Red Hills - 28.

Autor: Akame Sora
Překlad: Nade
Chachááá! Jsem věděla, že většinu z vás ten konec zvedne ze židle. :-D Ale jsem v tom zcela nevinně. Pouze respektuji autorku. Takže Káťo, Jenny, bacil, Lafix, Bobo, Zuzano, Saskyo, Charli, Achájo, Anno, Pajčas, kali a Lily, kapitolka je zde. Bavte se. Všichni.

28. kapitola

Když Malfoy prudce rozrazil dveře do třídy přeměňování, málem mu Harry přistál na zádech. Ron stál šokovaně uprostřed chodby a přemýšlel, co přesně se právě stalo. Rachot převráceného křesla v něm probudil instinkty bystrozora. Ať se děje cokoli, jeho přítel je v tom zřejmě zapojený a on ho v tom nemohl nechat samotného.

Vpadl do místnosti ve chvíli, kdy Zmijozel odblokoval krb a rozrušeně do něho vhodil letaxový prášek.

„Růžový dům“, vyštěkl a byl pryč.

Harry nečekal. Z misky stojící na římse si nabral plnou hrst a za chvilku zmizel taky. Weasley si ztěžka povzdechl, přeskočil povalené křeslo, které mu leželo v cestě, a dopadl do krbu.

„Růžový dům“, pronesl heslo, které uslyšel a po chvíli ucítil známý pocit trhnutí, kdy se v šíleném tempu přemisťoval mezi krby.

..........

Dům byl pokrytý ochranami, velmi složitými ochranami. To byla první myšlenka, která ho napadla, když konečně přistál na místě. Ale to v tuhle chvíli nebylo nejdůležitější. Nemusel se nikoho ptát, aby poznal, že magické bariéry jsou právě zuřivě atakovány. Cítil, jak se nadouvají jako příliš nafouknutý balónek. Další vrstvy mizely a stačil by jeden dostatečně silný útok, aby se zhroutily.

Ron se rozhlédl kolem sebe. Hned vedle pohovky ležela žena vypadající na padesát let, jejímiž rameny teď Malfoy třásl a něco hystericky křičel. Harry stál uprostřed místnosti a s hůlkou v ruce se snažil zastavit vlny nátlaku a přidával další pečetě. Některé z nich, které se spolu naučili během bystrozorského tréninku, rozpoznával.

Zuřivý hukot ho přinutil, že sebou instinktivně cukl. Někdo tam venku byl hodně odhodlaný proniknout dovnitř. Ron nechal svou mysl zklidnit a propojil ji s magií, která chránila dům. Byl bystrozorem pět let, pamatoval si to, nejednou to tak dělal. Bylo to jako dýchání, jednoduché a známé. Stačilo se jen otevřít energii, která ho obklopovala a dovolit jí dotknout se ho. Čekal.

Někdo zvenčí se snažil rozlomit pečeti, což znamenalo, že sebou měli odeklínače. Na malý okamžik dokonce ucítil jeho magii a otřásl se, když si uvědomil, komu patří. Chlupy na těle se mu zježily, jako kdyby ho někdo polil studenou vodou. Avery, zatracený Smrtijed, který jim tolik let proklouzával mezi prsty. Weasley vědět, že tam jsou i další, ale neměl čas o tom přemýšlet, protože další pečeť povolila a ozářila místnost. Zbývaly ještě tři, které držely útočníky mimo dům. Na okamžik zajiskřily a Ron se svistem vtáhl vzduch nosem. Nebyly to obvyklé ochranné bariéry. Byla to opravdu složitá magie, podobná těm, které chránily Bradavice a Emeraldfog, založená na oběti a... na krvi. Krvi dobrovolně darované, krvi Malfoyů. To právě jejich magický podpis byl vetkán do pečetí. Merline, co se to tu děje?

„Harry!“ zařval. „Neudržíš to! Cokoli chceš udělat, musíš si pospíšit!“ Věděl, že jeho přítel se v tuhle chvíli nesoustředí na posilování ochran, ale snaží se vytvořit nové. Tímto způsobem jen rychle oslabí vlastní magii, vyčerpá se. Nastavování bariér bylo velmi náročné na energii. Navíc se bariéry, které již existovaly, snažily posílit magií muže, který stál uprostřed místnosti. Otevřel se jim a ony toho dychtivě využívaly. Pohlédl na ženu v bezvědomí, se kterou Malfoy stále ještě cloumal. Určitě se snažila o totéž, co Harry. Musela být opravdu silná, když při téhle intenzitě útoku tři pečetě stále držely. Ani se nepokoušet odhadnout, kolik jich bylo na začátku.

