Vábení moci - 15.

kapitola 15. - Nechci, abys litoval (autor Nade)

Děkuji všem fadům příběhu: Salazaret, terkic, Katie11, Jutaki, tess, Lucka, Lady Corten, bibi a samba. Díky za podporu.
Omlouvám se za zpoždění, ale skolil mě nějaký Moribundus a mezi kýcháním, smrkáním a záchvaty kašle se mi podařilo stvořit toto. Žádný momentální nápad, bylo to v plánu, ale doufám, že příliš neutrpěla forma.

15. kapitola – Nechci, abys litoval

Hermiona se vrátila do nemocničního pokoje, kde na ni čekal její manžel a muž, který tak hluboce ranil jejího nejlepšího přítele. Když otevřela dveře, setkala se s dvěma páry očí. V jedněch očekávání, v druhých záblesk viny. Ronův proslov musel být velmi přesvědčivý, škoda, že u toho nebyla.

„Už jsem ho nezastihla,“ povzdechla si. Nechtěla říct nahlas, co viděla. Ne teď.

Harry a Lucius Malfoy. Nebyla hloupá, moc dobře věděla, o co tu jde. Ten mizera jenom čekal na příležitost, kdy bude její kamarád nalomený, aby to mohl použít ve svůj prospěch. Mohla se jenom modlit, aby Harry neskončil jako naprostá troska, využitý a se zlomeným srdcem. Měla ho ráda a přála mu, aby konečně našel spřízněnou duši.

„Já…,“ ozval se Mathias, „zítra ho vyhledám a dám to popořádku. Slibuji.“

Hermiona si ho prohlížela a přemýšlela, jestli tenhle muž je ten pravý pro Harryho. Byl pohledný, sympatický a Harry ho měl zcela určitě rád. Ale připadalo jí, že tak trochu neví, co chce. Harry potřeboval vedle sebe silnou osobnost, bude to Mathias?

„Dobře,“ byla už unavená, „přeji ti mnoho štěstí.“ Nebyla docela upřímná. Věděla, že mu Harry odpustí, to věděla jistě. Ale už nikdy si ho nepustí blíž. Harry většinu svého života trpěl tím, že je poznamenaný osudem a Mathias nevědomky ťal přímo do živého.

„Rone, vezmi mě domů,“ obrátila se na svého milovaného a ten ji vtáhl do náruče. Zdvořile se rozloučili a vydali se na cestu domů.

Ron byl možná občas natvrdlý, ale nebyl žádný hlupák, a svou ženu znal opravdu dobře.

„Co se stalo na té chodbě, Mio?“ zeptal se, když se jeho žena chystala na odpoledního šlofíka. Poslední dobou by spala pořád. Těhotenství ji unavovalo, a tak využívala každé příležitosti. A co je lepšího, než dát si dvacet po dobrém obědě.

„Já…,“ začala, když se uvelebila na kanapi a Rona si přitáhla k sobě. „Viděla jsme Harryho,“ zašeptala.

„Ano? Proč jsi ho teda nepřivedla? Odmítl to?“ Ron byl celý netrpělivý se dozvědět, co se vlastně stalo. Uvelebil se vedle své ženušky a ta si z něho okamžitě udělala polštář.

„Nemluvila jsem s ním, nestihla jsem to. Přemístil se pryč,“ na chvilku se odmlčela a povzdechla si. „Nebyl sám, Rone!“

„Kdo?“ následoval stručný dotaz.

„Malfoy,“ to jedno slovo stačilo, aby se zamračil, jako bouřkový mrak.

„No kruci,“ ulevil si. „Nerad to přiznávám, ale ty jsi to předvídala. Jak Harry mohl…,“, spolkl zbytek otázky. Uvědomil si, že nemá právo soudit. „Promiň,“ hlesl. Ani netušil, jestli se omlouvá Hermioně nebo Harrymu.

Jeho žena se trochu nadzvedla, vzala jeho tvář něžně do dlaní, její oči zářily pochopením. „Rone, zlato, Harry má za sebou několik známostí a vždycky to dopadlo bledě. Nakonec ho zklamali, nebo opustili. Naposledy Mathias.“

„Jo! Kdyby nebyl na nemocničním lůžku, nakopal bych mu zadek. Vždyť ho zachránil!“ vyštěkl.

„A ty jsi mu to řádně vysvětlil, nemám pravdu?“ zeptala se laškovně.

