21. června 2015

16. Neočekávané věci

Autor: malika-azrael (purple mangosteen)
Překlad: Nade

Tohle je pro všechny, kteří nevzdali čekání na další dílek a ještě nade mnou nezlomili hůl. Nebudu se tady rozepisovat o osobních problémech a nedostatku času, protože vás nechci zdržovat nějakými výmluvami. Radši se dejte do čtení a užijte si to. Jenom se obávám, že mnozí budete muset nahlédnout trochu zpět, abyste si osvěžili, o čem to vlastně je. Za to se omlouvám. :-D




Kapitola 16

Lucius Malfoy vřel vzteky, ačkoli nikdo, snad s výjimkou jemu nejbližších, by si to na něm nepostřehl. Nemohl uvěřit, že ho mladík přechytračil, zase. Zmijozelův medailón. Potter ho měl. A visel tam, na jeho krku. Byl ve velkém pokušení zmíněnému okamžitě zakroutit krkem, aby ventiloval svůj hněv.

Potter ho napálil, aby se dostal k poháru, zatímco o medailónu se vůbec nezmínil. A proč? Protože každý aspoň s kouskem mozku musel pochopit, že by se pravděpodobně nezastavil před ničím, aby ten artefakt vlastnil. Pro čistokrevného, jako je on, znamenal artefakt, který kdysi patřil Zmijozelovi, téměř všechno. Nemluvě o moci, kterou by mohl získat, kdyby všichni v kouzelnickém světě věděli, že ten medailón vlastní.

A pak Potter promluvil hadím jazykem. Lucius slyšel Temného pána mluvit hadím jazykem nespočetněkrát, ale tohle bylo poprvé, co ho slyšel použít tohoto mladíka. A s Voldemortem se to nedalo srovnat. Bylo to, jako kdyby kolem něj Potter utkal nějaké kouzlo. Kouzlo, které ho nutilo udělat pro mladíka cokoli.

Rychle znovu obnovil svou sebekontrolu, protože se zdálo, že mladík začíná mít podezření. Potter mu totiž oznámil, že je pánem medailónku, protože je už jediný zbývající Hadí jazyk. Lucius však najde způsob, jak ho vlastnit. Medailónek bude korunním klenotem nad všemi magickými předměty, které Malfoyovi vlastní. Žádný z temných artefaktů, které měl ukryté ve svém přijímacím pokoji, s ním nemohl soutěžit.

„Pottere,“ začal. „Co jsi to říkal o mém přijímacím pokoji?“

Dospívající, který stále seděl na jeho klíně kvůli činnosti, kterou předtím prováděli, vypadal chvíli zmateně, než jeho tvář prostoupilo pochopení. „Řekl jsem, že máte ve vašem přijímacím pokoji ukryté temné artefakty.“ Nato se pousmál. „Přemýšlel jsi vůbec někdy, kdo dal návrh na razii ve vašem domě?“

„Byl jsi to ty,“ usoudil. „Máš nějaký seznam všech neplech, které jsi za ty minulé roky provedl?“

Potter se tomu zasmál. „Takový seznam by byl příliš dlouhý,“ měl tu drzost prohlásit mladík.

„A jak ses dozvěděl o tom pokoji?“

Potter se na něj podíval a povzdechl si. „Od tvého syna. Technicky si vlastně myslel, že se baví s Crabbem a Goylem, i když podle těch jeho řečí bych se nedivil, kdyby už to řekl celé Zmijozelské koleji. Má ve zvyku se vychloubat, však víš.“

Lucius si rozhodně bude muset se svým synem promluvit. Copak ten chlapec neví nic o udržení tajemství? Vyklopit rodinné tajemství ze všech lidí právě Crabbovi a Goylovi… Přišel snad Draco o rozum?

Crabbe a Goyle nejsou Dracovi přátelé. Jsou to spíš jeho gorily a následují ho na jeho příkaz, stejně jako jejich otcové následují Luciuse. A Lucius moc dobře věděl, že je lepší jim v ničem důležitém nedůvěřovat. Uvědomoval si, že za ním stojí jen proto, že je bohatý a mocný, a také proto, že byl Voldemortova pravá ruka. V okamžiku, kdy by dostali šanci, bodli by ho do zad. Zdá se, že na tohle Draco zapomněl. Nejlepší by bylo mu tuto skutečnost opět připomenout.

