vám tady vadí.“

Žena se usmála a odnesla hrnek do kuchyně. Muži mezitím pokračovali dál do ložnice. Sean šel rovnou do koupelny, Harry s Jasonem prozkoumávali komodu a skříň.

„Řekněte,“ oslovil Jason právě příchozí ženu, „nechybí tady něco podstatného?“

„Když na to tak koukám, tak chybí něco ze spodního prádla,“ řekla, když zběžně prohrábla šuplíky. „Víte, Carolus byl starý mládenec. Já jsem mu prala a žehlila, takže mám docela přesnou představu o jeho oblečení.“

„Chybí tu nějaké hygienické potřeby,“ ozval ze Sean ze dveří koupelny.

„Takže to vypadá, že prostě odcestoval,“ shrnul to Jason.

„No, ale on by nikdy takhle neodjel. Vždycky mi dal vědět, a vůbec cestoval jenom málo. Radši byl doma nebo v práci, protože se jako moták necítil bezpečný.“

„Možná měl dost ponižování ze strany kouzelníků a odešel do světa mudlů,“ zkoušel svou teorii Jason.

„To by si ale kompletně zabalil všechno oblečení a osobní věci,“ dumal Harry, „tohle spíš vypadá, že odešel ve spěchu.“

„Nebo před něčím utíkal,“ přidal se Sean. „Nevíte,“ začal další otázku, otočil se k ženě a zmlknul. Žena zírala na komodu se zrcadlem. „Děje se něco?“

Stála a prstem ukazovala k zrcadlu. „Tam, na té komodě stával svícen. Nevím, jestli je to důležité, ale určitě tam byl. Bratr si ho jednou přinesl z práce.“ Harrymu se postavily snad všechny chlupy na těle. S kolegy po sobě významné pohlédli.

„Od Munga?“

„Ne, to ne. On chvíli pracoval v Obrtlé u Borgina a Burkese, ale brzy toho nechal. Říkal, že tam na něho šla ze všeho hrůza a navíc se tam potulovaly divné živly, jak tomu říkal.“

„A odtamtud si ho přinesl?“ zeptal se rychle Jason.

„Ano. Říkal, že to byla jediná snad normální věc, kterou tam měli a tak si ji za celkem malý obnos koupil. Myslíte, že to má s tím něco společného?“ Žena vypadala vyděšeně.

„Ten svícen byl stříbrný, tříramenný, zdobený runami a asi metr vysoký. Měl běžné magické vlastnosti, jakože vzplanul na popud pouhé myšlenky, neubýval a neodkapával. Jinak nic zvláštního. Nechápu, proč by ho sebou bratr tahal? Navíc nedokázal věci zmenšit, takže se mu ani nemohl vejít do kufru.“

„Určitě se tím budeme zabývat. Mohla by to být stopa,“ snažil se ji uklidnit Sean a vyžádal si přesnější popis svícnu, podle kterého si čmáral obrázek.

Harry mezitím prohlížel knihovnu Caroluse Cvočka, ale žádnou podezřelou knihu tam nenašel. Proč by taky muž, téměř moták, sbíral knihy o černé magii. Ale kdo ví? Tak to máme třetí svícen a dýka ukradená ve Francii. Harrymu z toho začínala naskakovat husí kůže.

Když dokončili prohlídku domu, rozloučili se s Cvočkovou sestrou a vrátili se na ministerstvo. V kanceláři se chystali rozebrat nové informace, ale vyrušil je vedoucí bystrozor, Theofil Bradáč, který vstoupil do dveří společně s dalším příchozím. To jméno mu sedělo, protože měl takový ten nazrzlý plnovous, do kterého by se dalo schovat vosí hnízdo. Harrymu to vždycky připadalo legrační, ale teď ho upoutal vzhled neznámého muže. Byl to opravdu výstavní kousek. Sice nebyl tak urostlý jako Sean, ale přesto byl dost vysoký a dobře stavěný. Jeho vlnité hnědé vlasy padaly na ramena a jeho čokoládově hnědé oči zářily z obličeje, který byl vylepšený pěstěným knírkem a bradkou, což mu dodávalo romantický vzhled mušketýra. Opravdu od pohledu pěkný chlap.

„Přeji dobrý den, pánové,“ začal Bradáč, „vedu posilu našeho bystrozorského týmu. Představuji vám Steva Sanderse.“

Muž pokročil dopředu a potřásl si rukou, se Seanem i Jasonem. Pak se otočil k Harrymu a podal ruku i jemu.

