Překlad: Nade
Děkuji všem, kteří mě podporují svými milými komentáři. Tentokrát jsou to: Charli, Saskya, Bobo, Káťa, Achája, Anna, Lafix, bacil, kali, mariaa, Jenny a Zuzana. Krásně se všichni bavte. :-)
27. kapitola
Harry seděl za stolem a koutkem oka pozoroval studenty, kteří si
sami procvičovali kouzlo Protego. Třetí ročníky už měly částečné
znalosti a tak na ně nemusel při používání běžných štítů bedlivě dohlížet. Z pochopitelných důvodů mezi nimi
nebyly děti, které by už dříve nechodily na nějaké vyučování. Tito studenti představovali svéráznou
směs chovanců škol a soukromých učitelů. Rodiče se je rozhodli přihlásit na
Emeraldfog z rozličných důvodů. Někteří to prostě měli blíž, a jiní - jak prohlásil
Ron - následovali Harryho jméno. Právě
třeťáci byli svým způsobem unikátní. Nezahrnoval
je školní fond, protože rodiny mohly platit za jejich vzdělání. Nejdřív měla škola přijímat pouze prvňáky
a druhý ročník vytvořit z dětí s nadprůměrnými dovednostmi, které se
už od svých rodičů leccos naučily. To
Malfoy navrhnul vytvoření této třídy a přesvědčil o tom i radu, která takové
finanční podpoře samozřejmě rychle zatleskala.
Malfoy...
Harry vstal a přešel k jedné ze studentek.
„Slečno Bianchi, Protego není kouzlo, které vrháte tak, že namíříte
hůlku na protivníka.“ Vzal ji za zápěstí a vedl ho, aby ve vzduchu naznačil
správný pohyb. „Je to ochranné kouzlo, má vytvořit štít a zablokovat úder. Musí vás zachránit před kletbou. Když už chcete na někoho mířit, přinejmenším
vrhněte kouzlo na spojence.“
Černovlasá čarodějka se začervenala, mírně přikývla a nespouštěla
přitom oči ze svého profesora.
„Existuje možnost doučování? Obrana
proti černé magii se občas zdá opravdu složitá“, zamrkala několikrát a plaše se
usmála. „Jste v téhle oblasti odborník, pane profesore...“, smolně černé řasy
se opět koketně zatřepotaly.
„Myslím, že stejně dobré bude procvičování s přáteli“, odstoupil otráveně.
Zanedlouho tu bude pololetí a někteří studenti ještě stále brali
jako věc osobní cti vlichotit se učitelům. Ron
se tomu smál, považoval takové dovádění za neškodné, i když to nepochybně
povznášelo jeho ego. Malfoy to
kvitoval pokrčením ramen se slovy, že pro něho to není nic nového, takže
vlastně není o čem mluvit. Harry tyhle
věci neměl rád. Na začátku ho chichotání
dívek a provázející pohledy některých chlapců, přiváděly do velkých rozpaků, později
ho začaly rozčilovat. Doufal, že
nakonec přestanou zbytečně marnit jeho čas, a že on sám se naučí rozlišovat,
kdy má student opravdu potíže s pojetím podstaty kouzla, a kdy ho prostě
jen provokuje, aby mu věnoval osobní pozornost. Zřejmě měl stále potíže teenagery
prokouknout, jelikož nabyl neodbytného dojmu, že byl opět zmanipulován. A to
zejména proto, že slečna Bianchi, hned po jeho návratu ke stolu, bez problému
odrazila kouzlo protivníka.
Vzdychl, promnul si spánky a s úlevou přivítal konec poslední
hodiny tohoto dne. Rychle se rozloučil se
studenty, popřál jim hezký den a přemístil se do svých pokojů. Možnost
přemisťovat se tímto způsobem byla dostupná pouze učitelům. Hermiona takhle přizpůsobila magické
bariéry hned po začátku školního roku, a to z důvodu, že tak budou moci rychleji
reagovat v krizových situacích. Harry
přijal její opatření s nadšením – přemístění bylo uzpůsobeno tak, že do
soukromých prostor se mohli přemístit pouze jejich majitelé. Dával přednost tomu, aby ho v jeho
vlastní ložnici nikdo nepřekvapil. Jiná
věc byla, že Malfoy, jako jeho manžel, se do jeho pokojů mohl dostat bez
jakýchkoliv překážek, ale naštěstí vždy používal průchod přes obraz.
Shodil učitelské oblečení a ze skříně vytáhl dlouhý plášť v malachitové
barvě, s grafitovým lemováním a lehce lesklými sponami, které pasovaly ke
zbytku. Typické kouzelnické
oblečení bylo mírně projmuté v pase a měkce splývalo ke kotníkům. Díky rozparkům po stranách se vrstvy
tkaniny překrývaly, chránily tělo před studeným vzduchem a nebránily pohybu v
případě nutnosti boje. Stejným
způsobem byly šité uniformy bystrozorů a Harry opravdu oceňoval jejich výhody. Hodil letaxový prášek do krbu a brzy
se ocitl v Příčné.
..........
Den před Vánocemi tu panoval nepopsatelný ruch. Teplou, vlněnou čepici si narazil víc,
aby pod ní ukryl slavnou jizvu, a tlačíc se davem zamířil do obchodu s magickými
hračkami. Okamžitě ho obklopilo tlachání a překřikování prodejců. Rozhlížel se kolem sebe, procházel
podél regálů a hledal ten správný dárek.