 Ron se nafoukl jako holub. „Jo, jsem na sebe pyšný.“ Mia se zachichotala jako malá roztomilá holčička, kterou už strašně dlouho nebyla.

„A teď je tady muž, který Harryho nesporně přitahuje. Krásný, sebevědomý, mocný, který přesně ví, co chce. A v tuhle chvíli chce právě Harryho, i když netuším…,“ Hermiona nechala myšlenku vyšumět a přitiskla se k teplu svého muže. Byla tak unavená.

„Krásný? Opravdu jsi řekla krásný?“ brblal si pod fousy. „Měla bys mu říct, co jsi vyčetla v té knize. Našla jsi způsob, jak to ověřit?“ konejšivě ji hladil po zádech a Mia pomalu odplouvala do říše snů.

„Našla. Později to … později,“ zabrumlala a usnula. Ron se opatrně vymanil z její náruče a nechal ji odpočívat.

ooOoo

Harry se probudil v posteli. Podle světla, které přicházelo oknem, odhadoval, že by mohlo být pozdní odpoledne. Ležel tam sám, zachumlaný do jemných pokrývek, a když opatrně natáhl ruku, zjistil, že místo vedle něho je ještě teplé. Ještě před chvílí tady byl...

Závoj rozespalosti se pomalu zvedal a všechno se mu jasně vybavilo. Měl z toho smíšené pocity.

Když se přemístili od Svatého Munga, ocitli se právě v této ložnici. Skoro se styděl při pomyšlení, jak se choval. Jako utržený ze řetězu. A Malfoy ho strašně překvapil.

Harry na něho doslova zaútočil a strhával oblečení nejen z něho, ale i ze sebe. Nejdřív to vypadalo, že na Harryho sexuální útok reaguje vstřícně, dokonce se jeho horečnému úsilí zasmál.

Pak se ale něco stalo. Harry nedokázal přesně odhadnout, ve kterém okamžiku, ale najednou měl Lucius ve tváři odmítavý výraz. V tu chvíli už leželi společně na posteli a zbývalo ještě zbavit Luciuse zbytku oblečení. Ten se však od Harryho odtáhl, posadil se, a pak přivodil Harrymu šok tím, že mu na jeho zcela odhalené tělo přičaroval pyžamo.

Zbláznil se?

Harry ze sebe pobouřeně strhnul vršek. „Co se děje?“ vyštěkl. „Taky jsi to chtěl!“ křičel vztekle a otočil se k němu zády s úmyslem vstát z postele. Náhle se však ocitl jako ve svěráku. Lucius ho pevně rukama sevřel kolem hrudi a naprosto mu tak znemožnil jakýkoliv pohyb.

„Ano, chtěl. Ale ne takhle,“ zavrčel mu do ucha. „To co ty teď děláš, je projev naprostého zoufalství, kterého bys pak litoval. A já nechci, abys litoval, že jsi byl se mnou. Mysli si třeba, že jsem namyšlený a sobecký.“ Chlácholivě se otíral tváří o jeho rameno, ale stisk nepovolil. „Merlin ví, že nebudeš daleko od pravdy.“

Harry se chvíli tomu sevření vzpíral, bezmocí zuřivě vykřikl. S tím výkřikem však jakoby z něho unikla pára. Uvědomil si totiž, že ještě chvíli a mohl by Malfoyovi ošklivě ublížit. To ho natolik zchladilo, že pomalu cítil, jak ho vztek a frustrace opouští. Poddal se tomu a soustředil se na dech. Nejen na ten svůj, ale i ten, který ho šimral na krku. Merline! Zase se chovám jako debil!

Když se nadechl, aby něco řekl na vysvětlenou, Lucius mu přiložil prsty na ústa.

„Pšš, odpočívej,“ zašeptal a oba je položil na postel, takže leželi v objetí. Lucius přitisknutý k Harryho zádům. „Tak silný a přitom tak křehký,“ prohlásil a políbil ho lehce na tvář. Harry v jeho hlase slyšel úsměv. Co se mu na tom, sakra, líbí?!

Trucovitě se zamračil. Uvnitř si ale na chvilku připadal jako malé dítě, které s láskou ukládají k spánku. Něco, co nikdy nezažil, nebo si na to nepamatuje. Sáhl po ruce, která ho umlčela, a přitiskl si ji na hruď. Tak jo, uznávám, že tohle nebyl nejlepší nápad.