„O tom, jak Malfoy tohle… Malfoy tamto…,“ pokračoval mezitím Potter.

Ale Lucius svého syna z tohoto zlozvyku vyléčí. Ještě jednou pohlédl na medailón, který Potterovi visel kolem krku, a zvedl ruku, aby se ho dotkl. Kov byl proti jeho kůži chladný, ale cítil z něho pulzovat starobylou magii. Lucius se v duchu ušklíbl. Hadí jazyk, nebo ne… medailón mu bude patřit. Tím si byl jistý.

xxxxxxxxxx

Harry se rozhodl o poháru říct Ronovi a Hermioně. Samozřejmě, že svůj příběh musel tu a tam poupravit.

„Takže Lucius Malfoy pro tebe vyzvedl pohár z Bellatrixina trezoru?“ zeptal se nevěřícně Ron. „Mluvíme tady o té samé osobě?“

„Myslel si, že je tam uložená Havraspárská čelenka,“ upřesnil Harry.

„Jak to?“

„No,“ začal nervózně. „Obvykle si po hodině povídáme, a taky jsme spolu mluvili, když jsem s ním měl ten měsíc trestu. Tak nějak jsem se s ním postupně začal bavit o tom, jaký byl Voldemort velký lhář. Tím to začalo.“

„Sakra, Harry!“ vykřikl Ron. „Mohl tě tajně zabít, víš jak!“

Hermiona si odfrkla. „O tom dost pochybuji, Rone.“

„To řekni Quirellovi, Skrkovi mladšímu a...,“ nad tím se Ron rozzářil, „Lockhartovi.“

Hermiona po něm střelila ošklivým pohledem a obrátila svou pozornost zpět k Harrymu. „Pokračuj ve vyprávění, Harry,“ pobídla ho.

„Víš, jací Malfoyovi jsou,“ pokračoval Harry. „Všichni se chovají, jako by byli z královské rodiny nebo tak něco…“

Ron vehementně přikyvoval, s Harryho názorem souhlasil.

„Není podstatné, co si Lucius Malfoy myslí o čistokrevné nadřazenosti a o tom všem. Rozhodně však není příliš nadšený z toho, že se klaní nějakému šílenci. Takže nebylo tak těžké ho přesvědčit.“

„A co chtěl za odměnu, Harry?“ vyzvídala Hermiona.

„Odměnu?“ promluvil Ron jako ozvěna.

Hermiona obrátila oči v sloup. „Propána, Rone. Neslyšel jsi o tom, že nic není zadarmo? Přece si vážně nemyslíš, že by Malfoy šel dobrovolně ke Gringottům a riskoval svůj život, kdyby ho nachytali, a to všechno jen proto, aby z dobroty duše pomohl Harrymu, že ne?“

„Tak nějak jsem mu ten pohár dal,“ zamumlal Harry.

„Co?!“ vykřikl Ron. Naštěstí byli v Harryho primusovském pokoji, takže mohli otevřeně mluvit bez obav, že by je někdo odposlouchával.

„Myslela jsem si to,“ zaznělo od Hermiony.

„Prostě jsem mu jen řekl, že tam bude buď pohár, nebo čelenka. On se myšlenkami samozřejmě okamžitě upnul na ten diadém,“ dodal Harry. „A já jsem potřebovat jeho pomoc.“

„No dobrá, myslím, že s tím pohárem toho tak jako tak moc nenadělá,“ usoudila Hermiona, už vypadala mnohem klidnější než předtím.

Ron se tomu zasmál. „Možná by se Malfoy mohl pokusit změnit vodu na rum. Seamus se o to pokouší už celé věky!“

Harry se nad tím ušklíbl. Ta představa byla dle jeho mínění příliš směšná.

Naopak Hermiona byla hluboce zamyšlená. „Takže to znamená, že zbývají už jenom dva viteály. Čelenka a Nagini.“

„Víš, jak ta čelenka vypadala?“ zeptal se Harry zvědavě.

„Ne, ale mohli bychom to najít v knihovně,“ odpověděla rozhodně.