Nikdy dřív nebyl v kouzelnickém obchodě pro děti a brzy zjistil,
že vybrat si bude těžší, než se mu zpočátku zdálo. Z polic k němu doléhalo
podezřelé šeptání a chichotání. Ignoroval samoskládací kostky, minul tančící
panenky a trochu vylekaným pohledem odskočil od klaunů hrajících na činely. Nikdy je neměl rád. Ty bledé tváře,
ukryté za barevnými maskami, měl spojené s něčím krutým a zákeřným. Nepřirozeně zvýrazněné rysy obličeje,
přehnané barvy a věčně široký, falešný úsměv. Nikdy
by nic takového dítěti nekoupil.
Rychle obešel regál a ocitl se u stánku s malými, létajícími košťátky,
které z proutků rozsypávaly třpytivý prach. To je možná dobré pro děvčátka, ale co
by s něčím takovým dělal kluk? Malí stratégové ho taky nepřesvědčili. Válka, i když v provedení malých
vojáčků, kteří v olověných rukách drželi místo mečů hůlky, byla stále
válka. Na konci, přímo u stěny, uviděl
velký koš s barevnými míči. Usmál
se a přešel k nim, chvíli stál skloněný a hledal ten nejvhodnější.
„Mohu vám s něčím pomoci, pane?“
„Hledám míč pro dítě“, obrátil se na mladou čarodějku v červené
sváteční uniformě.
„Chlapec nebo dívka?“ usmála se dívka povzbudivě.
„Chlapec.“ Díval se, jak se prodavačka naklání nad koš a hledá
hračku v příslušné barvě. Po
chvíli se narovnala a v rukou držela míč ve třech barvách - žluté, černé a
červené. Harry se široce usmál.
„Ten bude ideální. Má nějaké
speciální vlastnosti?“
„To jsou míče s hledáčkem“, vysvětlila věcně čarodějka. „Děti mají
tendenci věci ztrácet, nebo je nechávat na těch nejméně vhodných místech. Pak stačí jen použít kouzlo Recupero
a hůlka se sama nasměruje ke ztracené hračce.“
„Na jakou vzdálenost kouzlo funguje?“ Harry si v duchu
představil rozlehlou zahradu Růžového domu.
„Má opravdu velký dosah. Děti
si své hračky často berou sebou, když jdou se svými rodiči na návštěvu a občas
na ně zapomenou, pak je to problém.“
„Chápu“, přikývl spokojeně. „Zabalte mi ho, prosím, do červeného
papíru se zlatou stuhou.“
O chvíli později k balíčku přidal ještě kouli, v nímž
miniaturní kouzelník létal mezi padajícími sněhovými vločkami nad jasně osvětlenými
vánočními stromky. Po vyřčení
příslušného kouzla koule svítila měkkým světlem a tak byla i pěknou noční lampičkou.
Po odchodu z obchodu použil zmenšovací kouzlo a dárky vsunul
do kapsy. U Madame Malkinové
koupil šátek, který měnil barvu tak, aby odpovídal aktuálnímu oblečení majitele,
a v knihkupectví - knihu s titulem "Mistr
úskoku - aneb tisíc a dva způsoby, jak vyhrát ve Famfrpálu“. Spokojený právě prošel kolem výstavy
nejnovějších košťat, když jeho pozornost upoutal malý obchod úplně stranou.
Pomalu, jako by přemítal o správnosti svého rozhodnutí, se pohnul jeho směrem.
Uvnitř panovalo příjemné pološero. Nebyly tu žádné regály, zato na třech
stěnách byly umístěny skleněné vitráže, za kterými visely na speciálních
úchytech nejrůznější zbraně, jako z historických filmů. Byly tam palcáty, meče, biče, dýky,
oštěpy a řemdihy, a ještě mnoho dalších, stejně smrtících ostří. Pozvolna procházel kolem nich a
obdivoval jejich provedení a tvary.
„Mohu vám s něčím pomoci?“ Zpoza velkého pultu vyšel maličký
kouzelník, přistoupil k němu a upřel na něho pohled.
„Máte tu rapíry?“ zeptal se opatrně.
„Ach, vznešená zbraň.“ Kouzelník měl silný, hluboký hlas, který se
v žádném případě nehodil k jeho trpasličí postavě. „Samozřejmě, máme k
dispozici skutečné unikáty“, rychle přikývl dokonale kulatou, holou hlavou,
pokynul rukou a vedl Harryho do zadní místnosti. „Chtěl byste jednoduchý, pokrytý
ochrannými kouzly, nebo možná s kovanými runami?“
„Ehm... Vlastně se v tom příliš nevyznám“, řekl váhavě.
„Nevyznáte se“, zalapal trpaslík po dechu a jeho tvář zkřivila znechucená
grimasa. „Ignorace, absolutní ignorace. Tak
proč jste se sem táhnul? Jen ztrácíte
můj čas“, postrkoval mladíka směrem k východu.
„Rád bych někomu dal dárek“, zapřel se Harry nohama. Tak to ne, když už sem přišel, nechtěl
odejít s prázdnýma rukama. Už několik
dní si lámal hlavu, co Malfoyovi koupit a nic ho nenapadalo. Problém je v tom, že Draco měl úplně
všechno a jeho nárokům se dalo opravdu těžko vyhovět.