„Jsem rád, že vás osobně poznávám, pane Pottere, v kouzelnickém světě jste legenda,“ zapředl a podržel Harryho ruku déle, než bylo nutné.

„Sakra, až příliš pěkný chlap. A rázem tu máme rizikové pracoviště,“ pomyslel si Harry.

„Taky vás rádi poznáváme,“ odpověděl mu Harry za všechny, vymanil svou ruku ze sevření a donutil svůj zrak, aby se obrátil na jejich šéfa. Ten pokračoval.

„Sanders se přidá k vám, takže ho seznamte se vším, na čem pracujete, ať se trochu dostane do toho našeho koloběhu. Teď vás tu nechám, ať se můžete blíže seznámit.“ Obrátil se ke dveřím a po cestě ještě hodil okem na Seana.

„Flitwicku, potřeboval bych, abyste šel teď do mé kanceláře, potřebuji doplnit nějaké údaje k jednomu soudnímu řízení.“ Na to pokynul hlavou na pozdrav a vykráčel ven.

Sean popadl nějaké papíry, co měl na stole a vyběhl za ním a zabouchnul za sebou. Nastalo trochu trapné ticho. Jason, ve snaze přerušit hluchou chvilku, se obrátil na nového kolegu.

„Takže,“ začal, „odkud jste k nám přišel? Předpokládám, že nejste úplný nováček.“

Sanders se usmál a nenuceně se usadil na jednu z volných židlí.

„Skutečně nejsem úplný nováček. Po bystrozorském výcviku, jsem nějakou dobu působil na Shetlandských ostrovech ve Skotsku. Byl jsem přidělen k eskortnímu oddělení a hlídali jsme cestu na Azkaban. Poslední dobou tam ale byla celkem nuda, tak jsem si požádal o přeložení sem.“

Ačkoliv otázku položil Jason, Sanders celou dobu hovořil k Harrymu, jakoby tam druhý kolega ani nebyl. Ten samozřejmě tiše zuřil a za zády muže dělal na Harryho výmluvná gesta. Ten měl co dělat, aby se nesmál.

„Takže ještě jednou, vítejte mezi námi,“ navázal Harry na konverzaci. „Možná byste se chtěl podívat, na čem zrovna pracujeme,“ ukázal rukou ke stolu s pergameny a muž okamžitě vstal a postavil se bokem k Harrymu, aby nahlédl do spisů. Harry nemohl tvrdit, že by mu jeho přítomnost byla nepříjemná. Společně s Jasonem (i když Jason celkem neochotně) mu začali popisovat případy, na kterých dělali a jak daleko se dostali. Za chvíli se v kanceláři rozvinula celkem zasvěcená debata a Harry musel konstatovat, že Sanders ví, o čem mluví a mohl by být platným členem jejich týmu.

Sean se právě dostal ke dveřím, když zaslechl, jak se právě baví o těch zatracených svícnech. Uslyšel Harryho, jak se ptá Jasona na popis toho muže, s nímž byl viděn Cvoček.

„Tady ho nikde nevidím, asi ho má u sebe Sean. Musíme počkat, až se vrátí, sám jsem ho ještě neviděl.“ Sean slyšel Jasonovu odpověď, malou chvíli váhal, ale pak se otočil a chodbou se tiše vytratil pryč.

„No, já na Seana čekat nebudu. Mám domluvenou schůzku s Lenkou, takže se na to podívám později.“ Harry si upravil hábit a přitom nepřehlédl zvědavý pohled nového kolegy. „Tak zatím, a s obědem na mě nečekejte. Poradím si,“ zvolal ještě mezi dveřmi. Dost ho pobavil pohled na zamračeného Jasona, který teď zůstal se Sandersem sám. Nemohl se zbavit dojmu, že Jason tak trochu žárlí. Zbytečně.

Přemístil se před vchod do redakce časopisu Jinotaj, kde ho měla Lenka Láskorádová již očekávat a pokud bude mít Harry štěstí, bude tam i Neville. Docela se na to setkání těšil. Neville byl jeho blízký přítel ze školy a Lenka byla prostě Lenka. Vstoupil do redakce a šel rovnou do kanceláře šéfa. Zaklepal a vstoupil. Za stolem seděla Lenka. Když spatřila příchozího, mile se usmála, odložila svůj brk a vstala.

„Vítám tě, Harry,“ pokynula mu rukou a společně se usadili do křesílek u malého konferenčního stolku.