Trochu se zavrtěl, aby se uvelebil, což vyvolalo vzrušené zavrčení za ním. Náramně spokojeně se tomu usmál a pomalu se propadal do spánku. Dolehla na něj únava posledních dnů a on se teď cítil tak … v bezpečí. Bezpečí v náručí Luciuse Malfoye. Asi se zbláznil. Ale co, na trapnosti a pochybnosti bude dost času později. Usnul.

Teď se však rozhlížel kolem sebe a nevěděl si rady. K tomuhle nikdy nemělo dojít. Vůbec! Sám si přece Malfoye zakázal. Co bude teď? Byl to začátek vztahu, i když se vlastně nic nestalo? Teda, když považujete spaní s někým v objetí za nic. Nemohl mít přece románek s mužem, který byl podezřelým v případu, který právě vyšetřuje. I když mu nemohli nic dokázat, ta možnost tu stále byla. Harry si sice dovolil v hloubi duše doufat, že mu Lucius Malfoy nelže, ale s tím neměl šanci uspět, před svou bystrozorskou ctí. Musel dokázat vinu či nevinu. A zrovna teď byl někde, kde být neměl. V Luciusově posteli. Navíc neměl jistotu, jak na celou věc pohlíží sám Malfoy. Třeba to pro něho nic neznamená. Bezvýznamná epizodka, ke které se už nebude vracet. Možná by to tak bylo lepší, ale Harry někde hluboko cítil, nebo tomu aspoň věřil, že to tak není. Sám sobě odporoval a to ho mátlo.

Jednu věc však pochopil jasně, chtěl Luciuse Malfoye, ale ten muž byl pro něho z profesionálních důvodů tabu.

„Musím se odtud co nejrychleji dostat,“ pomyslel si Harry a vymotal se ze saténových pokrývek. Rozhlédl se po místnosti, aby zjistil, kde má své věci. Na sobě měl pouze kalhoty od pyžama, a když si vzpomněl, jak k nim přišel, trochu se začervenal. Své věci našel úhledně složené na nedalekém křesle, a to včetně hůlky. Všechno na sebe bleskově naházel a mrzutě si pomyslel, že usnul s kontaktními čočkami. Budou ho pěkně pálit oči, jestli s tím včas něco neudělá. Naštěstí v tomto světě existovaly prostředky, jak některým neduhům předejít nebo se jich rychle zbavit.

Už se chtěl přemístit domů, ale v poslední chvíli si uvědomil, že by bylo vhodné slušně se rozloučit s pánem domu. Ne, že by se mu právě teď chtěl postavit tváří v tvář, ale některé věci Nebelvíři zkrátka nedělají. A jednou z nich je zbabělý útěk. Protože neměl tušení, kde Malfoye najde, pokusil se přivolat domácího skřítka.

„Nody?“ zvolal opatrně a skřítek se okamžitě objevil.

„Dobrý den, pane. Co si bude pán přát?“ Skřítek se zdvořile uklonil.

„Kde najdu tvého pána?“ otázal se a snažil se potlačit nervozitu narůstající jako balón.

„Pán Malfoy je právě zaneprázdněn. Pan Potter zde na něho má laskavě počkat a Nody se postará o všechna jeho přání. Tak přikázal pán Malfoy.“ Skřítek na něho vyčkávavě hleděl.

„Ale já vlastně…,“ Harry zaváhal. Jak přesvědčit skřítka, že nemůže zůstat, jak si jeho pán přeje? Než se však stačil rozmyslet, jak to řekne, ozval se skřítek sám.

„V případě, že však potřebujete nutně odejít, očekává vás pán zítra na večeři. V sedm hodin, prosím.“ Skřítek se opět uklonit a Harry měl co dělat, aby si nahlas úlevně neoddechl. Naskytla se mu možnost uniknout a hodlal jí využít. Zítřejší večeře mu v tuto chvíli hlavu nedělala.

„Poděkuj za mě panu Malfoyovi, Nody, a vyřiď mu, že teď musím odejít. Zítra však určitě přijdu, že děkuji za pozvání.“ Skřítek se úslužně uklonil a zmizel. A Harry se vydal domů.

Lucius Malfoy mezitím přecházel po knihovně, zatímco poslouchal informace, které mu přinášel jeden z jeho domácích skřítků. Předpokládal, že Potter bude chtít prchnout. Vždyť proto se vytratil z pokoje, když viděl, že se probouzí. Chtěl mu dát svobodnou možnost volby. Pro tentokrát. I když tento vývoj očekával, musel potlačit mírný pocit mrzutosti. Mávnutím ruky propustil skřítka, který mu ještě s úklonou podal hedvábný kapesník, v němž ležel jeden černý vlas. Vlas, který zůstal ležet na polštáři.