„Dárek.“ Kouzelník ho přestal postrkovat a podezřívavě si ho
prohlížel. „K čemu?“
„No... k Vánocům.“
„Rapír, to nejsou kouzelnické šaty, nelze mávnout hůlkou, aby se
přizpůsobily. Ignorace, úplná ignorace,
co je tohle za dobu“, mumlal si pod vousy a to jedno slovo opakoval stále
dokola. „Bojoval jste s tím někdy?“
„Několikrát, ale nejsem expert“, pokrčil rameny.
„Tak víte o tom něco, nebo nevíte?“ Zdálo se, že prodavač ztrácí
trpělivost.
„To, že znám základy, neznamená, že se vyznám v typech téhle zbraně.“
„Bystrozor, co?“ Jeho
pohled vyjadřoval pochopení a při pohledu na překvapený výraz klienta potřásl
rozhořčeně hlavou. „Přicházejí sem právě takoví. Prošli základním
cvičením a vyznačují se mizernými znalostmi. Alespoň máte tolik slušnosti, abyste
připustil, že o tom nic nevíte. Dobře, pro
koho je ten rapír?“
„Říkal jsem, je to dar“, Harry už pomalu začínal pochybovat o
správnosti svého rozhodnutí.
„Ignorante! Ptám se na
popis! Vysoký, nízký, svalnatý,
hubený?“ Nízký hlas prodavače se odrazil od stěn.
„Eee... víceméně mého vzrůstu a postavy.“
„Více či méně? Je to důležité.“ Kouzelník kráčel podél polic a
prohlížel jednotlivá ostří.
„Možná, že o palec vyšší“, přiznal neochotně.
„Magie?“
„No, kouzelník, samozřejmě“, přikývl dychtivě.
„Kouzelník, samozřejmě“, parodoval ho prodavač. „Jistě, že není mudla! Tady má v sobě magii i ten nejobyčejnější
předmět! Ptám se na úroveň síly!“
„Vysoká“, tak tohle mohl klidně potvrdit.
„Tak to nejde“, plešatý muž zavrtěl hlavou. „Čím silnější čaroděj,
tím těžší je najít odpovídající zbraň. Musí
přijít sám.“
„Jak by mohl přijít sám, když mu to chci dát jako dárek? Sakra, vždyť jsem to říkal“, rozzlobil
se nakonec Harry.
„Ignorant! Jak jsem říkal,
ignorant!“ Tohle slovo bylo zřejmě trpaslíkovo nejoblíbenější. „Kouzelnická
zbraň reaguje v závislosti na úrovni magie. Nemohu
vám prodat nic pořádného, pokud ji nebudu znát. Dám vám slabší a k ničemu mu
nebude, když si vezmete silnější, nezvládne ji, a to je celá pravda. Možná, že koupíte jen nějaký obyčejný,
s běžnými ochrannými kouzly, ale to není žádný dar.“
„Ne, musí být opravdu dobrý, Draco by se nespokojil jen tak
s něčím“, zavrtěl Nebelvír odevzdaně hlavou.
„Draco, neobvyklé...“, podíval se na něho prodavač zkoumavě.
„Znám pouze jednoho kouzelníka, kterému bylo dáno tak jedinečné jméno. Jeho otec je opravdu silný mág.“
„Spíše byl“, zašklebil se zdráhavě Harry.
„Je nebo byl, to není důležité. Malfoy
je Malfoy“, usmál se, když mu mladík věnoval udivený pohled. „Ano, ano, dobře
si pamatuji všechny své zákazníky. To
je schopnost, kterou musí disponovat každý vlastník obchodu s osobními magickými
předměty. Dobrá“, kolébal se dál
do hlubin obchodu. „No tak pojďte, budete tam trčet jako zkamenělý?“ mávnul
znovu rukou a Harry ho chtě nechtě následoval. „Tak... Draco Malfoy, je to přítel
nebo příbuzný?“
„Manžel“, v duchu zaklel, když viděl překvapený výraz prodavače.
„Ááá, pan Potter“, úsměv absolutně neseděl k obličeji pod lysinou.
„To jste měl to říct hned. Četl jsem o tom, četl“, pokýval hlavou. „Magická
přísaha, sdílení moci, to mění podstatu věci. Napasujeme
ji na vás a bude to perfektní“, promnul si malé, baculaté ruce s
krátkými buřtíkovými prsty. „Takže, chcete něco zvláštního, hmm?“
„No, myslím...“
„Velká moc, silná...“, mumlal si pro sebe. „Bezhůlková magie je
vám známa?“ zeptal se nečekaně.
„No, rozhodně.“ Harry
se už cítil otázkami unavený.
„Pěkné, působivé“, mnul si kouzelník zamyšleně bradu. „Tady, tohle
je ono“, mávl hůlkou a jedna skleněná tabule zmizela. Z kapsy vytáhl bílé rukavice a nasadil
si je, pak rychle přistoupil k držákům a sejmul z nich jeden ze
zavěšených rapírů. „Vezměte ho a mávněte s ním“, obrátil se a podal mu ostří.
„Nemám rukavice“, podíval se Harry bezradně na své ruce.