Ron zasténal. „Teď? Ale já jsem unavený,“ zakňučel. „Prosím, Hermiono…“

Hermioniny oči trochu změkly. „Dobře,“ řekla odevzdaně. „Do knihovny zajdeme zítra po vyučování. Ale pak už žádné stížnosti. Slyšíš mě?“

„Ano, madam!“ zasalutoval Ron.

Harry se usmíval, když je pozoroval. Tajně doufal, že si Ron a Hermiona už konečně přiznají vzájemné city a celé tohle drama ukončí.

„Dobře,“ pronesla spokojeně Hermiona. „Ale teď, máte už oba hotové své úkoly z kouzelných formulí? Je to na zítřejší hodinu,“ připomněla jim.

„Hermiono! Neee...,“ zanaříkal Ron.

Harry nad zrzkovým neštěstím vyprskl smíchy a brzy se celé situaci smáli všichni tři.

xxxxxxxxxxxx

Následující den se Harry ocitl v knihovně, společně s Ronem a příliš nadšenou Hermionou, která tento úkol zřejmě pojala jako výzvu pro sebe i pro Bradavickou knihovnu.

„No tak, pokračujte,“ naléhala na ně.

Harry se natáhl přes stůl a hrábl po jedné z knih, které tam položila. Ron kopíroval jeho jednání jen s velkými obtížemi.

„V těch knihách vůbec žádný obrázek Havraspárské čelenky není,“ zabručel Ron. „Jak teda zjistíme, jak vypadala?“

„Vždycky se na ni můžete podívat v naší společenské místnosti,“ ozval se zasněný hlas.

„Lenko!“ zvrtnul se Ron. „Vylekala jsi mě.“

„Co tím chceš říct?“ reagovala na to hned Hermiona.

„Ve společenské místnosti máme sochu Roweny z Havraspáru. Na hlavě má ten diadém,“ odpověděla Lenka.

„Mohla bys nám to ukázat?“ zeptal se Harry dychtivě.

„Jistě,“ odpověděla Lenka.

A tak je odvedla do Havraspárské koleje, která byla umístěna na západní straně školy. Na rozdíl od ostatních společných prostor ve škole, bylo u vstupu umístěno bronzové klepadlo ve tvaru orlice, kterému jste museli zodpovědět logickou hádanku, abyste mohli vstoupit. Harry si pomyslel, že by mohlo být docela problematické, kdyby byl do této koleje zařazen někdo s nedostatečným intelektem.

Všichni čtyři vstoupili do společenské místnosti. Mnoho studentů k nim zvědavě vzhlédlo, asi přemýšleli, co tady dělají tři Nebelvíři, ale nikdo proti tomu neprotestoval.

Harry se rozhlédl kolem sebe. Společenská místnost Havraspáru byla umístěna v jedné z věží hradu a byla široká a okrouhlá. Měla ladně klenutá okna a stěny byly potažené modrým a bronzovým hedvábím. Klenutý strop byl pomalován hvězdami, které se odrážely v půlnočně modrém koberci. Stoly, židle a knihovny byly rozmístěné po celé rozloze podlahy a vedle dveří, které vedly nahoru k ložnicím studentů, stála bílá mramorová socha Roweny z Havraspáru s čelenkou na hlavě.

„Takže tohle je ono,“ zabručel Ron a zíral na diadém. „Co bude dál?“

„No teď,“ odpověděla Hermiona, „když víme, jak to vypadá, bude naším dalším krokem zjistit, kde je to schované.“

Než opustili věž, všichni tři Lence poděkovali.

„Víte, Lenka, začíná se mi líbit. Já vím, že je bláznivá, ale v tom dobrém slova smyslu,“ komentoval to Ron.

„Mám ji rád,“ prohlásil Harry. A byla to pravda.

„Teď pojďme najít Šedou dámu,“ oznámila znenadání Hermiona.

„Cože?“ zeptal se Harry.

„A to proč?“ divil se Ron.

„Musíme zjistit, jestli se Voldemort skutečně zmocnil čelenky, a koho by bylo lepší se zeptat, nežli Havraspárského ducha, který je v Bradavicích už od doby, kdy byla škola založena?“

„Ona je tak stará?“ podivil se Ron.

Hermiona mu věnovala pouze otrávený pohled.

Takže se všichni tři vydali hledat Šedou dámu. Zpočátku jim vůbec nechtěla pomoct, ale když ji nakonec Harry s Hermionou přesvědčili, dokonce jim prozradila, kým ve skutečnosti je. Ukázalo se, že bývala Helenou z Havraspáru, dcerou samotné Roweny z Havraspáru.