„Už brzy, Harry Pottere. Už brzy dostanu to, co chci,“ odhodlaně sevřel ruku s kapesníkem v pěst a vydal se do útrob svého rozsáhlého domu.

ooOoo

Doma sebou Harry praštil do mohutného křesla. Zaklonil hlavu a rukama si přikryl obličej. Merline, co to bylo? A co z toho pro něj plyne?

Nemělo však cenu se tím trápit, zítra bude přesně vědět, na čem je. Přál by si udržet vztah na přátelské rovině a věřil, že  Malfoy na tom bude stejně. Ponořil se do svých myšlenek tak, že si ani neuvědomil, že někdo další vstoupil do místnosti. Když mu přistála ruka na rameni, leknutím vylétl jako stlačená pružina.

„Jé, sorry, nechtěl jsem tě vyděsit,“ omlouval se Ron. „Já jenom, že Mia už je celá nedočkavá, tak jsem pro tebe zašel, když už jsi doma.“

„A jak víš, že už jsem doma?“ zeptal se zmateně.

„No, víš,“ Ron se rozpačitě podrbal ve vlasech, „Mia vymyslela takové kouzlo, které jí dá vědět, když je nějaký pohyb v krbu, který ji zajímá. Vymyslela to kvůli našemu dítěti. Aby měla přehled o pohybu letaxové sítě doma, když ona bude muset být v práci. Teď to občas testuje na mě,“ zakřenil se zrzek.

„Když to takhle říkáš, tak Hermiona vypadá, jako nějaká megastíhačka,“ usmál se trochu zlomyslně Harry, když ho kamarád tahal z křesla.

„Možná to tak vypadá, ale není to tak,“ pokrčil rameny zrzek. „Je to jen pro naléhavé případy. A ten tvůj, kámo, jí připadá naléhavý víc než dost. Takže moc nezdržuj, čeká na tebe, aby tě mohla informovat o tom, co zjistila.“

Pak se na Harryho zkoumavě podíval. „A myslím, že i ona po tobě bude chtít nějaké odpovědi,“ významně se zaksichtil.

Harry mu oplatil kyselým obličejem. „Asi tuším, o co půjde.“

„Tušíš? No to jsem vážně rád. Aspoň předejdeme zbytečným nedorozuměním, že?“ posmíval se kamarád, zatímco Harryho strkal směrem ke krbu.

„Ahoj, Mio,“ vypustil Harry hned, jak vstoupil ke svým přátelům, do domu v Godrikově dole, který jim dal svatebním darem. „Doufám, že teď zrušíš to podivné sledovací kouzlo, cos uvrhla na můj krb,“ dodal jedním dechem.

„Harry! No konečně! Jsi v pořádku?“ Hermina se na něj vrhla a pak si ho prohlížela, jakoby se vrátil z války. Harry měl chuť se smát, ale ta ho hned přešla, když na něj vybafla.

„Kdes byl, sakra!“

„Nevím, jestli se mi právě teď o tom chce mluvit, Mio. Možná později,“ vyhnul se odpovědi. „Radši mi řekni ty novinky, co pro mě máš.“

„No jasně,“ vzala ho za ruku a táhla směrem ke gauči, kde ho okamžitě usadila a vmáčkla se hned vedle něj. „Abys věděl, tak to kouzlo jsem zrušila hned, když se Ron za tebou vydal. Doufám, že se za to nezlobíš.“ Ani nečekala na odpověď a Harry pochopil, že to byla pouze řečnická otázka. Ze stolku vzala Malfoyovu knihu.

„Tohle si vezmi, už to nepotřebuju a rozhodně to nechci mít tady doma. Měl bys ji vrátit tam, kam patří.“ Podala mu černou knihu a Harry si ji automaticky vzal a několikrát ji obrátil v rukách.

„Takže jsi zjistila něco o tom rituálu?“

„Zjistila. A nejen o něm, ale vezmeme to popořádku,“ začala Hermiona. „Rone, uvař prosím Harrymu silný kafe. Vypadá, že ho potřebuje.“ Ron už byl stejně napůl cesty do kuchyně, tak jenom přikývnul a pokračoval v cestě.