„Idiote.“ Nezdálo se, že by se ten kouzelník nějak staral o jeho
slavné jméno. „Tato zbraň obsahuje opravdu silnou magii. Mohl bych si ublížit, kdybych ji vzal
holýma rukama. Vypadám snad jako hrdina? Tohle jsou speciální rukavice, které
mě před takovou nehodou ochrání. Vy můžete,
vám se nic nestane.“
Harry váhavě vzal rapír a potěžkal ho v ruce. Cítil, jak magie pomalu putuje podél
jeho ruky a jako kokon obklopuje celou paži. Nebyl
to nepříjemný pocit, naopak, měl pocit, jako kdyby ho něco zahalilo a současně
chránilo. Rozmáchl se, ostří se
svistem proťalo vzduch a zanechalo za sebou téměř neviditelnou, světelnou stopu. Nebelvír se na okamžik cítil jako ten
den, kdy si kupoval svou první hůlku.
„Prvotřídní.“ Trpaslík si skoro radostně poskočil na místě. „Věděl
jsem, že jednoho dne ten zázrak najde svého majitele.“
„To ho doteď nikdo nechtěl koupit?“, pohlédl Harry překvapeně na
prodavače.
Zbraň byla opravdu nádherná. Jemný,
proplétaný koš, pokovovaný bílým zlatem, měl perfektně symetrické oblouky,
které chránily ruku před zraněním a současně bránily vyražení rapíru z ruky. Jilec byl potažený jemnou kůží, takže
prsty neklouzaly, což zajišťovalo majiteli jistotu pohybu. Délka čepele přesahovala metr.
„Ale chtěli, velmi chtěli. Malér
je v tom, že to ne majitel si vybírá magický rapír, ale naopak rapír si
volí majitele, nebo spíš jeho magii.“
„Jako hůlka?“ zeptal se Harry překvapeně.
„Přesně tak! A tento
je výjimečný. Vidíte ty jemné
řezy na koši?“ Potter zvedl ruku a pozorně si prohlédl znamení vyrytá na rámu.
„To je magie run. Mocná Druidská práce. Sama o sobě je jako neverbální Protego. Pletený ornament koše není jen na
ozdobu. Mezi jeho kovovými úponky
lze uvěznit jiné ostří a snadno ho zlomit. Čepel
je dlouhá, vyrobená z magické slitiny a zvládne mnoho kouzel. Může soupeře zmrazit, ochromit a
dokonce i spálit, to záleží na záměru majitele. Navíc je tento rapír, na rozdíl od
ostatních, lehký a jak jste si jistě všiml, snadno se s ním manipuluje. Je to zbraň skutečného mistra.“
„Mistra...“, pousmál se Harry. „Takže bude perfektní.“
„O tom nepochybuji, Malfoyové se na boj gentlemanů
specializují už po celá staletí“, přistoupil a vzal čepel z mladíkových
rukou. Harry se chvíli cítil,
jako kdyby ztratil něco důležitého, co bylo prodloužením jeho ruky. Tenhle rapír se opravdu zcela lišil od
těch, se kterými se učil bojovat, když absolvoval bystrozorský výcvik. „Tak jak, mám ho zabalit?“
„Ano, prosím“, oklepal se a schoval si ruce do kapes kabátu, jako
by najednou nevěděl, co si s nimi počít. O
chvíli později byl dárek zabalený a ležel na pultu před Potterem. Cena, kterou za něj musel zaplatit, se
zdála horentní. Vzhledem k tomu,
že většinu svých peněz vložil do školy, takový výdaj vážně narušil jeho
rozpočet. Hlavou mu prolétla myšlenka,
že za ty prachy by nejspíš koupil nejnovější koště. Kupodivu, nelitoval.
„Vracíte se rovnou domů?“ zeptal se zaujatě trpaslík.
„Ano, rozhodně se už nikam nechystám.“ Byla to pravda. Všechno, co
potřeboval, už měl. O dárky pro děti ze školy se postarají skřítkové, protože
Hermiona a Parvati už udělaly seznam potřebných nákupů, a Ronovi slíbil večerní
výpravu do Medového království.
„Dobře, můžete použít můj krb. Na tuhle věcičku zmenšovací kouzlo
nefunguje.“ Skutečně, balíček byl
dlouhý a bylo by poměrně obtížné se sním prodírat davem, posedlým předvánoční
horečkou.
Harry děkovně přikývl a opět se vydal za trpaslíkem do zadní
místnosti. Vsypal hrst prášku a
vstoupil do zelených plamenů. Po
přistání ve vlastním obývacím pokoji vrhnul na krb deaktivující kouzlo. Od tohoto okamžiku neměl žádný nepovolaný
kouzelník možnost využít krb z obchodu, aby do Emeraldfogu vstoupil bez
pozvání.
..........
Probudilo ho šumění moře. Navzdory
otevřenému oknu bylo v místnosti teplo. Někdo pravděpodobně použil ohřívací kouzlo. Vzduchem se vznášela jemná vůně soli. Harry
se protáhl a pomalu otevřel oči, ale hned zamžoural před vše pohlcujícím
světlem.
Přes jemně padající sníh proráželo slabé slunce, jeho světlo se od
té bělosti odráželo, rozsvěcovalo ji, a vydávalo tak neskutečný jas.
Převalil se na břicho, chvíli v té pozici setrval, pak
vystrčil jednu nohu z vyhřáté postele a poškrábal se na lýtku. Povzdechl si a trošku odhrnul pokrývku,
přetočil se zpátky na bok a pak na záda.