„Hledej Samuela!“ Harry udělal další pečeť a umístil ji tam, kde ochrana naposledy povolila.

Samuela? Kdo je Samuel? Koutkem oka zahlédl, jak se Zmijozel konečně odtáhl od čarodějky a vyrazil k nějakým dveřím a křičel to jméno.

„Udrž to!“ Ron se během svého pohybu podíval na Pottera a vběhl do dalších dveří.

Samuel... Kde se ten chlap skrýval a proč jim nepomáhal? Byl zraněný? Nebo se možná jako zbabělec někam schoval a veškerou práci nechal na ostatní? Merline, koho a kde měl hledat?

Dostal se do nějaké místnosti a zoufale se po ní rozhlížel. Bariéry sebou opět křečovitě zaškubaly, téměř cítit jejich tlak. Ten pocit nenáviděl. Jako zvíře chycené v kleci, jejíž tyče se ohýbají dovnitř. Měl chuť utéct, než ho rozdrtí.

„Samueli?“ Otevřel dveře skříně a téměř je vytrhnul z pantů. Nic. Sady ložního prádla a dámské šaty, které visely na ramínkách. Zaklel a pokračoval dál, cestou rozhrnoval závěsy a nahlížel za sedačky. „Same? Ozvi se!“ Vešel do haly a rozhlédl se dokola.

„Našel jsi ho?“ Blonďák ho v běhu minul. Jeho tvář vypadala, jako by ji někdo úplně zbavil krve. Vlasy byly rozevláté a jeho rty křídově bílé. V očích se mísila panika s extrémním zděšením. Weasley ho už viděl v různých situacích, ale nikdy tak úplně obnaženého, bez masky. Podivným způsobem ho to naplnilo hrůzou.

„Ne.“

„Běžím do zahrady.“ Zmijozel se opřel o zeď, když domem otřásl další třesk porušené pečeti.

„Kurva, Malfoyi, musíme si to srát pryč! Nevíme, kolik jich je!“ popadl ho Ron za kabát, jak se ho snažil zastavit.

„Bez něj se odsud nehnu!“ vykřikl Draco, vyškubnul se mu, až Weasley zaslechl zvuk praskajícího materiálu.

„Je to Avery!“

Weasley by přísahal, že Malfoy zbledl ještě víc. Otočil se, něco nesrozumitelného zasténal a vyběhl z chodby dveřmi do zahrady. Kurva práce! Zabije je oba hned, jak se konečně dozví, o co tu jde! Do čeho se to Harry namočil tentokrát?!

Ramenem se udeřil o zárubeň, když se bariéry křečovitě prohnuly a exploze magie proběhla domem. Kurva! Takové štíty se používaly na obrovských hradech, nepoužívají se pro běžné domy. Tady se energie prostě neměla kam rozplynout a drtila všeho, co jí stálo v cestě. Znovu zaklel, když byla druhá ze tří pečetí zlomena. „Prosím, Harry, vydrž ještě chvíli....“

Otevřel další dveře. Komora na košťata. Jako přes mlhu zaznamenal, že jedno z nich patří dítěti. Velký Merline! Studený pot mu stekl dolů po zádech.

„Same!“ Sám už pomalu začínal propadat hysterii. Pokud byl Samuel dítě, zcela to měnilo charakter věci. Museli ho hned najít! Proběhl chodbou a vpadl do další místnosti. Ano, ta určitě patřila malému chlapci. Na zemi ležel převrácený talíř se sendviči a vylité mléko na stole skapávalo na nadýchanými koberec. U zdi někdo rozházel hračky. V rohu místnosti byla pravděpodobně koupelna. Strčil do dveří a s lomozem do ní vběhl. „Same?“ Rozhlédl se kolem sebe. Prázdná. Otočil se, s cílem ji opustit, když koutkem oka zaregistroval nějaký pohyb. Zpoza koše na prádlo vyčuhovala dětská botička. Couvnul, popadl madlo koše a převrátil ho na podlahu.