Záviděla své matce moudrost a postavení a tak jí ukradla diadém, protože věřila, že by jí ta věc mohla pomoci stát se natolik moudrou, aby dosáhla svých cílů. Její matka tenkrát nikomu nepřiznala, že její diadém zmizel. Hned poté Helena odešla do svého úkrytu v Albánii. Když ležela Rowena z Havraspáru na smrtelné posteli, přála si znovu vidět svou dceru, a tak poslala Krvavého barona, aby ji našel, protože věděla, že nedojde klidu, dokud ji nepřivede zpátky. Helena se s ním však odmítla vrátit a on ji ve chvíli slepé zuřivosti zabil jediným bodnutím do hrudi. Krvavý baron se pak vzápětí, přemožen výčitkami svědomí, sám zabil pomocí stejné zbraně.

Ale co bylo nejdůležitější, vyprávěla jim o jednom okouzlujícím chlapci, kterému se z ní během jeho studia v Bradavicích podařilo vymámit její příběh. O chlapci, který si v budoucnu bude říkat Lord Voldemort a vnese hrůzu do celého Britského kouzelnického světa.

„Myslím, že už vím, kam to Voldemort schoval,“ řekl najednou Harry, čímž překvapil oba své nejlepší přátele.

„Opravdu? A kam?“ vyzvídal Ron.

„Komnata nejvyšší potřeby… Tom se přece vrátil do Bradavic požádat o místo učitele Obrany. Tehdy ji tam musel schovat.“

Nakonec se ukázalo, že to byla pravda. Čelenku našli právě tam.

Profesor Brumbál byl trochu překvapený, když je uviděl, nicméně byl spokojený, že se jim podařilo zničit další viteál.

„Byl to Hermionin nápad, pane,“ vysvětlil mu Harry.

„Výborně, slečno Grangerová,“ řekl Brumbál a v očích mu rozpustile zajiskřilo. „Dobré … pro váš prospěch. Přiděluji Nebelvíru po deseti bodech za každého z vás a navrch ještě deset bodů pro slečnu Grangerovou.“

xxxxxxxxxx

„Zničili jsme viteál obsažený v Havraspárském diadému,“ oznámil Harry Luciusovi při jejich dalším setkání.

„A kde je teď?“ zeptal se Lucius.

Ten muž má tak přímočaré myšlení, když na to přijde, pomyslel si Harry. „V kanceláři ředitele školy. Koneckonců, patří do Bradavic,“ odpověděl mu. „Řekni mi, víš, kde je teď Nagini?“

Lucius na něj chvíli hleděl, jako by celou situaci analyzoval. „Podívám se na to,“ odpověděl. Jeho hlas byl stejně vážný jako jeho projev, aristokraticky elegantní. Byl to hlas muže, který rozdává rozkazy celý den, a který očekává, že jeho příkazy budou provedeny přesně tak, jak je zadal. Harry od Luciuse vlastně ani nic jiného neočekával. Pro něho to byla součást Luciusova šarmu.

„Děkuji,“ řekl Harry a předklonil se, aby Luciuse políbil.

xxxxxxxxxxxx

Harry s uspokojením sledoval Nevilla, kterému se po intenzivním souboji podařilo porazit Parvati. Mezi členy Brumbálovy armády to byl právě Neville, kdo prošel nejvýraznějším vývojem. Tolik se změnil od doby, kdy se před lety poprvé setkali v Bradavickém Expresu. Usmál se, když viděl, jak se Hermioně v druhé části arény podařilo Rona složit k zemi. V souboji byla vlastně dost dobrá.

Pak opět přišla řada na něho a hodně k jeho zlosti, musel do duelu zrovna s Dracem Malfoyem. Vzpomněl si na jejich souboj ve druhém ročníku. Skončilo to špatně, protože tehdy celá škola zjistila, že je Hadí jazyk. Teď vážně doufal, že tenhle souboj podobným fiaskem neskončí. Bohužel, jeho naděje byly marné.

Samozřejmě zvítězil, a po jeho kouzle, kterým Malfoye poslal na zem, se neubránil vzpomínce na jejich čtvrtý ročník, kdy falešný Moody proměnil blondýna do fretky.