Byl Štědrý den. To
znamenalo, že nikdo nepracoval a všichni se připravovali na svátky.
Šťastně se zazubil, zvedl ruce před sebe a prsty mával ve vzduchu.
„Harry, někteří se tu snaží spát“, dolehl k němu zpod
pokrývky Malfoyův tlumený hlas.
„Dnes jsou Vánoce“, zamumlal a usmál se při pohledu na to, jak se
blonďák místo odpovědi zavrtal hlouběji do peřin. „Jsou tu svátky!“
„Vánoční ráno bude zítra. Spím.“
„Zajímalo by mě, jestli jsou už ozdobené stromky. Skřítkové říkali, že se o všechno
postarají. Hermiona byla sice
trochu pobouřená, ale nakonec to vzdala. Asi
ji vyděsila výška těch stromů.“
Malfoy hlava se konečně vynořila z hlubin postele a mladík vrhnul ospalý
pohled na Pottera.
„Máš v úmyslu být následující tři dny tak rozjařený?“ Když vidět,
jak Harry vesele přikyvuje, zasténal a položil se na záda. Přehodil si ruku
přes hlavu a zaclonil si oči. „Vy, Nebelvíři, jste jako vánoční ponožky. Kdyby vás pověsili na krb,
pravděpodobně byste se stále šťastně pohupovali a čekali na dárky. Tradičně veselí a červení.“
„Zmijozelové nemají rádi Vánoce?“ Harry znovu změnil polohu,
obrátil se na bok a opřel si hlavu o ruku.
„Samozřejmě, že mají“, nadzvedl Draco loket a odhalil jedno oko. „V aristokratických domech se tento
den pořádají lovy na zajíce. Nesmí
se používat kouzla, povoleny jsou pouze luky a kuše. Hlava rodiny pak předává kořist
skřítkům, kteří z ní udělají paštiku podávanou na druhý svátek Vánoční. Samozřejmě to má svou symboliku. Muži tímto způsobem ukazují, že dbají
o svou rodinu, a skřítkové... skřítkové, samozřejmě, poslušně plní rozkazy.“
„A co dělají ženy?“ Harry mu naslouchal se zavřenýma očima.
„Dekorují dům“, pousmál se Malfoy. „To je snad jediný den, kdy
moje matka dělala něco jiného, než aranžování květin, i když... asi se to
příliš neliší.“
„Zdobí Vánoční stromeček“, zamumlal Harry zasněně.
„Ne, to je práce skřítků. Ženy
rozvěšují cesmínu, která odhání nežádoucí duchy a chrání před jedy. Stoly zdobí břečťanem a rozmarýnem, to
má něco společného s city. V nakonec
samozřejmě jmelí. V tomto případě
ženy ztrácejí veškerou svou umírněnost a zavěšují ho všude, kde je napadne. V dávných dobách, když pod ním
stanuli dva nepřátelé, museli svůj boj podložit až do příštího dne. To alespoň dávalo nějaký smysl, ale
teď... škoda slov.“
„Nemáš rád líbání, Draco?“ naklonil se nad ním Potter s lehce
provokativním úsměvem.
„Prokleju tě, jestli se přiblížíš ještě o centimetr.“ Malfoyova
ruka se, neznámo jak, ocitla na mladíkově hrudníku a tlačila ho mírně dozadu.
„Jo, dobře, jdu si vyčistit zuby“, obrátil tmavovlasý mladík oči v
sloup a posadil se na posteli.
„Já první.“ Draco konečně odhodil přikrývky a spustil nohy
z postele.
„Na to zapomeň, trvá ti to hodinu“, rýpnul si Potter.
„Tak jdi do svojí koupelny“, pokrčil Draco rameny a vstal.
„Vlastně...“, zalezl Harry zpátky pod přikrývku, „tu hodinku si
můžu ještě pospat.“
„Pottere...“
..........
Harry ležel v posteli a díval se na světlý baldachýn, který zdobil
Malfoyovu ložnici. Jeho život se
od posledních svátků úplně změnil. Před
rokem touhle dobou si s Ronem balili věci, aby strávili Vánoce u Weasleyů,
a teď... Teď měl svou vlastní rodinu. Znělo
to poněkud absurdně, ale přesto to byla pravda.
Na začátku se mu manželství s Dracem jevilo jako nepomíjející
noční můra. Všechno viděl v černých
barvách a zdálo se, že všechno směřuje ke katastrofě. Byl vystrašený, nedůvěřivý, proklínal
svůj život a proradnou zákeřnost osudu.
Netušil, kdy se to začalo měnit a nechtěný svazek začal nabírat zdání
normálnosti. Nedokázal si ten jeden, speciální moment vybavit. Zdálo se, že to nastupovalo v etapách.
Nejdřív poznal Samuela a pak uviděl Malfoye jako opatrovníka, tak zcela odlišného
od toho, koho znal každý den a dlouhou dobu si tyto dvě tváře Zmijozela
nedokázal spojit. Pak proběhl
výslech na ministerstvu, kdy poprvé pocítil s blonďákem jakousi solidaritu
a věděl, že ať se stane cokoli, musí ho chránit. A nakonec... nakonec přišel ten
rozhovor o minulosti, o Luciusovi a o válce.