Vyděšený malý chlapec si stiskl pěstičku do pusy a snažil se zadržet vzlyky. Jeho oči byly otevřené dokořán a se strachem zíral na Rona. Drobné tělo se vmáčklo více do rohu, zády přitisknuté k vaně.

„Ty jsi Samuel, že?“ Wealsey věděl, že na uklidňování dítěte nemá čas. Před padnutím ochranných bariér je už chránila jen jedna pečeť a několik dalších, které Harry ve spěchu přidal, ale pomineme-li hrdinství Zlatého chlapce, budování ochranných bariér nikdy nebylo jeho silnou stránkou. „Musíš jít se mnou.“ Sklonil se nad Samem a natáhl ruku. Mrňous nic neřekl, pouze v panice zavrtěl hlavou a schoulil se ještě víc. „Jsem přítel...“ na chvíli se zarazil. Merline, chlapec byl jistě Malfoy, ale jaké vazby ho s Dracem pojily? „Harryho?“ zariskoval. Ano! To bylo ono! Samuel se na něj stále díval podezíravě, ale trochu se uvolnil. „Harry je v obývacím pokoji, snaží se zastavit... zlé lidi. Slíbil jsem mu, že tě najdu a přivedu.“

„Tatínek?“ zakníkal tiše blonďáček, když vyndal pěstičku z úst. „Zase mě odvedou?“

„Tatínek?“ Ve Weasleyho hlavě něco secvaklo. „Draco tě všude hledá a má velkou starost. Nikdo tě neodvede, slibuju.“ Opatrně, aby chlapce nevyplašil, ho chytil v podpaží a zvedl ho do náručí. Magie ochran ho drtila. Cítil, jak se prohýbají v konečném boji. S úlevou si povzdechl, když malé ruce ovinuly jeho krk.

Jen pár vteřin mu trvalo dorazit do obývacího pokoje, kde Harry stále bojoval s bariérami. Výraz neuvěřitelné úlevy, který se objevil na jeho tváři, mu řekl, jak moc pro něho to dítě znamená.

„Padáme odsud“, sebral prášek z krbu a podíval se na svého přítele.

„Tatínek!“ trhnul sebou chlapec v jeho náručí.

„Kde je Draco?“ Harryho tvář byla červená námahou a zpocené prameny vlasů se mu lepily na čelo.

„V zahradě. Harry, zatraceně, za chvíli to padne, zdrháme!“ Ron k sobě silněji přitisknul vzpírajícího se chlapce.

„Táta! Chci k tátovi! Harry, řekni mu to!“ Drobné pěstičky udeřily do jeho ramen.

„Same, půjdeš s Ronem, vezme tě k strýčkovi Severusovi.“ Potter ostře pohlédl na Weasleyho.

„Harry...“

„Jdi už, sakra, nenechám ho tady samotného!“ Potter se k němu obrátil zády, když poslední pečeť zazářila jako ohňostroj. Ron zaklel, skočil do krbu a i s křičícím chlapcem zmizel v zelených plamenech.

..........

Prázdná třída vypadala přesně jako před pár minutami, když sem s Malfoyem a Harrym přišli. Weasley se podíval na plačící dítě a spolkl další nadávku. Kurva! Nechal tam svého nejlepšího přítele!

„Táta! Vezmi mě zpátky!“ Zalapal po dechu, když malá botička přišla do styku s kolenem v překvapivě silném kopnutí. Sakra, úplně zapomněl, že drží v náručí Malfoye. Mladý nebo starý, pořád to byl potomek Zmijozelů a nejjasněji si to uvědomoval právě teď, když dělal modřiny na jeho těle. Snape! Harry říkal, aby vzal dítě k Snapovi.

„Tiše, prcku. Jdeme za... strýčkem Severusem.“ Neohrabaně ho pohladil světlých vlasech a přemístil se s ním přímo před komnaty Mistra lektvarů. „Snape!“ vykřikl tak nahlas, až sebou Sam trhnul a přestal se vzpouzet. „Otevři! Uděláš nejlíp, když tam budeš, nebo...“ Obraz se tiše přesunul a v otvoru se objevil vztekem bledý obličej Mistra lektvarů.