V duchu se tomu smál a nevšiml si, že Malfoy už se zvedl z podlahy a vrhnul po něm nějaké hnusné kouzlo. Harry kletbu stačil rychle odrazit a znovu zaútočil. Z jeho hůlky vytrysklo červené světlo a udeřilo do Malfoyova těla. Objevil se bílý oblak kouře a v jeho středu zahlédl bílou fretku.

Harry okamžitě zbledl. „Finite Incantatem!“ zařval. Malfoy byl v mžiku zase ve své lidské podobě, a protože to celé bylo provázeno hustým kouřem, ostatní studenti si jeho transformace nevšimli. Prostě si jen mysleli, že Malfoye porazil. Nicméně, zuřivý výraz v Luciusově tváři Harrymu napověděl, že má právě velký problém. Nechtěl to udělat. Prostě se to tak nějak stalo. Moc dobře věděl, že v klíčových okamžicích, jako byl tento, by neměl svou fantazii nechat volně potulovat. Pokud nebude opatrný, mohl by někomu ublížit a Harry nechtěl, aby se něco takového stalo. Dokonce ani Malfoyovi.

S ohledem na to, co se stalo v hodině přeměňování a teď… Harry se otřásl při pomyšlení, co by na to řekla profesorka McGonagallová, kdyby se o tom dozvěděla.

„Máte vůbec představu, co jste právě udělal, Pottere?" zasyčel na něho Lucius tím nejchladnějším hlasem, jaký ho kdy Harry slyšel použít. „Znáte důsledky toho kouzla, pokud by se nepodařilo?“

„Nechtěl jsem to udělat,“ odpověděl Harry nešťastně. „Prostě se to stalo.“

Lucius to ignoroval. „Strhávám Nebelvíru sto bodů a uděluji vám měsíc školního trestu.“

Zatímco Harry dostával kázání, Draco Malfoy na mladíka hleděl s nenávistí. Nikdy dřív ve svém životě nebyl tak ponížený. Jistě, Skrk junior ho přeměnil na fretku, ale to byl Smrtijed v přestrojení, který jen dělal svou práci, aby vyřídil Pottera. A stejně už byl mrtvý.

Ale Potter… Draca nezajímalo, že žádný z jeho spolužáků neviděl, jak ho Potter přeměnil na fretku. Jeho otec to viděl, a to bylo víc než dost. Co si teď o něm otec pomyslí? Co mu řekne na to, že vůči Potterovi neučinil žádná odvetná opatření? Jak se Potter opovážil mu něco takového udělat? Otec už mu dokonce několikrát udělil kázání, kvůli věcem, které se staly.

Vzedmul se v něm vztek, který nahradil jeho dřívější rozpaky. Za tohle Potter zaplatí. Myslí mu problesklo kouzlo, o kterém mu otec kdysi řekl. Kouzlo, které bylo vytvořeno speciálně pro nepřítele.

Potter vyšel z místnosti, jelikož lekce byla zjevně u konce. Ale Draco s ním ještě neskončil.

„Pottere!“ zařval.

Potter obrátil pohled směrem k němu.


Draco se na něj ušklíbl, zvedl hůlku a zařval. „Sectumsempra!

xxxxxxxxxxxxxxx







18 komentářů:

  1. Moc děkuji za kapitolu.
    - Piper

    OdpovědětVymazat
  2. Jejiži co si tem Draco myslí!!! Co pak je blbej?! Takhle na veřejnosti, před celou školou a zrovna tohle kouzlo!!!
    Bože doufám, že se Harrymu nic nestane a když tak ať to nemá nějaké trvalé následky.
    Úžasná kapitola a děkuji za překlad další kapitoly.
    ranchan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Draco v tu chvíli asi moc nemyslel. Znáš to, vzteky rudo před očima. Na Zmijozela je trochu impulsivní, že?
      Jsem ráda, že se ti kapitola líbila.

      Vymazat
  3. och neeeeeeee .... to snad ne ... že tu kletbu harrýsek odvrátí .... jinak jupí za další kapču :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak to dopadlo, se samozřejmě dozvíš hned na začátku další kapitoly. Ale mějme v Harrýska nějakou důvěru. :-D
      Děkuji za komentík.