Kdyby mu předtím někdo řekl, že stráví život po boku Draca,
pravděpodobně by si o něm myslel, že zešílel. Samozřejmě
byl tento vztah značně odlišný od toho, o čem snil jako puberťák. Když teda pomine skutečnost, že si nakonec
uvědomil, že nejspíš nikdy nebude typ muže, co se vrací po práci domů a líbá
svou ženu na uvítanou. Ale někde
tam, na obzoru, se tyčil malý domek, dva do sebe zamilovaní muži, společné
večeře, dlouhé rozhovory, péče, vřelost a vzájemné láskyplné pohledy nad
připálenými tousty.
Odfrkl si a zavrtěl hlavou.
Tohle byl Malfoy, nebylo tu žádné místo pro něžné pohledy, šeptaná
vyznání a snídaně do postele. Nikdy
nebude držení se za ruce, objímání na pohovce a úsměvy nad příliš připečenou
snídaní.
Ale přesto to bylo dobré, možná ne tak dokonalé, jak si
představoval, ale dobré.
Bývaly doby, kdy si myslel, že se ke vztahu nehodí. Měl noční můry, po kterých býval
nevrlý. Dosud na svých bedrech nosil své kameny vzpomínek na náhrobky padlých, a
sám sobě stále pokládal otázku, zda nemohl udělat něco víc.
Když se na to díval z tohoto úhlu, nesl Draco stejnou zátěž,
a jeho minulost může s jeho vlastní soutěžit o pohár nejvíce podělaného života.
Během těchto čtyři měsíců si Harry uvědomil, že jeho rozpoložení
se nějakým způsobem stalo závislé na Zmijozelovi. Nejzřetelnějším ukazatelem byly jejich
společné noci a třebaže to tak nevypadalo, nešlo vždycky jen o sex. Občas uvažoval na tím, jestli ho magické
vazby nechrání dokonce i v době spánku. Oba dva na toto téma mlčeli, ale když ráno
vstávali, oblékali se a hádali o koupelnu, Harry viděl ve Zmijozelově tváři
stejnou úlevu, jakou uvnitř cítil on sám. Další noc bez nočních můr. Společné spaní jim zaručovalo klidný
spánek a to stačilo, aby mezi nimi zavládla nepsaná dohoda na téma sdílení
postele. Nebylo důležité v čí
ložnici, důležité bylo, že byli spolu.
Podíval se směrem ke koupelně. Měl
Draca rád. To byla další věc,
která přišla zničehonic. Mohli se hádat, provokovat, vést ostré diskuse, ale pokud
chtěl být Harry upřímný sám k sobě, musel uznat, že bez ohledu na to, co se
mezi nimi dřív stalo, mohl Zmijozela nazývat svým přítelem. Záleželo mu na něm, a to bylo taky
dobré. Další nemožné, které se stalo možným. Co bude dál?
„Pottere!“
Zamrkal, jak byl prudce vytržený z vlastních myšlenek. Draco stál ve dveřích do koupelny,
oblečený v černých kalhotách a bílé rozepnuté košili. Jeho vlasy byly čerstvě umyté a v měkkých
pramenech rámovaly útlý obličej. Sakra! Lidé by neměli vypadat takhle. Měl by
být vyhlášen zákon na příliš provokativní kouzelníky, díky kterým se váš mozek
změní na kaši a tělo radostně pulsuje v rytmu vezmi-si-mě-teď-hned-a-ukaž-jaké-jsi-zvíře,
nebo snad něco romantičtějšího? Nepodstatné. V každém případě by ten zákaz měl být napsán
červeným inkoustem na lesklý bílý papír, tak hladkým jako pokožka...
„Propána, kdy jsi vyšel?“, posadil se a automaticky si upravil přikrývku.
„Jsi si jistý, že oprava tvého zraku nebyla nějaká fušeřina?“
zvedl Malfoy obočí a ironicky se usmál. To
by taky mělo být zakázané! „Zíral jsi na ty dveře a ani sis nevšiml, že
v nich stojím.“
„Přemýšlel jsem.“
„Kouzlo Vánoc je mocné“, odtáhl se Draco konečně od rámu dveří a
pomalu přistoupil k posteli. „Vstávej“, poškrábal se na hladké bradě. Určitě se před chvílí oholil. Pomalu sunul ruku po holé hrudi. Harryho oči se zaujetím sledovaly trasu,
kterou se bledá ruka vydala. „Je nehumánní, abys stále polehával v posteli,
když jsi mě probudil a donutil vstát.“
„Vůbec jsem ti neříkal, že máš vstávat.“ Nepřipadá v úvahu,
aby teď vstal z postele, ne v tomhle stavu. Nikdo a nic ho k tomu nepřinutí!
Teda, pokud někdo není paličák a nestrhne z něho deku...
„Vidím, že jsi velmi intenzivně... přemýšlel“, zvedlo se Malfoyovo
obočí ještě výš a úsměv se stal trochu zlomyslný. Je možné, aby byl takový úsměv sexy? Absolutně ne! To je proti přírodním zákonům! Problém je, že tyhle zákony se zřejmě netýkaly
blonďáka, který stál nad ním. K Potterově
zděšení představoval Zmijozel výjimku z pravidla. „Ale, Harry. Domnívám se, že právě
tohle se zahrnuje do případů, o kterých se obvykle říká, že nesnesou odkladu.“
Nebelvír se zachvěl, když se nad ním Draco naklonil a teplou dlaň ovinul kolem
jeho bolestně napjatého údu.