„Weasley, co...“, zarazil se a v úžasu zíral na chlapce, který k němu automaticky vztáhl ruce. „Samuel?“ Instinktivně převzal dítě, které se mu okamžitě ovinulo kolem krku. „Co se děje?!“ Obrátil pozornost na Rona a přitom jemně poklepával Sama po zádech. Tentokrát v jeho očích nebyl hněv, ale strach. Vystrašený Snape? Merline, za jiných okolností by si Weasley tenhle okamžik dlouho a nadšeně užíval. Bohužel, v tuhle chvíli mu do smíchu nebylo. „Kde je Draco?“

„Avery“, tohle jediné slovo stačilo, aby Snape pochopil vážnost situace. „Vracím se tam“, otočil se Ron na místě, ve snaze přemístit se zpět do třídy přeměňování.

„Můj krb“, ustoupil Snape stranou a bez dalších otázek ho vpustil. „To bude rychlejší.“ Nebelvír děkovně kývnul hlavou. Godriku, svět se obrátil hlavou dolů.

..........

Harry byl vyčerpaný. Udržování ochran se ukázalo obtížnější, než si myslel. Navíc v něm staré bariéry našly dokonalý zdroj síly a magii z něho vysávaly jako upír. Povzdechl si, když byla prolomena poslední pečeť, protože cítil, jak se k němu síla vrací. Pomalu se vsakovala a jemně lechtala citlivou pokožku. Pocit to byl opravdu příjemný, ale neměl čas se tím zabývat,  protože ochrany se najednou divoce zavlnily a Harry vnímal, jak se pomalu, téměř láskyplně, sesouvají podél stěn. Milimetr po milimetru, dolů, až k samotné podlaze. Dům byl otevřený.

Při zvuku přemístění instinktivně uskočil, překulil se za pohovku a přitiskl se k ní zády.

„Hledejte chlapce!“ Avery. Ten hlas by poznal kdekoli. Nenáviděl ho ze všech svých sil. To kvůli němu zemřeli Colin a Hannah.

„Co s Dracem?“ zeptal se někdo, koho Potter nedokázal identifikovat.

„Zabít.“

„Ale jeho...“

„Rozkazy mě nezajímají! Je to zrádce! Nanejvýš můžeme tvrdit, že jsme jednali v sebeobraně“, zasmál se hlasitě Smrtijed a pak se rozhlédl kolem. „Pottere“, zabroukal téměř laskavě. „Vím, že jsi tady. Přede mnou se neschováš, Zlatý chlapče.“ Hlasitě vtáhnul vzduch nosem. „Cítím tvůj pach, strach voní velmi specificky. Věděl jsi o tom, ty malý idiote? Confringo!“

Křeslo stojící napravo od Harryho se roztříštilo, třísky se rozletěly kolem a pořezaly mladíkovu tvář. Harry sykl a instinktivně se přesunul na stranu. To byla chyba. Jeho pohyb odhalil úkryt a jen díky reflexům unikl dalšímu výbuchu, když sedačka, za kterou se schovával, vyletěla do vzduchu. Se znepokojením pohlédl na Victorii, která stále ležela u stěny.

„Ach, konečně se vidíme“, usmál se Avery zlomyslně. Harryho napadlo, že muž vypadá mnohem starší než na jeho čtyřicetdva let. Jeho vlasy byly špinavé a mastné. Dlouho nestříhané, padaly v hrubých slepencích na jeho zjizvenou tvář. „Confringo!“

„Ascendio!“ Hůlka Smrtijeda zamířila nahoru a kouzlo udeřilo do stropu. Harry se přitiskl ke zdi, když se kusy omítky sesypaly na zem a vytvořily mračna dýmu a prachu.

„Expelliarmus!“ zakřičel, ale Avery se stihnul ochránit štítem. Odněkud ze strany k němu dolehl křik a zbledl, když si uvědomil, že Draco bojuje s neznámým. S jedním? Merline, v to doufal.

„Expulso!“

„Protego!“ Jak dlouho se dokáže bránit? Cítil, jak jeho svaly pulzují tupou bolestí. Po boji s bariérami byl unavený nejen magicky, ale i fyzicky. „Incarcerous!“ Avery se obratně převalil po podlaze, aby unikl svazovací kletbě.