      Vymazat
  4. Ale, tak tu použil Draco Severusovu kliatbu na Harryho? Som zvedavá kto ho zachráni... žeby Lucius? A mohol by mu vziať medailón kým ho bude liečiť?
    Som rada, že si späť. Ďakujem za kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak Draco k téhle kletbě přišel, autorka nevysvětlila, ale není těžké si to domyslet. O medailón se bát nemusíš, ten by se ukrást nenechal.
      Já jsem taky ráda, že jsem zpět. Zjistila jsem, že mi ta zpětná reakce chyběla.
      Díky za komentář.

      Vymazat
  5. Super, že jsi zpět. Děkuji ti za další „kousek“.
    Jája

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vím, ale trvalo to. Musím na to pozvolna, aby se zase neodrovnala. :-D
      Děkuji za tvůj komentík.

      Vymazat
  6. jJsem moc ráda,že pokračuješ v překladu této skvělé povídky. Jsem zvědavá, jak se Harry zvládne ubránit kletbě. Děkuju za překlad alča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Povídka je to opravdu pěkná a já se snažím, abych to autorce nepokazila. V neděli se zjistí, jak to dopadlo.
      Díky za koment.

      Vymazat
  7. Jsem moc ráda, že pokračuješ v překládání, této i ostatních úžasných povídek! :) Doopravdy jsem se těšila na další kapitolu této povídky!
    Ke kapitole- Doufám, že se v příštím díle objeví Lucius s ochranářskými sklony( Protože takový je absolutně neodolatelný! :D) a Draco dostane pořádně na frak!
    A ještě jednou děkuji, že pokračuješ v překládání. Byla by škoda přijít o někoho tak dobrého, jako jsi ty! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Těší mě, že se ti naše povídky/překlady líbí. Já mám na téhle povídce ráda, že to není taková ta láska zničeho nic. Nenávidí se a najednou se milují. Ble.
      Tady do toho oba šli s postranními úmysly a my můžeme sledovat, jak se jim "daří". :-D
      Nicméně ti děkuji za pochvalu mých překladatelských schopností. Cením si toho, protože je to někdy pěkná dřina. Uf!
      Děkuji za krásný komentář.

      Vymazat
    2. Rozhodně souhlasím! Fakt nemám ráda naivního Harryho... Jako kdyby mohl být naivní potom všem, co mu hodili na krk. A v téhle povídce to krásně vyniká. Nejvíc se těším na to, jak se jim to vymkne z rukou. :-P
      To se mi taky nejvíce líbí na vašich povídkách (napsaných i přeložených). To, že prostě Harry není naivní jak pětiletej, ale prostě ví, teda aspoň tuší, co čekat a podobně. Třeba Death of Today. Musím říct, že ta se mi líbí asi nejvíce ze všech povídek, co jsem od Vás četla. Prakticky u toho slintám blahem. (To zní ale nedůstojně, fuj... Ale vážně to tak je. :-D)
      No, nemáš zač děkovat. To já děkuju, že překládáte! A navíc takové povídky, které se mi přesně trefují do vkusu. Mám to ale štěstí. :-D
      A tvé dřiny si doopravdy cením, já bych nic nepřeložila ani omylem- o to větší váhu to pak v mých očích má.
      Nemáš vůbec zač. To já děkuji za odpověď. ;-)

      Vymazat
  8. Hurááá, skvělá kapitola. moooooc se těším na další a je jedno jak dlouho si budu muset počkat ( samozřejmě čím kratší dobu tím líp ale to je jen nepodstatný detail.) takže děkuji za kapitolu. Katie11

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, že jsi tu pořád s námi. Vynasnažím se, aby to už tak dlouho netrvalo. Nejsem robot, samozřejmě, ale takhle dlouhou prodlevu už nechci dovolit ani sama sobě. :-D
      Děkuji za komentík.

      Vymazat
  9. Je skvělé si zase přečíst pokračování :-) jsem ráda, že pokračujete v překladu a čekání se vyplatilo :-) sice nalezení a zničení diadému bylo trochu urychlený, ae to ostatní je super :-) a Draco zase jako fretka :-D ae doufám, že se Harrymu po jeho odvetě moc nestane a snad ho Lucius zachrání :-) těším se na pokračování a za tuhle kapitolu děkuju :-)

    Jenny

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář. :-)