„Přestaň...“, zasténal, ale současně mírně zvedl boky a oddálil stehna.
„No, já nevím“, sevřel Zmijozel pevněji prsty, zatímco jeho palec
hladil hlavičku. „Popros.“ Přenesl pohled z
manželovy tváře a zastavil se na cukajícím, vlhkostí se lesknoucím penisu.
„Prosím...“
„O co ve skutečnosti prosíš, Harry?“ Dlaň zrychlila, s ideální
citlivostí klouzala nahoru a dolů. „Mám
přestat, nebo snad pokračovat? Upřesni
to“, sklonil se a přejížděl jazykem podél štěrbiny na vrcholku údu.
„Sakra!“ Potterova ruka zamířila do jeho vlasů a jemně je sevřela. Malfoyova ústa byla horká a vlhká. Jeho hladké rty se sevřely kolem milencova
mužství a silně, téměř bolestivě, ho sály. Harry
věděl, že to dlouho nevydrží. Ranní
erekce měly tu zvláštnost, že začaly neznámo jak a stejně rychle skončily. Dracovy prsty si pohrávaly s jeho
napjatými koulemi. Zvrátil hlavu a táhle zasténal. Vnímal, jak se jeho boky
začínají nekontrolovatelně škubat. Chtěl
to zastavit, oddálit chvíli, kdy se udělá mezi ty dychtivé rty, ale v tu chvíli
se Malfoyův palec přitiskl k bodu těsně za varlaty a Harry cítil, že je
ztracen. Sakra, bylo to ostudně rychlé.
Když otevřel oči, tak první, co uviděl, byla manželova tvář
skloněná nad ním. Vítězoslavně se
usmíval a v koutku jeho úst se bělala kapka spermatu. Vysunul jazyk a olízl ji, což u
mladíka ležícího na polštáři vyvolalo tiché zalapání po dechu. Harry se nadzvedl a snažil se dosáhnout
na zrudlé rty, ale zadržela ho Dracova dlaň, položená na jeho hrudi.
„Stále nemáš vyčištěné zuby“, odstoupil a vrátil se do koupelny, odkud
po chvíli uslyšel šum vody a třesknutí dvířek skříňky, ve která měl kartáčky. Harry zasténal a peprně zaklel.
..........
„Cítím svátky“, nadechl se Potter zhluboka a rozjařeným pohledem
se rozhlédl po chodbě, ozdobené břečťanem a cesmínou. Zeleň se mísila s červenými bobulemi a
krásně doplňovala světlé stěny. Zlaté
stuhy všechno propojovaly v celek jako třpytivé girlandy.
„Samozřejmě, že cítíš. Skřítci si vzali jako věc cti rozestavět
stromky téměř ve všech třídách a místnostech“, zavrtěl Draco shovívavě hlavou.
„Tím to není, to ta atmosféra“, zatočil Potter rukou kolem dokola.
„Všichni jsou tak usměvaví a plní nadšení.“
„Merline, tvoje oči se třpytí! Harry,
jestli začneš rozdávat citrónové bonbóny, prokleju tě, přísahám.“
„Nikdy jsem je neměl rád“, pousmál se Harry. „Ale cenil jsem si
toho, že je vždy nabízel. Bylo
v tom něco hřejivého a...“
„Vzrušující. To však nemění nic na
faktu, že mohl rozdávat něco více elegantního.“ Malfoy přejel rukou po
zábradlí, jako by kontroloval prach a zřejmě to skutečně dělal, protože krátce nato
zvedl ruku a zkontrolovat její stav, pravděpodobně uspokojený. „Taková čokoláda
s pomerančem, nebo lanýže.“
„Lanýže?“
„V pistáciích, nebo s ořechy“, Malfoyův pohled se stal lehce zasněný.
„Mohli byste být zticha? Někteří
tady jsou hladoví“, zastavil je Ronův hlas a tak počkali, až se k nim připojí.
„Weasley, ty máš pořád hlad“, podíval se Draco na zrzka s
posměchem.
„Dobrá výživa je základ, kromě toho hodně trénuju.“ Mladík měl
zřejmě příliš dobrou náladu, než aby se nechal vyprovokovat.
„Ano, skutečně, létání na koštěti je tak vyčerpávající“, povzdechl
si Zmijozel teatrálně.
„Kdyby zkusil několik hodin denně držet násadu mezi nohama, určitě
bys sténal a kňučel, až by tě odnášeli z hřiště.“
„Ujišťuji tě, že držení násady zvládám perfektně. Dalo by se říct, že jsem se vypracoval
k dokonalosti.“ Dracova ruka odhrnula vlasy, které mu spadly do očí a zpod řas
pohlédl na bleskem rudnoucího Weasleyho.
„Vážně, Malfoyi, tohle jsem vědět nechtěl a klidně bych se bez
těchto informací obešel.“ Ron si přejel rukou přes obličej, jako by z něj
chtěl něco setřít. „Harry, fakt nevím, jak to snášíš. Já bych asi začal řvát, kdybych
ho měl dennodenně vedle sebe.“
„Někdy mám opravdu chuť řvát“, vrhnul Potter kousavý pohlede
směrem k Zmijozelovi. Sakra, tyhle kecy si mohl nechat.