„Jak nevinné, pane Pottere. To je to, co vás učili v bystrozorské školičce? Crucio!“

„Protego Horriblis!“ Harry cítil, jak ho obklopuje známá magie a blokuje jedno z nejsilnějších mučících kouzel. Draco... Díky Merlinovi, nic mu není.

„Malfoyi, to je nepěkné, zasahovat do souboje.“ Avery se schoval za knihovnu a sáhl do kapsy. Místností se rozlehl třesk přemístění a další tři útočníci se objevili ve středu místnosti.

„Ohromit!“ Kletba zasáhla prvního z nich a omráčila ho tak, že s žuchnutím padl na nedaleký stolek, který se pod jeho váhou rozlomil.

„Kde je ten spratek?!“ Jeden z nich vrhnul Incnedio na Draca, ale ten odskočil a rychle uhasil hořící rukáv.

„Je pozdě, nedostanete ho.“ Harry se schoval za krbovou římsou a odtamtud vrhal další kletby.

„Harry?“ Dracův hlas byl plný obav.

„Ron ho odvedl.“ Neměl čas na vysvětlování, protože další prokletí prosvištělo těsně kolem jeho hlavy a osmahlo mu několik pramenů.

„Kurva!“ Avery zřejmě zuřil. „Vyřiďte je!“ Harry se přikrčil a těsně přilnul ke stěně. Teď už si nikdo nehrál s nižšími kouzly. Kolem byly slyšet jen skutečně temné kletby.

„Doloris!“

„Fulguris!“

„Acies Solismus!“ Harry zaslechl slabý sten, jak Draca zasáhlo magické ostří. Rozzlobený naklonil hlavu a podíval se na viníka.

„Avada Kedavra!“ Muž se zhroutil a přimáčkl svého společníka. Necítil výčitky svědomí.

„Everte Statum“ Harry cítil, jak bylo jeho tělo vymrštěno a bolestivě narazilo do zdí. Chvíli omámeně mrkal a snažil se odehnat bodavou bolest v týlu.

„Avada Kedavra!“ Zelený paprsek vypálil znamení těsně nad jeho hlavou, právě když se zhroutil na podlahu. To ho probralo.

“Aresto Momentum! Relashio!“ Muž stojící před Averym zavyl bolestí a plameny pohltily jeho tělo. Harry si oddechl úlevou, když před sebou uviděl siluetu přítele.

„Není ti nic?“ hulákal Ron, jak se snažil překřičet jekot hořícího kouzelníka. Stále nespouštěl oči z Averyho, který se stále schovával za regálem a udržoval kolem sebe silný štít.

„Ne, jsem celý. Draco! Jdi se podívat, co je s Dracem, toho nechej mě.“ Zlatý chlapec mávl rukou směrem k chodbě.

Weasley něco neochotně zamumlal a začal bokem couvat směrem ke dveřím, za nimiž se zřejmě schovával Malfoy. Téměř došek ke zdi, aniž by spustil oči z nepřítele, když k němu dolehl Malfoyův hlas.

„Jsem v pořádku, Avery je můj.“

Ron si odevzdaně povzdechl. Byli stejní, Draco i Harry. Oba chtěli chytit Smrtijeda a nezáleželo na tom, jak moc jsou zranění. Blonďák se právě vysunul zpoza dveřního rámu, z jeho ruky hojně kapala krev, ale stále v ní pevně svíral svou hůlku.

„Zrádce!“ Avery vrhnul kletbu směrem k Zmijozelovi, ale Ron ji zablokoval Protego. Když uviděl Malfoyův pohled, jen pokrčil rameny. Nemusel vrhat útočné kletby na nepřítele, ale to neznamená, že tu bude nečinně stát.

„Samuel?“

„Se Snapem“, zamumlal na Dracovu otázku.

„Dobře“, přikývl mladík a postoupil směrem k Smrtijedovi tím, že překročil spálené tělo jednoho z útočníků. Z druhé strany se blížil Harry. Oba vypadali jako dva dravci, kteří si právě vyhlédli tu samou oběť. Zdá se, že muž došel ke stejnému závěru, protože bariéra, která ho chránila, na zlomek vteřiny klesla, když se rozhodl přemístit pryč.