„Rád tě vidím, Leni. Jak se daří tvému otci?“

„Už šel na odpočinek a pochvaluje si to. Ta věc s tím mým únosem za války ho strašně sebrala, tak šel radši do ústraní. Má teď spoustu času na svůj výzkum málo známých kouzelnických tvorů. Stále přispívá svými články do našeho časopisu. Určitě jsi jeho články četl.“ Zasněně se usmála.

Harry se trochu zatvářil trochu provinile. „Nemám tolik času, kolik bych si přál.“

„Hlavně, že si občas uděláš čas na své přátele, Harry“. Otočil se za známým hlasem ke dveřím, do kterých právě vstoupil od ucha k uchu se usmívající Neville. Vstal, aby se s ním přivítal a pak společně zasedli zpět kolem stolku.

Chvíli se společně bavili na téma co-kde-kdo a zavzpomínali na staré časy, než Harry nadhodil téma, kvůli kterému vlastně přišel.

„V práci teď řešíme drobnou záhadu se ztracenými svícny a Hermiona mi říkala, že taky znáš nějakou rodinu, kde také postrádají svícen,“ obrátil se přímo na Lenku.

„Ano, Harry,“ reagovala, „jde o mého vzdáleného bratránka Gintuse. Z dědictví po dědečkovi se jim ztratil stříbrný svícen. Ale protože má podezření, že ho vzal někdo z přízně, nechtěl s tím nic dělat. Oni si totiž myslí, že ten svícen je bezcenný.“

„A ty si to nemyslíš?“ zbystřil Harry.

„Kdysi jsem ho viděla a táta vždycky tvrdil, že z něho cítí černou magii. Nechtěl se ho ani dotknout.“

„Jak vypadal?“

„Stříbrný, asi metr vysoký s třemi rameny a ozdobený runami. Kromě toho, že byl očarovaný tak, aby neubýval vosk a nekapal, tak nic jiného neuměl. Aspoň na nic nikdy nepřišli. Přesto ho táta neměl rád a on měl na takové věci nos. A určitě měl pravdu, protože kdyby tomu tak nebylo, nezajímal by ses o něj.“ Lenka plně věřila ve schopnosti svého otce a Harry neměl potřebu jí to vyvracet. Jako vždy dokázala trefit do černého, tahle bývalá studentka Havraspáru.

„Věřím ti, něco na tom může být,“ souhlasil s ní. „Mám v hlavě nějakou teorii, ale ještě si ji musím ověřit.“ Zamyslel se nad tím a roztržitě se při tom podrbal na hrudi. Opravdu bude muset navštívit Bradavice a promluvit si s Brumbálem.

„Všimla jsem si, že se pořád škrábeš na jednom místě,“ upozornila ho Lenka a prstem namířila pod jeho rameno, „měl by sis to něčím namazat. Určitě za to můžou škrkny,“ pojala podezření. „Ty mohou způsobit podráždění kůže. Neville vyrobil úžasnou mast, která ti určitě pomůže. Nemáš ji náhodou sebou?“ obrátila se na svého manžela.

„Mám,“ zalovil rychle v kapsách a podal Harrymu malou krabičku.

Harry na to chvíli nedůvěřivě kouká. „Nemám pocit, že bych přišel do styku se škrknami, ale člověk nikdy neví. A nesvědí mě to. Ani si neuvědomuju, že to dělám.“ Otevřel krabičku a opatrně přičichl k nažloutlému obsahu. Docela to voní.

„Jde o kouzelnickou bylinnou mast na drobná poranění a alergie. Způsobí téměř okamžité zhojení, jinak je zcela neškodná,“ smál se jeho pochybám Neville. „To víš, když máš doma malého nešikovného Nevilla juniora, je to nezbytná věc. Pro jistotu ji mám pořád u sebe.“ Lenka se zahihňala a láskyplně pohladila svého manžela po ruce.

„Něco takového se bystrozorovi vždycky hodí. Díky,“ usmál se a zastrčil si ji do kapsy hábitu.

„Neville je na takové věci strašně šikovný. V bylinkách se vyzná,“ chválila Lenka svého miláčka a ten se trochu rozpačitě usmíval.

„No vždyť já to vím“, usmál se Harry a přátelsky poplácal kamaráda po rameni. „Ještě jednou díky, určitě ji využiju. A třeba ti udělám reklamu mezi bystrozory!“ Tomu se společně zasmáli.

************************************

Poznámka autorky: Komentíky opravdu potěší.

Pokud jste líní zanechat komentář, klikněte aspoň jestli se vám to líbilo, nebo ne. Díky.

2. kapitola<<<>>>4. kapitola