„Tak jako před hodinou, když...“, naklonil se Draco k Harrymu
a sugestivně poklesl hlasem.
„Slyšel jsem!“ Weasley zastrčil ruce do kapes. „Moje snídaně... Mám
pocit, že nic nesním. Malfoyi, vždycky jsem věděl, že jsi špatný člověk. Sakra, začínám litovat, že existuje
něco takového jako představivost.“
„Rone... Opravdu bych dal přednost tomu, aby sis nic
nepředstavoval“, zasténal Harry a vrazil loktem do Drakova boku, když otevřel
ústa. „Sklapni, cokoli chceš říct, sklapni.“
„Harry, snad nechceš, abych...“, Malfoy se zastavil v půlce věty,
když se najednou v chodbě vedoucí do místnosti učitelů objevilo jasné světlo. Všichni tři zastavili a překvapeně
zírali na podivný jev. V Ronově
ruce se automaticky objevila hůlka a Harry rychle následoval jeho příkladu. Světlo na několik vteřin formovalo, a
pak se směrem k nim pohnul rys, zářící vnitřním světlem.
„Patron?“ pohlédl na ně Weasley, jasně hledal vysvětlení.
„Kvůli čemu by někdo vyvolával Patrona?“ napjal se Harry a
podvědomě čekal na první náraz chladu. „A čí to sakra je?“
„Victorie...“, Dracova tvář byla křídově bílá a Harry měl pocit,
jako kdyby ho někdo silně udeřil do břicha a vyrazil poslední výdech z jeho
hrudi. „Něco se stalo...“, zašeptal a hned spěchal do nejbližší třídy, ve
které byl krb.
ooOoo
A proč si sakra myslíš, že to do středy vydržíme? Zrovna v tak napínavý okamžik....Kapitolka celkově o ničem, ale mě tyhle okecávací kaitoly nevadí...Naopak bylo to moc pěkné...
OdpovědětVymazatNádherné ráno:-) a také tu konečně máme vánoční svátky...
OdpovědětVymazatAch jo, středa je tak daleko...snad se nestalo nic zlého...mám dojem, že se Lucius nebo Narcisa pustili do akce, ale snad se Samuelovi nic nestane...
Děkuji za kapitolku, skvělá jako vždy a těším se na další:-)
Jenny
Tak začátek super. Harry a vánoce :-) Jo Dracovo škádlení Rona mně dostalo :-)
OdpovědětVymazatHej ten konec je vražedný. Úplně tuhnu hrůzou co se stalo. Hádám, že Lucius nebo Narcisa začali dělat problémy. Ach jo teď jenom vydržet do středy :-)
Jupííííííí, už se nemůžu dočkat středy :), jsem hrozně zvědavá, doufám, že se Samovi nic nestalo :)
OdpovědětVymazatLafix
Ano, děkujeme, ale až ve středu? NO pořád lepší než další neděli, že ?
OdpovědětVymazatDneska klidné Vánoce a příště velké napětí. Já si myslím, že Harry má určitě v kapse nějaké bombóny, jen možná nejsou citrónové.
Bobo
Teda...
OdpovědětVymazatTak krásna kapitola a tak hnusne skončila. Ako toto mám vydržať? Čo sa stalo Samuelovi?
ďakujem za krásnu kapitolu ale vážne musí byť takto useknutá???
_________
Zuzana
:-) jééé, Vianoce :)
OdpovědětVymazata zas im niekto do toho pchá prsty :( nekazte im to! :D css
Neeeeeeeeeeeeee Co to jako je? :D Takhle to seknout? Měla jsem dojem že to bylo v módě před 3 lety nejmíň :D
OdpovědětVymazatŽe do sebe chlapci pořád ryjou ikdyž se majé rádi:-D Doufám, že Samuel je v pohodě.
OdpovědětVymazatAchája
A nešlo by to dřív? :D To se nedělá takhle useknou konec takové parádní kapitoly :) že se nestydíš :D:D Uplně cítím tu Vánoční atmosféru a díky ní se mi velice moc tato kapitolka líbila. Usmívám se jak měsíček nad hnojem :D:D Jen doufám že je Sam v pořádku....
OdpovědětVymazatAnna
A je to tady! Mr. or Mrs. Malfoy?
OdpovědětVymazatPajčas
Sakra a tak v pohodě to začalo a teď sem tak napnutá je to Narcissa,Lucius nebo něco úplně jiného...
OdpovědětVymazatSem moc ráda,že přidáš už ve středu si poklad :)
No pěkné, rodinné problémy se vynořují na Vánoce, jak jinak, že..:)
OdpovědětVymazatJinak kapča byla super.. líbilo se mi co vybral Harry za dárek pro Draca, akorát to vypadá, že ten si ho moc neužije, škoda.. těšila jsem se na jeho reakci. A ten dárek pro mrňouse, ten balón.. přišlo mi, že to jeho vyhledávací kouzlo se bude v budoucnu hodit.. Uvidíme.. a je super, že další kapitola bude už ve středu, opravdu moooc super
Lily
No a oheň je na streche. Safra, to som zvedavá, či to zasiahla Narcissa, či Lucius. Tipujem Cissu. A nepáči sa mi to. Sakra s tou blbou Ginnou! Kiež by vedela držať jazyk za zubami, tupaňa malá ryšavá! :/
OdpovědětVymazat