„Sectumsempra!“ Dva výkřiky se slily v jeden, a kletby vypálené ze dvou hůlek se sloučily a udeřily do Averyho těsně před pokusem o přemístění. Síla, s níž tělo udeřilo o regál, rozlomila police a knihy se rozsypaly kolem. Ron skočil k Harrymu, aby ho zachytil v momentě, kdy se zapotácel.

Pomalu zamířili k ležícímu. Weasley si prohlédl muže u zdi. Měl zlomený vaz. Druhý s největší pravděpodobností podlehl Avadě. Třetí ... Z ostatků se šířil zápach spáleniny. Zastavil se nad Averym a s pískotem vtáhl vzduch.

„Kurva“, nic jiného ho napadlo. Dobře věděl, jak funguje kletba, kterou byl útočník zasažený, ale to, co leželo na podlaze a na červeno barvilo bílé listy knih, už nebylo člověkem. Byla to flákota... čehosi. Spojené kletby ho rozervaly na cáry a vyvržené vnitřnosti, takže Ron musel odvrátit hlavu, aby se nepozvracel. Útok divé zvěře by byl méně brutální než to, co měl právě před očima. Merline, ochraňuj ty, kteří se někdy postaví do cesty spolu-kouzlícím mágům. Naposledy shlédl na ležící ostatky, které ještě před chvílí byly jedním z nejnebezpečnějších zločinců, roky hledaných ministerstvem.

„Sakra!“ Draco kopnul do končetiny, která mu ležela u nohou. „Ten zkurvysyn už nám nic neřekne.“

„Patřilo mu to.“ Harryho oči byly chladné a bez soucitu. „Kurevsky mu to patřilo.“

„Zasloužil mnohem víc“, přikývl Draco. „Ale teď nezjistíme, kdo naplánoval útok.“

„Zjistíme to, dříve nebo později, ale zjistíme to. V tuhle chvíli je Sam ve škole a je tam v bezpečí. Vracíme se.“

..........

„Bystrozorové už o útoku vědí.“ Ron vešel do místnosti a opatrně se rozhlédl. Ať je to, jak chce, ale přebývání ve Snapeových komnatách pro něho nebylo samozřejmostí.

„Cos jim řekl?“ Harry se zašklebil, když polkl posilující lektvar. Jeho tvář protínala tenká jizva, která by měla brzy zmizet. Když se vrátili, Snape se bez zbytečných otázek postaral o jejich rány. Působil přitom dojmem, jakoby mu fakt, že musel místo boje zůstat se Samuelem, přinášel podivné rozčarování.

„Nic, poslal jsem anonymní sovu v oznámením“, pokrčil Weasley rameny. „Nevěděl jsem, co všechno jste ochotni jim říct.“ Posadil se do křesla a přísně se podíval na svého přítele. „Kdo je to?“

„Kdo?“ vydechl Harry a okamžitě se naježil.

„Nehraj hloupého, ptám se na Samuela. Je to Malfoy, že?“

„To je těžké popřít.“

„Harry, nevím, co se děje, ale jsme přátelé. Myslel jsem, že mi věříš“, zavrtěl se Ron nervózně.

„Nemůžu...“, Harry si promnul spánky. Cítil pulzující bolest v zadní části hlavy, která neměla nic společného s nárazem. Přísaha složená Dracovi, přestože neměla s magií nic společného, byla zavazující.

„K čertu, kámo...“

„Složil přísahu mlčení.“ Neznámo kdy se Malfoy objevil v místnosti a teď stál opřený o zeď. Na Poterrův tázavý pohled se lehce usmál. „Spí, Severus mu dal lektvar na sladké sny.“

„Sakra“, prohrábl si Ron rukou vlasy, takže červená čupřina teď trčela do všech stran.