Hermiona se zhluboka nadechla, než začala svůj monolog. „Ten rituál se jmenuje Vita pro Magia a základní vědomosti už máš. Správné rozmístění svícnů … lektvar, který musí vypít vyvolávač i oběť, kvůli jejich propojení … pak rituální dýka a symbol Finio. Podle knihy je však provádění tohoto rituálu dost nebezpečné pro oba. Jeho účinky jsou nestabilní, a když vyvolavač udělá chybu, může se to celé zvrtnout. Následky tam popsány nejsou a ani je nehodlám zkoumat. To je snad jasné. Především jde o to, že v první fázi pentagram nerozezná, kdo je vyvolavač a kdo oběť. Oba jsou uvnitř a oba vypili stejný lektvar. Dokud nedojde k označení a správnému vyslovení kouzelné formule, všechno se může obrátit, chápeš?“

Harry přikyvoval, jako při výkladu učiva ve škole, a snažil se zapamatovat si všechno, co bylo podstatné.

„Co by mohlo rituál narušit?“ zeptal se.

„Především je třeba, aby oběť byla nehybná, ale při vědomí. Pravděpodobně je třeba ji kouzlem znehybnit. Když se to neudělá správně, ten člověk se může bránit a z pentagramu uniknout.“

„Jo, to je celkem jasné. Nikdo si nenechá jen tak rýt dýkou do prsou. Je tam ještě něco dalšího? Co nějaká třetí osoba v pentagramu?“

„Nikdo třetí tam být nesmí, narušil by tím magické proudění,“ vysvětlovala Mia.

„Fajn, takže další způsob, jak to zhatit. Díky, Rone,“ řekl, když před ním přistála káva.

„Nemáš zač. Kam už jste došli?“ zajímal se zrzek, když si sedal do křesla proti nim.

„Právě se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu,“ informovala ho ženuška a pokračovala směrem k Harrymu.

„Rituál nelze provést na osobách, které jsou nějak magicky označené, Harry,“ a dívala se na přítele s výrazem, který nevěštil nic dobrého.

„Předpokládám, že tím myslíš něco, jako je má jizva,“ ujišťoval tím spíš sám sebe.

„I tuhle myšlenku jsem zvážila, ale teď už by to nefungovalo. Voldemort je mrtvý a magické spojení mezi vámi je pryč a už nikdy nepůjde obnovit. To o čem tu mluvím, jsou magická označení druhých osob a důvody jsou různé. Ta kniha je toho plná. Například kouzlo MEUS,“ dramaticky se odmlčela a Harry měl neodbytný pocit, že teď se skutečně dostávají k meritu věci.

„Co to konkrétně znamená?“ Vyčkávavě hleděl na svou kamarádku.

„Našla jsme to v té knize a je to kouzlo, nebo spíš rituál…,“ při tom slově se nehezky zašklebila, „kterým si čaroděj může někoho označit jako své vlastnictví. I když to není přesné. Technicky ne jako majetek, ale spíš se to blíží k tomu, jako když si novomanželé vymění prstýnky. Taky jde svým způsobem o označení, ale tohle je magické a jednostranné. Nedá se sundat jako prsten, rozumíš?“

„Rozumím. Předpokládám, že narážíš na ten můj sen, že? Shoduje se to?“ Harry se zlehka orosil. Teď rozhodně neměl chuť na kávu, spíš by si dal panáka.

„Našla jsem to tam, Harry. Téměř přesně, jak jsi popisoval svůj sen, bylo to tam. To by byla opravdu moc zvláštní náhoda, nemyslíš?“ Hermiona vyndala svou hůlku a nervózně si s ní hrála.

„Téměř přesně? Takže se můžeme mýlit?“ ptal se opatrně, protože nechtěl svou těhotnou kamarádku rozčílit tím, že by naznačoval … cokoli.

„Pouhé detaily,“ odbyla ho přesvědčivě.

„Ty určitě už víš, jak to ověřit, že?“ Bylo mu jasné, že Mia nevytáhla hůlku jen tak pro nic za nic. Trochu ho s tím znervózňovala, ale byl připraven se dozvědět pravdu.

Jeho přítelkyně mlčky přikývla a pak vyslovila něco, co absolutně nečekal.

„Sundej si košili.“ Počkala, až překvapený Harry splní její podmínku a pak naučeným způsobem mávla směrem k němu hůlkou a vyslovila inkantaci.

„Revelatio signum!“

ooOoo

16. kapitola