„Zbavuji ho přísahy.“

„Co?“ vzhlédl překvapeně Harry. „To nemůžeš, stále jsou...“

„Ne“, otřel si Draco tvář ovázanou rukou. „Byl jsem idiot.“ Weasley na něho vyvalil oči. Malfoy, který se přiznává, že je blbec, to je něco úplně nového. Ne, že by to sám nevěděl, ale když to říká Fretka, je to úplně jiný příběh. „Měl jsem ho sem přesunout hned, jak se Lucius probudil.“

„Myslíš si, že s tím má něco společného?“

„Nikdo jiný to nevěděl. Kromě toho, zamysli se... Avery? Po tolika letech se náhle objeví na prahu? To není náhoda. Lucius... Měl bych mu oplatit návštěvu.“

„Proč by tvůj fotřík chtěl zaútočit na někoho ze své rodiny?“ Ron se opřel lokty o kolena a naklonil se dopředu. „To nedává smysl.“

„Samuel je jeho syn.“

„Kur... Co? Máš bratra?“ Weasley na něho překvapeně zíral a pak se podíval na Harryho, jako by chtěl potvrzení.

„Nelegitimního“, přikývl Draco.

„Do prdele“, Ron si promnul rukama obličej a pak se opřel o židli. „Teď už chápu.“

„Ale já ne“, odfrkl si Harry a naštvaně sebou trhnul. „Nechápu, jak může někdo chtít zabít vlastní dítě, bez ohledu na to, jestli je manželské, nelegitimní nebo adoptované.“

„Malfoy pochází z čistokrevné rodiny. Není to tak jednoduché, Harry. Existuje nepsané pravidlo, že můžeš podvádět, ale nesmíš při tom být chycen. To je pak hanba nejen pro toho, kdo spáchal nevěru, ale i pro jeho manželku“, pokračoval Weasley a vrhnul neklidný pohled na Zmijozela. „Nejvíc poškozená je žena. Kouzelníci se domnívají, že pokud muž hledá uspokojení mimo domov, znamená to, že jeho žena nevyhovuje požadavkům.“

„To jsou kecy.“ Harry něco podobného slyšel už od Draca, ale potvrzení z Ronových úst tomu dávalo zcela jiný rozměr.

„Pomysli na Narcissu. Je krásná, pokládaná za jednu z nejžádanějších čistokrevných. Každá čarodějka žárlí na její krásu a bohatství. Pokud by vyšlo najevo, že její manžel hledal potěšení v náručí milenky, byla by její pozice ohrožena. Všechny rodiny, které na ni se závistí hleděly, by toho využily. Každopádně, chlap by na tom nebyl o moc líp, ale pokud jde o Luciuse...“, zaváhal a zmlknul.

„Hůř už o něm nikdo smýšlet nebude, nedělej si násilí, všichni to dobře víme. Nicméně, Lucius si stále nade všechno cení svého jména a dokonce, i kdyby hnil v Azkabanu, nedopustil by, aby byla jeho manželská nevěra zveřejněna.“ Malfoy sklouzl po zdi a sedl si na zem. Ron zvedl hlavu a upřeně ho pozoroval. Tento den byl rozhodně plný překvapení, a to bylo teprve poledne.

„Co teď? Kam ho schováš?“ Harry přešel k Dracovi a se starostlivým výrazem se posadil vedle něho. Weasley je ostražitě sledoval a hryzal se přitom do rtu.

„Nikam. Pamatuješ? Tady je to bezpečné.“ Cokoli měl Zmijozel na mysli, Harry souhlasně kývnul hlavou.

„Budeš mu muset říct...“

„Já vím“, povzdechl si Draco, opřel si hlavu o zeď a zavřel oči. „Promluvím si s ním, až se probudí. Nemůžu ho schovávat v pokoji, ale taky už nikdy nedovolím, aby bydlel někde daleko, je to nebezpečné.“

„Co Narcissa?“ Harryho ruka spočinula na Malfoyově lýtku a po chvilce se začala pohybovat sem a tam v pomalém, uvolněném tempu. Ron zjistil, že přítel to dělá úplně nevědomě, jako by se chtěl ujistit, zda muži sedícímu vedle něj skutečně nic není.

„Pokud se Luciusovi podařilo naplánovat útok, musel se nějak kontaktovat se starými přáteli“, podíval se významně na Nebelvíra.

„Myslíš, že to udělal prostřednictvím tvé matky?“ přimhouřil Harry nevěřícně oči.

„Leží v nemocnici, nemůže se spojit s nikým, kromě rodiny. Severus měl problémy, aby získal povolení k návštěvě. Dosáhl toho jen díky svým známostem a reputaci. Jediným vysvětlením je, že Narcissa už o všem ví a pomohla mu“, zasmál se hořce. „Jistě ho teď za jeho čin nenávidí, ale jemu už je stejně všechno jedno, vždyť už s ní žít nebude. Je chytrý, dobře věděl, že neodmítne. Ona by jako první vrhla Avadu na důkaz nevěry svého manžela.“

„Chápeš, že je to nenormální?“ Potterova ruka nakonec skončila na Dracově koleni.

„Ne, prostě jen malfoyovské“, protočil očima blonďák a sáhnul do Harryho vlasů, aby je prohrábl prsty. „Měl by ses vykoupat, máš na sobě omítku, vypadáš jako bys zešedivěl. Nemyslel jsem, že o mě budeš mít až takovou starost. To je od tebe opravdu sladké.“

„Vidím, že už jsi zase sám sebou“, pleskl ho Harry po rameni a zeširoka se usmál.

„Celou dobu jsem to byl já“, odfrkl si. „Zachránil jsem tvůj pohledný zadek před Cruciatem, můžeš mi říkat můj hrdino.“

„Samozřejmě, Draco. Připomeň mi to, až budu řádně sťatý“, zvedl Harry pohled ke stropu.

„V takovém případě bych tě přinutil k jiným věcem.“ Draco vsunul ruku pod jeho bradu, zvedl ji a sledoval červenání na tváři. „Máš štěstí, že ti nezůstane jizva. I když ve skutečnosti bych měl litovat. Byli bychom jako krasavec a netvor, a všichni by vzdychali závistí nad mou krásou a vznešeností.“

„Ehm ...“, zvedl se Ron ze židle a vyrazil k nim. „Já jsem pořád tady.“

„Víme, Weasley. Je těžké tě přehlédnout, zvlášť když tvoje vlasy mohou jasem směle konkurovat pochodni.“ Draco také vstal, oprášil svůj plášť a udělal grimasu nad jeho katastrofálním stavem.

„Chtěl jsem se jen připomenout. Ještě chvíli a začali byste se líbat. Moje oči už pro dnešní den vyčerpaly limit ohavností. Ještě jedna taková věc a mohl bych se navždy uzavřít do sebe“, povzdechl si teatrálně Ron. „Fajn, jdu k sobě, musím se převléknout a něco sníst. Neměl jsem dnes snídani“, vyrazil ke dveřím a protřepával si cestou vlasy.

„Počkej ...“ Zastavil se a tázavě hleděl na Malfoye, který se k němu blížil s nečitelným výrazem ve tváři.

„Děkuji ...“, natáhl ruku směrem k němu, „Rone.“

„Vždy k službám ...“, na aristokrata měl Draco opravdu silný stisk, „Draco.“ Povzdechl si a rozzlobeně se podíval na Harryho, který stále seděl na podlaze. „No, co tak ceníš zuby ... Kruci, teda já mám hlad“, zasténal a rychle zmizel za dveřmi.

„Přivedl jsi ho do rozpaků.“

Malfoy potřásl soucitně hlavou, když viděl Potterovu rozesmátou tvář. „Opravdu se culíš jako idiot. Dej si pozor, nebo ti to zůstane a obrázek Zlatého chlapce bude, místo krášlení deníčků náctiletých čarodějek, viset u Svatého Munga, na oddělení magické plastické chirurgie.“

„Jako reklama?“ Harry vstal a zamířil k východu.

„Jako varování, nefandi si“, obrátil Draco oči v sloup.

„Jasně, jak jsem mohl být tak naivní.“ Zastavil se vedle něho a zvážněl. „Chceš, abych zůstal s tebou?“

„Ne“, také z Malfoyových očí zmizely veselé záblesky. „Raději bych se s tím vypořádal sám.“

„Pochopí to, je to chytrý kluk.“

„Vím, že má skvělou povahu. I když je to divné, vzhledem k tomu, čí krev proudí v jeho žilách“, pousmál se Draco.

„Myslím…“, zastavil se Harry s rukou na klice, „že za to, co je v něm nejlepší, vděčí svému bratrovi“, zašeptal a tiše za sebou zavřel dveře.

ooOoo

Red Hills - 29.